Citáty o strachu

strana 3

„Strach z utrpení je horší než utrpení samo.“

„Lidé se milují nikoliv z lásky, ale ze strachu.“

„Skromnost není nic jiného nežli strach před směšností.“

„Bázlivý člověk má strach před nebezpečím, je zbabělý v jeho průběhu a odvážný po něm.“

„Nezoufej nad tím, kdo ti říká, že má strach, ale měj strach z toho, kdo ti říká, že si nikdy nezoufá.“

„Přátelství žije z jistoty, mlčenlivosti a jemnosti, láska ze síly, rozkoše a strachu.“

„Nemůžeme žít bez strachu, budíme-li sami strach.“

„Jedna z věcí, na nichž se lidé všech dob shodují, je platonická láska k pravdě a reálný strach, který k ní mají.“

„Strach z nás někdy dělá hrdiny a bezmoc nám dává odvahu.“

„Chcete, abych měl z bělocha takový strach, že půjdu do války a nechám si ustřelit ruce, a oni mi pak dají deset metálů a malou penzi a budou mě plácat po ramenou a říkat: Hodný chlapec, bojoval za svou zemi.“

„Ačkoliv se blíží čas mé smrti, nemám strach, že zemřu a půjdu do pekla nebo (což by mohlo být ještě horší) do popularizované verze nebe. Očekávám, že po smrti přijde jen nicota, a děkuji ateismu za to, že mě zbavil všech možných obav.“

„Strach o sebe z nás dělá zbabělce, strach o druhé - hrdiny.“

„To je vždycky tak. Nestvůry duše jsou mnohem horší než ty skutečné. Strach, pochyby, nenávist už ochromily víc lidí než divoké šelmy.“
„A láska," podotkl.“

„Romantické vztahy jsou tak intenzivní a vyhledávané zážitky, protože člověku nabízejí osvobození od hlubokého pocitu strachu a neúplnosti, který je součástí neosvícené lidské situace.“

„Strach má mnoho příčin. Bojíme se ztráty, neúspěchu, zranění atd., ale veškerý strach je v podstatě strachem našeho ega ze smrti a neexistence.“

„Těsně před tím, než se zvíře setká na jatkách se smrtí, nachází se obklopeno děsivými výkřiky a strach budícími scénami vražd minulých, přítomných a i blížící se vraždy. Jeho vlastní hrůza pak mentálně proniká tělo škodlivými vlivy, zatímco následný šok jeho vlastního poražení způsobuje nedobrovolný průchod moče do samého těla. Tato kyselina močová je roznesena krví a potom fyzicky prostupuje tělo jedovatou látkou.“

„Ztráta, zklamání, bolest a smrt - strach, jenž tyto věci pojí, nám vždy brání v opravdovém žití.“

„Láska je zmatený pocit. Cítíte při něm štěstí, radost, strach i bolest. Ale krásnou bolest, kterou jste ochotni prožívat pro jednu jedinou osobu i celý život.“

„Odvaha je odolnost vůči strachu, ovládnutí strachu - ne absence strachu.“

„A přesto mě ženy - dobré ženy - děsily, protože nakonec chtěly tvou duši, a to, co zbylo z té mé, jsem si chtěl nechat.“

„Čím víc víš, tak si uvědomuješ, že nejlepší je žít přítomným okamžikem a užívat si toho, co ti život nabízí a co skutečně máš, že máš zdravou rodinu, že jsi zdravý ty a na ničem jiném nezáleží. Protože už víš, že nic a nikdo tu není napořád. Protože už víš to, že když žiješ přítomným okamžikem, není prostor myslet na to, co bylo nebo co bude, což jsou většinou otázky, které nám probouzejí ten strach nebo bolest.“

„Láska nezná strach. Je-li dokonalá, rozhání kolem sebe všechny chmury.“

„Odsouzenci k smrti dávají někdy najevo neohroženost a pohrdání, a ve skutečnosti je to jen strach postavit se tváří v tvář smrti - neohroženost a pohrdání znamená pro jejich mysl totéž co šátek přes jejich oči.“

