Citáty na téma stát

strana 4

„Gentleman je muž, který neflirtuje aspoň se ženami, které nechává v autobuse stát.“

„Ideál: Stát se slavným, aby sis mohl dovolit inkgnito.“

„Stát je jako tělo. Funkce, které vykonává, nejsou všechny vznešené. Některé je třeba skrývat, a to právě ty nejnutnější.“

„Finančník drží stát asi tak, jako drží provaz oběšence.“

„Království je nejlepší anebo nejhorší forma státu podle toho, jaký je panovník.“

„Láska, to je někdy také vytrvalost, oběť, stát při někom, kdo tě potřebuje.“

„Neuloví-li medička do šestého semestru nějakého doktora, musí se sama stát doktorkou.“

„Moc není ani dobrá, ani špatná. Moc se může stát dobrem, moc se může stát zlem, záleží na tom, kdo ji používá, jak s ní dovede zacházet.“

„Sňatek je vážná záležitost, na niž spočívá bezpečnost rodiny a stabilita státu. Ale autorita manželství může být uchována jedině tehdy, když jsou mimomanželské svazky nejen tolerovány, ale i schvalovány.“

„Za tvůrcem musí někdo stát - nejlépe on sám.“

„Vlády jsou plachtami, lid větrem, stát lodí a čas mořem.“

„Kdysi jsme měli herečky, které se pokoušeli stát se hvězdami. Nyní máme hvězdy, které se pokouší stát se herečkami.“

„Chce-li se člověk stát nesmrtelným, musí se aspoň jednou v životě dopustit velkého omylu.“

„Lidé na významném místě jsou třikrát služebníky: otroky vladaře nebo státu, otroky slávy a otroky povolání.“

„Když se tvrdívá, že nejšťastnější jsou ti lidé, kteří nejméně cítí, vzpomenu si vždy na indické přísloví: "Sedět je lepší než stát, ležet je lepší než sedět, ale nejlepší je být mrtev."“

„K válce, jako k poslední možnosti, přistupují státy - bankroty.“

„Nejlepší věc na rockenrolu je ta, že někdo jako já se může stát hvězdou.“

„Bůh mne chraň před tím, myslet si, že je lhostejné, stanou-li se příslušníci státu protestanty, nebo zůstanou-li katolíky, a nadto lnou-li k bohoslužbám, které zdědili po otcích, nebo se jich aspoň účastní. Vše, co mám, dal bych za to, kdyby všichni protestanti států Vašich přistoupili ke katolictví. Slovo tolerance znamená mi jen tolik, že bych ve všech pouze pozemských věcech každému bez rozdílu náboženství svěřil úřad, dovolil mu, aby směl mít majetek, provozoval řemeslo a byl státním občanem, když by k tomu byl způsobilý a státu a jeho hospodářství užitečný.“

„Jsem opravdu rád, že ve skutečnosti neexistuje žádný neustálý, neotřesitelný, nevyvratitelný božský dohled – božská Severní Korea, v níž žádné soukromí ani žádná svoboda nepřichází v úvahu od okamžiku početí a nikoli do okamžiku smrti, ale i poté. Byl jsem v Severní Koreji a vím tedy, jak by zbožný stát vypadal. Vím, jak by to vypadalo modlit se k Bohu od rána do večera. Viděl jsem to na vlastní oči. A je to ta nejodpornější, nejdepresivněší a nezbytečnější bezduchá věc, kterou si můžete představit. Ale v Severní Koreji můžet aspoň zemřít nebo odejít. Křesťanství Vám tohle nedovolí…“

„Sjednotit různé národy v jeden společný útvar, dát těmto různorodým elementům rovná práva a stejné podmínky a vytvořit tak mohutný stát je skvělý a atraktivní politický ideál. Je to však chybný ideál. Sjednotit různé rasy, existující na Zemi, v jeden kmen a zrušit všechny hranice je neuskutečnitelné. Taková je pravda, prokázaná chmurnými a krvavými událostmi minulých století.“

