Citáty o trestu

strana 2

„Proč není znásilnění múzy trestné?“

„Abychom mohli být dobří, musí být ostatní přesvědčeni, že na nás nemohou být beztrestně zlí.“

„Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, a pohroz, jestliže odpustíš, že potom více trestati budeš.“

„Někteří lidé by měli žít více životů, aby si mohli odpykat celý trest.“

„Nemůžu si pomoct, ale vyznavači islámu se chovají brutálně. Systém krutých trestů, celý ten přístup. Číňani taky umí, to je jasný, ale holky nezakrývají a v autobusech nevybuchují. Čechům jsou blíž - i tím, že se občas napijou. Asimilace s velbloudy by asi znamenala větší problém.“

„Právo tělesného trestu dané jednomu nad druhým je jedním z vředů společnosti, jedním z nejmocnějších prostředků, jimiž v ní lze zničit každý zárodek, každý pokus o dosažení lidských práv a je jistou příčinou jejího nevyhnutelného a neodvratitelného rozkladu.“

„(o anglické střední škole) Tam se ještě používala rákoska. Já jsem šel k řediteli a povídám mu: 'Pane řediteli, já pocházím z civilizované země, u nás se děti nebijí. Já se bít nenechám.' On byl kliďas, byl báječný člověk: 'Tak dobře, tak si vymyslíme jiné tresty.' Já dělal hudbu a z hudby jsem i maturoval. A první trest byl, když jsem přišel pozdě na snídani. Tak dobře: 'Tak mi rozepište československou státní hymnu pro smyčcový kvartet.“

„Trest lháře není to, že mu nakonec nikdo nevěří, ale to, že nemůže věřit nikomu jinému.“

„Výčitky svědomí nevyvolává poklesek, nýbrž trest.“

„A třeba Trest vždy chodí ztěžka, málokdy hříšníka nedostihne.“
RARO ANTECEDENTEM SCELESTUM DESERUIT PEDE POENA CLAUDO

„Kdyby se grafomani trestali jako zloději, žháři a vrahové z vilnosti, měly by dějiny literatury o devět svazků méně.“

„Hlupák, který poroučí, může jako kdokoli jiný zločiny trestat, skutečný státník jim však dokáže předejít.“

„Beztrestnost - bohatství.“

„Zlý trest je pro lakomce vlastní povaha.“

„Žít beznadějně v bídě překoná i trest.“

„Kdo financuje volební boj amerického prezidenta, smí se za trest stát velvyslancem.“

„Nikomu se nepodařilo narodit beztrestně.“

„Láska má svou odměnu sama v sobě - a nenávist svůj trest.“

„Dnešní svět se humanizuje. Zločiny jsou stejně nelidské jako v minulosti, ale tresty už nikoli.“

„Jako prezident byste měl povzbuzovat členy sboru náčelníků štábů, aby mluvili otevřeně, aniž by se museli obávat nějakého trestu, pokud přijdou s nevítaným stanoviskem. Nechcete se přece ex post dovědět, že "Ano, pane" ve skutečnosti znamenalo "To jste se snad pomátl!"“

„Když je člověk doma a chodí sypat holubům, tak umírá. Lidi to chápou jako velký trest, že se prodlužuje věk odchodu do důchodu, ale je to pro jejich dobro, i když by to asi mělo být individuální.“

„Vy, kteří řídíte věci veřejné, nač třeba vám používati trestů? Milujte ctnost a lid bude ctnostný. Ctnosti muže vysoko postaveného jsou jako vítr; ctnosti muže obyčejného jsou jako tráva; tráva, vane-li přes ni vítr, shýbá se.“

„Když občan nějaké země kolaboruje se zemí, jež jeho stát okupuje, tak je vyhánění mírnější trest než například trest smrti.“

„AIDS není jen Boží trest pro homosexuály, je to Boží trest pro společnost, která toleruje homosexuály.“

„Skutečnost, že mi trest dělá větší starost než čin samotný, něco vypovídá o mé mravní úrovni.“

„Chtěl jste inkasovat pojistku a stát se vlastníkem nemovitostí, abyste splatil dluhy a dál mohl žít životem, na který nemáte. Za úkladnou vraždu Vás soud v prvé instanci odsoudil ke 14 letům vězení a odvolací soud rozsudek o vině i trestu potvrzuje, takže kromě dlouholetého trestu jste nezískal nic. Vrahové po svých obětech nedědí.“

