Citáty o rodičích

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“

„Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se tvé děti chovaly k tobě.“

„Sex je dědičný. Jestliže jej vaši rodiče nikdy nezažili, je docela pravděpodobné, že vy také ne.“

„Hudební trička a lidi od muziky nikoho nezabíjej. Zabíjí špatná výchova. Pokud chce někdo vinit umění, tak proč teda čtou děti ve škole Romea a Julii? Je to příběh o dětech, který se navzájem zabíjejí z jednoho zásadního důvodu: jejich rodiče je nechtěli pochopit.“

„Rodiče po celý život přehlížejí bezstarostnost svých dětí. Děti přehlížejí panovačnost svých rodičů. Milenci přivírají oči nad oboustrannými nedostatky a slabostmi. Činíme tak proto, že své protějšky milujeme a víme, že ani my nejsme dokonalí.“

„Kolikrát se rodiče obětují pro děti jen proto, aby jim to mohli vyčítat.“

„Každý z nás dělá mnoho věcí tak, aby vyhověl snům jiných lidí – rodičů, partnerů, učitelů nebo spolužáků.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako by neměli děti.“

„Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?“

„Láska začíná doma; láska žije v domovech, a proto je dnes ve světě tolik utrpení a tolik chybí štěstí… Každý dnes vypadá hrozně uspěchaný, ustaraný kvůli lepšímu blahobytu a většímu bohatství a tak dále, takže děti mají velmi málo času pro své rodiče. Rodiče mají velmi málo času na sebe navzájem, a tak doma se začíná ničit světový mír.“

„Dospívající mládež nechová ke svým rodičům nenávist. Pouze jimi absolutně pohrdá, což je někdy zastřeno soucitem s nepatrnou mozkovou kapacitou rodičů, s jejich směšnými nápady, nespravedlivými příkazy a zřejmou senilitou.“

„Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.“

„Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měla k rodičům, budou Ti chybět, když zmizí z tvého života.“

„Ti, kteří dokážou i v nestabilní společnosti založit rodinu, zachovat manželskou věrnost, zplodit a dobře vychovat děti a postarat se o staré rodiče, asi opravdu mohou být na co hrdí.“

„Budoucností jsou děti. Problémem je mládež. Mládež, která byla svědkem nenávisti mezi svými rodiči doma, si nese smrtelná zranění po celý život. Pokud k rozvodu dochází, když je dětem mezi 9 a 11 lety, nesou si citová zranění po celý život. To se samo nevyléčí. Co se děje v celé Evropě je hrůza. Je to smrtící atentát na rodinu.“

„Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!“

„Na prostředí člověka, zejména na děti, nepůsobí nic duševně silněji než nežitý život rodičů.“

„Mám štěstí, že mám rodinu, kterou mám ráda a která má ráda mě. Jediný důvod proč dělám, to co dělám, je, že mě rodiče nenutili. Kdyby řekli - "Tu máš kytaru a mikrofon, zpívej a piš", odpověděla bych, "Čaute, jdu zkusit drogy".“

„Myslím si, že lidé se rodí bisexuální. Jsou to naši rodiče a společnost, která nám vnucuje takový ten pocit "O, já nesmím". Říkají, že je to tabu. Je to zakořeněné v naší hlavě, že je to špatné, ačkoliv to není vůbec špatné. Je to velmi krásná věc.“

„Jestli nechceš, aby tvoji rodiče věděli, že používáš počítač, zapomeneš vypnout reproduktory.“

„Zpočátku děti své rodiče milují, s přibývajícím věkem je soudí, někdy jim odpustí.“

„Nejlépe vychované děti jsou takové, jež poznaly rodiče, jací jsou. První povinností rodičů není v žádném případě pokrytectví.“

„Jen děti, které neposlouchají, mohou se stát lepšími, než jsou jejich rodiče.“

„Dívky jsou dospělé o tři roky dříve, než se domnívají jejich rodiče, a o tři léta později, než předpokládají ony samy.“