„Nevidím možnost dále žít, protože umění, kterému jsem věnoval svůj život, bylo zahubeno samolibě negramotným vedením strany a nyní už se nedá napravit. (…) Můj život jako spisovatele ztrácí všechen smysl a já s velikou radostí, abych se oprostil od této hnusné existence, kdy se na tebe sype podlost, lži a pomluvy, odcházím z tohoto života. Mojí poslední nadějí bylo aspoň to říct lidem, kteří vládnou státu, ale po dobu již tří let mne bez ohledu na mé prosby nemohou přijmout.“

„Spojené státy dávaly od začátku povstání najevo, že podpoří Maďary jen akcí OSN a naléháním na světové mínění. Na jedné straně to od nich bylo humánní a realistické, protože nevyvolávaly falešné naděje, které by jen zbytečně vedly k větším obětem i větší ztrátě svobody Maďarů, na druhé straně to však od nich bylo politicky chybné a hanebné.“

„Waldorfská škola musí být postavena na široké bázi a stát se tak pilířem pro celé antroposofické hnutí“

„Stát se umělcem je vcelku moudré rozhodnutí, jestliže poměrně záhy ve svém životě zjistíte, že jste velice neurotickým, deprimovaným a frustrovaným jedincem, který touží svou tvořivou i bořivou fantazii uplatnit co nejméně výnosným způsobem.“

„Evropa je stát složený z několika provincií.“

„Změní se něco na válce dvou afrických států ve čtrnáctém století, bude-li se nesčetněkrát opakovat ve věčném návratu? Změní: stane se z ní blok, který ční a trvá, a její blbost bude neodčinitelná.“

„Já jsem dlouho bojoval proti diskriminaci gayů ve Státech, ale dnes už toho mám dost. Když mě nechtějí přijmout, jaký jsem, je to jejich chyba, ne moje. Já jsem si své řekl, ať v tomhle boji dnes pokračujou jiní.“

„Buďme k sobě upřímní, my také provádíme špionáž. Všichni odposlouchávají všechny. My ale nemámě takové možnosti jako Spojené státy a závidíme jim.“

„Dítě narozené černé matce ve státě, jako je Mississippi - narozené té nejhloupější, nejchudší, … má přesně stejná práva jako bílé dítě narozené nejbohatší osobě ve Spojených státech. Není to pravda, ale já napadnu každého, kdo řekne, že to není cíl, za který stojí pracovat.“

„„Nechtěl jsem se stát nikým, jako nějaká industriálně vrčející, Satansky zpívající bytost.““

„Stát vždycky potřebuje trochu čerstvé krve, mám pro bastardy pochopení.“

„Vychování je první, nejdůležitější, nejpodstatnější záležitost státu, nejhodnější péče panovníkovy a jeho rádců.“

„Když jsem byl ještě kluk, říkali mi, že presidentem se může stát každý. Teď tomu začínám věřit.“

„Za druhé světové války plakáty hlásaly, že "lehkomyslné řeči nás mohou stát život". Právě tak je pravda, že "lehkomyslný život nás může stát řeči". Náš lehkomyslný život přijde do řečí světa, kterému tak dáváme příležitost zpochybnit pravdu křesťanství samého. “

„Dokáže-li kdo udržovat při teple staré a umožní tak pochopit nové, je způsobilý stát se učitelem.“

„Nejkratší cesta k věhlasu je stát se dobrým.“

„Mohu jenom závistivě stát na rozhranní čáře a nenávidět, nenávidět, nenávidět kluky, kteří – nerozpolcení – mohou svůj sexuální hlad zasytit svobodně a bez pochybností, zatímco já se hrabu od jednoho rande k druhému v těžkopádné touze, nikdy nenaplněné.“

„klíště- zvířátko, které nebuduje stát a nemá ani ponětí o teologii a ďáblu, ale všichni se ho bojí jako Lucifera.“

„Obnovili jsme Českou zemi, která se tak stala posledním státem světa.“

„I nad celým oceánem rozlitého mléka dokážeme prolévat slzy pouze dočasně - má-li být život snesitelný, všechno mimořádné se musí stát všedním.“

„Pokud skladatel nekriticky spadne do toho objednávkového kolotoče a zbaví se těch “vnitřních popudů”, začne to ovlivňovat jeho hudbu. Anebo zamrzne na akademickém postu. A to se nesmí stát. Musí si hlídat svou svobodu, to jediné, co ho nějakým způsobem žene dopředu.“

