Citáty na téma něha

strana 2

„Budu-li se s člověkem, který pochází z odlišné kultury, přít o to, kdo z nás má pravdu, nejenže se nedomluvíme, ale vyrobím z něho teroristu, který bude svou pravdu prosazovat proti mé.“

„Manželství je jako jízda autem bez bezpečnostních pásů, nikdo neví kdy a kam z něho vypadne.“

„Člověk k sobě bytostně potřebuje někoho, komu by věřil natolik, že by na něho mohl svádět své chyby.“

„Člověk se musí ženit tak, aby pro něho manželství nebylo lákavým dobrodružstvím, ale šťastnou náhodou.“

„Život vám vrátí to, co do něho v každém okamžiku vkládáte.“

„Zálibo v páchání zla, jak velký půvab máš pro lidi špatné a drzé, kdykoli je trest daleko a nastoupí místo něho volnost!“

„Utrhá se ďáblu na cti. Nebyl to on, kdo svedl Evu. Eva svedla, žena začala. Lucifer šel kolem klidně. Spatřil ženu a stal se z něho satan.“

„Pravému žárlivci je všecko příčinou podezření, všecko je předmětem neklidu. Žena ho uhrazuje už jenom tím, že žije a dýchá. Děsí se těch úkonů vnitřního života, těch různých tělesných i duševních hnutí, které činí z ženy bytost od něho odlišnou, nezávislou, pudovou, dvojsmyslnou a často nepochopitelnou. Trpí tím, že kvete sama ze sebe jako krásná rostlina, aniž může nějaká milostná moc zadržet a uchopit to vše, co šíří do světa vonného v této pohnuté chvíli, která je mládí a život.“

„Láska je základní zákon naší podstaty a každá odchylka od něho musí vyvolat poruchu v našem tělesném životě, neboť poškodila zákon.“

„Manželství, toto mistrovské dílo vzniklo, bylo vytvořeno. Když dál dotváříš mistrovské dílo, které je vytvořeno, neuděláš z něho ještě větší mistrovské dílo, ale kazíš je. Utrácíš zbytek svého života na to, že ze středníků děláš tečky a z teček středníky.“

„Člověk si musí dát pozor, aby některá jeho vlastnost nevynikla a nestala se pro něho pojmenováním.“

„Křesťanství učí jen prostotě, lidskosti, lidumilnosti; kdo chce je převádět na metafyziku, chce z něho udělat pramen omylů.“

„Kompromis je umění rozdělit koláč tak, aby si každý myslel, že z něho dostal největší krajíc.“

„Umělec musí mít životní názor, ale nemá ho nakládat na hřbet své tvorby jako na soumara. Má-li filozofii, projeví se u něho, i kdyby maloval samá zátiší se dvěma slanečky.“

„Život je jako trubka, když do něho nic nedáš, tak z něj nic nezískáš.“

„Umí-li někdo uvažovat vskutku dokonale a předloží-li se mu jediný fakt se všemi charakteristickými rysy, dokáže z něho vyvodit nejenom řetěz událostí, který k němu vedl, ale i výsledky, jaké z něj budou vyplývat.“

„Ušlechtilého přátelství je schopen pouze ten, kdo umí žít i bez něho.“

„Byl hlava otevřená. Tak z něho udělali invalidu.“

„Neslibuj království nebeského a nikoho do něho klackem nehoň.“

„Chceš-li mít ze syna člověka, pošli ho k pastýřům, ale zpět ho povolej dříve, než se z něho stane dobytek.“

„Vždyť nechci od vás nic než sladkou vaší něhu.
Ach, proč bych chtěla víc, vždyť život je jak vločka sněhu.
Co byste mně moh dát, co nad životem stojí?
Mějte mě prostě rád a buďme prostě svoji.“

„Existují dva typy věřících v Ježíše Krista. Boží loutky, ti kteří si volí snadnější a spravedlivější cestu. Nechávají vše na Bohu, aby skrze ně konal svou vůli, protože on je spravedlnost, láska, esence dobra. Tento život jim neposkytne štěstí v životě, ale záruku že vše, co vykonali, bylo dobré a v souladu s Bohem, a že je čeká věčný ráj, protože ten, kdo se vzdá svobodné vůle a vlastního ega pro vyšší dobro, má nárok na Božím královstvím. Pak jsou tu bojovníci v pravdě. Volí si těžší a šlechetnější cestu. Jsou to lidé, kteří berou zodpovědnost za všechno dobro a zlo jimi spáchané. Volí disciplínu a zoufalství, svobodu a smutek. Věří v sebe, i když je to může stát odmítnutí od Boha. Ale nezoufejte! Jestliže taký člověk pochybuje o Boží pravdě, aby si ji vyložil, tak chápejte, že Bůh je milostivý a že on je pravda a všechno vpravdě je u něho, v Božím království.“

