Citáty na téma rok

„Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít.“

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“

„Matka je nádherná bytost, která, jak někdo řekl, nosí dítě devět měsíců ve svém lůně, dva roky v náručí a celý život v srdci.“

„V Timesech psali, že sexappeal končí 4 roky po svatbě. V Timesech to musí vědět.“

„Lidi jako já si svojí takzvanou genialitu uvědomí kolem desátého roku. Jako kluk jsem se vždycky divil: jak to, že mě ještě nikdo neobjevil?“

„Počítejte svůj věk přáteli, ne roky. Hodnoť svůj život počtem úsměvů, nikoliv slz.“

„Alespoň jednou za rok navštiv místo, kde jsi nikdy předtím nebyl.“

„Dnes večer se začaly šířit fámy, že se chci zabít. Ale já už za poslední rok zemřel tolikrát, takže už by nebylo moc co zničit.“

„Lepší žít jeden rok jako tygr, než sto jako ovce.“

„Jedna hodina nadšení vyváží víc než celý rok spořádaného a jednotvárně plynoucího života. Není úspěchu bez úsilí, není žáru bez ohně.“

„Říkat, že jsem youtuber a neumím v podstatě nic, je trochu přehnané. Za ty roky jsem se naučil psát scénáře, točit videa a mluvit před lidmi. Vyzkoušel jsem si všechny role od scenáristy, režiséra, střihače až po moderátora.“

„Chceš-li být šťasten jeden den, zabývej se milenkou; chceš-li být šťasten jeden rok, zabývej se ženou; chceš-li být šťasten celý život, zabývej se zahradou.“

„Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.“

„Poznala ho okamžitě, přestože spolu nemluvili téměř rok.
Nejsem z toho venku, napadlo ji a byla v tom spíš rezignace než zklamání. Nejsem a nikdy nebudu, věděla jsem to už tenkrát, jenom jsem tomu nechtěla věřit.“

„Chůvy v Anglii v roce 1805 strašili malé děti, když budou zlobit tak si pro ně přijde Bony (Napoleon).“

„Dívky jsou dospělé o tři roky dříve, než se domnívají jejich rodiče, a o tři léta později, než předpokládají ony samy.“

„Neužitečný předmět roky trčí na místě, kde každému překáží, ale nikdo se neobtěžuje dát ho někam jinam. Když tento objekt konečně potřebuješ, zjistíš, že zmizel neznámo kam.“

„Dneska žena nemůže žít s mužem ani půl roku, aniž by byla hned považována za snoubenku.“

„Když si budete s někým hodinu hrát, dozvíte se o něm víc, než kdybyste s ním rok diskutovali.“

„Baterie tvé kalkulačky, která vydržela celý rok, se vybije v půlce nejdůležitější písemky za celý rok zrovna, když chceš počítat ten nejtěžší příklad.“

„Manželství - tři týdny zbožňování, tři roky hádek, a třicet let tolerance.“

„"To je život," povzdechla si historie, učitelka života, "každý rok učit podle nových osnov…"“

„Chce-li se někdo stát politikem, musí mít schopnost předpovídat, co se bude dít zítra, příští týden, příští měsíc anebo příští rok… A potom schopnost vysvětlit, proč k tomu nedošlo.“

„Násobili jme naše majetky, ale snížily naše hodnoty. Mluvíme příliš dlouho, milujeme zřídka a nenávidíme často. Naučili jsme se jak vydělávat na živobytí, ale ne na život. Přidali jsme roky životu, nikoli život rokům.“

„Kdybychom po celý rok hráli jako o svátcích, byl by sport zrovna tak nudný jako práce.“

„Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok.“

„Odpověď na otázku, co tedy se sezonními depresemi dělali lidé před vynálezem antidepresiv, je více než jednoduchá: Nic. Nemedicinalizovali přirozený stav – smutek přicházející s podzimem, s koncem vegetačního cyklu – a podzimní rozlady chápali jako zákonitou součást roku, jako pouhou reflexi všeobecného umírání, které příroda každý rok na podzim podstupuje.“