„Cit je tehdy svobodný, nezávisí-li na žádném cizím přinucení, je-li prožíván v upřímnosti a beze strachu.“

„Strach stálý nad člověkem denně ortel vynáší.“

„Svět asi vznikl ze strachu před prázdnotou.“

„Láska není válka. V lásce může duše bez rizika následovat zmatek těla. Je to dočasné a bez následků. Odporovat strachu a odporovat milostnému vzrušení jsou dva analogické pochody, ale pokud jde o výsledek nesouměřitelné. Vojákovi, který podlehne strachu, hrozí zneuctění a někdy i smrt. Člověk, který se dá příjemně zmást bušením srdce, neriskuje nic.“

„Ten, co některé drží zpátky, je podle mě strach. Pár minut jsem měla strach. Pak, jsem vešla do převlékárny a udeřila svůj strach do tváře…“

„Zatím co oni ještě psali a mluvili, my viděli už lazarety a umírání; zatím co označovali službu státu jako to největší, my už věděli, že strach před smrtí je silnější.“

„Touha mne žene vpřed, strachem jsem strháván zpět.“

„Stoicismus, to je když máte takový strach, že o všechno přijdete, že o to radši přijdete schválně, abyste už neměla strach.“

„Stačí pojmenovat strach a strach zmizí.“

„Strach a podobné city jsou jen průvodními jevy vývoje člověka ke svobodě.“

„Když někdy jsem s člověkem, kterého rád mám, vyvře mi vztek strachy, že plýtvám neopětovanou láskou, / dnes však si myslím, není neopětované lásky, mzda přijde tak či onak / (já žhavě miloval jednoho člověka a má láska nebyla opětována, / však z toho jsem napsal zde ty písně).“

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“

„Podle domorodců život a žití spočívá v pohybu, postupu a změně. Mluvili o živém a mrtvém čase. Lidé nežijí, když jsou rozzlobení, deprimovaní, litují se anebo jsou naplnění strachem. Nezáleží na tom, že dýchají. Dýchání jen ukazuje ostatním, které tělo ještě není hotové k pohřbení. Ale ne všichni lidé, kteří dýchají, jsou živí. Je v pořádku si vyzkoušet, jak chutnají negativní pocity, ale rozhodně u nich nechceme zůstat.“

„Od nás jako od celého lidstva se nyní chce, abychom učinili kvantový skok od strachu k lásce, od temnoty ke světlu. Nové paradigma tohoto Sedmého Zlatého věku je tvoření Diamantového věku, kde je taková láska a světlo, až se konečně přeruší cyklicky se opakující vzorec růstu a pádu lidstva.“

„Modlete se, doufejte a nebojte se. Strach je k ničemu. Bůh je milosrdný a uslyší vaši modlitbu.“

„Strach je jako oheň když ho umíš ovládnout můžeš ho použít jako zbraň“

„Strach je největší nepřítel všech lidí. Kdo nikdy neměl strach není člověkem.“

„Ti, kteří slibují rychlá, jednoduchá, populistická řešení a zlehčují reálnou celosvětovou katastrofu, jen zneužívají strachu a nevědomosti skupiny lidí, na které cílí. Těmto lidem, prosím, nevěřte! Dělají to pouze pro váš hlas v říjnových volbách, po kterých je již nebudete zajímat.“

„Každá změna vždy otřásá v základech, ale neboj všechno jednou pomine.
Na místo strachu vlož do změny nadšení a půjde vše snáz.“

„Bohy poprvé přivedl na svět strach.“

„Vlastenectví mých národů je strach před velkými.“

„Leckdo neposlouchá ani rozumu, ani dobrých rad a chybuje vědomě jenom ze strachu, aby nebyl nikým ovládán.“

„Strach ze smrti je nesmyslný, smrt si totiž zaslouží spíše oslavu! Může se něco vyrovnat dokonalosti neexistence? Agónie, která k ní vede, není sice příliš lákavá, ale zatím se nenašel nikdo tak zesláblý na duchu či na těle, aby ji nezvládl a nedokázal umírat až do konce.“

„Jen jeden druh nákazy se šíří rychleji než virus. A to strach. - Inferno“

„Fajn, nevyšlo nám to, a abych pravdu řekla,
nemám jenom hezký vzpomínky.
Ale prožili jsme i pěkný věci.
Láska byla fajn. Zbožňovala jsem, jak ses vedle mě ve
spánku kroutil, a nikdy jsem při tom nepoznala strach.

