Citáty na téma ruka

strana 3

„Voďte se za ruce, ne za nos.“

„Kdo v ruce drží knihu, už v ní nemá místo pro meč.“

„Mám ráda muže ochránce, ten typ, co dá ruku kolem mého ramene, takže můžu být v klidu.“

„Kněží, profesoři, učitelé, mýlíte se, vydáváte-li mne do rukou spravedlnosti. Nikdy jsem nepatřil k tomuto lidu; nikdy jsem nebyl křesťan; jsem z kmene, který zpíval na mučidlech; nechápu zákony; nemám smysl pro mravnost; jsem hovado; jste na omylu.“

„Drž se své víry, že bůh ti již připravil pozoruhodný život, který ti s úctou předestře. Drze natáhni ruku po zázraku. Bůh zná tvé nadání, tvé zábrany a stav, ve kterém se nyní nacházíš.“

„Moje ruce jsou až příliš krátké na to, abych boxoval s bohem.“

„Až situace dospěje do stádia, kdy klon (vytvořený k obrazu nižšího boha) dokáže běžně vytvářet klony, pak bude v rámci hologramu ohraničeného ionosférou, jejíž hranice frekvenčně odpovídá frekvencím mozku, možné „člověka“ automaticky řídit jako robota. Takže prostřednictvím internetové kontroly bude možné z nejnižší, základní úrovně plně ovládat a programovat mysl a dělat z lidí „šťastné roboty“. Když děti téměř nepřetržitě sedí u počítače, nemají příliš prostoru pro předtavivost, která by umožnila opravdu uvidět, že jsou tím trénováni k totálnímu zotročení, které je na dosah ruky. Dnes se stal „inkvizičním dobyvatelem“ každý, takže počet „obětí vytvářejících oběti“ může narůstat geometrickou řadou na mnoha úrovních a v mnoha směrech. Je to právě tento typ energie, co udržuje systém anti-tvoření. Je to past uvnitř pasti. Je to past, v níž uvízla mysl, a jak bude rozklad mysli pokračovat, uvízne v ní i duše, jejíž napadení se bude projevovat neschopností správně rozlišovat a provést svobodnou volbu BÝT. Každodenní rozprašování smrtících chemiálií (obsahujících sušenou lidskou krev) kolem Země souvisí s narušením vnitřního spojení krve mezi tenkým střevem (kde se potrava mění v krev) a mozkem. Podle proroctví Hopiů existuje pravděpodobnost, že naše myšlenky bude možné načítat z obrazovky. Tato metoda se už zavádí do praxe, ale nemůže plně uspět, dokud tady zbude alespoň jediný skutečný člověk, který si Pamatuje Jediného a disponuje Pamětí z potravy obsahující absolutní paměť. A tou je celé obilné zrno.“

„Stát Izrael existuje proto, aby bránil Židy. Aby bránil Židy před nepřítelem, a aby jim poskytl jediné útočiště na světě, kde by mohli žít v míru a pokoji. Vždycky, když Izrael bojoval, snažil se udělat čáru za minulostí. Nesnížil se na úroveň svých nepřátel. Snažil se být zdrženlivý i při obraně vlastních dětí. Snažil se je zachránit a přitom si zachovat čisté ruce; zachránit je a přitom dodržovat všechna pravidla slušného chování. Bez zbytečných krutostí. Aniž by riskoval život třeba jen jediného náhodného chodce. Izrael je jedinou zemí, která nemá trest smrti dokonce ani pro teroristy, špiony a sabotéry.“

„Zlato ruce nemá, ale všechno dokáže.“

„Lidé jsou jako prsty na rukou: jeden je obkroužen zlatem, ostatní bez.“

„Jednomu hoří vousy a druhý křičí: Počkej, nech mě ohřát ruce.“

„Koukám se z okna na hvězdu naší,
jak se nahoře krásně vznáší.
Venku sníh, na oknech mráz,
a ve tvých očí měsíční zář.
Pohled do těch krásných oči,
Jak v ráji bez pomoci.
Ruka v ruce dnem i nocí,
Při obětí jsi v mé moci.
Cítíš dotek mého těla,
Já cítím jak ses sladce chvěla.
Cítit radost to je pocit blaha,
Příjemnější je, když tě má ona ráda.
Bud štěstíčkem navždy mým,
Snad tě nikde neztratím.“

