Citáty na téma bezmocnost

„Lidé jsou silní, pokud hájí určitou silnou ideu. Zeslábnou však a stávají se bezmocnými, když se jim tato idea ztrácí.“

„Humor je kvalita, kterou tenhle národ má, a tím řeší své komplexy, svá neštěstí, svou bezmocnost. Mnohokrát ho zachránil a proto bychom si jej měli vážit.“

„Před lidskou hloupostí jsou i bohové bezmocní.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Stáří a bezmocnost jsou smutní druhové posledních let života.“

„Lidé jsou bezmocní jen tehdy, jestliže to sami připustí.“

„Viděl jsem na vlastní oči, jak snadno lze přehlédnout nespravedlnost, když jsou oběti bezmocné a zranitelné, pokud nemají nikoho, kdo by mluvil v jejich zájmu ani žádný jiný způsob, jak být zastupovány před státní mocí. Zvířata jsou přesně v této pozici.“

„Podle mého mínění není jehněčí život o nic méně drahocenný než život lidského tvora. Člověk by si neměl brát jehněčí život v zájmu lidského těla. Měl by naopak bránit tyto bezmocné tvory, čímž by i chránil člověka od lidské ukrutnosti.“

„Být hodný je často jen bezmocnost s úsměvem.“

„Nenávist je hněv bezmocných.“

„Nevědomost, blud a nízká pověra činí člověka celkem bezmocným.“

„Politika je bezmocná proti fanatismu. jedinou zbraní proti tomuto netvoru je rozum. jediný způsob, jak zabránit lidem upadnout do absurdnosti a zloby, je poučit je.“

„Hudba tolik oživuje samotu, protože sbližuje. Může být prožívána v tisícové společnosti, kde nikoho neznáme, a přece aniž kdo promluvil, scelí tuto společnost, rozezní puls i tep jistou společnou vidinou. Vyvádí nás ze sebe samých, a proto je citlivým a účinným lékařem bolesti. Utěšuje všude tam, kde slova svou hranatostí jsou bezmocná.“

„U nás je domácí násilí stále ještě považováno za soukromou věc. Nikdo se do toho nechce míchat. Sousedé, policie, instituce. Ani právní řád nemá pro toto jednání žádnou speciální kvalifikaci. Muž ji izoluje od okolí, žena postupně ztrácí sebevědomí, bojí se o děti, nakonec hledá chybu jenom v sobě… Taková žena je téměř bezmocná, nemyslíte?“

„Lidé u monitorů se zdají bezmocní. Ale sledováním videí volíme, co se bude natáčet.“

„Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.“

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“

„Dlouho jsem pokládal pero za meč, ale nyní vidím naši bezmocnost.“

„Paradox britské politiky: v tom okamžiku, jakmile se někdo dostane k moci, je rázem bezmocný.“

