Citáty o pocitech

„Láska je jako droga. Nejdřív se dostaví pocit euforie, kterému se zcela oddáš. Ale uplyne den, a chceš ještě víc. Zatím jsi tomu nepropadl úplně, ale ten pocit se ti líbil a myslíš si, že ho dkokážeš ovládat. Dvě minuty myslíš na milovanou osobu a další tři hodiny na něco jiného. Ale postupně si na toho druhého zvykáš, až jsi na něm úplně závislý. Pak tři hodiny myslíš na něj a dvě minuty na něco jiného. Když s tebou není, prožíváš stejné pocity jako lidé závislí na drogách, když je nemají. V takových chvílích bys pro lásku udělal cokoliv, stejně jako narkoman, který krade a ponižuje se, jen aby dostal svoji dávku.“

„Pro lásku lidé netrpí. Trpí pro pocit vlastnictví, který je opakem lásky.“

„Nejkrásnější a nejhlubší pocit jaký může člověk zažít je poznat tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě.“

„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme "vesmír", součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku - je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“

„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“

„Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.“

„Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.“

„Někdy mám pocit, že všichni žijeme v nějakým filmu. Víme, co říkat, kam jít, jak se chovat, akorát tu není žádná kamera. Ale nikdy se z toho filmu nedostaneme. A je to mizernej film.“

„Nejdůležitější věcí v mém životě je svoboda a rovnost. V každém člověku je stejná píseň v jeho srdci, která říká, že touží po volnosti, po tom být jedinečný. To je přirozený pocit každého dítěte, být volný jako vítr a být kamarád s ostatními. Všechny problémy na světě jsou způsobeny tím, že zapomeneme na tento pocit! Chtete-li být svobodní, buďte svoji“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.“

„Překonávat strach je méně děsivé než žít s podvědomým strachem, pramenícím z pocitu bezmoci.“

„Antisemitismus je jednou z největších příčin neštěstí lidstva. A vůbec ne proto, že ubližuje Židům, ale proto, že dovoluje hlupákům zlým blbcům, nečestným a špatným zbabělcům zbavovat se pocitu méněcennosti. Přitom méněcennosti, která je zasloužená a které se nikdy nezbaví. Antisemita je v podstatě nešťastný člověk. Antisemitismus nezpůsobují Židi, protože nejde vůbec o Židy. Neboť, jak řekl Sartre – nemýlím-li se -, kdyby Židé nebyli, antisemita by si je musel vymyslet.“

„Myslíme si, že když se oddělíme od ostatních, bude nás to chránit, ale to nefunguje!
Zanechává nám to pocit samoty a toho, že jsme nemilovaní“

„Když čteme zprávy učitelů o našich dětech, máme pocit úlevy a dokonce štěstí, že nikdo nikomu nepodává zprávy o nás.“

„Nedovolte, aby lidé, kteří pro vás dělají tak málo, řídili vaše pocity a emoce tak hodně.“

„Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném Lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.“

„Vždycky jsem to věděl -, že existuje východisko. Popravdě jsem byl příliš sobecký na to, abych se zabil a dopřál jim - nejen všem ve studiu, ale i rodině, učitelům, nepřátelům, světu - pocit, že vyhráli.“

„Láska je druh předsudku. Máš ráda to, co potřebuješ, z čeho máš dobrej pocit, co je vhodný. Jak můžeš říct, že miluješ jednoho člověka, když jsou na světě tisíce lidí, který bys milovala víc, kdybys je někdy potkala? Jenomže je nikdy nepotkáš. Jasně. Proto děláme to, co je v našich silách…“

„Nic se nevyrovná pocitu, když člověk ovlivní něčí život, třebaže to znamená, že dotyčného budou po zbytek života pronásledovat noční můry a celé své jmění utratí za sezení u psychologa.“

„Rozdíl mezi mnou a většinou takzvaných ateistů je pocit naprosté pokory před neuchopitelným tajemstvím a harmonií kosmu.“

