Citáty na téma možnost

strana 15

„Upoutat pozornost na určitý výrobek dokáže kdokoli. Můžete vytvořit zajímavý příběh, který zaujme spotřebitele a média, a možná dokonce dosáhnete toho, že se o něm začne mluvit. To jsou minimální základy buzzmarketingu.“

„Pokud majitel obchodu neví, kudy se zákazníci nejčastěji pohybují, není možné se racionálně rozhodnout, kam co vystavit nebo kam umístit reklamní materiály, které je mají zlákat k nákupu.“

„Film je režisérovo dítě, které já na čas adoptuji, a pak ho společně se skutečným otcem vypustíme do světa. Rád pracuji tak, že nejdřív sestříhám základní verzi podle toho, jak jsem scénář a pak natočený materiál „přečetl“, a pak se o tom bavíme a pracujeme dál. Jsem tam vlastně hlavně pro to, abych z natočeného materiálu sestavil nejen příběh, ale pokud možno vytáhl i to, co není na první pohled vidět, co je zasuté někde hlouběji.“

„Mně je jedno, jestli jde o velký nebo malý film, rozdíl vidíte jen v jeho zdrojích. A v čase. A možná v cateringu. Ale co se týče příběhu, na dobrý scénář můžete narazit ve studiovém systému i v tom nezávislém.“

„Každá píseň měla jiný způsob, kterým přišla na svět. U některých byla jako první sepsána hudba, u jiných text. Nechtěli jsme nic přílišně promýšlet - chtěli jsme jen, co se psaní týče, vypustit tolik nápadů, jak jen to bude možné.“

„Novinář se nemůže smířit s tím, že všechno je všude nějak jinak. Nemůže se smířit s tím, že nezná příčiny a souvislosti toho, co se děje právě teď a právě na našem kontinentě v souvislosti s tím, co jsem kdysi viděl na těch druhých kontinentech. Pokud k tomu má novinář možnost a předchozí poznatky z jiných kontinentů, nemá se bránit tomu, aby jeho samotného utvářela nebo formovala stále znovu a znovu realita okolního světa. Ten tu je a bude i bez nás. A musíme ho brát v potaz a nesnažit se před ním uzavírat.“

„Namísto abychom veřejně přiznali potřebu určitého společenského vybavení (muzeí, sportovišť, veřejné dopravy), vyhýbáme se nepopulárnímu danění tím, že podobné výdaje kryjeme z loterií – jichž se v disproporční výši účastní, a tedy je financují hůře informované a chudší segmenty společnosti. Britští dělníci, kteří možná za celý život nenavštívili divadlo, operu či balet, dnes svými sklony k hazardu financují kulturní aktivity úzce vymezené elity, jejíž daňové břemeno se úměrně tomu snížilo.“

„Není možné ospravedlňovat věci skrze nějaký osud. Ano, jsme poznamenáni rodinnými, vzdělávacími, společensko-kulturními podmínkami. Je to něco, co si neseme s sebou už od narození, ale neznamená to, že bychom museli naplňovat jakýsi osud. Člověk vidí svět odlišným způsobem, pokud mluví anglicky, španělsky nebo francouzsky. Jsme vycvičeni kulturou, která formátuje náš mozek. Ale musíme s těmito danostmi zápasit, abychom mohli být sami sebou.“

„Z hlediska trpělivosti se věci stanou proto, protože se stanou jiné věci. Nic není oddělené nebo izolované. Neexistuje žádná absolutní, konečná, prapůvodní příčina. Pokud vás někdo udeří holí, nebudete se hněvat na hůl nebo na paži, která ji drží. Rozhněváte se na osobu, které ta paže patří. Ale pokud se zamyslíte trochu hlouběji, zjistíte, že neexistuje žádný uspokojivý důvod hledat důvod svého hněvu v dané osobě, která ve skutečnosti neví, co dělá, protože je v daném okamžiku duchem nepřítomna. Kde by tedy měla ležet vina nebo trest? Možná bychom se měli hněvat na rodiče dané osoby pro špatné zacházení s bezbranným dítětem. Nebo na svět, ve kterém je málo milosrdenství. Ale co je to svět? Nejste vy sám součástí tohoto světa? Nezažíváte vy sám návaly hněvu, nemáte za určitých podmínek násilnická nebo dokonce vražená nutkání?“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Jsou chvíle, kdy na vás přijde jakási jasnozřivost a vy najednou prohlédnete skrz zdi do jiného rozměru, na který jste zapomněli nebo se rozhodli ho nevnímat, abyste mohli dál žít s nejrůznějšími iluzemi, díky nimž je život, zejména život s druhými, vůbec možný.“