„Nejmocnější síla je umět být bezmocný.“

„„Kosmičtí piráti“ čekali celé věky na svou „velkou žeň“. Systematicky podněcovali oslabování Sjednocujícího principu paměti vytvářením vládnoucích systémů - vzdělání, vědy, manipulace potravinového cyklu, zdravotnictví, obchodu, médií, církve. Hlavním cílem jejich útoků byla žena, protože díky umění, které provozovala ve své laboratoři, Kuchyni, byla Alchymistkou a měla pod kontrolou tělo. Na Západě to nakonec vedlo k honům na „čarodějnice“ (vyvolaným inkvizicí). Přes pět milionů žen bylo mučeno nebo zaživa upáleno, aby se v lidech probudil strach. Pak převzala žezlo chemie. Tato reaktivní věda, používající deduktivní přístup, souvisí s rozbitím jádra, v němž je obsažena Paměť. Na hmotné úrovni to vedlo k vytvoření atomové bomby a děloha ženy se stala stále častějším objektem útoků: 1. antikoncepční piluky 2. potrat jako samozřejmá záležitost 3. běžně prováděný „císařský řez“ 4. umělé oplodnění 5. časté odstraňování dělohy a vaječníků 6. brzy se zavede umělá děloha 7. na základě toho vznikne klon s naprostou ztrátou oné Paměti potřebné k Návratu ke Zdroji. Také MÓDA napomáhá tomu, aby zničila ženské rozmnožovací orgány. Především oblast dělohy a ledvin se musí udržovat v teple. Dnes se i v chladném počasí tyhle partie bezostyšně obnažují. Ženy v dávných kulturách nosívaly kolem pasu šerpu a v Japonsku se nosil ozdobný pás obi, což není jen nějaká „tradice“, ale má za úkol chránit tak důležité rozmnožovací orgány. Prakticky všechny ženy, které se dnes řídí touhle podivnou „obnažovací“ módou, budou dříve nebo později mít tzv. „ženské problémy“ a budou náchylné k rakovině prsu. „Věda“ nepřinese řešení, protože NENÍ v zájmu vykořisťovacího systému, aby Tělo vytvářelo Svobodného Ducha. Lidé spíš naletí na jejich „zázrak“ založený na redukci Duše a konečném přetvoření člověka podle obrazu podřadného boha. Jejich cílem je anti-tvoření, proto se pěstuje bezmocnost i vůči nejprimitivnější formě života, viru.“

„Člověk je proti pokroku úplně bezmocný.“

„Nepředvídatelné není vymyšlené, vyfantazírované nebo vysněné, ale bezmocně skutečné.“

„Z posmutnělé bílé tváře komika vyzařovala naivita a nevinnost dítěte, modré oči se dívaly na svět, kterému se klaun marně snažil porozumět. Ať už hrál cokoli, byl to stále týž nedůvěřivý, bezmocný človíček, který vzbuzoval soucit jedněch a druhým nastavoval tvář k ráně.“

„Dnešní pyšná ctižádost se zítra stane bezmocnou obětí sebe samé.“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Duševní krutost, přání druhého člověka pokořit a ranit jeho city je snad ještě rozšířenější než tělesný sadismus. Tento typ sadistického útoku je pro sadistu mnohem méně riskantní, vždyť nepoužívá fyzického násilí, ale "jen" slova. Na druhé straně však může být duševní utrpení právě tak intenzivní nebo ještě silnější než utrpení tělesné. Příklady tohoto duševního sadismu nemusím uvádět. Rodiče ho uplatňují vůči dětem, učitelé vůči žákům, šéfové vůči podřízeným - jinými slovy používá se ve všech situacích, kde se oběť nemůže sadistovi bránit. (Je-li učitel bezmocný, často se stávají sadisty žáci.) Duševní sadismus může být maskován mnoha zdánlivě nevinnými způsoby - otázkou, úsměvem, poznámkou, která druhého zmate. Kdo by neznal nějakého "umělce" v tomto druhu sadismu, který vždy najde přesně to správné slovo nebo gesto, aby druhého tímto "nevinným" způsobem uvedl do rozpaků nebo pokořil. Tento druh sadismu je přirozeně často ještě účinnější, když se odehrává před očima jiných lidí.“

„Další charakterový rys sadisty tkví v tom, že ho vždy přitahují jen bezmocní, nikdy silní jedinci. Tak například zranit protivníka v boji dvou stejně silných jedinců není zdrojem sadistického potěšení, protože poranění v takové situaci není výrazem nadvlády nad obětí. Pro sadistický charakter existuje jen jedna věc hodná obdivu, a tou je moc. Obdivuje a miluje mocné, hrbí se před nimi, ale pohrdá bezmocnými, kteří se neumí bránit, a chce je ovládnout.“