„Laskavá duše a srdce plné něhy je víc než pravda všech pravd.“

„Kdo miluje více než ostatní kolem něho, zůstává ve své lásce nepochopen.“

„Umělec hledá, jako by hledal diamant. Musí odstranit horninu, rýt, hrabat, odhazovat neřád, kopat, navrstvit nesmírné hromady země, aby nakonec našel miniaturní kousíček čistého krystalického uhlíku,. Zato je ten drobeček nejtvrdší, nejskvělejší, nejkrásnější z nerostů. Dá se s ním rýt do čehokoli, do něho ničím.“

„Optimista činí ze svého života báseň, píseň. Pesimista, ačkoli má po ruce tytéž prostředky, činí z něho nejsušší, nejtrudnější prózu.“

„Osudnou chybou vedení není skutečnost, že je příliš vzdálen od lidu, který řídí, nýbrž že se od něho nevzdálil dostatečně daleko.“

„Skoro ani nemohu myslet, když zůstávám na místě, moje tělo musí být v pohybu, má-li se do něho dostat můj duch.“

„Soulož je malou mrtvicí, člověk se při ní vyřítí z člověka a oddělí se od něho, jakoby jediným úderem uťat byl.“

„Člověk by si měl rozmyslet, zda chce být volem jen kvůli tomu, aby si na něho mohlo štěstí sednout.“

„Pozitivní na skeptikovi je, že podle něho je všechno možné.“

„Poslušnost je to, co žena při svatbě svému muži slibuje a co pak od něho vyžaduje.“

„Herci jsou jako ženská polovina tvůrčího lidstva. Potřebují pochopení a něhu.“

„„Duchovní“ povaha vatikánských zájmů se neprojevuje tím, že by představitelé či diplomaté Svatého stolce jednali za všech kolností nezištně, altruisticky, že by zásadně vylučovali možnost využít slabostí svých partnerů či protivníků atd. Mají však odlišné pořadí priorit, než je jinak běžné, a z toho plyne, že jsou občas „nevypočitatelní“, čímž se rozumní, že jejich postup nelze odhadnout podle měřítek, která se užívají jinde. Při jednáních se „světskými státy“ jsou pro Vatikán často důležité mnohé věci, jež jsou pro jeho protějšek vedlejší a naopak. Je-li postaven před volbu, může pozorovatele překvapit tím, že se rozhodne pro variantu, jež je pro něho podle veškerého zdání nevýhodná. Ale udělá to vědomě, protože tím získá něco v oblasti, o které onen pozorovatel nemá ani tušení.“

„Nejveselejší ze všech byl „On“. Plácal se do stehen a chechtal se tak srdečně, že se dvakrát zakuckal. Vstal a znovu dopadl na židli smíchem bez sebe. Řídké vlasy mu padaly do čela, rukou mával ve vzduchu, proslavený knírek se mu třásl – byl na něho otřesný pohled.“

„Vystupování mám rád takřka stejně jako skládání písniček, ale na Oskarech to bylo opravdu podivné. Písničku zkrátili na méně než dvě minuty a publikum se skládalo z lidí, kteří nepřišli proto, aby si mě poslechli. Nemohl bych v takovém světě žít, ale byla to docela zábava do něho na den nahlédnou.“

„Život je všední, to jen romanopisci z něho činí patetickou komedii. Smrt je vždycky jen smutná. -str.53“

„Plamen v srdci má větší cenu než tučný účet v bance, a pokud z něho znovu a znovu čerpáš touhu žít, intezivně žít, je to účet, který se nikdy nevyčerpá.“

„Království Boží není sice z tohoto světa, ale jest pro tento svět. Na tomto světě, i v politice vnitřní a mezinárodní se uplatňují jeho zákony a jinak než prací na tomto světě se do něho nedostaneš!“

„Po koni je papír nejvzácnější výdobytek člověka, bez něho nedokáže žít. Neví o sobě, když nemůže vyjádřit myšlenku a dát jí daleko trvalejší formu, než je mluvené slovo - List papíru je odraz, v němž se člověk pozoruje jako žena v zrcadle…“