„Zabýváme se ještě problémem modlářství my? Jedině když zjistíme, že nějací „primitivové" uctívají ka­menné a dřevěné modly. Jsme přesvědčeni, že my sami jsme něco takového dávno překonali, poněvadž nevidíme ve společnosti uctívání žádných tradičních symbolů modlářství. Zapomínáme, že podstatou modlářství není uctívání té či oné modly, ale že jde o specifický lidský postoj. Tento přístup lze popsat jako zbožštění věcí či částečných aspektů světa a pod­řizování se takovým věcem. Opakem je přístup, kdy věnujeme život uskutečnění nejvyšších principů lid­ské existence, lásce a rozumu, abychom se stali tím, kým potenciálně jsme, bytostí stvořenou k podobě Boží. Modly nejsou pouze sochy z kamene či dřeva. Slova se mohou stát modlou a stroje se mohou stát modlou. Také vůdci, stát, moc a politické skupiny se jí mohou stát. Věda a názor druhého člověka se mo­hou stát modlou a pro řadu lidí se stal modlou Bůh.“

„Od přírody je Rusko obdařeno mnohem bohatěji úrodností a nerostným bohatstvím všeho druhu než Spojené státy americké. Kdyby Rusové prováděli kapitalistickou politiku jako Američané, byli by dnes nejbohatším národem světa.“

„Oblast životních zájmů člověka je však daleko širší než oblast životních zájmů zvířat. Člověk musí přežít nejen fyzicky, ale také psychicky. Musí si udržet určitou psychickou rovnováhu, chce-li si zachovat schopnost vykonávat své činnosti správně. Pro člověka má všechno, co je nezbytné k udržení jeho psychické rovnováhy, stejně základní význam jako to, co slouží jeho fyzické rovnováze. Člověk má životní zájem na tom, aby si zachoval svůj základní orientační rámec. Na tom závisí jeho schopnost jednat a koneckonců jeho pocit identity. Když ho jiní lidé ohrožují idejemi, které zpochybňují jeho orientační rámec, zareaguje na ně jako na vážné ohrožení. Tuto reakci si může různě racionalizovat. Řekne třeba, že nové myšlenky jsou od základu "nemorální", "necivilizované", "bláznivé" nebo cokoli jiného, co ho napadne, aby vyjádřil svůj odpor - ve skutečnosti jeho nepřátelské pocity vznikají z toho, že se cítí ohrožený. Člověk nepotřebuje jen orientační rámec, ale také objekty uctívání, které jsou životně důležité pro jeho emocionální rovnováhu. Ať jde o jakékoli hodnoty, ideály, předky, otce, matku, půdu, vlast, třídu, náboženství a stovky jiných jevů, pociťuje je jako "svaté". Dokonce i zvyky se mohou stát posvátnými, protože symbolizují stávající hodnoty. Jedinec nebo skupina lidí pak reaguje na útok proti tomu, co je "svaté", se stejnou zuřivostí a agresivitou, jako by šlo o ohrožení života.“

„Jsem dělník, žádný pozér. Nenosím ty šaty, abych se vystavovala. Jsou to pracovní šaty. Nepatřím k těm, co jen stojí a zpívají. Stát a zpívat můžu v nahrávacím studiu. Na jevišti musím ukázat to, co je ve mně.“

„Lidé nemají svobodu bezplatně používat půdu, aby si uchovali nezávislost (omezování formou stavebních povolení, daněmi). Pomocí různých „podpor“ nebo „slev“ se omezí i ta troška nezávislosti, která lidem ještě zbyla, aby i potraviny mohly podléhat absolutní kontrole systému. Prostřednictvím manipulované „potravy“ lze ovládat a kontrolovat i mysl Zevnitř, protože POTRAVA vytváří KREV, díky níž jsme schopni fungovat, cítit, mít emoce, myslet, rozlišovat, provádět volby, tvořit a nakonec podle svého Bohem daného práva „BÝT“ rozpoznat sami sebe. Kdo má tedy dnes pod kontrolou naši volbu „BÝT“? Díky „potravě“ se dnes již mnoho lidí (vytvořených k obrazu Stvořitele) stalo „virem v lidské podobě“, kterého lze plně přetvořit a klonovat podle obrazu podřadného boha těch „několika vyvolených“. To nakonec vede k totální neschopnosti dosáhnout cíle života, kterým je Seberealizace, a k souhlasu s naimplantováním MIKROČIPU. Může se to stát jedině, když se podaří dostat lidi do stádia dostatečně velkého zoufalství - z toho, že už nemají peníze na to, aby přežili „běžným způsobem“. Pak bude naše zotročení absolutní a „rodný list“ (podle něhož „patříme státu“) už nebude třeba, protože dítě bude hned po porodu automaticky očipováno a zařazeno.“

