Citáty o životě

500+ citátů o životě - krátké, vtipné i motivační ☘️ | Citaty.net | strana 69

„Filosof si nemůže dovolit jinak myslet a jinak žít. Ale protože vyrostl a žije v určité společnosti, musí také tuto svou společnost, svou zemi a svou dobu vidět nanejvýš kriticky. A tu je třeba říci, že lepší filosofové u nás vždycky měli povědomí své povinnosti mluvit do veřejných věcí. S tím je však spojen pochopitelně další problém, neboť mluví-li filosof do veřejných věcí, pak nikdy nemá smysl, jestliže říká to, co ostatní chtějí slyšet – ať už jsou s daným stavem spokojeni, nebo nejsou. V takovém případě by totiž filosof byl zbytečný, neboť všichni si docela dobře vystačí bez něho, stačí si sami. Ale když říká něco jiného, než ti druzí chtějí slyšet, anebo když dokonce říká něco, co vůbec nechtějí slyšet, tak jsou z toho konflikty. Lidem, kteří chtějí sami rozhodovat o tom, co chtějí slyšet, stačí rétoři, sofisté a ideologové. Ti sami nabízejí své služby, nejčastěji za úplatu. Na „trhu myšlenek“ se proto vždycky uplatní spíše myšlenky líbivé, než kritické“

„Z dítěte se stane člověk pouze tehdy, jestliže je s ním jako s člověkem jednáno ještě dříve, než se jím opravdu stalo; z nemluvněte se stane mluvící člověk jenom tehdy, jestliže na ně někdo mluví, jestliže k němu promlouvá, tj. jestliže s ním jedná jako s mluvícím a promlouvání rozumějícím. Ale nestačí to podniknout kdykoliv, nýbrž je zapotřebí s tím začít hned v prvních dnech a měsících po narození. Existuje dokonce přesvědčivě doložená teorie, že člověk se vlastně rodí předčasně, tj. před koncem první poloviny svého embryonálního vývoje; v tom případě by to ukazovalo, že sociální kontakty musí lidské mládě navazovat velmi intenzivně již během svého embryonálního života, nemá-li dojít k vážným poruchám v jeho dalším vývoji“

„Někde v tomto světě, někde v tomto státě a v této společnosti se musí najít nezbytný počet lidí, kteří spolu uzavřeli spojenectví na život a na smrt ve službách pravdě, nikoliv ve službách státu či ve službách společnosti. Tito lidé slouží lidstvu právě tím a jenom tím, že žijí, pracují a myslí tak, aby se všechno (i oni sami) dostalo do světla pravdy. Ve světle pravdy se však skutečnost nevyjevuje jen taková, jaká jest (jak si to většina Evropanů dodnes myslí), nýbrž to, jak je dána, se zároveň objevuje v napětí s tím, jaká by měla být.“

„Růst svobody ovšem nemůže být ze zásadních důvodů organizačně zajišťován. Svoboda roste a mohutní jenom činy jednotlivců, kteří na sebe vezmou odpovědnost i riziko při uskutečňování, prosazování a obhajování něčeho, co lidskému životu může dávat smysl a v čem lidský život může být ve svých hlubinách zakotven.“

„Smrt profesora Patočky však alespoň nakrátko všechny ohromila a ochromila. I když jsme snad všichni brali svůj podpis vážně, nenapadlo nás, že by to pro někoho mohla být otázka života a smrti.“

„Vždycky jsem byl přesvědčen, že politika by v životě všech nás měla mít přibližně tu roli, jakou má dopravní policie na křižovatkách a na silnicích: politika má usnadňovat a zpřehledňovat společenský provoz všeho druhu, ale nemá se moc plést do toho, kam kdo jede. Tím vůbec nechci říci, že každý si může jezdit, kam chce. Tak jako v životě jednotlivce, také v životě celých společností některé činy a některé typy jednání mají větší a jiné menší smysl, a některé jsou zjevně nesmyslné a škodlivé. Ale tohle musí řešit celá společnost a každý její člen, nikoliv politici a političtí funkcionáři. Zvedat kulturní, myšlenkovou, mravní a duchovní úroveň společnosti je zvláště dnes neobyčejně naléhavý úkol. Není to však úkol jenom pro politiky ani hlavně pro politiky, ale úkol pro všechny a pro každého.“

„Jsou situace v životě lidském, kdy je třeba použít proti ženě mírného násílí, ale ruku bych na ni nikdy nevztáhl; leda v sebeobraně.“

„Na cestách do cizích krajů jsem si kladl třeba uprostřed tamních obrovitých velkoměst otázku: Co by se tady v Tchaj-peji, Bombaji, Ciudad de México změnilo, kdyby Evropu postihl osud Atlantidy? Kdyby prostě zmizela z mapy? Tady by život nepřestal pulzovat stejně dynamicky, jak to vidím v této chvíli. Nás Evropany by nepostrádali. Prostě by si stačili. Z toho jsem býval docela vykolejen. A s tímhle přesvědčením jsem pak pochopitelně přistupoval k hodnocení všeho, co se v tom širém a cizím světě zrovna dělo. Neměli bychom riskovat, že ten svůj kousek pevniny ani neudržíme pohromadě.“

„Nelíbí se nám, že žijeme. Netěší nás to. Ačkoliv život je nejspíš velká výsada, když za něj nakonec musíme zaplatit smrtí.“