„Buď jako květina, která dává svoji vůni i té ruce, která ji zničila.“

„Nečekám od společnosti, že by nás chránila. Nemám v úmyslu vložit svůj osud do rukou lidí, jejichž jedinou kvalifikací je, že dokázali obalamutit velký počet druhých, aby je zvolil.“

„Když jen tak ležíš, tak ti často myšlenky uniknou do takovýho toho fakt špatnýho prostoru, že kterýho se těžko leze. Je to jak černá díra, vlezeš a už nevylezeš, dokud nenajdeš jinou díru, kterou se vrátíš, nebo pomocnou ruku, která tě vytáhne ven.“

„Tam co stojí Ona je mojí naděje stom.. padá z něj naděje list do toho udeří hrom..
Tam co stojí Ona je mojí naděje tok.. je mojí naděje břeh… v okamžik zazvoní zvon… Tam co dává ruce je života dar.. je jako života lék..  je jako života zrod.. Tam kam klade nohy je jako zasadit mech.. je  jako ucítit vítr.. je jako vyrazit dech…

Tam co stála Ona už nebude stín..  už nebude klid.. už nebude den… Tam co Stála Ona už neroste strom.. teď stojí tam kmen … kmen bude tlít… Tam co dala ruce je života skon.. je života zmar.. zmatek a zlo… Tam co dala nohy z břehu je zbor.. z mechu je písek a z písku sklo..“

„Skutečný přítel je ten, co vás drží za ruku a dotýká se vašeho srdce.“

„Ráda o sobě přemýšlím jako o dívce, kterou nikdo nemůže mít, kterou nikdo nemůže držet za ruce.“

„Jazyk je dvousečná záležitost: v rukou idiotů je neobyčejně výkonným prostředkem, jak z vás udělat nemyslícího idiota; a zároveň je jediným prostředkem, který máte k dispozici, jak se nestát idiotem.“

„Coyot woman - ve státě Wyoming je označována žena, která je tak ošklivá, že když se vedle ní ráno probudíte a má hlavu na vaší ruce, raději si ruku uhryžete jako kojot než, aby jste ji probudil.“

„Bláznovství jest chtíti nemistrovnou rukou měřit běhy měsíční.“

„Dvě ruce nad vodou ještě nedokazují, že se topí jeden člověk.“

„Ruka, která bije, nemá právo stěžovat si, že také ji bití bolí.“

„Nebraňte grafomanovi psát levou nohou! Není to horší, než kdyby psal levou rukou. Ale nedopusťte, aby psal pravou rukou!“

„Nenechávejte věcem volný průběh, mohlo by vám to svázat ruce.“

„Peníze špiní ruce, když je jich málo. Když je jich hodně, myjí je.“

„Čistého svědomí nedosáhnete omýváním rukou.“

„Jako trn, kterýž se dostane do ruky opilého, tak jest přísloví v ústech bláznů.“

„Máme si zuby nehty chránit požitek životních rozkoší, jež nám léta postupně rvou z ruky.“

„Režim je dobrý nebo špatný podle toho, jací jsou lidé. Neznám režim, který by se v rukou podvodníků osudně nezvrhl, i kdyby měl sebekrásnější úmysly.“

„Víc ti prospěje, udržíš-li v paměti jen ně-kolik málo příkazů filozofie, ale budeš je mít kdykoli po ruce a budeš se jimi řídit, než naučíš-li se jich sice mnoho, ale nebudeš je mít pohotově.“

„Někomu jde práce od rukou, někomu jdou ruce od práce.“

„Nejskromnější bývá ruka, která podpírá slabé. S chtivou stále mamon cuká, tak jen hrabe a hrabe.“

„Při prvním tahu štětce malířovu ruku vede Múza - všechny ostatní už musí vykonat sám.“

„V politice bývá čisto. Myjí se tam ruce, umývají hlavy, jeden druhého utře, mydlí se schody a leští kliky.“

„Dej mi šest řádek napsaných rukou toho nejpoctivějšího člověka a já v nich naleznu něco, za co ho můžeme pověsit.“

„Pryč od Říma a směrem k národní církvi … Je nutné církev neutralizovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila režimu.
Prohlášení Klementa Gottwalda na schůzi ÚV KSČ 9. června 1948“

„Kristus říká, že kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království. Proto jdu a dívám se dopředu. Budu litovat jen svých hříchů a nedopatření, ta vkládám do Božího milosrdenství. Na ničem jsem nelpěl a zároveň si nepřipouštím zvláštní zásluhy. V mnoha oblastech zůstávám dlužen, ale dělal jsem, co jsem mohl. Hodnocení je na Bohu, se kterým jsem se snažil vše průběžně konzultovat.“