„Ale co zmůžeš proti světu, když už jej staří tak beznadějějně zpackali? Vletěls do něho bez vlastní viny. Vybral by sis onačejší, ale nikdo se neptal.“

„Máte kolem sebe příliš silné brnění. Jenže brnění nás neochrání před nájezdem ostatních, jen uvězní nás samotné. Oblékáme se do něho, ale nedochází nám, že se do něho sami zavíráme. A nakonec tu máme dva lidi, toho nablýskaného z kovu… a pak člověka pod ním, který se hroutí.“

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu…, to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj… brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat… taky, my máme… my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se…, hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás…, doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“

„Český malíř je jako gumový míč, hozený do povětří, nejprve vysoko skáče od země, potom pořád volněji a zůstal by posléze jako mrcha ležel na silnici, kdyby nepřišel nový náraz, totiž kdyby do něho někdo pořádně nekopl. O ty kopance není u nás nikdy nouze.“

„Je velice složité říct jasně, kdo víru má a kdo nemá. Mohu totiž sice prohlásit, že věřím v Boha tak, jak v něho věří katolická církev. Ale pak se jedná spíše o příslušnost ke katolické církvi… Významně jinak lze odpovídat na otázku: věřím v dobro jako v hodnotu, pro kterou má smysl umřít? Věřím ve svobodu jako hodnotu, lásku jako hodnotu, pro kterou má smysl obětovat život? Pak je to skutečně otázka víry.“

„Přátelství je jako rostoucí semínko,od kterého očekáváme tu nejlepší úrodu, pokud ale semínku ublížíme a nebudeme o něho pečovat, nikdy nám nevyroste pevný kořen a tuhý stonek.“

„Evropská unie se sama nerozpustí a není schopná se reformovat. Je to gigantický, monumentální, naprosto utopistický inženýrsko-byrokratický projekt, který se nemůže podařit prosadit a čím víc se prosazuje, tím více problémů s tím vzniká. (…) Čím více tlačí na sjednocení, tím více vzniká euroskepse, nenávist, šovinismus, neonacistické bojůvky v Německu. Všechno to, co jsme pohřbili, Evropská unie de facto vyvolává v život. To je neuvěřitelné. A když je někdo proti unii, tak hned z něho udělají fašistu a hned dostane nálepku. Ale já si zoufám nad tím, co vyprovokovala Evropská unie a teď do toho přišli imigranti a to už je existenční problém celé Evropy.“

„Neboť Bůh tak miloval svět že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

„Přišel jsem před několika lety k autu a měl jsem u něho vymlácená zadní skla. Tak jsem se tak usmál a řekl jsem si: to je docela dobrý, protože mi tam nechali alespoň ta přední okna.“

„Něha je počátkem lásky.“

„Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.“

„Ženy se vdávají, aby se zbavily mrzutého šéfa, a dostanou místo něho unaveného manžela.“

„Láska měla na spisovatele ohromný vliv. Udělala z něho satirika.“

„Život má pro člověka teprve tehdy cenu, může-li z něho rozdávat.“

„Břicho je pro ženu rovník jejího těla. Nahoru i dolů od něho to táhne a ochlazuje se.“

„Srdce přestává být mladé, jakmile touha po neznámém ustoupí děsu z něho.“

„Hlupák se pachtí kvůli něčemu, co se stane i bez něho.“

„Slovo představuje kouzelnický klobouk, do kterého jeden vloží králíka a druhý z něho vytáhne holubici.“

„Mluvili za něho výsledky jeho práce. Dokonce volaly do nebe.“

„Ztratil jsem za něho slovo, ale on nenašel žádné, aby mi poděkoval.“

„Zkušený udílí rady. Každá rada je pro něho novou zkušeností.“

„Porazil jsem ho, když jsem na něho zaútočil svými štíty.“

„Zbožňuji lásku. Její sílu, něhu, nedočkavost, její závrať, porozumění, vášnivost, náročnost, tajemnost. I pro její hrůzy – pro ten pocit štěstí, že se člověk aspoň na chvíli stane vyvoleným středem něčí pozornosti.“

„Pro mne bylo velkou útěchou, když ke mně Heidegger na počátku svého neštěstí přišel a choval se opravdu vznešeně. Řekl jsem mu pravdu a on ji přijal se slzami v očích. Vztah s ním jsem nepřerušil, neboť doufám, že u něho dojde k pronikavému duchovnímu obratu.“

