Citáty na téma ubohost

„Většina lidí se uboze potácí mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít.“

„Podnik, který nepřináší nic jiného než peníze, je ubohý podnik.“

„Mnohem lepší je odvážit se velkých věcí, získat slavná vítězství, i když se střídavými nezdary, než se řadit k těm ubohým duchům, kteří se ani moc neradují, ani netrpí, protože žijí v šedivém soumraku bez vítězství a porážek.“

„Ubohý je ten, kdo si smrt přeje, ještě ubožejší ten, kdo se jí bojí.“

„Ó, jak jsi mocná, lásko! Skrz tebe hovado si vede jako člověk a člověk jako hovado. Taky labuť jsi ze sebe dělal Jupitere, když jsi za Ledou chodil… Když už i bohové jsou tak zhůvěřilí, co mají dělat ubozí lidé?“

„To je všechno krásné - kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla - nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“

„Miluji, můj ubohý příteli -
a svět má náhle smysl,
život má náhle smysl,
i smrt bude míti smysl…“

„Pokud jsou lidé dobří jen proto, že se bojí trestu a doufají v odměnu, pak jsme opravdu ubohá parta.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„Morálka je většinou jenom dočasný trend. Je přece hluboce nemorální, aby kulturní člověk akceptoval ubohou úroveň své doby.“

„Vzdělání: cesta od nafoukané nevědomosti k ubohé nejistotě.“

„Tajemství cítit se ubohým záleží v tom, mít dost času, abychom si mohli lámat hlavu, jsme-li opravdu šťastní či nikoliv.“

„Velmi krátký a velmi ubohý je život těch, kteří si s velkou námahou opatřují to, co potom s námahou ještě větší udržují.“

„Lidský život je osamělý, ubohý, ohavný, zvířecí a krátký.“

„Připadá-li ti tvůj všední den ubohým, nestěžuj si na něj. Stěžuj si na sebe, že nejsi dost silný, abys přivolal svá bohatství. Tvořivému člověku není nic nuzné, ani žádné místo ubohé a lhostejné.“

„Nic není ubohé, ledaže to za ubohé pokládáš, a naopak každý úděl je šťastný, snáší-li jej člověk s vyrovnanou myslí.“
NIHIL EST MISERUM, NISI CUM PUTES, CONTRAQUE BEATA SORS OMNIS EST AEQUANIMITATE TOLERANTIS

„Ubohý Marmont, uvrhl své jméno navždy do bláta! Bude nešťastnější než já.“

„Ubohý je člověk, který nikdy nezatoužil po tom, aby z lásky obětoval všechno, a který to tedy ani udělat nemohl.“

„Vrána je jen ubohým příbuzným havrana. Oba jsou to žebráci v černém, nenávidění a nepochopení.“

„Člověk! Jak ubohý to tvor!… Co chce? Všem zbývá místa dosti zde, pod čistými nebesy. Proč jediný, pln msty a zlosti, vždy nové krve přeje si?“

„Astrologie je dokladem ubohosti subjektivity, vedoucí k tomu, že člověk vztahuje všechno na sebe a od každé myšlenky míří rovnou k sobě.“

„Box je stejně krutý, krvavý sport jako lov; s tím rozdílem, že oběti nejsou němá zvířata, ale ubozí černoši.“

„Být pohřben zaživa patří nesporně k těm nejstrašlivějším mukám, jaká mohou být údělem ubohých smrtelníků.“

„Kdo podle lékaře žije, uboze žije.“

„Kdo přestal žít iluzemi, ten už nemá srdce, neboť náš cit, ať už jej vyvolalo cokoli, je nemyslitelný bez volnějšího či užšího vztahu k bližnímu. Jak se ale máme pro něco nadchnout, když poznáme, jak je to ubohé a pomíjivé? Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.“

„Dobrota je ze všech ctností a důstojností ducha nejvyšší hodnotou, blízkou božství; bez ní je člověk neklidnou, zlomyslnou a ubohou věcí, o nic lepší než kdejaký hmyz.“

„Velikost člověka záleží v tom, že zná svou ubohost. Strom nezná svou ubohost.“

„Neznám nic strašnějšího, než ubohé lidi, kteří se učili příliš mnoho. Místo zdravého silného úsudku, který by se byl snad vyvinul, kdyby se neučili ničemu, se jejich myšlenky úzkostlivě plíží stále po týchž cestách za jakýmisi slovy, větami a formulacemi. To, co mají, je pavučina myšlenek, příliš slabá, aby se na ni dalo spoléhat, ale dost komplikovaná, aby popletla.“