„Voják přijímá osobní odpovědnost za bezpečnost obce, ke které přináleží, a v případě nutnosti ji brání svým životem. Civilista to nedělá.“

„Sadista se chce stát pánem života, a proto je nutné, aby jeho oběť žila. To ho právě odlišuje od destruktivního člověka. Ten chce druhého člověka odstranit, usmrtit, chce zničit samotný život, chce život ovládat a přiškrcovat.“

„Kekulému se zdá o Velkém hadovi, který drží v tlamě svůj vlastní ocas, snící Had, který obklopuje Svět. Ale ta lakota, ten cynismus, se kterou tento sen bude využit. Had, který oznamuje „Svět je uzavřená věc, cyklická, rezonující, věčně se vracející,“ bude doručen do Systému, jehož jediným cílem je narušit Cyklus. Systém, který bere a nevrací, který požaduje, aby se „produktivita“ a „zisky“ v čase neustále zvyšovaly, odčerpává ze zbytku světa obrovské množství energie, aby udržel svůj maličký zoufalý podíl na zisku: a ne jen většina lidstva – ale i většina Světa, zvířat, rostlin a minerálů je v tomto procesu odhozena jako odpad. Systém může a nemusí rozumět tomu, že si pouze kupuje čas. A že čas je především příliš umělý zdroj, který nemá cenu pro nikoho jiného kromě Systému, jenž dříve nebo později musí ztroskotat a zahynout, až jeho závislost na energii překročí množství, které mu svět může poskytnout, a stáhne s sebou nevinné duše na celém řetězci života.“

„Ne množství, nýbrž jakost práce pomáhá určovat hodnotu každého předmětu. Žijeme v době, jež dává přednost kvantitě práce. Neboť tato kvantita se dá lehce kontrolovat, je každému hned nápadná a nevyžaduje cvičeného pohledu nebo nějakých látkových znalostí.“

„Problém se slovy spočívá v tom, že stahují myšlenky k zemi, přibíjejí je na kříž přesných významů. Ale život není o přesných významech, spíše o jejich odstínech, o náznacích, verzích a rozporech, o propojení lásky a nenávisti, vypočítavosti a touhy.“

„Železným pravidlem našich dnů je požadovat od života cíl a účel. Z nás všech se činí součástky složitého soukolí pokroku, který nás může přivést jedině do studenějších a bezútěšnějších končin, než v jakých jsme se narodili. Trvá se na tom, aby každý něco přidal - třeba špetičku, ale vydřenou neúnavným úsilím - k nahromaděné kupě užitečnosti, jež bude užitečná jen k tomu, aby naše potomstvo zavalila ještě tíživějšími myšlenkami a nezřízenější lopotou než nás. Žádný život dnes neplyne jako nespoutaná řeka, i nejnepatrnější potůček má své mlýnské kolo. Z příliš usilovného odhodlání jít naprosto správně jdeme naprosto špatně.“

„Života, stejně jako snů.“

„Namísto abychom veřejně přiznali potřebu určitého společenského vybavení (muzeí, sportovišť, veřejné dopravy), vyhýbáme se nepopulárnímu danění tím, že podobné výdaje kryjeme z loterií – jichž se v disproporční výši účastní, a tedy je financují hůře informované a chudší segmenty společnosti. Britští dělníci, kteří možná za celý život nenavštívili divadlo, operu či balet, dnes svými sklony k hazardu financují kulturní aktivity úzce vymezené elity, jejíž daňové břemeno se úměrně tomu snížilo.“

„Proti tomu vyvinulo vědecké krédo naší doby pověrčivou fobii vůči fantazii. Skutečné je však to, co působí. Fantazie nevědomí účinkují – o tom není dovoleno pochybovat. I ten nejmoudřejší filosof může být dokonalou obětí naprosto pitomé agorafobie. Naše famózní vědecká realita nás ani v nejmenším nechrání před takzvanou irealitou nevědomí. Něco za závojem fantastických obrazů působí, ať už tomuto něčemu dáváme dobré nebo špatné pojmenování. Je to něco skutečného, a proto se také jeho životní projevy musí brát vážně. Napřed je ale třeba překonat tendenci ke konkretizování, jinými slovy, jakmile přistoupíme k otázce výkladu, nesmíme brát fantazie doslova. Ano, pokud fantazii právě prožíváme, musíme ji brát více než doslova. Když jí však chceme porozumět, nesmíme zdání, totiž fantazijní obraz, považovat za to, co působí z pozadí. Zdání není ta věc sama, ale pouze její výraz.“

„BARONETT: Takový je život?
DIDEROT: Ne, život ne, filosofie.
BARONETT: Myslel jsem, že být filosofem, znamená říkat, co si myslíme.
DIDEROT: Zajisté. A zároveň, být filosofem, znamená myslet si tolik věcí…
BARONETT: Ale být filosofem znamená zastavit se u jedné myšlenky a věřit v ni.
DIDEROT: To, to znamená být kretén. Kretén neříká, co si myslí, ale co si chce myslet; mluví jako dobyvatel.“

„Každému, kdo se drží historicky nepravdivé - a naprosto nemorální - doktríny, která praví, že 'násilím se nic nevyřeší', bych radil, aby vyvolal ducha Napoleona Bonaparta a vévody z Wellingtonu a nechal je to prodebatovat. Hitlerův duch by mohl soudcovat a v porotě by klidně mohli sedět ptáci dodo, alka velká a holub stěhovavý. Násilí, holá síla, vyřešilo v dějinách mnohem více než kterýkoliv jiný faktor, a opačný názor je jenom toužebné očekávání v té nejhorší podobě. Druhy, jež na tuto základní pravdu zapomněly, vždycky platily svými životy a svobodou.“

