Citáty na téma dějiny

strana 2

„Dějiny jsou posmrtný soud, a proto žádný.“

„Dějiny - sbírka událostí, k nimž by nemuselo dojít.“

„Chováme v sobě dějiny lidstva, jinak budeme jen střelkami kompasu, kterými zběsile mává okamžik.“

„Člověk se domnívá, že v dějinách není zajímavější doby než jeho, považuje ji za střed všeho; a ostatní nepatrný zbytek minulosti za popravu své doby.“

„Největší revoluce dějin vypukne v den, kdy všichni lidé začnou žít podle Ježíšova horského kázání.“

„Dějiny studovat je bezpochyby mnohem příjemnější a pohodlnější než dějiny prožívat.“

„Odysseus. Když se to tak vezme, jsou to vlastně dějiny protekcí a nepotismu na nejvyšší úrovni. Každý hrdina má svého ochránce na Olympu, jednoho zachraňuje Zeus, jiného Athéna, každý má nějakého strýčka či tetičku tam nahoře.“

„Je téměř nemožné pochopit dějiny lidových revolucí, neuvědomíme-li si jasně, jak hluboce konzervativní jsou pudy davů. Jako u všech primitivních bytostí jsou neodstranitelné. Jejich fetišistická úcta k tradicím je naprostá, právě jako hrůza před všemi novotami. Kdyby bývaly měly demokracie svou dnešní moc v období vynálezů parního stroje a železnic, stalo by se uvedení těchto vynálezů v život nemožné nebo jen za cenu opětovných revolucí. Naštěstí pro pokrok civilizace se nadvláda davů zrodila teprve po uskutečnění velkých vynálezů vědy a průmyslu.“

„Jáť aspoň, kdybych byl třeba cikánského rodu a již poslední jeho potomek, ještě za povinnost bych si ukládal přičiniti se všemožně k tomu, aby aspoň čestná památka po mně zůstala v dějinách člověčenstva“

„Kdo se podívá otevřenýma očima na to, co světem hýbe a vždycky hýbalo, ten brzo ztratí z očí ono vraždění a podvádění a uvidí svět plný lidí nadšených pro pravdu. Místo šklebících se katů kolem plápolavých hranic uvidí lidi s nadšením jdoucí na smrt upálením pro Krista, místo dravých šelem v arénách uvidí křesťany nade všecko věřící v království Boží, místo surových králů vedoucích války ve jménu Kristově uvidí muže, kteří ve jménu Kristově připravují věčný mír. A na těchto spravedlivých lidech stojí svět, oni jsou strůjci dějin, jimi svět pokračuje a všechna ukrutnost je jen malicherná zlost. A oči všechněch spravedlivých lidí jsou obráceny k jednomu vůdci, ke Kristu.“

„Statky přicházejí a odcházejí. V dějinách se tohle opakuje stále. Kdybych měl vypočítávat, kdy a kdo nám už zkonfiskoval majetek, byla by to dlouhá řada… V šestnáctém století po šmalkaldské protireformační válce to udělal habsburský panovník Karel V., potom švédský král, potom Napoleon, pak král bavorský, po první světové válce se z majetku něco ulouplo při pozemkové reformě, za druhé světové války nám majetek sebrali Němci a po ní komunisté. Nakonec zjistíte, že majetek postrádá stálost a podléhá času.“

„Nebezpeční jsou někteří lidé, kteří se na islám odvolávají. Mimochodem pan Mohamed provedl v sedmém století nejúspěšnější ostřízlivovací akci v dějinách. Muslim nejsem, ale komu čest, tomu čest.“

„Nejvlastnější jednotu dějin (české) filosofie způsobuje zřejmě souvislost otázek, jimiž se - zároveň nebo v časovém sledu - zabývají ty, kdo se filosofii věnují. Otázka, zda a kdy se taková souvislost vytvořila, není jednoduchá a odpověď na ni nelze dát jednou větou.“

„Moderní věk je údobím, kdy se člověk považuje za neomezeného pána všeho a zároveň za bezvýznamnou součástku v soustrojí anonymních, nutných dějin.“

„V Bibli existuje více důkazů autentičnosti, než bychom nalezli v jakýchkoli světských dějinách.“

