Citáty o zoufalství

„Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství, avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.“

„Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí.“

„Ve světě plném nenávisti se ještě musíme odvážit doufat. Ve světě plném hněvu se ještě musíme odvážit věřit v Mír. Ve světě plném zoufalství se ještě musíme odvážit snít. A ve světě plném nedůvěry se ještě musíme naučit věřit.“

„Hranice mezi dobrem a zlem, nadějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.“

„Přivést k zoufalství duši mladého člověka je zločin, který překonává všechny ostatní zločiny.“

„Člověk se nikdy neobětuje v zoufalství, nýbrž v nadšení. Neočekává od svého obětování smutek a beznaděj, nýbrž naopak blaženost, která převýší všechno, co mu může poskytnout běžný život.“

„I když člověk usíná v zoufalství, probouzí se do naděje, že svět bude jiný.“

„Život je silnější než smrt, nadějě je silnější, než zoufalství.“

„Se dvěma láskami v srdci, k ženě a ke krásnu, není k zoufalství pražádný důvod.“

„Člověk se nemusí bát žádné krize; měl by se obávat jen toho, aby ho v krizi neoslepilo zoufalství, ztráta naděje.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Láska je přechodné šílenství, vybuchne jako sopka a potom opadne. A když opadne, musíš se rozhodnout. Musíš zjistit, zdali je vaše kořeny propletený takovým způsobem, že váš rozchod není vůbec myslitelný. Protože právě tohle je láska. Láska není ta bezdechnost, není to vzrušení, nejsou to halasné sliby věčné vášně, není to touha pářit se čtyřiadvacet hodin denně a není to, když v noci zůstaneš vzhůru a představuješ si, že líbá každý záhyb tvého těla. Ne, nečervenej se, já ti teď říkám náramné pravdy. To je jenom zamilovanost, to svede každý hlupák. Láska samotná je to, co zbude, když se zamilovanost vyčerpá, a to je jak umění, tak šťastná náhoda. Mně a tvé mamince se to povedlo, měli jsme kořeny, které kdesi v podzemí srostly k sobě, a když nám z větvi opadaly všechny ty krásné květy, zjistili jsme, že jsme jeden strom, ne dva. Ale někdy korunní plátky opadnou a ty zjistíš, že kořeny nesrostly. Představ si, že opustíš domov a svůj lid, jen abys po šesti měsících, roce, třech letech zjistila, že strom tvé lásky nezapustil kořeny a vyvrátil se. Představ si to zoufalství, představ si, jak by tě to dusilo.“

„Považuji za pokrytecké, že jsou nám lhostejná mnohá zvěrstva, která lidi vhánějí do zoufalství, ale v případě sebevražd jsou najednou všichni připraveni zasahovat, zachraňovat.“

„Něžnost a laskavost nejsou znaky slabosti a zoufalství, jsou naopak výrazem síly a výjmečnosti.“

„Ve tři ráno krev teče pomalu a hustě a spánek je těžký. Duše buď spí v požehnané nevědomosti noční hodiny, nebo se shlíží sama v sobě v hlubokém zoufalství. Nic mezi tím. Ve tři ráno je ta stará děvka, svět, zbavená křiklavých šminek, nemá žádná prsa a má skleněné oko. Veselí zní dutě a pronikavě, jako v Poeově zámku obklopeném Rudou Smrtí. Hrůza je zničena nudou. Láska je sen.“

„Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.“

„Dnes, víc než kdy jindy v historii, stojí lidstvo na křižovatce. Jedna cesta vede do zoufalství a naprosté beznaděje. Druhá do totálního zničení. Modleme se abychom v sobě našli moudrost zvolit si tu správnou.“

„To není poctivá otázka a ty to víš. Vždycky něco zbude. To jest pokud to, co bylo, bylo skutečné. Pokud nebylo, pak na tom nezáleží. Když ano, něco zůstane, kousíček lásky, troška nenávisti, zoufalství, výčitky, touha. Ledaco. Ale něco jistě.“

„Naděje znamená žít dál uprostřed zoufalství a zpívat si dál uprostřed tmy.“

„Z neznalosti sebe povstává pýcha, z neznalosti Boha vzchází zoufalství.“

„Zločin je o hodně snesitelnější ve stavu zoufalství a hrůzy, než v němém klidu každodenního života.“

„Zoufalství na nás Bůh nesesílá, aby nás usmrtil, on nám je posílá, aby v nás vzbudil nový život.“

