Citáty o rozumu

strana 6

„Nikdy se nenechte rozptylovat budoucností. Pokud musíte, postavte se mu stejnými zbraněmi zdravého rozumu, které vás dnes vyzbrojují proti současnosti.“

„Dokonalost je tedy stav týkající se volby, ležící uprostřed, ve vztahu k nám, určovaný rozumem a způsobem, jakým by ho určil člověk praktické moudrosti.“

„Přestaň zatěžovat bohy. Přestaň proklínat ďábla. Žádnou cestu ti nevyšlapou. Dali ti svoje temné dary: rozum a vůli.
Teď si svou cestu musíš hledat sama.“

„Rozum nám může říkat, čemu se máme vyhnout. Ale srdce nám říká, co musíme udělat.“

„Ano.
Čas od času i ten lepší prohraje.
A sebesilnější hlas mu nepomůže.

Nezbývá, než vzít rozum do hrsti
a s nadhledem to hodit za hlavu pro lepší zítřek …“

„Dělejte čest svému rozumu.“

„Kráčím krajinou, kde dochází ke střetnutí rozumu a citu.“

„Píle dochází cíle
Uč se dobrému bytí. Rozum nikdy nezbýt. Zkušenost dává rozum. Pevná vůle všechno zmůže. Chytrost dokaže více než síla.“

„Štěstí bez rozumu nic není.“

„Když neporadí hlas rozumu pořadí hlas srdce.“

„Mnohostrannost rozumu je rovna vřelosti srdce.“

„Zloba není ve slovech a myšlenkách politiků i kandidátů. Ale zlomyslnost je v lidské ne moudrosti a ne rozumu pochopit to důležitý.“

„Astronomie je asi věda, ve které bylo nejméně věcí objeveno náhodně, v níž se lidský rozum zjevuje v celé své velikosti a kde člověk může nejlépe poznat, jak je malý.“

„Bez přátel -nemající možnost zařídit protekci. Nemajetný. Oddaný zvyku říkat pravdu a řídit se zdravým rozumem.“

„Ženská logika je odrůda živočišného pudu přírody, přizpůsobeného lidskému rozumu.“

„Chtít vždy a nade všechny vyniknout rozumem je holý nerozum.“

„Opět zvítězil dobrý nápad nad zdravým rozumem.“

„Rozum je jen chápání, rozšířené o fantazii.“

„Jenom malý rozum, nicotný duch pyšní se skepticismem jako módním šatem, honosí se jím jako záslužným činem.“

„Přesvědčení zaměstnává náš rozum, jen když srdce odpočívá od svého hoře nebo radosti.“

„Rozum a pravda spočívají spíše na dně myšlení a mlčení než na povrchu mluvení.“

„Kdo ztratil rozum, tomu nezůstalo nic neporušeného.“

„Rozum, který vězí nohama v pytli předsudků nemůže doběhnout k cíli.“

„Zbytečně pouštěl jazyk na plné obrátky, měl zadřený rozum.“

„Vtipnost žen je víc známkou jejich pošetilosti než jejich rozumu.“

„Lidská duše je zrcadlo, ve kterém lze zhlédnout obraz božského rozumu.“

„Manželství z rozumu je spojení dvou lidí, kteří si nerozumějí.“

„Závratě lásky nejsou výsledkem probuzené přitažlivosti, ale spícího rozumu.“

„Pouze v jediném bodě jsou všichni lidé spokojeni - vystačí si se svým rozumem, bez ohledu na to, kolik ho mají.“

„Hlava lysá je dozrálé ovoce rozumu.“

„Rozum se zesiluje a zeslabuje čtením právě tak jako tělo čerstvým nebo hnijícím vzduchem.“

„Koalice je manželství z rozumu, v němž se tráví líbánky v oddělených postelích.“

„Krásné jsou jenom ty věci, které diktuje šílenství a píše rozum.“

„Rozum neumí příliš dlouho hrát úlohu srdce.“

„Jediný a oprávněný entuziasmus je takový, jenž je provázen rozumem, řízenou vůlí a činností, bohatstvím invence v konkrétním počínání.“

„Kdekdo zdůrazňuje, že nikdy nemá srdce v kalhotách. O rozumu se nezmiňuje.“

„Fejeton se píše citem, ne rozumem.“

„Jestlipak měl chrám rozumu tvar srdce?“

„Láska zdolá každou překážku. Rozum káže, pud poroučí.“

„Stalin se již v prvních válečných dnech neopřel o prohnilou, zchátralou ideologii, ale poslušen rozumu ji odmítl, skoro se o ní nezmínil a místo ní rozvinul starý ruský prapor, trochu i pravoslavnou korouhev – a zvítězili jsme!“