„Na hoboj jsem začal hrát ve dvanácti letech, ale dlouho jsem to nebral nijak ambiciózně. Někdo chodil malovat, někdo na fotbal, já hrál na hoboj. Než jsem nástroj dostal do ruky, tak jsem měl de facto nulové povědomí o specifiku hry na něj.“

„Máš-li, otče, syny, a ty, matko, dcery, zhýbej jich od dětinství jejich; sice po letech oni tebe zhýbati, a když vyrostou, snad pěstí hroziti a ruce své proti tobě pozdvihovati budou. Nezkusili jste to s pláčem, a hořkostí srdce, někteří rodičové? Ó, kýž tu žádného není, abych otci takovému aneb matce bolesti té neobnovil.“

„Statisíce Norů prožívají svůj smutek s květinami v rukou a slibují v tuto chvíli jeden druhému: Budeme držet pohromadě, o svůj zármutek se rozdělíme. Na nenávist a agónii odpovíme nadějí.
po masakru v Norsku“

„Přišel jsem s olivovou ratolestí i se zbraní bojovníka za svobodu. Nedovolte, aby tato olivová ratolest vypadla z mé ruky.“

„Člověk, na rozdíl od božské existence narozený jen s jedním andělským křídlem, se neustále pokouší létat. A přesto, že si při tom polámal nohy i ruce, stále zůstává ideálu létání věrný.“

„Sevřenou pěstí stisk ruky nevyměníš.“

„Když polovinu politického života strávíte řešením jednotvárných problémů, jako je životní prostředí, je vzrušující mít pak v rukou skutečnou krizi.“

„Tak smysl ztrácí sebelepší věc, když do ruky ji vezme pitomec.“

„Nekonečný, a přece dítě. Věčný, a přesto zrozený z ženy. Všemocný, a přesto se držel ženiných prsou. Podpíral vesmír, a přesto potřeboval být nesen na matčiných rukou. Král andělů, a přesto domnělý syn Josefův. Dědic všech věcí, a přesto tesařův pohrdaný syn.“

„Kdykoliv pustím rukopis definitivně z rukou, zmocní se mě trýznivý pocit, že jsem k tématu ještě mnohé nedopověděl. Němci tomu říkají Treppenweisheit, "schodištní moudroust" - myšlenky, které tě napadají až dodatečně, když už se vracíš po schodech zpátky domů."“

„Není romanopisec, který by mi byl dražší než Robert Musil. Zemřel jednoho rána, když zvedal činky. Když já sám je zvedám, pozoruju úzskostně tep svého srdce a mám strach ze smrti, protože zemřít s činkou v ruce stejně jako muj zbožňovaný autor, to by bylo epigonství tak neuvěřitelné, tak zuřivé, tak fanatické, že by mi okamžitě zajistilo směšnou nesmrtelnost.“

„Dostal jsem dopisy od šesti různých lidí. Jeden byl z Austrálie, jeden z Německa a další pro změnu z Anglie, ale všichni psali stejně: „Vaši knihu CESTA jsem vzal do ruky po večeři a skončil až druhý den ve tři čtvrtě na čtyři ráno a pak jsem vstal z postele, šel nahoru, vzbudil děti a prostě jsem seděl na posteli a držel je v náručí.““

„V nebi i v pekle sedí lidé u stolu plných lahodných jídel, ale nikdo nedokáže ohnout ruce v lokti. Takže všichni v pekle hladoví, protože se nemohou najíst. V nebi jsou ale všichni syti, protože na to, aby se nakrmili navzájem, ruce ohýbat nepotřebují.“

„Vrazi si uvědomili, že oni sice mají šaty plné věciček určených k zabíjení lidí, ale strážník Navážka má jednu takovou na konci každé paže. Aby se tak řeklo, víc při ruce.“

„Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.“

„Děkuji ti, můj nebeský Otče, skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna, že jsi mne zachoval od všeho zla a nebezpečí, a prosím tě, aby všechny mé činy a život se mohly líbit tobě. Do tvých rukou se odevzdávám s tělem, duší i se vším, co mám. Amen.“

„Narodili jsme se, a jednoho dne zemřeme. Mezitím je život! Říkám tomu tajemství, k němuž nikdo z nás nemá klíč. Život je v boží ruce, a když nás zavolá, pak musíme jít.“