„Člověk je vznešený tím, že ví o své ubohosti. Strom o své ubohosti neví.“

„Velkým neštěstím je to, že se neutíkáme k tomuto Božskému pokrmu, abychom překonali ubohost života. Podobáme se člověku, který umírá hladem u bohatě prostřeného stolu.“

„Když měl Kristus opustit tento světa, zanechal poslední vůli. Svou duši odevzdal svému Otci, své tělo odkázal Josefu z Arimatie, aby bylo řádně pohřbeno; jeho šaty připadly vojákům; svou matku nechal péči Jana; co však měl nechat svým ubohým učedníkům, kteří vše zanechali pro něj? Stříbro ani zlato neměl; ale zanechal jim něco, co bylo nekonečně lepší, svůj pokoj.“

„Neblahý dar nebes je citlivá duše! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat.“

„Obrazotvornost nedokáže učiniti z bláznů moudré, ale činí je šťastnými na rozdíl od rozumu, který své příznivce může učinit jen ubohými, a tak ona zahrnuje své lidi slávou, on hanbou.“

„Člověk je ubohý, protože je člověkem a je velký, protože to ví.“

„Být klamán je ubohost. Největší ubohost je však nebýt klamán.“

„Vším bych chtěl být, jen ne budoucností; co se od té, ubohé, požaduje, je už skoro nestydaté.“

„Staří říkávali: „Kdo šetří metlu, pokazí dítě,“ což je podobné slovům Písma: „Kdo miluje svého syna, nešetří metly.“ Doufejme, že se svět brzo odvrátí od svého pokusu o pokrokovou výchovu, kdy ubohé nešťastné děti dostanou vždy to, co chtějí; mládí se tak zmrzačí svými vlastními rozmary.“

„Nic není tak ubohé, aby se nemohlo bránit, má-li dostatek zmužilosti (pravil poté, co jej myš kousnula do prstu).“

„Odmítám vaši ubohou nabídku dvou týdnu na pláži (nudná dovolená) jako protiváhu padesáti týdnů v kanceláři (nudná práce).“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Ubohý je ten, jehož rozkoš závisí na souhlasu druhého.“

„I psychická nemoc se dá vsugerovat jinému a lidé se o to snaží. Je to jejich - v mých očích - ubohá obrana proti uvědomění. Škoda jen, že tak decimují jiné.“

„Ubozí trpí, když jsou mocní v rozepři.“

„…sekretář přinesl papeži jeho denní program a generál Vanier, zděšený při pohledu na vše, co měl papež za tento jediný den absolvovat, zvolal:„Ale, Svatý otče, vždyť to se nedá zvládnout!“. Jan XXIII. mu odpověděl: „Copak papež nemá být jako pramen, ke kterému každý smí přijít a napít se?“ Pak mu ukázal rodinné fotografie a dodal: „…Vidíte, jsem pořád ten ubohý Roncalli, ale nikdy jsem neprožíval větší vnitřní pokoj než od chvíle, kdy nesu toto břemeno."“

„Jsem jen ubohý malíř a štětec je výrazovým prostředkem, který nebe vložilo do mých rukou. Vytváření a rozvíjení teoretických názorů není mým úkolem.“

„Zloba, závist, zášť jsou ubohé blbosti.“

„Je to ubohé kázání, které nikoho nepohorší; které nezpůsobí, že je posluchač nespokojen buď se sebou nebo s kazatelem.“

„Jestli něco musíme udělat, tak rozházet lidem jejich ubohá paradigmata totožnosti.“

„Moje náboženství spočívá v pokorném obdivu k nesmírné síle, která se projevuje v té malé části vesmíru, kterou naše ubohá a slabá mysl dokáže pochopit!“

„Většina lidí jsou lidé žitých fikcí. Buď jde o lidi prosté, kteří nemají ani čas ani schopnost se účinně existenciálně tázat, uvězněné v mělkostech obstarávání banálního nebo vulgárního života, žijící a umírající se zmatenou myslí. Nebo o lidi ubohé, osamocené a absurdně končící s myslí zoufalou či zblbělou jako oběti ponižujících nemocí, nesmyslných očekávání, nevystižitelných Gulagů… Anebo, a hlavně, o lidi rozumově podvyvinuté či nikdy nedospělé, tupou masu nevychovaných, nevychovatelných a neschopných rozumově sami sebe řídit, o lidi opakovaně a iracionálně posedlé slaboduchými idoly, znovu a znovu do podřadnosti uvádějící každé náboženství, každou morálku a výchovu, a každý stav právní, ekonomický a politický; Aristoteles je nazýval otroky, Masaryk pathologickou ssedlinou, političtí demagogové a levicoví intelektuálové lidem.“