„Moc ti to nejde. Je vidět, že jsi proležel celý život v knihách. U nás i rabín umí postavit dům.“

„Myslím, že na místa, kde se odvíjely rozhodující události našich životů, stojí za to občas zavítat, abychom zjistili: nemáme sami se sebou nic společného.“

„Miluješ, zemřeš a mezitím se snažíš žít, jak nejlíp dokážeš.“

„Je lepší jít životem bos nebo v ponožkách a omlouvat to náboženstvím nebo krádeží zavazadla než si obout levné boty.“

„Než si totiž pořídíte děti, život občas dokonce odpovídá vašim představám a záměrům. Pořád můžete mít iluzi, že ho máte pod kontrolou - a to je pocit, který skutečné rodiče už dávno opustil.“

„Jsou chvíle, kdy na vás přijde jakási jasnozřivost a vy najednou prohlédnete skrz zdi do jiného rozměru, na který jste zapomněli nebo se rozhodli ho nevnímat, abyste mohli dál žít s nejrůznějšími iluzemi, díky nimž je život, zejména život s druhými, vůbec možný.“

„Jestliže má humanistické náboženství teistické jádro, Bůh je symbolem moci člověka, schopností, které se člověk snaží v životě uskutečnit - není to sym­bol síly a ovládání, symbol moci nad člověkem.“

„Být člověkem je většinu času dost na hovno. Videohry jsou jediná věc, která činí život snesitelným. (Anorakův almanach, 91. Kapitola, řádek 1–2)“

„Snící se rozhodl žít nejen jako netělesná myšlenková bytost, nýbrž přijmout a prožít i tělo a svět instinktů, skutečnost problému života i lásky.“

„Kdekdo žije v domnění, že umělecká škola je jiná, překypuje kreativní energií, třídy jsou plné spokojených mladých lidí, dokonce i gotici jsou zde tak šťastni, jak jen jim to jejich rozervané duše dovolí.“

„Náboženské symboly jsou fenomény života, prostě skutečnostmi, nikoli názory. Když církev po takovou a takovou dobu lpí na tom, že Slunce obíhá kolem Země, ale v 19. století toto hledisko opouští, pak se může v tomto ohledu odvolat na psychologickou pravdu, že pro miliony lidí vskutku Slunce obíhalo kolem Země a teprve v 19. století dosáhlo větší množství lidí takové jistoty intelektuální funkce, že mohli uznat důkazy o planetární povaze Země. Bohužel neexistuje žádná pravda bez lidí, kteří ji chápou.“

„Jelikož postrádáme univerzální spiritualitu, redukujeme ji na soupeřící náboženství, což je závažné snižování víry na subjektivní názor, nikoli duchovní moudrost a otevřenost, a na centralistické, autoritářské církevní instituce. Zeptejte se někoho na jeho náboženství a on vám s největší pravděpodobností řekne, ke které organizaci patří, čemu věří nebo do kterého kostela chodí. Nebude mluvit o svých metodách rozjímání ani o své službě lidstvu. Nezmíní se o svém životním poslání ani o své morálce a vizi. Lidé dnes uvažují o náboženství jako o nějaké věci, jako o instituci. Mnozí tudíž opouštějí slovo náboženství a místo toho používají spiritualita.“

„Jedna dívka, se kterou se Misty znala na výtvarné škole, naplnila kuchyňský mixér mokrým betonem a nechala ho puštěný, dokud se motor v oblaku štiplavého dýmu nezavařil. To bylo její vyjádření k životu ženy v domácnosti.“

„Dogma není svévolným výmyslem ani jedinečným zázrakem, jak bývá líčeno za zřejmým účelem jeho vyzvednutí z přírodních souvislostí. Ústřední křesťanské představy tkví svými kořeny v oné gnostické filosofii, která se podle psychologických zákonů musela vyvinout právě v době, kdy se klasická náboženství stávala obsolentními. Gnóze se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořili novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasažení se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory. Pokud archetypický obsah křesťanského dramatu byl s to uspokojivě vyjádřit zneklidněné a dotírající nevědomí mnoha lidí, povýšila ho "shoda všech" (consensus omnium) na všeobecně závaznou pravdu, ovšem nikoli nějakým úsudkovým aktem, ale daleko účinnější iracionálnější uchváceností.“

„Proti démoničnosti vnitřního světa chrání náboženská forma, dokud má církev autoritu. Ochrana a jistota má cenu jen do té míry, pokud život příliš neomezuje, a převaha vědomí je rovněž žádoucí jen tak dlouho, dokud se tím život příliš nepotlačuje a neznemožňuje. Život je vždy plavbou mezi Skyllou a Charybdou.“

„Gravitace zpomaluje čas. Uvažujme dva lidi, jeden pracuje v přízemí budovy, druhý v jejím horním patře. Osoba v přízemí je hmotnosti Země blíže, a tak pociťuje nepatrně silnější gravitaci. Čas jí tedy plyne pomaleji. Pokud chcete žít déle, nastěhujte se do bungalovu.“