„Velká láska – to je řeč srdce, rozum jen naslouchá.“

„Chce-li někdo svou pitomost schovávat za jakousi „selskost“, rozumu tím vůbec nepomůže. Akorát dá světu na vědomí, že má velice blízko k volovi – ten je taky selský.“

„Rozum a rozumnost bez spoluúčasti citu jsou prázdné pojmy pro vztahy mezi lidmi, mohou sloužit jen jako výplň bezobsažných vět. Rozum bez citu je všechno možné, jen ne rozum.“

„Blesková vnuknutí mají jasnější syntetické vztahy než racionalistický rozum.“

„Takřečení géniové a učenci nejsou k ničemu, vždycky chtějí všechno vědět líp a zdržují úřadování, anebo jim nevoní. Zdravý lidský rozum a dobrá zadnice, to je nejlepší.“

„Musím dbát o to, aby se umělecká seberealizace nezvrhla v subjektivistickou egomanii a nevypudila zbytky divadelnického rozumu. Bayreuth není místo adorace, naše rekvizity nejsou svaté ostatky. Divák zde není součástí nějakého společenství věřících a neklečí na klekátku a právě tak režiséři a výtvarníci nevystupují jako kazatelé tajuplných mystérií. Zdejší divadelní představení nejsou podáváním svátosti.“

„Nebyl to pubertální vzdor. Jejich odmítnutí zla nebylo nekrofilní nebo arogantní. Své svědomí a svou odpovědnost nedelegovali infantilně ani na druhé, ani na lid, ani na Vůdce. A ve světě plném slepců a zaslepených lidí věřili. Neříkali, co chtěla slyšet většina, a nevymlouvali se na všeobecná pravidla a předpisy. Jsou osamělými svědky svědomí a měli odvahu používat vlastní rozum. o Matthiasu Spanlangovi a Ottu Neururerovi, kněžích, kteří byli před 75 lety umučeni nacisty v koncentračním táboře Buchenwald“

„Mezi občany nesmějí platit jiné privileje, diplomy a erby, než které spočívají v zásluhách, práci a rozumu.“

„Mezi občany nesmějí platit jiné privileje, diplomy a erby, než které spočívají v zásluhách, práci a rozumu.“

„Národové věku našeho sami nahlížejí, že jim cosi chybí, a že namáhati se musí, aby úpadek předešli. Proto přičiňují se, aby povznesli obchody, zdokonalili řemesla, zvelebili vědy a umění. Ale ač toho všeho v jistém směru nanejvýš potřebí, přece to nepostačí. Vedle stránky hmotné musí i vědomost a přesvědčení náboženské vzrůstati a se vzmáhati. Jistá a neomylná jest pravda: Všeliký dobrý řád musí se zakládati na moci svědomí. Dlouho-li však bude ozývati se svědomí v srdci víry a náboženství prázdném? Jedině rozum milostí Boží osvícený a sílený dovede vždy po právu a spravedlnosti rozhodovati. Jen v takovém rozumu a v takové mysli ozývá se platně svědomí a staví se vydatně na odpor všelikému pokušení.“

„V širší perspektivě se Brousek zdá být dědicem Karla Havlíčka: ve své racionální skepsi, často živené z ducha lidového zdravého rozumu, ve schopnosti lakonické zkratky a v dobře kontrolované a logické argumentaci.“

„Ó by každý svátek kromě dne Páně byl zrušen! Horlivost, v níž byly zavedeny, byla bez ospravedlnění Slova a pouze následovala zkažený rozum, věru, aby tyto vytlačily svátky pohanů, jako jeden klín vytluče druhý. Tyto svátky byly natolik zamořené pověrami, že se divím, že se netřeseme byť jen při jejich jménech.“

„Musíme se podívat na dnešní svět, abychom zjistili, že stojíme před velkými výzvami. Něco se v církvi musí změnit, nemůžeme žít stejně, nemůžeme zachovat status quo. Musíme se dostat k lidem, zvláště k mladým. Myslím, že výzvy sekularizace dolehnou na konkláve k srdci a rozumu kardinálů. Benedikt XVI. nám vytyčil cíl. Prioritou musí být hlásání dobré zvěsti takovým způsobem, aby ji svět mohl skutečně slyšet. Tento úkol bude od papeže vyžadovat mnoho sil. Benedikt XVI. ohlášením svého odstoupení přiznal, že se mu jich nedostává.“

„Kdybychom lidé, stvoření boží, neměli rozumu, paměti, řeči, umění - jinak bychom na světě nebyli, nežli jako hovada a ničemní neznabohové. Lidskému pokolení náležité a užitečné jest psaním a tisknutím minulé v tomto světě příběhy potomkům zanechávati, tak abychom sobě jeden druhému nápomocni byli a sebe křesťansky fedrovali.“