„Váš příběh je jenom váš, vždycky bude patřit jenom vám. Musíte si za ním stát.“

„Existuje spousta věcí, které mi brání v noci usnout, ale práce to není. Může se stát, že se někomu nebude líbit můj film, ale nikdo kvůli tomu neumře.“

„Když se nemůžeš stát králem, učiň se lékařem.“

„Steelmannovo národohospodářské pravidlo
Stát utratí daňové příjmy v jakékoli výši.

Fredyho upřesnění Steelmannova pravidla
Stát utratí více, než činí jeho daňové příjmy.

Bernyho shrnutí
Stát zbytečně utrácí.

Z oponentury doc. Foltyna k Bernyho shrnutí
Ano.“

„Štěstí je ošemetný stav mysli. Téměř každý se ho snaží hledat tam kde nesahá jeho vůle či schopnosti. Když ale budete stát pevně nohama na zemi a uvědomíte si že už šťastní být můžete díky svým činům nebo snad svému Já. Začne vám to dávat smysl a „Štěstí“ naleznete!“

„Bez ohledu na vaši odbornost, stanete-li se vedoucím, potřebujete se stát i odborníkem na porozumění lidem.“

„Už dvě desetiletí útočí politici zásadně na druhotné symptomy rostoucí nevole. Bylo snadnější vinu nepřiznat a z jakési pomyslné morální výše odsuzovat údajnou domácí nenávist. Islamofobie se stala ochrannou známkou menšiny, tak jako antidiskriminace. Jenže ta nevinná menšina, co si s sebou přinesla svou kulturu, má často velice vinné kazatele jako Abdul Q. Baksh, zakladatel islámského střediska v Lutonu v bývalé synagoze, který uznává bičování žen, ztrátu ruky za krádež a vyhlašuje smrt židům a homosexuálům. Nic naplat, místní politici na levici každý zásah státu odmítají, nechtějí si poštvat komunitu, která už čítá 20 procent voličů. A tak jsou prokázané projevy nenávisti chráněné, kdežto kritici předem vinni. Jak dlouho bude propast mezi politiky a většinou narůstat? … Humanistický kult lidstva a otevřených hranic si pletou s univerzální etikou a občanskými právy. Levice vidí v imigrantech potenciální voliče, Evropská unie nenávidí národní stát, a mohou mít i jiné důvody. Kde ovšem selhává stát, nastupuje zločin a rozvrat.“

„Když jsem si jako kluk přečetl „Hochy od Bobří řeky“, nepřál jsem si nic jiného než se stát skautem. Byly to nejkrásnější Vánoce, když jsem pod stromečkem našel skautský kroj vlčete – čapku, blůzu, manšestráky a nádherný opasek s karabinkami. Jenže přišla okupace a výstroj zůstala ve skříni.
A tak mohu až nyní po mnoha letech skautingu popřát, aby vyšel čestně z boje s počítačovými hrami, hodinami vysezenými u televizních seriálů a vším současným balastem a naplnil mladé životy svými ideály. Přátelstvím, čestností a láskou k přírodě.“