„Straňte se lidí, kteří znevažují vaše sny. Malí lidé to vždycky dělají, ale opravdu velcí lidé ve vás vyvolají pocit, že i vy se dokážete stát velkými.“

„Přátelé si můžou navzájem pomoct. Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou – a hlavně pocit. Nebo, ne pocit. Ať v té chvíli cítíš jakýkoliv pocit, s nimi je příjemný. To je to, co činí opravdová láska, dovolí člověku být tím, kým doopravdy je.“

„V té náladě jsem si uvědomil pocit naprostého štěstí - pocit velice podobný smutku.“

„Láska je nedefinovatelný pocit, který komplikuje normální běh života, zejména sexuálního.“

„Chceme-li porozumět nějaké osobě, musíme prožívat její pocity, trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti.“

„Jedině kůň ti dokáže dát pocit, že letíš i když nemáš křídla.“

„Je dobré, když nám plynoucí čas nepřináší pocit opotřebení, nýbrž naplnění.“

„Jsem šťastný když jsi šťastná ty protože moje štěstí jsi ty. Každý má svoje slabosti a moji slabosti jsi ty. 😭❤️.. S tebou mám chuť žít 🤫… Bez tebe mám chuť umřít 🤫🖕.. Jediný pohled do tvých oči mi připomene jak jsi pro mě nenahraditelná❤️.. VŠE co chci je neustále být stebou 😞… Protože tě Miluju Lásko 😳❤️… Mrzí mě občas moje slova protože někdy moc mluvím a ne přemýšlím 😏… Všude dobře s tebou nejlíp 🤟💓…
Lásko když jsem stebou jsem nejšťastnější 💓
Nechci žít bez lásky..
Bez tebe 🤫
Pojď ke mě a už nikdy neodchazej 🤫😞
Nic mi nenahradí úžasný pocit když jsme spolu ❤️
Krásné je milovat
Krásné je žít
Krásné je vzpomínat
Ale nejkrásnější je
S tebou být ❤️❤️❤️❤️
Chci jen 4 věci ❤️
Vidět te 🧐
Obejmout tě 🙁
Políbit tě 😏
Neztratit tě ❤️
Mrzí mě že ti nedochází co pro mě znamenáš.
Znamenáš pro mě celý svět ❤️“

„Miluji fanoušky a oni jsou důvodem mé profesionální existence. Když venku dělám nějakou show a vidím fanoušky zpívat a tancovat, to miluji nejvíc. Je to ten nejúžasnější pocit na světě.“

„Osamělost znamená být sám – a necítit se v tom dobře. To je pocit.
Samota znamená být sám – a být tak spokojený. To je volba.“

„Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(…) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“

„Jakékoli zpoždění, které zažijete, je důsledkem vašeho zpoždění, pokud jde o vaši víru, poznání a pocit, že to, po čem toužíte, již máte. Jde o to dostat se na frekvenci toho, co chcete. Až budete na této frekvenci, pak se to, po čem toužíte, objeví.“

„… cítím čas jako živel, tu vlídný a užitečný, tu škodlivý a ničivý, tak jako člověk cítí vzduch, oheň a vodu. Dusím se nedostatkem času a nebo cítím, jak mě pálí a deptá, anebo v něm pluji s pocitem božské lehkosti. A přitom v každém okamžiku vím, že čas je jen bolestná iluze, že je to ve skutečnosti pouze počet souzených nám tepů a že jinak ani neexistuje.“

„Mám pocit, že jsem udělal, co jsem mohl. Samozřejmě že mohlo být vykonáno více a mohlo to být vykonáno lépe, ale nikoli na základě mých schopností.“

„Ve skutečnosti nemá náš pocit štěstí či neštěstí v daném okamžiku příliš společného s našimi konkrétními podmínkami, ale spíše je to výsledek toho, jak vnímáme naši situaci, jak spokojeni jsme s tím, co máme.“

