Citáty na téma podivnost

„Lidé jsou podivní, nechtějí ani žít ani zemřít.“

„Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.“

„Ty jsi podivné zvíře, tenké jako prst… ale mocnější, než prst krále.“

„Nesnáším, když mi lidé lžou. V takových chvílích v sobě nacházím zuřivost a rozrušení, zvláště podivnou zuřivost.“

„Není podivné, že se nejvíce bojíme toho, co se nikdy nestane?“

„Kde je tvá vůle být podivný?“

„Nejsem divný, podivný, pryč, ani blázen, moje realita je prostě odlišná od té tvé.“

„Zajímalo by mě, jestli ostatní psi považují pudly za podivnou sektu.“

„Žije-li člověk dlouho sám v přírodě, stává se její součástí. Příroda mu kromě obživy štědře dává mnohé. Pocit ničím nespoutané volnosti a svobody, nevídané krásy, podivné nadšení, podobající se neustálé mírné opilosti.“

„Němci jsou velmi podivný národ. Když se jim narodí holčičky, volají: Hoch!“

„Jak podivné konání je čtení knih! Člověk se ze své obvyklé činnosti stáhne do samoty, přestane na čas žít skutečným životem a vžívá se do jiného neskutečného.“

„Minulost máme za sebou, budoucnost před sebou. Nevidíme budoucnost, vidíme minulost. Je to podivné, na zádech totiž nemáme oči.“

„Podivné, že když člověk, který je dost vtipný, aby napsal satiru, je dost hloupý, aby jí uvěřil.“

„Vždy se mi líbily podivné postavy.“

„Nezáleží na tom, jak podivné tvé chování doopravdy je, dokážeš-li si jej správně zdůvodnit.“

„Štěstí je uvědomit si, že všechno je jen velký podivný sen.“

„Myslel jsem si, že když někdo dělá něco divného, je to divné. Teď vím, že jsou to lidé, kdo nazývá další podivnosti podivnostmi.“

„Ať se setkáš s kýmkoliv, hned si polož otázku: jaké asi zásady o dobru a zlu má tento člověk? Má-li totiž o rozkoši a bolesti a jejich příčinách, o slávě a neslávě, o smrti a životě takové a takové zásady, pak se mi nebude zdát podivné nebo zvláštní, jedná-li právě tak a tak, a budu mít na paměti, že takto jednat musí.“

„Umění nám může pomoci s primitivními potřebami, může nás vést opatrnou, vytrvalou, podivnou, uklidňující i oživující cestou ke sladkému rozumu. Ale rozum nás, můj bože, nemůže vést k vášni. On cestu nezná.“

„Paměť zamilovaného člověka je schopna podivných přemetů.“

„Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády?
Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolupracovníků…“

„Podivné je vždy krásné, dokonce jen podivné je krásné.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Hloupí lidé nejsou mně tak podivní jako ti, kteří mají myšlenky dlouhé.“

„Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!“

„Domýšlivost sice nebývá chorobou infekční, ale zpravidla nezhojitelnou. Někdy je operovatelná chirurgem, který má podivné jméno. Neštěstí.“

„„Kosmičtí piráti“ čekali celé věky na svou „velkou žeň“. Systematicky podněcovali oslabování Sjednocujícího principu paměti vytvářením vládnoucích systémů - vzdělání, vědy, manipulace potravinového cyklu, zdravotnictví, obchodu, médií, církve. Hlavním cílem jejich útoků byla žena, protože díky umění, které provozovala ve své laboratoři, Kuchyni, byla Alchymistkou a měla pod kontrolou tělo. Na Západě to nakonec vedlo k honům na „čarodějnice“ (vyvolaným inkvizicí). Přes pět milionů žen bylo mučeno nebo zaživa upáleno, aby se v lidech probudil strach. Pak převzala žezlo chemie. Tato reaktivní věda, používající deduktivní přístup, souvisí s rozbitím jádra, v němž je obsažena Paměť. Na hmotné úrovni to vedlo k vytvoření atomové bomby a děloha ženy se stala stále častějším objektem útoků: 1. antikoncepční piluky 2. potrat jako samozřejmá záležitost 3. běžně prováděný „císařský řez“ 4. umělé oplodnění 5. časté odstraňování dělohy a vaječníků 6. brzy se zavede umělá děloha 7. na základě toho vznikne klon s naprostou ztrátou oné Paměti potřebné k Návratu ke Zdroji. Také MÓDA napomáhá tomu, aby zničila ženské rozmnožovací orgány. Především oblast dělohy a ledvin se musí udržovat v teple. Dnes se i v chladném počasí tyhle partie bezostyšně obnažují. Ženy v dávných kulturách nosívaly kolem pasu šerpu a v Japonsku se nosil ozdobný pás obi, což není jen nějaká „tradice“, ale má za úkol chránit tak důležité rozmnožovací orgány. Prakticky všechny ženy, které se dnes řídí touhle podivnou „obnažovací“ módou, budou dříve nebo později mít tzv. „ženské problémy“ a budou náchylné k rakovině prsu. „Věda“ nepřinese řešení, protože NENÍ v zájmu vykořisťovacího systému, aby Tělo vytvářelo Svobodného Ducha. Lidé spíš naletí na jejich „zázrak“ založený na redukci Duše a konečném přetvoření člověka podle obrazu podřadného boha. Jejich cílem je anti-tvoření, proto se pěstuje bezmocnost i vůči nejprimitivnější formě života, viru.“