„Možná je prostě jen historickým úkolem dcery nakrknout matku.“

„Já vinen jsem, vy ne, a to je dobře. Měli byste mít nicméně možnost si říci, že toho, čeho jsem se dopustil já, byste se bývali dopustili taky. Možná s menší dávkou horlivosti, ale možná také s menší dávkou zoufalství, v každém případě nějakým způsobem ano. Snad mohu konstatovat, že, jak dokázaly moderní dějiny, za určitých daných okolností každý nebo téměř každý dělá to, co se mu řekne; a nezlobte se na mě, ale je jen malá pravděpodobnost, že zrovna vy byste byli výjimka, stejně jako jsem jí nebyl já. Jestli jste se narodili v zemi, kde nejen že vám nikdo nepřijde zabít ženu, ale kde ani nikdo nepřijde a neřekne vám, abyste šli zabíjet ženy a děti druhých, děkujte Bohu a jděte s pokojem. Ale pořád mějte na paměti tohle: možná jste měli víc štěstí než já, ale nejste lepší. Protože nebezpečí začíná právě ve chvíli, kdy najdete tolik troufalostí, abyste si to mysleli.“

„Načež hlas v mém nitru pronesl: Je to umění. Překvapilo mě to. Nikdy mě nenapadlo, že to, co píši, má něco společného s uměním. Pak mě ale napadlo: Mé nevědomí možná utváří osobnost, která není já, která však naléhavě usiluje o vyjádření. Zcela bezpečně jsem věděl, že ten hlas vyšel z ženy. Poznal jsem hlas jedné pacientky, nadané psychopatky se silným přenosem na mne. V mé mysli se stala živou postavou.“

„Nikdo rozumný nepopře, že organizace naší společnosti, nazvaná stát, pociťuje nejen živou potřebu získat větší autoritu, ale i okolnosti ji k tomu nutí. Děje-li se to s dobrovolným souhlasem na základě vědomého pochopení občanů, dociluje se tím jen žádoucí stav. Děje-li se to ale z pohodlnosti, aby bylo možno vyhnout se obtížným rozhodnutím, nebo z nevědomosti, pak jednotlivec upadá do jistého nebezpečí, že bude jako odpovědný člověk odepsán. Stát se ale pak nebude v ničem lišit od žaláře či termitiště.“

„Kdo může dát jednou za rok průchod hněvu," řekl Krabat, ten pak vydrží vše, co se mu napřesrok naloží na hřbet - a toho není ve mlýně na Blatech, jak budeš mít možnost poznat, právě málo.“

„Celá kultura „cesty vzhůru“ do Izraele, alija, předpokládala přetnutí všech spojnic a zájmů směrem k diaspoře. Předáci mládežnického hnutí velmi dobře věděli, že pokud teenager setrvá v Anglii či Francii i po dobu univerzitního studia, je nejspíš pro Izrael navždycky ztracený. Oficiální postoj byl proto takový, že kandidáti univerzitního studia se mají evropských přijetí vzdát, zapojit se několik let v kibucu při sklizni pomerančů, řízení traktorů nebo třídění banánů a pak, pokud to okolnosti dovolí, se komunitě nabídnout pro možnost vyššího vzdělání – přičemž se předpokládá, že kibuc kolektivně rozhodne, jaká studia (pokud vůbec nějaká) mají absolvovat, a hlavním kritériem při tom byl jejich budoucí užitek pro kolektiv.“

