Citáty na téma bezmocnost

Sbírka citátů na téma bezmocnost, lidé, moc, život.

Citáty na téma bezmocnost

Charlie Chaplin foto
Sigmund Freud foto
Zdeněk Svěrák foto

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

Jeff Foster (1980)

překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/to-stare-life-in-the-facesometimes-when-you-stop-running-to-your-usual-distracti/2360721600692101/

Henryk Sienkiewicz foto

„Stáří a bezmocnost jsou smutní druhové posledních let života.“

Henryk Sienkiewicz (1846–1916) polský novinář, nositel Nobelovy ceny za literaturu a filantrop
Jean Paul Sartre foto

„Lidé jsou bezmocní jen tehdy, jestliže to sami připustí.“

Jean Paul Sartre (1905–1980) francouzský existenciální filosof, dramatik, prozaik, scenárista, politický aktivista, autor životopisů a l…

Chybí zdroj

Desmond Tutu foto
Mahátma Gándhí foto
Deb Caletti foto
Alphonse Daudet foto

„Nenávist je hněv bezmocných.“

Alphonse Daudet (1840–1897) francouzský romanopisec

Varianta: Nenávist je hněv slabých.
Zdroj: ČERVEŇ, J.: 7777 MYŠLIENOK (psychológov, svätcov, osobností malých i veľkých) PRE NÁROČNÝCH 2. 1998 (samizdat). s. 16.

Émile Zola foto

„Nevědomost, blud a nízká pověra činí člověka celkem bezmocným.“

Émile Zola (1840–1902) francouzský spisovatel, představitel naturalismu
Voltaire foto
Jiří Pilka foto
Sebastián Wortys foto
Franz Kafka foto
Jean Paul Sartre foto

„Dlouho jsem pokládal pero za meč, ale nyní vidím naši bezmocnost.“

Jean Paul Sartre (1905–1980) francouzský existenciální filosof, dramatik, prozaik, scenárista, politický aktivista, autor životopisů a l…

Chybí zdroj

Anthony de Mello foto

„„Kosmičtí piráti“ čekali celé věky na svou „velkou žeň“. Systematicky podněcovali oslabování Sjednocujícího principu paměti vytvářením vládnoucích systémů - vzdělání, vědy, manipulace potravinového cyklu, zdravotnictví, obchodu, médií, církve. Hlavním cílem jejich útoků byla žena, protože díky umění, které provozovala ve své laboratoři, Kuchyni, byla Alchymistkou a měla pod kontrolou tělo. Na Západě to nakonec vedlo k honům na „čarodějnice“ (vyvolaným inkvizicí). Přes pět milionů žen bylo mučeno nebo zaživa upáleno, aby se v lidech probudil strach. Pak převzala žezlo chemie. Tato reaktivní věda, používající deduktivní přístup, souvisí s rozbitím jádra, v němž je obsažena Paměť. Na hmotné úrovni to vedlo k vytvoření atomové bomby a děloha ženy se stala stále častějším objektem útoků: 1. antikoncepční piluky 2. potrat jako samozřejmá záležitost 3. běžně prováděný „císařský řez“ 4. umělé oplodnění 5. časté odstraňování dělohy a vaječníků 6. brzy se zavede umělá děloha 7. na základě toho vznikne klon s naprostou ztrátou oné Paměti potřebné k Návratu ke Zdroji. Také MÓDA napomáhá tomu, aby zničila ženské rozmnožovací orgány. Především oblast dělohy a ledvin se musí udržovat v teple. Dnes se i v chladném počasí tyhle partie bezostyšně obnažují. Ženy v dávných kulturách nosívaly kolem pasu šerpu a v Japonsku se nosil ozdobný pás obi, což není jen nějaká „tradice“, ale má za úkol chránit tak důležité rozmnožovací orgány. Prakticky všechny ženy, které se dnes řídí touhle podivnou „obnažovací“ módou, budou dříve nebo později mít tzv. „ženské problémy“ a budou náchylné k rakovině prsu. „Věda“ nepřinese řešení, protože NENÍ v zájmu vykořisťovacího systému, aby Tělo vytvářelo Svobodného Ducha. Lidé spíš naletí na jejich „zázrak“ založený na redukci Duše a konečném přetvoření člověka podle obrazu podřadného boha. Jejich cílem je anti-tvoření, proto se pěstuje bezmocnost i vůči nejprimitivnější formě života, viru.“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