„To je to, co skutečná láska znamená - nechat člověka být tím, čím skutečně je. Většina lidí vás miluje za to, kým předstíráte, že jste. Aby si udržel svou lásku, pořád předstíráš - hraješ. Zamiluješ si své předstírání. Pravdou je, že jsme zavřeni v obraze, ve hře - a je smutné, že lidé si na svůj obraz zvyknou, rostou připoutaní k jejich masce. Milují své řetězy. Zapomínají na to, kdo skutečně jsou. A pokud se jim to pokusíte připomenout, nenávidí vás za to, mají pocit, že se snažíte ukrást jejich nejcennější majetek.“

„Posláním od začátku do konce budiž hledati a nalézati způsob, který by umožnil, aby učitelé méně učili, žáci se však více naučili, aby ve školách něměl místa křik, pocit ošklivosti, vědomí marné práce.“

„Jsem rád, když lidi odcházejí z koncertů Queen pobavení, s pocitem příjemně strávené doby. Písničky Queen mi připadají takové odpočinkové, stejně jako dobrý film - z toho odcházíte s tím, že to bylo dobré a snáz se vracíte ke svým problémům.“

„Jsem pyšný na to, že jsem pomohl otevřít různé dveře. Všechna ta turné, cestování po světě - vidíte, jaký vliv hudba má. Když se rozhlédnete z pódia na stadion, kam až dohlédnete vidíte lidi. Je to ten nejnádhernější pocit, ale přichází s bolestí. Stojí za tím hodně bolesti“

„Toužíme po nových pocitech, ale brzy jsme vůči nim lhostejní. Zázraky včerejška jsou dnes běžnými událostmi.“

„Myslím si, že lidé se rodí bisexuální. Jsou to naši rodiče a společnost, která nám vnucuje takový ten pocit "O, já nesmím". Říkají, že je to tabu. Je to zakořeněné v naší hlavě, že je to špatné, ačkoliv to není vůbec špatné. Je to velmi krásná věc.“

„Tak nevím co je to divný pocit milovat, sáhnout se na to nedá, změřit to nejde a ani vidět to není. Jen to kurevsky bolí, když milujem, ale milováni nejsme.“

„Odcházení je příjemný, čistý pocit, pouze když člověk opouští něco důležitého, něco, na čem mu záleželo. Když vyrve život i s kořeny. Ale nemůže to udělat, než jeho život někde kořeny zapustí.“

„Jsou dny, kdy mě navštěvuje pocit černější než nejčernější melancholie - opovržení lidmi.“

„Pokaždé, když je člověk zamilovaný, má pocit, že je to jedině teď, kdy opravdu miluje. (17. kapitola)“

„Drogy život okrádají o pocity a radosti, které jsou jedinými důvody žít.“

„Dřina dodává hrdosti tomu, kdo ji vykonává. Dáš-li tuhle hrdost jen v nejmenším najevo, jsi vyřízený. Svět miluje a oslavuje jen lenochy, které čas od času napadne něco hezkého, co hned za tepla naservírují. Proč? Protože pohled na lenocha uklidňuje, protože jeho ochablost a malátnost vyvolává v tom, kdo se na něj dívá, příjemný pocit nadřazenosti, a konečně, protože lenoch dotvrzuje stupidní tradici, klišé bezstarostnosti a bohémského génia, který kašle na své nadání, mrhá jím a je tak zamotaný do svých nectností, že nemá nakonec vůbec žádnou hrdost. Nemluvě o tom, že dobrým nápadům lenochovým porozumějí lidé daleko snáz než velkému, důkladnému dílu svědomitého pracovníka.“

„Všechno na světě se dá přežít, má -li člověk zázemí souhlasného pocitu. Lásky, přátelství, náboženství… také politické víry, myšlenku.“

„Manželství není jen nejdůležitějším vztahem, je i vztahem, který dává člověku pocit, že život je krásný a hodný žití, i kdyby byl navenek sebetěžší.“

„Násilí se bojíme méně než svých vlastních pocitů. Osobní, soukromá, osamělá bolest je děsivější, než ta, kterou může způsobit kdokoliv jiný.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Já myslím, že po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí. I když je to největší země světa, má přesto pocit, že je taková trochu malá a že ji ohrožují i nepatrní sousedé, které kolem sebe má.“