„…. přepadl mě onen rozjařený pocit jako z jiného světa, který někdy zakouším, když vstupuji do sféry života někoho jiného, pocit (který se na chvilku jeví jako zcela reálná možnost), že změním své banální návyky a začnu žít právě takhle, pocit, který se vždycky rozplyne hned další ráno, když se probudím do starých známých neměnných kulis svého vlastního života.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„Zakladatel samostatného Singapuru Li Kuang-jao, v dané době možná vůbec nejmoudřejší asijský představitel, byl otevřeným a odhodlaným zastáncem názoru (kterého se dodnes nezřekl), že americká intervence byla nezbytná, pokud se měla zachovat možnost nezávislé jihovýchodní Asie. Analýza toho, jaké důsledky by mělo vítězství komunistů ve Vietnamu pro daný region, byla do značné míry správná.“

„Tragédie lidstva spočívá v tom, že lidé byli vybaveni přirozenou potřebou, kterou nelze uspokojit, aniž bychom sami sebe nepodváděli: potřebou nezávisle existujícího smyslu bytí. Stejně jako ostatní zvířata má člověk celou řadu potřeb – jídlo a pití, spánek, bezpečí a sex, možná jedna či dvě další věci – ovšem kromě toho máme trýznivou potřebu smyslu. Tuto potřebu lze naplnit pouze pomocí sebeklamu, který na sebe obvykle bere formu náboženství. Pokud sebeklam prohlédneme, zjistíme, že jsme chyceni v bezvýchodném dilematu: Život nemá smysl, ale my jsme předurčeni k tomu neustále smysl života hledat, i když neexistuje.“

„Političtí filozofové často upozorňují, že v době války ztrácí občané, tedy přinejmenším občané mužského pohlaví, jedno ze svých nejzákladnějších práv, právo na život, a to od francouzské revoluce a vynálezu branné povinnosti, principu, který je dnes uplatňován všeobecně či téměř všeobecně. Zřídkakdy ovšem poznamenávají, že občan zároveň ztrácí i jiné právo, stejně základní a pro něj možná životně důležitější, co se týče představy, kterou si sám o sobě vytvořil coby o civilizovaném člověku: právo nezabíjet. Nikdo se vás na vás názor neptá. Člověka, který stojí nad hromadným hrobem, se obvykle nikdo neptal, zda tam chce stát, o nic víc než mrtvých a umírajících, kteří leží na dně téhož hrobu.“

„Režim v Severní Koreji nenaplňuje žádný – dokonce ani svůj vlastní, komunistický – akceptovaný princip legitimity. Jeho hlavním výkonem je, že dokázal zkonstruovat několik jaderných zbraní. K vedení války se Spojenými státy nemá žádnou vojenskou kapacitu, avšak existence těchto zbraní s sebou nese politické důsledky, jež neskonale převyšují jejich možný vojenský užitek.“

„Budete-li opakovat otázku po několik dní nebo týdnů, hypocampus nebude mít jinou možnost, než ji vyřídit. Bude to jeho vlastním způsobem, podle jeho časového harmonogramu, ale váš mozek začne dodávat potřebné odpovědi.“

„Neskutečných 99,9999999999999 procent atomu tvoří prázdný prostor. Kdyby bylo možné vymáčknout všechen tento prázdný prostor ze všech atomů všech lidí na světě, celé lidstvo by se vešlo do objemu jediné kostky cukru.“

„Správné a špatné existuje. Jen proto, že neznáš správnou odpověď - možná ani není žádný způsob, jak ji zjistit -, nedělá to tvou odpověď správnou a dokonce ani v pořádku. Je to mnohem jednodušší. Je prostě špatná.“

„Soudce nemá být jen nejlepším praktikem zákona, znalým vykladačem sporů, má prozkoumávat srdce, hledět na obžalovaného ze všech možných úhlů a teprve potom má trestat jednoduše a bez zábran.“

„Nenechte se zaskočit tím, že činnost, která vás naplňuje nejvyšším nadšením, v sobě nese pečeť osudu a že od vás nebude vyžadovat žádné úsilí. Možná vás učili, že usilovat o něco je ctnost, ale tak tomu není. Na vibrační úrovni odpovídá úsilí boji. Máte-li pocit, že jakýmkoli způsobem bojujete, ukazuje to, že se ubíráte proti směru, kterým se vás snaží vést vaše duše.“