„Čekal jsem, až přijde průvodce
a vezme mne za ruku.“

„Hudba je jazyk Boží; je to svatá věc. Hudba a duch jsou totéž, jako dvě ruce. Hudba není náboženství. Je stejná v chrámech Indie, v Himálajích, ve vesnici v Africe.“

„Obě ruce jsou čisté, když jedna druhou myje.“

„Ruka, která hýbe kolébkou, hýbe celým světem.“

„K malbě nepotřebujete talent nebo pevnou ruku, stačí pevná vůle. To je základ.“

„Už dvě desetiletí útočí politici zásadně na druhotné symptomy rostoucí nevole. Bylo snadnější vinu nepřiznat a z jakési pomyslné morální výše odsuzovat údajnou domácí nenávist. Islamofobie se stala ochrannou známkou menšiny, tak jako antidiskriminace. Jenže ta nevinná menšina, co si s sebou přinesla svou kulturu, má často velice vinné kazatele jako Abdul Q. Baksh, zakladatel islámského střediska v Lutonu v bývalé synagoze, který uznává bičování žen, ztrátu ruky za krádež a vyhlašuje smrt židům a homosexuálům. Nic naplat, místní politici na levici každý zásah státu odmítají, nechtějí si poštvat komunitu, která už čítá 20 procent voličů. A tak jsou prokázané projevy nenávisti chráněné, kdežto kritici předem vinni. Jak dlouho bude propast mezi politiky a většinou narůstat? … Humanistický kult lidstva a otevřených hranic si pletou s univerzální etikou a občanskými právy. Levice vidí v imigrantech potenciální voliče, Evropská unie nenávidí národní stát, a mohou mít i jiné důvody. Kde ovšem selhává stát, nastupuje zločin a rozvrat.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze?“

„Za tohoto našeho věku knihy české tak vzácné a řídké jsou, jako nic jiného. Byla doba za mého chlapectví, brzo po vítězství pražském [1620, Bílá hora], kdy všechny knihy psané českým jazykem pokládány právě proto za kacířské nevědomostí jistých lidí, a proto bez rozdílu, ať byly dobré či špatné, odsuzovány do ohně. Z koutu domů byvše vyvlečeny nebo z rukou vyrvány (byť se nic netýkaly náboženství), byly trhány a na zapálených hranicích páleny“

„Tvoj život je jen ve tvých rukou, jestli to necitiš tak tě ovlivňují lidé..“

„Když někdo mluví o míru se zbraní v ruce, je těžké mu uvěřit.“

„Když někdo nerespektuje pravidla a hraje, jak chce, druhý vždy prohrává. To, co Rusové udělali s Krymem je stejná situace, jako když Maradona dal gól rukou a řekl, že to byla ruka Boha.“

„Přítel je ten, jemuž může člověk vysypat obsah svého srdce, pohromadě plevy i zrno, protože ví, že jeho jemné ruce vše vezmou a prosejí, uchovají vše, co stojí za to uchovat a laskavý dech odfoukne zbytek.“

„Nikdy, ale opravdu nikdy nečti špatné knížky či noviny. Kdyby se ti někdy do rukou dostaly, odstraň je a vyhoď s takovým pohrdáním, s jakým bys odhodil trus.“

„Na tvá útlá ramena jen karabáč,
jen karabáč, krev, mráz a pláč.

Pro tvé dětské ruce železné úkoly,
železné úkoly, provazy, mozoly.

Pro tvé bosé nohy střepy na cestách,
střepy na cestách a zkrvavený prach.

A já, černá svíce, nesu za tebou svůj svit,
nesu svůj svit, nesmím se pomodlit.“

„Velké množství městských jedlíků masa, jež známe (přinejmenším v Evropě), zvířata v nitru miluje. I kdyby měli hlad, byli by těmi posledními, kdo by při pohledu na ovci, krávu nebo tele pasoucí se na louce pocítil vražedný sklon, jenž by se za stejných okolností zmocnil hladového tygra. Naopak jsou schopni dojít až k dobytčeti, aby je pohladili po hlavě, nebo natrhat trávu či květiny a nabídnout mu je – čistě pro potěšení z toho, že se krmí z jejich rukou. Rádi sledují, jak zvíře s vlající oháňkou skotačí po sluncem zalitých polích, nebo se zálibně dívají, jak klidně a pohodlně postávajíc přežvykuje ve stínu stromu. Kdyby náhle přišel nějaký člověk a začal by dobytče týrat, tito lidé by jistě přispěchali na jeho obranu, a to nejspíš rázně. Přesto přijdou domů a snědí plátek skopového, hovězího nebo telecího, aniž by pocítili sebenepatrnější záchvěv viny.“