„Otočte se a čelte podivným změnám.“

„Na těch několika prvních deskách vyrůstaly naše písně do podivných tvarů.“

„Nutnost je matkou podivných kooperací.“

„Myslím, že bychom potřebovali zpomalit. Myslím, že jsme přesyceni, přeplněni zážitky. Jsme přehlušeni spoustou velmi podivných příběhů, informací a dramat. Nemáme kdy se zastavit, zpomalit, podívat se mezi ty příběhy a zjistit, jsou-li vůbec pravdivé.“

„Podivnost je nezbytnou součástí krásy.“

„A když pak už jsou němé, když poztrácely půvab lsti, můj Bože, tu je milujeme z podivné setrvačnosti.“

„Citlivost člověka na maličkosti a nevnímavost k věcem významným: známka podivné zvrácenosti.“

„Soucit má podivnou dialektiku. Hned vinu předpokládá a hned ji zase zamítá, a proto se předurčení k soucitu nese tím hůře, čím duchovnější je neštěstí.“

„Je nutné zničit naději, idealismus, solidaritu a starost o chudé a utlačované, je nutné nahradit tyto nebezpečné city sebestředným egoismem a všudypřítomným cynismem, který se domnívá, že veškerá změna je k horšímu, takže člověk by pak měl jednoduše přijmout, že státně kapitalistický řád s jeho inherentními nerovnostmi a útiskem je to nejlepší, čeho lze dosáhnout. Ve skutečnosti je v plném proudu široká mezinárodní propagandistická kampaň, která má přesvědčit lidi – zejména mladé – nejen o tom, že by právě toto měli cítit, ale že to takto dokonce už sami cítit chtějí, a že pokud si tento soubor hodnot neosvojí, zůstanou podivnými pozůstatky oné strašlivé doby, která již naštěstí uplynula.“

„Já myslím, že je to v téhle zemi trochu špatně. Intelekt, umělecké nadání se tu příliš necení. Já si myslím, že kdyby Vráťa žil třeba v Americe, tak by na tom byl úplně jinak. Byl by nějakým proděkanem na univerzitě, nebo tak něco. Místo toho bojuje, aby mu v jakési podivné privatizaci nevzali byt. —Eva Turnová“

„Povzdechl si nad podivným osudem, který nutí lidi, aby se navzájem ničili pro zájmy cizích, kteří často ani nevědí, že oni existují.“

„Jaký to podivný svět, ve kterém člověk nemůže zůstat jedinečný ani tím, že se obtěžuje zbláznit!“

„Ženy jsou podivní tvorové, jimž láska propůjčuje prorocké nadání.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„O králi Šalamounovi se říká, že rozuměl i jazyku žížal a mravenců. O Christianu Morgensternovi se to ví. Vážným lidem tohoto světa vadí, když třicetiletý muž, který nadto má předpoklady stát se myslitelem, žvatlá po způsobu dětí a vymýšlí si podivná slova jen proto, aby pobavil celou společnost.“

„Vystupování mám rád takřka stejně jako skládání písniček, ale na Oskarech to bylo opravdu podivné. Písničku zkrátili na méně než dvě minuty a publikum se skládalo z lidí, kteří nepřišli proto, aby si mě poslechli. Nemohl bych v takovém světě žít, ale byla to docela zábava do něho na den nahlédnou.“