Miloslav Švandrlík foto

„Člověk je proti pokroku úplně bezmocný.“

Miloslav Švandrlík (1932–2009) český humorista, romanopisec a spisovatel knížek pro děti

Zdroj: Rovnost 5. 10. 1990

Jiří Kolář foto

„Z posmutnělé bílé tváře komika vyzařovala naivita a nevinnost dítěte, modré oči se dívaly na svět, kterému se klaun marně snažil porozumět. Ať už hrál cokoli, byl to stále týž nedůvěřivý, bezmocný človíček, který vzbuzoval soucit jedněch a druhým nastavoval tvář k ráně.“

Karel Čáslavský (1937–2013) český archivář, historik, moderátor a publicista

o Harrym Langdonovi
Zdroj: [Kalendárium, ceskatelevize.cz, 2011-03-21, http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095927644-kalendarium/3153-vyhledavani/?searchType=date&kMonth=12&kDay=22]

Sri Chinmoy foto
Maxim Gorkij foto
Erich Fromm foto
Erich Fromm foto
Erich Fromm foto

„Ještě jednou zopakujme, že životu nepřátelské vášně představují odpověď na existenciální potřeby člověka stejně jako vášně život podporující. Oba typy vášní jsou hluboce lidské. První z nich se vyvíjejí za podmínek, kdy neexistují předpoklady pro uskutečnění těch druhých. Destruktivní člověk může být označen za zlého, protože destruktivita je zlo, přesto zůstává člověkem. Neklesl na úroveň zvířete, není motivován zvířecími instinkty, nemůže změnit strukturu svého mozku. Mohli bychom ho považovat za postiženého existenciálním selháním, za člověka, kterému se nepodařilo rozvinout se podle svých možností a být produktivní. To, jak člověk v tomto ohledu dopadne, závisí v podstatě na tom, zda jsou mu dány společenské podmínky růstu nebo ne. Současně musím dodat, že když říkám, že společenské okolnosti jsou zodpovědné za vývoj člověka, nechci tvrdit, že člověk je bezmocným objektem zevních okolností. Faktory prostředí podporují nebo brzdí vývoj určitých vlastností člověka a určují hranice, v nichž člověk jedná. Přesto však lidský rozum a vůle zůstávají jak individuálně, tak ve společenském měřítku velice mocnými faktory. Dějiny nevytvářejí člověka; člověk se vytváří v procesu dějin sám. Jen dogmatické myšlení, pramenící z lenosti ducha i srdce, se snaží vytvářet zjednodušující černobílá schémata, která brání každému skutečnému porozumění.“

Erich Fromm (1900–1980) německý filozof, psycholog a psychoanalytik

The Anatomy of Human Destructiveness

Joseph Roth foto

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

Joseph Roth (1894–1939) rakouský novinář a spisovatel
Karel Čapek foto
Pavel Rychetský foto

„Civilizační, kulturní hodnota národa je na prvním místě poměřitelná tím, jak se dokáže postarat o bezmocné, nejslabší.“

Pavel Rychetský (1943) český ministr spravedlnosti ČR, místopředseda vlády ČR, předseda Ústavního soudu ČR, československý politik, adv…

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-rychetsky-zeman-me-zklamal-prima-volba-prezidenta-je-hruba-chyba-198133
Kontext: Dlouhodobě zastávám názor, že civilizační, kulturní hodnota národa je na prvním místě poměřitelná tím, jak se dokáže postarat o bezmocné, nejslabší. Nemyslím tím jen chudé, nemocné, staré. Všechny země mají v Ústavě napsanou rovnost, ale de facto si lidé nejsou rovni. Někdo je zdravý, nemocný. Někdo bohatý, jiný chudý. A prezident by měl být zastáncem těch slabých.