„Ach, bývají v životě chvíle… Člověk se stydí, že je člověkem…“

„…. přepadl mě onen rozjařený pocit jako z jiného světa, který někdy zakouším, když vstupuji do sféry života někoho jiného, pocit (který se na chvilku jeví jako zcela reálná možnost), že změním své banální návyky a začnu žít právě takhle, pocit, který se vždycky rozplyne hned další ráno, když se probudím do starých známých neměnných kulis svého vlastního života.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.“

„Tragédie lidstva spočívá v tom, že lidé byli vybaveni přirozenou potřebou, kterou nelze uspokojit, aniž bychom sami sebe nepodváděli: potřebou nezávisle existujícího smyslu bytí. Stejně jako ostatní zvířata má člověk celou řadu potřeb – jídlo a pití, spánek, bezpečí a sex, možná jedna či dvě další věci – ovšem kromě toho máme trýznivou potřebu smyslu. Tuto potřebu lze naplnit pouze pomocí sebeklamu, který na sebe obvykle bere formu náboženství. Pokud sebeklam prohlédneme, zjistíme, že jsme chyceni v bezvýchodném dilematu: Život nemá smysl, ale my jsme předurčeni k tomu neustále smysl života hledat, i když neexistuje.“

„Právě utrpení z bytí nás nutí hledat druhého, který nám má posloužit jako léčebný prostředek; toto stadium musíme překonat, pokud chceme dosáhnout stavu, kdy pouhý fakt, že existujeme, už vytváří stálý důvod potěšení; kde mezistupeň už je jen hra, k níž se každý může svobodně přidat, a není nezbytnou podmínkou života.“

„Každý život má dvě verze; tu, co člověk žije, a tu, co vyprávějí ostatní.“

„Podobně jako Machiavelli podává i Kautilja analýzu toho světa, který měl reálně před sebou, a poskytuje nikoli normativní, ale praktické vodítko k jednání. Staví přitom na stejné morální bázi jako Richelieu, který žil o téměř dva tisíce let později: stát je křehká struktura a státník nemá morální právo riskovat, že etické ohledy ohrozí jeho další existenci.“

„Musí ti být jasné, že náš civilizovaný svět je tak rozlehlý, že si nemůžeme dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné. Zeptej se sám sebe, čeho u nás chceme dosáhnout především? Lidé chtějí být šťastní, není to tak? Neslyšels to celý život? Chci být šťastný, říkají lidé. No, a nejsou? Copak je pořád něčím nezaměstnáváme, neposkytujeme jim dost zábavy? Vždyť pro to žijeme, pro nic jiného, nemám pravdu? Pro požitek, pro příjemné vzrušení. A musíš připustit, že naše kultura nás tímhle přímo zahrnuje.“

„Političtí filozofové často upozorňují, že v době války ztrácí občané, tedy přinejmenším občané mužského pohlaví, jedno ze svých nejzákladnějších práv, právo na život, a to od francouzské revoluce a vynálezu branné povinnosti, principu, který je dnes uplatňován všeobecně či téměř všeobecně. Zřídkakdy ovšem poznamenávají, že občan zároveň ztrácí i jiné právo, stejně základní a pro něj možná životně důležitější, co se týče představy, kterou si sám o sobě vytvořil coby o civilizovaném člověku: právo nezabíjet. Nikdo se vás na vás názor neptá. Člověka, který stojí nad hromadným hrobem, se obvykle nikdo neptal, zda tam chce stát, o nic víc než mrtvých a umírajících, kteří leží na dně téhož hrobu.“

„Je pravda, že v tradičních společnostech se dívky ve čtrnácti letech běžně vdávaly. Dívku však poutala železná pravidla stanovující, jaké chování je akceptovatelné, a definovala každou vteřinu jejího života.“

„Důležité je, že život a každá živá individualita se zde pojímá nikoli jako forma či vývoj formy, ale jako komplexní poměr mezi rozdílnými rychlostmi, mezi zpomalením a zrychlením částic; jako skládání vyšších a nižších rychlostí na rovině imanence. (…) Právě díky rychlosti a pomalosti vklouzáváme mezi věci a spojujeme se s některou z nich. Nezačínáme nikdy na začátku, nezačínáme jako nepopsaná deska, mezi věci vklouzáváme, vstupujeme do prostředí, přízpůsobujeme se určitému rytmu nebo ho sami udáváme.“

„Tři síly ztvárnily krajinu mého života. První dvě rozdrtily polovinu světa. Ta třetí byla docela nepatrná a dokonce neviditelná: bylo to male tiché ptáče, které se uhnízdilo v mém hrudním koši kousek nad pátým žebrem. Čas od času, obyčejně v těch nejneočekávanějších chvílích se ptáče probudilo, zvedlo hlavu a zatřepotalo křídly jako u vytržení. A tehdy jsem I já zdvihla hlavu, protože na ten prchavý okamžik mne pokaždé pronikla naprostá jistota, že láska a naděje zmohou nekonečně víc než nenávist a zloba a že někde ve světě, snad hned za hranicí mého obzoru, existuje skutečný život, nezničitelný, vždycky vítězný.