„Vláda žije i nadále v jakémsi podivném kalouskovském fiskálním matrixu, kdy je mimo realitu.“

„„Řeknu vám, že na vás je něco podivného, Vilíku Kliko, ale já pořád nemůžu přijít na to, co," zavrtěla hlavou.
Dva metry deset vysoký kostlivec ji trpělivě pozoroval. Cítil, že k tomu nemá co dodat.“

„Líto je mi těch let, kdy člověk mohl určitým způsobem zrát. Opravdu intenzivně jsem pracoval tak do roku 1972 a byla tečka. Už třeba Petrolejky se promítaly za zcela jiných podivných okolností. Barrandov se zformoval úplně jinak. Najednou nastalo dvacet let ničeho.“

„Mám silné podezření, že výtvarný talent přestal dnes hrát rozhodující roli. Ale to je problém nějakého vývoje, protože i podle informací z jiných škol, všude se děje něco takového podivného. Nemám nic proti konceptuálnímu umění, ale musí být dobré a musí se mi líbit. Já jsem si celý život myslel, že secesí skončí ´styl´, ale teď najednou jsem zjistil, že se objevil znovu, a to jako ´konceptualismus´.“

„Kdyby ta podivná Petryová (německá politička) byla moje manželka, ještě tuhle noc bych se zastřelil.“

„Nutnost je matkou podivných kooperací.“

„Jak často jsem lehávala v dešti na jakési podivné střeše a myslela na domov.“

„Přiletěl jsem na jeden den do Guatemaly. Na soukromé univerzitě Francisco Maroquín, posazené v kouzelném údolí v takové skoro džungli, jsem dostal čestný doktorát. Odskočil jsem si tam ze státní návštěvy Mexika. Přijedete tam a oni vás zavedou do knihovny, do dokumentačního oddělení, ukazují vám, co všechno tam mají, a říkají, tak jestli chcete, uděláme malou zkoušku, co je tady v rámci knihovny pod jménem … Ten šok, když zjistíte, co v té guatemalské univerzitě mají mých textů a odkazů na mé texty, je naprosto deprimující. Hned vedle jsou živé sopky. Je to Guatemala. V noci spíte a mezi třetí a čtvrtou hodinou se ozve podivný zvuk, a přestože jste nikdy u sopky nebyli a nevíte, jak má sopka dunět, tak v tom polospánku přesně víte, že to udělala sopka, že to není jiný zvuk. Svou veledůležitost bychom opravdu neměli přeceňovat. Svět je vůči nám hodně shovívavý, hodně férový a hodně pozorný. Ani nevím, jestli si to zasloužíme.“

„Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…“

„V Česku jsem měl celý život pocit, že všem hrozně vadilo, jak jsem byl sebevědomý. Tak nějak divně a podivně mě to sráželo a to sebevědomí mi ta kritika vlastně vzala. Snažil jsem se sžít s nějakou falešnou skromností, ale fakt mi to nedělalo dobře. No a pak jsem přijel do Ameriky, kde jsem se choval zase postaru a všichni se strašně divili, proč si taky málo věřím a moje údajně vysoké sebevědomí hodnotili téměř jako pokoru. V tom je stále neskutečný rozdíl, tady prostě zdravé sebevědomí nějak není populární, co s tím naděláme.“

„Je to takový zvláštní podivný anachronismus. Mezi jejich a naším životem je propastný rozdíl. I ti nejbohatší smrtelníci jako Bill Gates nebo Warren Buffett takhle nežijí. Mají možnost si vytvořit svůj svět, takový, jaký se jim líbí. Ale monarchové tohle nesmějí, protože postavení monarchy je zafixováno v historii země a oni se tomu prostě musí přizpůsobit. Jakékoli protesty jsou marné.“

„Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.“

„Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současné utrpení milionů ničím, kteří nenávist vydávají za vyšší lásku a násilí za vyšší svobodu, nadekretované formule za pravdu a mít vlastní odlišný názor za zločin.“

„Pro divadelníky je přenesení Karpowiczových podivných nápadů na jeviště velkou výzvou.“