„Buď jsem nevinen, pak žádnou milost nepotřebuju, nebo jsem vinen, a pak je milost popřením rozsudku. Žádná milost tě nezbaví viny, jenom zruší trest a tím tě odsoudí k životu s vědomím neodpykané viny. To je ponižující. Pro člověka, který uznává svou vinu, je důstojné jenom to, že přijme trest.“

„Časem zvykne člověk všemu, časem zvykne si i redaktor na konfiskace a naučí se je považovat za chléb svůj vezdejší. Konfiskace spisu tištěného, má-li skutečně mít účinek, nesmí se tak příliš zhusta opakovat a musí také vždy jen zasahovat spis skutečně nebezpečný. Jestli si naše čtenářstvo povšimne úředního oznámení c. k. podkrajského úřadu (resp. státního zastupitelství) stran zabavení našeho posledního sobotního čísla, zpozoruje tam, že c. k. zastupitelství jenom v tomto čísle nachází sedm přestupků. (následuje výčet přestupků a odpovídajících trestních sazeb) Musí se tedy říci, že pan kutnohorský státní zástupce má dobře na zřeteli zásadu: Co děláš, dělej důkladně, neboť 26 let 6 měsíců žaláře a k tomu ještě 5100 zlatých pokuty je zajisté pro každého redaktora dostatečné kvantum a zvláště pro takového, který má na krku ještě několik jiných procesů. Půjde-li to takto dále, budou zajisté někteří páni biskupové donuceni vypsat všeobecné modlení za redaktora Slovana a přiměřené prodloužení jeho života, aby spravedlnosti mohl být dán náležitý průchod, neboť by se jinak mohlo lehce stát, že by tento redaktor při vší své známé úctě a poslušnosti k zákonům a při vší své naději na dlouhé stáří, přece k velkému svému zármutku nebyl v stavu celý trest náležitě odsedět.“

„Musíme pochopit rozdíl mezi disciplínou a trestem. Trest je to, co někomu děláte; disciplína je to, co pro někoho děláte.“

„Zbavený akejkoľvek možnosti zákonnej obrany a obhajoby, uprostred ubitých a zlomených spoluobžalovaných, bránil som sa sám, ako som mohol, ako mi dovolili, očakávajúc najťažší trest - šibenicu.“

„Pozitivní motivace je víc než je zloba a trest“

„Proto tedy, del jsem, dobrí nechtejí vládnouti ani pro peníze ani pro cest; nebot nechtejí slouti ani námezdníky, když by zjevne za svuj úrad dostávali mzdu, ani zlodeji, když by si sami z neho brali. Na druhé strane ani pro cest, nebot nejsou ctižádostivci. Musí se tedy na ne s nutností a trestem, mají-li úrady prijímati - a proto se vedle všeho obecne pokládá za necestné o úrady se ucházeti a necekati na nucení -, nejvetším pak trestem jest býti pod vládou špatnejšího, jestliže clovek sám úradu neprijímá.“

„Amnestie je velkomyslnost, kterou stát projevuje vůči oněm přestupníkům, které by přišlo příliš draho trestat.“

„Žena je silná jedině mírou neštěstí, kterým může potrestat svého milence.“

„Umění sestavovat formuláře k vyplňování se skládá ze tří prvků: nejasnosti, nedostatku místa a co nejtěžších trestů za nesprávné vyplnění.“

„Nikdy se spáchaný trestný čin neposuzuje přísněji pro pozdější okolnost.“
NUMQUAM CRESCIT EX POST FACTO PRAETERITI DELICTI AESTIMATIO

„V carském Rusku se ukládaly tresty za neudávání. Dostojevskij si tak vysloužil trest smrti. Později to bylo ještě horší. Trestal se nedostatek nadšení.“

„Až budou soudci vykonávat i práci kata, budou mírnější tresty.“

„Přísný trest je ten, kdy máte trestat.“

„Mezinárodní olympijský výbor je stejně bezmocný v tomto případě, jako byl v roce 1980. Účast na olympijských hrách není povinná. Čím víc národních olympijských výborů bude absentovat, tím víc to ovlivní povahu her, protože tím tyto výbory otřesou univerzální povahou. A jaký dopad to bude mít na naše snažení!
Přináší to zneužívání her a sportu skutečně užitek? Aby přinášelo, musela by nejprve většina té obrovské masy lidí, kteří věří v olympismus, překonat své zklamání a přijmout to jako možný trest. Vedle toho ve chvíli, kdy olympijský oheň zhasne a uplyne čas her, málokdo si zapamatuje důvody, které vedly k takovým sankcím. I sportovci, kteří byli donuceni absentovat, budou zapomenuti.
To sportovci jsou vždy prvními oběťmi. Sotva mají nějakou moc říct něco k rozhodnutím, které se jich shora dotýkají. Tyhle příkazy míří k jejim svalům, ale ne k jejim mozkům a srdcím. Nemoci se zúčastnit olympijských her, když je sportovec na vrcholu vlastní formy, to je nejhorší nespravedlnost. Sportovec je ochuzen o největší odměnu za mnoho let svých nadějí a úsilí. A jak víme, za další čtyři roky už je často příliš pozdě.“