„Ještě jednou zopakujme, že životu nepřátelské vášně představují odpověď na existenciální potřeby člověka stejně jako vášně život podporující. Oba typy vášní jsou hluboce lidské. První z nich se vyvíjejí za podmínek, kdy neexistují předpoklady pro uskutečnění těch druhých. Destruktivní člověk může být označen za zlého, protože destruktivita je zlo, přesto zůstává člověkem. Neklesl na úroveň zvířete, není motivován zvířecími instinkty, nemůže změnit strukturu svého mozku. Mohli bychom ho považovat za postiženého existenciálním selháním, za člověka, kterému se nepodařilo rozvinout se podle svých možností a být produktivní. To, jak člověk v tomto ohledu dopadne, závisí v podstatě na tom, zda jsou mu dány společenské podmínky růstu nebo ne. Současně musím dodat, že když říkám, že společenské okolnosti jsou zodpovědné za vývoj člověka, nechci tvrdit, že člověk je bezmocným objektem zevních okolností. Faktory prostředí podporují nebo brzdí vývoj určitých vlastností člověka a určují hranice, v nichž člověk jedná. Přesto však lidský rozum a vůle zůstávají jak individuálně, tak ve společenském měřítku velice mocnými faktory. Dějiny nevytvářejí člověka; člověk se vytváří v procesu dějin sám. Jen dogmatické myšlení, pramenící z lenosti ducha i srdce, se snaží vytvářet zjednodušující černobílá schémata, která brání každému skutečnému porozumění.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Jsou velké a malé mocnosti.
Jsou také velké a malé bezmocnost.“

„Civilizační, kulturní hodnota národa je na prvním místě poměřitelná tím, jak se dokáže postarat o bezmocné, nejslabší.“

„Zákon o nachlazení: 1. Když je nachlazen muž, je 'bezmocný'. 2. Když je nachlazená žena, je to 'jen posmrkávání'.“

„Láska nás činí mocnými vůči druhým, avšak bezmocnými vůči sobě.“

„Zastáváte-li se bezmocných proti mocným, pak musíte počítat s tvrdou odvetou. Já s ní počítal.“

„Zákony se projevují veškerou svou silou jen tam, kde není krajnosti; jsou stejně bezmocné proti pokladům boháče jako proti bídě chudáka. První je obchází, druhý jim uniká; jeden dělá do plachty díru, druhý pod ní proklouzne.“

„Nikdy nedovolíme, aby naši synové a naše dcery, naši rodiče a prarodiče byli znovu vymazáni z tváře země. Poučili jsme se a bereme hrozby zničení Izraele vážně… Vyzývám všechny státy a všechny představitele států, aby bojovali proti nenávisti na tváři země, vykořenili ji a rozhodně jednali proti projevům antisemitismu ve světě. Nemůžeme říci, že to nevidíme – nápis na zdi, jasný a zřetelný… Stojím hrdě jako velitel, syn židovského státu, který je mocný a silný, a slibuji: Nikdy více; nikdy nebudeme bezmocní, (závislí) na dobročinnosti jiných. My vojáci Izraelských obranných sil – vyslanci lidu a národa – zde dnes stojíme v uniformách izraelské armády a zvedáme hrdě izraelskou vlajku ve jménu desítek tisíc izraelských vojáků a velitelů, kteří se považují za vykonavatele vůle, modliteb a snů šesti milionů bratří a sester, jejichž existence byla krutě zkrácena.“

„Byl plachý, úzkostlivý, mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupiti boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocní a podléhající tak, že zahanbují vítěze.“

„Již dost jsem přečetl, abych pochopil bezmocnost vědění.“

„Neexistuje žádná opravdová civilizace, pokud vylučuje němá a bezmocná stvoření Boží z lidského smilování a soucitu.“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Stará náboženství se svými vznešenými a směšnými, dobrotivými i krutými symboly nespadla z čistého nebe, nýbrž vzešla z lidské duše, která v nás žije i v této chvíli. Všechny ty věci a jejich praformy v nás žijí a mohou se na nás kdykoli se zničující silou vrhnout v podobě davové sugesce, proti níž je jednotlivec bezmocný. Naši strašliví bohové pouze změnili jméno, rýmují se teď na –ismus.“