Egon Lánský foto
André Brie foto
David Rath foto

„Zastáváte-li se bezmocných proti mocným, pak musíte počítat s tvrdou odvetou. Já s ní počítal.“

David Rath (1965) český ministr zdravotnictví ČR, člen českého Parlamentu (2006–2010), člen českého Parlamentu (2010–2013), intern…
Jean Jacques Rousseau foto
Gabi Aškenazi foto
Milena Jesenská foto
Mika Waltari foto

„Již dost jsem přečetl, abych pochopil bezmocnost vědění.“

Mika Waltari (1908–1979) finský autor

Pád Cařihradu

Královna Viktorie foto
David Weber foto

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

Carl Gustav Jung foto
Erich Fromm foto
Teal Swan foto
Timo K. Mukka foto
Burrhus Frederic Skinner foto
Paul Valéry foto
François de La  Rochefoucauld foto
Juan Antonio Samaranch foto

„Mezinárodní olympijský výbor je stejně bezmocný v tomto případě, jako byl v roce 1980. Účast na olympijských hrách není povinná. Čím víc národních olympijských výborů bude absentovat, tím víc to ovlivní povahu her, protože tím tyto výbory otřesou univerzální povahou. A jaký dopad to bude mít na naše snažení!
Přináší to zneužívání her a sportu skutečně užitek? Aby přinášelo, musela by nejprve většina té obrovské masy lidí, kteří věří v olympismus, překonat své zklamání a přijmout to jako možný trest. Vedle toho ve chvíli, kdy olympijský oheň zhasne a uplyne čas her, málokdo si zapamatuje důvody, které vedly k takovým sankcím. I sportovci, kteří byli donuceni absentovat, budou zapomenuti.
To sportovci jsou vždy prvními oběťmi. Sotva mají nějakou moc říct něco k rozhodnutím, které se jich shora dotýkají. Tyhle příkazy míří k jejim svalům, ale ne k jejim mozkům a srdcím. Nemoci se zúčastnit olympijských her, když je sportovec na vrcholu vlastní formy, to je nejhorší nespravedlnost. Sportovec je ochuzen o největší odměnu za mnoho let svých nadějí a úsilí. A jak víme, za další čtyři roky už je často příliš pozdě.“

Juan Antonio Samaranch (1920–2010) prezident IOC

k ohlášenému bojkotu LOH 1984 sovětským blokem, z projevu k 90 letům MOV

Source: Olympic Review http://www.la84foundation.org/OlympicInformationCenter/OlympicReview/1980/ore157/ORE157f.pdf, č. 157, listopad 1984

„Byli jsme jako právníci bezmocní. Stále nám opakovali, že musíme věřit straně, která je kolektivní moudrostí. Vždyť my byli oklamáni stejně jako ti odsouzení! Komu se mám jít omluvit? Všem, anebo nikomu?“

Jan Vaněk (1895–1968) český československý politik a novinář

Zdroj: [Bártíková, Heda, Literatura je protivníkem zla, literarky.cz, 2011-07-19, 2011-06-10, http://www.literarky.cz/rozhovory/2669-literatura-je-protivnikem-zla]

Leon de Winter foto

„Oproti islámu má judaismus velmi slabou tradici mučednictví. Nakonec zůstaneme bezmocní proti lidem, kteří jsou připraveni obětovat všechno.“

Leon de Winter (1954) nizozemský spisovatel a režisér

Zdroj: [Vize Izraele v roce 2004, Reflex, 2011, 11, 59]

Wiesław Myśliwski foto

„Pravidelné, každodenní posezení nad kusem bílého papíru je velmi důležité. Někdy je člověk bezmocný proti tomu bílému papíru - ale je to plodná bezmoc, na konci z ní něco vznikne.“