„Děti rozumějí svým rodičům právě tak málo jako rodiče svým dětem.“

„Rodič, který by byl schopen vidět své dítě tak, jaké skutečně je, by potřásl hlavou a řekl: "Vilík nestojí za nic, prodáme ho!"“

„Rodiče odpouštějí svým dětem velmi neradi ty chyby, které jim sami vštípili.“

„Předtím, než jste se narodili, vaši rodiče nebyli tak nudní jako dnes. Jsou tak nudní, protože platí účty, perou vaše oblečení a poslouchají vaše řeči o tom, jak jste úžasní. Proto dříve než vyrazíte zachraňovat deštné pralesy před krvelačnými parazity generace vašich rodičů, ukliďte si pokoj.“

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

„Děti nejsou šťastné, nemají-li co ignorovat. Proto byli stvořeni rodiče.“

„Rozdíl mezi dětmi a rodiči je také v tom, že děti nerady ukazují fotografie svých rodičů.“

„Varování rodičům: Budete-li bít své děti, budou ony bít vaše vnuky.“

„Rodiče by nikdy neměli zapomínat, že nevychovávají své dítě pro sebe, ale pro život.“

„První polovinu života nám znepříjemňují rodiče, druhou děti.“

„Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů.“

„Lepší mít neúplnou, ale milující rodinu, než "běžnou" rodinu, kde se rodiče nesnášejí a otec je demagog.“

„Kdo nemá bohatých rodičů, může mít bohaté srdce.“

„Rodiče pro děti, děti pro sebe.“

„Dědičnost je teorie, která tvrdí, že všechny své nejhorší vlastnosti máme po svých rodičích, a že naše děti mají své nejlepší vlastnosti po nás.“

„Jakmile se mí rodiče dozvěděli, že jsem byl unesen, neprodleně začali jednat – pronajali můj pokoj.“

„Ti nejvíce milující rodiče a příbuzní spáchají s úsměvem na tvářích vraždu. Nutí nás zničit tu osobu, kterou doopravdy jsme: důvtipný druh vraždy.“

„Lidé mi říkají:"Měl jste obrovský úspěch. Jak jste to dokázal?" Vracím se k tomu co mne naučili moji rodiče. Snaž se. Získej veškeré vzdělání, jaké můžeš, ale pak proboha něco dělej. Nestůj jen na místě, dokaž, ať se něco stane.“

„Bylo by možné rodit vychované děti, kdyby byli vychovaní jejich rodičové.“

„Děti je třeba vychovávat k lásce k lidem a ne k sobě samému. A proto samotní rodiče musí mít rádi lidi.“

„Žádný choulostivý dotaz dítěte není tak trapný, jako rozpaky rodičů nad odpovědí.“

„Člověk se vlastně nikdy úplně nedoví, jaký byl rodič, ani jestli to dělal dobře nebo špatně.“

„Děti, které se otočili zády ke svým rodičům, neměli hezké vztahy a dětství s rodiči.“

„Zřít v oči rodičů je radost nejsladší.“

„Kdyby si děti mohly vybírat své rodiče, ušetřili bychom spoustu rodičů.“

„Dokud děti okolo pobíhají veselé a jejich rodiče je pozorují s láskou v očích, má lidský svět naději.“

„Generace za generací musí začínat od začátku a poznávat svět znovu. Svět se mění tak rychle, že děti se nemohou učit od svých rodičů nebo rodiče od svých dětí. Generace jsou jak cizí kameny ztroskotané v čase.“

„Chtějí-li mít rodiče čestné děti, musí být sami čestní.“

„My rodiče jsme jako básníci. Dojdeme uznání až po smrti.“

„Pravděpodobnost,že si zapomenete šalinkartu a chytne vás revizor, je nepřímo uměrná počtu zastávek a přímo uměrná počtu pohlavků od rodičů…“

„Sobecký rodič se chlubí tím, jak drahé věci jeho dítě má. Milujícím rodičem se chlubí jeho dítě.“