„Ona dobře mířená facka leccos vyřeší. Moje maminka byla učitelka na základní škole, ta měla pro změnu vařečku, kterou si nosila z domu, a plácala děti po zadku, včetně mě, protože mě dva roky učila.“

„Láska je předem prohraný boj. Komár vydrží den, růže tři dny, kočka vydrží třináct let, láska tři. Takhle to je. Napřed jeden rok vášně, pak jeden rok něhy a nakonec jeden rok nudy.
První rok se říká „jestli mě opustíš, zabiju se“.
Druhý rok se říká „jestli mě opustíš, budu trpět, ale přežiju to“.
Třetí rok se říká „jestli mě opustíš, zlískám se šampaňským“.“

„V roce, kdy se konají volby, žádný politik nemluví o daních.“

„Napište do svého srdce, že každý den je nejlepší den v roce.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Láska je přechodné šílenství, vybuchne jako sopka a potom opadne. A když opadne, musíš se rozhodnout. Musíš zjistit, zdali je vaše kořeny propletený takovým způsobem, že váš rozchod není vůbec myslitelný. Protože právě tohle je láska. Láska není ta bezdechnost, není to vzrušení, nejsou to halasné sliby věčné vášně, není to touha pářit se čtyřiadvacet hodin denně a není to, když v noci zůstaneš vzhůru a představuješ si, že líbá každý záhyb tvého těla. Ne, nečervenej se, já ti teď říkám náramné pravdy. To je jenom zamilovanost, to svede každý hlupák. Láska samotná je to, co zbude, když se zamilovanost vyčerpá, a to je jak umění, tak šťastná náhoda. Mně a tvé mamince se to povedlo, měli jsme kořeny, které kdesi v podzemí srostly k sobě, a když nám z větvi opadaly všechny ty krásné květy, zjistili jsme, že jsme jeden strom, ne dva. Ale někdy korunní plátky opadnou a ty zjistíš, že kořeny nesrostly. Představ si, že opustíš domov a svůj lid, jen abys po šesti měsících, roce, třech letech zjistila, že strom tvé lásky nezapustil kořeny a vyvrátil se. Představ si to zoufalství, představ si, jak by tě to dusilo.“

„Dřív si blbec přinejmenším jednou za rok uvědomil, že je blbec, ale dneska ani nápad.“

„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? - Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“

„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“

„Muž na dvorku hrabe
listí do kup, do hromad,
pak se opře o hrábě &
listí zapálí.
Ta vůně naplní les
Děti skončí s hrou &
nasají dým, jenž se
za pár roků změní v nostalgii“

„Václav Havel se nikdy neomlouval za to, co řekl nebo napsal. Nedávno jsem slyšel jedny Hovory z Lán, jak tam breptal… Bohužel breptal a skoro se omlouval za to, co řekl v parlamentu. Vzhledem k tomu, že hrdinně publikoval a zveřejňoval své věci vzdor všemu, šel za to do basy, to považuji za strašne nehodné. Nehodné člověka, kterého jsem v roce 1984 označil jako skutečného hrdinu těchto dní.“

„Ježíšek má dobré myšlení, navštěvovat lidi jen jednou za rok.“

„Úspěch dne je v jeho ránu, úspěch roku je v jeho jaru.“

„První rok odvykání od drog je to nejtěžší, co jsem kdy musel udělat. Jak po fyzické, tak po psychické stránce.“

„Když jsem v roce 1977 utekl do zahraničí, denně jsem se obviňoval. Vypadalo to, že se dvěma dětmi umřeme hlady. Čas mě ale naučil dívat se dopředu a nikdy se necítit provinile za rozhodnutí, které jsem v dané chvíli vnímal jako nejlepší.“

„Při rozumné hospodářské politice bude za dva roky v ČSFR stejná životní úroveň jako v Rakousku.“

„Potřebujeme dva roky, abychom se naučili mluvit, a padesát let, abychom se naučili mlčet.“