Wiesław Myśliwski (1932) polský spisovatel

Originál: (pl) Systematyczne, codzienne siedzenie nad białą kartką papieru jest bardzo istotne. Czasem człowiek jest bezradny wobec tej białej kartki – ale jest to bezradność owocująca, z niej coś w końcu wynika.
Zdroj: [Mistrz słowa zdradza tajniki swojego pisania, polskieradio.pl, 2012-03-26, 2014-05-31, http://www.polskieradio.pl/8/529/Artykul/573822,Mistrz-slowa-zdradza-tajniki-swojego-pisania]

Henry David Thoreau foto
John Charles Ryle foto

„Toužíš-li po spasení a chceš vědět, co máš dělat, radím ti, abys šel hned teď k Pánu Ježíši Kristu, na první soukromé místo, které můžeš najít, a usilovně a upřímně jej pros na modlitbě, aby spasil tvou duši. Řekni mu, že jsi slyšel, že přijímá hříšníky a že řekl, „toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.“ Řekni mu, že jsi bídný ohavný hříšník a že k němu přicházíš ve víře v jeho vlastní pozvání. Řekni mu, že se vkládáš plně a cele do jeho rukou; že se cítíš ničemný, bezmocný a bez naděje v sobě samém; a že nespasí-li tě on, nemáš žádnou naději být spasen. Pros jej, aby tě vysvobodil z viny, moci a následků hříchu. Pros jej, aby ti odpustil a obmyl svou vlastní krví. Pros jej, aby ti dal nové srdce a dal do tvé duše Ducha svatého. Pros jej, aby ti dal milost a víru a vůli a moc být jeho učedníkem a služebníkem od tohoto dne navždy. Ach čtenáři, jdi hned teď a řekni tyto věci Ježíši Kristu, záleží-li ti vskutku na tvé duši.“

John Charles Ryle (1816–1900) anglikánský biskup

Tell him that you are a poor vile sinner, and that you come to him on the faith of his own invitation. Tell him you put yourself wholly and entirely in his hands: that you feel vile and helpless, and hopeless in yourself: and that except he saves you, you have no hope of being saved at all. Beseech him to deliver you from guilt, the power, and the consequences of sin. Beseech him to pardon you, and wash you in his own blood. Beseech him to give you a new heart, and plant the Holy Spirit in your soul. Beseech him to give you grace and faith and will and power to be his disciple and servant from this day forever. Oh, reader, go this very day, and tell these things to the Lord Jesus Christ, if you are really in earnest about your soul.] Source: [Ryle, J. C, A Call to Prayer, https://books.google.cz/books?id=u6ARAwAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false, American Tract Society, New York, 1853, 61, 42, angličtina]
Ref: cs.wikiquote.org - John Charles Ryle / Výroky / O pokání a spasení

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský foto

„Byl jsem proti tomu všemu bezmocný, a od chvíle, co paměť mi sahá, tedy už přes šedesát let, snáším trudy a útrapy jedné z nejohyzdnějších, nejsměšnějších a nejtrapnějších vad tělesných.“

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1861–1943) český pedagog, překladatel, spisovatel a sportovní úřední

o koktání
Zdroj: [1038. schůzka: Univerzální profesor dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, rozhlas.cz, 2015-05-17, 2016-09-20, http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/1038-schuzka-univerzalni-profesor-dr-jiri-stanislav-guthjarkovsky--1486794]

Ladislav Hejdánek foto
John Newton foto

„Bude-li tento obchod [s otroky] pokračovat ve stejném rozsahu a téměř stejným způsobem, zatímco rok za rokem odkládáme jej zastavit nebo se na něm přestat podílet, bude proti nám volat krev mnoha tisíc bezmocných, velmi ukřivděných bližních. Musíme vzít v úvahu žalostný stav těch přeživších, odtržených od svých příbuzných, svazků a rodné země. Bojím se, že africký obchod [s otroky] je národním hříchem, neboť ohavnosti, které jej provází, jsou veřejně známé; a ač by možná větší část národa byla ráda, kdyby byl omezen, přec, jelikož se přímo nedotýká jejich zájmů, zůstávají pasivní.“

