Citáty na téma zármutek

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Za všechno dobré nakonec musíme zaplatit zármutkem.“

„Přítel je ten, kdo se spoluraduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, ale pouze kvůli němu.“

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

„Žárlivost je podobně jako zármutek jednou z emocí, které lze označit za normální.“

„Zármutek sneseš sám, ale o radost se musíš podělit.“

„Je to velké tajemství lidského života, že starý zármutek ponenáhlu přechází v tichou a něžnou radost.“

„Závist je zármutek nad cizím dobrem.“

„Pouze lidé, kteří jsou schopni silně milovat, mohou také trpět velkým smutkem, ale stejná nutnost milování slouží k potlačení jejich zármutku a uzdravuje je.“

„Zármutek sneseš sám, ale radost musí být sdílená.“

„Očekávání je příčinou všech zármutků.“

„Rozum a z něho vyplývající připravenost na všechny životní zvraty je nejlepší lék, nejlepší prostředek ku zmírnění zármutku.“

„Muž, který je sám sobě pánem, může zármutek ukončit tak snadno, jako dokáže vymyslet potěšení.“

„Jestliže vážnější nemoci těla dovedou překazit příjemnost života, tím spíše ji musí překazit nemoci duše, k nimž patří touha po bohatství, slávě, panování, po rozkoších těla, návaly sklíčenosti, omrzelosti a zármutku, které hlodají v duši a moří ji starostmi.“

„Velké duše mají tak silné a mocné uvažování, že i když mají velké vášně, a dokonce často prudší, než u běžných lidí, jejich rozum zůstává stále pánem a působí, že jim i zármutky slouží a přispívají k dokonalé blaženosti jejich života.“

„Pila jsem, protože jsem chtěla utopit své zármutky, ale teď se ty zatracené věci naučily plavat.“

„Je několik druhů bolesti a zármutku. Nejhorší však je, když cítíš že jsi na dně, s tím nejde nic dělat. Musíš chodit jako tělo bez duše a čekat dokud to v tobě samo neumře, nestane se z toho prach a nezmizí.
Z toho ti nepomůže nic jiného, než čas.“

„Dejte dobrý nápoj příchozímu, dejte vína tomu, kdo má špatnou náladu, aby se napil a svůj zármutek zapomněl.“

„Práce je nejlepší protilátka proti zármutku.“

„Líbí se mi žití. Někdy jsem byl divoce zoufalý, zkroušený, plný zármutku, ale skrze to všechno stále zcela jistě vím, že jen být naživu je velká věc.“

„Příteli, chtěl bych tě rozveselit, budu ti vyprávět o svém nejnovějším zármutku.“

„Zármutek není zlý. Zlé je jenom zoufalství.“

„Plakat znamená zmenšit hloubku zármutku.“

„Bol křivdy hojí nepřítelův zármutek.“

„Zármutek můžeme nést sami. Ale abychom se dovedli těšit z radosti, musíme se o ni s někým podělit.“

„Duchovní blaženost je pravý základ lidského života, neboť život byl stvořen kvůli štěstí, ne kvůli starosti, k radosti, nikoli k zármutku.“

„Statisíce Norů prožívají svůj smutek s květinami v rukou a slibují v tuto chvíli jeden druhému: Budeme držet pohromadě, o svůj zármutek se rozdělíme. Na nenávist a agónii odpovíme nadějí.
po masakru v Norsku“

„Zármutek je něco zvláštního; neubráníme se mu. Je jako okno, které se otvírá o své vlastní vůli. V místnosti je stále chladněji a nám nezbývá než se chět zimou. Ale to okno se pokaždé otevře o trochu méně a jednoho dne se s úžasem ptáme, kam se podělo.“

