Citáty na téma ztracení

„Každá hodina ztraceného času v mládí je zárodkem neštěstí v budoucnosti.“

„Večírek, na němž jsou všichni zajedno, je ztracený večer.“

„Odčinit nemůže nikdo nic. Mrtvého nevzbudíš, ztracená léta nevrátíš a probdělé noci strachu neobrátíš v sladký spánek bezstarostnosti.“

„Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený.“

„Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –““

„Nepotřebuji tě, ale chci tě.
Nemám prázdnotu, mám prostor pro činy.
Neočekávám od Tebe, že mě uděláš šťastnou, jsem šťastná z Tvé radostí a úsměvu.
Nemusíme se milovat jako blázni, nejsem Tvá a Ty nejsi můj.
Jsem úplná i bez Tebe a Ty jsi beze mě taky úplný.
Neumřu, pokud odejdeš, a Ty budeš šťastný, i kdybych odešla.
Nejsi zodpovědný za mou osobní spokojenost.
Přijímám Tě jako své zrcadlo a posla a nabízím Ti své oči, aby ses v nich také našel.
Jsme dva krásné a vzácné vesmíry, úplné, dokonalé, připravené vytvářet nové světy.
Nejsem bez tebe osamělá a Ty nejsi beze mě ztracený.
Nebudeme zavírat dveře a okna jen proto, abychom byli vedle sebe a nemohli svobodně létat.
Vážím si Tvé i mé svobody, každého dne našeho výběru.“

„Tak na blázny. Ztracené existence. Rebely. Potížisty. Na ty, co nezapadají do šablony. Na ty, kteří vidí věci jinak.“

„Čas věnovaný ženě není ztracený. Je pouze promarněný.“

„Láska je touha po ztracené půli nás samých.“

„Ne každé zlato třpytívá se, ne každý kdo bloudí je ztracený. Stáří, když silné je, neohýbá se. Mráz nespálí hluboké kořeny. Z popela oheň znovu vzplane, ze stínů světlo vzejde náhle, až zkují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.“

„Není větší škody nad ztracený čas.“

„Na všech zdech v mém pokoji je Peter Pan. Četl jsem všechno co Barrie napsala. Naprosto se ztotožňuji s Peterem Panem, ztraceným chlapcem ze Země Nezemě.“

„Přítel, jenž dosáhl moci, je ztracený přítel.“

„Neexistují dvě stejná objetí.
Nic nevoní tak dobře jako vlasy ztraceného přítele, který se rozhodl vrátit.
Nic nepůsobí takovou bolest jako slzy člověka, spadající na vaše rameno.
A nic nerozbuší srdce tak jako snaha dostat se ještě blíž k člověku, kterého milujeme. Ne však nějakou násilnou cestou, nýbrž pomalou a jemnou pěšinkou.“

„Člověk prý se vždy vrací k svým prvním láskám. Zvláště k těm, kterých tehdy ve své hlouposti nepochopil. S lidskými láskami se to daří jen ve snu, ale dvě věci hodné pomilování uvítají ztraceného milence i v šedinách: knihy a rodná země.“

„Žena se ve ztraceném ráji zakousla do ovoce ze stromu poznání o deset minut dříve než muž. Od té doby si stále udržela desetiminutový náskok.“

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

„Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený.“

„Ztracený ráj vstupuje do téže logiky jako zlatý věk; koncept, jenž má svou obdobu i v jiných civilizacích. Specifičnost judeokřesťanského dědictví tkví, jak už bylo řečeno, v lineárnosti času, v níž je předurčen zrod západního historického myšlení. Nový zákon nadto kodifikuje zdokonalitelnost lidského plemene; lidské snažení může být eventuálně smysluplné. Pokusy o znovunalezení či později vybudování pozemského ráje, chiliasmus a příprava k poslednímu soudu se podílejí na urychlení historického času, který je dán lidskému společenství.“

