Citáty na téma střed

„Skutečným žebrákem je ten, kdo vyžaduje pozornost, a skutečným vládcem je ten, kdo žije sám v sobě, má svůj vlastní střed a nezávisí na nikom…“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Možno říci, že vláda dosáhla nejnižšího stupně úpadku, není-li už středem jejího zájmu nic kromě peněz… Vláda musí být vždy hotova obětovat svou vládu pro lid, a nikoliv lid pro vládu.“

„Láska, s níž básníci nadělají tolik řečí, není nic jiného než touha být milován a nutnost být v poušti života pevným středem něčí pozornosti.“

„Politika, která byla kdysi středem přitažlivosti pro lidi schopné, o veřejný život se zajímající a ctižádostivé, stala se nyní útočištěm několika amatérských veřejných řečníků a stranických intrikánů, kteří shledali, že všechny ostatní cesty, jak možno vyniknout, jsou pro ně uzavřeny, ať už proto, že sami nemají praktických schopností, anebo jsou poměrně chudí a nedostatečně vzdělaní.“

„Fyzikům nezbývá nic lepšího než chodit s ustaranými tvářemi a smutně si stěžovat, že v pondělí, ve středu a v pátek musejí na světlo hledět jako na vlnu, zatímco v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ho berou jako částici. A v neděli se prostě modlí…“

„Vždy jsem milovala být středem pozornosti a dělat divné věci, nikdy jsem nechtěla zůstat pozadu.“

„Vesmír je nekonečný. Každý má právo myslet si, že je jeho středem.“

„Nebe nelze najít nahoře ani dole, vpravo ani vlevo, nebe lze najít přesně ve středu prsou člověka, který má víru.“

„Církev vždy poukazovala, že klíčem k sociálním problémům je práce. Pracující je středem všeho. Dnes tomu tak v mnoha případech není. Pokud někdo neodvádí předpokládaný výkon, snadno ho vyhodí. Stává se věcí, není brán jako člověk. Církev v posledních desetiletích opakovaně upozorňovala na odlidštění práce. Nezapomínejme, že jednou z nejčastějších příčin sebevražd je pracovní ztroskotání v prostředí kruté konkurence. Proto nelze na práci hledět jen z hlediska funkčnosti. Nejdůležitější není zisk ani kapitál. Přece tu není člověk pro práci, nýbrž je tu práce pro člověka.“

„"Já" má zkrátka dvě vlastnosti je nepravdivé samo o sobě tím, že ze sebe dělá střed světa; a druhým ke obtížné proto, že je chce zotročit: neboť každé "já" je nepřítelem a chtělo by být tyranem všech ostatních.“

„Pozbude-li muž vnitřního smyslu tvůrčí činnosti, cítí se zrazen a je skutečně zrazen. Učiní-li ženu, nebo ženu a dítě, středem svého života, je jeho postavení beznadějné.“

„Zásady jsou sice krásná věc, ale musí se z nich slevit, aby se našel střed mezi různorodými zájmy.“

„Na okraji vidíš věci, na které ze středu nikdy nedohlídneš.“

„Moderní fyzik je v pondělí, středu a pátek stoupencem teorie kvantové mechaniky, v úterý, čtvrtek a sobotu je stoupencem teorie obecné relativity. V neděli není ani jedním; v neděli se modlí k Bohu, aby někdo, nejlépe on sám, dokázal tyto dvě teorie sloučit.“

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“

„Většinou se stáváme středem společnosti, až když odejdeme.“

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

„Jděte hluboko dovnitř a s překvapením zjistíte, že nenávist, zloba a žárlivost jsou jen na okraji. V samotném středu vašeho bytí je jen láska.“