„Ostýchaví muži a nehezké ženy mají trpý úděl na tomto světě, kde je třeba hroší kůže, chce-li jím člověk projít s jakýmsi pohodlím. Tlustá kůže je věru naším mravním šatem. Bez něhož se nelze objevit v civilizované společnosti. Ubohý, udýchaný a zardívající se tvor s třesoucími se koleny a s nervózníma rukama je pro každého trapnou podívanou a ježto si neumí pomoci, čím dříve jde a pověsí se, tím lépe.“

„Ach ano, pouhá pěchota - ubozí žebráci.“

„Blaženost, ktorá druhým neblaží, to blaženosť je ubohá.“

„Ubozí dinosauři. Vymřeli, i když byli tak velcí.“

„Stačí, abych se usadila na hřbetě nějaké ubohé číslice, a její hodnota se desetinásobně zvětší, řekla všemocná nula.“

„Mediální svět je ovládán židovským vlivem, o tom není sporu. Týká se tot [sic] téměř každého titulu. Co je ale potom časopis KRAUS? Jakýsi extrakt této židovské žurnalistiky a židovské propagandy, odpovídám si. Obsahuje veškeré triky a fígle, které známe z běžných médií, zde ale v jaksi koncentrované formě, nahuštěné, pohledově přiznané, až provokativní. Jeho poslání by se dalo shrnout do pár slov: Řekneme vám, co si o vašem ubohém čecháčkovském národě myslíme…“

„Myslím, že pro neobrácenou duši by mělo být hrůzou pomyslet, že je břemenem pro stvoření. „Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí“ (Lukáš 13:7)? Kdyby bezduchá stvoření mohla mluvit, tvé jídlo by řeklo, „Pane, proč mám živit takového bídáka, a poskytovat mu sílu, aby Tě zneuctíval? Ne, raději jej zadusím, dáš-li mi své svolení.“ I samotný vzduch by řekl, „Pane, musím tomuto člověku dávat dech, aby pozvedl svůj jazyk proti nebesům, a posmíval se Tvému lidu, a dal průchod jeho pýše a zlobě a oplzlým řečem, a chrlil kletby a rouhání proti Tobě? Ne, ale řekneš-li jen slovo, bude pro mě bez dechu.“ Jeho ubohé tažné zvíře by řeklo, „Pane, musím jej nést za jeho bezbožnými záměry? Ne, zlámu jeho nohy, raději ukončím jeho dny, budu-li od Tebe jen mít svolení.“ Bezbožník, země pod ním vzdychá, a peklo vzdychá po něm, dokud neuspokojí obé. Když je proti tobě Hospodin zástupů, buď si jist, že jsou proti tobě i zástupy Hospodina. “

„My křesťané! My ubozí křesťané! každý ve své ohradě, podezírajíce se navzájem, bez fantazie, strachující se posměchu světa, poděšeni myšlenkou, že bychom se stali "blázny pro Krista". Často si myslím: je zázrak, je to jen dílo všemohoucího Boha, že víra dosud žije na zemi.“

„Sochařství evropských měst poskytuje jak svými pomníky, tak na výstavách tak ubohý obraz barbarství a nudného napodobování, že se moje futuristické oko od něho odvrací s pocitem hlubokého odporu.“

„Baví mě – i když občas mě to i rozčiluje – že jsem považován za kritika s tradičním, ba dokonce reakčním vkusem, že odmítám svoji dobu a kritizuji ubohost a jednoduchost samozvaných postmoderních provokací.“

„Je to politováníhodné. Nejen proto, že většina lidí nečte. Více než třetina Rusů po opuštění školy nevezme knihu do ruky a polovina nepřečte ročně ani jednu knihu. Důvodem není to, že by lidé zapomněli na tlusté literární časopisy a na dobu, kdy vedli vzrušené diskuze o smyslu života. Je to tím, že byl všeobecný veřejný diskurs doveden k naprosté duševní ubohosti.“