„Když se ohlédnu zpět, jsem ztracená.
- Daenerys“

„Příležitosti jdou kolem, zatímco sedíme a litujeme ztracených možností…“

„Za základní dnes považuji znovunalezení naší poztrácené národní identity a její okamžité neztracení vstupem do Evropy. Zahraničním hostům vždycky říkám, že se nechceme v Evropě rozplynout jako kostka cukru v kávě.“

„Ztracený čas nikdy nevrátíš, spáchané zlo nikdy nenapravíš.“

„Člověk si uvědomí, že je ztracený, teprve až nakreslí mapu.“

„Jen málo věcí je silnějších než láska rodiny. - Město ztracených duší“

„Žena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahocennou perlu; dřív však musí vědět, že spočívá na dně vlastního srdce, tam že se musí pro ni ponořit!“

„Je mnoho rušivých vlivů, mnoho světských starostí. Asketa se nenechá
vyrušovat ničím. Přinášejí mu chleba a vodu, má rohož, na které leží, a může věnovat každou
hodinu modlitbě, meditaci a kontemplaci Boha. Jak snadné je vidět Boha za takových okolností!
Jak jednoduchý úkol! Ale dejte mu manželku a děti! Ať vidí Boha v dítěti, které potřebuje vyměnit
plenky ve tři hodiny v noci. Ať vidí Boha v nájemném, které je třeba zaplatit každý měsíc. Ať vidí
ruku Boží v nemoci manželky, ve ztraceném zaměstnání, v horečce dítěte, v bolesti rodiče. Tady
hovoříme o zbožnosti.
Chápu, že vás ten věčný boj unavuje. Ale říkám vám tohle: Budete-li mě následovat, váš boj skončí.
Žijte v Božím prostoru a všechno se stane požehnáním.“

„Pokud jste i stavěli vzdušné zámky, není vaše práce ztracená, když si pod ně postavíte základy.“

„Hvězdy přitahují jiné hvězdy a ztracené existence sobě podobné.“

„Každý má právo vědět’ je lživé heslo lživého století, protože daleko výš stojí jiné, dnes ztracené právo: právo člověka nevědět, nezaneřádit svoji Bohem stvořenou duši pomluvami, žvásty, hloupostmi.“

„Lidé si myslí, že sny nejsou skutečné, protože nejsou z látky, z částic. Sny jsou skutečné, ale skládají se z názorů, představ, vzpomínek, hříček a ztracených nadějí…“

„Jediná věc, po které ve svém životě toužíme a vzdycháme a prahneme až k sladké nevolnosti, je vzpomínka na jakési dávno ztracené štěstí, které jsme nejspíš pocítili v matčině lůně a které můžeme opět zažít (i když si to připouštíme jen velice neradi) až ve chvilce smrti. Ale komu se chce umírat?“

„Musíš být pyšný na svůj domov. Jsme, odkud pocházíme. Jinak bysme byli ztracený.“

„Nikdy tě nesmí opustit naděje, protože dokud udržuješ naději naživu, ona zase udržuje naživu tebe. - Město ztracených duší“

„Měli bychom považovat každý den jako ztracený, jestliže jsme v něm ani jednou netancovali.“

„Devadesát procent ztraceného času a nepříjemností ve frontách můžete odstranit, pokud si dáte trochu práce s naplánováním času a použijete a použijete svého zdravého selského rozumu.“

„Být č.1 je úžasné, č.2 v pořádku, č.3 těžké, č.4 téměř ztracené, č.5 Cože? Proč?“