„V propasti dějin je pro všechny dost místa.“

„Dějiny každého života jsou dějinami krachu.“

„Dějiny jsou lži vítězů…… a také sebeklam poražených.“

„Čím víc se zabývám dějinami, tím víc si uvědomuju, že se lidstvo nemění. Scénáře jsou pořád stejné, mění se jen herci.“

„To je přece … největší žert v dějinách Gondoru: že se sedmi tisíci, což je méně než předvoj armády z dnů naší moci, jdeme, abychom napadli hory a neproniknutelnou bránu Černé země!“

„Ještě jednou zopakujme, že životu nepřátelské vášně představují odpověď na existenciální potřeby člověka stejně jako vášně život podporující. Oba typy vášní jsou hluboce lidské. První z nich se vyvíjejí za podmínek, kdy neexistují předpoklady pro uskutečnění těch druhých. Destruktivní člověk může být označen za zlého, protože destruktivita je zlo, přesto zůstává člověkem. Neklesl na úroveň zvířete, není motivován zvířecími instinkty, nemůže změnit strukturu svého mozku. Mohli bychom ho považovat za postiženého existenciálním selháním, za člověka, kterému se nepodařilo rozvinout se podle svých možností a být produktivní. To, jak člověk v tomto ohledu dopadne, závisí v podstatě na tom, zda jsou mu dány společenské podmínky růstu nebo ne. Současně musím dodat, že když říkám, že společenské okolnosti jsou zodpovědné za vývoj člověka, nechci tvrdit, že člověk je bezmocným objektem zevních okolností. Faktory prostředí podporují nebo brzdí vývoj určitých vlastností člověka a určují hranice, v nichž člověk jedná. Přesto však lidský rozum a vůle zůstávají jak individuálně, tak ve společenském měřítku velice mocnými faktory. Dějiny nevytvářejí člověka; člověk se vytváří v procesu dějin sám. Jen dogmatické myšlení, pramenící z lenosti ducha i srdce, se snaží vytvářet zjednodušující černobílá schémata, která brání každému skutečnému porozumění.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Dějiny píšou vítězové.“

„Láska je příjemnější než manželství z téhož důvodu, proč jsou romány zábavnější než dějiny.“

„Za mnohé světlé stránky našich dějin musíme poděkovat našim historikům.“

„Dobré noviny jsou rafije na ciferníku současných dějin.“

„Dějiny nás učí, jak je falšovat.“

„Dějiny znají mnoho velkých i malých idiotů přistrčených tou či onu vlivnou rukou k výhodnému korýtku. A daleko víc jich samozřejmě neznají.“

„Dějiny lidstva jsou jedna řada ztracených příležitostí, které člověk propásl svou krátkozrakostí, tou věčnou vnitřní lehkovážností, která je jeho údělem.“

„Kdyby se grafomani trestali jako zloději, žháři a vrahové z vilnosti, měly by dějiny literatury o devět svazků méně.“

„Dějiny obyčejně píší vítězové.“

„Dějiny myšlení jsou žalostnou přehlídkou předčasných závěrů.“

„Největší reklamní kampaní v dějinách lidstva byl příběh Ježíše Krista. Jejím poselstvím byl univerzální slogan: "Milujte se navzájem" a pozoruhodné logo: kříž.“

„Dějiny světa, to je pokrok ve vědomí svobody.“

„Dějiny světa jsou světový soud.“

„Dějiny ducha lze shrnout v těchto slovech: je nesmyslný tím, co hledá; je veliký tím co nalézá.“