John Newton (1725–1807)

Originál: (en) If the trade is at present carried on to the same extent and nearly in the same manner, while we are delaying from year to year to put a stop to our part in it, the blood of many thousands of our helpless, much injured fellow creatures is crying against us. The pitiable state of the survivors who are torn from their relatives, connections, and their native land must be taken into account. I fear the African trade is a national sin, for the enormities which accompany it are now generally known; and though, perhaps, the greater part of the nation would be pleased if it were suppressed, yet, as it does not immediately affect their own interest, they are passive.
Zdroj: The Works of the Rev. John Newton ... to which are Prefixed Memoirs of His Life, &c, Svazek II. S. 438.

Jan Kysela foto
Jean Jacques Rousseau foto

„Celá naše bezmocnost pramení v slabosti naší vůle, ačkoli máme vždy dost síly, abychom provedli, což velmi chceme provést. Pokud člověk chce, nic není těžké (Volenti nihil difficile).“

Jean Jacques Rousseau (1712–1778) ženevský filozof

Zdroj: ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 419

Maximilien Robespierre foto
Tento překlad čeká na kontrolu. Je překlad správně?
Báb foto

„Ve jménu Boha, Nejvznešenějšího, Nejsvětějšího. Posvátnému a slavnému dvoru Pána svrchovaného, Jenž v mystériu Podstaty Své vlastní božské od věčnosti dlí a po věčnost nadále dlíti bude, Jenž ve věčnosti Své nesrovnatelné od nepaměti přebývá a navěky nadále přebývati bude, povznesen nad dosah a obzor všech bytostí stvořených, chvála a sláva veškerá náleží. Znamením Zjevení Jeho nesrovnatelného, tak jak Jím utvořeno a do skutečnosti všech bytostí otisknuto bylo, nic jiného není nežli bezmocnost jejich Jej poznati. Světlo, jímž věci všechny zalil a zalévá, ničím jiným není nežli září Já Jeho vlastního. On Sám po všechen čas nad jakéžkoliv spojení s tvory Svými povýšen jest. On stvoření veškeré způsobem takovým utvořil, že by bytosti všechny, schopnostmi svými vrozenými, před Bohem v Den vzkříšení dosvědčiti mohly, že On druha žádného, ni Sobě rovného nemá a od jakéhožkoliv podobenství, podobnosti či srovnání oproštěn jest. On ve slávě transcendentní bytí Svého božského jediným a nesrovnatelným vždy byl, jest a navždy bude a v ušlechtilosti Panstva Svého svrchovaného nepopsatelně mocným vždy jest. Nikdo nikdy schopen nebyl náležitě Jej rozpoznati, ni člověk žádný nikdy neuspěje Jemu porozuměti tak, jak opravdu vhodné a patřičné jest, neboť jakážkoliv skutečnost, na niž se termín „bytí“ použíti dá, svrchovanou Vůlí Všemohoucího stvořena byla, Jenž ji září Já Svého vlastního zalil, která z postavení Jeho nejmajestátnějšího vyzařuje. On navíc dovnitř skutečností všech věcí stvořených emblém rozpoznání Svého vložil, by jistojistě každý věděti mohl, že On Počátkem i Koncem jest, Projeveným i Skrytým, Tvůrcem i Udržovatelem, Všemohoucím a Vševědoucím, Tím, Kdož věci všechny slyší a vnímá, Tím, Kdož v moci Své neporazitelným jest a v totožnosti Své vlastní jako svrchovaný stojí, Tím, Kdož oživuje i zemříti dá, Všemocným, Nepřístupným, Nejvznešenějším, Nejvyšším. Každé zjevení Podstaty Jeho božské znamením jest ušlechtilosti slávy Jeho, vznešenosti posvátnosti Jeho, nepřístupných výšin Jednosti Jeho a velebením majestátu a moci Jeho. Počátek Jeho počátku žádného nemá krom prvosti Jeho vlastní a konec Jeho konce žádného nezná vyjma poslednosti Jeho vlastní.
Báb
I, 1
Výňatky z perského Bayánu“