„Ti z vás, kteří byli v Peru, si možná pravděpodobně všimli, že uprostřed starých inckých chrámů se často nachází velký krásný kámen s mnoha úhly a tvary a posvátnými proporcemi, vyřezanými a zformovanými na jeho povrchu. Inu, tyto kameny nejsou jen kameny - tyto „kameny“ byly a stále jsou starými inckými knihovnami. Obsahují veškeré záznamy jejich civilizace. Pokud víte, jak se s nimi spojit, dokážete přečíst každou sekundu, která se stala během celé epochy Inků. Ale Sirianci na této lodi pokročili dál za pouhé uchovávání záznamů a pomocí této jednoduché a krásné technologie se stane, na cokoli pomyslí, dokonce i cestování vesmírem. My to nazýváme psychotronika…. Andělé mi načrtli myšlenku, že když civilizace vytváří stále více pokročilejší technologii, za předpokladu, je-li to její volba, tak se čím dál tím více odděluje od zdroje života a stává se slabší a slabší, protože se stala závislou na technologii. Potřebuje přežít. Andělé mi řekli, že lidé v této lodi byli spirituálně velmi slabí. Jinými slovy, neměl jsem se na ně dívat, jako na nejpokročilejší rasu, ale jako na lidi, kteří potřebují spirituální pomoc.“

„Když jste dítětem, nevíte, že existuje změna směru po třetí čakře; je tam něco jako zeď zastírající další čtyři vyšší čakry. Dítě si není vědomo lekcí mnoha dalších čaker, které přijdou. Život je daleko složitější, ale dítě na to úplně zapomíná. Když se na Zemi stáváme dospělými, možná se ani nedovíme, že na těle existují vyšší centra. Většina světa stále žije v prvních třech čakrách. Ale rychle se to mění, protože Matka Země se probouzí.“

„Nové paradigma je o sdílení. Je o světě, kde spřízněné duše vytvoří celý nový infrastrukturní systém. Nyní nadešel ten správný čas. Život nemusí být utrpením, hojnost je náš přirozený stav… být svobodný je naše přirozené právo. Dvě možnosti výběru pro dvě paradigmata jsou - láska nebo strach. Volba je na nás. Můžeme pokračovat jako doposud nebo můžeme učinit změnu… změnu, která nyní nemůže přijít odjinud nežli zevnitř. Vytvořme si náš vlastní systém hodnot. Když nebudeme potřebovat být ohodnoceni z našich zaměstnání, když si vytvoříme práci vlastní… vytvoříme si i vlastní ekonomiku.“

„Čas je opožděné vnímání okamžiku. Proto trvá, než se dostaneme z „bodu A do bodu B“. Jak dlouho tato iluze potrvá, bude záležet na tom, jak dlouho dokážeme být udržováni v naději a víře, že „jednoho dne přijde řešení“ všech problémů, vytvořených těmi, kdo financují „výzkumy“ způsobů a možností umožňujících „žít“ s problémy, aby systematicky oddalovali „příchod do bodu B“ a dál pokračovali v „NEBYTÍ“.“

„Ženy, stejně jako muži, by se měly pokoušet o nemožné. A pokud neuspějí, jejich neúspěch by měl být výzvou pro ostatní.“

„Když máte míč, snažte se udělat prostor na hřišti co největší. A když ho nemáte, udělejte ho co možná nejmenší.“

„Nemohu nikdy schvalovati systematická a floristická díla, jež jsou kompilátem či slepením všech možných zpráv a údajů bez osobního přesvědčení a názoru.“

„Pokud vás to děsí, možná by bylo dobré to vyzkoušet.“

„Duševno není opuštění života jako takového. Duševno je stát se živ na té nejvyšší možné úrovni, nejen na povrchu, ale i ve svém jádře.“

„Pokrok je možný pouze ve společnosti, v níž existují morální hodnoty a silná přesvědčení.“

„V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. (…) Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. (…) Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, a to nejen proto, že máme stále lepší technické vymoženosti, ale i proto, že stále více žen otěhotní díky umělému oplodnění. (…) Lékaři sice dobře vědí v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. Vedlejší obětí téhle “záchrany” jsou k celoživotnímu živoření odsouzené matky ležících dětí, jež v 70 procent opustí jejich partneři, a proto musí zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. (…) Stará chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu, znamená znát výsledek předem. (…) Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? (…) Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. (…) Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených.“