Ta první síla byl Adolf Hitler. Ta druhá Josef Vissarionovič Stalin. Jejich působením se z mého života stal mikrokosmos, v němž se obrazil a zhustil sled událostí, který po sedmadvacet let tvořil dějiny mé rodné země. Třetí síla, to tiché ptáče, mě udržela na živu. Snad proto, abych jednou vypověděla, co tenkrát bylo.“

„Člověk se na život dívá jinak, když se zblízka setká se smrtí a porozumí svému srdci. Od té doby už vždycky nosíte svůj život jako šaty, co jste si koupili na dobročinném bazaru - lehce, protože si uvědomujete, že jste za ně doopravdy nic nezaplatili, i jako vzácnost, protože víte, že už si žádné tak výhodné nepořídíte. A máte taky pocit, že už je někdo nosil před váma a někdo je bude nosit po vás. Ještě to nedovedu vysvětlit, ale budu se o to snažit.“

„Už jsem řekl, že samostatnost imaga zůstává nevědomá, neboť se ztotožňuje se samostatností objektu. Smrt objektu by tedy měla vyvolat zvláštní psychologické účinky, neboť objekt pak úplně nemizí – existuje v nehmatatelné formě dál. Víme, že to tak opravdu je. Nevědomé imago, jemuž neodpovídá žádný objekt, se stává duchem mrtvého a má na subjekt účinky, které nelze chápat jinak než jako psychologické fenomény. Nevědomé projekce subjektu, jež převedly nevědomé obsahy na imago objektu a ztotožnily je s ním, přečkávají reálnou ztrátu objektu a hrají významnou roli v životě primitivů i všech kulturních národů minulosti i přítomnosti.“

„Nemůžeme ptákům žalu zabránit, aby nám prolétli životem, ale nemusíme jim dovolit, aby se nám uhnízdili ve vlasech!“

„Speciálně v Československu dospěl ústup od politiky a názorová privatizace od rozdrcení pražského jara velmi daleko. „Normalizace“, tedy čistky, jež odstranily tisíce mužů a žen ze všech veřejných či veřejně viditelných funkcí a profesí, proběhla úspěšně. Češi a Slováci se vzdali veřejného života a místo toho se uchýlili k materiálnímu konzumentství a formálnímu politickému konformismu.“

„Existují domácí bohové a naše každodenní práce je způsobem, jak projevit uznání těmto domácím duchům, kteří jsou pro udržení našeho života tak důležití. Rýžák je pak posvátným předmětem, a když tento nástroj užíváme s péčí, děláme něco pro duši. V tomto smyslu je čištění koupelny určitým druhem terapie, protože existuje vzájemnost mezi skutečnou místností a jistou komnatou v srdci. Koupelna, která se objevuje v našich snech, je zároveň pokojem našeho domu i poetickým objektem, který popisuje prostor v duši.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Je to jednou z velkých tragédií života - všechno se vždycky změní.“

„Můžeš mít jakkoliv velkou víru v duchy a posmrtný život, nebe nebo peklo, ale co se týče tohohle světa, nechovej se jako idiot. Protože můžeš mi tvrdit, jak vkládáš svou víru v Boha, aby tě provedl tvým dnem, ale když dojde na to, že máš přejít silnici, vím, že se rozhlížíš po obou stranách.“

„Zabít se je jednoduché, žít je těžké!“

„Optimismus mnoha vynikajících lídrů je téměř bezbřehý, projevuje se u nich mentalita „všemohoucnosti“. Neznají překážek. Většina optimistů se považuje za šťastné lidi a má pozitivní přístup k životu. (Staří psi a nové triky, str. 29)“

„Charakter není něco plytkého, co se projevuje pouze navenek. Charakter není převlek, který nás má přivést k úspěchu – charakter nás vymezuje jako člověka, jako osobnost. Lídři jsou integrované osobnosti, které jednají čestně, v souladu s tím, co říkají. Lídři plní své závazky a sliby. Opravdoví lídři žijí a jednají v souladu s teoriemi, které zastávají a obhajují. (Staří psi a nové triky, str. 35)“

„Ryzost charakteru není v souladu s duchem naší doby. Nejrozšířenější životní filozofie, která ovlivňuje naši kulturu, se orientuje na materialistickou, konzumní mentalitu. To, co v tuto chvíli nejvíc potřebujeme, je nahrazení našich hodnot (materiálních) těmi, které mají trvalý význam - vycházejících zevnitř, z charakteru člověka. (kniha Rozvíjejte své vůdčí schopnosti, str. 57).“

„Vždycky, když jdu na scénu, vracím se k pocitu, že rozhodující otázkou života a smrti je, jestli mě rodiče mají nebo nemají rádi. V jistém okamžiku jsem pocítila, že abych získala lásku svžch rodičů, musím pro ně hrát. Jejich láska znamenala přežití, takže někdy tenhle pocit přenáším na diváky, a když mě nemilují, je to moje smrt.“

„Řkouce Světlo kdysi nepovstala hlína! Jak velicí kdysi bývali, maje poslání jako nikdo. Však život nyní zralý výsměch člověku si přichystal: tu-post tupců valí sobě kámen, jež zove se posměchem věčnosti, zápas mozku s podbřiškem, kdy stádo domestikovaných zvířat slyší a poslouchá jen toho psa, jenž křičí dosti. Příšerná to doba, kdy summum bonum lidstva stojí na čtyřech nochách a kravském zvonu“

„Hlupák se neptá!
Otázky toho mučí
jenž se žít učí“

„Šťastní lidé žijí podle své vnitřní integrity. Vnímají štěstí jako vnitřní smlouvu se sebou samými. Používají tuto vnitřní smlouvu jako vodítko, které jim zaručuje, že nikdy neztratí ze zřetele své pravé já. Být k sobě upřímný znamená vynést věci z podvědomí do vědomí. Čili odkrýt své nejhlubší strachy, nejistoty, myšlenky, pocity a přání.“