„Pocitem bezpečnosti každá láska reziví. Odstraňte pohodlí z lásky a bojujte všemi způsoby za uchování obdivu.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„miluješ mě, ale nedůvěřuješ mi…
miluješ mě, ale bojíš se každého mého pohybu…
miluješ mě, ale máš strach z naší lásky…
miluješ mě, ale dovoluješ mi cizí muže….
miluješ mě, ale…. Proč musí být pořád to " ale "? Buď mě miluješ takovou jaká jsem i za jakékoliv a situace a nedovol mi cizí muže, nebo mě nech být, ať to, co neumíš ty zařídí jiný muž… sice ho nebudu milovat jako tebe, ale dá mi pocit bezpečí, který, ale u tebe necítím….“

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

„To je tajemství života. Nikdy nemějte pocit, že máte pravdu, a nikdy se netvařte, že máte pravdu – nikdy na tuto myšlenku nenaleťte. A nikdy si o nikom nemyslete, že se mýlí, protože tyto dvě věci jdou ruku v ruce – pokud máte pocit, že máte pravdu, vždycky tím odsuzujete druhé a domníváte se, že a někdo druhý se mýlí. Nikdy nikoho nezatracujte a nikdy se nevychvalujte; jinak vám unikne podstata. Přijímejte lidi takové, jací jsou. Jsou prostě takoví, a kdo jste vy, abyste posuzovali, zda mají pravdu, anebo se mýlí? Pokud nemají pravdu, trpí, a pokud mají pravdu, jsou požehnaní. Ale kdo jste vy, abyste je odsuzovali?“

„Teplo "rodinného hnízda" poskytuje duchovnu téměř celoživotně pocit klidu, bezpečí a jistoty.“

„Avšak nikdo nemůže udělat s pocity nic, existují a neexistuje způsob, jak je cenzurovat. Můžeme si vyčítat nějaký čin nebo poznámku, nikoliv však pocit, jednoduše proto, že nad ním nemáme vůbec žádnou kontrolu.“

„Máte-li pocit, že se vám děje něco zlého, je to z vaší strany mylný výklad. Je to určitě požehnání v nějakém převleku.“

„Někdy mám pocit, jako bych byl na konci života, bylo mi osmdesát let a lidé mě jen poplácávali po zádech. Tak to dopadá, když člověk začíná tak mladý.“

„"Mám pocit, že jste říkal, že lidé vidí, co si přejí vidět"
DĚTI NE, TY VIDÍ AŽ PŘÍLIŠ ČASTO VĚCI TAK, JAK JSOU.“

„Nevěnuji pozornost ničemu, co jiní chválí nebo shazují. Jednoduše sleduji své vlastní pocity.“

„Vracet se domů z cest je zvláštní pocit. Vše vypadá, voní a působí stejně. Jediné, co se změnilo, jsi ty sám.“

„Radost mi dává tvůj úsměv,
Pocit bezpečí mi dává tvé objetí
Pocit štěstí mi dává tvůj strach o mě
Pocit lasky mi dava tvůj polibek
Pocit zlomení je ten ze už nic nebude tak jako dřív 😢“

„Jak je to lákavé, dát nálepku mocným vlnám, které prochází vaším nervovým systémem a promývají vaše citlivé, jemné tělo.
"Ahhh, já vím, co to je": Je to 'smutek', je to 'zlomené srdce', je to 'zuřivost', je to 'strach'. Nebo, jste-li trochu více 'duchovní' - pak je to 'kundalini', nebo 'mocné světlo Posvátného', nebo 'temná noc duše'…
Jste ochotni na chvíli připustit, že vůbec netušíte, co 'to' je? Neboť 'to' je čisté, nezkrocené, nevyřešené, a naprosto bezprecedentní. 'To' se teď objevilo úplně poprvé. Je čistým vyjádřením tvořivosti a inteligence, které vyvěrají z neznámého a neviděného, plné čisté esence moudrosti.
Najděte odvahu si přiznat, že jste se s 'touto' vlnou ještě nikdy nesetkali. Není ničím jiným než ohromnou aktivitou divoké lásky, která na sebe bere novou podobu a prohledává vaše tělo, vaše buňky, a vaše srdce jako svou nádobu nebo plavidlo. Není nepřítelem nebo překážkou, která by přicházela zvenku. Je tajemným poslem celistvosti, který je vyslán z hlubin, aby vám připomenul, na co jste možná zapomněli.
Sestupte za říši rozumu a spočiňte v prostých pocitech plných života, v posvátných informacích, kterými září vaše tělo. A přesto, že se může zdát, že máte hledat něco mimo sebe, možná, že jediné, po čem jste kdy toužili, byla vaše vlastní přítomnost.
Přijměte s úctou vše, co se ve vás pohybuje.“