„Situace, kdy jsme bezmocní, a proto jsme v nebezpečí zotročení, je stejně zlá jako situace, kdy máme moc, a proto nám hrozí nebezpečí odlidštění. Čeho se máme vyvarovat víc, je věcí náboženského, morálního nebo politického přesvědčení. Buddhismus, židovská tradice z dob proroků a křesťanská evangelia volí vždy jasně, v protikladu k dnešnímu myšlení. Je naprosto legitimní pečlivě rozlišovat mezi mocí a bezmocností, ale měli bychom se při tom vyhnout jednomu nebezpečí: že využijeme mnohoznačnosti určitých slov k doporučování, aby lidé sloužili současně Bohu a císaři, nebo - což je ještě horší - aby si je ztotožnili.“

„Ve světě, který je jednotou, můžeme být závislí pouze na tom, čím jsme my sami. A ve světě, který je jednotou, jsme závislí na všech ostatních a oni jsou závislí zase na nás. To ale neznamená, že jsme bezmocní. Někdy zaměňujeme závislost za bezmoc, zvláště za nemožnost tvořit. Ale není to totéž. Ve skutečnosti nemůžeme být zcela nezávislí. To by znamenalo oddělit se od zbytku Vesmíru. To nejenže není žádoucí, ale je to i nemožné, protože my sami jsme Vesmír inkarnovaný v iluzi odděleného fyzického těla. Naším úkolem je rozpoznat svou velikost coby neomezeného tvůrce v tomto Vesmíru.“

„Je hanebné završit po čtyřech miliardách let vývoje, při přípravách k uskutečnění Kosmického plánu, evoluci výtvorem klona stvořeného k obrazu bytosti, která je bezmocná i vůči nejprimitivnější formě života, viru. Nebo se „čarodějky“ vrátí, aby znovu získaly Sílu a osvobodily svět z iluze, že můžeme být „šťastní“ při sebe popírání? Naše Probuzení je nezbytně nutné, protože jsme dosáhli fáze, kdy se „strom“ může přeměnit v „semínko“. Tím se završuje cyklus vývoje Vědomí a my se můžeme ocitnout v Novém světle Svobody. Poznejme a používejme proto svou nejvyšší zbraň a strategii a dejme Ženě sílu. Změnu Nelze zastavit!“

„Kdykoliv si budete myslet, že nemáte na výběr a že jste bezmocní, je to jen vaše mysl, síla vašich zvyků, která vás nutí do určitého rozhodnutí (chování). VŽDY MÁTE ROZHODNUTÍ VE VAŠICH RUKOU. VŽDYCKY JE NA VÝBĚR. PŘI NEJHORŠÍM MŮŽETE UTÉCT NEBO NEDĚLAT NIC, pokud jednáním samotným nesouhlasíte.“

„Jako dítě jsem byl bezmocný a plný důvěry, ale teď jsem naštěstí nemocný strachem a plný nedůvěry. Teď jsem bystrozraký, ale tehdy jsem byl hloupá a slepá husa a musel jsem to zažívat znovu a znovu.“

„Společnost útočí brzo, když je jedinec bezmocný.“

„Nahé myšlenky a nahé vzněty jsou stejně bezmocné jako nazí lidé. Musíme je obléknout..“

„S neštěstím, na které nám nestačí síla, se vyrovnáme bezmocností.“

„Bezmocné slunce a nezadržitelná rozpínavost noci.“

„Mezinárodní olympijský výbor je stejně bezmocný v tomto případě, jako byl v roce 1980. Účast na olympijských hrách není povinná. Čím víc národních olympijských výborů bude absentovat, tím víc to ovlivní povahu her, protože tím tyto výbory otřesou univerzální povahou. A jaký dopad to bude mít na naše snažení!
Přináší to zneužívání her a sportu skutečně užitek? Aby přinášelo, musela by nejprve většina té obrovské masy lidí, kteří věří v olympismus, překonat své zklamání a přijmout to jako možný trest. Vedle toho ve chvíli, kdy olympijský oheň zhasne a uplyne čas her, málokdo si zapamatuje důvody, které vedly k takovým sankcím. I sportovci, kteří byli donuceni absentovat, budou zapomenuti.
To sportovci jsou vždy prvními oběťmi. Sotva mají nějakou moc říct něco k rozhodnutím, které se jich shora dotýkají. Tyhle příkazy míří k jejim svalům, ale ne k jejim mozkům a srdcím. Nemoci se zúčastnit olympijských her, když je sportovec na vrcholu vlastní formy, to je nejhorší nespravedlnost. Sportovec je ochuzen o největší odměnu za mnoho let svých nadějí a úsilí. A jak víme, za další čtyři roky už je často příliš pozdě.“