„Pozorujte, zda to, co vaše mysl říká o dítěti, není vlastně pravda o vás. Obvykle na druhých vidíme své vlastní potřeby. „Neměl by se tak chovat“ se tím mění na větu „Neměla bych se tak chovat… ke svému dítěti.“ „Nikdy se to nenaučí“ může připomínat, abyste se učili být rodičem; „měla by mít víc zodpovědnosti“ může znamenat zásadní výzvu pro vás být zodpovědný za své myšlenky a vůbec za svůj život.“

„Schopnost žít z prány je přirozeným důsledkem toho, že je člověk jako naladěný nástroj. Jak naznačuje výzkum celostní medicíny, lidské bytosti existují ve fyzické realitě zvané systém čtyř těl - fyzické, emoční, mentální a spirituální tělo. Zjednodušeně to lze přirovnat ke kytaře o čtyřech strunách. Když jsou struny rozladěné, můžeme pociťovat nejrůznější stupně tělesných, citových či duševních potíží nebo nespokojenosti se životem. Jsou-li naladěné správně, život se stává kouzelným.“

„Věčný zákon života: To, na co myslíte a co cítíte, vnášíte do hmotného projevu; kde je vaše mysl, tam jste vy, neboť jste svým vědomím, a to, na co se soustředíte v meditaci, tím se stáváte.“

„Abychom dosáhli lásky a vnitřního míru, je třeba brát život spíše takový, jaký je, než si přát žít v jiných podmínkách. Naplňovat ty dětské potřeby, které se projevují v naší společnosti, a radovat se z hodnot, které přináší. Štěstí znamená vybírat si to, co je k dispozici. Naše úzkosti pominou, když se budeme radovat z toho, co máme a předáváme svým dětem, a uvolníme proud naší neskrývané lásky.“

„Idealizovat si kmenový život znamená jen zavírat oči před realitou naší doby a naší kultury.“

„Když jsme dorazili sem, do třetí dimenze, došlo k fyziologickým změnám a k změnám funkčního pojetí této Reality. Nejdůležitější změna nastala ve způsobu dýchání prány, což je hindské slovo pro životní energii univerza. Prána je pro naše přežití mnohem důležitější než vzduch, voda, jídlo nebo další látky, a způsob, jak dostáváme tuto energii do svých těl, zásadně ovlivňuje to, jak potom vnímáme Realitu.“

„Orgánem života jsou plíce, ne žaludek. Mícha je čárou života, ne trávicí trubice. Nejživotodárnější funkcí je dýchání.“

„Ti z vás, kteří byli v Peru, si možná pravděpodobně všimli, že uprostřed starých inckých chrámů se často nachází velký krásný kámen s mnoha úhly a tvary a posvátnými proporcemi, vyřezanými a zformovanými na jeho povrchu. Inu, tyto kameny nejsou jen kameny - tyto „kameny“ byly a stále jsou starými inckými knihovnami. Obsahují veškeré záznamy jejich civilizace. Pokud víte, jak se s nimi spojit, dokážete přečíst každou sekundu, která se stala během celé epochy Inků. Ale Sirianci na této lodi pokročili dál za pouhé uchovávání záznamů a pomocí této jednoduché a krásné technologie se stane, na cokoli pomyslí, dokonce i cestování vesmírem. My to nazýváme psychotronika…. Andělé mi načrtli myšlenku, že když civilizace vytváří stále více pokročilejší technologii, za předpokladu, je-li to její volba, tak se čím dál tím více odděluje od zdroje života a stává se slabší a slabší, protože se stala závislou na technologii. Potřebuje přežít. Andělé mi řekli, že lidé v této lodi byli spirituálně velmi slabí. Jinými slovy, neměl jsem se na ně dívat, jako na nejpokročilejší rasu, ale jako na lidi, kteří potřebují spirituální pomoc.“

„Když jste dítětem, nevíte, že existuje změna směru po třetí čakře; je tam něco jako zeď zastírající další čtyři vyšší čakry. Dítě si není vědomo lekcí mnoha dalších čaker, které přijdou. Život je daleko složitější, ale dítě na to úplně zapomíná. Když se na Zemi stáváme dospělými, možná se ani nedovíme, že na těle existují vyšší centra. Většina světa stále žije v prvních třech čakrách. Ale rychle se to mění, protože Matka Země se probouzí.“

„Život je opona a my v pokoře čekáme, kdy navěky spadne.“

„Nové paradigma je o světě, ve kterém se propojují spřízněné duše, aby vytvořily celý nový svět. Očištění mysli znamená žití ze srdce. Žít ze srdce se nám podaří, když vstoupíme mimo lineární čas, který je výtvorem člověka.“

„Nové paradigma je o sdílení. Je o světě, kde spřízněné duše vytvoří celý nový infrastrukturní systém. Nyní nadešel ten správný čas. Život nemusí být utrpením, hojnost je náš přirozený stav… být svobodný je naše přirozené právo. Dvě možnosti výběru pro dvě paradigmata jsou - láska nebo strach. Volba je na nás. Můžeme pokračovat jako doposud nebo můžeme učinit změnu… změnu, která nyní nemůže přijít odjinud nežli zevnitř. Vytvořme si náš vlastní systém hodnot. Když nebudeme potřebovat být ohodnoceni z našich zaměstnání, když si vytvoříme práci vlastní… vytvoříme si i vlastní ekonomiku.“