Za takové obří války, jako byla ta naše,
by se měl dávat metál.

Sandra Cisnerosová“

„„Co se stalo?“
„Vzpomínáš. když jsme letěli v mracích a já měl strach, abychom do něčeho nenarazili, řekl jsi, že jediná věc, do které bychom v té výšce mohli narazit, je mrak nacpaný kamením.“
„No a?“
„Jak si to věděl?““

„Od dětství nás učili zacházet s technikou. Definovat své pocity. Spoléhat se na tým. Racionálně řešit veškeré problémy. Nikdo nám neřekl, že nejlepší způsob, jak osušit slzy, je slíbat je, že nejjistější metoda, jak se zbavit strachu, je prožít ho, že jediná možnost, jak se dostat dál, je vydat se na cestu. Naučili jsme se klást otázky. Zapomněli jsme hledat odpovědi.“

„Dokud se nebojíš, tak ti nikdo jinej nemůže řídit život. To si zapamatuj. Peklo znamená bát se všeho možnýho. Nebe znamená odmítnout strach.“

„Pokud uctíváme skutečného Boha, NEBUDEME trpět sebe popíráním ani sebe potlačováním, protože Bůh existuje i v nás, tak jako my existujeme v něm. S tímto vědomím můžeme být opravdu stejně velkorysí a odpouštějící, jako je Stvořitel všeho. Žárlivost, strach a nenávist ukazují, že uctíváme falešného boha.“

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

„Jsem opravdu plachý, i když si to možná nedokážete představit. Mám strach, že dům zachvátí plameny, a v té chvíli nechci být nahý. Nerad se intimně sbližuju. S dívkou jsem se sprchoval možná tak dvakrát, a i to ve tmě.“

„Strach veliká věc a smrt holé nezdraví.“

„Největší chyba je to, když má člověk stále strach že nějakou chybu udělá.
Není špatně chybu udělat,
je špatně jí ignorovat, nenapravit
a pak se hrdě nepostarat o to,
aby se už neopakovala.“

„Je jednoduché hrát jako stroj, a když někdo jako stroj hraje, jde z toho strach. Ztrácíte v tom veškerý cit. Můžeme obdivovat, jak důkladně dotyčný zkouší a studuje a pravděpodobně se obětoval hrají basketbalu a chození za holkama, ale stejně se nezbavím pocitu, že ve většině případů je chyba v tom, že ten člověk vůbec neoslovuje. A v tom hudba právě je. On hraje čistě. Ale jeho hudba je bez výrazu.“

„Pocítit strach je vždycky zkouška, která člověka naučí většího sebevědomí.“

„Kdyby byly lidé upřímní, nežili by ve strachu a lži“

„Strach je tam, kde není láska. Láska je tam, kde není strach.“

„Každé odvaze předchází (nebo ji i doprovází) strach. Pokud tomu tak není, nejde o odvahu, nýbrž o nevědomou nezkušenost nebo bláznovství, v nejvyspělejším stádiu však o úplné probuzení z nevědomosti (osvícení, ztrátu ega). Jedině odvážným - vědomým zpracováváním strachu, kdy poznáváme jeho nesmyslnost, nebo jej měníme ve zdravý respekt, dospíváme a sílíme, nebo dokonce rosteme k osvícení.“

„Jsem bytostně přesvědčený, že každý politik by měl vidět mnohem dále, než na konec svého funkčního období. Věřím že by jeho vize a sny měly být větší, než strach z toho, že by mohl jeho plány a projekty realizovat jeho případný nástupce, vždyť právě v tom je ono kouzlo rozvoje a nástupnictví. Každý by měl využít svůj čas svěřený voliči nejlépe jak umí a to i s ohledem na budoucí léta, protože budoucnost vytváříme už dnes.“

„I ty nejmenší děti vnímají neklid a strach. Vycítí mnoho věcí, jichž si dospělí často nejsou vědomi.“