„Nikdy nebylo mým úmyslem latinsky něco psát, natož vydávat. Toliko svému národu abych prospěl některými knihami sepsanými v mateřském jazyce, taková touha mě pojala už jako jinocha a neopustila po celých těch padesát let; k jiným věcem jsem byl přiveden jenom časovými příležitostmi. Abych ovládl svůj jazyk, začal jsem roku 1612 (za pobytu v Herbornu) skládat Poklad jazyka českého, to jest co nejúplnější slovník, přesnou mluvnici, ozdobné i výrazné způsoby mluvy a přísloví. Všechno to jsem svědomitě sbíral, a přičinil jsem se, aby všechno bylo souběžné a souladné s latinou, aby se mohla vyjádřit slova, úsloví, zvláštnosti, pořekadla i sentence se stejnou ušlechtilostí a stejným důrazem (vlastní výrazy vlastními, obrazné obraznými, starobylé starobylými, žertovné žertovnými, průpovídkové průpovídkovými atakdále) tak, aby se kterýkoli spisovatel s nejumnější latinou mohl překládat do češtiny a naopak se stejnou uhlazeností.“

„Definice Lásky:
LÁSKA- Malá Láska přejde za 2 měsíce.. velká Láska za 2 roky a ta největší ti změní celý život..“

„Nikdy by jsem si nevybral možnost hájit barvy Španělska, protože jsem Argentinec. Je však pravda, že se mne snažili získat. Není možné zapomenout, že jsem v Barceloně strávil přibližně tolik roků jako v Argentině a může to ve mne vzbudit rozdílnou loajalitu. Ale já nikdy nezklamu svoje barvy.“

„Pád komunismu začal v roce 1969 – přistáním Američanů na Měsíci.“

„Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.“

„Lidé se pořád za něčím honí… odkládají záležitosti, které by jim i jejich protějškům udělaly radost… jednou však může nastat okamžik, kdy všechny ty naplánované věci, na něž se těšili, již nemůžou splnit. Pak si teprve uvědomí, jak pošetilá je honba za prací, penězi, mocí apod. a jak vzácný je čas. Lítost a peníze jim však již mnohdy nepomohou a zbývá poslední, avšak důležité – bojovat. Dobrý bojovník může zvrátit celou situaci, jen se člověk nesmí vzdát. Do nového roku vám přeji… bojového ducha, jenž vám i v, připrohrané‘ pozici nedovolí se vzdát, nýbrž povzbudí ve vás touhu klást soupeři tvrdý odpor.“

„Dost času je dva roky pred smrtí se oženit.“

„Většina lidí přeceňuje to, co udělají za jeden rok, a podceňuje to, co dokáží za deset let.“

„Jít jednou za čtyři roky k volbám není totéž, co demokracie.“

„Znečištění převzal firmu, když Mor, mumlající něco o penicilinu, odešel v roce 1936 na odpočinek.“

„Proto stále odhadujeme něco nového o sobě samých. Téměř každý rok se objeví něco nového, o čem jsme před tím nevěděli. Pořád si myslíme, že teď jsme u konce se svými objevy. Nikdy nejsme. Pokračujeme v objevování. že jsme to, tamto a jiné věci a někdy máme ohromující zážitky. To ukazuje, že část naší osobnosti je vždy ještě nevědomá, je to ona část, která stále ještě vzniká; jsme nedokončení, pořád rosteme a měníme se. Ale ta budoucí osobnost, kterou máme být za rok, je již zde, jenomže je zatím ještě ve stínu. Já je jako pohyblivý rámeček na filmu. Budoucí osobnost není ještě viditelná, ale pohybujeme se dál a zanedlouho dospíváme k pohledu na budoucí bytost. Tyto možnosti přirozeně patří k temné straně já. Jsme si dobře vědomi, čím jsme byli, ale nejsme si vědomi, co se z nás teprve stane.“

