Citáty na téma vzduch

„Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.“

„Hudba je pro mě vzduch, který dýchám; je to krev, která pumpuje mými žilami, a která mě udržuje naživu.“

„… cítím čas jako živel, tu vlídný a užitečný, tu škodlivý a ničivý, tak jako člověk cítí vzduch, oheň a vodu. Dusím se nedostatkem času a nebo cítím, jak mě pálí a deptá, anebo v něm pluji s pocitem božské lehkosti. A přitom v každém okamžiku vím, že čas je jen bolestná iluze, že je to ve skutečnosti pouze počet souzených nám tepů a že jinak ani neexistuje.“

„Znič strach a obavy, ničeho se neboj a otevři nové možnosti, jen tak budeš moci vidět jasně, co je před tebou. Seber si z minulosti to nejlepší a potom ji nech navždy rozplynout v mysli. Je to jako zavřít dveře a otevřít okno. Dýchej volně celým tělem, ať máš mysl klidnou, prázdnou, čistou jako zimní vzduch.“

„Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Tážete se, jaká je naše politika? Řeknu: Vésti válku na moři, na souši a ve vzduchu s celou mocí a ze všech sil, které nám Bůh může dát. Vésti válku proti obludné tyranii, která nebyla nikdy překonána v ponurém, žalostném seznamu lidských vin.“

„Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí.“

„Budeme bojovat na mořích…
Budeme bojovat… ve vzduchu…
Budeme bojovat na polích…
Nikdy se nevzdáme…
“

„Stres patří k životu stejně jako vzduch a dýchání. Existuje jediný způsob, jak se stresu vyhnout. Zemřít.“

„Špiníme svůj vzduch a vodu a žijeme ve hluku a špíně, které by žádné jiné zvíře nesneslo a zároveň nám politikové a reklama říkají, že jsme se nikdy neměli tak dobře. Závislost moderních vlád na podobných nepravdách vede k hanebnému znečišt'ování mysli: televize, rozhlas, film a valná část školské výchovy.“

„Ptáte se, jaká je naše politika? Řeknu to takto: vést válku na moři, na pevnině a ve vzduchu, celou naši silou a s veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti zrůdné tyranii, nikdy nepřekonané v temném, žalostném seznamu lidského zločinu. Tak vypadá naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: vítězství - vítězství za každou cenu, vítězství navzdory všem hrůzám, vítězství, byť by cesta byla dlouhá a těžká; neboť bez vítězství není přežití.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Někdy je prostě nejlepší skočit - a křídla si nechat narůst až ve vzduchu.“

„Radikál je člověk stojící oběma nohama pevně ve vzduchu.“

„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“

„Když si nevíš rady, pusť to. Obrať pozornost do sebe. Měj důvěru ve vyšší sílu. Měj důvěru v to, že pracuje v tvůj nejlepší prospěch. Netrap se. Věř, že existuje něco víc, než jen to hmatatelné nebo viditelné. Stejně, jako nevidíš vzduch a dýcháš ho.“

„Ženy jsou pro mne vzduch, ale bez vzduchu se nedá žít.“

„Pokud bude na Zemi místo, kde bude vzduch, slunce a tráva, bude muset člověk litovat, že tam není.“

„Hřích není to, když se zapomenu pomodlit před jídlem, hřích je to, když se před jídlem na chvíli, na vteřinku nezastavím, neotevřu oči a nepoděkuji za nádheru života, za přátelství, za vzduch, za vodu a za jídlo, které podobně jako ptáci v povětří dostávám, za křišťálově čisté dny života.“

„Zvědavost! Samozřejmě, ta stará známá odporná neřest - nebo snad nevyléčitelná nemoc? Nejspíš bych byl schopný bez mrknutí oka napochodovat do samého pekla, jenom abych zjistil, jaká je tam teplota vzduchu.“