„Ženy… se oddávají výhradně mužům rozhodného ducha, poněvadž pouze ti jim mohou poskytnout kýžený pocit jistoty, bez něhož žádná ženská nedokáže čelit životu.“

„Mám pocit, že kdybych měl říct cokoliv o Johnovi, musel bych tu sedět pět dní a říct to všechno. Nebo nechci říct nic.“

„Mám rád ženy drobných postav. Malá žena nás činí většími o to, oč je sama menší. Ale nejde tady jen o měřítka fyzická. Malá žena z nás činí rytíře, což je pocit sice původu feudálního, ale únosný i pro muže pokrokové.“

„Zvířata mají stejné pocity jako člověk: radost a bolest, štěstí a neštěstí. Tato hnutí mysli je postihují ve stejné míře jako nás.“

„Pocit z toho že mluvím vždy pravdu i když je sebevíc negativní, nebo pozitivní. Ten pocit je mnohem uspokojivější než reakce těch komu ji sděluji. Slyšet pravdu je někdy mnohem náročnější než ji říct, to mám pocit je ohromná zátěž. Kvůli pravdě se se mnou klidně přestanou bavit, ale ani to pro mě není důvod lhát.“

„Slavný ruský biolog Pavlov už dávno zjistil pokusy na psech, že spokojenost a pocit bezpečí jsou ještě lepší kuchař, než hlad. Jinými slovy: jest vědecky dokázáno, že příjemné okolí, světlo, pohled na květiny, útulnost a čistota pomáhají jedlíkovi vylučovat větší množství žaludečních šťáv. Tím se zlepší trávení, čili lépe využije suroviny, ať už ta surovina je buřt nebo Gigot d’agneau en croute avec gratin Dauphinois à la Créme.“

„Rozdíl mezi studem a mravností je v tom, že který zná pocit studu, se vyhýbá nečestnému jednání na veřejnosti, člověk mravný i v skrytu.“

„Hudba je jedinečný nástroj. Hudbou je možné vyjádřit jakýkoliv pocit nebo emoci. A hudba umí podpořit děj na jevišti nebo na plátně do nejmenšího detailu.“

„Barva musí vyjádřit tvůj pocit. A teď záleží, z jakých barev si vybereš, která je pro tebe nejvhodnější, abys dokázal namalovat smutek, nebo radost.“

„Být vegan mi dávalo pocit, že něco znamenám, že někam patřím a něco vyznávám.“

„Žije-li člověk dlouho sám v přírodě, stává se její součástí. Příroda mu kromě obživy štědře dává mnohé. Pocit ničím nespoutané volnosti a svobody, nevídané krásy, podivné nadšení, podobající se neustálé mírné opilosti.“

„Často stačí s někým jenom být. Nemusím se ho dotýkat. Ani mluvit. Pocity procházejí vámi oběma. Nejsi sám.“

„Jestliže z něčeho nemáte dobrý pocit, pak tomu pravděpodobně tak i bude. - intuice“

„S pocitem úlevy přecházím od neklidného moře příčin a teorií na pevnou půdu faktů a výsledků.“

„Pro ty, kteří neznají matematiku, je složité dostat se k takovým pocitům jako je krása, nejhlubší krása přírody… Pokud se chcete něco dozvědět o přírodě, oceňovat přírodu, je nutné rozumět jazyku, kterým mluví.“