„Základní školy jsou od toho, aby si rodiče doplnili vzdělání.“

„Nejsou rodiče ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.“

„S dětmi, s nimiž si rodiče nedělají starosti, často mívají starosti dějiny.“

„Jestliže věříte v Boha, tak nerozumím, proč by měl být rozdíl věřit jako katolík, žid nebo muslim. Základ všech náboženství: dobro, etika, nezabíjet a starat se o své rodiče - je stejný. Myslím, že lidi by měli míň dbát o to, co je v náboženství rozděluje, ale víc o etiku.“

„Rodiče jsou jako bůh, protože lidi chtějí vědět,že tu někde jsou a chtějí aby jim schvalovali to jak žijí, ale přesto jim voláme, jenom když jsme v krizi a něco potřebujeme.“

„Je pravda, že nevím nic o rodičích nebo sourozencích, ale když jsem s Irukou-sensei, tak se ptám… jestli je to stejné jako mít otce a když jsem s tebou, jestli je takovéhle mít bratra.“

„Děti vychované – rodičům věnec; děti zpovykané – rodičům konec.“

„Nejodsouzeníhodnější, avšak nejčastější a nejstarší nevděk je nevděk dětí vůči rodičům.“

„Rodiče ohrožují své děti, když jim poskytují radostné dětství. Kdo neměl těžké dětství, nemá seč na co vymlouvat u soudu.“

„Rodiče jsou často zmatení představou, že by se měli chovat láskyplně k dítěti, jež je agresivní; a přece, když to uděláte, zjistíte, že agresivita dítěte je jeho pláč po vaší lásce, vaší pozornosti či jiné neuspokojené potřebě. Láska je nejlepší odpovědí na jeho neštěstí. Není totiž schopné kontrolovat způsob chování, jakmile se jeho emoce provalí (podobně jako dospělý, který ječí či říká zraňující slova).“

„Ryby bez soli a děti bez rodičů se rychle kazí.“

„Neláskou, nenávistí a pohrdáním zabíjí rodiče své milující děti!“

„Malé děti jedí chléb rodičů, velké jejich srdce.“

„Na bedra svých dětí nakládají rodičové všechny své promrhané naděje.“

„Tradice je systém, který má zabránit, aby děti předčily své rodiče.“

„Když vám rodiče zemřou, osiříte. Bez ohledu na to, kolik vám je let.“

„Nic není sladší než vlast a rodič na světě širém, i když máš v cizině statky a palác! Nejsi doma!“

„Jsou rodiče, kteří se mstí svým dětem za to, že je od začátku špatně vychovávali.“

„Jaké služby prokážeš svým rodičům, takové očekávej i od svých dětí.“

„Jak se vylepšují vaše komunikační dovednosti, nepropadněte pokušení soudit komunikaci druhých. Budete mít tendenci kritizovat svého partnera, přátele či děti, že nekomunikují „správným způsobem“. Zejména rodiče často vzájemně hodnotí sebe i děti, stěžují si na nedostatek laskavosti či obviňují slovy „ty neuznáváš“, „ty nevyjadřuješ pocity“, „ty odsuzuješ“ nebo třeba „ty jsi věčný negátor“.“

„Všude je plno úplatkářů a korupce. Děti nedbají příkazů svých rodičů. Kdekdo se pokouší psát knihy. Je nepochybné, že konec světa se blíží.“

„Obavy rodičů jsou oprávněné, dřív dětský obsah procházel kontrolou, dnes tomu tak být nemusí.“

„Ješitnost projevuje muž, který na své vlastní narozeniny blahopřeje svým rodičům.“

„Moderní manžel je muž, který už jako hoch dělal vždy to, co chtěli jeho rodiče; který později udělal to, co chtěla manželka; který dnes dělá to, co chtějí jeho děti a který patrně nikdy nebude moci dělat to, co by sám chtěl.“