„„Vědění je uloženo v zrnu (semínku)“, tak zní výrok, jímž Hopiové vysvětlují Duchovní život, který nakonec vede k Seberealizaci. Tento výrok můžeme dále rozvést prohlášením „semínko je ve stromě a strom je v semínku“. Co je zde důležité, je ZMĚNA, absolutní a věčná Konstanta Stvoření. Tato konstanta je Zákon Stvořitele.“

„Stvořitel nám dal Strom Života a přáním Všemohoucího je, abychom si toho daru svobodně užívali. Tento dar se udržuje praktikováním Jednoho Zákona, podle něhož každá část musí sloužit Celku. To umožňuje, aby semínko bylo ve stromě a strom v semínku. Jinými slovy, v Těle nebo Říši Stvořitele není oddělení nebo plot, protože Jeden Zákon, ZMĚNA, všechny části harmonizuje. Proto hranice či ploty, které používáme, protože si nárokujeme vlastnictví na základě sekundárních zákonů (anti-změny), umožňují vytvářet konflikty mezi oddělenými částmi. To, co se plot snaží chránit, je představa vlastnění založená na sekundárních zákonech, které musí být svými tvůrci vynucovány. Potom, pokud spolu jednotlivá srdce nejsou propojena, se tyto zákony začnou používat jako zbraně, což nakonec udělá ze zbraní zákon. Všechny války a jakákoli forma terorismu jsou založeny na vynucování vymyšlených, konvencí dohodnutých zákonů. Takže k vytvoření základů Světového Míru je třeba STRHNOUT plot kolem Země a nastolit Zákon Stvořitele jako PRIMÁRNÍ zákon na Zemi. Zatím se však stále častěji musí používat výjimečný stav jako důsledek tvrdošíjného uskutečňování tzv. „amerického snu“, kdy se díky KONZUMNÍMU životnímu stylu stal „Amerikou“ celý svět. Pak přišlo „několik vyvolených“, kteří kolem Stromu Života postavili plot. A tak je tomu dodnes. Těch „několik vyvolených“ vyhlásilo vlastní zákony a každý, kdo si dovolí řídit se Zákonem Stvořitele a svobodně užívat darů Stromu, je „kriminální živel“. Těch „několik vyvolených“ vytvořilo dva systémy, s jejichž pomocí lze polaritu mezi tvořením a konzumováním kontrolovat politicky. Těmito systémy jsou komunismus a kapitalismus. V komunismu jsou lidé nuceni tvořit „kolektivně“ a kapitalismus komerčním způsobem vnucuje konzumní životní styl. S takovou je nezákonné postavit si nezávisle na úřadech vlastní dům, protože je třeba opodstatnit existenci „stavebních úřadů“, nebo pěstovat na svém pozemku potraviny na prodej bez oficiálního povolení.“

„Při rychlosti, jakou se technologie díky svým elektronickým vymoženostem zmocňuje lidí, je už lidstvo dost daleko na cestě k tomu, stát se totálně ovládaným druhem. Demonstruje to i skutečnost, že stále více utrácíme za „léky“. „Program lékařské péče“ je typickým příkladem, jak dnešní systém učí „prvotnímu hříchu“, díky němuž je nemoc nevyhnutelná a nevyléčitelná. Proto se člověk učí, jak s ní „žít“. Fakt, že většina lidí umírá nepřirozeným způsobem (na infarkt, rakovinu, sebevraždou apod.), je dostatečným důkazem, že teorie ničení sebe samých funguje. Zvrátit tento sebevražedný model může jedině každý jednotlivec sám. Musí se rozhodnout, zda bude pokračovat v následování umělého řádu nebo se opět spojí s Řádem Stvoření.“

„Čas je opožděné vnímání okamžiku. Proto trvá, než se dostaneme z „bodu A do bodu B“. Jak dlouho tato iluze potrvá, bude záležet na tom, jak dlouho dokážeme být udržováni v naději a víře, že „jednoho dne přijde řešení“ všech problémů, vytvořených těmi, kdo financují „výzkumy“ způsobů a možností umožňujících „žít“ s problémy, aby systematicky oddalovali „příchod do bodu B“ a dál pokračovali v „NEBYTÍ“.“

„Jádro našich životů se dá rozdělit na dva druhy akcí. Ty, které uděláme, a ty, které nikoliv.“

„Mějte na paměti, že Cílem života je Seberealizace. Navíc, Seberealizace na kolektivní úrovni.“

„Tanec je tep, tlukot srdce, dech. Je to rytmus vašeho života. Je to vyjádření času a pohybu, štěstí, radosti, smutku i závisti.“

„Život se zdá být dobré nebo špatné, v tomto pořadí,že stav mysli, který je u nás pod dohledem: život sám Ne jedno, ani druhé. Samotný oheň není ani dobré, ani Duren. Když nás tohřeje, říkáme. „Jak krásné je oheň“ Když hoří prsty, jsme ho nadávat. Ještě samo o sobě není ani dobrá, ani Duren. Zdá se, že špatné nebo dobré, v závislosti na tom, jak je používat. Stejně tak svět.“

