Citáty na téma útěcha

„Naděje je poslední útěchou v neštěstí.“
SPES EST ULTIMUM ADVERSARUM RERUM SOLACIUM

„Smuteční šaty jsou ženám první útěchou ve smutku.“

„Sex je útěcha, kterou máte, když nemůžete mít lásku.“

„Vzdělání přináší mladým lidem umírněnost, starým útěchu, chudým bohatství a bohatým ozdobu.“

„Útěchou nešťastných je mít spolutrpitele.“

„Ve stáří není lepší útěchy než to, že jsme celou sílu svého mládí vtělili do díla, které nestárne s námi.“

„V práci útěcha, spokojenost, bohatství a moc.“

„Společné neštěstí je útěchou všem.“

„Láska… je to nejtragičtější na světě a v životě, láska je dítětem klamu a matkou zklamání, láska je útěchou v bezútěšnosti, jediným lékem proti smrti, jsouc její sestrou.“

„Samota byla moje jediná útěcha - hluboká, temná, smrtící samota.“

„Stárnoucí žena má jen jednu útěchu - stáří ostatních žen.“

„Nedostatky velkých lidí jsou útěchou hlupáků.“

„Bída člověka záleží v tom, že musí hledat ve společnosti útěchu proti trápením, jichž se mu dostalo od přírody, a v přírodě opět útěchu proti trápením, jež mu způsobuje společnost. Mnozí však nenalezli úlevu ve svých bolestech zde ani tam!“

„Drby jsou útěchou žen, které už nikdo nemiluje a nikdo se jim nedvoří.“

„Studium vzdělává mládež, těší starce, krášlí šťastné chvíle, je útočištěm a útěchou v neštěstí.“

„Obyčejné ženy se vždycky utěší. Některé tím, že si začnou libovat v sentimentálních barvách. Jakživ nevěřte ženě, ať je jakkoliv stará, která nosí světlefialové barvy, nebo ženě přes pětatřicet, která má ráda růžové stužky. To vždycky znamená, že jde o ženy s historií. Jiné zas nalézají velikou útěchu v tom, že najednou začnou objevovat dobré vlastnosti u svých manželů. Chlubí se člověku do tváře svým manželským štěstím, jako kdyby šlo o nějaký úžasně okouzlující hřích. Vždycky si najdou nějakou útěchu. A to jsem se ještě nezmínil o té nejdůležitější… Že si žena opatří obdivovatele některé jiné ženy, když přijde o vlastního.“

„Knihy byly jediným místem, kde existoval soucit, útěcha, štěstí a láska. Knihy měly rády každého, kdo je otevřel, rozdávaly pocit bezpečí a přátelství a nic za to nepožadovaly, nikdy, ani když se s nimi zacházelo špatně.“

„Když někoho velmi milujete i když vám ublíží chcete brečet v jeho náruči. Když někoho velmi milujete i když vám udělá strašný věci hledáte útěchu u něj“

„Náboženství – jmenovitě myslím na náboženství monotheistická – dodává člověku vírou v Boha a v nesmrtelnost ve všech okolnostech života útěchy, ve všech protivenstvích naděje a posiluje jeho lásku k lidstvu; proto je nábožný člověk za všech okolností života veselý, jeho víra, jeho přesvědčení a jeho jistota poutá ho nejenom k nebi, nýbrž zároveň k zemi, k životu.“

„Bojovat s celým světem je útěcha, kdežto bojovat sám se sebou je strašlivé.“

„Útěcha - vědomí, že lepší člověk je nešťastnější než my.“

„Být bez viny je velká útěcha.“

„Když jste se naučili umění útěchy, je třeba, abyste se naučili smát.“

„V náboženství stejně jako ve válce a všude jinde nedojdete
útěchy tak, že ji budete vyhledávat. Hledáte--li pravdu, můžete nakonec
dojít útěchy: hledáte-li útěchu, nedostane se vám ani útěchy ani pravdy -
jedině lichotek a zbožných přání zpočátku a zoufalství nakonec.“

„Je jedna černá věž, kde žije divá zvěř. V té věži není oken ani dveří. Nikdo nemůže dovnitř ani ven. Na vrcholu je klec, jejíž mřížoví je z kostí. Z té klece hledí ke slunci uvězněný duch. Tou věží je mé tělo, klecí je má lebka, ten duch, co si pro útěchu prozpěvuje, jsem já.“

„Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?“

„Společné neštěstí je všem útěchou.“
COMMUNE NAUFRAGIUM OMNIBUS SOLACIUM

„Z jednotlivých zážitků vyroste čas od času souhrnný symbol, mající stejný smysl jako všeplatný životní zákon. Velký básník Walt Whitman usměrňoval o ovlivňoval moje pojetí života; za mého pobytu v Drážďanech, v temných dobách bídy a hladu, byla Stébla trávy mou útěchou a povzbuzením, a jsou jimi dodnes. Pro estetiky snad tento básník nic neznamená. Je cítit půdou a prosycen životem. Je svobodný, svobodný! A je posvěcen tím, co je v umění nejvyšší. Miluje a dává, aniž by za to cokoli chtěl.“

„Poezie nepoučuje ani nedává útěchu. Jediné, co nám může poezie nabídnout, je cosi, co bych nazval bdělostí duše.“

„Každý člověk má svou vlastní smrt a každý by se k ní měl zachovat svým způsobem. Možná, říkám možná, existuje právo, jímž lze člověku odejmout život, ale nikdo nemá právo člověku odejmout smrt. To není útěcha, to je krutost.“

„V našem nejbližším okolí se během našeho života skutečně ocitne 150 lidí, se kterými byste dokázali prožít spokojený život. Pro osamělé lidi to číslo může být útěcha. Ti totiž často mají pocit, že lidí je málo.“

„Poznala jsem, že každá duše by chtěla Boží útěchy, ale v žádném případě se nechce vzdát lidských potěch, ale přitom ty dvě věci v žádném případě nejdou dohromady.“

„Nezáleží na tom, jestli už jsi dospěl nebo se dokážeš osamostatnit. Když ti někdo odejde nebo zemře, jediné co chceš je vrátit se v čase do doby, kdy jsi byl šťastný a věděl jsi, že ti stačí k životu pouze láska toho druhého. Jedinou útěchou může být pouze fakt, že odchodem nebo smrtí nic nekončí.“

„Není lepší útěchy při neúspěchu plánu, než na jeho místě udělat nový plán anebo mít jiný již v záloze.“

„I v soupeření mudrců musí zvítězit méně moudrý. Pro mudrce je to ovšem útěcha.“

„Je slabou útěchou vědět, že ten, kdo nám servíroval špatnou snídani nebo nás uctil levným vínem, vede zcela bezúhonný život. Ani nejvyšší ctnosti nás neodškodní za studené předkrmy.“

„Krása kouzlí - může skýtat útěchu.“

„Poučení člověk najde ve světě častěji než útěchu.“

„Umění má být ku potěše člověka, má mu ukazovat kladné stránky života a krásy přírody, má být útěchou a obranou proti zlu.“

„Za úpadku hledáme útěchu v neužitečných zálibách, když jsme poznali, že naše vlastní řemeslo nám působí více zklamání a trýzně než druhým prospěchu.“

„Minulost drtí mě, sráží na kolena stále víc,
já udělala tolik chyb, ale tobě věřila jsem víš,
že děláš správné věci, že vycházíš mi vstříc.
Místo toho dnes neznáš slova útěchy,
Bavíš se na úkor cizího utrpení a bolestí.“

„Aktivně pomáhej v utrpení. Ochotně přispěj útěchou, radou, pomocí, srdcem.“

„Hudba je nejlepší útěchou pro zarmoucené lidi.“

„Zavřete oči před rozdíly rasy a přivítejte všechny světlem jednoty. Buďte pro lidstvo zdrojem útěchy a pomoci. Tato hrstka prachu, svět, je domov, nechť je pro vás domovem v jednotě. Odřekněte se pýchy, neboť ta je příčinou rozbrojů. Následujte jen to, co vyvolává harmonii.“

„Není lepší prostředek útěchy po ztroskotání plánu, než vymyslet okamžitě nový.“

„Útěcha algebraického zlomku: je nekonečný ještě dřív, než přestane existovat.“

„Aniž se čímkoliv sebeméně provinily a výhradně pouze z prostého faktu své národnosti anebo rasy, byly statisíce osob odsouzeny k smrti anebo postupnému vyhlazování. (…) Je pro nás útěchou vědomí, že morální a duchovní pomoc našich reprezentantů nám umožnila poskytnout posilu velkému množství těchto utečenců, bezdomovců a těchto vystěhovalců počítaje v to i neárijce.“

„Pro mne bylo velkou útěchou, když ke mně Heidegger na počátku svého neštěstí přišel a choval se opravdu vznešeně. Řekl jsem mu pravdu a on ji přijal se slzami v očích. Vztah s ním jsem nepřerušil, neboť doufám, že u něho dojde k pronikavému duchovnímu obratu.“