„Král se navždy zapsal do dějin - dal popravit dva velké básníky.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„Své základní názory shrnuje [J. L. Fischer] zkratkou velmi abstraktní a velmi schematickou ve své nástupní přednášce jako mimořádný profesor dějin filosofie na universitě Masarykově: Věčný a časový úkol filosofie 1935 /…/ Věčný úkol filosofie vidí v poznání řádu, zákonitosti světa skutečného i světa teprve tvořeného, kulturní tvorby. Skutečnost dělí na tři plně samostatné a svézákonné existenční typy: objektivně reální, psychicky reální a kulturně reální, kvalitativně různé a na sebe nepřevoditelné. Princip kvantitativní a kausální nahrazuje kvalitativním a funkčním, determinism pojmem kvalitativního optima. Společnost definuje jako skladbu reálných funkcí sociálního dosahu či rozptylu, z nichž nejnižší jsou funkce záchovné, nejvyšší pak funkce rozvojové. Avšak jeho quasi scholastické, často spíše jen slovní a terminologické rozlišování a jeho nepřekonatelný, jak se zdá, sklon k verbalismu činí jeho idee nejasnými a neurčitými, ale na mysli ne dosti schopné věcné analysy působí dojmem novoty a originálnosti.“

„Židé ve svých bohatých dějinách hodně zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové, jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu Židů poučila, kam vede antisemitismus … Je pravda, že se každý národ pozná podle toho, jak se chová k Židům, a my jsme se chovali slušně. … Antisemitismus je barbarství a ostuda, které zůstanou vyhrazeny Němcům jako znamení … Musíme si uvědomit, že pro nás…antisemitismus je prvním krokem k pangermanismu, který by nám při druhém kroku vrazil kudlu do zad … Židé na tom dnes jsou nejhůře. V polských ghettech je to ještě horší než v Dachau a Oranienburgu. Proto vás prosím, pomáhejte jim, jak můžete.“

„Fantastické zrcadlení vnějších sil, které ovládají každodenní život lidí, v jejich hlavách, zrcadlení v němž pozemské sily přijímají formu nadpozemských. V počátcích dějin se takto zrcadli především přírodní síly, které pak v dalším vývoji u různých národů prodělávají nejrozmanitější a nejpestřejší modifikace. Později nastupují na místo přírodních sil stále více společenské síly, jež stojí proti lidem stále více cize a nevysvětlitelně a ovládají je touž zdánlivě přírodní nutností jeho přírodní síly samy. Strach člověka před brutálností útlaku, bolesti a bídy ­takové jsou skutečné kořeny náboženství, zkoumaného v jeho dějinném vývoji. Moderní věda nemůže ovšem pohlížet na náboženství jen jako na odraz veliké bídy člověka v oblasti ideologie, nýbrž také jako na výraz protestu člověka proti skutečné bídě. V náboženské víře se často projevuje živelná potřeba skutečně lidských vztahů a štěstí na zemi.“

„Jsem jím hluboce zasažena, úplně jsem oněměla. Jsou tam všechny lidské charaktery, které mezi sebou vidíme dodnes. Je to lidská přirozenost. Zlí lidé, odvážní, zbabělci, to jsou povahové rysy, které se projevují v našich společných česko-německých dějinách a můžeme vidět, že jsou na obou stranách. A to nás kulturně velmi spojuje.“

„… Dokud si neuvědomíme, že i roduvěrní Češi se v minulosti chovali leckdy s neslýchanou krutostí, zvůlí a surovostí, dokud nepochopíme, že do českých dějin nepatří jen hrdý odboj, ale i zbabělá kolaborace morální i fyzická, ba i přímá zrada - zkrátka dokud nepoznáme, že české dějiny netvoří žádnou světlou výjimku v moři běd postihujících lidstvo, budeme vlastní minulost neustále přibarvovat a zkreslovat. Opakuje se nám neustále, že máme být na svou minulost hrdi, ale stejně oprávněně lze říci, že se jí máme děsit. …“

„Zřídkakdy v dějinách lidstva přijde na svět muž, který je zároveň ocel i samet, tvrdý jako skála a jemný jako vznášející se mlha, jenž skrývá v srdci a mozku paradox strašlivé bouře a nevýslovně dokonalého duševního klidu.
1959 o Abrahamu Lincolnovi“

„Kulturní marxismus politické korektnosti, stejně jako ekonomický marximus, zjednodušuje celý historický vývoj jen na jedno hledisko. Ekonomický marximus tvrdí, že veškeré dějiny určuje vlastnictví výrobních prostředků. Kulturní marxismus neboli politická korektnost tvrdí, že veškeré dějiny určuje moc, pomocí níž různé skupiny definované na základě rasy, pohlaví apod. ovládají ostatní skupiny. Všechno ostatní je lhostejné.“

