Citáty na téma dál

„Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.“

„Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci.“

„Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.“

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“

„Ten, kdo následuje dav, se obvykle dál než ostatní nedostane.
Ten, kdo chodí sám, se pravděpodobně ocitne i v místech, kde ještě nikdo nikdy nebyl.“

„Lidé jsou často nerozumní, nelogičtí a sobečtí. Přesto jim odpusťte. Budete-li k nim laskaví, stejně vás obviní ze sobectví a nízkých motivů. Zůstaňte laskaví. Budete-li úspěšní, získáte některé falešné přátele a opravdové nepřátele. Přesto pokračujte. Budete-li upřímní a čestní, lidé vás podvedou, vy ale zůstaňte upřímní a čestní. Strávíte-li léta budováním něčeho, co vám jiný zničí přes noc, budujte znovu. Naleznete-li štěstí, klid a mír, budou vám závidět. Zůstaňte šťastní. Na dobro, které uděláte dnes, zítra lidé zapomenou. Přesto dál dělejte dobro. Dávejte světu to nejlepší, co je ve vás, a i když to nemusí stačit, přesto dávejte dál.“

„Vědy je zapotřebí. Ale kdyby Newton ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil. Objevil by ji někdo jinej. Za minutu dvacet, nebo za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl! Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší! Protože umění je komunikace.“

„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Čím jsi dál od veřejných WC, tím je větší pravděpodobnost, že tvé dítě bude chtít na záchod.“

„Je-li cílem života jen dál žít a vegetovat, pak takový život nemá smysl.“

„Malá lež tě dovede dál než velká pravda.“

„Tajemství, jak se posouvat dál, je začít.“

„Stromu říkáš strom, pravil, a dál o tom slově nepřemýšlíš. Ale nebyl to „strom“, dokud ho tak někdo nepojmenoval.“

„Nikdo není takový, jaký se zdá, a skoro všechno s výjimkou upřímné zrady, je lež a podvod. A toho dne, kdy zjistíme, že sami nejsme jiní, přestaneme mít chuť žít dál.“

„Všichni lidé nacházejí v životě něco příjemného. A to jim pomáhá dál žít. Právě k tomu se uchylují, když jsou u konce svých sil.“

„Lidé někdy klopýtnou o pravdu, ale většina z nich se rychle zvedne a spěchá dál, jako by se nic nestalo.“

„Ve svých dětech žijeme dál.“

„Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice – ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo. Chumelit se totiž bude, až se rozhodne Vesmír – Vědomí - kosmický architekt.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Vzdělání je jako pohlavní nemoc: brání vám dělat spoustu věcí a máte neodolatelné nutkání předávat ho dál.“

„Sametem se dá krásně škrtit. A do sametu se koneckonců balily sťaté hlavy. Já nenavrhuji, aby se stínaly hlavy. Tady ale jakoby nikdo nebyl vinen zradou, stavem této země. Lidi vidí bývalého tajemníka, jak si hoví dál, momentálně coby podnikatel. Jak chcete, aby vyrostla nová, lepší generace, když se každý může přesvědčit, že se vyplácí lumpárna, a ne poctivost. Žádné přikázání není svaté, morálka je přežitek.“

„Drazí přátelé. Život je boj a mnozí hráči již odpadli. Těžké chvíle je donutily ukončit hru nemožně plnících se pravidel. Je to tak ať chceme nebo ne. Někdy padne 6 a jindy ani nemáme čím hrát. Ale přesto nám život míchá kartami. Než se, ale rozhodneme ukončit hru, uvědomme si, že je alespoň jedna nádherná chvíle pro kterou se vyplatí hrát dál…“

„V lásce jde podvod skoro vždy dál než nedůvěra.“

„A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“

„Držte se dál od negativních lidí. Mají problém pro každé řešení.“

„Mi přátelé mě opustili deprese se ukázal a ta už nikdy nezmizí jen mě ničí čím dál více a má psychika je na pokraji zhroucení…. Nevím co mám dělat umřít nebo žít já už nevím….“

„Ve třech slovech můžu shrnout všechno, co jsem se naučil o životě: Život jde dál.“