„Muž tento, nadán neobyčejnými schopnostmi duševními, přestihoval dobu svou dalece, co se týče důmyslu učitelského, co se týče způsobilosti učitelské a ruchu národního vůbec - jakožto pravý vzor, ku kterémuž na mnoze hleděli a posud hledí zrakové spolupracovníků jeho na národa roli dědičné … Všeliké bdění jeho, ba snění bylo blaho národa, každá myšlenka jeho směřovala ku koněčnému cíli tomuto, a čím více rozličné nehody a bídy světské naň naléhaly, tím více hledal útěchy a útočiště v národních snahách svých.“

„Jedině Bůh, náš Pán, může dát duši útěchu bez předcházející příčiny. Neboť je vlastní Stvořiteli vcházet do ní, vycházet z ní a působit v ní hnutí tak, že ji zcela přitahuje k lásce své božské Velebnosti. Říkám “bez příčiny”: bez jakéhokoliv předcházejícího smyslového nebo rozumového poznání nějakého předmětu, skrze který by tato útěcha přišla prostřednictvím vlastních úkonů rozumu a vůle.“

„Bůh není guvernantkou ani policajtem okresního formátu. Ale je nejvýš spravedlivý a nekonečně milosrdný – a hlavně: není bolesti, které by Bůh nemohl použít k velkému užitku a odměnit velikou radostí – a my teprve se zpožděním chápeme její smysl. Sami nedokážeme jednat vždycky spravedlivě, natož milosrdně, ale právě proto věříme, že jednou "někde" musí ke spravedlivému narovnání všech věcí dojít, že ti, kdo nespravedlivě trpěli, dojdou útěchy a milosrdenství. Bůh je harmonie – a má moc každé zlo nakonec vyvážit dobrem.“

„Osobní odvaha však může vyrůst jen ze svobodné odpovědnosti svobodného muže. Němci začínají teprve objevovat, co to znamená svobodná odpovědnost. Spočívá na jediném Bohu, který žádá svobodnou odvahu víry k odpovědnému činu a který tomu, jenž přitom zhřeší, slibuje odpuštění a útěchu.“

„Když jsem viděl, že přemnozí nosívají s sebou vždy a všude ostatky a kosti různých světců, každý k své ochraně a ze své zvláštní zbožnosti, já jsem si zvolil Bibli, svou vyvolenou, za družku svého putování, abych ji nosil s sebou stále a všude po svém boku pohotově na svou ochranu a pro svou ustavičnou útěchu, i v protivenstvích. Za užitečnější věc jsem totiž uznal míti u sebe vždy slova a učení svatých proroků, Krista a apoštolů a evangelistů, nejspasitelněji ke všemu napomáhající a nejlahodněji se mnou rozmlouvající, než jejich kosti neb jiné takové neživé věci.“

„Není-li člověku volno v tomto slzavém údolí pozemském, obrací mimovolně své zraky ku blankytu nebeskému, za nočního klidu k velebné obloze hvězdnaté, aby útěchy neb aspoň zapomenutí svých útrap nalezl zde v nadzemských prostorách mezi věčně neskalenými světy vznešenými, klidně a soucitně k zemi patřícími. V jejich tajemném pohybu hledá klíč k vysvětlení svého temného osudu, z jejich podivuhodného sestavení snaží se vyzpytovati záhyby své budoucnosti, v jejich líbezné a klidné záři přichází i utrmácený duch jeho k poklidu vnitřnímu, na zemi marně hledanému.“

„Například jsme teď byli v situaci, kdy mohla a stále ještě může vypuknout velká krize na Předním východě. Jsme stále v těžké ekologické krizi, nevíme, co z toho bude, jde tady o celé lidstvo. Pro mě jako pro filozofa je rozhodující, že tady je vyčpělé křesťanství, to znamená vyčpělá Evropa, která se sjednocuje, ale nemá žádnou ideu. Pro mě je ovšem důležité, aby svou ideu měla a já sám se chci vracet ke zdrojům a kořenům. Vidím ale, že se o tyto věci téměř nikdo nestará. Dokonce někteří najdou útěchu – velmi falešnou a slaboduchou – v tom, že náš hokejový celek vyhraje zlatou medaili. Co se to děje? Ptal jste se ovšem na ostrůvky naděje. Takovým ostrůvkem může být každý, kdo se nepoddá této absurdní upadlé formě reagování na svět a kdo chce trošku lépe poznat, co se to s námi se všemi děje. Nejen s naší zemí, ale s celou Evropou a celým světem. Ty ostrůvky, to jsou jednotlivci. Bude ovšem trvat delší dobu, než bude někdo schopen oslovit více lidí. Na většinu nedokážu ani pomyslet. Kdo oslovuje většinu, dělá to většinou podbízivým ideologickým způsobem.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Pokud člověk dlouhodobě přemítá nad úděsem a dekadencí, utápí se v nihilistických vodách a existenciálních potocích na pomezí absurdity, musí stejně akceptovat alespoň část vlastního bytí, vytvořit si syntetickou radost, která mu zajistí jistou útěchu v bolesti, aby nepropadl do hlubin šílenství, které by jej roztrhalo na kusy, namísto aby ho vysvobodilo.“