„Poesie je to, jež civilisovala svět, jež nás vzdělává v mládí, jež mírní příkrost nařízení, jež činí cnost roztomilou, propůjčujíc jí zvláštní něhu, jež povznáší ducha v epopeji, zjemňuje jej v divadle, naplňuje jej svatým citem při obřadech, zve jej ku hře při odpočinku a vdechuje mu vznešený zápal u přítomnosti nepřítele.“

„Nepůjdu tak daleko, abych řekl, že zabývat se historií myšlení bez důkladného studia matematických idejí jednotlivých epoch je jako vynechat Hamleta ze hry, která je podle něho nazvána. To by bylo přespříliš. Ale jistě by bylo analogické vynechat postavu Ofélie. Takové přirovnání je obzvláště přesné, vždyť Ofélie je pro hru dosti podstatná, je půvabná – a poněkud bláznivá. Řekněme, že posedlost matematikou je posvátným šílenstvím lidského ducha, útočištěm před naléhavými požadavky každodenního dění.“

„Židovský stát je oprávněný a specifický válečný cíl. Bez něho nemůže být vřed, který otravuje nemocný organismus Evropy, vyléčen: protože bez něho nebude existovat odpovídající možnost emigrace pro miliony, jejichž staré domovy jsou nenapravitelně odsouzeny; bez něho nebude rovnosti; a bez toho nebude mír.“

„Nechci rovnat básníky podle velikosti. A zvlášť v Magorově případě se mi ani nechce zůstat u toho, že byl básník. On byl především osobnost, člověk, který měl dar: spojovat lidi, vytvářet a tmelit komunitu. Byl nekonformní, bezprostřední a vnitřně svobodný. Byl nefalšovaným rabiátem, ale spolu s tím si uměl podržet i něhu. Přirozeně nepokorný – zároveň ctil pokoru a toužil po ní. Nedovedu si představit nikoho jiného, kdo by si mohl dovolit všem bez rozdílu tykat. Nebo recitovat básně své či cizí kdekoli a pro kohokoli, na ulici, v hospodě, v tom nejzazším koutě.“

„Jednou jsem jel plnit dost svatou povinnost - pomáhat nebožtíkům. Bylo to o šábesu, cestoval jsem vlakem a třídil si věci. Psal jsem si poznámky, stříhal texty k fotkám. Najednou přišel Američan - žid, šábesdekl na hlavě - a začal mě peskovat, že hřeším: cestuju, píšu, stříhám - samé zapovězené věci. Pak zmírnil a jako že mi poradí: víš, jak to děláme my, když si o šábesu třeba potřebujeme zapálit nebo dát panáka a nechceme přitom ortodoxní židy dráždit? Vezmeme si baseballovou čepičku a je to! To mě vytočilo, posadil jsem si ho k sobě a pustil se do něho - šábesdekl je od toho, že máme na sobě dlaň boží, tak nevím, nač bych si dával baseballovou čepičku! Když hřeším, tak hřeším s plným vědomím, že to třeba není až takový hřích … A bylo.“

„Kdybychom se chtěli omezit na to, že budeme pokládat Saint-Exupéryho výlučně za spisovatele angažovaného v nebezpečném povolání a za mistra hrdinského činu, kterým v životě, v díle i ve smrti vskutku byl, pak by Malý princ, tato prostá píseň s melancholií a něhou, byla jen omylem, vybočením, okamžikem pochybností a únavy na vzestupu duše k vrcholům mužné moudrosti - zatímco je pointou patnácti let meditací, postupu ducha směrem k radosti a k umění pojímanému v jeho plnosti.“

„Způsob, jakým Ruská federace eskaluje situaci na Ukrajině, mi bohužel připomíná rok 1968 a narušení suverenity Československa. Postup Ruské federace jednoznačně odmítám a odsuzuji. Neshody v Evropě již neřešíme a nemůžeme řešit silou. Všichni včetně Ruska musí respektovat mezinárodní právo a závazky z něho plynoucí. Rusko se v roce 1994 v Budapešti zavázalo nejen k respektování teritoriální celistvosti a svrchovanosti Ukrajiny, ale k jejich garantování. Je nepřijatelné, aby Ruská federace nebrala vážně ani svá vlastní slova, ani své závazky. Takové chování by nemohlo zůstat bez odezvy.“

