Citáty o životě

500+ citátů o životě - krátké, vtipné i motivační ☘️ | Citaty.net | strana 49

„Láska je největším zázrakem tvoření, vrcholem božské krásy v přírodě. K ní vedou všechny stupně na cestě životem. Z ní jsme vzešli a za ní jdeme.“

„Láska znamená, že někomu působíme radost ze života tím, že uspokojujeme své vlastní přirozené pudy.“

„Život bez taškařic a veselých kousků je jako cestování bez hospod. Smích, to přijde nejlaciněji a jde to nejvíc k duhu.“

„Teprve manželství odhalí milencům, jak je život ve dvou složitý.“

„To, v čem se každá bytost liší, je život, a to, v čem jsou všechny stejné, je smrt.“

„Člověk, který vchází do bordelu není totožný z člověkem, který byl dekorován. Jsou to dvě složky jeho života naprosto na sobě nezávislé.“

„Člověk není nadarmo zpravodajem ze společnosti, aby se nepoučil, jak se život vyšších kruhů, politika a obchod vzájemně prolínají.“

„Život v představách vyžaduje stejné množství kyslíku a působí stejné, ne-li větší napětí než život skutečný.“

„Žij naplno, protože nevíš co bude zítra.“

„Naše vady jdou v životě lépe na odbyt než naše kvality.“

„Život je jen lenošení.“

„Jedním z nejvíce přesvědčivých důvodů existence Boží je soulad panující ve vesmíru a onen podivuhodný soulad, jehož mocí každá živoucí bytost nalézá ve svých ústrojích všechno, co je jí potřebné k zachování života.“

„Člověk, kterého láska nedokáže stimulovat k velkým výkonům, je mrtev, i když zdánlivě žije.“

„Oblékání, tato nádherná poezie v životě ženy…“

„Život nemá jiný smysl, než ukojit hlad, tělesný a duševní.“

„Život není tak krátký, abychom neměli, kdy na lásku.“

„Každý člověk je romanopiscem svého života; hledá čas, až když je nenávratně ztracený; prožívá své radosti a své dny ve skutečnosti, až když jsou pryč.“

„Chvíle vyměřená životu je krátká.“

„Žít beznadějně v bídě překoná i trest.“

„Kdyby bylo pravda, že ten, kdo si života necení, není ho hoden, kdopak z nás by byl života hoden?“

„Hollywood je báječné místo k životu, ovšem pokud jste pomeranč.“

„S jednou láskou člověk v životě nevystačí, ale dostane se s ní nejdále.“

„Člověk strhující silou a životností své myšlenky může přesvědčit i ty nejzatvrzelejší…“

„Obdiv je vášeň, která žije krátce. Okamžitě hyne, jakmile se důvěrně seznámíme s jeho předmětem.“

„Za pravdy, dnes laciné, platili kdysi lidé životem.“

„Nic nevyváží hodnotu lidského života - leda větší počet lidských životů.“

„Každé slovo, jež vyplyne z úst Božích, je obdařeno takovou mocností, že může naplnit novým životem kteroukoli lidskou schránku“

„Manželství je jedna z forem života na této planetě.“

„Jestliže, jste během dne neobjevili nic zvláštního, pak jste z toho dne moc neměli.“

„Život je komedie pro ty, kteří myslí, a tragédie pro ty, kteří cítí.“

„"Nejcennější ze všeho je život," řekl filosof, ale ani za cenu života své tvrzení neodvolal.“

„Nežije ten, kdo nežije pro někoho nebo pro něco.“

„Někdo si žije nad poměry, někdo myslí nad poměry.“

„Trvalá malá pochybnost, kterou je třeba konejšit, toť to, co zakládá věčnou touhu, toť to, co zakládá život šťastné lásky.“

„Nepřítomní nikdy nemají pravdu, ale velice často si zachovají život.“

„I nuda je důkazem určité životní úrovně.“

„Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky.“

„Život je jen půjčka, kterou splácíme s úroky.“

„Každý má vlastní vůli a s touže se nežije tužbou.“
VELLE SUMM CUIQUE EST, NEC VOTO VIVITUR UNO