„Mrtvým nelze vrátit životy. Nevinně vězněným nelze vrátit ztracená léta a mnohdy jim nelze vrátit ani zdraví. Po ranách na duši zůstanou navždy ošklivé jizvy, které se mohou kdykoli znovu otevřít. Historie zaznamenala tuto krvavou skvrnu na věčné časy. Ale něco se přece jenom napravit dá. Čím rychleji, tím lépe, na tomto světě nemá nikdo času nazbyt. Připozdívá se a dosud jsme v nápravě následků 50. let neudělali nic nebo téměř nic. Už v roce 1956 bylo jasné, že politické procesy 50. let byly podvodem, přesto se mlčelo až do roku 1963 a i pak o tom bylo řečeno velice málo a uděláno proti tomu ještě méně. A perzekuce pokračovaly, i když v mírnějších formách. Proč vlastně?“

„Jste všichni ztracená generace.“

„Neptej se moře proč cizí a ztracené jsou oči tmavooké ženy.“

„… tak mě vezmi na rande. Opravdový rande. V Rialtu dávají Dobyvatele ztracené archy.“

„Ať už Bůh existuje, nebo ne, jsme v tom sami. - Město ztracených duší“

„Napadlo tě někdy, že věci nejsou tak černobílé, jak si myslíš? - Město ztracených duší“

„Nemůžeš přece jenom tak zahodit vlastní život. - Město ztracených duší“

„V obtížných, temných dobách někteří lidé dokážou zazářit. - Město ztracených duší“

„Lidi jsou v tomhle světě dočista ztracení, cítí se asi jako ptáček, který létá po obloze. Ten ptáček toho o světě moc neví, ale přitom ho ten svět neustále nějak ovlivňuje.“

„Ztracený ve své mysli, zjevně ztracený v zapomnění.“

„Ztracené věci prý mají cenu stokráte větší.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Jednou ztracenou důvěru je nesnadné, ne-li nemožné získat zpět.“

„Závist plodí žárlivost, ze žárlivosti vzniká nejednotnost – a pak je všechno ztracené…“

„Né ztracená generace ale skutečně osvobozená generace bez nátlaku moci.“

„Půjčka, kterou je třeba vrátit, to jsou ztracené peníze.“

„Dějiny lidstva jsou jedna řada ztracených příležitostí, které člověk propásl svou krátkozrakostí, tou věčnou vnitřní lehkovážností, která je jeho údělem.“

„Každý člověk je romanopiscem svého života; hledá čas, až když je nenávratně ztracený; prožívá své radosti a své dny ve skutečnosti, až když jsou pryč.“

„Umění usiluje o to, aby vyjadřovalo vždy podstatu věci. Třeba i věci tak nepatrné jako je kapka deště nebo ztracené sojčí pírko.“

„Kromě ztracené bitvy není nic tak smutného jako bitva vyhraná.“

„Když zrovna nepřednáším nebo nezkouším studenty, tak se zabývám evoluční biologií, evoluční parazitologií a evoluční psychologií a hledáním ztracených předmětů v nepořádku na svém stole.“

„Máš to v sobě, tak se to opovaž někde nechat ležet, protože jestli to najdu vyhozené v popelnici, tak tě k ní vlastnoručně dotáhnu a budeš to muset zase vyhrabat; a věř mi, že najít ztracený ideál dá zatraceně moc práce…“

„Ale v dějinách jako v lidském životě nepřivolá lítost nazpět ztracený okamžik a tisíce let nevykoupí to, co promeškala jedna jediná hodina.“

„Člověk, vědomý si své izolace, musí najít nové vazby se svými bližními, na tom závisí jeho duševní zdraví. Bez silných citových vazeb ke světu by trpěl pocitem nesmírné opuštěnosti a ztracenosti. Může však navázat vztah k jiným lidem, a to nejrůznějšími způsoby. Může k ostatním lidem cítit lásku, což vyžaduje nezávislost a činorodost, nebo se k nim může vztáhnout symbioticky - to znamená, že se stane jejich částí nebo je učiní částí vlastního já. V tomto symbiotickém vztahu buď ovládá druhé (sadismus), nebo jimi je ovládán (masochismus). Nemůže-li si vybrat ani lásku, ani symbiózu, může problém řešit vybudováním vztahu k vlastní osobě (narcismus). Potom se sám stává světem a "miluje" svět tím, že miluje sám sebe. To je častý způsob, jak se lidé vypořádávají s potřebou mít nějaký vztah, a obvykle bývá smíšen se sadismem. Je nebezpečný a v krajním případě vede k určitým formám šílenství. Poslední a zhoubný způsob řešení problémů (obvykle spojený s krajním narcismem) je vášeň zničit všechny ostatní. Když neexistuje nikdo kromě mě, nemusím se jiných bát a nepotřebuji s nimi navazovat vztahy. Zničím-li svět, zachráním se před tím, aby mě rozdrtil.“