„Ten moment a klid
když v posteli sedíš.
sluchátka v uších máš
do notebooku hledíš.
Snažíš se něco nového vyplodit.
další záložku můžeš zahodit.
Když hlavu na chvíli odvrátím
myšlenku zpět nevrátím.
Aby proudit mohl vzduch
okno na ventilačku mám
sluchátka vyndám
vítr vnímám.
Jeho šum jak plyne, vane..,
do pokoje se všechen nedostane
dýchám dýchám, nepospíchám.
zelený čaj lžičkou míchám.
Sluchátka na moment odložím
do cvrlikání kobylek se zabořím.
poslouchám, naslouchám téměř se v tom vyrouchám.“

„O štěstí nejsou romány. Štěstí se nevypravuje, štěstí se žije. Štěstí je nenápadné jako dobrý vzduch nebo zdraví.“

„Měli bychom se procházet častěji, aby naše mysl mohla být osvěžena čerstvým vzduchem a hlubokým dýcháním.“

„Víc než eliminovat viry, kusem hadru na ksichtě, které se šíří vzduchem, je potřeba eliminovat hloupost.“

„Milujeme-li, jsme zranitelní. Milujte cokoliv, a vaše srdce se bude určitě trápit a nejspíš bude zlomeno. Chcete-li si být jisti tím, že si je zachováte nedotčené, nesmíte je dát nikomu, dokonce ani zvířeti. Pečlivě si své srdce obalte koníčky a drobnými požitky. Vyhněte se všem závazkům. Bezpečně je uzamkněte v klenotnici nebo v rakvi svého sobectví. Ale v této klenotnici - bezpečné, temné, nehybné, bez přístupu vzduchu - se změní. Nebude zlomeno; stane se nezlomitelným, neproniknutelným, nevykupitelným. Alternativou tragédie, nebo přinejmenším toho, že budete tragédii riskovat, je zatracení. Jediným místem mimo nebe, kde můžete být dokonale bezpečni před všemi nebezpečími a zmatky lásky, je peklo.“

„Oddělení lidských zdrojů pracuje se „vzduchem“ – lidskými dovednostmi. A ty jsou nejen stěží uchopitelné, ale navíc si většina lidí myslí, že jich má spoustu.“

„Lidský duch razí cestu navzdory varování a předsudkům. Navzdory archaickému mene tekel, že voda patří rybám a vzduch ptákům, dobyl člověk i tyto živly, ačkoli pro ně nebyl stvořen. Létá - na posměch všem takzvaným zákonům a v atomových ponorkách žije celé měsíce pod hladinou. Svou inteligencí si tvořil křídla a žábry, které mu byly přírodou odepřeny.“

„Zakládat jednu hypotézu na druhé znamená stavět ve vzduchu. Pomocí takových domněnek a smyšlenek lze dosáhnout nanejvýš toho, že zajistíme pouhou možnost našeho názoru; jeho skutečnost však touto cestou nedokážeme.“

„Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně. Zákon zní, raň, než budeš raněn. Láska je přelud, to ze strachu ti srdce buší, že mu dojde vzduch.“

„Žijte ve slunečním svitu, koupejte se v moři a dýchejte divoký vzduch.“

„Pro mne skauting znamenal celoživotní orientaci na hodnoty, které do nás škola ani rodina nedostala. Byli jsme součástí přirozeného klukovského živlu postaveném na tom, že kluci se spolu kamarádí a navzájem se vychovávají. My jsme se do té doby s klukama jenom bili. S příchodem skautingu to najednou dostalo silně dobrodružný ráz a jiný řád. Nikoliv metodou příkazů ale… – bylo to, jako když dýcháte vzduch. My jsme skautskou výchovu ani metodiku nevnímali, prostě to bylo to nejpřirozenější, co jsme tehdy mohli dělat. Věrnost hodnotám, jako je například přátelství nebo vztah k přírodě, to je něco, čeho se držím. Být věrný skautskému slibu, věrný tomu, co jsme si tehdy řekli… to je filosofie, bez které se člověk v dnešním světě neobejde, která ho drží pohromadě.“

„Osamělost dodává životu krásu. Dává západům slunce zvláštní plamen a nočnímu vzduchu lepší vůni.“

