Citáty na téma čtenář

„Kniha je film, který se odehrává v mysli čtenáře. Proto chodíme do kina a říkáme: "Hm, kniha je lepší".“

„Nejužitečnější jsou knihy, které nutí čtenáře k doplnění.“

„Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.“

„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře, (…) člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“

„Pro čtenáře je dobrá kniha nejlevnějším koníčkem, pro autora nejdražším.“

„Některá tvrzení vašeho listu, týkající se mého života a mé osoby, jsou výhradně výplodem bujné redaktorské fantazie. Čtenář se pobaví další aplikací principu relativity. Takhle totiž současně platím v Německu za „německého vědce“ a v Anglii za „švýcarského Žida“. Představme si ale, že osud ze mě udělá černou ovci; pak budu „švýcarským Židem“ v Německu a „německým vědcem“ v Anglii.“

„Krásná literatura se obvykle zabývá neobyčejnými lidmi v obyčejných situacích. Mě ale, jako čtenáře a spisovatele mnohem víc zajímají obyčejní lidé v neobyčejných situacích.“

„Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené přiběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.“

„Kniha je předmět, který ožívá v rukou čtenáře.“

„Kniha nemůže býti knihou, pokud nemá své čtenáře.“

„Přítomnost knihovny je v utopiích vzácná. Obecně vzato přistupují utopisté ke knihám s nedůvěrou: jde o objekt soukromého rázu, který izoluje jedince a vzdaluje ho kolektivu, nehledě k tomu, že kniha může čtenáři nasadit do hlavy nepatřičné myšlenky. K čemu jsou nám knihy, žijeme-li v ideálním světě?“

„Žádné slzy v spisovateli, žádné slzy ve čtenáři.“

„Aby existovali velcí básníci, musí existovat velcí čtenáři.“

„Básník neumírá svým tělem, ale nezájmem čtenářů.“

„Krátké a myšlenkově závažné formulace utkvívají v paměti žáků a čtenářů nejlépe.“

„Čtení je spolupráce čtenáře se spisovatelem.“

„Dobrý příběh má vždycky oslňující finále, jako je vražda nebo sebevražda z lásky či zklamání. Oba konce ve své zrůdnosti čtenáře uspokojují a pravda nestačí.“

„Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku.“

„Spisovatel A má mnohem lepší mínění o inteligenci čtenářů než jeho kolega B, B-ovy knihy jdou zato mnohem líp na odbyt.“

„Opravdu skvělá kniha nemá jen jediný smysl, má jich tolik, kolik je čtenářů.“

„O knihách
Knihy mají za prvotní účel zabránit kolektivní sebevraždě. Jejich role je společenská. Stává se občas, že někdo spáchá sebevraždu poté, co si přečetl knihu; v tom případě jde o nehodu. Velká většina čtenářů sebevraždu nespáchá, neboť je jim jasné, že jejich touha se vším skoncovat je sdílena všemi jen trochu myslícími čtenáři. Skýtá to jistou úlevu a podporuje vědomí solidarity: to jim přece nemůžu udělat, mým druhům v neštěstí, mým bratřím v utrpení.“

„Čím kvalitněji někdo píše, tím nižší je čtenářův čas na získání určitého množství informací. Autor násobí a rozdává svůj čas čtenářům.“

„Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.“

„K dobré knize je třeba dobrých čtenářů.“

„Nejlepší kniha je ta, o které si každý čtenář myslí, že by ji mohl napsat sám.“

„Detaily dodávají románu prostor a bohatost. A ty já - jako čtenář - mám rád.“

„Nikdy a ničím na světě nepřimějete čtenáře, aby poznávali svět prostřednictvím nudy.“

„Nic nečetl. Nebyl čtenářem, ale spisovatelem.“

„UMĚT VČAS ODEJÍT - Člověk by měl přestat tam, kde už svou práci nemá rád, když je mu potíží a břemenem, když ubývá těch, kdo ho potřebují. Diváků, čtenářů, spolupracovníků. Někdy je potom odchod racionální úvahou a jindy doslova uměním. Výrazem odvahy a pokory.“

„Umělec musí nutit čtenáře, diváky a posluchače, aby se z každodenní reality vytrhli, viděli ji nově a přetvářeli ji podle nových, vyšších zákonitostí.“