Báb (1819–1850)
Maximilien Robespierre foto
Alfred Binet foto

„Rozum a vůle jsou bezmocnými svědky toho, co se děje v našem srdci.“

Alfred Binet (1857–1911) francouzský psycholog a vynálezce prvního použitelného inteligenčním testu

Alfred Binet
Zdroj: Chromý, Z.: Abeceda moudrosti. Praha: Proxima 1992. S. 296.

Alexandr Isajevič Solženicyn foto

„Občas je to těšký. Když na člověka příde tak špatná myšlenka když je budoucnost je v hajzlu. Když z místa které skdysi bylo rájem plno ptáků pestrých škála rostlin stromů keřů se stane. Místem pro domy hloupí lidi co přírodě nikdy nic nevrátí a budou jenom dalším z hloupých co budou jen všechno přijímat brát bez naké hodnoty. Zase jenom přežití pro pár desítek bezcenych sráčů. A to si teprve člověk uvědomí jak chudý a bezmocný ve skutečnosti je když z místa které měl rád pro svůj klid zeleň a jedinečnost barevnost vznikne neklid na duši. Bráním se u vnitř ve svojí citlivé duši pokroku protože to je skáza to nepřináší klid. Příroda trpí umírá a mi lidi díky pokroku žijeme sice dýl ale zato míň hodnotně se stavíme k životu kolem sebe. Asi je to jak kde jaké místo ale tam kde jsem teť mě přepadla deprese jo deprese vidím to hodně negativně mám zlost. Ale nelze můžu nikomu vyčítat pokrok stavění toho jak zachází a smýšlí o životě a jak ho žije jak přistupuje k některejm věcem. Na to se nedá mit dlouho zlost a znechucení. Mám prostě takové období kdy si říkám že je všechno tak brutalně špatné. Přide mě to tak moc zlí že se směju všemu jako blázen 🤪. Protože to se nedá nijak změnit nijak zvrátit. Mužu k tomu mít pouze jiný přístup a snažit se na tom hledat pozitiva ať už jsou sebemenší. Zaplnit hlavu činnostma zájmama ale nikdy na to nezapomenu. Využiju všech možností k tomu abych žila víc psychicky připravena na ještě větší nápor ignoranství debility a lidské toxicity vůdči některým brutalně zlím lidem. Mezi tím o 50 kroků napřed né smířená ale psychicky duševně připravená. Na to že mě to bude ta zloba myšlení v zlých lidech zase probodavat svim zlim chováním a přístupem. Skratka je mě to fuk ať si mě to klidně psychicky ničí. Já jedu ve svi hlavě na jinou metodu dodávání motivace a tím je rozstěpit osobnost tak aby to bylo jako myslet za 7 lidi a ti maji jinou osobnost a vlastní strategií a uplně jiný pohled na věc a i jinou hodnotu uvědomění a dominanci. Jako sedmihlava saň ale s úplně jinou naturou. Projevuje se to po týdnech jiná myšlenka jiný člověk stejna pouze nádoba. Funguje to při nedostatku energie jedno štěpení dodá to co je potřeba si uvědomit. Ovsem omezený rozsah zapamatování si jeden mozek nestačí emocionální paměť logická rozumová instinktivní kreativní duchovní vcitujici se paměť do různých okamžiků a jak je spracovat. Při takové funci si člověk pride všelijak spíš se projeví to co je důležité nezbytně tam jde veškerá energie. A zbytek už je to jedna osoba. Která si představuje a myslí jako sedím hlav pokaždé tak co je nejpodstatnější pro danou situaci aby to působilo jako nic.“