„Komunistická strana se chce stát moderní levicovou stranou. Úmysl je to jistě bohulibý, ale brání mu v tom některé podstatné překážky. První je ta, že těleso může zaujmout prostor pouze tehdy, není-li již tento prostor obsazen jiným tělesem; jinak musí předchozí těleso vytlačit. Prostor moderní levicové strany u nás je a – v souladu s evropskými tradicemi – bude obsazený sociální demokracií. Blíže ke středu, ale koneckonců také nalevo, jsou kromě toho socialisté… Za této situace by se měla komunistická strana hrdě přihlásit ke své dosavadní strategii života bez budoucnosti a stát tak ve své poznané pravdě. Našla by jistě dost přívrženců, kteří neviditelné ztráty nevidí, milují poslušnost a bojí se samostatného myšlení. Její diskontinuitní obrat, kromě toho, že směřuje do zaplněného prostoru, je spojen se ztrátou tradic a vzbuzuje podezření z úmyslu ještě větší nečitelnosti. Pokud by se komunisté nazvali například Stranou práce, mohli bychom si je splést s labouristy. Jejich dosavadní název naopak žádné zmatení pojmů neumožňuje, protože se dostatečně vryl do našeho vědomí… komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. A jako taková má ve společnosti své přirozené, i když okrajové místo. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku. Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“

„Nenávidím hlavně stereotypy. A na fotografii je stereotypem to, že nahoře je nebe, a to je světlé, střed je tmavší a spodní část ještě tmavší. To mi nevyhovuje. Mám rád černé nebe a hvězdy. A tak nejradši fotografuji v noci.“

„Přirozeným stavem mateřství je obětavost. Když se stanete matkou, přestáváte být středem svého vesmíru. Tuto roli přenecháváte svým dětem.“

„Středem existence každého člověka je sen.“

„Kvapí-li láska v královském kočáře
středem Elysejských polí,
co už můžeš dělat?
Jen zrychlit tep a naskočit
v příslibu pošetilé noci“

„Je mi líto každé mladé ženy, jejíž tělo není středem pozornosti a tudíž zahálí.“

„Že se nestydíš bít ženu v neděli, když na to máš pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek, sobotu…“

„Kompromis neznamená učinit tolik, co mohu, nýbrž učinit co možná méně, než bych mohl. Kompromis znamená, že to mohlo dopadnout ještě všelijak jinak. Kompromis není přesná výslednice sil; kompromis není "zlatý střed", neboť pohybuje se v širokém poli možností.“

„Člověk se domnívá, že v dějinách není zajímavější doby než jeho, považuje ji za střed všeho; a ostatní nepatrný zbytek minulosti za popravu své doby.“

„Že pravda leží ve středu? Ne, jen v hloubce.“

„Jestliže se v té či oné části světa vyskytne nějaká nemoc, nesmíme říci: „Co je mi do toho?“ Jestliže se taková nemoc vyskytne, musí se nás to týkat přesně tak, jako by byla v našem středu. Ať je incident jakkoli vzdálený, nesmíme z této zásady ustoupit.“

„Celek je to, co má počátek, střed a konec.“

„Středa trocha vína třeba“

„Když jste mladí a zdraví, můžete si v pondělí naplánovat sebevraždu a ve středu se už zase smát.“

„Chci, abys byl vším, čím jsi, hluboko ve středu své bytosti.“

„Příroda je nekonečná sféra, jejíž střed je všude a obvod nikde.“

„Člověk jako střed perspektivy je současně středem výstavby vesmíru.“

„Středem půjdeš nejbezpečněji“
Medio tutissimus ibis

„Bára je člověk, který má svůj střed. Potkáš spoustu zářivých, krásných, inteligentních bytostí a u jedný z milionu poznáš, že je to člověk, co má střed. Ona je vědoucí Čína a já revolucemi zmítaná banánová republika.“

„Nechť je toto při čtení Bible v našich myslích ustáleným principem, že Kristus je sluncem ve středu celé knihy. Dokud Jej budeme mít na zřeteli, nikdy se v našem duchovním poznání příliš nespleteme. Jakmile z Krista odvrátíme svůj zrak, Bible se nám celá stane temnou a plnou obtíží. Klíčem k poznání Bible je Ježíš Kristus.“

„Kruh… Z vás nikdo netuší že srdcem není střed, jenž trýzní kružnici opratí a pohání ji vpřed… Mé srdce dávno zkamenělo daleko na obvodu, kde jedinkrát tečnu střetl jsem v jediném bodů.“