„Vy lidé pořád chcete nějaké války nebo co. Strach o peníze, to je to celé. A tomu se říká krize.“

„Strach je přirozená věc, ale nesmí nás paralyzovat.“

„Strach působí lichocení, ale nezískává náklonnost.“

„Mnohdy jsme silní ze slabosti a zmužilí ze strachu.“

„Největší strach mají podvodníci ještě větších podvodníků.“

„Na patologii si chirurg nacvičuje operace beze strachu, že mu důvěřivý pacient zemře.“

„Blažená chudobo, jsi beze strachu i bez nadějí.“

„Ukrutnost je dcera strachu.“

„Osamocení každého z nás je logickým důsledkem morálního stavu veřejnosti a úspěšné demagogie vládních skupin – to je stav, ze kterého musíme vycházet a nikoliv před ním kapitulovat. Lidé potřebují především vzor k následování a ten jim mohou poskytnout pouze osamocení jedinci. Jenom tak je naděje, že se alespoň někteří z nich zbaví strachu, který jim brání v hájení osobních postojů. Roztříštěnost veřejnosti je cílem politické manipulace. Zastrašené a dezorientované lidi však nelze organizovat a sjednocovat. Organizace zbabělého houfu je bezcenná. Úkol veřejného odporu a opozice na sebe musí vzít každý jednotlivec.“

„Náboženství je nejhorší propagandistická strategie v politice. Dovolává se dogmant a trestů a nelze s ním diskutovat. Je to forma manipulace - je jedno jestli islám na východě nebo katolicismus zde, ale systém, který spoléhá na strach, je špatný.“

„A tak když v duchu přehlížím a převracím všechny ty státy, které dnes všude po světě vzkvétají, nepřipadá mito - bůh mi buď milostiv - jako nic jiného než jako spiknutí boháčů; jednajících o vlastních vyhodáchpod záminkou a jménem státu. Vynalézají a vymýšlejí si všechny způsoby a úskoky, aby jimi to, cosami nepoctivě nahrabali, především udrželi beze strachu před ztrátou, za druhé (v případěztráty), aby to mohli přičiněním a prací všech chudáků co nejladněji získat zpět a mohli tohozneužívat. Jakmile se jednou boháči -jménem státu, to jest i jménem chudých - rozhodnou, že setakovéto uskoky mají zachovávat, ihned se z toho stávají zákony. A tak nejhorší lidé se svounenasytnou žádostivostí rozdělili jenom mezi sebe vše to, co by bylo dobře postačilo pro všechny.“

„Ať má člověk strach ze smrti nebo nemá, těžko se s ní smiřuje.“

„Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně. Zákon zní, raň, než budeš raněn. Láska je přelud, to ze strachu ti srdce buší, že mu dojde vzduch.“

„Začněte žít a budete zde bez ptaní, bez hledání, bez strachu.“

„Nejde o to, ničeho se nebát. To ani není možný. Jde o to, naučit se svůj strach ovládat a nenechat ho rozhodovat za sebe. - Divergence“

„Čistota vašich slov vás může vést k osobní svobodě, velkému úspěchu a hojnosti. Může vás zbavit veškerého strachu a změnit jej na radost a lásku.“

„Jen hlupák nemá strach z opravdové síly.“

„Tak jako v dobách středověké inkvizice, i dnes jsme nuceni respektovat zákony, které byly navrženy tak, aby mysl ovládala Srdce. Je to strach z LÁSKY.“