„Četba Božího slova pozvedá naši duši, aby nás nepřemohlo zoufalství, a na druhé straně v nás vyvolává bázeň, aby námi nezmítala vichřice pýchy.“

„Na názory nesmíš příliš dát. Co je psáno, to nelze změnit a názory jsou často jen výrazem zoufalství nad tím.“

„Člověk se často žení z náhlého zoufalství a pak toho lituje celý život.“

„Zoufalství je špatný spojenec a přivede vás dál, než tušíte.“

„Někdy mě jímá zoufalství a vztek z toho, že se člověk v dnešním Německu už nemůže jasně vyjádřit a nazvat věci pravým jménem. Tohle znám jenom z totalitních států.“

„Muž považuje poslední lásku jenom za jedno z hezkých dobrodružství. Nepozoruje nic; nepřikládá žádný význam tomu posled-nímu výbuchu něhy a mládí, a když je všechno pryč, stojí tu bezbranný, zničený jako starý pouliční zpěvák, zbývá jen zoufalství.“

„Lidský život začíná na rubu zoufalství.“

„Žena potřebuje zrcadlo v každé situaci, v radosti i v zoufalství.“

„Zármutek není zlý. Zlé je jenom zoufalství.“

„Valná část lidí žije v tichém zoufalství. To, čemu se říká odevzdanost, je zatvrzelé zoufalství. Ze zoufalého města odcházíte na zoufalý venkov, jen abyste se potěšili nádherou norků a ondater. Navyklé, leč neuvědomované zoufalství prostupuje skrytě i tak zvané hry a kratochvíle. Žádné zábavné rozptýlení v nich nenacházíte – to se totiž dostavuje až po práci. Je však charakteristickým rysem moudrosti uvarovat se zoufalého počínání.“

„Neustálé hromadění majetku jednou třídou lidí by způsobilo velké příkrosti, zbídačení a ponížení druhé třídy lidí. Kdyby se moci zámožných nějakým způsobem nečelilo, stala by se neomezenou, a chudý, ač má v očích Božích stejnou cenu, by byl svými bohatšími bratry pokládán za méněcenného a podle toho by s ním i jednali. Pocit takového útlaku by vyvolal hnutí v chudší třídě. Zavládl by v ní pocit beznaděje a zoufalství, který by vedl ke zkáze mravů společnosti a otevřel dveře zločinům všeho druhu.“

„Často neříkám věci nahlas, i když bych měl. Dokážu všechno držet v sobě a rozškatulkovat si to, až už je to někdy k nevydržení: moje nitro je někdy jako sklep, ve kterém jsou uloženy stovky lahví vzteku, zoufalství a strachu, ale nikdo to na mně pouhým pohledem nepozná.“

„V náboženství stejně jako ve válce a všude jinde nedojdete
útěchy tak, že ji budete vyhledávat. Hledáte--li pravdu, můžete nakonec
dojít útěchy: hledáte-li útěchu, nedostane se vám ani útěchy ani pravdy -
jedině lichotek a zbožných přání zpočátku a zoufalství nakonec.“

„Naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si svou osamělost neuvědomovali: předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivním konzumem sluchových a zrakových požitků, které nabízí průmysl zábavy; určité uspokojení mu přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné.

*Moderní človek se přeměnil ve zboží; prožívá svou životní energii jako investici, která je mu protředkem k dosažení co největšího zisku se zřetelem k jeho postavení a k situaci na trhu osobností. Odcizil se sám sobě, ostatním lidem i přírodě. Jeho hlavním cílem je výhodná směna jeho dovedností, znalostí – jeho samého, jeho „osobnostního balíčku“ s jinými, kteří mají stejný záměr spravedlivé a výhodné směny. Život nemá jiný cíl než pohyb, jinou zásadu než zásadu spravedlivé směny, jiné uspokojení než konzumovat.

*Skutečnost, že soustředění je nutným předpokladem pro zvládnutí některého umění, je sotva třeba dokazovat. Každý, kdo se nějakému umění učil, to poznal. Ale soustředěnost je v naší době ještě vzácnější než sebekázeň. Naše kultura přímo vede k nesoustředěnému a rozptýlenému způsobu života, snad jako žádná jiná. Děláte mnoho věcí najednou: čtete, posloucháte rozhlas, mluvíte, kouříte, jíte, pijete. Jste spotřebitel s otevřenými ústy, dychtivý a ochotný polknout všechno – obrázky, lihoviny, vědomosti.