„Mičurinský zázrak - rodiče, z nichž si jejich děti dělají dojné voly.“

„Náhoda nám dává rodiče, výběr přátele.“

„Mladý muž nemající rodičů může ovšem požádati o ruku své vyvolené sám. Nejlépe, vyloží-li napřed otci listem svoji situaci a vyžádá si od něho dovolení k návštěvě.“

„Dobrá matka nebude usmívajíc se nevšímavá, mluví-li nebo koná-li dítě něco ohyzdného, nezpůsobného, drzého. Dítky zvykají všemu, co rodiče schvalují.“

„Je mnoho rušivých vlivů, mnoho světských starostí. Asketa se nenechá
vyrušovat ničím. Přinášejí mu chleba a vodu, má rohož, na které leží, a může věnovat každou
hodinu modlitbě, meditaci a kontemplaci Boha. Jak snadné je vidět Boha za takových okolností!
Jak jednoduchý úkol! Ale dejte mu manželku a děti! Ať vidí Boha v dítěti, které potřebuje vyměnit
plenky ve tři hodiny v noci. Ať vidí Boha v nájemném, které je třeba zaplatit každý měsíc. Ať vidí
ruku Boží v nemoci manželky, ve ztraceném zaměstnání, v horečce dítěte, v bolesti rodiče. Tady
hovoříme o zbožnosti.
Chápu, že vás ten věčný boj unavuje. Ale říkám vám tohle: Budete-li mě následovat, váš boj skončí.
Žijte v Božím prostoru a všechno se stane požehnáním.“

„O depresi
Sem mladý člověk mladá duše ale život se semnou nikdy nesral ne neexistovalo protože jsem byla z mého života zvyklá že jsem i přes absolutní únavu psychickou a fyzickou a totální vyhoření a zlomenost. Musela v mrazu vozit dřevo z venku do kotelny protože niko jiný neměl čas a tu dobu mě moje okolí hodně zneužívalo a ničilo mě psychicky toxický manipulátoři líní tirani sebestřední co jim bylo úplně jedno jak se cítím psychicky. Tehdy když jsem brečela a cítila takovou zlost na život a moje tělo chladlo schladla i moje zlost a krutost z života jsem si cosi uvědomila. Můžu to změnit ten přístup nenechám se zlomit vším krutým co mě sakra sere nejsem pán své bolesti a zlomenosti. Jsem silnější chytřejší citlivější prozíravější laskavější pracovitější přemýšlivější a jsem dobrej člověk. Nenechám se už ani chvíli ničit svojí psychiku zlíma krutýma slovama mích rodičů oni mě neznají a neváží si mě ale přesto je mám ráda díky nim jsem silnější a lepší člověk. Protože díky nim jsem se naučila hledat na věcech a všem to dobrý aby mě každá kladná myšlenka byla světlem ve dnech bolesti jejích krutých slov aby mě nemohlo nic položit a zlomit a mohla jsem s rovnýma zádama a sílou v myšlence říct: Osude jsem ti vděčná za tu všechnu bolest našla jsem v sobě sílu sice sem stále zlomená protože taková je moje povaha ale cítím se silnější. Tak jsem překonala deprese a taky tím že jsem poslouchala zůzné druhy hudby vykreslovala mandaly a psala si deník kde jsem to všechno podrobně popsala a přemýšlela nad tím jak tu situaci můžu přežít abych se z toho nezcvokla a tak mě to neničilo. Nakonec jsem opevnila svojí mysl a ignorovala ty krutá zlá slova pochopila jsem totiš že já mám problém ale oni mě zneužívají a chovají se ke mě zle protože mě fakt vůbec nechápou. Prostě jsem řekla: Nechápete mě a já vám to nedokážu vysvětlit ale pokud mě neprestanete srát a bejt na mě tak hnusny tak z vás zešílím nechte mě napokoji.Řvali na mě vstekali mluvili sprostě kritizovali říkali všechny věci co jsou na mě špatný snažili se mě psychicky zlomit A já v duchu si říkala Mám vás ráda ale fakt mě děsně serete a lamete moje sebevědomí odpouštím vám jsem vděčná za to že vás mám ikdyž jste fakt zlí monstra já věřím ve vaše dobro a nikdy nepřestanu. A tak jsem našla svoje dobro a pochopila co je krutost života. A naučila se obrnit dobrýma myšlenkama proti těm zlim. A vážit si sví jedinečnosti a svého dobré snahy se nevzdat a najít v sobě energií myšlenku která mě zachrání před bolestí temnotou všeho.“

