Citáty na téma zloba

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

„Bývá-li dobrota ženy nekonečná, bývá i její zloba bez konce.“

„Odpouštět a neživit v sobě zlobu jsou prostředky k nápravě ostatních.“

„Zlo můžeme zničit beze zloby jedině smíchem.“

„Odpouštět a neživit v sobě zlobu jsou prostředky k nápravě ostatních. Pomstou, odplatou a hněvem nemohou být křivdy odčiněny. Zlo může být vyloučeno jen dobrem. Pomsta může zplodit jen novou křivdu nebo prodloužit již trvající nepřátelství. Shovívavost a odpouštění jsou potřeby k nápravě ostatních.“

„Skutečným vítězem je ten, kdo dokáže porážet svůj hněv a zlobu.“

„Slovo boží je válka, zloba, zánik, jed…“

„Protož věz, že člověka zlého máš milovati, ale zloby jeho nemilovati.“

„Většina lidstva dnes postrádá synchronii Jednoty mezi Stvořením uvnitř a vně. Tato disharmonie je zárodkem nemocí, mentální lability a narušených modelů chování. Pokud lidstvo strádá díky vnitřním bojům mezi hvězdami uvnitř svých těl, což jsou „hvězdné války“, nemůže ve světě existovat mír, spravedlnost, svoboda ani radost! Nemoc je válka uvnitř. Závislost způsobuje vnitřní otroctví. Smutek znamená stagnaci ducha. Místo čistého a harmonického toku krve dochází k blokádám, které se projevují formou bolesti, otoků (včetně obezity), cyst, tumorů, kamenů, podezíravosti, nejistoty, strachu, žárlivosti, nenávisti, zloby atd. Místo toho, aby se světové problémy řešily nastolením skutečného zdraví - odstraněním vnitřního haraburdí, vytvářejí se metody, jak dokázat „žít“ se znečištěním. Upřednostňuje se „syndrom problému“, což je pro nás pohodlné. Proto věda a technika současného systému používá energii z umělých zdrojů, takže naše těla, mysl ani emoce nemohou být vyživovány čistou potravou, potřebnou k tomu, aby se systém udržoval stabilní a zdravý. Vykořisťovat a ovládat slabé tělo, mysl a emoce je totiž pro centralizovaný systém mnohem snazší. Tato kontrola vznikla v rámci monopolizace: půdy - prostřednictvím komercionalizovaného zemědělství („sklízení úrody peněz“); těla - prostřednictvím podřadné, nekvalitní stravy; mysli - prostřednictvím vzdělání, vědy, médií, politiky a zájmů založených na penězích; ducha - manipulací atmosférických podmínek, pomocí mikrovln, strachu, vnucováním politicky navržených zákonů a „náboženství“. Díky špatné kvalitě krve mysl přestala být schopná rozlišovat, co je správné a co ne. Dobro není dobré, pokud tělo musí záviset na „správném“ organizování nesprávného způsobu stravování a léčení. Podřízením se falešné víře lze ducha vtáhnout do syndikáty řízeného světa. Pod kontrolou kurupční, centralizované vlády může být „dobro“ dobré jedině, pokud lze člověka obvinit ze špatnosti. Syndikáty vnucené zákony se proto starají o to, aby zlo převládalo, a „dobrota“ státu mohla pokračovat. Odtud pochází myšlenka pěstovat nemoci podáváním léků, které umožňují „žít“ s nemocí. Proto jsou vězení semeniště zločinu - pomáhají justičnímu systému udržet se u moci. Jestliže naše „svoboda“ a „práva“ vycházejí z politicky motivovaných zákonů, umožňuje to udržovat masy v mezích omezení, která na sebe lidé dobrovolně sami uvalili. S takovou můžeme neustále bránit hranice vyvoláváním „mírových“ válek!“

„Všechna zloba pochází ze slabosti; dítě je zlé jen proto, že je slabé; učiňte je silným a stane se dobrým; ten, kdo by mohl vše, nedělal by nic zlého.“

„Politika je bezmocná proti fanatismu. jedinou zbraní proti tomuto netvoru je rozum. jediný způsob, jak zabránit lidem upadnout do absurdnosti a zloby, je poučit je.“

„Dobro nadělá často více zkázy než prostoduchá zloba.“

„Jděte hluboko dovnitř a s překvapením zjistíte, že nenávist, zloba a žárlivost jsou jen na okraji. V samotném středu vašeho bytí je jen láska.“

„Závist je počátek zloby, matka smrti, první dcera hříchu, kořen všeho zla.“

„Cítíš-li k někomu zlobu a hněv, pokus se ji přetavit v lítost. Dokážeš-li to...Pocítíš úlevu v zjištění, jak malý, omezený a povrchní je ten kterého lituješ.“

„Láska, jakožto dar nebes, objevuje v každém okamžiku a ve všem zázrak. Zloba, jakožto záležitost lidských vášní, vynalézá vždy jen peklo na zemi.“