„Všechny ty postavy, stvořené jeho velkým uměním, mají v sobě něco z nezničitelnosti národa. Z jeho chytrého rozumu. Z jeho nedůvěry k proklamacím, jalovému gestu, předstírání a polopravdě. Z jeho poctivosti, humoru a dobroty.“

„Jedině Bůh, náš Pán, může dát duši útěchu bez předcházející příčiny. Neboť je vlastní Stvořiteli vcházet do ní, vycházet z ní a působit v ní hnutí tak, že ji zcela přitahuje k lásce své božské Velebnosti. Říkám “bez příčiny”: bez jakéhokoliv předcházejícího smyslového nebo rozumového poznání nějakého předmětu, skrze který by tato útěcha přišla prostřednictvím vlastních úkonů rozumu a vůle.“

„Obecná poučování nejsou způsobilá, aby v mládí vzdělávala smysl pro mravnost; neboť obracejí se k rozumu a vůli chovancově, tedy k tomu, co v něm teprve má býti založeno.“

„Se stavy českými nechci více míti co činiti, nemají rozumu ani vůle; musí se jim jen předepisovati.“

„Jako může být národ spravován s maximální mírou slabosti, může být spravován i s maximální mírou energie. Ať se stanoví jakákoliv míra, lze ji dodržet, pokud vládne svornost. Jsem proto přesvědčen, že musíme být zanícení, aniž bychom při tom ztratili zdravý rozum nebo prozíravost.“

„Bývá to, že dobrý kmen nezřízeným chováním v zlostný proměňuje se. A proto nemá lehce váženo býti dětinské chování, poněvadž slušně a důvodně může nazváno býti druhé narození. Nebo zkušení tomu věřiti velí, co povědíti chci: Dobré narození zlé odchování porušuje, a zlé narození dobré odchování opravuje; leč někdy došlý rozum zlé chování a rozkošné napraviti chce; ale již to jest s přirozením chtíti váleti.“

„Šťastni ti, jejichž umění neoslňuje a neodvádí od přírody, což nezřídka bývá následkem slabosti rozumu lidského.“

„Charakteristickým rysem víry je její maximální otevřenost. Víra je osobní vztah s Bohem, který v sobě nese veškeré poklady moudrosti. Náš konečný rozum se neustále upíná k nekonečnému Bohu. Vždy se můžeme naučit něčemu novému a stále hlouběji chápat bohatství Zjevení, které je nevyčerpatelné.“

„Nazvěme tedy toto neznámé Bohem. Je to jen jméno. Chtít však dokázat, že toto neznámé je, rozum sotva napadne…“

„Benedikt XVI. je papežem toho, co je podstatné. Pomohl nám objevit naše duchovní kořeny, spojovat víru s rozumem a být ve víře důslednými. Tento postoj předává druhým. Benedikt XVI. není jenom intelektuálem, ale rovněž mystikem. Jeho homilie jsou velmi teologické, ale mají také mystické zřídlo. Benedikt XVI. se hodně modlí. Nevystavuje to na odiv, ale opravdu se hodně modlí.“

„Při mnemotechnice bývá nejhorší, že vykazuje se paměti nesprávný směr tím, že se všudy jeví snaha po prostém mechanismu, kdežto paměť důležitosti nabývá tím, že jest ve službě rozumu..“

„Pro mne se filozofie dělí na dvě části: první se zdá být bez citu a soucítění, jen rozum v ní rozvíjí své představy, druhá část je společenská a vyznačuje se láskou k člověku… právě v ní rozvíjím svou činnost.“

„Každý člověk dostal rozum a svobodnou vůli. To na něm samotném záleží, jestli bude nebo nebude věřit, my ho nemůžeme nutit. Pán Bůh nikoho nenutí, naprosto nikoho. Člověk je jediná bytost tady na Zemi, která má rozum a svobodnou vůli. Nesmíme nad nikým lámat hůl.“

„Ten člověk je mimo jakoukoli pochybnost šílenec. Ale v jeho šílenosti je něco, co mě zajímá víc než zdravý rozum Waltera Scotta“

„Nemusím ohýbat a uklánět svůj rozum, k tomu mi stačí kolena.“

„Ty nejvyšší pravdy nepoznáváme pouhým rozumem, nýbrž zářením celé naší bytosti.“

„…komplex méněcennosti vyplývá z toho, že dnešním katolíkům není vždy patřičně zřejmé, co je to víra. Víra totiž není nějaká náplast, kterou na rozum přilepíme něco nadpřirozeného; víra není ani fideismus, nýbrž je to celistvý pohled na skutečnost. Proto bychom na rovině komunitárního života – např. ve farnostech – měli být schopni víru prezentovat jako přítelkyni rozumu.“

„Vychovateli jest velmi důležito studovati zkušenosti a rozumy moudrých mužů.“

„Emoce zapalují jiskru, jež uvádí do chodu mašinerii rozumu; z té pak vychází záře potřebná k utváření předpokladů i racionálních hypotéz.“