„Všichni lidé jsou cizí. Výjimku tvoří pouze rodiče: to jsou cizí lidé, které alespoň znáš už odmalička.“

„Ježíši ukřižovaný! Nechci žíti ve světě, jehož filosofie učí, jak se mizerňoučkými prostředky dobývají malicherňoučké prospěšíčky a výhodečky. Bohužel, rozhlížím-li se českou společností, vidím plno lidí, tou filosofií se spravujících. U nás opravdu se všecko hemží pididušemi, které za bukvici přísahají, nejlepšího přítele zrazují, slovo ruší, obecné dobro zadávají, rodičů i jazyka materského se odříkají. Dej mi, bože, do ruky provaz uzlovatý, abych jím ku Tvé slávě zmrskal tuto chamradinku, mrskal a umrskal, až by jí nebylo! Vnukej, Pane, českým synům zase velké myšlenky, jako jsi činíval druhdy; a vrať jim srdce velké, abych Tvůj národ český jen počtem byl malý, ale duchem a srdcem nezůstával za velkými!“

„Máte-li jedno dítě, jste rodič. Máte-li dvě, jste rozhodčí.“

„Dítě tak miluje své rodiče, že se pro ně obětuje. Když jsem byla na vizitě na dětském oddělení, sklonila jsem se nad 6-ti letým chlapcem s vážnou srdeční vadou a zeptala se ho. Ne na to co ho bolí, ale:,, Co tě trápí, maličký? On mi odpověděl.,, Naši se rozvádějí!“

„Když syn opustí své rodiče, protože je poslušný svému povolání, Ježíš Kristus zaujme jeho místo v rodině.“

„Rodiče mohou dát dětem dobrou radu nebo je nasměrovat na správnou cestu, ale konečné utváření charakteru člověka je v jejich vlastních rukou.“

„Je velmi snadné následovat své rodiče,
je velmi snadné následovat své učitele,
je velmi snadné následovat společnost,
je velmi snadné být poslušný...
být vzpurný, být samostatný, je velmi obtížné.
Ale růst přichází těžkou cestou.“

„Rodiče jsou kosti, na nichž si děti brousí zuby.“

„Rodiče mají dát dětem na cestu velkou výbavu, která by při ztroskotání lodi vyplula spolu s nimi na hladinu.“

„Na první místo klást prospěch vlasti, pak rodičů, teprve na třetí místo prospěch vlastní.“

„Je-li vám přes šedesát, nemáte už právo stěžovat si na rodiče, i kdyby byli vini.“

„Školy naplněné zbabělci, kteří se zajímají nejprve, a často jedině, o svůj plat, nemohou nikoho vychovat v pevného, pravdivého člověka. Rodiče trvale podrývající autoritu učitelů obecně i konkrétně nemohou očekávat, že učitelé něco zvládnou. - Petr Piťha v přednášce „Velká iluze českého školství“, přednesené 2. dubna 2008 na zahájení Pedagogických dnů na Univerzitě Hradec Králové“

„U dětí, pocházejících z rodičů, porušením nervové soustavy ztížených, musíme ve škole jaksi individualisovati, totiž přizpůsobiti duševní práci tomuto poměru, poněvadž víme, že na půdu dědičně takto nepravidelnou silnější duševní práce hlavně v útlém věku zhoubně může účinkovati a k vývoji nemocí nervových přispěti.“