„Cesta poznání není ničím jiným nežli hledáním ztracené mysli.“

„Vážím si lidské popularity, vážím si úcty dobrých mužů k dobrým činům. Opovrhuji však nafouklou bublinou popularity získané bez zásluh a ztracené bez viny.“

„Čas je jako datel, nemilosrdně odměňuje každý ztracený okamžik.“

„Netruchlete nad ztracenou svobodou. Pokud jste trochu k světu, on už se najde někdo, kdo vám ji pomůže hledat.“

„Považuji za ztraceného toho, kdo ztratil stud.“

„Představivost je ztracená a ukázněná fantazie.“

„Horlivostí vynahrazuj ztracený čas.“

„Charta je ve svém vlastním oboru, na své rovině a ve svém podstatném smyslu nejen neporazitelná, ale je dokonce nenapadnutelná, aniž by ten, kdo ji věcně napadá, nemusel od počátku bojovat ztracený boj. Boj proti Chartě nemá nejmenší naději, protože Charta nestojí a nepadá s několika lidmi, ba ani se všemi, kdo ji podepsali. Charta, jednou se ústy určitého počtu lidí vyslovivši, už nikdy neupadne do zapomenutí a už nikdy nemůže být vzata zpět. Její pozice jsou neotřesitelné, protože se neopírají o žádnou materiální sílu, neopírají se o moc – ale opírají se o myšlenku, o ostré vidění věcí, opírají se o pravdu. Bojem proti Chartě se režim odhaluje ve své podstatě; boj proti Chartě je ve skutečnosti bojem proti pravdě a režim, který bojuje proti pravdě, bojuje proti ní leda lží a odhaluje sám sebe jako potřísněný touto lží, jako spočívající na lži.“

„Celá kultura „cesty vzhůru“ do Izraele, alija, předpokládala přetnutí všech spojnic a zájmů směrem k diaspoře. Předáci mládežnického hnutí velmi dobře věděli, že pokud teenager setrvá v Anglii či Francii i po dobu univerzitního studia, je nejspíš pro Izrael navždycky ztracený. Oficiální postoj byl proto takový, že kandidáti univerzitního studia se mají evropských přijetí vzdát, zapojit se několik let v kibucu při sklizni pomerančů, řízení traktorů nebo třídění banánů a pak, pokud to okolnosti dovolí, se komunitě nabídnout pro možnost vyššího vzdělání – přičemž se předpokládá, že kibuc kolektivně rozhodne, jaká studia (pokud vůbec nějaká) mají absolvovat, a hlavním kritériem při tom byl jejich budoucí užitek pro kolektiv.“

„Tvá vzácná milost, šťastný den!
Je spasen lidský vrak!
Já ztracený byl nalezen,
slepému vrácen zrak.“

„Slovo vyřčené, dědictví ztracené, čas jenž pomine, s vodou co uplyne - nikdy se nenavrátí.“

„Všichni říkají, že ztracená láska bolí.
Ale, když vás zradí přátelé, je to ještě horší.“

„Ztrácím svojí duši, o které vím že už je dávno ztracená v čase.“

„Říká se,že vše, co se děje kolem nás je o náhodně náhodných,, absurdit"
Pokud člověk dokáže něco jiného, respektive vzniká anomálie (nahoda), pokud se to stane dvakrát, pak už zbývá se zamyslet, ale pokud se to vede třikrát, tak si může být jistý,že za tím není náhoda, ale ztracený čas, nadšení s tím, co miluji, a cit,že lidí sou tu pro lidi……..“