„Pokud opravdu chcete, aby posoudit charaktermuž, nedívejte se na jeho velké činy. Dokonce blázen může jednou za život, aby se stal hrdinou. Všimněte si, jak osoba vykonává Nejčastějším případem je a dá vám informaci, pokud jde o skutečné povaze ní. Výjimečné případy pozvednutí a nejnižším člověka do jisté vznešenosti, ale pouze jedna osoba je opravdu skvělé, jehož charakter je velký a neměnná ve všech okolnostech života.“

„Poté, co byla žena odstraněna z centra každodenního života domácnosti a rodiny, mohlo se dítě stát terčem zvýšené kontroly státu. Začalo být povinné „státem řízené vzdělání“, rozmohly se internátní školy, odkud se šířil nový způsob myšlení a stravování, který změnil úrověň našich rozlišovacích a rozhodovacích schopností. Ovládat masy pak začalo být pro „několik skrytých vyvolených“ snadné.“

„Prvotní primitivní svět obývaly jednoduché buňky. Celá atmosféra byla prosycena chemickými prvky a zářením. Bylo to období přípravy na vytvoření bytostí, které by mohly vzestoupit do oblasti s vyšší vibrační frekvencí. Dnes se stala běžnou nemocí rakovina, což ukazuje, že opak je pravdou. Je to předehra k návratu nejprimitivnější formy života. Systém proto používá chemtraily, chemoterapii a ozařování, aby degenerovanou složitou buňku uspokojil vytvořením prvotního primitivního stavu Uvnitř. Tento úpadek souvisí i s počítačem, který je minimálně sto let pozadu za programovací pamětí jednoduché buňky. Atmosféra je navíc plná chemikálií a radiace, aby se celková degenerace ještě urychlila. Jak to vyjádřili Hopiové dávných časů, „spása“ démonického řádu spočívá v zničení našeho spojení s Já.“

„Nežiju v Praze, ale na tom pohraničí a všechno děláme na dálku. Ale zatím to funguje. Občas je to těžké skloubit, ale zatím nemám v plánu se stěhovat. Je super, že to mám čtyři sta do Prahy a čtyři sta do Varšavy.“

„V žádném věku bych se nemohla spokojit s tím, sednout si jen tak ke krbu a dívat se kolem. Život je určený k tomu, aby se prožil. Zvědavost musít být neustále přítomná. Nikdy a za žádných okolností se nesmíme k životu otočit zády.“

„Řekl bych, že kvalita každého lidského života je plně měřitelná pomocí osobního závazku k dosažení dokonalosti a vítězství - ať už je to fotbal, podnikání, politika či vládnutí nebo to co děláte vy.“

„Pokud se nespokojíte s ničím menším, než s tím nejlepším pro vás, budete se divit, čeho můžete ve svém životě dosáhnout.“

„Vezměte si starého Aristotela, řeckého pohanského filozofa a empirika. Ten říkal, že homosexualita je defekt. Něco jako němota nebo hluchota. Není to statistická veličina. I kdyby devadesát procent lidí bylo homosexuály, tak zbytek heterosexuálů je na tom lépe. Řekové byli velmi tolerantní. Ale kdyby dnes Aristoteles viděl, že se dnes z toho dělá alternativa k normálnímu životu, tak bych řekl, že je to něco takového, jako by hluší říkali, že jsou na tom lépe než slyšící.“

„Váš byznys a život nemusí být řízen nouzovými situacemi, ale vašimi sny.“

„Vědět, jak se chcete skutečně cítit, je nejmocnější forma jasnosti, jakou můžete mít. Tvořit tyto pocity je jedna z nejsilnějšíh kreativních věcí, které můžete udělat se svým životem.“

„Můj vztah s přírodou je náročný. Vždy jsem žil na venkově a jako takový podporuji ty, kteří tam pracují, zemědělce a chovatele, protože nezapomínám, že jsou to oni, kteří nás krmí. Ekologie je jedním z mých hlavních zájmů, zvláště když vidím nepřijatelné chování některých lidí.“

„Je velmi obtížné občanům vysvětlit, že je dobrý nápad vložit peníze do evropského rozpočtu, když nesměřují na to, aby se zvýšila životní úroveň v chudších zemích, ale končí u velmi bohatých podnikatelů. V tomto případě navíc u velmi bohatého podnikatele, který jako premiér spolurozhoduje o rozdělování těchto peněz. Platby firmám premiéra Babiše se doposud zvedly ze 42 na 82 milionů eur. Jako ministr financí byl šéfem kontrolního úřadu pro evropské peníze a prokazatelně zasahoval do jeho práce. Teď jako premiér předsedá grémiu pro kontrolu strukturálních fondů a tím je takovou tou doslovnou žábou na prameni…“

„Komunisté opět, stejně jako v minulosti, hodnotí působení církví ve společnosti, zdají se jim nesprávné, oni budou posuzovat, jak mají církevní společnosti vystupovat. A protože se jim zdají nesprávné, tak je třeba si na církve došlápnout. Došlápneme si způsobem, že nemůžeme už dneska tak volně krást majetek, jako mohli v 50. letech, tak ho jenom tak zdaníme.
(na téma zdanění církevních restitucí; — Komentář HaNo: Pokud církve žijí z našich peněz, je přece správné jejich působení posuzovat. Každopádně někomu tady asi chybí, že už nelze tak volně krást majetek, jako po roce 1989 či právě takovým způsobem, jako se tomu stalo naposledy právě v případě takzvaných církevních restitucí.)“

„Deset let jsem makal 7 dní v týdnu, 15 hodin denně a neměl žádný život.“