„Kupředu… kde to je? Kupředu je všude. Kupředu — to je úplně prázdná abstrakce… Já mám taky rád abstrakce. (Nakreslí žlutou křídou, kterou vzal Evě, na prázdné místo na tabuli šikmou čáru.) Ale nemám rád prázdné abstrakce. (Pozoruje se zalíbením šikmou čáru.) Šikmá čára. K ní zrcadlový protějšek. ( Kreslí druhou šikmou čáru, takže vznikne tvar A.) Jaká krásná a jednoduchá symetrie! Když tento útvar znovu zrcadlově zdvojíme, vznikne uzavřený tvar. (Kreslí třetí šikmou čáru.) Už na nejstarší zdobené kosti z paleolitu, na té slavné kosti z Laugerie Basse, objevuje se tento prazákladní ornament. (Kreslí čtvrtou šikmou čáru, takže na tabuli je žlutý kosočtverec.) A už paleolitický člověk cítil, že v tomto útvaru je nejdůležitější střed. A ve chvíli, kdy ho označil (kreslí doprostřed kosočtverce kolmou čáru), přestává být tento tvar prázdnou abstrakcí a znamená náhle zcela konkrétní věc. Ale zároveň si ponechává i nadále takovou obecnost, že kromě této věci znamená i mnoho dalšího, například naši chuť na tuto věc. Ale tou studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i pošetilost té chuti, a tedy i naši nechuť. A samozřejmě nevztahuje se pak už jen k oné věci samé, ale k ženě vůbec. A protože ženy jsou naším životem, vztahuje se tedy k celému našemu životu, znamená lidské bytí samo. Ale tou studenou geometrickou strohostí naznačuje hned také i naše základní zklamání a znechucení z bytí, a tedy celou podstatnou ošklivost bytí…“

„Ve středu 16. konfiskováno bylo zase číslo 50. Slovana a to sice jak každý vidí na základu prý §. 52 tiskového zákona, kdežto přece tiskový zákon jenom 44 paragrafů obsahuje!!“

„Z věroučné věty o bezmezné lásce a rovnosti všech lidí před bohem na jedné straně a z demokratické mimorasové a mimonárodní myšlenky lidských práv na druhé se evropská společnost rozvinula v ochránkyni méněcenných, nemocných, zmrzačených, zločinných a líných. Národ, jehož středem je čest a povinnost neudržuje lenochy a zločince, ale vylučuje je.“

„Žije-li člověk sobecky a bez spojení s božstvím, chodí jen po obvodu kruhu, tím pádem je od božství vzdálen. Je vzdálen od svého středu a také od lidí. Když jde dovnitř, do svého středu a božství, je blízko štěstí, klidu, míru a je blízko také lidem.“

„Nyní je věčnost. Jsem v jejím středu. Jen já ve slunečním svitu. Jako motýl vznášející se ve světlem prostoupeném vzduchu. Nic víc se už nemusí stát, je jen teď.“

„Zemská ose zcela zřetelně prochází středem každého města a vesnice.“

„Moje pravé křídlo bylo prolomeno, levé křídlo bylo zatlačeno zpět, střed byl rozdrcen. Vydal jsem rozkaz zaútočit na celé frontě.“

„Jedinec zmůže všechno, jestliže si najde své místo a bude na něm stát tak úporně, až se tam přenese střed světa.“

„Tam, kde dříve byly hranice vědy, je nyní její střed.“

„Oblek je moderní, když v kulturním středisku, v nejlepší společnosti jsme středem co nejmenší pozornosti.“

„Hvězda jest jednoduché kulovité těleso, jehož přirozené místo je sama sféra. Jeho úkolem je vydávat světlo. Nepodléhá ani vzniku, ani zániku a pohybuje se kolem středu, který leží mimo.“

„Koupil bych si pustý ostrov, někde ve středu města.“

„Vesmír má tolik středů, kolik je v něm živých bytostí. Každý z nás je jeho středem.“

„Zbožňuji lásku. Její sílu, něhu, nedočkavost, její závrať, porozumění, vášnivost, náročnost, tajemnost. I pro její hrůzy – pro ten pocit štěstí, že se člověk aspoň na chvíli stane vyvoleným středem něčí pozornosti.“

„Před krátkým ještě časem vážnost učitelského stavu nebyla ještě ceněna, jak se sluší. Dnes naproti tomu mnozí pochlebníci z přemrštěnosti škaredé v oceňování učitelstva přecházejí v zámezí, a hučíce učitelům bez ustání o jejich důležitosti, tím je kazí. Učte zachovati se mezi obojí výstředností v moudrém středu. Nebudete zajisté postaveni na stupni nejnižším, nebot předsudku toho vždy více ubývá; ale mějte se zároveň na pozoru před dýmavým kadidlem, jímž vás mnozí zaslepují.“