„Jeho individualita, originalita a autenticita přepsaly dějiny. A jeho tvůrčí duch je v hudbě, módě, umění i popkultuře přítomný už desítky let.“

„Dějiny filozofie stávají se neustále soustavným studiem všech pokusů, jež se v dosavadním vývoji člověčenstva a speciálně evropského lidstva dály za utvořením jednotného názoru světového a životního.“

„Skoro všechny spisy filosofů jsou vlastně rozpravou o dějinách filosofie. Mluví jeden o druhém, ale nikdy o věci.“

„Kultury jsou organismy. A světové dějiny jsou jejich úplná biografie.“

„Zažil jsem Chruščova před rokem v Senátním výboru zahraničních věcí a z tohoto důvodu jsem se s ním tak trochu seznámil. Znám rovněž dějiny a tvář země, kterou reprezentuje, neboť jsem jí v roce 1939 navštívil. Chruščov dával k dobru následující historku: Jakýsi zaměstnanec Kremlu, jednoho dne začal zmateně pobíhat chodbami a vykřikoval „Chruščov je vůl! Chruščov je vůl!“ Byl zatčen a odsouzen na 23 roků žaláře. Tři roky za urážku hlavy státu a dvacet let za vyzrazení státního tajemství.“

„Na dějinách je zajímavý především lidský rozměr. Pohled na malé dějiny, tedy příběhy a osudy jednotlivců, ze kterých jsou ty velké dějiny složené.“

„Když vítězové píší dějiny, mají poražení co falzifikovat.“

„Pokud má některý národ rušné dějiny, pak jsou to Egypťané, kteří zároveň vytvořili spoustu skvělých uměleckých děl. Ta - byť i v troskách - dodnes dokazují, že jsou nezničitelná, a zůstávájí majestátnější a obdivuhodnější než všechny ostatní památky ze staré či nové doby.“

„Dějiny nevytváří náhoda ani bohové. Jsme to my sami.“

„To čas brání dějinám, aby se opakovaly, čas určuje rychlost, s jakou minulost mizí.“

„Lidské dějiny se stále více stávají závodem mezi výchovou a katastrofou.“

„Ale v dějinách jako v lidském životě nepřivolá lítost nazpět ztracený okamžik a tisíce let nevykoupí to, co promeškala jedna jediná hodina.“

„Zbožní a věřící jak jen křesťané mohou být, dovolávají se Boha s celou vroucností duše a zároveň se v jeho jménu dopouštějí nejhanebnějších nelidskostí dějin.“

„Nic nereprezentuje tak svérázně Evropu před světem, jako její dramatická tvorba. Právě dějiny dramatu nás poučují, že evropským bývá jen to, co je nejnárodnější a evropanství nelze chápat jako vyhlazení národních osobitostí; každá nivelizace Evropy by znamenala její duševní smrt.“

„Poprvé ve světových dějinách technická reprodukovatelnost emancipuje umělecké dílo od jeho parazitické závislosti na rituálu… Místo, aby bylo založené na rituálu, začíná být založené na jiné praxi – politice.“

„Lidé křičí, že chtějí vytvořit lepší budoucnost, ale není to pravda. Budoucnost, to je jen lhostejná prázdnota, která nikoho nezajímá, kdežto minulost je plná života a její tvář nás dráždí, popuzuje, uráží, takže ji chceme zničit nebo přemalovat. Lidé chtějí být pány budoucnosti, jen aby mohli měnit minulost. Bojují o vstup do laboratoří, v nichž se retušují fotografie a přepisují životopisy a dějiny.“

„Bohyně dějin shlíží na zemi. Jedině skrze ten nejžhavější oheň je možno dosáhnout očištění. Vidí les umírajících slunečnic.“

„Jsem přesvědčen, že kavárny jsou neoddělitelnou součástí dějin umění, všech oborů humanitních věd a filozofie. Bez kavárenského života není město úplné, kavárny patří ke stylu doby, k poetice básnictví a k podstatě moderního umění vůbec.“