„Byli jsme jako právníci bezmocní. Stále nám opakovali, že musíme věřit straně, která je kolektivní moudrostí. Vždyť my byli oklamáni stejně jako ti odsouzení! Komu se mám jít omluvit? Všem, anebo nikomu?“

„Oproti islámu má judaismus velmi slabou tradici mučednictví. Nakonec zůstaneme bezmocní proti lidem, kteří jsou připraveni obětovat všechno.“

„Pravidelné, každodenní posezení nad kusem bílého papíru je velmi důležité. Někdy je člověk bezmocný proti tomu bílému papíru - ale je to plodná bezmoc, na konci z ní něco vznikne.“

„Menšina je bezmocná, a pokud se podřizuje většině, není dokonce ani menšinou, ale je neporazitelná, když se do věci vloží celou svou vahou.“

„Toužíš-li po spasení a chceš vědět, co máš dělat, radím ti, abys šel hned teď k Pánu Ježíši Kristu, na první soukromé místo, které můžeš najít, a usilovně a upřímně jej pros na modlitbě, aby spasil tvou duši. Řekni mu, že jsi slyšel, že přijímá hříšníky a že řekl, „toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.“ Řekni mu, že jsi bídný ohavný hříšník a že k němu přicházíš ve víře v jeho vlastní pozvání. Řekni mu, že se vkládáš plně a cele do jeho rukou; že se cítíš ničemný, bezmocný a bez naděje v sobě samém; a že nespasí-li tě on, nemáš žádnou naději být spasen. Pros jej, aby tě vysvobodil z viny, moci a následků hříchu. Pros jej, aby ti odpustil a obmyl svou vlastní krví. Pros jej, aby ti dal nové srdce a dal do tvé duše Ducha svatého. Pros jej, aby ti dal milost a víru a vůli a moc být jeho učedníkem a služebníkem od tohoto dne navždy. Ach čtenáři, jdi hned teď a řekni tyto věci Ježíši Kristu, záleží-li ti vskutku na tvé duši.“

„Byl jsem proti tomu všemu bezmocný, a od chvíle, co paměť mi sahá, tedy už přes šedesát let, snáším trudy a útrapy jedné z nejohyzdnějších, nejsměšnějších a nejtrapnějších vad tělesných.“

„Zdá se mi, že i my ve Střední a Východní Evropě musíme počítat s tím, že ve světě jsou společnosti, které od nás už dnes potřebují rozmanitou pomoc a které je ještě dál budou potřebovat. Když jsme viděli, jak se dnes politikové ukazují jako bezmocní před svými voliči, když jim mají říci něco o nezbytnosti dobře promyšlené pomoci pro převážný díl dnešního světa, nemají-li ztratit sympatie a politickou podporu, a když vidíme i v našich vlastních zemích, jak politikové většinou usilují o co nejrychlejší přiblížení a napodobení západních ekonomických struktur, musíme se tázat, nejdeme-li rychleji či pomaleji vstříc dalšímu, snad ještě horšímu, extrémně katastrofálnímu vývoji světové politiky a stavu světa.“

„Bude-li tento obchod [s otroky] pokračovat ve stejném rozsahu a téměř stejným způsobem, zatímco rok za rokem odkládáme jej zastavit nebo se na něm přestat podílet, bude proti nám volat krev mnoha tisíc bezmocných, velmi ukřivděných bližních. Musíme vzít v úvahu žalostný stav těch přeživších, odtržených od svých příbuzných, svazků a rodné země. Bojím se, že africký obchod [s otroky] je národním hříchem, neboť ohavnosti, které jej provází, jsou veřejně známé; a ač by možná větší část národa byla ráda, kdyby byl omezen, přec, jelikož se přímo nedotýká jejich zájmů, zůstávají pasivní.“