„Klid v hlavě je když nemyslíš a pouze vnímáš prostor okolí kolem sebe, myšlenky si někde plují v dáli. A ty jen cítíš tu orosenou trávu jak chladí ti nohy. O kousek dál za plotem motýli sosají šťávu ze spadlích hrušek jsou tam i vosy včely to je zvuků posloucháš hmyz. A v dáli zlatavé pole uzrálé pšenice vlní se od věru. teplý vzduch léta sluneční paprsky prohřívaji tělo. Ve větvích stromů šumí listy jak je vítr profoukává. Taky ptáčci vesele švitoří. Najednou si tou energií života co je všude nevnímáš čas ani sebe ego pouze přírodu v sadu. Klid a jsi pohlcen okolím kolem sebe a všechny starosti házíš za hlavu. Si klid soulad jako ta příroda cítíš jí svíma smyslama Čichem, ušima, očima, hmatem když se dotkneš kůry stromů nebo zrajícího ovoce cítíš vůmi chuť šťavnatost ovoce. Smysli tě najednou ovládají víc než myšlenky tehdy jsi klid.“

„dýchej vzduch, nepotřebuješ elektronku.“

„Duha vzniká, když padne sluneční záře na hustý stlačený vzduch.“

„Kámen lze hodit do vzduchu, a přece mu křídla nenarostou.“

„I podle prázdných šibenic poznáš, že něco visí ve vzduchu.“

„Pokud příroda učinila alespoň jednu věc méně náchylnou k výlučnému vlastnictví než ty ostatní, pak je to čin schopnosti myslet zvaný myšlenka, kterou může jedinec vlastnit výlučně, dokud si ji nechává pro sebe; ale jakmile je zveřejněna, nutí se do vlastnictví všech, a její příjemce o ni nemůže přijít. Její zvláštní vlastností je též, že nikdo jí nemá méně proto, že ji celou mají i ostatní. Kdo ode mne obdrží myšlenku, obdrží návod, aniž bych já o něj přišel; jako kdo si zapálí svíčku o moji, obdrží světlo, aniž by mě uvrhl do tmy. Aby se myšlenky volně šířily od jednoho člověka ke druhému napříč zeměkoulí, pro morální a vzájemné poučení člověka, a vylepšení jeho podmínek, se zdá být zvláštně a laskavě navrženo přírodou, když myšlenky učinila, stejně jako oheň, rozšiřitelné všude po prostoru, aniž by snížila jejich hustotu v nějakém místě, a, jako vzduch, ve kterém dýcháme, hýbeme se a fyzicky existujeme, neschopné zajetí či výlučného přivlastnění. Vynálezy tedy nemohou být, v povaze věci, být předmětem vlastnictví.“

„Jsem jako divoké zvíře za mřížemi. Potřebuju vzduch, potřebuju prostor.“

„Máma se od táty nikdy neodmilovala. Svou lásku k němu uchovala zrovna tak svěží jako to léto, kdy se seznámili. A aby to zvládla, odvrátila se od života. Občas vydrží celé dny o vodě a vzduchu. A jelikož je jedinou komplexní formou života, o níž je to známo, měl by se po ní pojmenovat nový živočišný druh.“

„Vzduch byl tak hustý, že by se z něj daly vyřezávat kostky a prodávat jako laciný stavební materiál.“

„Člověk je ta nejnásilnější přírodní katastrofa, která kdy na světě byla. On je škůdce ve stavech masového množení, on je smrtelné onemocnění zemského povrchu. Na tuto nemoc umírá země, voda, vzduch - veškerý živý svět.“

„Knihy jsou trochu jako okno. Dovnitř vpouští světlo a čerstvý vzduch a současně nám otvírají možnost poznání toho, co je venku.“

„Hudba dává barvu vzduchu okamžiku.“

„Voda a vzduch, dvě základní tekutiny, na nichž závisí veškerý život, se staly popelnicemi světa.“

„Jeden druhému vydýcháváme vzduch, jeden musí ustoupit nebo být „ustoupen“, do té doby musíme zůstat protivníky.“