„Historická literatura nechce učit historii, nechce ani historii vysvětlovat, chce poskytnout čtenáři nebo posluchači poznání toho, co z historie poznal a prožil autor.“

„… opravdu soudní čtenáři z této knihy musí vyčíst, že pravým vstupem na mystickou cestu je zvyšování mravní hodnoty jejich bytosti skutky mravnosti.“

„Žádné slzy v spisovateli, žádné slzy v čtenáři. Žádné překvapení v spisovateli, žádné překvapení v čtenáři.“

„Zásada, že umělcem může být každý, neznamená demokratizaci umění, nýbrž její opak - pohrdání čtenáři, posluchači a diváky.“

„Moje psaní v redakci iDnes podléhalo cenzuře čím dál tím víc. Začalo to tím, co platí pro všechny redaktory - téma, o kterém chceš psát, se nejprve musí schválit na poradě. Už to je první cenzura, protože ti na nějaké zajímavé téma řeknou, že to není téma pro "naše čtenáře", že ty by to prý nezajímalo. Je tam samozřejmě i autocenzura, tomu se člověk nevyhne - po čase zjištíš, že tohle téma by ti nevzali, tak se o to už ani nepokoušíš příště s něčím podobným. Pak je samozřejmě několik rovin kontroly článku. Člověk napsal text, který pak někdo pročetl po obsahové stránce (zda je to pro čtenáře srozumitelné), pak to znovu četl ještě editor, který upravoval titulky, přepisoval věty, upozorňoval na to, co se mu nezdálo. U dlouho připravovaných textů bylo lidí, kteří měli potřebu se k textu vyjádřit, ještě více. Často kladli zcela protichůdné požadavky, takže člověk musel text třeba několikrát přestavět. No a když jsem se dostal do stadia, kdy mi řekli, že píšu moc doprava, tak jsem se dozvěděl, že speciálně na moje články si dají pozor a někdo je vždy zkontroluje ještě tuplem, aby se náhodou na internet nedostalo něco, s čím nesouhlasí. To už byla cenzura bez přívlastků a na to jsem přistoupit nechtěl.“

„Próza může pojednávat o věcech okamžiku; poezie se musí zabývat věcmi, kterým by mohl porozumět s dojetím i čtenář po dvou tísíci letech.“

„Poselstvím spisovatelů je dávat čtenářům možnost vstoupit do světů, v nichž pro slovo ´nemožné´ není místo.“

„To, co dělá dobré vyprávění dobrým, je jeho neomezenost a proměnlivost; dobré vyprávění patří každému jednotlivému čtenáři a každému jinak.“

„Čtenáři, předpokládejme, že jste idiot. A předpokládejme, že jste byl členem kongresu. Ale opakuji se.“

„Stručnost je vlastnost, která ochrání špatné dílo před přísnými výtkami a čtenáře před nudou.“

„Čtenář to má dobré - může si své autory vybrat.“

„Představivost čtenářů a tiskové chyby dávají aforismům nový smysl.“

„Jestliže můj čtenář přeskočí jednu větu mého románu, nebude mu rozumět, a přece, kde je na světě čtenář, který nepřeskočí žádný řádek. Nejsem já sám největší přeskakovač řádků a stránek?“

„Mám vášeň učit děti, aby se staly čtenáři. Aby byly s knihou rády, nikoli stresovány. Knihy by neměly odrazovat, měly by být vtipné, vzrušující a nádherné.“

„Psaní je cestou do vlastního nitra, vedoucí po křižovatce osudu až do srdcí čtenářů.“

„Ten, kto hledá jádro příběhu v prostoru mezi knihou a autorem, se mýlí. Pátrat není třeba v prostoru mezi autorem a tím, co napsal, ale v prostoru mezi textem a čtenářem.“

„Hraním her se hráč snaží získat herní úspěchy a dovednosti….
Čtením celé encyklopedie si čtenář uvědomuje jak lidstvo ničí, tento krásný svět…..“

„Kniha, která čtenáři nabídne vedle zábavy i ponaučení a zamyšlení je kniha, která byla psaná pro čtenáře. Nikoliv pro peníze.“

„Aforismus má oproti románu tu nespornou výhodu, že ho čtenář obvykle snadno dočte až do konce.“