„Já však původ vidím v uctívání učení- uctívám les, který mi dá dřevo pro stavbu domu, zahřeje v zimě, skrývá potravu. Uctívám zvěř protože mi dává maso, kožich aj, uctívám šelmy pro schopnosti lovu. Uctívám moře pro moře ryb atd atd atd.
Čas plyne a lidé usazení v místě, mají čas přemýšlet nad mementem jednoduchých otázek jako jsou, proč, kvůli čemu, jak atd. Svět dostává pozemské hranice a člověk hledí vzhůru, noc co noc pozoruje hvězdy, planety, každé ráno uctívá slunce, které nese život a večer nechá zemi spát. Už jen krok zbývá k vyznávání bohů.
Pohádky a příběhy které si lidé generačně předávali a mísili k nim nové, brzy opomněli na původce a hle vznikla božstva. Bůh tedy znamená vědět a propagace i znásilňování druhých svými božstvi je dle mého názoru nejvíc stupidním počinem v historii lidstva. Je to jako by se sešli jednotliví kuchaři ze všech koutů světa a hlásali, že právě jejich kuchařka (kniha) je ta jediná správná a pokud nepřijmeš tato slova, mám ve jménu spisovatele mojí knihy právo tě donutit přijmout mou knihu za vlastní i za cenu, že tvou knihu spalím a zabiju každého kdo tvou knihu četl, vlastní či zná její obsah. Některá náboženství jsou jsou k druhým tolerantní, ale pokud přečtěte vše, co se o daném náboženství píše, zjistíte že pravá příčina je v aroganci a v opovrhování náboženstvích jiných.
Co mi z toho tedy vyplývá? Náboženství je stupidní přežitek a špatného chápání významu slova Bůh, tedy vědět. Přijde mi, že na téhle planetě neví už nikdo nic a je úplně jedno, že se píše rok 2016 neboť inelekt lidstva zamrzl již dávno a není cesty ven.
Pro mě tedy Bůh je výsměchem pravému významu slova a dokud to lidstvo nepochopí nikdy se neposune vpřed a možná lépe ať vyhyne…“

„Nemám svůj den, svůj rok, svůj život“

„Nepočítej život na dny, měsíce nebo roky.
Počítej život na zážitky, nádechy a vděčnost.“

„Ničím nejsme před třicátým pátým rokem života, před čtyřicátým pátým, před padesátým pátým. Pořád musíme přesouvat hranici.“

„Slovo ”sudetský”, ”Sudetenland”, ”sudeťák” bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavení se i těch smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky.“

„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal.
Citace z projevu Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí 25. února 1948“

„Dva roky základní vojenské služby podařilo se mi přežít pouze z jediného důvodu: nemohl jsem se rozhodnout mezi dezercí a sebevraždou.“

„Tuhle písničku věnuju Courtney Love ze skupiny Hole, nejlepší pichně na světě. — Kurt Cobain při vystoupení na MTV roku 1991“

„Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy KSČM J. Svobody, podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „totalitní“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi Valtr Komárek. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel Prognostického ústavu ČSAV měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka Klaus, Dyba, Dlouhý a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování V. Havlovi a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – „s lidskou tváří“, zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od roku 1968 – nesnaží zastírat.“

„Dobrý zákazník chodí do téhož obchodu po tři roky. Dobrý obchod má tytéž zákazníky po tři roky.“

„Tíží mě minulost, tíží mě přítomnost bez odpovědí ale ne budoucnost neboť vím že dostanu odpovědi na které čekám už roky.
Milovala jsem tě, mám tě stále ráda ale nemám energii ti dát 4 šanci neboť se bojím že to dopadne jak do dopadlo…když
jsem strhla polovinu tvé masky.
Stáváš se poskokem vlastních chtíčů a tužeb, místo mluvit a činit pravdu, činíš lež.
Avšak je zde stále minulost která mě nutí přemýšlet.“

„Důvodem, proč si lidé roky a roky zachovávají svou nenávist, místo aby ji vyřešili, je to, že pokud je nenávist pryč, vše co jim zbývá je bolest, kterou zakryla jejich nenávist.“

„Kdo se bojí může do lesa, je rok 2020 a všichni by měli mít stejná práva.“

„Vánoce mají kouzelný klíč, kterým na pár dnů otevírají mysl a srdce všem. Kéž by se stal zázrak a zůstala otevřená po celý rok.“