„Den bez matematiky je ztraceným dnem!“

„Ztracenou Příležitost nevykoupíš“

„Muž bez cíle je ztracený.“

„Den, kdy jsem se nezasmál, pokládám za ztracený.“

„Uzkosti ničivé! To nic v nich strašlivé je, to nic je strašlivé: nic v ničem ztracené, ten plamen spalující, který nezahřeje, ten plamen mrazivý, ty chladné plameny.“

„Žádná hodina v životě není ztracená, pokud je strávená v sedle.“

„Narodil jsem se ztracený a nemám radost z toho, že jsem se našel.“

„Přítel u moci je ztracený přítel.“

„Shrnutí moudrosti říká, že čas věnovaný práci není nikdy ztracený.“

„Nenávratně ztracenou dobu, jež začala a končí Sarajevem a během níž byla rozmetána národnostně pestrá pospolitost střední Evropy, nazval písničkář Jaromír Nohavica divným stoletím.“

„""Moudrý řekl""! Čas. Je to spousta ztraceného času … Když se na to dobře podíváte… Dává to smysl?. Každý čas má své nepřeberné možnosti. Čas není vyjímkou. Čas nemůžeme ztrácet, ale fektivně využívat.“

„Za ztracenou čest nálezné se nevyplácí.“

„Jedině láska objímaná nadějí oživí ztracený prostor.“

„Poezie je permanentní pokus obnovit ztracenou vnitřní harmonii.“

„EMOCE také odhalují vaše podvědomá omezení, která vám brání ve štěstí. Nebýt v kontaktu s vlastními emocemi je jako být ztracený v cizí divočině a nemít kompas.“

„Poezie je především tím, co nás přesahuje, na co možná ani nedosáhneme. Je-li nám ale milostivě nakloněna, pomáhá nám vyhrávat ztracené zápasy. Okořeňuje naše dny divoce rostoucí ambrosií, byť vydat se pro ni představuje nejedno nebezpečí.“

„Svého času, je to až úsměvné, že se objevují reminiscence na to, že já nějak souvisím s extrémismem, a nejen že to, co bylo již před dvaceti lety, ale i v dnešní době někdy nějaká vlaštovka jako by přiletěla z této doby. Jak známo, v polovině 80. let jsem se pohyboval v učňovském školství, kde, jak známo, člověk přichází do styku s problémovou městskou mládeží. Věděl jsem, že tito lidé nejsou pouze ztracená generace, jak bylo neustále líčeno, že mají svůj život, ale že jsou také v něčem bezradní. Proto jsem na sklonku 80. let se snažil najít nějaké řešení nebo zkusit nebo naznačit i státu jaké by bylo možné potenciální řešení, aby se energie těchto lidí nezvrhla do nějakých opravdu negativních konců. Bohužel, dřív, než k tomu došlo, bylo to celé ne medializováno, ale přímo skandalizováno, čili se z lékaře stal pacient. Je to stejné, jako kdyby profesor Pasteur, který hledal vakcínu proti vzteklině, byl najednou obviněn z toho, že vzteklinu rozšiřuje. Čili jsem vlastně přišel k takové nezasloužené, v uvozovkách, popularitě, o kterou jsem opravdu nestál. Znovu říkám, že extrémismus je výrazem nějaké společenské krize, zejména u slabších nátur, a takto by k němu mělo být přistupováno.“

„Peklem není pouze všem známý oheň a síra, ale i vědomí ztracených příležitostí a nesplněných snů.“

„Když si přijdeš ztracený, jen dýchej. Nic víc nemusíš. Jen dýchej. Zítra vyjde opět slunce a nikdy nevíš, co zítřejší den přinese.“