„Čas dějin historiografie skončil. Dnes potřebujeme historii historie, která by do středu svého bádání položila interakce mezi znalostmi, ideologiemi, požadavky na psaní, zkrátka mezi různými a někdy i protichůdnými aspekty historické práce, a umožnila tak postavit most mezi dějinami věd a dějinami filozofie, literatury a snad i umění, nebo ještě lépe mezi dějinami poznání a dějinami jejich různého využití.“

„Británie je společnost, kde vládnoucí třída nevládne, pracující třída nepracuje a střední třída není ve středu.“

„Když se podívám na tu dráhu, kterou jsem už urazil, tak myslím, že ve středu mých zájmů byl člověk, který se ocitá ve střetu se současnými totalitními společenskými zřízeními, ať už to zakusili tady v této zemi nebo museli odejít mimo ni.“

„Tam, kde vládne chudoba, je často ryzejší morálka než tam, kde velké bohatství působí zotročení všeho druhu. Je tedy třeba se vrátit k tomuto naléhavé evangelnímu požadavku a postavit do středu člověka, zejména člověka trpícího, vyloučeného, chudého.“

„Já osobně si myslím, že žena je středem života. Aby bylo možno něco usoudit o míře svobody v nějaké zemi, je třeba sledovat postavení ženy ve společnosti. Jsem spisovatel ženy. Ve všech mých románech zaujímá žena významné místo.“

„Gounod strávil s námi celou středu a čtvrtek. Nikdy jsem nebyl tak často políben, jako v těchto dvou dnech.“

„Bez svobody není odpovědnosti. Svoboda však není jen předpokladem, ale i krizí práva. Proto stojí v jeho středu soud, proto jsou od právního světa neodlučitelny pojmy viny, zločinu a trestu.“

„Berlin-Střed není skutečný život.“

„Člověk není svůj vlastní učinitel, a tedy nemá být svým vlastním pánem; ale Původce jeho bytí musí být ředitelem jeho chození a jejich středem.“

„Střed leží na východě.“

„Literatura má střednědobý účinek, i politicky. Není nutné se vždycky hned vytasit s nějakým politickým prohlášením. Někdo to tak dělá, ale to ještě neznamená, že ti ostatní sedí ve věži ze slonoviny. Je potřeba najít nějaký zlatý střed.“

„Bohoslužba je náš střed. Vyškrtnutí posledních mší v pracovní dny je duchovní mentální anorexie. Ta skončí smrtí. Někdy je zrušena v nějakém kostele z důvodu nákladů také i poslední nedělní bohoslužba, protože je údajně slabě navštěvována.“

„Marketing není jednorázová akce, ale proces. Má začátek, střed, ale nikdy konec, proto je to proces. Můžete ho zlepšovat, zdokonalovat, měnit, nebo zastavit. Ale nikdy s ním úplně neskončíte.“

„Jistě, jenže ten filosof taky říkal, že se přitom otáčí hladiny moří a kůra na povrchu naší planety, zatímco střed, co je hluboko uvnitř, se ani nehne. Mám aspoň ten dojem." "To ještě hloupější je. Kde to ten pán napsal?" "To nevím, myslím, že to nakonec ani nenapsal, nebo nevydal jako knihu. Má moc rád jezuity a nechtěl si je rozhněvat." "Tak to já radši pana Galilea mám, on kacířské myšlenky choval, ale vyznal se z nich předobrotivým kardinálům a nikdo ho neupálil. Zato se mi nelíbí ten tvůj druhý pán, co ještě kacířštější myšlenky chová a nevyzpovídá se z nich ani svým přátelům jezuitům. Galileovi Bůh jednou odpustí, jemu ale ne.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„A proto skutečně veliký intelekt, uznávaný obecným míněním lidstva, jako byl intelekt Aristotelův nebo sv. Tomáše Akvinského nebo Newtona nebo Goetha (…), dokáže souhrnně nazřít věci staré i nové, minulé i současné, vzdálené i blízké a má vhled i do všech jejich vzájemných vlivů; bez toho neexistuje žádný celek a žádný střed.“