„Život nás nutí ke spoustě konečných rozhodnutí. Měli bychom mít dost rozumu, abychom se vyhnuli všem, kterým se vyhnout můžeme.“

„Hlavní schopnosti člověka jsou rozum a vůle; rozum, který je nutno vést k pravdě; vůle, kterou je třeba podrobit ctnosti. První je dílem logiky, druhé dílem etiky.“

„Zdravý lidský rozum nepřisuzujeme téměř nikomu, leda tomu, kdo je našeho mínění.“

„Jakoukoli autoritu, která není potvrzena pravým rozumem, je třeba pokládat za slabou….“

„Jen prosťáčci dokážou vzít rozum do hrsti. Géniům na to nestačí ani náruč.“

„Když voda ohne hůl, můj rozum zas ji srovná.“

„Kdo se snaží svou náruživost uzdou rozumu ovládati poznávaje, že povznáší se nad zvíře jenom tou měrou, kterouž užívá svého rozumu: totě pravý člověk.“

„Víra v existenci dobrého a špatného islámu odporuje zdravému rozumu.“

„Kdo se chce s dítkami modliti teprve, když už dospěli náležitého rozumu, začíná obyčejně příliš pozdě nebo nikdy.“

„Více skrze to jsme nazváni rozumné stvoření, že k velikému a čistému rozumu přijíti můžeme, než skrze to, že již rozum máme.“

„Ke svému rozumu bychom měli být mnohem kritičtější.“

„Rozum není ničím jiným než poznáním způsobu, jak máme řídit činnosti naší duše.“

„Objev je setkání věčného jevu s věčným rozumem lidstva.“

„Máš-li nás, Lásko, v moci své, můžeme rozumu dát sbohem.“

„Přestanu-li kázat o spáse skrze víru v Ježíše, zavřete mě do blázince, neboť si můžete být jisti, že jsem přišel o rozum.“

„Myšlenky bez obsahu jsou prázdné, smyslový názor bez pojmů je slepý.
Kritika čistého rozumu, AA III.75.“

„A jistě, člověk by řekl, že není zapotřebí přílišné neodbytnosti, abychom lidi pohnuli ke čtení té svaté knihy. Rozum tomu velí, zjevení tomu nařizuje: “Víra pochází z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.”— „Ptejte se na Písma.”— „Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás.“ Taková jsou prohlášení a příkazy inspirovaných autorů; příkazy potvrzené doporučením všech, kdo poslouchají to napomenutí. Leč, lze však popřít, že co se týče Biblí v našich domácnostech, jsme nevědomí jejího obsahu; a že z toho ve velké míře vyplývá, že větší část křesťanského světa ví tak málo a mýlí se tak moc v tom, co se dotýká náboženství, které vyznávají?“

„Není-li Bible Boží Slovo a inspirovaná, pak bylo celé křesťanstvo po 1800 let v ohromném sebeklamu; polovina lidského plemene byla podvedena a ošálena, a církve jsou pomníky pošetilosti. Je-li Bible Boží Slovo a inspirovaná, pak všichni, kdo jí odmítají uvěřit, jsou v strašlivém nebezpečí, žijí na okraji věčného utrpení. Nikdo se zdravým rozumem nemůže nevidět, že tento předmět vyžaduje tu největší pozornost.“

„S věkem přichází zdravý rozum a moudrost.“

„Mladý muž je tehdy bohatý, má-li rozum v hlavě a dobrý oblek ve skříni.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„My všichni - a tím myslím vy, já, firmy i politici - musíme stále zpochybňovat svou intuici. Když budeme vždy dělat, co nám říká hlas srdce, selský rozum nebo prostě zvyk, budeme opakovat pořád ty samé chyby.“

„Umění je zárukou zdravého rozumu.“

„Jsou neuctiví vůči bohům a neposlušní našich nařízení, tak jsou pošetilí. Protože my nechceme, aby žádný z nich byl neochotně přitahován k oltářům proti své vůli… Je proto mým potěšením oznámit a zveřejnit všem lidem tímto nařízením, že nesmí podněcovat pobuřování kléru… Mohou uspořádat své setkání, pokud si přejí, a vzdávat modlitby podle jejich zavedeného způsobu… a do budoucna nechť všichni lidé žijí v harmonii… Lidé by se měli učit a vítězit rozumem, nikoli údery, urážkami a tresty.
Proto co nejupřímněji upozorňuji stoupence pravého náboženství aby neubližovali Galilejským (=křesťanům) a neuráželi je žádným způsobem… Ti, kteří se mýlí ve věcech nejvyšší důležitosti, by měli být objektem soucitu, nikoliv nenávisti.“

„Bohatý, když mu Bůh nedal, zjedná si rozum v nájem; chudý by ten svůj prodal, ale není zájem.“