Citáty na téma hanba

„Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.“

„Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“

„Muž nemá právo být amatérem v rovině fyzického tréninku. Je jeho hanbou zestárnout bez toho, aniž by poznal tu krásu a sílu, které je jeho tělo schopné.“

„Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu… Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“

„Nezdar není hanbou, hanbou je strach z pokusu.“

„Není hanbou nic nevědět, ale je hanbou, nechtít se ničemu učit.“
NON PUDOR EST NIL SCIRE, PUDOR NIL DISCERE VELLE.

„Není hanbou čestný neúspěch, ale strach z neúspěchu.“

„Konáš-li svou povinnost, budiž ti lhostejné, zdali přitom strádáš zimou či vedrem, zda-li jsi ospalý či dost vyspalý, zdali tě zahrnují hanbou či chválou a zdali umíráš či konáš něco jiného. Neboť také umírání je jeden z našich životních úkolů, proto postačí také v této věci dobře splnit svou povinnost.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Není hanba narodit se hlupákem. Je jenom hanba jako hlupák zemřít.“

„Utrpení žárlivosti a hanby z nevěry je proto tak palčivé, že nám je ješitnost nedovolí snést.“

„Zklamat se v nějaké velké naději není žádná hanba. Už sám fakt, že taková naděje mohla existovat je tak cenný, že není příliš draze zaplacen zklamáním, i kdyby bylo nevím jak těžké.“

„Žít pouze pro rodinu - je zvířecké sobectví, žít pouze pro jednoho člověka - přízemnost, žít pouze pro sebe - hanba.“

„Zklamat se není taková hanba jako nedůvěřovat.“

„Nevědomost není hanba, ale hanba je, když znalost odmítneš.“

„Můžeš plakat, není to žádná hanba“

„Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.“

„Není hanba, že nevíš, ale že se neptáš.“

„Není hanba upadnout, ale zůstat dlouho ležet.“

„Práce není hanba, hanba je nepracovat.“

„Chudoba není hanba, ale zlo.“

„Diogénes měl jediného otroka a ten mu utekl. Když mu ukazovali, kde je, soudil, že nestojí za námahu přivést ho zpátky. Prohlásil: "Byla by to hanba, kdyby Manes mohl žít bez Diogéna, a Diogénes bez Mana ne."“

„Lékařská diagnóza není obžaloba a nemoc není žádná hanba, ale neštěstí.“

„Jsou vítězství, která jsou hanbou.“

„Je to hanba pro muže zemřít bohatý.“

„Tvoji předkové jsou král Adam a královna Eva. A to je taková čest,že i ten nejubožejší žebrák může pozvednout hlavu a zároveň taková hanba,že ji musí sklonit i ten nejmocnější vládce na světě.“

„Život je krásný, daleká cesta, marné však není žádné volání, zemdlelý není ostudou světa hanbou je zrada a pokání zpáteční cesta se trestá.“

„Lépe se ctí něco ztratit než s hanbou získat.“

„Je lepší zemřít než v hanbě otročit.“

„Žít v chudobě není hanba, žít ve špíně ano.“

„Nezdar není hanbou. Hanbou je bázeň před nezdarem.“

„Málo dáti hanba, mnoho škoda.“

„Pošetilost mládí se stává hanbou, přetrvává-li do stáří.“

„Táta je pro mne velikej vzor. Jako herec – moc rád bych si s ním někdy zahrál v nějaké společné komedii – i jako člověk. Díky němu vím, co v životě znamená pevná vůle a boj s něčím, co člověka neustále mele, i když už si myslí, že má vyhráno. Není hanba padnout, ale zůstat ležet, říká táta a tím se řídím i já.“

„Tajemství štěstí je ve svobodě vyjadřování celého rozsahu emocí bez viny nebo hanby.“