„Zármutek sneseš sám, ale radost musí být sdílena.“

„Nebuď pro starší osoby příčinou zármutku, ale s úctou jim služ.“

„Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky.“

„Časem zvykne člověk všemu, časem zvykne si i redaktor na konfiskace a naučí se je považovat za chléb svůj vezdejší. Konfiskace spisu tištěného, má-li skutečně mít účinek, nesmí se tak příliš zhusta opakovat a musí také vždy jen zasahovat spis skutečně nebezpečný. Jestli si naše čtenářstvo povšimne úředního oznámení c. k. podkrajského úřadu (resp. státního zastupitelství) stran zabavení našeho posledního sobotního čísla, zpozoruje tam, že c. k. zastupitelství jenom v tomto čísle nachází sedm přestupků. (následuje výčet přestupků a odpovídajících trestních sazeb) Musí se tedy říci, že pan kutnohorský státní zástupce má dobře na zřeteli zásadu: Co děláš, dělej důkladně, neboť 26 let 6 měsíců žaláře a k tomu ještě 5100 zlatých pokuty je zajisté pro každého redaktora dostatečné kvantum a zvláště pro takového, který má na krku ještě několik jiných procesů. Půjde-li to takto dále, budou zajisté někteří páni biskupové donuceni vypsat všeobecné modlení za redaktora Slovana a přiměřené prodloužení jeho života, aby spravedlnosti mohl být dán náležitý průchod, neboť by se jinak mohlo lehce stát, že by tento redaktor při vší své známé úctě a poslušnosti k zákonům a při vší své naději na dlouhé stáří, přece k velkému svému zármutku nebyl v stavu celý trest náležitě odsedět.“

„Je těžší snést nadbytek radosti nežli jakékoli množství zármutku.“

„Mysli na to, že co se ti zdá radostí, zatím co mluvíš, se může stát zármutkem.“

„Lépe než vlastní radost nás z nudy vytrhne cizí zármutek.“

„A to je ta čarovná Paříž, kde se setkávaly všechny evropské národy, aby se potěšily a utišily svoje zármutky! Co je to za strašné lidi! Jsou to evropští orangutani. Jak jde taměší laskavost a přívětivost dohromady s tak promyšlenou krutostí.“

„Řeč je mocnou vládkyní, která vykonává nejbožštější díla nejmenším a nejnepatrnějším tělem, neboť dovede i zahnat strach i odejmout zármutek i způsobit starost i zvětšit soucit.“

„Pravé pokání není žádnou lehkou záležitostí. Je to důkladná změna smýšlení o hříchu, změna, která sama v sobě ukazuje zbožný zármutek a ponížení — v upřímném vyznání před trůnem milosti — v úplném odstoupení od hříšných zvyků, a zůstávající nenávistí vůči hříchu. Takové pokání je nerozlučný společník spásné víry v Krista.“

„Pán nás občas postihuje zármutkem, ale je to vždy tisíckrát méně, než si zasloužíme, a o mnoho méně než trpí mnozí z našich bližních okolo nás.“

„Hněv je silnější než strach, silnější než zármutek.“

„Znovu se potopila do slané vody ... do lahodného teplého hlbokého slaného nálevu zármutku.“

„Vejdete-li jenom do svého vlastního života, potom vás krása provází neustále. Protože krása je. Samozřejmě, zármutek také je. Vždyť na světě je rovnováha citů, a nejen citů. Je však také porušování této rovnováhy.“

„Přátelství zlepšuje štěstí a potlačuje bídu zdvojnásobením našich radostí a rozdělením našich zármutků.“

„Silná radost a zármutek závisí na zacházení, které toto základní sociální já přijímá.“

„Katyň je místo společného zármutku Rusů a Poláků. Nic nesbližuje tolik, jako společné utrpení, je-li přijímáno s porozuměním na obou stranách.“

„Něha a dotek
a několik vřelých slov –
pryč je zármutek.“

„Pokud milovaný člověk miluje jiného, je největším potěšením i zármutkem mu tuto lásku darovat.“

„Pro tělo je blahodárné jedině štěstí, ale síly ducha rozvíjí právě jen zármutek.“