„Oko vidí daleko, rozum ještě dál.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„I přes tisíceré zklamání dál budu věřit lidem, protože právě ten nekonečný koloběh očekávání, zklamání a smíření dělá člověka člověkem.“

„Když zemřeš, jsi naprosto šťastný a tvá duše někde žije dál. Já se smrti nebojím. Naprostý klid po smrti, stát se někým jiným, to je ta nejlepší naděje, kterou mám.“

„„Nechci se někam dostat a říct: „OK, dokázal jsem to!” Úspěch nikdy nekončí. Budu pokračovat dál. Stejně jako selhání se nikdy nestane fatálním. Směřuji ke hvězdám a ještě dále.““

„Bez ohledu na to, co uděláš nebo jak blbě se kvůli tomu cítíš, život jde prostě dál. Životu je úplně fuk, jestli je ti to líto, jestli jsi naštvaná, zmatená nebo se trápíš. Život si jde klidně dál, a ty můžeš jít s ním, nebo si sednout doprostřed cesty a litovat se.“

„Všechno žije dál v mých vzpomínkách. Rány se zacelí. Láska přetrvá. My přežijeme.“

„Je mnohdy lepší být sám se sebou, než se dál cítit sám s někým druhým.“

„Není pravda, že ženy porušují tajemství, nýbrž pravdou jest, že je odevzdávají neporušeně dál, nechávajíce mu pel a krásu jeho tajnosti.“

„Ve starých kolejích už to dál nepůjde! Budeme-li nadále žít, jak lze žít bez impulsů z duchovního světa,
pak sice budeme moci dál rozvíjet průmysl, banky, univerzity… a vykonávat různá povolání, to vše ale povede k úpadku, k zániku civilizace… Dnes nejde o to říkat: „Tak radikálně to nesmíme brát!“ Nebýt v tomto ohledu radikální vlastně znamená napomáhat vplouvání do úpadku lidstva.“

„Kdyby se všechny věci a události dařily tak, jak chceme, nebylo by co řešit. Jestliže se ocitneme před nepříjemnými situacemi, které nedokážeme překonat, zachovejme klid. Vesmír dál vskrytu pracuje v náš prospěch.“

„Když máme odvahu hledat lásku, nakonec ji najdeme a ona se pak šíří dál.“

„Nejskvělejší vzbouřenec je tichý muž, který ví, jak všechno skončí, a přece ho těší dýchat dál. Jen mysl nemůže zemřít a usměvavá mysl věčně čeří prázdnotu vesmíru.“

„Nikdo nejde dál, když neví kam jde.“

„Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv, ať se to zdá sebehorší, život jde dál a zítra bude všechno lepší.“

„S poctivostí nejdál dojdeš. To ale neznamená, že se ti tam bude líbit.“

„Na podzim čápi odlétají, a děti se přesto rodí dál.“

„Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu.“

„Nechci dál žít v srdcích svých spoluobčanů; chci dál žít ve svém bytě.“

„Mám pocit, že kolem nás je čím dál víc neslušnosti, egoismu a lhostejnosti. Mně to vadí. A tak se snažím takový nebýt“

„Právě jsem pro tebe udělal něco dobrého. Chci, abys to předal dál, než dneska zapadne slunce.“

„"Člověk velmi často zapomene, že i jeho nejbližší mají svá trápení. Když je Ti smutno a nevíš jak dál, nadechni se a řekni si "Let it be".“

„Nikdy si dobré rady nenechávám pro sebe, ihned je dávám dál. To je taky to jediné, co se s nimi dá dělat.“

„Člověk si jednou zvykne na vyšlapané cestičky názorů a při absenci chodníku neví, kudy dál.“

„Nepodceňujte hodnotu nicnedělání, jen kráčet dál, poslouchat všemu, co nemůžete slyšet, a být v klidu.“

„Prázdnota, o které mluvím,
není prázdnota,
kterou si obvykle představujeme.
Není prázdná.
Vaše tělo dál existuje
svým přirozeným způsobem.
Moudrost zůstává.
Pocity přicházejí a odcházejí.
Vše si dál hraje, ale uvnitř je
naprostý klid a vyrovnanost.
Žádné plánování, žádné strategie,
žádná identifikace.
Jenom prostor čistého bytí.
Je to to, co ve skutečnosti jsme,
přestože tomu často nechceme
nebo nemůžeme uvěřit.“