„Nejhorší bylo, když nás nutili podepsat prohlášení, že souhlasíme s odsouzením dr. Milady Horákové k trestu smrti za domnělou vlastizradu. Odmítl jsem připojit svůj podpis na tu listinu, podobně jako prof. Herles a sekretářka paní Borovcová. To ovlivnilo můj další osud na klinice.“

„Je to pravděpodobně postižení, protože já nechci chodit pozdě. Jen nemám pojem o čase. Zejména v ranních hodinách je to špatné. Měla jsem z tohoto důvodu mnoho problémů, divadelní ředitelé na mě hromadili disciplinární tresty. Dejmek mě nakonec vylil z divadla za zpoždění.“

„Kdo 68 let od konce války tvrdí, že téměř celá jedna národnostní skupina by si tehdy zasloužila trest smrti, ten je ostudou pro svůj vlastní národ a odpudivý šovinistický štváč.“

„Nikdy s psaním nepřestanu. A to i přes to, že trest smrti nade mnou nikdo nezrušil. Vždycky budu psát proti náboženskému fundamentalismu. Jsem ateistka. Nevěřím na modlení, věřím na práci. A moje práce je být autorkou. Mojí zbraní je přitom moje pero…“

„Odvaha víry i na samotce, v tom nejhlubším ponížení, dělá z utrpení něco tvůrčího, už to není bořící síla… Už ho nevidíš jako něco pasivního, neživotného, jako trest. Musíš se učit, jak z něj vytvořit nový život.“

„Účelem kázně jest odvykati zlému a přivykati dobrému. Jedním prostředkem k tomu konci je trest… Trojí věci je však potřebí kázni trestající: veliké vážnosti, mírnosti a obezřelosti. Veliké vážnosti, aby se kázeň nestala příliš mírnou; mírnosti, neboť přílišný hněv škodí; obezřelosti, t. j. přihlížení k místu, míře a času. Vždy však trestati jest jen z lásky a s láskou.“

„Kdyby by byl Starý zákon spolehlivým vodítkem v otázce trestu smrti, polovina lidí ve Spojených státech by musela být zítra zabita.“

„Lítost mění trest pekla v trest Očistce, zpověď v trest pozemský, patřičné pokání v nicotu. V lítosti hřích umírá, zpověď ho vynáší z domu, pokání ho pohřbívá.“

„Všechno si vyžádá smrt, je zákonem, ne trestem zemřít.“

„Bez svobody není odpovědnosti. Svoboda však není jen předpokladem, ale i krizí práva. Proto stojí v jeho středu soud, proto jsou od právního světa neodlučitelny pojmy viny, zločinu a trestu.“

„Mnohý se může zase mravně povznésti, přizná-li se otevřeně k svému provinění a podstoupí-li svůj trest.“

„Lidé, kteří většinou aspirují na trest smrti, se ve chvíli, kdy zločin páchají, vůbec nezabývají myšlenkami, jestli je někdo chytí a jak skončí. Hrozba trestu smrti pro ně nemá žádný odrazující efekt.“

„Svoboda má sloužit zájmům společnosti prostřednictvím trestů.“

„Smrt by pro Rushdieho byl příliš slabý trest.“

„Už teď nás chtějí odsoudit k trestu smrti. A za co? Pokud musíme zemřít, tak je lepší zemřít za něco, co jsme udělali. – o boji proti Osmanské říši“

„Je-li zde člověk, který by mi řekl, že hněv Boží je příliš těžký trest za jeho malý hřích, zeptám se ho, je-li ten hřích malý, proč se ho nevzdá?“

„Pamatuj, že Pán Ježíš přišel odejmout hřích třemi způsoby; přišel vzít trest za hřích, moc hříchu a nakonec, přítomnost hříchu.“

„Před Valdicemi jsem byl proti. Dnes tvrdím, že ve fungujícím právním systému má trest smrti své místo. Doživotní trest neměl na mnohé vězně vůbec žádný účinek.<ref“

„Jsou-li pekelné tresty věčné, může se snadno stát, že otec se dostane do nebe a syn do pekla. Může pak otec pociťovat nebeskou blaženost, je–li takto navěky od svého syna oddělen?“

„Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.“

„Z hlediska trpělivosti se věci stanou proto, protože se stanou jiné věci. Nic není oddělené nebo izolované. Neexistuje žádná absolutní, konečná, prapůvodní příčina. Pokud vás někdo udeří holí, nebudete se hněvat na hůl nebo na paži, která ji drží. Rozhněváte se na osobu, které ta paže patří. Ale pokud se zamyslíte trochu hlouběji, zjistíte, že neexistuje žádný uspokojivý důvod hledat důvod svého hněvu v dané osobě, která ve skutečnosti neví, co dělá, protože je v daném okamžiku duchem nepřítomna. Kde by tedy měla ležet vina nebo trest? Možná bychom se měli hněvat na rodiče dané osoby pro špatné zacházení s bezbranným dítětem. Nebo na svět, ve kterém je málo milosrdenství. Ale co je to svět? Nejste vy sám součástí tohoto světa? Nezažíváte vy sám návaly hněvu, nemáte za určitých podmínek násilnická nebo dokonce vražená nutkání?“

„„Řím“ představuje sílu „podmíněnosti“. Je-li tato síla v akci, pak i svoboda může být podmíněná. Proto se tato síla snaží Zákon, na kterém je založen Vesmírný řád, zatlačit až za sekundární zákony, s jejichž pomocí lze „nový světový řád“ upevňovat pod pohrůžkou trestu nebo díky strachu. Takhle to může fungovat jedině při umělém vnucování zákonů zvenčí, takže pro systém je zásadně důležité externalizovat a oslabit vnitřní kontrolu. Právě o tom byla inkvizice. Ukazovala, co se může stát každému, kdo se postaví na odpor vnuceným sekundárním zákonům, které se používají jako zbraně a které nakonec učiní zbraně zákonem. Všechny války začínají povýšením sekundárních zákonů na primární konstantu. Míru lze dosáhnout jedině postavením Jediného zákona Stvořitele na první místo mezi zákony. Vládnoucí systém funguje nejlépe pod hrozbou konfliktů. Nyní musíme svět zbavit podmíněnosti Zevnitř, tím že romA změníme na Amor! Poznámka: Nevykládejte si to chybně. Ne všichni „Římané“ byli z Říma. Vojáci římské armády byli vesměs námezdní žoldnéři (najatí zabijáci). Ve válkách UN, NATO, US, sloužících k vnucování politicky motivovaných zákonů, bojují většinou placení žoldáci. „Řím“ neznamená „Vatikán“. Je to SYSTÉM. Ani členové „ochranky“ ve Vatikánu nejsou skuteční Římané. Jsou to najatí Švýcaři.“

„Kdybych byl farář, dával bych kázeňské tresty za dva kardinální hříchy: jednat bez přemýšlení a nejednat vůbec…“

„Jsou neuctiví vůči bohům a neposlušní našich nařízení, tak jsou pošetilí. Protože my nechceme, aby žádný z nich byl neochotně přitahován k oltářům proti své vůli… Je proto mým potěšením oznámit a zveřejnit všem lidem tímto nařízením, že nesmí podněcovat pobuřování kléru… Mohou uspořádat své setkání, pokud si přejí, a vzdávat modlitby podle jejich zavedeného způsobu… a do budoucna nechť všichni lidé žijí v harmonii… Lidé by se měli učit a vítězit rozumem, nikoli údery, urážkami a tresty.
Proto co nejupřímněji upozorňuji stoupence pravého náboženství aby neubližovali Galilejským (=křesťanům) a neuráželi je žádným způsobem… Ti, kteří se mýlí ve věcech nejvyšší důležitosti, by měli být objektem soucitu, nikoliv nenávisti.“

„Člověk se neučí chybou, ale trestem.“

„Já divadlo dlouho jen okukoval. Raději jsem měl biograf, grotesky. Ale že bych se proháněl po plátně, jsem si nepředstavoval. Největší trest, jaký jsem mohl doma dostat, bylo, že jsem měl zakázáno jít do kina.“

„Když nebudeš Marie hekat, žádný trest nemusíš dostat. Když budeš s hekáním pokračovat, tak ať ti dají jen dva roky, protože jsi krásná žena a těch na okruhu WTA tour zase tolik není!“

„Spolehněte se na mou Čest
a na něžnost, již vnukla jste mi,
že stihne spravedlivý trest
každého Člověka na tě co zemi,
jenž by vám přeložil stéblo přes cestu.“

„Každý, kdo je v pokušení jít na scestí, si nezaslouží trest.“

„Nikdy nemáme dětem ukládat trest, jen abychom trestali, ale že trest musí vždy přijít jako přirozený následek špatného činu.“