„Život nedal smrtelníkům nic bez velké námahy.“

„Život je sérií trapasů a nahodilostí.“

„Jak vychovat syna ke skutečné mravnosti? Způsobit, aby žil v obci s dobrými zákony.“

„Žít jen pro sebe - slibují si milenci, aniž vědí, jak je to strastiplné a nudné.“

„Život vytváří situace o tolik románovější než obrazotvornost romanopisce.“

„Kruci, to by se žilo, kdyby si dalo žít.“

„Život je k dogmatům mnohem tolerantnější než dogmata k životu.“

„Člověk, který žije dvojí život, má tykadla. Ví, kam až může zajít, aby nevzbudil pozornost.“

„Nevíme, zda běh přidává roky životu. Víme však, že přidává život rokům.“

„Národ, jenž má vědomí důležitosti přirozeného jazyka pro vyšší svůj duchovní život, sám jej zavrhuje a jeho se zříká, páchá na sobě samovraždu a přerušuje tím věčné zákony Boží.“

„Nadlouho nebudou těšit a žít verše, jež napsali pijáci vody.“

„S láskou je to jako s životní pojistkou. Čím je člověk starší, tím vyšší jsou poplatky.“

„Dobrých dnů není málo. Prožít šťastný život však přesto není snadné.“

„Vnější zdání je pro hlupáky polovina života.“

„Na rozdíl od partie dámy nemůžeme jednou hraný život znovu začít a hru opakovat, i když litujeme toho, jak jsme hráli.“

„Život se dá snadno nivelovat na ideu státu či na ideu společnosti.“

„Lidé nesmýšlí o životních událostech tak rozdílně, jako o nich mluví.“

„Živo dobře napsaný je skoro stejně vzácný jako život dobře prožitý.“

„Nedůvěra v život mě odpuzovala vždy, jak bych řekl, svojí nenoblesou, svým chladem, sprostotou, chytráctvím: býti podveden zdálo se mi podstatou tragické krásy.“

„Poměr, který se vytvoří šťastným manželstvím, je tak intimní a tak proniká celým životem obou stran, že nikdo nemá ve svém životě současně místa pro víc než jeden takový poměr.“

„Chytří se uplatní v životě, moudří v čítankách.“

„Odkládaným očekáváním onemocní srdce, ale když vytoužená věc skutečně přijde, je stromem života.“

„Pamatuj! Chudoba cti netratí, ale neměla by být životním programem.“

„Strávil život ve vězení svých zásad.“

„Také máte pocit, že někteří lidé jsou rodu neživotného?“

„V jeho životě hrály hlavní roli peníze a ženy. Do chvíle, kdy ho druhé o první připravily.“

„Cítíš nedůvěru vůči umění abstraktnímu? Zdá se, že ti slovní rozbor dává za pravdu, neboť abstrakce znamená vlastně odčítání a musíme se tudíž obávat,že tu bylo něco ubráno z plnosti života, světa a jeho obrazu.“

„Umělec je smrti blíže než životu.“

„Umění je nejzdárnější a nejvěrnější dítě života.“

„Co nekupuješ, neprodávej.“

„Umění má být ku potěše člověka, má mu ukazovat kladné stránky života a krásy přírody, má být útěchou a obranou proti zlu.“

„Jiní lidé žijí, aby jedli, já však jím, abych žil.“

„Život a smrt nejsou protiklady.“

„Naučila jsem se, že bys neměla procházet životem s rukavicemi zadáka na obou rukou, musíš být schopná některé věci odhodit zpět.“

„Příroda chybuje. Je to chyba, vkládat takové tužby, takovou chuť do života do křehkého, pomíjivého těla.“