„Sochařství evropských měst poskytuje jak svými pomníky, tak na výstavách tak ubohý obraz barbarství a nudného napodobování, že se moje futuristické oko od něho odvrací s pocitem hlubokého odporu.“

„Politická konstelace nám pro politiku a metody msgra Šrámka příznivou není. U něho je politika všecko a kulturní práce, opravdová práce, mu není nic. Ale politika je až výslednicí vší práce, hlavně kulturní. Msgre Šrámek staví střechu bez základů a tak všecko skončí úpadkem a rozvratem. Znamení jsou už zde. Koalice se poroučí a výsledek nových voleb je pro nás dle lidského dohadu málo slibný! Ale on Msgre Šrámek má svoji hlavu. Ipse solus dominus!“

„Věda připomíná koš neustále naplňovaný věcmi, se kterými si nikdo neví rady. Pak přijde umění a vytáhne z něho přesně to, co je potřeba k uskutečnění díla.“

„Zábranův Bůh je starozákonně neúprosný a strnulý: oko za oko, neodpuštění za neodpuštění. Život v zastoupení prožíval Zábrana zcela autenticky, ale možná si z něho bral i alibi, jak se ‚za sebe‘ stáhnout ze světa, kterému jinak podával pragmaticky střízlivou ruku.“

„Byl to bezvýhradně nejduchaplnější mistr konverzace s jakým jsem se kdy setkal, nejpohotovější, nejvtipnější, nejsmělejší… Nikdo si nemohl dělat naděje, že ve společnosti zazáří oslnivěji než on, ba nikdo nemohl doufat, že vedle něho zazáří vůbec.“

„Nikdy si nechtěla začít s ženatým mužem. Ona nezačala. Zná jeho ženu a nechce, aby ji kvůli ní opustil. Chce, aby o ní řekl své ženě. Chce o jejich lásce říct své ženě, zatím jen něco naznačil. Chce žít v pravdě, a ne dvojím životem. Chce, aby byl opatrný, bojí se o něho. Neber si na sebe starosti, které ti nepatří. Sviť láskou, jak to umíš. Mysli si třeba, že čekáš děťátko. Buď vyrovnaná, a když budeš propadat depresím, vzpomeň si na lidi, co jsou na tom hůř. Chce mít děťátko. Chce dát své lásce podobu syna, chce mu dát syna, lásku za lásku. Krásné je žít!–Končiny štěstí, končiny ticha“

„Pan Bean mi přijde jako celkem nesympatický chlapík. Všechno se točí jen kolem něho. A tuto posedlost sebou samým opravdu nemám rád. V hloubi srdce je pan Bean anarchista. A i část mého já chce revoltovat.“

„Příroda z něho učinila jednoho z největších hudebníků všech dob.o Antonínu Dvořákovi“

„Základní princip černého uvědomění je, že černý muž musí odmítnou všechny hodnotové systémy, které z něho dělají cizince v zemi jeho narození a snižují jeho základní lidskou důstojnost.“

„V mužské podobě jsou všechna kouzla stínu a světla a v ženském zjevu veškerá volnost a něha štětce v podivuhodném poměru.“

„Čas je jenom proud, ve kterém chytám ryby, piji z něho, ale zatím co piji, vidím písčité dno a vidím, jak je mělké. Jeho sotva znatelný tok odplyne, ale věčnost zůstává.“

„Nemůže udržet inkoust, a když to na něho přijde, většinou se hrozně umaže.“

„Když se podíváte na německou společnost, vidíte neuvěřitelný nadbytek a jste z něho znechuceni.“

„Žijeme v době, kdy každý potřebuje něhu a blízkost, pouto k ostatním. Mluvit a poslouchat je důležité více než kdy jindy.“

„Horu musíme dostat živého a budeme s něho tahat kůži.“

„Svět je absolutní hříčkou Mé absolutní Vůle… Svět je to, co v každý okamžik já z něho míti chci.“

„Znamená především to, čeho si lidé většinou vůbec nevšímají, totiž duchovní přítomnost. My vnímáme především, že on žije v jiné dimenzi, než jsme zvyklí tady mezi sebou. My máme zrak upřený skrze něho na zdroj toho všeho, a to je Kristus. Pro křesťanství každý člověk, který ho prožije, znamená obrovské bohatství. A poněvadž je každý z nás individualita, tak to zase není tak samozřejmé, jak můžeme sami na sobě cítit. Takže to, že někdo naplnil svůj život evangeliem, je to hlavní. -- o Janu Nepomukovi Neumannovi“