„Kdybychom byli nesmrtelní, byli bychom velmi bídnými tvory. ... Kdyby nám nabídli nesmrtelnost na Zemi, kdo by chtěl přijmout tento smutný dar? Jaké útočiště, jaká naděje, jaká útěcha by nám zůstala proti úderům osudu a proti lidské nespravedlnosti?“

„Ovšem nemyslí Utopijští, že v každé rozkoši spočívá štěstí, nýbrž jen v rozkoši dobré a počestné. K ní je totiž podle jejich přesvědčení jakožto k nejvyššímu dobru puzena naše přirozenost samou ctností, v které stoupenci opačného názoru shledávají výhradně podstatu štěstí. Utopijští totiž vymezují ctnost takto: žít podle přírody - k tomu nás totiž určil bůh -, ale jít za takovým vedením přírody, které vesměs ve vyhledávání a odmítání věcí poslouchá rozumu. Dále rozum podněcuje lidi ze všeho především k lásce a úctě vůči božské velebnosti, jíž vděčíme i za to, že jsme, i že můžeme být účastni štěstí; za druhé nás napomíná a povzbuzuje rozum, abychom vedli život, pokud lze, co nejméně strastný a co nejradostnější a abychom ve jménu společenství stejné přirozenosti dopomáhali všem ostatním k dosažení téhož cíle. Nikdy totiž nebyl nikdo tak chmurným a strohým nohsledem ctnosti a nenávistným odpůrcem rozkoše, aby ukládaje ti námahy, bdění a strádání, zároveň ti nepřikazoval ze všech sil zmirňovat bídu a škody druhých a aby ve jménu lidskosti nepokládal za hodné chvály, je-li člověk člověku záchranou a útěchou.“

„Mám radost, že jsem, aspoň to tak vypadá, rozdával lidem v těchto velice těžkých časech radost a útěchu. Jsem pyšný.“

„Myšlenka na sebevraždu je velkou útěchou: díky ní člověk překoná nejednu temnou noc.“

„Chceme zkrátka naplnit záměry přírody a osud člověka, uskutečnit sliby filozofie a zbavit prozřetelnost dlouhé vlády zločinu a tyranie. Aby se Francie, kdysi proslulá mezi zotročenými národy, zastíněním slávy všech svobodných zemí, které kdy existovaly, stala vzorem pro národy, postrachem utlačovatelů, útěchou utlačovaných, ozdobou vesmíru a abychom zpečetěním tohoto díla naší krví byli alespoň svědky úsvitu zářného dne všeobecného štěstí. To je naše ambice, - to je cíl našeho úsilí.....“

„Vzácný. můj romantik a když čtu tvé řádky, jako bys byl přede mnou.
@Jako vůně ve větru….. kde si svobodu užívají nejen ptáci…… jako slovo útěchy…. kde fantazie šíří své lásky.“

„Tisk poskytl prostředek sjednotení a vzájemného stimulování. Náboženství, jež se diskrétně vyhnulo konfliktu v základních věcech, nabízelo povzbudení a útěchu ve všech podobách a nestranně všem bojujícím. A konečně věda odhalila všechny své poklady a poskytla všechna svá tajemství zoufalým požadavkům lidí a dala jim do rokou instituce a aparát, jež byly svou povahou témeř rozhodující.“

„Jakou útěchou je jedna známá tvář ve vyjící divočině cizinců!“

„Útěcha, to je zapomenutí na chvilku.“

„Útěchou nešťastných je mít ve svém trápení druhy“

„Útěcha, to je zapomenutí na chvilku.“

„Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.“

„Láska je dítětem klamu a matkou zklamání, láska je útěchou v bezútěšnosti.“

„Když se za mne modlíš, je to denní lék a útěcha v noci.“

„Umění má být útěchou a obranou proti zlu.“

„Ach ty živote, ráno se připomínáš dětem — a dospělí tě v noci hledají jako útěchu. Děti se mezitím schovají do dalšího dne, který jim připadá samozřejmý.“