„I ve vaší hodině smutku jeho duch žije dál, a proto nesmíte ztrácet naději. Podívejte se na to, co jste dokázali, když jste přiměli kdysi holou poušť rozkvést, vybudovali prosperující demokracii v nepřátelském světě, vyhráli bitvy a války a nyní vítězíte v míru, který je jediným trvalým vítězstvím. Váš ministerský předseda je mučedníkem míru, ale i obětí nenávisti. Určitě se musíme poučit z jeho mučednictví, že pokud se národ nezbaví nenávisti ke svým nepřátelům, riskujem,e že zasejeme semena nenávisti mezi sebe. Prosím tě, národe Izraele, jménem svého vlastního národa, který má svou vlastní litanii ztrát od Abrahama Lincolna k prezidentu Kennedymu a Martinu Lutheru Kingovi, abys nedovolil, aby se to stalo i vám. V Knesetu, ve svých domovech, na místech své modlitby stůjte na správné straně. Šalom, chaver.“

„Každý lidský příběh je zajímavý. Tedy takový, který je vyprávěn svobodně a otevřeně, s důvěrou. Stává se, že některý příběh ve vás zůstává jako těžký balvan, nemůžete na něj přestat myslet. Takové obvykle vyprávějí lidé, kteří prožili skutečnou bolest spojenou s neuvěřitelnou nespravedlností. Ale je na to lék: když ten příběh vyprávíte dál, neupadne v zapomnění. Je fascinující, jak jsou tito nejzajímavější vypravěči úžasně vyrovnaní. Necítí nenávist, jejich čisté svědomí jim umožňuje dělat si z věcí legraci. Umějí odpustit.“

„Strom má rád klid, ale vítr fouká dál.“

„Občas lidi odejdou. Občas umřou. A druhému zůstanou jenom příběhy a vzpomínky - pokud má štěstí, tak jsou to hezké příběhy a hezké vzpomínky - a nezbývá mu než se otočit a žít dál. (Žhavé zprávy) /Charlotta99/“

„Naděje znamená žít dál uprostřed zoufalství a zpívat si dál uprostřed tmy.“

„Nejsilnější lidé jsou ti, kterým se hroutí celý život a i přesto ho žijí dál s úsměvem na tváři.“

„Celý svůj život jsem se snažil držet dál od sportu a jsem tady, jsem ve sportovní aréně.“

„Tento život je takový, jaký si ho uděláte. Ať se děje, co se děje, občas něco pokazíš, to je univerzální pravda. Ale dobré na tom je, že se můžeš rozhodnout, jak to pokazíš. Holky budou tvé kamarádky - stejně se tak budou chovat. Ale pamatuj si, že některé přijdou, jiné odejdou. Ty, které s tebou zůstanou přes všechno - to jsou tvoje opravdové nejlepší kamarádky. Neopouštěj je. A taky si pamatuj, že sestry jsou nejlepší kamarádky na světě. Co se týče milenců, ti také přicházejí a odcházejí. A zlato, nerada to říkám, většina z nich - vlastně skoro všichni ti zlomí srdce, ale nesmíš to vzdát, protože když to vzdáš, nikdy nenajdeš spřízněnou duši. Nikdy nenajdeš tu polovičku, která tě udělá celou, a to platí pro všechno. To, že jednou selžeš, neznamená, že selžeš ve všem. Snaž se dál, vydrž a vždycky, vždycky, vždycky si věř, protože když ne ty, tak kdo, miláčku? Takže měj hlavu vztyčenou, bradu nahoře a hlavně se usmívej, protože život je krásná věc a je toho tolik, čemu se můžeš smát.“

„Odňat může být trest, vina však trvá dál.“

„Člověk občas narazí na štěstí, ale většinou se otřepe a jde zas dál.“

„Bojím se o Evropu … Opravdu se o Evropu bojím. Bojím se, a proto jsem proti schválení Evropské ústavy …… jsem si jist, že většina Evropanů rozumí, co říkám, a že se bojí podobně jako já …… Evropská unie nepotřebuje žádnou ústavu …… proces integrace bych už dávno zarazil … ale realistické by bylo, zmrazit dnešní stav … v žádném případě nesmíme jít dál …“

