Citáty o smrti

500+ citátů o smrti a zármutku, které dodají naději | Citaty.net | strana 3

„Smrt se může stát oslavou, musíme se jen naučit přivítat ji uvolněněji.“

„V okamžiku největšího štěstí je žádoucí zemřít.“

„Nuda je čekáním na smrt.“

„Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?“

„Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.“

„O čem psali a píšou spisovatelé na celém světě, to by se dalo spočítat na prstech – láska, smrt, práce, boj. Všechno ostatní se dá zařadit do něčeho z toho.“

„Láska stojící na kráse, tak jako krása, brzy umírá.“

„Lež je jako alkohol. Lháři lžou i při umírání.“

„Je krásné zemřít vlastní smrtí.“

„Je-li štěstí žít, snad také není bez užitku sáhnout si na svou smrt.“

„Zbavme se iluzí o naději, neboť zrazuje, o lásce, neboť unavuje, o životě, neboť přesycuje a neukojí, ba i o smrti, neboť přináší víc, než se chce, a míň, než se doufá.“

„Smrt dává životu smysl, a proto je třeba mít ji vždycky u sebe - v mysli.“

„Vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím.“

„Smrt je největší dar přírody.“
PRAECIPUUM NATURAE BONUM MORS

„Smrt není zlá, co zlé je, to umírání je.“

„Co je smrt? Konec nebo přechod?“

„Zemřít není tak strašné, jako žít s člověkem, kterého nemilujeme.“

„Můj život je tak naplněn starostmi a je tak těžký, že smrt by pro mě znamenala jen vysvobození. Ale mám povinnost vůči německému národu a lidu a já tyto povinnosti splním.“

„Nebojím se smrti, protože v ni nevěřím.
Je to jen přestup z jednoho auta do druhého.“

„Je možné se vyhýbat smrti, ale ne se jí vyhnout. – Fugere licet mortem, sed non effugere.“

„Smrt všechno srovná.“

„Láska snese spíše nepřítomnost nebo smrt, než pochybnost a zradu.“

„Hrdina umírá jednou, zbabělec tisíckrát.“

„Lépe zemřít se všemi, než žít sám.“

„Lidé se tolik bojí o svou budoucnost, že si neužívají přítomnost. Ve výsledku nežijí život v přítomnosti ani v budoucnosti. Žijí, jako kdyby nikdy neměli zemřít, nakonec umírají, aniž ve skutečnosti vůbec žili.“

„Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.“

„Lépe je zemřít, než trávit život podobný smrti.“

„Nejhorší druh pláče není ten, který může vidět každý-nářek na nárožích, trhání šatů. Ne, nejhorší je, když pláče vaše duše, a cokoli děláte ji nemůže utěšit. Část jí zemře a stane se jizvou na té části vaší duše, která přežije.“

„Když se duše raduje, ničeho se nestrachuje. Ani smrti.“

„Manželství je jako smrt. Jen málokteří jsou dost silní a připravení.“

„Správně vychovaný muž žije u své milenky a umírá u své manželky.“

„Smrt je dobrá, přijde-li v boji za dobrou věc.“

„Nikdo se nestal nesmrtelný svou leností.“

„Být šťastný po celý život? To by žádný smrtelník nesnesl. Bylo by to peklo na zemi.“

„Miluji, můj ubohý příteli -
a svět má náhle smysl,
život má náhle smysl,
i smrt bude míti smysl…“

„Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.“

„To, že někdo za něco položil život, ještě neznamená, že to, za co zemřel, je pravda.“

„Zůstaneme spolu, dokud nezemřeme, jsem si tím jistý.“

„Sketa, než umře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutná smrti.“

„Umění je stromem života. Věda, to je strom smrti.“

„Nikdo ještě na své smrtelné posteli neřekl, že by si přál strávit více času v práci.“

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli.
Ale my pokračovali!
Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše.
Tyto systémy selhávají. Nechte je selhat.“

„Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil.“

„Žádný inteligentní panovník nepřišel. Nikdo v království mne nechce za učitele. Nastal čas zemřít.“

„Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.“

„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře, (…) člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“

„I ten nejotrlejší člověk má v srdci struny, které ho rozechvějí, jakmile se jich dotknete. I člověk nadobro rozvrácený, jemuž je život i smrt pro smích, přestává s některými věcmi žertovat.“

„Kdo pro ctnost na smrt vydán je, ten nezemře.“
QUI PER VIRTUTEM PERITAT, NON INTERIT

„Člověk nemůže ničím vládnout, dokud má strach ze smrti. Kdo se jí však nebojí, tomu patří všechno.“

„Mám za to, Živote, že po sobě necháváš mnoho smrtí. Bezpochyby i já zemřel, a to nejméně desettisíckrát předtím.“

„Nevíš ještě, co je život; jak můžeš vědět, co je smrt?“

„Není lepší zemřít za věc, ve kterou věříme, jako je mír, než trpět za věc, v niž nevěříme, jako je válka?“

„Smrt není trest, smrt je odměna.“

„Život je silnější než smrt, nadějě je silnější, než zoufalství.“

„Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný, ale i nešťastný z toho, že se z ní vyléčil.“

„Jdoucí na smrt nechtějí zemřít.“
Morituri nomulus mori.