„Musel jsem se držet, abych po návratu do vlasti v roce 1989 na Ruzyňském letišti dojetím nesněd hlínu.“

„Dlouhý je línému den i noci dlouhé se zdají, dlouhé i měsíce jsou, předlouho vleče se rok.“

„(O snech)… Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.“

„V domácnosti je rozdíl hlavně v tom, že ženy musí vařit každý den, a nikdo je zrovna moc nepochválí, zatímco chlap si stoupne k plotně v sobotu a čeká, že ho všichni budou vychvalovat ještě dva roky.“

„Letos mi bude 86 let, rozhodla jsem se, že ten další rok BUDE TIM NEJLEPSIM! Jak jste na tom VY?
Můžete to udělat také tak!“

„Rozpad SSSR, KSSS, porážka socialismu v řadě zemí Evropy a negace dohod Jaltské a Postupimské konference šéfů vlád SSSR, USA a Velké Británie vedou nutně k otázce, zda šlo ze strany Gorbačova o omyl, neschopnost, či zradu. Soudě podle jeho postojů po tzv. pokusu o převrat v SSSR v srpnu roku 1992 možno hovořit o zradě. Bohužel, navíc i o ztrátě morálky.“

„Nějakým způsobem, nejen o Vánocích, ale po celý dlouhý rok, radost obdarovávat druhé, je radost, která se k Vám vrací zpět.“

„Zatím však utíká čas a my stárneme jak tiše jdou roky.“

„Upravujeme jazyk do konečné podoby, jakou bude mít, až už nikdo jinak mluvit nebude. Až skončíme, budou se to lidé jako ty muset celé znovu učit. Ty si asi myslíš, že naše hlavní práce spočívá ve vymýšlení nových slov. Vůbec ne. My slova ničíme - moře slov, stovky denně. Otesáváme jazyk až na kost. Jedenácté vydání nebude obsahovat ani jediné slovo, které by mohlo do roku 2050 zastarat.“

„2020 Náš rok“

„Statistika nám říká, že už teď je na světě víc lidí, než je potřeba k přenesení i toho nejtěžšího piána. Pokud neučiníme přítrž rozmnožování, nebude v roce 2000 už kde servírovat večeři, ledaže budeme ochotni prostírat na hlavách cizích lidí. Pak se ti lidé nebudou smět pohnout hodinu, než se najíte.“

„Na ničem, co se stane po dvanáctém roce našeho života, už moc nezáleží.“

„U příležitosti zvolení do pátého volebního období presidenta Kubánské lidové republiky, překonal Lider maximo vlastní rekord z roku 1959 v délce projevu.“

„Člověk potřebuje dva roky, než se naučí mluvit. A šedesát, než se naučí mlčet.“

„Nikdo není tak stár, aby si nemyslel, že může žít ještě aspoň rok.“

„Lidi by k sobě mohli být slušní a laskaví po celý rok. Ale kde na to mají brát čas?“

„Stáří se podobá chůzi po šikmé ploše. Zpočátku je sklon zcela zanedbatelný, vlastně docela příjemný, ale naše kroky se bezděky začínají zrychlovat. A najednou čas počne spěchat, dny i roky prchají stále rychleji. Náhle už nejsme vládci svých kroků, strhává nás proud, jemuž nelze odolat. Poučení? Žádné.“

„Jak se cítím? Jako rok v prosinci.“

„Je mi jedno, co Halíkovi soupis pravdoláskařů připomíná. Má to podle mne asi stejnou vypovídací hodnotu, jako kdybych řekl, že mi Halík připomíná osvíceného budhistického mnicha, více než křesťanského kněze. Kdyby se oholil a zabalil do rudo-žlutého hábitu, klidně by mohl být nástupcem marxisty Dalajlámy, do nějaké tibetské pagody by se ostatně hodil více, než do křesťanského kostela. Nebo by mohl být knězem novopohanského Havlova kultu v jeho ´kostele´ u sv. Anny, který pro ty účely přebudovávala pravdoláskařka Jiřičná, ta co chodila roky s pravdoláskařem Kaplickým, tím, co pro Prahu připravil pyramidu-chobotnici s iluminátským okem na vrcholu. To je ostatně třetí místo, kam by se Halík hodil – pokud tam už dlouho není – s jeho čertovským výrazem si ho představuji v zednářské zástěrce při satanistických zednářsko-iluminátských rituálech.“