*Stroj, který vyrobí za poloviční dobu stejné množství, je dvakrát tak dobrý než starší a pomalejší. Jsou pro to ovšem důležité ekonomické důvody. Ale jako v tak mnoha jiných případec, i zde se lidské hodnoty určují hodnotami ekonomickými. Co je dobré pro stroj, musí být dobré i pro člověka – tak se uvažuje.“

„Máme sklon domnívat se, že jakékoli vnější projevy (jako křik nebo agrese) jsou špatné, a proto se jim při vizualizačním procesu vyhýbáme. Měli bychom však chápat, že emoce zahrnují celou vibrační škálu, na jejímž jednom konci se nacházejí stavy jako radost a láska a na druhém pocit bezmoci. Pomsta je vlastně vibračně zvýšený pocit bezmoci, zoufalství nebo strachu. A stejně tak nenávist nebo vztek. Často nejlepším způsobem, jak se dostat z vibrace bezmoci, je dovolit si posunout se nahoru na vibrační škále tím, že si budeme vizualizovat, jak se uchylujeme k nějakým velmi silným činům, například k pomstě nebo výbuchu vzteku, nebo jak něco ničíme a rozbíjíme. Tato část procesu scelování probouzí v lidech největší odpor, protože by své vnitřní dítě raději učili jít bezpečnější cestou. Anebo protože se nechtějí zaobírat násilnými představami ze strachu, že by to vedlo k vnějším projevům násilí. Proto nebuďte překvapeni, když v sobě pocítíte vnitřní odpor k tomu, co jsem právě navrhla. To je normální. Ovšem většina lidí si neuvědomuje, že jim hrozí daleko větší riziko, že se ve svém každodenním životě uchýlí ke skutečným násilným projevům, pokud pocitům pomsty, hněvu a obrany nepopustí uzdu ve svém bezpečném prostoru vytvořeném fantazií. Osoba, která si to nedovolí udělat, se obvykle nikdy neposune dál za pocit, že v životě hraje roli oběti.“

„Normálně bývá sebevražda chápána jako akt zoufalství, Palachův čin jsem ale považoval za akt sebeobětování, byl to mimořádný čin s mimořádnou výzvou“

„Optimismus může být i výraz krajního zoufalství.“

„Všichni jsme podřízení svému osudu. Ale musíme se chovat, jako by tomu tak nebylo, jinak bychom zemřeli zoufalstvím.“

„Lidé nemají svobodu bezplatně používat půdu, aby si uchovali nezávislost (omezování formou stavebních povolení, daněmi). Pomocí různých „podpor“ nebo „slev“ se omezí i ta troška nezávislosti, která lidem ještě zbyla, aby i potraviny mohly podléhat absolutní kontrole systému. Prostřednictvím manipulované „potravy“ lze ovládat a kontrolovat i mysl Zevnitř, protože POTRAVA vytváří KREV, díky níž jsme schopni fungovat, cítit, mít emoce, myslet, rozlišovat, provádět volby, tvořit a nakonec podle svého Bohem daného práva „BÝT“ rozpoznat sami sebe. Kdo má tedy dnes pod kontrolou naši volbu „BÝT“? Díky „potravě“ se dnes již mnoho lidí (vytvořených k obrazu Stvořitele) stalo „virem v lidské podobě“, kterého lze plně přetvořit a klonovat podle obrazu podřadného boha těch „několika vyvolených“. To nakonec vede k totální neschopnosti dosáhnout cíle života, kterým je Seberealizace, a k souhlasu s naimplantováním MIKROČIPU. Může se to stát jedině, když se podaří dostat lidi do stádia dostatečně velkého zoufalství - z toho, že už nemají peníze na to, aby přežili „běžným způsobem“. Pak bude naše zotročení absolutní a „rodný list“ (podle něhož „patříme státu“) už nebude třeba, protože dítě bude hned po porodu automaticky očipováno a zařazeno.“

„Smrt, je absolutní a neměnná pravda, život, bez konce, bez nevyhnutelnosti samotného bytí, je utrpením, bez počátku a konců, nikdy, nenaplněná a prázdná, beze smyslů, který nelze, ničím ukojit a naplnit, věčný boj a hlad, jež nebere skonání, v nezměrnosti časů a eonů samotné existence, ve které je život, ztracen, utápějící se v moři zoufalství a zmaru, navždy a navěky.“

„Láska je strašně komplikovaný koloběh plny zoufalství a bolesti.