„Všechny mé verše nejsou správné a dobré, ale ani mí čtenáři nejsou všichni dobří a zdatní.“

„Aforismus je literární forma, která šetří nejen papír, ale i čtenáře.“

„Píše-li autor předmluvu k svému vlastnímu dílu, sugeruje v ní čtenáři nenápadně polehčující okolnosti, které má brát v úvahu.“

„Knihy vycházejí – bez čtenáře se však daleko nedostanou.“

„Je nutné, aby vycházely i špatné knihy. Co by jinak četli špatní čtenáři?“

„Než jsem podepsal Chartu 77, tak jsem měl již za sebou čtyři rozsudky a léta věznění za protikomunistickou, dnes již soudně rehabilitovanou, odbojovou činnost. Podrobnosti … jsou popsány v knize „Vladimír Hučín, není to o mně, ale o nás“. Nepatřil jsem k žádným významným chartistům, ale když šlo o mé časté zadržování na 24 nebo 48 hod. tak se to většinou neobešlo bez tvrdých zákroků příslušníků StB - SNB při nichž tekla i krev. Po mém propuštění z věznice Minkovice v r. 1986 jsem viděl v Ch 77 i určitou naději pro svoji další činnost … o to větší bylo mé zklamání … po 17. listopadu 1989 … osobně jsem ve společenství Ch 77 poznal celou řadu kvalitních lidí, ale když už se řekne "A" tak by se mělo říci i "B". Je možné, že toto mé malé prohlášení ke 30. výročí CH 77 bude pro mnohé čtenáře málo konkrétní, ale já jsem ochoten v případě zájmu sdělit další podrobné informace a nést v tomto směru jak říkají právníci, důkazní břemeno!“

„Nevím popravdě, v čem by dnes měli mít mladí lide život těžší, než jsme my měli ve svém mládí. Mají obrovské množství možností, jediné co jim kazí život, je, že nebyli vychováni k zachování hodnot, k mravnosti. – Radovan Lukavský v internetovém interview se čtenáři Vira.cz 7. června 2007“

„Někteří novináři k rozhovoru už jdou s utkvělou představou, že šachisté většinou bývají poněkud šílení. Potom se snaží si tuto představu potvrdit a předat ji čtenářům. Přiznávám, že v tomto ohledu občas představuji celkem dobrý terč.“

„Psaní románu není jako vypravování něčeho, co přímo souvisí se skutečným světem. Podstatou je navázání hry mezi čtenářem a autorem. Podobně jako při svádění.“

„Nikdy nepoužil slovo, kvůli kterému by čtenář musel zalistovat ve slovníku.“

„Pracoval hodně doma. Všichni si mysleli, že nic nečte, ale byl vášnivý čtenář. Nevzpomínám si, že by se Ronnie díval na televizi. Opravdu si nevzpomínám.“

„Lidé jsou všeobecně přesvědčeni o tom, že nákup dostatečného množství odborných spisků o osvícení nakonec díky jakémusi osmotickému procesu způsobí, že mysl čtenáře bude nakonec osvícena.“

„Citáty od nepaměti patřily k velmi vyhledávanému druhu zábavy a vzdělávání se. Zde najdete české i slovenské citáty pečlivě roztříděny do tematických kategorií a samo-zřejmě i podle příjmení autorů. U většiny jmen bývá také uveřejněna krátká informace o tom, čím jsou tito lidé známí a v jakých letech žili (stačí najet myší na libovolné jméno). Na každé stránce jsou citace seřazeny podle oblíbenosti našich čtenářů a množství souhlasů i nesouhlasů, abyste neztráceli čas čtením nezajímavých citátů. Všem hodnotícím čte-nářům mimochodem velmi děkujeme a jsme rádi, že vás naše citáty baví. Pokud již máte nejlepší citáty prostudované, můžete si v každé kategorii nechat vygenerovat náhodné citáty z dané kategorie. Jste-li zaměřeni především na poznávání různých autorů, doporučujeme navštěvovat stránku „Dnešní výročí“, která se aktualizuje pravidelně každý den.“

„Poslouchej čtenáři! Jestli ti někdo tvrdil, že není ve světě tak skutečná věc, jako pravá, trvalá láska. Ať mu vyříznou ten opovrženíhodný jazyk! Poslouchej mě čtenáři a jenom mě, a já ti ukážu takovou lásku. Rukopisy nehoří!“