„Nedovedu si představit diplomata, ani dramatika, který by dokázal vylepšit situaci tím, co řekl Reagan Gorbačovovi na ženevském summitu (v roce 1985): ´Dovolte, abych Vám řekl, proč vám nedůvěřujeme.“

„Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.“

„Jakožto Francouz a voják jsem zdrcen hanbou z kapitulace bez boje, jíž se naše země právě dopustila (po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938.“

„Je to ale i naše chyba, že k posilování komunistů došlo, chyba těch, kteří v té či oné straně, v té či oné podobě vstoupili po roce 1990 do české politiky a podíleli se dvacet let na našem vývoji“

„Nový rok je jediná důležitá změna, pro kterou nemusíme nic dělat.“

„Je nikým nepřipomínaná, snad zamlčovaná episoda ze začátku roku 1945… Představitelé západních demokratických států se scházeli se zástupci sovětskými k poslednímu jednání o podmínkách míru. V té chvíli se veřejně ozval Mr. Bullitt, bývalý americký vyslanec v Rusku. Pravil, že jak vývoj pozoruje, baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo budou co nevidět ovládnuty sovětským Ruskem, a Rakousko, Jugoslávie, Itálie snad. Zdvihla se vlna rozhořčení. Velký počet representativních intelektuálů a církevních hodnostářů podepsal prohlášení, v němž Bullitt byl obviněn z podloudné, špinavé, slizké propagandy proti spolupráci západní demokracie se sovětským Ruskem. Také Einstein, muž s největší pověstí v té době, podepsal… Uplynul rok, a baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko skutečně byly ovládnuty Ruskem… Intelektuálové, kteří podepsali prohlášení, dále opovrhovali Bullittem a vážili si sebe.“

„Ze všech nejchytřejší je podle mého ten, kdo aspoň jednou za měsíc sám o sobě řekne, že je blbec. To dneska žádný nedokáže! Dřív si takový blbec přinejmenším jednou za rok uvědomil, že je blbec, ale dneska ani nápad. Zapletli do toho kdeco a teď je to tak zamotané, že už se ani nepozná, kdo je blbec a kdo ne. To udělali schválně.“

„Narodil jsem se v zimě, a tak jsem se stal dítětem zimy. Skutečné štěstí jsem pociťoval jen za krátkých dní, dlouhých nocí a za drkotání zubů. Zimu miluji. Každý rok po ní dychtím, těším se na ni… její krása a samota mě bodá do srdce a přináší s sebou vzpomínky na všechny předešlé zimy.“

„Dnes mě čeká smrt: je jako uzdravení, jako procházka v zahradě po nemoci.
Dnes mě čeká smrt: je jako vůně myrhy, jako posezení pod plachtou dobrého větru.
Dnes mě čeká smrt: je jako běh potůčku, jako návrat otroka z galejí.
Dnes mě čeká smrt: je jako domov, jejž člověk touží spatřit po rocích v zajetí.“

„Psaní je jako víno, vyžaduje znalosti, pečlivost, ale především čas. Někdy až za roky okusíte tu slastnou chuť, která ve vás vyvolá pocity spokojenosti. Můžete pít rychlokvašku z marketu, ale na dně krabičáku smysl nenajdete.“

„Kupuješ nábytek. Říkáš si, toto je poslední pohovka, kterou kdy budu v životě potřebovat. Kup si pohovku, pak budeš pár roků spokojený, ať už se stane cokoli, alespoň sis vyřešil nákup pohovky. Potom tu správnou soupravu nádobí. Potom tu perfektní postel. Ty závěsy. Ten kobereček. Pak jsi v zajetí svého hnízdečka a věci, které jsi vlastníval, teď vlastní tebe.“