„To, jak dobře, nebo špatně funguje právní stát, se nepozná z toho, jak zametete s chudákem nebo bezmocným, ale právě z toho, jak jste schopna vynutit právo vůči bohatému nebo mocnému – můžete sem řadit klidně kauzy jako Čapí hnízdo a další, které ukazují, že jakmile jste mocný, tak právní systém je ve velmi omezené míře schopen s vámi naložit.“

„Celá naše bezmocnost pramení v slabosti naší vůle, ačkoli máme vždy dost síly, abychom provedli, což velmi chceme provést. Pokud člověk chce, nic není těžké (Volenti nihil difficile).“

„Zdá se být nemožné
že začínáme bezmocní
a stejně tak i poté končíme.“

„Je-li hlavní hnací silou lidové vlády v době míru ctnost, je hlavní hnací silou lidové vlády v době revoluce jak ctnost, tak teror: ctnost, bez níž je teror zhoubný, a teror, bez něhož je ctnost bezmocná. Teror není nic jiného než pohotová, přísná a nepružná spravedlnost; je tedy emanací ctnosti; není ani tak specifickým principem, jako spíše důsledkem obecného principu demokracie aplikovaného na nejnaléhavější potřeby naší vlasti.“

„Ve jménu Boha, Nejvznešenějšího, Nejsvětějšího. Posvátnému a slavnému dvoru Pána svrchovaného, Jenž v mystériu Podstaty Své vlastní božské od věčnosti dlí a po věčnost nadále dlíti bude, Jenž ve věčnosti Své nesrovnatelné od nepaměti přebývá a navěky nadále přebývati bude, povznesen nad dosah a obzor všech bytostí stvořených, chvála a sláva veškerá náleží. Znamením Zjevení Jeho nesrovnatelného, tak jak Jím utvořeno a do skutečnosti všech bytostí otisknuto bylo, nic jiného není nežli bezmocnost jejich Jej poznati. Světlo, jímž věci všechny zalil a zalévá, ničím jiným není nežli září Já Jeho vlastního. On Sám po všechen čas nad jakéžkoliv spojení s tvory Svými povýšen jest. On stvoření veškeré způsobem takovým utvořil, že by bytosti všechny, schopnostmi svými vrozenými, před Bohem v Den vzkříšení dosvědčiti mohly, že On druha žádného, ni Sobě rovného nemá a od jakéhožkoliv podobenství, podobnosti či srovnání oproštěn jest. On ve slávě transcendentní bytí Svého božského jediným a nesrovnatelným vždy byl, jest a navždy bude a v ušlechtilosti Panstva Svého svrchovaného nepopsatelně mocným vždy jest. Nikdo nikdy schopen nebyl náležitě Jej rozpoznati, ni člověk žádný nikdy neuspěje Jemu porozuměti tak, jak opravdu vhodné a patřičné jest, neboť jakážkoliv skutečnost, na niž se termín „bytí“ použíti dá, svrchovanou Vůlí Všemohoucího stvořena byla, Jenž ji září Já Svého vlastního zalil, která z postavení Jeho nejmajestátnějšího vyzařuje. On navíc dovnitř skutečností všech věcí stvořených emblém rozpoznání Svého vložil, by jistojistě každý věděti mohl, že On Počátkem i Koncem jest, Projeveným i Skrytým, Tvůrcem i Udržovatelem, Všemohoucím a Vševědoucím, Tím, Kdož věci všechny slyší a vnímá, Tím, Kdož v moci Své neporazitelným jest a v totožnosti Své vlastní jako svrchovaný stojí, Tím, Kdož oživuje i zemříti dá, Všemocným, Nepřístupným, Nejvznešenějším, Nejvyšším. Každé zjevení Podstaty Jeho božské znamením jest ušlechtilosti slávy Jeho, vznešenosti posvátnosti Jeho, nepřístupných výšin Jednosti Jeho a velebením majestátu a moci Jeho. Počátek Jeho počátku žádného nemá krom prvosti Jeho vlastní a konec Jeho konce žádného nezná vyjma poslednosti Jeho vlastní.
Báb
I, 1
Výňatky z perského Bayánu“