„Dějiny jsou velká sviňa. To jsou. Kdybychom šli oba do kostela a modlili se k pánu Bohu, aby se něco změnilo, tak Bůh ty prosby nevyslyší. Jsme těm dějinám vydáni napospas. Můžeme dějiny uprošovat, protestovat proti nim, kořit se jim. Ale mám nepříjemný pocit, že naše jednotlivé osudy jsou těm dějinám trošku lhostejné.“

„Syté barvy a velké kontrasty nejsou tím nejdůležitějším, nýbrž šedé tóny, nuance, barevné mezistupně a přechody. Dějiny jsou šedé.“

„Pozdní dvacáté století se podle mne určitě zapíše do dějin jako éra farmaceutické klauniády. Můj vlastní bratr se vrátil z New Yorku s hlavou vybombardovanou Darvonem a Ritalinem a Methaqualonem a Valiem a Bůh ví čím ještě. Měl předpisy na jednu každou věc z tohohle seznamu. Řekl, že se vrací domů objevit své kořeny, ale když jsem uslyšel o všech těch pilulkách, napadlo mě, že bude mít štěstí, nahmátne-li si oběma rukama zadek. Napadlo mě, že byl vůbec zázrak, že našel správný sjezd z mezistátky.“

„Žijeme novou kapitolu dějin lidských průserů.“

„Hlásím se k pozitivnímu vlastenectví a velmi citlivě vnímám vlastní sounáležitost s českým národem a státem. Nemohu přijmout názor, že stát je jen jakási veteš devatenáctého století a že teď konečně nadešlo pozitivní období lidských dějin, kdy bude tahle veteš smetena a konečně dojde k totálnímu osvobození lidstva.“

„Covid je největší sociální experiment v dějinách. Většina národa se o duševní zdraví nezajímala, teď je ten tlak může složit.“

„Je pro mě nepochopitelné, když se někdo zabývá dějinami mučení.“

„Znepokojuje mě představa, že se donekonečna budeme dopouštět omylů a bludů, které se opakovaně v lidských dějinách dávno i nedávno vyskytovaly.“

„Dějiny vědy jsou skutečnými dějinami lidstva.“

„Dějiny jsou pohybem vpřed ve spirálách násilí.“

„Archeologové vyhrabávají dějiny lidstva, které politikové zahrabali.“

„Jen z neznalosti dějin pomlouváme svoji dobu. Vždy tomu tak bylo.“

„V Americe lze považovat žurnalistiku za pokračování dějin, v Anglii za pokračování zábavy.“

„Dějiny nemají žádný smysl, je to pouze bezcílná hra náhod.“

„V dějinách lidstva neplatila žádná politická smlouva ani o minutu déle když skončila výhodnost pro jednu ze smluvních stran.“

„My všichni v každodenním shonu píšeme dějiny, píšeme, jak umíme. Jednou je někdo upraví a dá přepsat.“

„Dějiny světa bohužel nejsou, jak se většinou podávají, jen dějinami lidské odvahy, nýbrž dějinami lidské zbabělosti.“

„Příroda je stále nekonečně populárnější než dějiny.“

„Dějiny jsou to, co se událo a co se stále znovu děje.“

„Slabý vždy vinu má - silný je nevinný. Tomu nás dávno učí dějiny.“

„Na křižovatkách dějin sice nebývají semafory, ale policajti tam chybějí málokdy.“

„Čteme proto tak rádi v dávných mýtech, abychom se přesvědčili, že to všechno důležité, co se kolem nás děje - to dobré i to zlé - se už jednou v dějinách odehrálo, jen v jiných rouchách, maskách a podobenstvích.“

„Dějiny příštího století jsou bílá kniha. Ale krev, kterou znachoví, hárá v žilách už teď.“

„Stará se více o starověké dějiny než o svůj vlastní chrup.“

„Mnozí vstoupí do Panteonu dějin, ale napřed musí odložit hlavu v šatně.“

„Tvůrce kláštera Voroneţ si neudělal křídla z došků jako bájný mistr Manole. Sešel dolů pěkně po žebříku, a proto nevstoupil do dějin.“