„Mnohé z chyb, které vidíš u druhých, milý čtenáři, jsou odrazem tvé vlastní povahy.“

„Slabina aforismu spočívá v tom, že považuje čtenáře za dospělé.“

„Žurnalista je člověk, který umí to, co si čtenář už beztak myslí, vyjádřit takovou formou, že by to každý příručí jen tak nesvedl.“

„Jedna přednost aforismu je nesporná - čtenář jej neodloží nedočtený.“

„Kritik je vždy nespravedlivý - buď vůči autorovi, nebo vůči čtenáři.“

„Na rozdíl od čtenáře knih žádá čtenář novin krev stále čerstvou.“

„Psát znamená, být svůj vlastní první čtenář.“

„I dnes hodím na papír svou nudu. Pro čtenáře. Ať se nudí se mnou.“

„Když deset čtenářů zívá, názor odborné kritiky už mě nezajímá.“

„Co nevzruší autora, nevzruší ani čtenáře.“

„Sebekrásnější líčení přírody někdy – nezaujme čtenáře natolik jako zpráva o temné a tajemné stránce lidské duše.“

„Německého čtenáře pohání touha dozvědět se, jak vznikly Kafkovy geniální texty. Čechy zajímá spíš jeho životní příběh, jednak proto, že dlouho nebyl do češtiny přeložen, a taky proto, že donedávna chyběl v učebnicích. Škoda, že nemluvím česky. Kafkův skutečně perfektní životopisec by měl být bilingvní.“

„Zamlčet některé věci je lepší než líčit je jinak, než se přihodily, raději ať se čtenář některé věci nedozví, než aby mu byly podávány v podobě, které neodpovídají historické pravdě.“

„Z čeho já osobně mám nebo nemám nějaké obavy, může být vám jako čtenáři nějaké mé knihy šumák. Mít nebo nemít obavy a jaké je s prominutím o ničem. Pocity a motivace jsou jedno. Je tu text, a ten nějak komunikuje. Anebo ne.“

„Myslím, že až devadesát procent čtenářů na Slovensku tvoří ženy, a to samé platí i o dětech. Naštěstí, moje příběhy, které jsou více chlapecké, zajímají i dívky.“

„Čtenáři, popatř na filozofův hrob: narodil se jako blázen a zemřel dočista jako sketa.“

„Žít v USA, Anglii nebo ve Švédsku jako spisovatel a psát znovu a znovu o osudech cizinců znamená ztratit zájem domácích čtenářů, kteří nenalézají ve vašich knížkách nic, co se jich osobně dotýká.“

„Charlie Hebdo byl v ohrožení již dlouhou dobu kvůli nedostatku čtenářů. Dnes se ale oživuje. Je možné zabíjet muže, ženy, ale nikdy není možné zabít jejich myšlenky, naopak.“

„V mém životě víra v Boha, řekl bych skoro od narození, znamenala možnost života vůbec. Protože bez víry v Boha nevím, jak by se vůbec dalo žít. – Radovan Lukavský v internetovém interview se čtenáři Vira.cz 7. června 2007“

„Bože můj, jak těžko se žilo, jak dokázali člověka přimáčknout. Ale já chci, aby si čtenáři pamatovali z mého života jen to hezčí, vždyť jsem přece byl i šťastný.“

„Myslím, že také pomohlo objevit, jak je svět krásný, když ho cítíme jako součást sebe sama a ne jako něco objektivního. Pro toho, kdo se mluvit naučil v kečujštině, neexistuje nic, co by nebylo jeho součástí jako sebe sama. Vyprávění, kde se objevuje tenhle způsob života, který má originální a objevné rysy a naznačuje možnost nového způsobu chování, myslím mohlo zaujmout čtenáře z jiných zemí.“

„A co se týče hodnocení literatury, už francouzští strukturalisté, například Todorov, zdůrazňují, že k ní nelze přistupovat bez zaměření na čtenáře. Hodnocení totiž předpokládá, že si uvědomujeme, co čtenář od literatury vyžaduje a co mu literatura může dávat. Kniha se sama o sobě bez ohledu na konkrétní čtenáře, kteří ji budou číst, hodnotit nemůže.“