„Je-li atributem lidové vlády v míru ctnost, je atributem lidové vlády v revoluci zároveň ctnost a teror, ctnost, bez níž je teror smrtelný, a teror, bez něhož je ctnost bezmocná. Teror není nic jiného než spravedlnost, rychlá, přísná, neúprosná; je tedy emanací ctnosti.“

„Rozum a vůle jsou bezmocnými svědky toho, co se děje v našem srdci.“

„Lež umí vyhrát na kdekoho, s kdečím si poradí, jenom tváří v tvář umění je bezmocná.“

„Občas je to těšký. Když na člověka příde tak špatná myšlenka když je budoucnost je v hajzlu. Když z místa které skdysi bylo rájem plno ptáků pestrých škála rostlin stromů keřů se stane. Místem pro domy hloupí lidi co přírodě nikdy nic nevrátí a budou jenom dalším z hloupých co budou jen všechno přijímat brát bez naké hodnoty. Zase jenom přežití pro pár desítek bezcenych sráčů. A to si teprve člověk uvědomí jak chudý a bezmocný ve skutečnosti je když z místa které měl rád pro svůj klid zeleň a jedinečnost barevnost vznikne neklid na duši. Bráním se u vnitř ve svojí citlivé duši pokroku protože to je skáza to nepřináší klid. Příroda trpí umírá a mi lidi díky pokroku žijeme sice dýl ale zato míň hodnotně se stavíme k životu kolem sebe. Asi je to jak kde jaké místo ale tam kde jsem teť mě přepadla deprese jo deprese vidím to hodně negativně mám zlost. Ale nelze můžu nikomu vyčítat pokrok stavění toho jak zachází a smýšlí o životě a jak ho žije jak přistupuje k některejm věcem. Na to se nedá mit dlouho zlost a znechucení. Mám prostě takové období kdy si říkám že je všechno tak brutalně špatné. Přide mě to tak moc zlí že se směju všemu jako blázen 🤪. Protože to se nedá nijak změnit nijak zvrátit. Mužu k tomu mít pouze jiný přístup a snažit se na tom hledat pozitiva ať už jsou sebemenší. Zaplnit hlavu činnostma zájmama ale nikdy na to nezapomenu. Využiju všech možností k tomu abych žila víc psychicky připravena na ještě větší nápor ignoranství debility a lidské toxicity vůdči některým brutalně zlím lidem. Mezi tím o 50 kroků napřed né smířená ale psychicky duševně připravená. Na to že mě to bude ta zloba myšlení v zlých lidech zase probodavat svim zlim chováním a přístupem. Skratka je mě to fuk ať si mě to klidně psychicky ničí. Já jedu ve svi hlavě na jinou metodu dodávání motivace a tím je rozstěpit osobnost tak aby to bylo jako myslet za 7 lidi a ti maji jinou osobnost a vlastní strategií a uplně jiný pohled na věc a i jinou hodnotu uvědomění a dominanci. Jako sedmihlava saň ale s úplně jinou naturou. Projevuje se to po týdnech jiná myšlenka jiný člověk stejna pouze nádoba. Funguje to při nedostatku energie jedno štěpení dodá to co je potřeba si uvědomit. Ovsem omezený rozsah zapamatování si jeden mozek nestačí emocionální paměť logická rozumová instinktivní kreativní duchovní vcitujici se paměť do různých okamžiků a jak je spracovat. Při takové funci si člověk pride všelijak spíš se projeví to co je důležité nezbytně tam jde veškerá energie. A zbytek už je to jedna osoba. Která si představuje a myslí jako sedím hlav pokaždé tak co je nejpodstatnější pro danou situaci aby to působilo jako nic.“