„Zákon/zákon rovná se Bůh/bůh. Kterého Boha/boha následujeme, poznáme podle toho, který Zákon/zákon používáme k tomu, abychom byli vyživováni a ochraňováni. Bůh svůj Zákon vytváří sám a jen On může vyžadovat jeho dodržování. Protože Bůh je ve všem a ve všech, jeho zákon prosazuje sám sebe. Jestliže žijeme Jeho Zákon, žijeme řádný život. Naproti tomu zákony vytvořené lidmi musí být lidem vnucovány; k tomu, aby fungovaly, je třeba používat uměle vytvářené síly. To vyžaduje deduktivní přístup. Úkolem organizovaného náboženství a vzdělání je zajišťovat akceptování těchto lidmi vytvořených zákonů. Představa závazků a povinností, viny, nejistoty, hanby a strachu se stává nástrojem přesvědčujícím k dodržování těchto zákonů. Korunuje je závislost, která způsobuje, že člověk tupě poslouchá „zákon“, aniž by se nad ním zamyslel. Dnes vládne bůh závislostí - prostřednictvím peněz, drog, „léků“, „sociálních jistot“, nekvalitní, podřadné stravy apod. Zákony tohoto boha jsou zprvu prosazovány policií a armádou, ale později, až se poslušnost vůči těmto „zákonům“ vtiskne lidem do mozku, už se nikdo nebude obtěžovat zkoumáním rozdílu mezi Bohem a bohem.“

„Obrazotvornost nedokáže učiniti z bláznů moudré, ale činí je šťastnými na rozdíl od rozumu, který své příznivce může učinit jen ubohými, a tak ona zahrnuje své lidi slávou, on hanbou.“

„Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.“

„Hanba je člověku, když se mu dává rada, aby v pracovitosti napodoboval mravence; dvakrát mu však hanba, když rady té neuposlechne.“

„Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.“

„Jakožto Francouz a voják jsem zdrcen hanbou z kapitulace bez boje, jíž se naše země právě dopustila (po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938.“

„To, že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani neonacistů, ani Čechů, ani Turků. To je v prvé řadě hanba Romů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích.“

„Co národa mého jest, to lidským i božím právem mého jest; co mého jest, to lidským i božským právem mého národa jest. Hanba vlasti jest hanba má, rána vlasti jest rána má, smrt vlasti jest smrt má; ale i život její jest život můj, i sláva její sláva má.“

„Změř si nenávist, kterou teď cítíš, a taky pocit hanby. To množství je také mírou tvé schopnosti pro lásku, radost a soucit.“

„Nikdy se nemluví tak těžko, jako když je hanba mlčet.“

„Pro muže dokázat zemřít je slávou; však nechtěná smrt je mu hanbou.“
SCIRE MORI SORS PRIMA VIRIS, SED PROXIMA COGI

„K naší lítosti a hanbě jen poprava nemnohých předejde mořím krve.“

„Nezdar není hanbou. Hanba je bázeň před pokusem.“

„V zemích, kde je tisk svobodný, není pro novináře hanbou, zastupovat oficiální mínění.“

„Netlučme marně na brány let, je to hanba.“

„Hanbou je urážet, nikoli se omlouvat.“

„Lze hanbu pro věc dobrou čestně nést.“

„Pyšný i z hanby si rychle udělá slávu.“

„Potírala svobodu, ztratila vlastní čest, protože opakovaně porušovala přísahu a lhala, doznala hanby na bitevních polích, jednala zavrženíhodně a svévolně a nenasytně toužila po pomstě.“

„Existují dva typy ministrů financí: někteří odchází v hanbě, a jiní v pravý čas.“

„…nechceme, aby boj českého národa proti nacismu vypadal jako komedie, jak by jistě vyhlížel, kdybychom po porážce nacismu si osvojovali jeho kruté a hnusné methody. Český národ to myslil vážně, říkal-li, že si hnusí sám obsah nacismu. Nesmíme dovolit, aby tento čistý obraz byl zakalen počínáním některých jedinců, jimž vzkypěl jed v krvi. Národ musí se tak zřetelně, jak možno, oddělit od této neodpovědné menšiny, jaká všude se konec konců vyskytne. Není hanba, že se vyskytla; až dosud ještě každá revoluce vzbouřila hlubiny; hanba by byla, kdybychom se rozpakovali hanebné činy odsoudit. Národ nebojoval za to, aby násilí jen dostalo jinou barvu; bojoval, aby násilí nebylo.“

„Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.“

„Žádná práce není hanba.“

„Nouze lidem vždy čpí po hanbě, nutí je kdeco přestát a překonat.“

„Bohatství neznamená chválu a nedostatek hanbu.“
NEQUE LAUS IN COPIA NEQUE CULPA IN PENURIA CONSISTIT

„Jestliže vražda takového člověka, ministerského předsedy, nezpůsobí, že se rozechvějí všechna vlákna naší národní existence, jestliže to námi neotřese až do nejhlubších základů, jestliže nezvrátíme toto prokletí, nevykořeníme tuto rakovinu a neskoncujeme s touto skupinou šílených fanatiků – známkou hanby pro náš národ –, jsme, Bože chraň, v nebezpečí, že se staneme svědky toho, jak se bude tato noční můra opakovat. Bojím se. Bojím se a jsem rozhněván, protože nevidím, že by otřes z této vraždy zapůsobil plně na tento národ. Zdá se, že trauma rychle ustoupilo nárokům všedního dne. Je to, jako by strašlivá lekce nebyla vstřebána, jako by se národní zpytování svědomí prostě zastavilo v určitém okamžiku a lidé se vrátili ke každodenním starostem. Ohně zkázy již hoří na okraji tábora. Jestli si společně nepospíšíme uhasit je, zničí nám celý náš dům.“

„Slovenské národní povstání znamenalo nejen pro mě, ale pro každého vojáka odčinit tu hanbu, kterou naše republika zažila, že musela kapitulovat, opustit hranice. Za republiku bojovali všichni. A povstání dávalo také určitou satisfakci za národní urážku, kterou naši utrpěli.“

„Nebojím se smrti, bojím se hanby. Smrt je přirozený jev. Jako jste se narodili, tak jednoho dne zemřete.“

„Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.“

„Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.“

„Je ve mně kus Francouze a je ve mně kus Kabyla. Ale mám hrůzu před těmi, kdo zabíjejí… Vive la France, taková, jakou jsem vždy miloval! Vive Algérie, takový, v jaký jsem doufal! Hanba zločincům!“

„Je to hanba, když lid uznává za svého vůdce takového zrádce, jako je Schönerer.“

„Když jsem se stal vůdcem labouristů, devadesát procent financí pro stranu a možná i víc přicházelo od odborů, a lidi volali, "hanba". Tak jsme to změnili a začali jsme přijímat peníze od podnikatelů i jednotlivců. Pak jsme se dostali k moci, a poprvé jsme otevřeli účetní knihy, aby každý věděl, odkud máme peníze. A to se nám taky moc nevyplatilo. Můžeme přejít na nějaký jiný systém? Upřímně řečeno, nevím.“

„Byl jsem tvým Mistrem, jsem a zůstanu. Snaž se, aby se tvé srdce stalo podobné mému pokornému a tichému srdci. Nikdy se nedovolávej svých práv. Všechno, co tě potkává, snášej s velikým pokojem a trpělivostí; nebraň se, když na tebe bude neprávem dopadat všechna hanba; nech ostatní triumfovat. Nepřestaň být dobrá, když zjistíš, že tvou dobrotu zneužívají; bude-li to třeba, sám se tě zastanu. I za sebemenší mou milost buď vděčná, neboť ta vděčnost mě zavazuje udílet ti nové milosti.“

„Hanba životu! Ať mi o něm nemluví!“

„Známe jedinou mrzkost: utlačovati, a jedinou hanbu: nebrániti se utlačovatelům.“

„Pokud se jako lidé necháme pohltit PÝCHOU nebo HANBOU, výrazně si omezujeme rozsah toho, co jsme schopni udělat a čím se můžeme v tomto životě stát.“

„Jako představitel papeže jsem zarmoucen a zahanben tím, že když se v sousední zemi vyvěšují kříže, kritizují to právě biskupové a kněží. Je to hanba!“

„Trestáme druhé za svoji bolest a i přes všechnu bolest a hanbu jsme se rozhodli že na ni budeme sami.“

„K dobru a zlu až hanba zlhostejnění, couváme bez boje hned z kraje arény.“