„Žij, jen aby sis mohl doplnit deník.“

„Ti, kdo žijí zbytečně, mívají nákladný pohřeb.“

„Cynik umírá otráven vlastním dílem. Ale se smrtí zápasí po celý život.“

„Buď důstojný! V tobě se spojili a žijí všichni tví předkové.“

„Mnozí sledují život jen na úrovni talíře. Zapomínají, že i ty nejširší talíře mají přece jen úzký obzor.“

„Země? Kosmická nehoda. Život? Chemická nehoda. Člověk? Nehoda biologická.“

„Je-li života člověka příliš krátký na to, aby si přečetl všechna veledíla, má ještě vůbec smysl psát průměrné knihy?“

„Nesnesitelný, jako každý génius ve všednodenním životě.“

„Můj život těžký byl – to dodalo mi moudrosti.“

„Synu, uč se od mravence mravně na tom světě žíti.“

„Vztahy lidí jsou jako pole, musí se o ně pečovat, pracovat na nich. Na tom poli není láska jedinou rostlinou, teprve celá krajina představuje život.“

„Rozdíl mezi člověkem a strojem spočívá ve svobodné vůli člověka. Nebo je to jeden z podstatných, zásadních rozdílů…Bůh nás stvořil jako svobodné, a přestože to stálo jeho Syna život, tuto svobodnou vůli nám neodejmul. V tom vidím podstatu lidské bytosti.“

„Ctižádost zdánlivě nevinná chyba, ale je hrozná nemoc a pramen sterých jiných chorob…Co životů a národů zničila! Co štěstí zahnala z duší, jaký nepokoj tam vnesla! Je to strašný bič, který nedá člověku klidu a štve ho stále výš k větším poctám, slávě. To není zdravá snaživost vyniknout, osvědčit se, udělat pořádné dílo…Ctižádost vidí cíl v své slávě, ve svém „Já“ – ne v díle. Hledá slávu neúměrnou svým schopnostem a ta ho žene k různým nepoctivostem, k úskokům a pomluvám, aby druhého snížil, k podvodům, aby druhého oklamal.“

„Vždy jsem se zajímal spíš o tu uměleckou stránku života.“

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta. Byla to již 4. hodina, takže jsem v Podbrezové zasvětil přední pracovníky v počátky této mezinárodní řeči. Pamatoval jsem, jakých úspěchů docílil můj otec, jenž kdysi v Oseku u Rokycan tamnější dělnictvo naučil za krátký čas esperantu tak, že tito pak mohli dopisovati s celým světem a někteří z nich z této znalosti pak měli značný prospěch v dalším životě. Na Slovensku by esperanto mělo značný význam aspoň po té stránce, že vede k vyššímu pojímání života a odvádí od pití a hry v karty. A co hlavního, seznamuje s cizinou a tím šíří rozhled a porozumění k potřebám domácím. Učí znát lidi a tím i pravé přátele a skutečné nepřátele. A Slováci mají zapotřebí poznat, nikoli cizím napovídáním, nýbrž svým vlastním rozumem a svým vlastním srdcem, kdo jsou jejich přáteli a kdo to s nimi smýšlí špatně. Tam nahoře v horách dobře se to učilo. A ještě jsme si pak zazpívali a pak dále do výše.“

„Teprve v posledních letech pobytu v lágru jsem měl k dispozici hostie a víno, abych mohl tajně sloužit mši svatou. Jako kalich jsem užíval keramický šálek a proměněné hostie jsem roznášel katolíkům v lágru v krabičce od zápalek. Vzpomínám si na Velikonoční mši slavenou s několika katolickými spoluvězni v prádelně v oblacích páry. Po celý můj kněžský život to pro mne zůstaly nejkrásnější Velikonoce.“

„Smysl možno najít na vlastní pěst, bez doktrín. Příklad? Moje dcera Tereza Boučková. Adoptovala dvě romské děti. Řekli jí totiž, že na bílé by musela dlouho čekat, kdežto barevné může mít hned. Hlubší smysl to původně nemělo. A dnes je neokázalý boj za práva menšin tématem jejího života.–Pavel Kohout v rozhovoru s Ladislavem Vereckým „Pavel Kohout: Disident, který spoluzakládal Chartu 77“, Reflex“