„Máte-li vstoupit do tohoto světa s pocitem radosti a opustit tento svět stejně, všechno, co vás potká mezi tím, může být lépe vyřešeno“

„Bolest být sám je úplně mimo tento svět, ne? Nevím proč, ale chápu tvé pocity tolik, že to fakt bolí.“

„Ve schopnosti zažívat pocity štěstí musí být člověk předem tvrdě připraven. Vycepován životem. Něco ran, něco zklamání.“

„Člověk a květina? Potřeba něhy a lítostivý pocit pomíjivosti krásy.“

„Mám pocit, že jsem mezi samými lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Aspoň tak jednají. Šetří svůj majetek a utrácejí svůj život.“

„Podle toho pocitu to tak nejspíš bude. Promiň bábi Tsunade, slíbil jsem že nezemřu. Teda alespoň ne, dokud se nestanu hokage.“

„To, co nám způsobuje bolest, nejsou nepříjemné pocity samotné, ale náš odpor vůči nim. Ordinace psychiatrů jsou plné lidí, kteří vyrůstali v citově dysfunkčních rodinách. Tito lidé se naučili, že je s nimi něco v nepořádku, jelikož „by neměli cítit to, co cítí“. Ale ve skutečnosti je to tak, že by měli cítit přesně to, co cítí. Mají pro svoje pocity dokonale zdravý důvod a přesvědčení, že je s nimi něco v nepořádku, je mylným výsledkem toho, jak byly jejich pocity stále znovu zpochybňovány.“

„Už jsem vážně starý na to, abych bral život jako hru… Dnes už sním potichu a opatrně… Opustim lidi kteří nerespektují moje pocity… Neprosim se o falešné přátelé… Nemám toho na světě moc co změnit, ale mám svoje city, duši a HRDOST!!!“

„Nejvíc tě ničí ten naivní pocit, že pro někoho něco znamenáš.“

„Naneštěstí je pro přetížené učitele takřka nemožné zachovat si instinktivní náklonnost k dětem| postupně k nim nabudou tytéž pocity jako cukrářský učeň ke kremrolím.“

„Největší nouze, jakou může člověk zažít, spočívá v pocitu opuštěnosti.“

„Tolik z nás na planetě žije ve strachu; strach plodí celou škálu dalších negativních emocí, jako jsou pocit viny, nenávist, úzkost, stres, panika a vztek. Ty potom narůstají až do nezvladatelné úrovně a my se „zasekneme“. Stáváme se sami tím, z čeho máme největší strach.“

„Někdy stačí, jenom pár slov.
Jindy zase pocit, že v tom nejsi sám a blízkost druhého člověka.
Občas postačí naslouchání a pochopení.
No tu a tam pro změnu jiný úhel pohledu.“

„Žádné dílo lásky nevzkvete z pocitu viny, ze strachu nebo z prázdnoty srdce, tak jako žádné účelné plány do budoucna nemohou vytvořit ti, kdo nejsou schopni žít právě nyní.“

„Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.“

„Někteří západoevropští historikové říkali, že je nutné poskytnout lidem ve východní Evropě čas, že postrádají vědomí dějinné dynamiky, protože čtyřicet let komunismu vytvořilo bezdějinnou díru. Lidé z východních zemí to ale vnímali jinak, a měli pocit, že by mohli lidem v západní Evropě poskytnout mnohé zajímavé zkušenosti, a cítili se opuštění a odstrkovaní. A psychoanalytikové říkali, že přerušované dějiny jsou jako přerušovaná soulož a vyvrcholení že není přirozeným důsledkem spontánního aktu, ale způsobem, jak se zbavit frustrace.“

„Jsou okamžiky – je to cosi, co trvá jen pět, šest vteřin – kdy cítíte pojednou přítomnost věčného souladu. Úkaz ten není ani pozemský, ani nebeský, je to jasný a nesporný pocit. Zdá se vám pojednou, že jste ve styku s celou přírodou, a řeknete si: ano, to je pravda.“