„Zažil jsem,“ píše hrabě, „že chytří lidé mohou zhloupnout, že z moudrých lidí se mohou stát pošetilci, z pravých proroků lháři, z těch, kdo milovali pravdu, lidé falešní. Žádná z lidských ctností na tomto světě není stálá kromě jediné: kromě pravé zbožnosti. Víra nás nemůže zklamat, protože nám na tomto světě neslibuje nic. Opravdově věřící člověk nás nezklame, protože nehledá na světě žádné výhody. Uplatněno na životy národů to znamená: Tyto národy marně hledají takzvané národní ctnosti, které jsou ještě pochybnější než ctnosti individuální. Proto nenávidím národy a národnostní státy. Moje stará vlast, monarchie, byla velkým domem s mnoha dveřmi a s mnoha místnostmi pro mnoho druhů lidí. Tento dům byl rozdělen, rozpolcen, zničen. Nemám tam už co pohledávat. Jsem uvyklý žít v domě, nikoli v kabinách.“

„Zajisté, kdyby státu rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil“

„Nemožné se nemohlo stát, proto nemožné musí být možné navzdory zjevům.“

„I bohatí a vzdělaní se mohou stát chudými, posledními z posledních…“

„Když je silný příběh, může se stát zázrak.“

„Koronavirus je společný nepřítel - pro všechny politické strany, pro lidi nejrůznějšího náboženského vyznání, pro všechny státy.“

„Politologové jsou u nás většinou neúspěšní politici a když se nedokázali stát skutečnými politiky, alespoň radí skutečným politikům, co by dělali oni, kdyby to uměli.“

„Vždycky jsem si myslela, že tyhle věci se změní spíše, až dospěje moje dcera. Nikdy by mě nenapadlo, že by se to mohlo stát už za mě. Systém jsem považovala za nastavený proti ženám, přičemž ty chytré se v něm naučí proplouvat. Teď to ale začínám vidět jinak. Co kdybychom si stěžovaly? Co kdybychom nefňukaly, ale promluvily nahlas o pravdě? Co kdyby to zafungovalo a změnilo to svět právě teď?“

„Můžeme snad tváří v tvář tak mocným útokům nepřátel Boží Církve jen nečinně stát? Máme jen bědovat a ronit slzy? Ne! Nezapomínejme, že na přísném Božím soudu budeme skládat účty nejen z toho, co jsme udělali, ale Pán Bůh spočítá všechny dobré skutky, které jsme mohli udělat, a neudělali. Každý z nás má svatou povinnost postavit se na val a vlastní hrudí odrazit záměry nepřítele.“

„Umění války má pro stát zásadní význam.“

„Ve Státech jsou peníze prostě oběživo, všichni žijí na dluh, neboť pokud máte hodně půjčených peněz, jste pro banku solventní klient.“

„Mohl bych stát uprostřed Páté avenue a někoho zastřelit, aniž bych přišel o jediného voliče.“

„O identitě státu či národa či společnosti se mluví často a nejeden odpůrce evropské integrace se národní identitou ohání. A z její ztráty se strachuje. Domnívám se, že většina těch, kdo takto mluví, podvědomě vnímá identitu jako jakousi osudovou danost, jako cosi genetického, málem jako identitu krve, tedy jako něco, na co nemáme vliv. Myslím, že je to veskrze zvrácené pojetí identity. Identita je určitý výkon, určité dílo, určitý čin. Identita není mimo odpovědnost, ale naopak je jejím výrazem.“

„Nebuď smutná nebo zklamaná.. z něčeho, co zrovna teď není.. může se stát, že jednoho dne se Ti všechno splní!“

„Vždy se Ti budu dívat do očí, držet Tě za ruku a stát při Tobě…
Ty jen opatruj mé srdce.“

„Někdy se člověk musí stát pánem, aby se nestal otrokem.“

„Existují dva typy věřících v Ježíše Krista. Boží loutky, ti kteří si volí snadnější a spravedlivější cestu. Nechávají vše na Bohu, aby skrze ně konal svou vůli, protože on je spravedlnost, láska, esence dobra. Tento život jim neposkytne štěstí v životě, ale záruku že vše, co vykonali, bylo dobré a v souladu s Bohem, a že je čeká věčný ráj, protože ten, kdo se vzdá svobodné vůle a vlastního ega pro vyšší dobro, má nárok na Božím královstvím. Pak jsou tu bojovníci v pravdě. Volí si těžší a šlechetnější cestu. Jsou to lidé, kteří berou zodpovědnost za všechno dobro a zlo jimi spáchané. Volí disciplínu a zoufalství, svobodu a smutek. Věří v sebe, i když je to může stát odmítnutí od Boha. Ale nezoufejte! Jestliže taký člověk pochybuje o Boží pravdě, aby si ji vyložil, tak chápejte, že Bůh je milostivý a že on je pravda a všechno vpravdě je u něho, v Božím království.“