„Nemyslím si, že celibát by měl být rozhodujícím faktorem vysvětlujícím úbytek povolání, protože tutéž starost mají evangeličtí křesťané, jejichž faráři se žení a farářky vdávají… Spíše bychom měli uvažovat, zda nevytvořit různé kněžské kategorie – na jedné straně by působili kněží "misionáři" a na straně druhé kněží "údržbáři". Určitá farnost by se obrátila na svého biskupa a představila mu někoho s rodinou, kdo brzy půjde do penze, a bude tudíž existenčně zajištěn a mohl by navštěvovat na teologické fakultě dálkové kurzy a doplnit si vzdělání… Jako údržbář v nejlepším smyslu by mohl v neděli předsedat eucharistii, křtít, konat pohřby, vést společenství, zatímco misionáři, mladí lidé, by vedli celibátní život a prováděli tzv. kategoriální pastorace, obraceli by se k nemocným, k vojákům, k vězňům či chudým a snažili by se být solí země a světlem na svícnu.“

„Evoluce života na Zemi přirozeně je solidní vědecká teorie, která podává jednotný výklad dějů, které se odehrály v pozemské biosféře od doby vzniku života před minimálně 3,8 miliardy let. Podrobnosti najdete přirozeně jak v učebnicích evoluční biologie, tak v mnoha populárně/vědeckých knihách, které napsali naši odborníci, anebo které byly přeloženy do češtiny. Podtrhuji, že pro věřícího člověka tím nevzniká ani ten nejmenší problém, protože mezi vědou a vírou v křesťanském pojetí nemůže z principu být žádný rozpor. Rozpory jsou pochopitelně mezi vírou a pověrou a vědou a pavědou, ale tak tomu bylo odjakživa.“

„Studium lidí, kteří žijí uvnitř hranic této říše, nepředstavuje jen velice podstatnou oblast činnosti odborníků, ale částečně ho lze využít při rozvíjení jednotícího vlastenectví. Lepším poznáním hodnot a typických znaků jednotlivých etnografických skupin a jejich vzájemné hmotné závislosti se musí posílit pocit solidarity, který spojuje všechny obyvatele vlasti.“

„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“

„Někdy mám pocit, že stále ještě žijeme v raném středověku. Z krutosti a utrpení se stala zábava. Dětem dovolíme hrát násilné videohry a dívat se na filmy jako Hunger Games, v nichž děti zabíjejí a mučí jiné děti, ale nedej bože, když náhodou spatří nahé tělo. Z televize jsme si udělali jakési novodobé koloseum. Technologicky lidstvo obrovsky vyspělo, morálně a duševně jsme se ale nepohnuli ani o centimetr. Stále jsme ještě popoháněni krvelačností a chamtivostí. A to je opravdová pornografie naší doby, ne moje fotky.“

„Minulé dva týdny jsem strávila četbou stovek reakcí na encykliku. Většina jich byla pozitivních, ale kritikám vládlo jedno společné téma: Papež František se nemýlí vědecky, ani morálně, ale ekonomiku a politiku by měl přenechat odborníkům. Právě oni prý rozumějí obchodování s uhlím a privatizaci vody i tomu, jak účinně tržně vyřešit jakýkoli problém. Rozhodně s tím nesouhlasím. Nynější nebezpečný stav částečně zavinili mnozí ekonomičtí experti tím, že své technokratické schopnosti uplatňovali bez moudrosti. Vytvořili modely, které přisuzovaly skandálně nízkou hodnotu lidskému životu, zejména životu chudých lidí, a zároveň chránily firemní profit a ekonomický růst za každou cenu.“

„Byl plachý, úzkostlivý, mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupiti boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocní a podléhající tak, že zahanbují vítěze.“

„Křesťanství hlásající pokoj, je zjevně náboženstvím života, Islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. - Petr Piťha v promluvě k výročí svatořečení Anežky České 13.11.2015 v katedrále sv. Víta “