„Lék na malichernou žárlivost a ubohé boje o uznání, k účasti na nichž jsme všichni sváděni, spočívá v srdci naplněném milováním bratří kvůli jeho lásce vůči Staršímu Bratru jich všech a k Otci, který je Jeho Otcem – stejně jako naším.“

„Ubohý císař! Tak žalostný konec oslňujícího snu.“

„Když je někomu 85 let, hledí kupředu i nazpět. Pokud se totiž nedíváte dopředu, přestáváte žít. Ale bez pohledu do minulosti je náš život ubohý.“

„Ten, kdo je pro svůj lid na kazatelně častěji, než je pro svůj lid ve své komůrce, je jen ubohým strážným. “

„Ubohé Mexiko, tak daleko od Boha a tak blízko Spojených států.“

„Ubohý Newman, byl to velký nenávistník!“

„Šílenství a vraždění už byly rozpoutány, když se dada roku 1916 vynořilo z temných hlubin Curychu. … Dada chtělo vytrhnout lidstvo z jeho ubohé neschopnosti a zachránit lidi před zuřivým šílenstvím válečné doby.“

„Proč lidé nejsou schopni uvažovat dál, než za svůj ubohý život?“

„My křesťané! My ubozí křesťané! každý ve své ohradě, podezírajíce se navzájem, bez fantazie, strachující se posměchu světa, poděšeni myšlenkou, že bychom se stali "blázny pro Krista."“

„Strach je téměř ve všech případech ubohý vládní nástroj.“

„Nyní, když ubohý princ leží v hrobě, by ho všichni chtěli mít nebo alespoň dodat jeho jménu určitou důležitost.“

„Nejprve upři svůj zrak na vlastní ubohost, potom pohlédni k Božímu milosrdenství a zabývej se více Jeho dokonalostí než svou nedokonalostí.“

„Co odpovíme Bohu, jestliže bude naší vinou zahubena nějaká ubohá duše? Jestliže se snažíme být horliví, Bůh v nás každý den rozmnoží svou milost a duše, které budou díky nám spaseny, budou svědky naší odměny.“

„Kdyby měli ubozí zatracenci čas, který my ztrácíme, jak dobře by ho využili! Kdyby měli jen půl hodiny, za tu půlhodinu by se peklo vyprázdnilo.“

„Přejeme si, aby v naší zemi morálka nahradila egoismus, čest za falešnou cnost, zásady za zvyklosti, povinnost za dobré mravy, říše rozumu za tyranií módy, pohrdání neřestí za pohrdání neštěstím, pýcha za drzost, velkodušnost za marnivost, láska ke slávě za lásku k penězům, dobré lidi za dobrou společnost, zásluhy za intriky, genialitu za vtipem, pravda za pozlátko, přitažlivost štěstí za omámení smyslností, vznešenost člověka za malost velikánů, lid velkomyslný, mocný, šťastný za lid líbivý, lehkomyslný a ubohý; zkrátka všechny ctnosti a zázraky republiky místo všech neřestí a absurdit monarchie.“

„Jak by byl život ubohý, kdybychom pro samou starost zastavit se nemohli.“

„Stali jsme se snad nakonec tak nízkými a ubohými, že nám nemůže se zbraní býti důvěřováno? Jsou-li zde tyto zbraně skutečně ku naší obraně, čí ruce jsou důvěryhodnější a povolanější k jejich držení, než naše vlastní?“