„Přesvědč se, abys vždy poskytoval chudým pomoci, které nejvíce potřebují, a byť vlastní tvůj příklad daleko nestačil. Dáváš-li peníze, dej také sama sebe, nejenom peníze. Někdy se dopouštíme podivných chyb. Často chuďas je spíše špinavý, roztrhaný a hrubý, než aby trpěl zimou a hladem. Je v tom částečně jeho záliba, nejenom jeho neštěstí. Dáš-li mu peníze, snad si za ně koupí více hadrů.“

„Ve skutečnosti se necítím skvěle, často jsem se chtěl ponořit pod zem nebo zmizet, někdy mě svět děsí. To je důvod, proč mě vždy přitahovali podivní hrdinové.“

„Kritik je člověk, kterého Bůh stvořil k chvále větších mužů než je on sám, ale který je, s podivnou slepotou, nikdy nebyl schopen najít.“

„Velikost historických osobností nikdy nespočívala v jejich absolutním podrobení konvenci, ale tkvěla naopak v jejich osvobození od konvence a ve spásné svobodě. Vyčnívaly jako vrcholky hor z masy, která setrvávala v zajetí kolektivních úzkostí, přesvědčení, zákonů a kolektivních metod, a volily si vlastní cestu. A obyčejnému člověku vždycky připadalo podivné, že někdo před vyšlapanou cestou a známými cíli dává přednost strmé a úzké stezce vedoucí do neznáma. Proto se také vždycky mělo za to, že pokud takový člověk není šílený, jistě v něm sídlí démon nebo bůh; neboť ten zázrak, že by to někdo mohl dělat jinak, než jak to lidstvo odedávna dělalo, se dal vysvětlit jen nadáním démonickou silou nebo božským duchem.“

„Může fyzik vizualizovat elektron? Elektron je materiálně nepochopitelný a přesto je díky svým účinkům tak dokonale známý, že jej používáme k osvětlování našich měst, k vedení našich leteckých linek přes noční oblohu a k měření nejpřesnějších měření. Jaký podivný důvod vede k tomu, že někteří fyzici přijímají nepředstavitelné elektrony jako skutečné a zároveň odmítají přijmout realitu designéra na základě toho, že ho nemohou pochopit?“

„Být středobodem něčeho, co hraničí s jakýmsi kvazináboženským kultem, je podivné. Já tak často svoje zvyky opravdu neměním.“

„Jako by žil dvojím životem. Jedním, který zakoušel na své kůži a druhým vysněným. Nějaký podivný nevyslovitelný stesk vane z jeho obrazů, podobný, jako když se procházíme časně z jara v širém poli. Touha je hlavním obsahem Preislerova díla.“

„Byla to podivná doba, ten konec let osmdesátých, ten začátek let devadesátých. Soumračná, vyprahlá, zoufalá, blízká sebevraždě do slova a do písmene. Staré bylo dávno odžito, odumíralo, ba odemřelo již, ale neopadalo z větve života a bránilo tak rozpuku nového, které se nemohlo narodit.“

„Když člověk přečte tyto podivné stránky někoho, kdo je dávno pryč, má najednou pocit, že je s tím, který jednou…“

„Jsou podivné nutnosti pro vnímání krásy. Malíři znají nutnost nevtíravého pozadí obrazu, hudebníci znají akustiku, i umělci slova znají pozadí, které je neustále přítomno a o kterém nepíší. Hledáte-li ticho, nenajdete ho hluboko pod zemí, kde ani kapka vody nekápne a ani zrníčko hlíny nespadne. Takové ticho je mrtvé.“

„Přijde nová doba, nové koalice a nové bezedné problémy. V Čechách si nikdo nevymyslí jiné Čechy, než tam jsou. Nikde nemají tak bizarní komunisty, nikde nežijí tak podivní demokrati.“

„Já podivnosti miluju a ony mě, podivnýho, taky milujou.“

„Jak podivné bytosti jsou bratři!“

„Štěstí spočívá v tom, že si uvědomíte, že je to všechno jen velký podivný sen.“

„Knihy sice nevypadají jako nic jiného než slova na stránce, ale ve skutečnosti jsou nekonečně složitou technologií imaginotransference, která převádí podivné čmáranice do obrazů ve vaší hlavě.“