„Lidská zloba vždy chválí minulé a s pohrdáním hledí na současné.“

„Víc krutostí než zloba napáchá sobeckost.“

„Proč bych ztrácel čas zlobou, když je o tolik zábavnější radovat se a žasnout?“

„Když se směješ, směj se pořádně. A když se rozzlobíš, zlob se pořádně. Zkus být naživu. Brzy budeš mrtvý.“

„Co je smyslem lásky? Měnit zlobu ve snášenlivost.“

„Ctnost ženy není hluboká jako moře, ale zloba její nemá konce jako svět.“

„Pravda nemá ustoupit zlobě.“

„Mateřskou řečí zloby je ironie, lež a pomluva.“

„Protiklad lásky není zloba nebo nenávist, ale neschopnost milovat.“

„Zloba bývá vtipná, to ale neznamená, že je inteligentní.“

„Tak jak lesklá plocha zrcadla odráží vše, co před ní stojí, a jak tiché údolí samo nese dál sebemenší zvuk, má karatista oprostit své nitro od sobectví a zloby, aby mohl ve všem co by ho mohlo potkat, přiměřeně jednat. To je myšleno pojmem „Kara“ neboli „Prázdný“ v Karate-dó.“

„Všechno, co se shoduje s naším přáním, je pravda. Všechno, co je s ním v rozporu, vyvolává naši zlobu.“

„Přes veškerou přirozenou zlobu se lidé neopováží vystoupit proti počestnosti - chtějí-li ji pronásledovat, nařknou ji z falše, nebo jí podkládají nekalé úmysly.“

„Nezahazujme ani jediný ze svých dnů pro zbytečný hněv nebo spor, kdo bude vytrvalejší v umíněné zlobě.“

„Lyndon Johnson nikdy nezapochyboval o tom, že Amerika je nejlepší ze všech zemí. Z předpokladu nadřazenosti plynula pro svět mravní povinnost sdílet americký způsob života. A doprovázel ho pocit spravedlivé zloby na sebemenší kritiku Ameriky.“

„Zloba, závist, zášť jsou ubohé blbosti.“

„Stepní vítr nespálí všechno, ale lidská zloba a předsudek zkazí kdeco“

„Pozitivní motivace je víc než je zloba a trest“

„Kdybychom se naučili mít se rádi, třeba jen trochu, možná by se naše krutost a zloba rozplynuly.“

„Láska a víra dokaže víc než podceňování a zloba.“

„Zloba není ve slovech a myšlenkách politiků i kandidátů. Ale zlomyslnost je v lidské ne moudrosti a ne rozumu pochopit to důležitý.“

„Myslím, že pro neobrácenou duši by mělo být hrůzou pomyslet, že je břemenem pro stvoření. „Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí“ (Lukáš 13:7)? Kdyby bezduchá stvoření mohla mluvit, tvé jídlo by řeklo, „Pane, proč mám živit takového bídáka, a poskytovat mu sílu, aby Tě zneuctíval? Ne, raději jej zadusím, dáš-li mi své svolení.“ I samotný vzduch by řekl, „Pane, musím tomuto člověku dávat dech, aby pozvedl svůj jazyk proti nebesům, a posmíval se Tvému lidu, a dal průchod jeho pýše a zlobě a oplzlým řečem, a chrlil kletby a rouhání proti Tobě? Ne, ale řekneš-li jen slovo, bude pro mě bez dechu.“ Jeho ubohé tažné zvíře by řeklo, „Pane, musím jej nést za jeho bezbožnými záměry? Ne, zlámu jeho nohy, raději ukončím jeho dny, budu-li od Tebe jen mít svolení.“ Bezbožník, země pod ním vzdychá, a peklo vzdychá po něm, dokud neuspokojí obé. Když je proti tobě Hospodin zástupů, buď si jist, že jsou proti tobě i zástupy Hospodina. “

„Zlo není tak všudypřítomné, jak si mnozí myslí. Když propukne, dokáže být sice jako u holokaustu strašlivé, to nás ale nesmí svádět k tomu, zaměňovat ho se zlobou, vztekem nebo podlostí. Ty jsou běžnou součástí života. Zlo je velmi vzácné.“

„Zloba, závist, zášť
má z mimiker plášť.“

„Tři síly ztvárnily krajinu mého života. První dvě rozdrtily polovinu světa. Ta třetí byla docela nepatrná a dokonce neviditelná: bylo to male tiché ptáče, které se uhnízdilo v mém hrudním koši kousek nad pátým žebrem. Čas od času, obyčejně v těch nejneočekávanějších chvílích se ptáče probudilo, zvedlo hlavu a zatřepotalo křídly jako u vytržení. A tehdy jsem I já zdvihla hlavu, protože na ten prchavý okamžik mne pokaždé pronikla naprostá jistota, že láska a naděje zmohou nekonečně víc než nenávist a zloba a že někde ve světě, snad hned za hranicí mého obzoru, existuje skutečný život, nezničitelný, vždycky vítězný.