„O práci, o svobodě, o nápadu, o složitostech,
Říkám si o čem je život o čem jsou ty pohledy na život. A došla jsem k názoru že je to hodně tím co vlastně člověk dělá za práci a čím se sám o sobě zabívá a přemýšlí o ruzných věcích. Proč si to myslím. Protože to nad čím nejvíc člověk přemýšlí a běžně řeší to prostě je i jeho život. Třeba když by člověk měl jako koníček zálibu přemýšlet o lidské podstatě a práci dělníka tak to ale nesouzní s jeho zálibou a myšlenkovou aktivitou. Ale kdyby měl práci kde by mohl testovat ostatní a mohl by skoušet lidskou podstatu tak byl by spokojen a byl by přínosem. Co teoreticky kdyby šlo zjistit pro co člověk má předpoklady odvozené od toho jak myslí a jaké jsou jeho hodnoty a myšlenky a tím ho pak nasměrovat k tomu být v životě šťastný. Proč něco takového není třeba ve školách před tím než si mladý člověk vybíra školu. Proč se na tohle neklade tak velký důraz pořádně a skutečně by ty studenty nasměrovali proklepli si je a jejich myšlenky a v tom v čem by se jim dařilo našli to nejlepší pro ně. A nebo lidi na úřadech práce ty lidi co třeba z nakého důvodu mají problém si najít práci. Protože jsou jiní ale jsou pracovití ale jejich myšlení je napadené nízkým sebevědomím a vlastně se neznají protože v sobě třeba nezozvíjeli celý život svůj potenciál a zájmy kterými by se mohli živit. Tak takový test kvíz kdo opravdu jsou a k čemu se jejich myšlení hodnoty a úvahy o životě hodí, a i jejich fyzické psychické předpoklady. Takovej test by se mi fakt hodil a myslím i spoustu dalším lidem. Kteří se neznají a neví k čemu se hodí a v čem by byli dobří. Jasně můžou jít a zapnout zuby a dělat něco co je nebaví jenom proto aby přežívály pro ty prachy ale je fakt že jakej v tomto ohledu má život smysl. Pak spousta lidí žije nenaplněné životy a nemají ani v srdci upřímnou lásku když samy nenávidí svoje práce a životy které žijou jenom pro prachy a jistoty. Když si nedáte tu možnost dělat to v čem vynikáte a i vaše myšlení nejen ruce. Tak jak hloupá je společnost kde lidi jen přežívají ale vlastně vůbec nežijou to co chcou skutečně žít. A důsledkem toho je trapně ubohá nudá společnost která se sama nerozvíjí a neroste ani psychicky ani na tom myšlení nemá sny touhy ani nadšení. Potencional všech je přeceňován protože se málo hledají možnosti lepšího využití myšlení jedinců a navíc. Možná nejsou keše a lidi co by opravdu mohli na tom něco změnit nebo stvořit takový test ktery by změnil lidem život k lepšímu. Podle toho jací jsou a jak myslí a v čem jsou fakt dobří najít v nich to nejlepší a dodat tím testem jim sílu a uvědomění toho že jsou v něčem dobří. A nejen soudit je za to že to nejde že se nedaří že jsou líní né to je chybné myšlení. Nadavat nikomu protože se mu nedaří že mu to nevychází jak si myslí většina že by mělo. Občas to nemusí jít podle představ a život sváma zatočí a ostatní těžko můžou vědět co ve své hlavě prožíváte. Každý je různy a na to by se mělo brát ohled. Nikdo není stroj mašina na práci jsme lidi živé bytosti a to je fakt a podle toho by sme se měly chovat k sobě s úctou k sobě a svému vnímání života. Možná chyby všemu víra a motivace k tomu dovolit a dát si tu možnost to prostě udělat? Nebejt zlej ale věřit v ty co jsou slabší povahy co nejsou tak psychicky silni a houževnatí jako jiní.“

„Když to nemá žádnou hodnotu a smysl je to ubohé a marné.“

„Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“

„Pokud se nedíváte dopředu, přestáváte žít. Ale bez pohledu do minulosti je náš život ubohý.“

„Kdyby každé dítě na tomhle světě žilo šťastně a vesele v bohactví a v lásce. Tak by svět nepoznal pravou motivaci nadšení víru pro život. Protože by všichni byli zhejčkaní parchanti kteří by si diktovali podmínky a vymejšleli si samé hloupisti. Protože by jim nikdo neřekl STOP mohli by být všemocní a neznali by hranice omezení svích limitů jak existovat. A nakonec by je vedla zhejčkaná nálada která by z nich udělala bezcené a bezhodnoty líne ubohé nepřemýšlivé lidi které by se nechceli snažit a neměli by tu chuť cokoliv dělat. Protože by je nic neutvařelo v tom přemýšlet o dobru když nikdy by nemusely čelit krutosti a zlu a hnusnosti světa těškostem života. Protože to složitý dělá z lidí silnější né z lechkosti šťastnější.“

„Současná kultura je jako kniha, která má bombastický titul - ale ubohý obsah.
(výjimky potvrzující pravidlo? . . . velmi vzácné)“

„Nevím nic jen tvrdím to co cítím protože mi to můj vnitřní instinkt schválil. Nekritizuj člověka který je ubohý jinak jsi sám ještě větší ubožák. A já jsem ubožačka ale snažím se jen přizpůsobyt marnotratnosti života a nic víc. Vlastně mi příde že je to můj cíl přežít marnotratnost života a tak nák po svém protože jinak umírám.“