„Nedokázala už vdechnout vzduch, a tak lapala po dechu. Nedokázala už myslet, a tak upadla do bezvědomí. Nedokázala se probudit k vědomí, a tak zemřela.“

„V záplavě šedého vzduchu se špatně dýchá dětem, které se snaží vidět barevně.“

„Ale nejraději snili o tom, že se znávali v elementárních plynných podobách, které se navzájem pronikají, zaplétají se do sebe a opět se rozplétají jako závity snu nebo dýmu: jistě se znávali jako bílá oblaka splývající spolu vysoko pod nebeskou klenbou, jako hravé vlnky, jako déšť padající na zem, jako rosa v trávě nebo jako semena z pampelišek, volně plujících vzduchem.“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Ovládněte sebe - ovládnete vzduch.“

„Doménou tanečníka není země ale vzduch.“

„Jiskra která ve vzduchu je se šíři jako blesk na nebi při bouřce veliké která tančí na obloze nádherné jako tvé oči.“

„Každý tvůj nádech je pro mě jako slunce a vzduch, a to slunce už nikdy nezapadne…“

„Nemůžeme dlouho přežít bez vzduchu, vody a spánku. Potom přichází na řadu jídlo a na paty mu šlape samota.“

„Mám klíč od mého hradu ve vzduchu, ale zda dokážu odemknout dveře, se uvidí.“

„Miluji půdu pod jeho nohama a vzduch nad jeho hlavou a všechno, čeho se dotkne, a každé jeho slovo. Miluji všechny jeho pohledy a všechny jeho činy a jeho celého a všechno společně.“

„A pak jsem ho uviděla a nic už nebylo jako dřív.
Nebe už nikdy nemělo stejnou barvu, měsíc už nikdy neměl stejný tvar, vzduch už nikdy nevoněl stejně, jídlo už nikdy nechutnalo stejně. Každé slovo, které jsem znal, změnilo svůj význam, všechno, co bylo kdysi stabilní a pevné, se stalo nehmotným jako závan větru a každý závan větru se stal pevnou věcí, kterou jsem cítil a které jsem se mohl dotknout.“

„Není ti dobře, tak jdi do přírody. Jsi smutný, běž se projít do lesa. Cítíš se mizerně, uháněj na čerstvý vzduch. Zkrátka, jakkoli zatížený se cítíš, tím že půjdeš do přírody nevyřešíš své problémy, které tě momentálně tíží. Nicméně ti můžu zaručit, že ti bude v podstatě lépe.“

„A dech se zastaví. Mne nejvíce děsí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat… nadechnout zhluboka, vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám, dýchám, ještě dýchám… jsem boháč..“

„Vítr je proud vzduchu vznikající tím, že slunce uvádí v pohyb nebo taví jeho nejjemnější částky.“

„Někteří spotřebují tolik vzduchu k vytrubování fanfár, že se ho nedostává k dýchání jiným lidem.“

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta. Byla to již 4. hodina, takže jsem v Podbrezové zasvětil přední pracovníky v počátky této mezinárodní řeči. Pamatoval jsem, jakých úspěchů docílil můj otec, jenž kdysi v Oseku u Rokycan tamnější dělnictvo naučil za krátký čas esperantu tak, že tito pak mohli dopisovati s celým světem a někteří z nich z této znalosti pak měli značný prospěch v dalším životě. Na Slovensku by esperanto mělo značný význam aspoň po té stránce, že vede k vyššímu pojímání života a odvádí od pití a hry v karty. A co hlavního, seznamuje s cizinou a tím šíří rozhled a porozumění k potřebám domácím. Učí znát lidi a tím i pravé přátele a skutečné nepřátele. A Slováci mají zapotřebí poznat, nikoli cizím napovídáním, nýbrž svým vlastním rozumem a svým vlastním srdcem, kdo jsou jejich přáteli a kdo to s nimi smýšlí špatně. Tam nahoře v horách dobře se to učilo. A ještě jsme si pak zazpívali a pak dále do výše.“