„Ale ze všech první a základní spor je o to, v čem, zda v jediném, či ve více věcech spočívá lidské štěstí. V tomto problému jsou, jak se zdá, více než je spravedlivo, nakloněni na stranu, která je stoupenkyní rozkoše, kterou vymezují buď celé lidské štěstí, nebo aspoň hlavní jeho část. Ba - a to budí ještě větší podiv - i od náboženství, které je vážné, přísné, takřka chmurné a stroze chladné, požadují, aby přispívalo k podpoře tohoto tak choulostivého názoru. Nikdy totiž nerokují o štěstí, aby s racionální filozofií nespojovali některé principy vzaté z náboženství, a soudí, že bez nich je rozum sám o soběkusý a nedostačující k vypátrání pravého štěstí. Ty principy jsou takovéto: duše lidská je nesmrtelná a dobrodiním božím zrozená ke štěstí; našim ctnostem a dobrým činům jsou po skončení vezdejšího života určeny odměny, mrzkostem tresty. Třebaže jsou tato tvrzení vzata z oboru náboženství, přece myslí Utopijští, že lze rozumovou cestou dospět k nutnosti uvěřit v ně a přiznat jejich platnost.“

„Říci, že můj vztah k redaktorům [knih] nebyl vždy šťastný, by naprosto nevystihlo skutečnost. Pro mě osobně fakt, že jsem žádného redaktora nikdy nezabil, dokazuje, že trest smrti skutečně odrazuje. Ale jelikož se v dnešní době máme každý přiznat k zahanbujícím příhodám ze svého mládí, musím připustit, že jsem jednou taky dělal redaktora. Jen jednou. A nešlukoval jsem.“

„A co vůbec znamená všecko, všecko to minulé utrpení! Všecko, i jeho zločin i jeho trest a vyhnanství mu nyní, v prvním návalu nadšení, připadaly jako nějaká vnější, zvláštní skutečnost, která se ho ani přímo netýká. Toho večera ostatně nebyl s to o něčem déle a hlouběji přemýšlet, soustředit na něco myšlenky; a sotva by teď byl něco rozumově vyřešil, protože si všecko uvědomoval jen citem. Místo dialektiky začal život a jeho vědomí se tomu muselo přizpůsobit.“

„Jen když neprospívají tresty mírnější, užívejme proti uvědomělé neposlušnosti, proti zakořenělým neřestem, proti svévolnému křiku a náklonnostem k nebezpečným činům ve vší opravdovosti metly.“

„Životní zkoušky: Někomu test - někomu trest.“

„Nic nemůže lépe symbolizovat ideologii levicového liberalismu, která už od šedesátých let vede antikulturní válku proti tradiční společnosti. Povýšením lidských práv a menšin nad právo většiny zápasí o konečnou vládu nad rozvrácenou společností. ... Když jsem v polovině sedmdesátých let studoval na Londýnském institutu pedagogiky politickou filosofii, byly součástí studia lekce ze srovnávacího náboženství a islám byl tehdy korektně považován za militantní, puritánské a sektářské náboženství naprosto neslučitelné s naší civilizací etického monoteismu, neboť žádný čin nemůže být „ospravedlněn“ vírou. Vláda zákona se opírá o univerzální, prastarou etiku, odlišnou od sektářského práva šaría. Jediný hřích, jenž Bůh Desatera neodpouští, je páchání zla ve jménu božím, jež diskredituje náboženství čili samého Stvořitele. Jak jsem se proto podivil, když po íránském výroku o trestu smrti pro britského autora původně tolik oslavovaných Satanských veršů (1981) počala politická levice islám pod rouškou islamofobie ochraňovat, ačkoli každé náboženství, a zejména islám, považovala za čirý, nebezpečný obskurantismus a výron třídního odcizení i společenského útisku žen. A co na to jeden z mých marxistických profesorů? „Islám je zkouškou naší trpělivosti, je to katalyzátor, jenž pomáhá likvidovat západní (kapitalistickou) společnost a sám jednou zanikne.“

„Sankce ve skutečnosti nejsou trestem, ale vydíráním - hlavním cílem je přimět protivníka, podvolit se.“

„Vypadat o dost mladě a nemuset pro to nic dělat, je trest, když ti nikdo nevěří v pravdu kterou říkáš a téměř každý tě odsuzuje za lháře. Není to požehnání, ale trest!“

„Někdy je trpělivost trestem pro čas.“

„Umět předvídat a vědět co přijde, není požehnání. Ale trest.“