„Zapsali se do dějin více ti, co je zapisovali nebo ti, co je přepisovali?“

„Teatrum mundi – a kolikátá repríza dějin?“

„I přepis historie se stává součástí dějin.“

„Ministru financí Miroslavu Kalouskovi, praotci TOP 09 a rozpočtové odpovědnosti, se návrh (návrh Tomáše Sedláčka zbavit politiky pravomoci sestavovat schodkové státní rozpočty) na nesvéprávné politiky nelíbí. Novinářům vysvětloval, že o dluhu, dani a výdajích rozhoduje jedině Sněmovna a vláda předkládá ve vší skromnosti pouhý návrh rozpočtu pouze poslancům. A že – dovoluji si podtrhnout mistra mystifikací – „představa, že jakákoli nevolená instituce bude mít kompetence Sněmovny, je naprosto absurdní“. Vždyť nezávislé centrální banky jsou nevolené instituce, které monetárními nástroji nastavují míru inflace, zaměstnanosti i růstu, a tím i státních příjmů a výdajů – a tím i velikost deficitů. Václav Klaus je živým svědectvím, jak mu – coby premiérovi – Tošovského ČNB „šlápla na brzdu“ a donutila ho k rozpočtovým „balíčkům“. Kdo volil Standard & Poor’s, Moody’s anebo Fitch Rating, které rozhodují o osudech firem, bank a celých států kótovaných na burze anebo doslova žijících z dluhopisů? Jinak to totiž nejde: zálohovaný kapitál, spotřební úvěr a státní deficit představují svatou trojici – skutečné mazadlo – systému. Kdo maže, ten jede. A komu se podaří na tomto motorovém oleji ušetřit, ten sice vejde do dějin, ale hned vedle Lenina.“

„Je možné, aby menšina sociálně diskriminovala většinu? Jak dokazují dějiny na případu apartheidu, možné to je. A po sedmnácti stoletích od vyhlášení Milánského ediktu je náboženská svoboda v Evropě ve stále větším ohrožení. Diskriminováni nicméně nejsou oni matrikoví křesťané, kteří jdou s proudem doby, nýbrž lidé kladoucí vysoké etické nároky křesťanské morálky.“

„Menachem Begin byl vyhnán nacisty z Polska, vězněn Sověty, pronásledován Brity a téměř zavražděn Židy. I samotné přežití by bylo samo o sobě dostatečně působivé. To, čeho dosáhl – vedl první [židovskou národní] revoluci po téměř dvou tisících letech a podepsal první mírovou smlouvu v izraelských dějinách – se téměř rovná zázraku. – Sidney Zion“

„Kreditním systémem (angl. ECTS, European Credit Transfer System), který je součástí boloňského procesu, se měří údajně „student workload“, tedy pracovní objem, jaký student potřebuje pro dosažení určitého cíle. Kredity či výkonnostní body udělované za určité studentské aktivity nepředstavují tedy žádný obsahový ekvivalent studia, nýbrž porovnávají jen vynaložený pracovní čas. Patří k ironii světových dějin, že marxistické učení o hodnotě vynaložené práce, která ekonomická věda s pohrdáním odsunula na smetiště dějin, se v evropských vzdělávacích plánech dočkalo radostného návratu. Hodnota studia se měří podle průměrného pracovního času, který na něj byl vynaložen. Takovouto renesanci marxismu jako jádra vzdělávací reformy, která sama sebe mylně chápe jako liberální, není možno podceňovat.“

„Je to spíš jihoafrický Dostojevskij než Tolstoj. Coetzee se zajímá o lidské niterné a filosofické záležitosti. Explicitní vyjadřování jihoafrické nositelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 1991 Nadine Gordimerové je mu však cizí. Její knížky, to jsou vlastně moderní dějiny Jihoafrické republiky. To se o Coetzeeho knihách říct nedá.“

„Nejsou to pouhá slova, kterých mládeži podáváme, učíce ji řečtině a latině; jsou to věci ušlechtilé a vznešené. Jsou to dějiny lidstva v obrazech prostých, velikých, nezničitelných. Ve století, jaké jest naše, vzdalovati mládež antického krásna nebylo by ničím jiným nežli mravní snížení naše uspíšiti. Nechejme mládež ve starověku jako v klidném, bouře prostém a zdravém útočišti, jež jest určeno k tomu, by ji zachovalo svěží a čistou.“

„Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života – života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru…“