„Hrdinové nemusí vždycky zvítězit, někdy také prohrávají. Ale bojujou dál a vždycky se vrátí. Nevzdávají se. Právě to z nich dělá hrdiny. - Město nebeského ohně“

„Proto stále odhadujeme něco nového o sobě samých. Téměř každý rok se objeví něco nového, o čem jsme před tím nevěděli. Pořád si myslíme, že teď jsme u konce se svými objevy. Nikdy nejsme. Pokračujeme v objevování. že jsme to, tamto a jiné věci a někdy máme ohromující zážitky. To ukazuje, že část naší osobnosti je vždy ještě nevědomá, je to ona část, která stále ještě vzniká; jsme nedokončení, pořád rosteme a měníme se. Ale ta budoucí osobnost, kterou máme být za rok, je již zde, jenomže je zatím ještě ve stínu. Já je jako pohyblivý rámeček na filmu. Budoucí osobnost není ještě viditelná, ale pohybujeme se dál a zanedlouho dospíváme k pohledu na budoucí bytost. Tyto možnosti přirozeně patří k temné straně já. Jsme si dobře vědomi, čím jsme byli, ale nejsme si vědomi, co se z nás teprve stane.“

„Když musíte zaparkovat o 6 bloků dál, najdete vzápětí dvě uvolněná parkovací místa právě před vchodem do budovy.“

„I přesto, že spadneš, musíš se zvednout a jít dál s hlavou vzhůru jako král.“

„Žena k manželovi: "Budeš-li se chovat dál tak hanebně, půjdu ke své matce - a přivedu ji s sebou!"“

„Politika, to je úplný opak horolezectví. V Evropském parlamentu se každý den učíte dělat kompromisy. Jinak by to nebyla demokracie. Demokracie je umění jak se dostat dál tím, že lidi přesvědčíte o svém názoru, o tom, že takhle by něco mohlo fungovat lépe a na konci je to vždycky kompromis.“

„Když člověk všechno ztratí, nemá už dál co ztratit.“

„Konec konců, na kolik kusů můžete rozervat jedno srdce a ještě od něj čekat, že bude dál bít?“

„Od dětství nás učili zacházet s technikou. Definovat své pocity. Spoléhat se na tým. Racionálně řešit veškeré problémy. Nikdo nám neřekl, že nejlepší způsob, jak osušit slzy, je slíbat je, že nejjistější metoda, jak se zbavit strachu, je prožít ho, že jediná možnost, jak se dostat dál, je vydat se na cestu. Naučili jsme se klást otázky. Zapomněli jsme hledat odpovědi.“

„Vyrostl jsi, půlčíku. … Ano, velice jsi vyrostl. Jsi moudrý a krutý. Oloupil jsi mě o sladkost pomsty a já teď odtud musím v hořkosti, jako dlužník tvého milosrdenství. Nenávidím je a tebe také! Ale jdu a nebudu tě dál obtěžovat. Nežádej však, abych ti přál zdraví a dlouhý život. Nečeká tě jedno ani druhé. To ovšem není mé dílo. Jen předpovídám.“

„Obklop se pozitivitou = Přestaň trávit čas s lidmi, kteří tě dělají nešťastného. Vydej se na cestu a jdi dál!“

„Když jdeš po cestě, a vidíš nebezpečí, tak se mu vyhni, jenom hlupák jde dál.“

„Lidé fascinovaní myšlenkou pokroku netuší, že každá cesta dopředu je zároveň cestou ke konci a že v radostných heslech jen dál a vpřed se ozývá lascivní hlas smrti, která nás láká, abychom pospíšili“

„Zoufalství je špatný spojenec a přivede vás dál, než tušíte.“

„Ženy v malých praktických otázkách mívají více zdravého rozumu a pomáhají mužům, když ti nevědí, jak dál.“

„Půjdu tak daleko jak jen to bude možné. Mám málo paliva a vody, ale v tomto ovzduší úspěchu vojáci nežádají pití a dokonce ani spánek. Chtějí pouze jít dál. Nyní dosáhnu El Alameinu, ale cíli jsou Alexandrie, Káhira, údolí Nilu… Pokud bude tanková armáda schopna projít úžinou u El Alameinu, čemuž věřím, 30. června budeme v Káhiře. Počkám tam na vás, tam si budeme moct promluvit ve větším pohodlí.“