„Ve středu 16. konfiskováno bylo zase číslo 50. Slovana a to sice jak každý vidí na základu prý §. 52 tiskového zákona, kdežto přece tiskový zákon jenom 44 paragrafů obsahuje!! - Pravdě nepodobno, ale přece pravda, úřední dopis vlastní rukou úřadujícího p. komisaře Rudolfa podepsaný a zde vytištěný to dokazuje. Co asi obsahuje tento posud jen snad p. podkrajskému komisaři Rudolfovi známý §. 52. tiskového zákona? Konfiskace Slovana děje se nyní najednou vždy s asistencí dvou c. k. žandarmů, příčinu toho jakož i mnoho jiného povíme čtenářstvu někdy při lepší příležitosti. Ve středu tedy odpoledne strávili jsme s pouhou konfiskací.“

„"Každá mince nemá dvě strany". To je starý předsudek. Hodně vlastností má minimálně tři strany. A i mince má třetí stranu a tou je okraj, Čili se dá říct, že jim je střed.“

„Je to temperamentní žena s velkou životní silou. Mohla by koupit zámek ve Švýcarsku a užívat si života. To by ji však nudilo. Je ráda středem pozornosti a nedělá to kvůli lakotě. Prostě se jí tak líbí žít.“

„Nikdy jsem nechtěla být za každou cenu středem pozornosti, jen jsem prostě milovala to, co jsem dělala. Nikdy jsem nelitovala ani minutu, kterou jsem věnovala jak tenisu, tak i ostatním věcem s tenisem spojeným – charitě, boji za ženská práva či boji sportu s kriminalitou a drogami. Tenis mi to všechno bohatě vrátil, nejen finančně, ale především krásnými vzpomínkami. Dnes už nehraji profesionálně, ale jsem stále šťastná žena. Užívám si rodinu a často vyrážím i na tenisové turnaje, ať už ty exhibiční, na kterých hraji, tak i na ty profesionální, které sleduji…“

„Jestliže se v té či oné části světa vyskytne nějaká nemoc, nesmíme říci: Co je mi do toho? Jestliže se taková nemoc vyskytne, musí se nás to týkat přesně tak, jako by byla v našem středu. Ať je incident jakkoli vzdálený, nesmíme z této zásady ustoupit.“

„Buď šílený! Ale nauč se, jak být šílený, aniž si byl středem pozornosti. Buď dostatečně odvážný, abys žil jinak.“

„Kristus je středem mého života.“

„Eucharistie se musí stát středem našeho života. Není
to pozitivismus nebo touha po moci, když nám
církev říká, že eucharistie je součástí neděle. O
velikonočním ránu měly nejprve ženy a potom
učedníci milost vidět Pána. Od té doby věděli, že
první den v týdnu, neděle, bude Jeho dnem,
Kristovým dnem. Den počátku stvoření se stal dnem
obnovy stvoření. Stvoření a vykoupení jdou ruku v
ruce. Proto je neděle tak důležitá. Je krásné, že v
mnoha kulturách je neděle dnem volna nebo spolu
se sobotou volným časem, tzv., koncem týdne."
Tento volný čas však zůstává prázdný, pokud v něm
není Bůh“

„Jakmile přijmete existenci Boha - ať už ho definujete jakkoli, ať už si svůj vztah k němu vysvětlujete jakkoli -, jste navždy zachyceni jeho přítomností ve středu všech věcí.“

„Tanec je nezávislý rytmus, pohyb jako jeho střed je mimo lidskou bytost.“

„Kdo je sám středem vesmíru, nemá už za čím jít.“

„Vesmír je ve skutečnosti nekonečný, nemá žádný pevný střed a všechno se v něm pohybuje.“

„Střed duše je místo, odkud se nám ozývá hlas svědomí.“

„Těžiště hitovosti leží u každého interpreta někde jinde. Je jen třeba ho najít. Je klíčové, aby lidi písničce porozuměli, tedy aby zpěv zasáhl terč přesně do středu.“

„Nemůže být pochyb o tom, že neviditelný svět existuje. Problém je, jak daleko je to ze středu města a do kdy mají otevřeno.“

„Strašně se mi líbí, že když nikoho jiného nemají, tak jste střed vesmíru a bude to tak navždy! Ani hovno, jen do té doby, co Vás budou potřebovat.“