„Celé Písmo Boží a všecka katolická víra volá, hlásá a vyznává, že Ježíš ukřižovaný sám jediný a jen on sám je vykoupení a ospravedlnění všech, kteří v něho věří, sám jediný je všecka moc a všecka moudrost pro každého křesťana, sám alfa i omega, začátek i konec a že se má každý, kdo si žádá nebo pečuje o to, aby byl spravedlivý, svatý nebo ctnostný, nejprve a bezprostředně v něj a v jeho Ducha obléci, protože on jediný a sám je cesta, pravda a život. Proto sluší jeho jediného nejprve a zcela hledati, světit, oslavovat a nosit v těle i v duši, jej, který samojediný nás vykoupil za velikou cenu, za krev svého srdce.“

„Učitel nesmí dostávat ponižující mzdu, aby si musel přivydělávat jinou prací, než ke které je povolán. Jen tehdy, bude-li dobře materiálně zabezpečen a ve společnosti vážen, lze od něho čekat, že žákům rád předá nejen vědomosti, ale i lásku ke svému předmětu.“

„Poznání je bláznem považováno za nevzdělanost a věci přínosné jsou pro něho škodlivé. Žije v smrti. Proto je to jeho pokrm.“

„Filosof si nemůže dovolit jinak myslet a jinak žít. Ale protože vyrostl a žije v určité společnosti, musí také tuto svou společnost, svou zemi a svou dobu vidět nanejvýš kriticky. A tu je třeba říci, že lepší filosofové u nás vždycky měli povědomí své povinnosti mluvit do veřejných věcí. S tím je však spojen pochopitelně další problém, neboť mluví-li filosof do veřejných věcí, pak nikdy nemá smysl, jestliže říká to, co ostatní chtějí slyšet – ať už jsou s daným stavem spokojeni, nebo nejsou. V takovém případě by totiž filosof byl zbytečný, neboť všichni si docela dobře vystačí bez něho, stačí si sami. Ale když říká něco jiného, než ti druzí chtějí slyšet, anebo když dokonce říká něco, co vůbec nechtějí slyšet, tak jsou z toho konflikty. Lidem, kteří chtějí sami rozhodovat o tom, co chtějí slyšet, stačí rétoři, sofisté a ideologové. Ti sami nabízejí své služby, nejčastěji za úplatu. Na „trhu myšlenek“ se proto vždycky uplatní spíše myšlenky líbivé, než kritické“

„Moře je symbolem kolektivního nevědomí, neboť pod zrcadlící se hladinou skrývá netušené hlubiny. Ti, kteří stojí za ním, stínové personifikace nevědomí, vpadli jako záplava na pevninu (terra firma) vědomí. Takové vpády jsou nepříjemné, protože iracionální a pro postiženého nevysvětlitelné. Znamenají závažnou alteraci osobnosti, protože okamžitě tvoří trýznivé osobní tajemství, které postiženého odcizuje od jeho okolí a zcela jej od něho izoluje. Je to něco, "co nelze nikomu říci". Člověk se totiž obává, že bude podezírán z duševní abnormity; s určitým oprávněním, vždyť u duševně nemocných se děje něco podobného. Nicméně od intuitivně chápaného vpádu až k patologickému přemožení je ještě dlouhá cesta; to ale laik neví.“

„V basketbalu Ken nemohl dost dobře útočit, proto cvičil tříbodové hody a střelbu bokem přes hlavu. Ve fotbale se nemohl měřit se záložníky, ani je setřást a dostat se do bezpečí, ale měl nastudované úhly a směry útoků a stal se z něho vynikající levý křídelní hráč. Nestíhal dobíhat voleje přes šířku kurtu, proto zapracoval na rychlém podání a returnech. "Když tě nemůžu předběhnout, musím tě nějak přechytračit," říká. "Najdu tvá slabá místa a udělám z nich své silné stránky.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Neplatí-li hlavní důvod, neplatí ani důvody z něho odvozené.“

„Když tě někdo fakt miluje tak radši bude sedět doma a čekat než mu milovaná osoba napíše než aby si šel užívat s osobou která je vedle něho.“

„Něha je sladkostí milenců.
Něha je moudrost sama.
Něha je odměna světa.“

„Kniha je zrcadlo - když se do něho podívá opice, nemůže z něho vyhlédout apoštol.“