„Vždycky jsem byl velmi ambiciózní. Nevěřím, že ambicióznost je osvojitelná vlastnost. Podle mne se s ní rodíte, je to součást osobnosti. A já se pořád budu pokoušet pohnout se dál, dostat se na další úroveň. A vím, že při pokusu na něco dosáhnout jednou zemřu.“

„Čím dál víc lidí jde do Mordoru. Jednou budou vevnitř všichni lidi.“

„Mám pocit, Golane, že civilizační pokrok není nic jiného než čím dál větší omezování soukromí.“

„Tenhle život už mě zklamal tolikrát, že už mě dál nebaví ztrácet naději. Les“

„Mám pocit, že lidi prostě kašlou na to, jestli se tahle planeta bude točit dál, nebo ne.“

„Brečet není slabost, ale odvaha. Když brečíš, vždy si dodáváš odvahu pokračovat dál i přes nepřízeň osudu.“

„Co se stalo se stalo, ale čas plyne dál a nebere ohled na utrpení druhých.“

„Život jde dál, v životě nás čeká hodně zklamání, ale jen ti silní vstanou a jdou dál.“

„Život se kvůli nám nezastaví, jde dál a s ním musíme i my.“

„Není řešení být na někoho do konce života naštvaný, nebo uražený.
Řešení je vychladnout, promluvit si a dál spolu vychazet a nalézat společné zájmy a radosti.“

„Malování je můj život…moje síla, moje láska, můj pohled na svět a věci v něm. Malování mi dává naději, že i v tomto nelítostném světě existuje něco krásného, něco co rozzáří nebo rozpláče oči, které na obraz pohlédnou,že tím co tvořím dávám i inspiraci druhým nádějným malířkám a malířům z celého světa.
Malování je můj život…také proto, že můžeme stále překračovat hranice nepoznaného, protože umění nezná hranic jak světových, tak především těch našich vnitřních, které musíme zbourat abychom mohli postoupit zase o něco dál.“

„Jen proto, že si jednou selhal neznamená, že selžeš ve všem. Zkoušej dál, vytrvej a věř si. Protože pokud si ty nevěříš, tak kdo bude?“

„Břemena jsou těžká, ano, ale stejně kráčíte dál a dál. Chtěli byste slyšet, že se není čeho bát? Taková slova ode mne nikdy neuslyšíte. Vždyť nejistota a pomíjivost jsou tím, co vám nakonec přidává do kroku. Jsou jako sůl, která dráždí vody všech oceánů; snad proto nikdy neustává vlnobití?“

„Strašné je být
ale jistě to nevědět
vědomí mít
a přesto dál kamenět
Cítím, že srdce mám
ale co to je, nevím
radosti smutky znám
ale nikam se s tím… neprobolím“

„Srdce se zlomí, ale zlomené žije dál.“

„Klid v hlavě je když nemyslíš a pouze vnímáš prostor okolí kolem sebe, myšlenky si někde plují v dáli. A ty jen cítíš tu orosenou trávu jak chladí ti nohy. O kousek dál za plotem motýli sosají šťávu ze spadlích hrušek jsou tam i vosy včely to je zvuků posloucháš hmyz. A v dáli zlatavé pole uzrálé pšenice vlní se od věru. teplý vzduch léta sluneční paprsky prohřívaji tělo. Ve větvích stromů šumí listy jak je vítr profoukává. Taky ptáčci vesele švitoří. Najednou si tou energií života co je všude nevnímáš čas ani sebe ego pouze přírodu v sadu. Klid a jsi pohlcen okolím kolem sebe a všechny starosti házíš za hlavu. Si klid soulad jako ta příroda cítíš jí svíma smyslama Čichem, ušima, očima, hmatem když se dotkneš kůry stromů nebo zrajícího ovoce cítíš vůmi chuť šťavnatost ovoce. Smysli tě najednou ovládají víc než myšlenky tehdy jsi klid.“

„Nohou, kterou jsi zdárně vykročil, pokračuj dál.“

„Krása nesahá dál než pod pokožku.“