„Zákon/zákon rovná se Bůh/bůh. Kterého Boha/boha následujeme, poznáme podle toho, který Zákon/zákon používáme k tomu, abychom byli vyživováni a ochraňováni. Bůh svůj Zákon vytváří sám a jen On může vyžadovat jeho dodržování. Protože Bůh je ve všem a ve všech, jeho zákon prosazuje sám sebe. Jestliže žijeme Jeho Zákon, žijeme řádný život. Naproti tomu zákony vytvořené lidmi musí být lidem vnucovány; k tomu, aby fungovaly, je třeba používat uměle vytvářené síly. To vyžaduje deduktivní přístup. Úkolem organizovaného náboženství a vzdělání je zajišťovat akceptování těchto lidmi vytvořených zákonů. Představa závazků a povinností, viny, nejistoty, hanby a strachu se stává nástrojem přesvědčujícím k dodržování těchto zákonů. Korunuje je závislost, která způsobuje, že člověk tupě poslouchá „zákon“, aniž by se nad ním zamyslel. Dnes vládne bůh závislostí - prostřednictvím peněz, drog, „léků“, „sociálních jistot“, nekvalitní, podřadné stravy apod. Zákony tohoto boha jsou zprvu prosazovány policií a armádou, ale později, až se poslušnost vůči těmto „zákonům“ vtiskne lidem do mozku, už se nikdo nebude obtěžovat zkoumáním rozdílu mezi Bohem a bohem.“

„Kdo má strach ze smrti, utíká se k nohám Svrchovaného Pána, přemožitele smrti. Ztrativ v něm své já, stává se nesmrtelným samou svou přirozeností. Jak by se ho mohla ještě týkat myšlenka smrti?“

„Mnozí z vás jsou muslimové či příslušníci jiných náboženství, pocházíte z různých zemí a z různých situací. Nesmíme mít strach z odlišnosti. Bratrství nám odhaluje, že tyto rozdíly jsou bohatstvím a darem pro všechny! Považujme se za bratry! Řím by mělo být město, kde se do tváře vrátí úsměv a kde člověk opět nalezne svou lidskou důstojnost. Mnozí lidé, kteří mají ve svém povolení k pobytu napsáno „mezinárodní ochrana“, jsou však častokrát zde i na jiných místech nuceni žít v obtížných a nedůstojných situacích, bez možnosti zahájit důstojný život a snít o nové budoucnosti!“

„Čím více jsem cestoval, tím víc jsem si uvědomil, že strach dělá cizince z lidí, kteří by měli být přátelé.“

„Nemám ze smrti ani trochu strach. Řekl bych, že ho má jen málokdo. Všichni se spíš bojí toho, co by je mohlo očekávat v letech či měsících před ní.“

„To že se přestanete bát neznamená, že nemůžete mít strach o vaše blízké.“

„Máš strach? To je dobře! Protože jen tehdy, když máme strach, můžeme dokázat velké věci.“

„Jednoho dne, jsem byla připravená vzdát se svých snů, protože nebyl nikdo kdo by mě v nich podpořil. Měla jsem strach, že to nezvládnu. Ale pak mě jedna neznámá slečna chytla za ruku se slovy:,, To z čeho máš strach, to z čeho se bojíš v sobě zlomíš!'' Ta neznámá slečna, je dnes mojí kamarádkou. Ta slečna se jmenuje Martina K.“

„Přežití se rodí ze strachu stejně často jako z odvahy.“

„Čím víc máš z něčeho strach, tím víc bys to měl dělat.“

„Vděčnost se dívá na minulost a láska na současnost; strach, lakomství, chtíč a ambice se dívají dopředu.“

„Začněte hned.
Začněte tam, kde právě jste.
Začněte se strachem.
Začněte s bolestí.
Začněte s pochybnostmi.
Začněte s třesoucími se rukama.
Začněte s třesoucím se hlasem, ale začněte.
Začněte a nepřestávejte.
Začněte tam, kde jste, s tím, co máte.
Prostě… ZAČNĚTE!“

„Strach z neopětované lásky zabíjí tu opětovanou“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Někdy nám život připravuje různé zkoušky.
Zkoušky hněvu, strachu, zlosti a nejistoty.
Těmito zkouškami musíme projít, abychom se
posunuli v životě na další úroveň vývoje.
Proto je důležitté zpomalit, když
jede vlak moc rychle a
pustit na chvíly to,
co se potřebuje nadechnout…“

„Není možné přinutit vojáka, aby se přestal bát, je však možné dát mu motivaci, jež mu pomůže strach překonat.“

„Lenost je strach před nadcházející prací. Mnohem více lidí zahynulo přičiněním lidí než jakoukoli jinou pohromou.“

„První, kdo na světě stvořil bohy, byl strach.“