„Musíme přátelsky a důstojně podat ruku jak těm, kdo se s námi chtějí přátelit, tak také k těm, kteří byli našimi nepřáteli.“

„Doma jsem tam, kde mi rozumějí. Mým hradem je místo, kde jsem chráněn. Ale jak je to s kostelem? Je to stejné. Jeho stěny jsou hradbou, za níž se mohu ukrýt, když se bojím. A ti, kteří hledají teplo srdce, v něm najdou bezpečí. Je domem, kde slzy a sepjaté ruce prorážejí nemožné. Je místem, kde se "nevěřící" stávají bratry věřících.“

„Vždy se Ti budu dívat do očí, držet Tě za ruku a stát při Tobě…
Ty jen opatruj mé srdce.“

„Když je svět příliš komplikovaný, každý z nás má v rukou jednoduchý dar přátelství.“

„Nevědomí lidé nevědí, co dobrého drží v rukou, dokud to neodhodí.“

„Je mi sedmnáct a jsem blázen. Můj strýc říká, že tyto dvě věci jdou spolu ruku v ruce. Když se tě lidé ptají na tvůj věk, vždycky řekni, že je ti sedmnáct a že jsi blázen.“

„Nejextravagantnější myšlenka, která se může zrodit v hlavě politického myslitele, je přesvědčení, že stačí, aby lidé vstoupili se zbraní v ruce mezi cizí národ a očekávali, že přijmou jeho zákony a ústavu. Nikdo nemá rád ozbrojené misionáře; první lekcí přírody a obezřetnosti je odrazit je jako nepřátele.“

„Lidé se zvráceným názorem nepoznají dokonalost toho, co mají v rukou, dokud jim to někdo nesebere.“

„Pravda a expanze jdou ruku v ruce. Pravda vytváří růst. Lži a iluze mu brání.“

„Tvé ruce jsou studené, mé přímo hoří. Jak moc jsi slepá, Nastenko!“

„Líné ruce jsou ďáblova dílna.“

„Hněv dává sílu ruce jakkoli slabé.“

„Jednou rukou už pacient lékaři nezatleská.“

„Dějiny znají mnoho velkých i malých idiotů přistrčených tou či onu vlivnou rukou k výhodnému korýtku. A daleko víc jich samozřejmě neznají.“

„Život je jako kámen hozený do vody - vznášíš se, padáš na dno a čekáš, až ti někdo podá pomocnou ruku a vytáhne tě.“

„Většina žen není proti líbání rukou, neboť soudí, že muž konečně někde musí začít.“

„Optimista činí ze svého života báseň, píseň. Pesimista, ačkoli má po ruce tytéž prostředky, činí z něho nejsušší, nejtrudnější prózu.“

„Láska je jako děcko v kočárku. Natahuje ruku po všem, co se mu dává na hraní.“

„Kdyby evoluční teorie byla alespoň zčásti správná, měly by všechny manželky a matky už dávno víc než dvě ruce.“

„Život udržet lze bez moudrosti vší. Dík přírodě a jejím plodům má člověk v ruce své oporu nelepší.“

„Je těžké tleskat těm, co ti svázali ruce.“

„Proces tvoření legend přešel z úst lidu do oficiálních rukou.“

„Představte si sami sebe jako zahradníka s konvicí v jedné ruce a plechovkou hnojiva v druhé. Občas vytrhnete nějaký plevel, ale většinu času věnujete jen péči o rostliny. Potom už jen pozorujete, jak všechno kvete.“

„Humor je příliš vážná věc, než aby se nechal v rukou humoristů.“

„Výchova dětí je stejně snadná jako slézání Cheopsovy pyramidy na vysokých podpatcích, s vědrem ledu v ruce, který nesmí roztát.“

„Podáš-li mu prst, zmocní se celé ruky.“
SI DIGITUM POREXERIS, MANUM INVADET.

„Když žádáš o ruku za přítomnosti paní matinky, hned prvním slovem dej jasně najevo, že vyjednáváš o dceru.“

„Statečnému jsou nešťastné a šťastné události jako pravá a levá ruka: užívá jich obou.“