„Literatura znamená jistý odstup od skutečnosti, zahrnuje snahu pozorovat, vidět a sdílet se čtenářem.“

„[Přechylování] Zdvihá nepřiměřenou vlnu emocí. Občas se ozvou čtenáři s tím, že jsme hlupáci, tupci, kteří se dávno měli poučit, jak se jména píšou u nich v Kanadě, v Německu či ve Spojených státech. My se však řídíme tím, aby čtenář okamžitě a bez pochybností věděl, o kom píšeme, zda o ženě, či o muži.“

„Ve skutečnosti chci psát tak, aby se některé věci, co se zdají být fantastické, magické, prostě neskutečné, nacházely vedle toho, co je všední, a aby to čtenáře příliš neudivovalo. Je to takové místo pro malý zázrak.“

„Čtenářem přestává být člověk ve chvíli, kdy začne považovat za literaturu zahraniční film s titulky.“

„Ráda do textu něco vložím a čtenář si to zase vezme.“

„Dobrý čtenář to je čtenář loajální, pozorný, ne nutně početný.“

„Pokud spisovatel používá významné historické postavy, nemá čtenář ponětí, co vychází z historických faktů a co je smyšlené.“

„Toužíš-li po spasení a chceš vědět, co máš dělat, radím ti, abys šel hned teď k Pánu Ježíši Kristu, na první soukromé místo, které můžeš najít, a usilovně a upřímně jej pros na modlitbě, aby spasil tvou duši. Řekni mu, že jsi slyšel, že přijímá hříšníky a že řekl, „toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.“ Řekni mu, že jsi bídný ohavný hříšník a že k němu přicházíš ve víře v jeho vlastní pozvání. Řekni mu, že se vkládáš plně a cele do jeho rukou; že se cítíš ničemný, bezmocný a bez naděje v sobě samém; a že nespasí-li tě on, nemáš žádnou naději být spasen. Pros jej, aby tě vysvobodil z viny, moci a následků hříchu. Pros jej, aby ti odpustil a obmyl svou vlastní krví. Pros jej, aby ti dal nové srdce a dal do tvé duše Ducha svatého. Pros jej, aby ti dal milost a víru a vůli a moc být jeho učedníkem a služebníkem od tohoto dne navždy. Ach čtenáři, jdi hned teď a řekni tyto věci Ježíši Kristu, záleží-li ti vskutku na tvé duši.“

„Je vskutku žádoucí, aby byla zdravá biblická teologie (…) v církvi ceněna. Knihy, v nichž je s Písmem uctivě nakládáno jako s jediným pravidlem víry a praxe — knihy, v nichž Kristus a Duch svatý zastávají své právoplatné úřady — knihy, v nichž ospravedlnění, posvěcení, znovuzrození, víra, milost a svatost jsou jasně, zřetelně a přesně vymezeny a předloženy, ty knihy jedině skutečně prospějí. Máloco je potřeba obnovit než zálibu v takových knihách mezi čtenáři.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„I když podvádím jen zřídka, dopustil jsem jednoho „grandiózního podvodu“. Zneužil jsem totiž šoubyznys jako nenápadného sluhu poezie, která by se takovému množství k posluchačům, čtenářům a natož k nečtenářům nikdy nedostala. Nestydím se.“

„Ztratili jsme mnoho času diskusemi o otázkách, o kterých naše děti z katechismu už stejně vědí všechno to, co bychom chtěli definovat. A proč? Protože jistý profesor Skratchenback na jisté německé univerzitě o tom napsal v onom filosofickém žargonu, jemuž nerozumí ani on, ani jeho čtenáři.“

„Rozumět textu … znamená akceptovat, že on sám nepromlouvá, že promlouvá jen díky tomu, že čtenář se cítí být jeho druhem, společníkem, že zakouší pocit spřízněnosti.“

„Užitek z četby Bible odpovídá tedy tomu, co uvědomělý čtenář sám ze sebe odhaluje, a odpovídá nebezpečím, která na sebe bere, když se v konfrontaci se slovy, s nimiž se setkává, vystavuje zraněním. Tato skutečně prostá zásada platí samozřejmě nejen pro četbu Bible, avšak při ní se potvrzuje rozhodně zřetelněji než v jiných případech.“