„Nejveselejší ze všech byl „On“. Plácal se do stehen a chechtal se tak srdečně, že se dvakrát zakuckal. Vstal a znovu dopadl na židli smíchem bez sebe. Řídké vlasy mu padaly do čela, rukou mával ve vzduchu, proslavený knírek se mu třásl – byl na něho otřesný pohled.“

„Pýthagorovci říkali, že je prázdno a že z nekonečna vstupuje do světa jednak vzduch, jako by jej svět vdechoval, jednak prázdno oddělující věci, ježto je prázdno jakýmsi dělidlem a hranicí sousedních věcí. Je především u čísel, neboť prázdno ohraničuje jejich podstatu.
— 58 B30, Aristotelés, Fyzika 213b22-27.“

„Veliké vzory jsou dobrou a silnou potravou duše. Na výši lidstva panuje božský, čistý vzduch, a ten nás sílí tak, že rádi se noříme ve zbožné rozvažování.“

„V geopolitice, stejně jako ve fyzice, neexistuje žádná akce bez reakce. Žádné 11. září nebylo. Chci tím říct - naše politika byla taková, že jsme museli pobláznit spoustu lidí v arabském světě, aby se nás snažili vyhodit do vzduchu, protože cítí, že námi páchané zločiny byly spáchány na nich. To přece pochopí každý blbec. A jedním z těch blbců jsem i já.“

„Rád se projíždím na bujném koni ve vysoké trávě proti stepnímu větru. Dychtivě hltám voňavý vzduch, upírám oči do modré dálky a usilovně lovím mlhavé obrysy předmětů.“

„Tlustý muž, jehož větrem formované tvary měnily jeho vzezření každou vteřinou, rotoval vzduchem jako těsto na pizzu. Jistě se takhle rychle nikdy nepohyboval, jelikož kvičel, až mu hlas přeskakoval.
--Robert, Milencem až za hrob“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Izrael šel do pouště nebo osazoval kamenité stráně, aby založil nové vesnice, vybudoval silnice, domy, školy a nemocnice, zatímco arabští teroristé přicházející z Egypta a Jordánska byli posíláni, aby zabíjeli a ničili. Izraelci kopali studny, rozváděli vodu na dlouhé vzdálenosti; Egypt vysílal fedajíny, aby vyhazovali studny a vodovody do vzduchu. Židé z Jemenu přivezli nemocné, podvyživené děti a mysleli, že dvě z každých pěti zemřou; my jsme toto číslo snížili na jedno dítě z pětadvaceti. Zatímco Izrael krmil tyto děti a léčil jejich nemoci, fedajíni byli posíláni, aby házeli bomby na děti v synagogách a granáty na dětské jesle.“

„Když necháme zlato na vzduchu, tak ho někdo ukradne.“

„Vzduch byl měkký, hvězdy tak jemné, příslib každé dlážděné uličky tak skvělý, že jsem si myslel, že jsem ve snu.“

„Já ale nejezdím rychle, líbí se mi takový to svižný kochání. Je to velká radost: vnímáš svý tělo, který obtejká proudící vzduch. Je to velká svoboda.“

„… Oběť špatné medicíny, špatného vzduchu, špatného jídla, fraškovitého vzdělávání, opovrženíhodné populární kultury.“

„Lesy jsou „plícemi“ naší země, které čistí vzduch a dodávají našim lidem novou sílu.“

„Moc chytrejch hráčů neznám. Ale řeknu výjimku. Petr Čech, ten dokáže prodat i teplej vzduch.“

„Svět se přece mění: cítím to ve vodě, cítím to v půdě, cítím to ve vzduchu. Návrat krále, kap. Mnohá loučení“

„Jak víte však, že každý pták, putující vzduchem, je světem radosti, co hranice má ve vašich pěti smyslech?“

„Nyní je věčnost. Jsem v jejím středu. Jen já ve slunečním svitu. Jako motýl vznášející se ve světlem prostoupeném vzduchu. Nic víc se už nemusí stát, je jen teď.“