Ta první síla byl Adolf Hitler. Ta druhá Josef Vissarionovič Stalin. Jejich působením se z mého života stal mikrokosmos, v němž se obrazil a zhustil sled událostí, který po sedmadvacet let tvořil dějiny mé rodné země. Třetí síla, to tiché ptáče, mě udržela na živu. Snad proto, abych jednou vypověděla, co tenkrát bylo.“

„V Zemanovi je cosi jako permanentní patologická zloba. Kdysi jsme byli přátelé a tykali si, když jsem pak napsal, co si myslím o opoziční smlouvě, stal jsem se pro něj nepřítelem. Jemu vadí svobodné a slušné názory, cítí se jimi ohrožen ve své alkoholické ješitnosti a morálním rozvratu“

„Nesuď me člověka, hned podle jeho okamžitého chování, kdy váže svá slova na nepřátelství a živí v sobě zlobu. Takový člověk musí být hodně nešťastný a nedokáže se vyrovnat s úspěchy a radosti ostatních.“

„Bez duchý člověk občas si tak přídu. To potom co mi dojde kolik zloby se skrývá v lidském nitru. A kolik špatností vím že na tom světě jsou.“

„Občas je to těšký. Když na člověka příde tak špatná myšlenka když je budoucnost je v hajzlu. Když z místa které skdysi bylo rájem plno ptáků pestrých škála rostlin stromů keřů se stane. Místem pro domy hloupí lidi co přírodě nikdy nic nevrátí a budou jenom dalším z hloupých co budou jen všechno přijímat brát bez naké hodnoty. Zase jenom přežití pro pár desítek bezcenych sráčů. A to si teprve člověk uvědomí jak chudý a bezmocný ve skutečnosti je když z místa které měl rád pro svůj klid zeleň a jedinečnost barevnost vznikne neklid na duši. Bráním se u vnitř ve svojí citlivé duši pokroku protože to je skáza to nepřináší klid. Příroda trpí umírá a mi lidi díky pokroku žijeme sice dýl ale zato míň hodnotně se stavíme k životu kolem sebe. Asi je to jak kde jaké místo ale tam kde jsem teť mě přepadla deprese jo deprese vidím to hodně negativně mám zlost. Ale nelze můžu nikomu vyčítat pokrok stavění toho jak zachází a smýšlí o životě a jak ho žije jak přistupuje k některejm věcem. Na to se nedá mit dlouho zlost a znechucení. Mám prostě takové období kdy si říkám že je všechno tak brutalně špatné. Přide mě to tak moc zlí že se směju všemu jako blázen 🤪. Protože to se nedá nijak změnit nijak zvrátit. Mužu k tomu mít pouze jiný přístup a snažit se na tom hledat pozitiva ať už jsou sebemenší. Zaplnit hlavu činnostma zájmama ale nikdy na to nezapomenu. Využiju všech možností k tomu abych žila víc psychicky připravena na ještě větší nápor ignoranství debility a lidské toxicity vůdči některým brutalně zlím lidem. Mezi tím o 50 kroků napřed né smířená ale psychicky duševně připravená. Na to že mě to bude ta zloba myšlení v zlých lidech zase probodavat svim zlim chováním a přístupem. Skratka je mě to fuk ať si mě to klidně psychicky ničí. Já jedu ve svi hlavě na jinou metodu dodávání motivace a tím je rozstěpit osobnost tak aby to bylo jako myslet za 7 lidi a ti maji jinou osobnost a vlastní strategií a uplně jiný pohled na věc a i jinou hodnotu uvědomění a dominanci. Jako sedmihlava saň ale s úplně jinou naturou. Projevuje se to po týdnech jiná myšlenka jiný člověk stejna pouze nádoba. Funguje to při nedostatku energie jedno štěpení dodá to co je potřeba si uvědomit. Ovsem omezený rozsah zapamatování si jeden mozek nestačí emocionální paměť logická rozumová instinktivní kreativní duchovní vcitujici se paměť do různých okamžiků a jak je spracovat. Při takové funci si člověk pride všelijak spíš se projeví to co je důležité nezbytně tam jde veškerá energie. A zbytek už je to jedna osoba. Která si představuje a myslí jako sedím hlav pokaždé tak co je nejpodstatnější pro danou situaci aby to působilo jako nic.“

„Jen lidi znechucení a plní zloby a neprejicnosti. Nepochopily o čem je život.Život je o tom uspokojovat se dobrém světa. Ne ho ničit osobní zlobou a pocitem toho že je zlej. A tak ho dělat ještě zlejší.“

„Svoboda slova je dnes pouhá svoboda zloby, závisti a zlosti.“