Jeden miluje tu, ona jeho ne a on zase nemiluje tu, která jeho ano.“

„Pokud jste moudří, propojte tyto dva prvky: nedoufejte bez zoufalství a nezoufejte bez naděje.“
Si sapis, alterum alteri misce: nec speraveris sine desperatione nec desperaveris sine spe.

„Sebevražda není zbabělost, je to zoufalství ze zbabělosti druhých.“

„Někdy můžu jen sténat, trpět a vylévat si zoufalství u klavíru!“

„Existují dva typy věřících v Ježíše Krista. Boží loutky, ti kteří si volí snadnější a spravedlivější cestu. Nechávají vše na Bohu, aby skrze ně konal svou vůli, protože on je spravedlnost, láska, esence dobra. Tento život jim neposkytne štěstí v životě, ale záruku že vše, co vykonali, bylo dobré a v souladu s Bohem, a že je čeká věčný ráj, protože ten, kdo se vzdá svobodné vůle a vlastního ega pro vyšší dobro, má nárok na Božím královstvím. Pak jsou tu bojovníci v pravdě. Volí si těžší a šlechetnější cestu. Jsou to lidé, kteří berou zodpovědnost za všechno dobro a zlo jimi spáchané. Volí disciplínu a zoufalství, svobodu a smutek. Věří v sebe, i když je to může stát odmítnutí od Boha. Ale nezoufejte! Jestliže taký člověk pochybuje o Boží pravdě, aby si ji vyložil, tak chápejte, že Bůh je milostivý a že on je pravda a všechno vpravdě je u něho, v Božím království.“

„Krycí emoce je emoce, která existuje z toho důvodu, aby vás chránila před pocity nižších vibrací. Například hněv je krycí emocí strachu. Krycí emoce jsou jako led na jezeře, který vám brání spadnout do hluboké vody skryté pod ním. Otupělost a nedostatek citu jsou ve skutečnosti krycí emoce pro emoci zoufalství.“

„Vidím-li muže péci lívanečky a ženu píšící filosofický aforismus, shledávám to oboje zcela přirozeným. – Až k zoufalství nepřirozeným zdá se mně však býti, chce-li si žena pochutnati na lívanečkách mužových a hledá-li on v aforismu jejím některý problém společenský nebo světový vážně rozřešený.“

„Optimista je ten, kdo přežil a přemohl zoufalství.“

„Tajemství, které nám Panna svěřila, spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach.“

„Nahradím melancholii odvahou, pochybnosti jistotou, zoufalství nadějí, zlé dobrým, stížnosti povinností, skepticismus vírou, sofismata chladnou vyrovnaností a pýchu skromností.“

„Skutečný původ lidského zoufalství a frustrace nevězí v nevyhnutelných faktech života, mezi které patří smrt, bolest, strach či hlad. Šílenství člověka spočívá v tom, že když tyto skutečnosti naplní jeho přítomnost, snaží se z ní iluzi, které říká "Já", za každou cenu vymanit.“

„Sám sebe jsem se často ptal, jestli mám opravdu rád lidi, jak jsem se dlouho domníval, nebo zda je můj zájem o ně čistě profesionální. Veškeré moje chování bylo předurčeno vnitřním pocitem zoufalého osamění. I moje šílená práce byla způsobem, jak zaplnit obrovské prázdno a vyjít ze zoufalství či beznaděje tím, že se budu zajímat o druhé.“

„Jsme muži beze jména, bez příbuzných, kteří věčně čelí teroru a smrti (…) ve dnech rudých s masakrem a krví, v nocích černých se zoufalstvím.“

„Petriho svírá úplné zoufalství, cítí, že nemůže poskytnout ani náznak spásy, že mu nezbývá, než aby se stoickým klidem se vykřičel.“

„Původně jsem chtěl točit akční filmy. Dnes chci točit filmy, ve kterých jsou tři věci, které mi nedají spát: ztráta nevinnosti, mechanismus odepření něčeho a podstata zoufalství. To je to, o co mi jde.“