„Příroda je krutá krásná a pestrá a má svou moudrost a rytmus koloběch a propojenost. Je divoká nebezpečná tajuplná. Ale díky lidem co si jí neváží skurvená zdecimovaná a zanedbaná zasraná od lidského odpadu. Ale přesto jsou krásná místa kterých si člověk váží a neskurvil je která jsou divem pro oko. A potěchou pro duši i mysl. A proto by se každej člověk měl snažit o to aby bylo všude hodně zeleně stromů rostlin které dělají vzduch a taky o to aby byla pestrá a žilo se pěkně i živočichům. Pak bude i klid v mysli a zdravé plíce co dýchají zdravý vzduch. A né náký zasraný sklurvený a smog.Čisté nebe a klid v mysli. Přírodní krásy a spoustu živočichů kteří nás těší svojí přítomností a kteří patří na naší planetu stejně tak jako mi lidi. Zvířata živočichové hmyz oni každý z nich má svoje poslání jak pomáhat planetě zemi. Tak abychom na ní mohli žít. Bez živočichů a hmyzu a spoustu dalšího by tu nebyl život. Nechovejte se jako sobečtí sebestřední sráci a myslete na ty živočichy oni žijou a chcou žít stejně tak jako vi i já. A chovejte se a zajímejte se o to jak funguje příroda koloběh živočichů jejich životy a koloběch rostlin a jak to všechno do sebe zapadá.
A né jenom slepě být a chtít ale i znát a vážit si přírody toho chápat to že je to živé že to má svůj úděl. Ne jenom bejt zasranej člověk sobeckej sebestřednej a plácat se vším věcma jídlem. Ale skutečně si toho věcí vážit a nemít věci co ubližujou přírodě. Příroda je ve všech zabíjíš přírodu ubližuješ přírodě zabíjíš sám sebe. Vesmír osud příroda a lidi všechno je součástí všeho jak to špatný tak to dobrý. Život chce život né záhubu. Život je krása i starost. Jak moc máš rád sebe měj dávej tuhle energií přírodě. Všímej si všech těch krás těch živočichů těch rostlin stromů barev vůní povrchů mareriálu jak je na nich život. Pak pochopíš tu sílu života. Měj se rád i přírodu zastav se vnímej jí smyslama. Buť v klidu čas takto strávený není marný. A příroda ocení že si ji taky věnoval čas když je tvojí a všech lidí součástí.“

„Kouzelná zahrada. Barevné světy. Úžasné vůně. Krásné květy. Vdechuji vůně, které přináší čerstvý vzduch, a vracím se do země krásných rozlehlých, voňavých luk.“

„Pamatuješ na to, jak na jaře vidíš rozkvétat květiny? Že v létě vzduch je čerstvý a na podzim je země zbarvená všemi barvami. A v zimě na ty chladné večery, kdy se schováš pod deku s teplým čajem, který má příchuť lesních plodů, protože čekáš znova na jaro? A ty… Ty jsi všechno z toho. Celý rok je pro mě jenom o tobě.“

„Někdo říká, že miluje déšť proto, že skryje jejich slzy. Lépe zní to, že někteří lidé cítí déšť a jiní jen zmoknou. To už má celkem hloubku. Ale za mě je na dešti krásné hlavně to, že ať je jakkoli silný a jakkoli dlouhý, vždy se můžeme spolehnout, že přestane. Po dešti přichází ten svěží vzduch, občas duha a někdy rovnou i slunce. Deště jsou nutné pro růst přírody i existenci samotnou. Doufám, že je zřetelné, že tu není řeč o dešti.“

„Když vám dochází vzduch, rozdělte cokoliv jakkoliv.“

„Létací prostředky těžší než vzduch jsou čirým nesmyslem.“

„Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.“

„Rozum se zesiluje a zeslabuje čtením právě tak jako tělo čerstvým nebo hnijícím vzduchem.“

„Vídeňáci chodí rádi do kaváren, protože tam jsou daleko od domova, a pece ne na čerstvém vzduchu.“