„Neznám nikoho jinyho než sebe. Protože ostatní lidi jsou pro mě neznámo proč neznamě podivní. A když už se najde nikdo stejnej jako já. Tak ho beru jako konkurenci a né jako spřízněnou duši. Protože i strom co roste sám je silnější má dost světla vody a prostoru pro růst. Já jsem jako ten strom co roste sám. Nepotřebuju aby mě ostatní stromy stínily. A taky vím že jednou padnu až příde čas to bude ale za dlouho. Mezi tím budu růst a pozorovat svět a taky pozorovat ty jiny mladší stromky co rostou v dálce. Taky budu součástí bytí kolem mě točí se svět. Budu růst s moudrostí světa ale nikdy do něj nezasahnu.Kráčíme po stejné trase emoce to pojí.“

„Neznám nikoho jinyho než sebe. Protože ostatní lidi jsou pro mě neznámo proč neznamě podivní. A když už se najde nikdo stejnej jako já. Tak ho beru jako konkurenci a né jako spřízněnou duši. Protože i strom co roste sám je silnější má dost světla vody a prostoru pro růst. Já jsem jako ten strom co roste sám. Nepotřebuju aby mě ostatní stromy stínily. A taky vím že jednou padnu až příde čas to bude ale za dlouho. Mezi tím budu růst a pozorovat svět a taky pozorovat ty jiny mladší stromky co rostou v dálce. Taky budu součástí bytí kolem mě točí se svět. Budu růst s moudrostí světa ale nikdy do něj nezasahnu. Problém všeho není můj cíl ale jen ta myšlenka jak to vlastně bude v budoucnu. Co vznikne když smícháš černou🖤+bílou🤍 =šedá👵🐘🦥🦈🦏🐀🦝🐺🐩⚓️🪡🗑🔗⛓️🧷🪦. A co je šedé spoustu kovů a zvířat. Mám ráda šedou barvu je tak uklidňující v přírodě moc šedi není možná kameny netuším. Co je všechno šedé?“

„Podivná představa o svobodě, že každý může jednat jen ve svém zájmu, však vede k porobě všech.“

„Když umíte v R studiu a neumíte v Excelu, jste pozoruhodně podivný člověk.“

„Kvantový svět je stejný jako ten Alenčin, alespoň co do podivnosti.“

„Zamilovanost to je hodně podivná droga.“

„Poezie má jednu podivnou vlastnost. Navrací slovu jeho prvotní panenskou svěžest.“

„Chci, aby na mém hrobě bylo napsáno “Podivný rebel.““

„Tvl miluju ty motivační slova na youtube atd. To je tolik motivujících lidí až mě z toho škopek boli. Jó prachy úspěch dřina vytrvalost super. Absolutně super 👌 až na to.Že kdyby všichni bohatí kdo by zajišťoval základní věci pro život kdyby zemědělci pěstitelé chovatelé řeznici a základní povoláni nebyli a všichni byli prachama obsypaní doktoři zubaři vědci technici stavitelé a užívaly si života tak by se tu blbě žilo. Takže když se to sere všude motivační slova tak to vlastně. Každej ten kdo nedělá fakt něco potřebného a užitečného pro společnost civilizaci jí vlastně podkopává základy morálky. Protože prachy nejsou všechno taky je potřeba si říct že reálné věci co mají hodnotu jsou samotní lidi a když se bohužel ti lidi neumijou chovat dobře sami k sobě a nevážijou si samy sebe a neumijou být vděční a radovat ze svojí práce né pro prachy ale pro to poslaní a tu myšlenku že něco dobrého tvoří.Že to dělají pro větší celky které se zase pojí v celek a když nespojuješ celek. A v tomhle mě ti co maji vlastně práci co nesplňuje celek vlastně kreativci co třeba jen točí zábavný videa a celkově ty co se jen předvadějí pro publikum. Jasně chápu myšlenky pobaveni sranda musi bejt ale. Jako a jak tohle zlepší přírodní podmínky na planetě Zemi. A inteligenci společnosti. No ještě že na youtube nejsou jen zábavné videa ale taky ty co civilizaci něco učí a rozvíjí. Ale je škoda že na to utahani unavení lidé ze svich povolání nemají náladu. Jinak by to mohlo vést k tomu že by se lidstvo probralo což se díky bohu nestane. Prože to by nebyla ta pestrost kterou na životě zbožňuju. Krutost a krása života příjmutí toho jakej život je a analyzovaní různých myšlenkovích pochodů všech okolo a podivnosti a pitomosti života bez kterého by to nemělo vášeň ten život.“

„Svět je velká hrací koule. Ve který hrajou figurky podivné hry.“