„Smutek může být zahradou soucitu. Pokud si ve všem zachováte otevřené srdce, může se vaše bolest stát vaším největším spojencem při hledání životní lásky a moudrosti.“

„Ve slušném státě mikdo nesedí za to, že si stál za svým.“

„Nádherný vztah se skládá ze dvou lidí, kteří se dokážou znovu stát dětmi. Žijí a milují se jako teenageři jediným způsobem: čistě.“

„Čím déle budeme stát, tím později dojdeme do cíle.“

„Dnes se téměř každý student může pustit do výzkumu a za čas se stát profesorem - specialistou s přiměřeně malým platem v útulném ústavě.“

„Každý očekává od státu všeobecnou šetrnost a individuální štědrost.“

„Státu nemůže být prospěšné tělo, v němž prostor mezi hrdlem a slabinami vyplňuje břicho.“

„Zůstat stát, znamená propadat se dozadu.“

„Loajálnost se nezačíná poměrem k státu, nýbrž poměrem k člověku; to je sám základ vší politiky a důležitější vyhlášení lidských práv než sebelepší ústava.“

„Kdo nevidí, že na výchově dětí a péči o ně závisí ve státu všechno? A přece jsou bez nejmenšího uvážení ponechávány na pospas rodičům, byť i sebepošetilejším a zlým.“

„Otrok netouží po svobodě. Touží stát se dozorcem otroků.“

„I když všecko, oč tě někdo prosí, se nemůže stát, úlevou srdci je dobré vyslechnutí.“

„Kdo se ničemu nevyučil, má jen dvě možnosti - buď se stát pomocným dělníkem nebo jít do politiky.“

„Nic se přece nemůže stát, kromě toho, co se stane mně samému. Všechno ostatní se snese.“

„Veda je nejlepší moderní způsob, jak mohou jednotlivci ukájet svou zvědavost na účet státu.“

„Kdo financuje volební boj amerického prezidenta, smí se za trest stát velvyslancem.“

„Nejkratší cesta k popularitě - stát se odstrašujícím příkladem.“

„Přísnost je nebezpečná, povolnost špatná; ať už se vojáku nepovolí nic nebo všechno, stát je v nebezpečí.“

„Ve válce se může stát všechno. Tím se podobá míru.“

„Na mnoha pomnících by mělo stát: zemřel ve třiceti, pohřben v šedesáti letech.“

„Život se dá snadno nivelovat na ideu státu či na ideu společnosti.“

„Stát třikrát v bitvě v první řadě je snazší, než jednou porodit.“

„Věda je národům nezbytná. Stát, který ji nerozvíjí, se nevyhnutelně mění v kolonii.“

„Výcvik a zkoušky potřebujete k řízení auta, nikoli státu.“

„Jen u člověka se vztek může stát chronickým a zplodit nenávist.“

„Nechceme se vrátit zpět k demokracii pomocí voleb, kde korupce prostupuje vše, vláda trpí nestálostí, lidé porušováním jejich práv a politická kriminalita ohrožuje fungování celého státu.“

„„Duchovní“ povaha vatikánských zájmů se neprojevuje tím, že by představitelé či diplomaté Svatého stolce jednali za všech kolností nezištně, altruisticky, že by zásadně vylučovali možnost využít slabostí svých partnerů či protivníků atd. Mají však odlišné pořadí priorit, než je jinak běžné, a z toho plyne, že jsou občas „nevypočitatelní“, čímž se rozumní, že jejich postup nelze odhadnout podle měřítek, která se užívají jinde. Při jednáních se „světskými státy“ jsou pro Vatikán často důležité mnohé věci, jež jsou pro jeho protějšek vedlejší a naopak. Je-li postaven před volbu, může pozorovatele překvapit tím, že se rozhodne pro variantu, jež je pro něho podle veškerého zdání nevýhodná. Ale udělá to vědomě, protože tím získá něco v oblasti, o které onen pozorovatel nemá ani tušení.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“