„To jak rostou stromy dávno známe. Ze země si vyzvednou vždy trošku různých solí do zelených listů a s nimi vyfárají a pak navrch dají si hrst slunce s bílou pěnou vzduchu.“

„Nevzdychejte! Vystříhejte se plýtvání vzduchem.“

„Dav vyhazuje čepice do vzduchu. Všeobecné nadšení a možnost, jak přijít k lepší pokrývce hlavy.“

„V pracovních záležitostech se lidé měli vyrovnat horníku Alexeji Stachanovovi. Podle plánu měl Stachanov za směnu narubat 7 tun uhlí. V noci na 31. srpna 1935 se pustil do práce s takovou vervou, že místo 7 narubal 102 tuny. A tak se v zemi rozšířilo stachanovské hnutí: Stachanovovi následovníci si dali za úkol narubat za směnu desetinásobek normy. Pak dvacetinásobek. Propaganda je nazývala stachanovci, a lid stakanovci (od stakan - sklenička). Lidé věděli, že záležitost není tak čistá, jak se zdá. Po desítkách let se zjistila pravda také o tomto "hrdinském činu". Stachanov skutečně narubal 102 tuny uhlí. Pravda však je, že na dobu této rekordní těžby všem ostatním rubačům šachty "Centralnaja-Irmino" zastavili přívod stlačeného vzduchu, aby ve Stachanovově sbíječce neklesal tlak. Aby nic nebránilo jeho pracovnímu rekordu, byl zcela ochromen pracovní rytmus celé šachty. Uhlí, které Stachanov narubal, bylo třeba odvážet z porubu, a tak všechny huntíky putovaly ke Stachonovovi a dostaly zelenou. Ostatní brigády musely počkat. Hlavní finta spočívala ve statistice. Všechno závisí na způsobu zacházení s čísly. Rubač nepracuje sám. Narubané uhlí je třeba odhrabat, naložit do huntů, odvézt, natahat výdřevu a porub zpevnit. Kdyby se narubané uhlí rozpočítalo na všechny, kdo mu pomáhali a zajišťovali jeho práci, vyšlo by to na zmíněných 7 tun na člověka. Jenže pro Stachonovovu rekordní směnu byla použita jiná, progresivnější metodika výpočtu. Všechno, co narubal, připsali jemu, všechno vyčíslili jako jeho osobní zásluhu. A všechny ostatní, kdo odhrabávali, nakládali a odváželi uhlí, všechny, kdo podpírali porub za Stachanovem, zanesli do jiné kolonky. Mezi tyto pomocné pracovníky se tuny narubaného uhlí nerozpočítaly. Tak se zrodil celosvazový rekord.“

„Myslím, že pro neobrácenou duši by mělo být hrůzou pomyslet, že je břemenem pro stvoření. „Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí“ (Lukáš 13:7)? Kdyby bezduchá stvoření mohla mluvit, tvé jídlo by řeklo, „Pane, proč mám živit takového bídáka, a poskytovat mu sílu, aby Tě zneuctíval? Ne, raději jej zadusím, dáš-li mi své svolení.“ I samotný vzduch by řekl, „Pane, musím tomuto člověku dávat dech, aby pozvedl svůj jazyk proti nebesům, a posmíval se Tvému lidu, a dal průchod jeho pýše a zlobě a oplzlým řečem, a chrlil kletby a rouhání proti Tobě? Ne, ale řekneš-li jen slovo, bude pro mě bez dechu.“ Jeho ubohé tažné zvíře by řeklo, „Pane, musím jej nést za jeho bezbožnými záměry? Ne, zlámu jeho nohy, raději ukončím jeho dny, budu-li od Tebe jen mít svolení.“ Bezbožník, země pod ním vzdychá, a peklo vzdychá po něm, dokud neuspokojí obé. Když je proti tobě Hospodin zástupů, buď si jist, že jsou proti tobě i zástupy Hospodina. “