„Zjistil jsem, že všichni lidé okusí smrt, ale pouze někteří život.“

„Ó, šťastný smrtelník jemuž nikdy nechyběl humor.“

„Neklesej na mysli, když je ti nepřízniv osud. Doufej! Jen naděje nevzdá se muž ani ve chvíli smrti.“

„Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.“

„Lenošení bez vzdělávání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka.“

„Samota je vznešená, ale smrtonosná pro umělce.“

„Život se vymyká trvalému ohraničení. Jedinou jeho hranicí je smrt.“

„Za chvíli zemřu, ale můj duch se povznese nad hmotný stav, zničí se mé tělo, ale můj duch nikoliv.“

„Pro mě je nesmrtelnost duše památka, kterou zanecháváme v paměti lidí.“

„Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí.“

„Pravá bolest není, když to bolí tak, že se bojíte smrti. Pravá bolest je, když to bolí tak, že si přejete zemřít.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Před úspěch nesmrtelní bohové zařadili pot.“

„Člověk - občan se rodí, žije a umírá jako otrok; když se narodí, sešněrují ho do povijanu, když zemře, zatlučou ho do rakve; dokud nosí lidskou podobu, věčně je poután nějakými nařízeními.“

„Život vám dává jedinečnost, smrt vám ji ničí.“

„Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!“

„Naděje, která nás provází celý život, neopouští nás ani v hodině smrti.“

„Sport je poslední možností mimo válku, kterou naše civilizace dává lidem k fyzické agresivitě. Sport je válce nejbližší lidská činnost, jen bez smrtícího východiska.“

„Vlast nebo smrt!“

„Málokdo z novinářů boxoval, ale stejně píšou o tomto sportu tak zasvěceně, že jim každý uvěří. Jen si to zkuste. Pojďte se mnou do ringu. Ani se vás nedotknu. Jen budu chodit kolem vás, dokud nezemřete na infarkt.“

„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh' srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.“

„Nejlepší přítel je ten, co včera umřel.“

„Abyste neupadli v zapomnění, jakmile zemřete, buď napiště něco, co bude stát za přečtení, nebo dělejte věci, o kterých bude stát za to napsat.“

„Šťasten, kdo zemře dříve, než sám začne volat smrt, aby si ho vzala.“

„Nebýti lásky, lidé by zemřeli touhou, že nemohou stát se tím, čím chtějí být. Láska přišla na svět proto, aby každý poznal výsostnost zázraku - že je právě tím, čím je.“

„Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.“

„V životě jsou všichni rovni; smrt dává vynikajícím vyniknout.“

„Zemřít nemůže být horší než takhle žít.“

„Zlaté oči, které mohou k smrti vyděsit, jsou fascinující. Člověk, který se jednou spatřil pohled vlka, nikdy nezapomene na jeho oči.“

„Jednou se Smrt zeptala Života: “Proč mne lidé tak nenávidí a tebe tak milují?”
Život odpověděl: “Protože já jsem překrásná lež a ty bolestivá pravda…”“

„Žádný člověk by nesnesl život, kdyby znal hodinu své smrti.“

„Všechny nás čeká stejná noc a všichni se jednou vydáme cestou smrti.“
SED OMNES UNA MANET NOX ET CALCANDA SEMEL VIA LETI

„Úplné osvobození od stresu znamená smrt.“

„Láska zbavená mlčenlivosti by ztratila svoji nesmrtelnou chuť a vůni.“

„Je těžké mít trpělivost s lidmi, kteří tvrdí 'Žádná smrt neexistuje' nebo 'Na smrti nezáleží'. Ale smrt existuje a cokoliv existuje, na tom záleží.“

„Opravdový pán Smrti před Smrtí neutíká. Ví, že musí zemřít, a chápe, že ve světě živých jsou mnohem, mnohem horší věci než umírání.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Přátelství má být nesmrtelné, nepřátelství smrtelné.“

„Člověk balamucen nadějemi tancuje do náruče smrti.“

„Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.“

„Jak krásná je smrt toho, kdo hodně miloval!“

„Smrt je tak asi ten největší odpočinek, co člověk může mít.“

„Není pravda, že každý se bojí smrti, neboť nikdo neví, zda není naopak pro člověka nejvyšším požehnáním.“