„Já vinen jsem, vy ne, a to je dobře. Měli byste mít nicméně možnost si říci, že toho, čeho jsem se dopustil já, byste se bývali dopustili taky. Možná s menší dávkou horlivosti, ale možná také s menší dávkou zoufalství, v každém případě nějakým způsobem ano. Snad mohu konstatovat, že, jak dokázaly moderní dějiny, za určitých daných okolností každý nebo téměř každý dělá to, co se mu řekne; a nezlobte se na mě, ale je jen malá pravděpodobnost, že zrovna vy byste byli výjimka, stejně jako jsem jí nebyl já. Jestli jste se narodili v zemi, kde nejen že vám nikdo nepřijde zabít ženu, ale kde ani nikdo nepřijde a neřekne vám, abyste šli zabíjet ženy a děti druhých, děkujte Bohu a jděte s pokojem. Ale pořád mějte na paměti tohle: možná jste měli víc štěstí než já, ale nejste lepší. Protože nebezpečí začíná právě ve chvíli, kdy najdete tolik troufalostí, abyste si to mysleli.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„Svědomí jest své poznání, jímž se člověk sám zná a jest-li vinen hříchem či není a umí rozeznávati, jest-li hřích či není. Člověk má se varovati svědomí příliš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích… A slove široké mínění, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům široký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. (Dcerka)“

„Je lepší cestovat plný nadějí, než dorazit do cíle. Příchod často nepřináší nic jiného než pocit zoufalství a zklamání.“

„Nejlepší písničky vznikají ze zoufalství nebo z pouhé znuděnosti vším, co byste právě měli dělat.“

„Předložíte-li normálnímu muži skupinovou fotografii školaček nebo skautek a řeknete mu, aby vybral nejhezčí, nemusí bezpodmínečně ukázat na nymfičku. Člověk musí být umělec i šílenec, bezmezně melancholický tvor s bublinkou žhavého jedu ve slabinách a věčným ohněm nesmírné smyslnosti v citlivé páteři (jak se musí hrbit a skrývat!), aby podle nevyslovitelných příznaků - jemně kočkovitého tahu lícní kosti, útlých ochmýřených končetin a jiných indicií, jež mi zoufalství, stud a slzy něhy nedovolí vyjmenovat - okamžitě rozpoznal malého anděla smrti mezi obyčejnými dětmi: stojí tam, jimi nepoznán, a není si vědom své fantastické moci.“

„Zoufalství se musí uznat jedna věc: nutí vás mít mnohem otevřenější mysl.“

„Když jsem byl dítě, když jsem byl adolescent, knihy mě zachránily před zoufalstvím: to mě přesvědčilo, že kultura je ta největší z hodnot […].“

„Občas mi říkají doma i v Evropě „pražský Prus“. Jsem k zoufalství mnoha odporně přesný a nemám rád muže s ženskými dny.“

„Je mnohem lepší pesimismus, který vybízí k aktivitě, než chlácholivý klid, jenž přinese čiré zoufalství.“

„Zoufalství a beznaděj člověk vnímá jen do té doby, než pozná Boha.“

„Láska je kořenem všech vášní. Z ní se rodí smutek, slast, radost i zoufalství.“

„Kdo se učí, musí trpět. A i ve spánku bolest, na kterou nelze zapomenout, dopadá po kapkách na srdce, až v našem vlastním zoufalství, proti naší vůli, přichází moudrost skrze strašlivé Boží milosti.“

„V hloubce každé vážné pochybnosti a každého zoufalství nad pravdou totiž stále působí vášeň pro pravdu. Nepodléhejte příliš rychle těm, kteří chtějí zmírnit vaši úzkost z pravdy. Nenechte se svést k pravdě, která ve skutečnosti není vaší pravdou, i kdyby tím svůdcem byla vaše církev, vaše strana nebo vaše rodičovská tradice. Jděte s Pilátem, pokud nemůžete jít s Ježíšem; ale jděte s ním vážně!“

„Nezoufejte: zoufalství naznačuje, že máte vše pod kontrolou a víte, co přijde. Nevíte - podvolte se událostem s nadějí.“

„Někdy mohu jen sténat, trpět a vylévat si zoufalství u klavíru!“

„Přítel, který s námi dokáže mlčet ve chvíli zoufalství nebo zmatku, který s námi dokáže zůstat v hodině smutku a ztráty, který dokáže snést, že nevíme... že se neuzdravujeme, že se neléčíme... to je přítel, kterému na nás záleží.“

„Řešit problémy vytvářením nových - čiré zoufalství a zkáza.
(staré se tím nevyřeší - nové přibudou)“

„Vztah je divoká jízda, která nás může dostat z výšin euforie do hlubin zoufalství.“

„Zoufalství je známkou staré nevyřešené bolesti.“

„Utápět se v zoufalství naše okolnosti nezmění.“

„Moudrost je složena z času, hledání, vědění, starostí, zoufalství, proher i víry.“