„…a na kraji mu řekli, podívali se: Máme ještě málo kulturních domů. Řekli: Hřiště ne, ale jestli chceš stavět kulturní dům, na ten ti dáme. Byla tam dobrá hospoda, která šla rekonstruovat, a tak se rozhodl postavit kulturní dům, poněvadž na něj měl pomoc. Samozřejmě že je správný stavět kulturní domy, poněvadž lidi se maj kde scházet, kde se bavit a tak dál. Napříště chceme, abychom stimulovali ty národní výbory, co maj stavět. No jestli máme zájem, aby byl čistý potok, aby nepouštěli špinavou vodu, no pak řekneme: Jestliže postavíte čistírnu odpadní vody, dostanete řekněme 70 % státní subvenci. Když ji nepostavíte, nedostanete nic. A na druhý vám subvenci nedáme. Nebo vám dáme ještě subvenci na toto, na jiný zas ne. A to bude ten státní zájem, který budeme uplatňovat. Tedy chceme pozvednout ty národní výbory, aby skutečně rozhodovaly o těch otázkách občanů! A stejně tak chceme, aby ta Národní fronta se oživila. Dole aby se oživila! Aby pracovaly samostatně ti organizace. Mnozí pracujou, zahrádkáři a chovatelé drobného zvířectva, myslivci a další, ale všichni aby samostatně pracovali. A na té bázi, Národní frontě i národního výboru, se ten zájem sjednocoval, v něco vyúsťoval. My nechceme…, nemůžeme…, nejsme proti tomu, ale co nám pomůžou jenom kritici. Vždyť my víme, že v Praze, nebo v Plzni či jinde, kolik je tam špíny - tedy ve vzduchu mám na mysli - kolik je tam kysličníku siřičitého, to můžeme změřit, víme to, no k tomu nepotřebujeme, aby nám to někdo říkal!…“

„Kdysi jsem uvažoval o tom, vytvářet hudbou počasí. V mozkové chirurgii používají na odřezávání tkáně ultrazvuk. Dosahují toho zahříváním. Vysoké kmitočty vyvolávají v hmotě teplo, nízké kmitočty se se skládají z kmitů a pohybů sloupců vzduchu.“

„Naší hrstku vojáků zasypala bombami fašistická letadla, útočily na nás nepřátelské tanky, beztrestně na nás střílelo dělostřelectvo a minomety. Ani na minutu se nazastavila střelba z automatických zbraní. Často jsme neměli dost střeliva, stravu ani vodu. Výbuchy granátů spotřebovaly ze vzduchu spoustu kyslíku a někdy se doopravdy dýchalo špatně. Ale naši vojáci, obránci Stalingradu, si čestně plnili svou povinnost vůči vlasti a více už neustupovali.“

„Proč dávat 40 procent z nákladů na stavbu na klimatizaci? Místo toho zvyšte stropy. Vpusťte dovnitř vzduch a dejte lidem více prostoru.“

„Ebola je vrcholek ledovce. A pod ním je nezájem Severu světa o infekční nemoci, které kosí lidské životy bez ustání. Chceme mluvit o ebole? Výborně. Nejprve však připomeňme, že dosud bylo asi tři tisíce případů krvácivé horečky. Dětský průjem zabije ročně v Africe a v jihovýchodní Asii dva miliony dětí, a tuberkulóza, která se přenáší vzduchem, jich zabije milion.“

„Prostě mělo by se to udělat tak, že skutečně by kuřáci neměli vadit nekuřákům, protože nekuřákům vadí samozřejmě nejenom ta zdravotní škoda, ale ten zápach, ten vadí velmi některým nekuřákům. Zase jsou jiní nekuřáci, kteří přišli na geniální způsob, jak kouřit zadarmo. Já jsem si teď všiml, jak tam sedí vedle kuřáků a ten filtrovaný kouř dýchají zdarma, kdežto ti kuřáci platí tu obrovskou spotřební daň a investují do těch cigaret a polykají ten dehet a ten nekuřáček si tam pěkně zadarmo ty šluky dává z toho přefiltrovaného vzduchu.“