„(ke Georgi Friedmanovi) "Analytik zdůrazňuje podíl Američanů na projektu federalizace západní Evropy v padesátých letech, ale dost možná, i když dobře ví, že šlo tenkrát za studené války o nezbytí politické spolupráce, si neuvědomuje onen nepřekonatelný rozdíl mezi Spojenými státy, tím zvláštním dnes dokonce neetnickým, ryze politickým národem politického náboženství, a padesáti evropskými tisíciletými národy, které myšlenku evropeismu a nadvládu nadnárodní oligarchie přijmout nemohou a tudíž mýtický lid Evropy nikdy nevytvoří. Varovné analogie s americkou národní ekonomikou či dokonce s občanskou válkou jsou poněkud zavádějící – Evropané unii nevytvořili a nevytvoří a nikdo pro tuhle utopii umírat nehodlá. Lidé jsou ochotní obětovat život jen pro svůj národ."“

„Již nemám na světě, nač bych měl pomysliti, jediné na ty mé malé vnuky, na jejichž místě tebe, služebníče Krista, prosím, abys napomínati jich ku pobožnosti a stálosti, kteréž příklad na mně vidí, podle nejvyšší možnosti neobmeškal. Ačkoli vím, že i vás, milých otců a pastýřů duší našich, bez pokušení a soužení nenechají. My napřed, vy za námi. Ale Bůh ochraňujž vás pro slávu svou a nedejž té šelmě babylonské do konce potlačiti církví své.“

„Bude-li tento obchod [s otroky] pokračovat ve stejném rozsahu a téměř stejným způsobem, zatímco rok za rokem odkládáme jej zastavit nebo se na něm přestat podílet, bude proti nám volat krev mnoha tisíc bezmocných, velmi ukřivděných bližních. Musíme vzít v úvahu žalostný stav těch přeživších, odtržených od svých příbuzných, svazků a rodné země. Bojím se, že africký obchod [s otroky] je národním hříchem, neboť ohavnosti, které jej provází, jsou veřejně známé; a ač by možná větší část národa byla ráda, kdyby byl omezen, přec, jelikož se přímo nedotýká jejich zájmů, zůstávají pasivní.“

„Jsem přesvědčen, že jestliže bychom nesměřovali k životu kněží v komunitách, které jsou pro své členy oporou, tak by v našich podmínkách jedinou alternativou zůstal dobrovolný celibát. My jsme si totiž zvykli na něco, co nám vnutili komunisti. Tedy představu, že ideálem je farář hrdina, který vydrží na faře sám… Systém, kdy je farář sám, je ničivý. Může to totiž skončit zhruba čtyřmi možnostmi - buď začne pít, nebo se psychicky zhroutí, nebo si najde partnerku, nebo bude svatý. A ta čtvrtá možnost je bohužel nejméně pravděpodobná.“

„Ti, kteří si myslí, že za ně svobodu vybojují jiní, si ji možná ani nezaslouží.“

„Možná si myslíš, že jsem malý, ale v mé mysli je celý vesmír.“

„Mám dobrý důvod být spokojený,
díky Bohu mohu číst a
možná pochopím Shakespeara do jeho hlubin.“

„Není možné věřit v Boha a být mafiánem. Kdo je mafián, nežije jako křesťan, neboť svým životem hanobí boží lásku. Jestliže mafiánská litanie je ‚nevíš, kdo jsem já‘, pak křesťanova zní ‚potřebuji tě‘. Jestliže mafián hrozí ‚zaplatíš mi‘, pak křesťan se modlí ‚Pane, pomoz mi mít rád‘. Proto mafiánům říkám, změňte se. Přestaňte myslet sami na sebe a na svoje peníze, obraťte se.“

„Pokud jde o přikázání "Nebudeš míti bohů jiných přede mnou", na to jistě dodává hroznou urážku na cti na boha. "Nebo já jsem bůh žárlivě milující" říká, a na jiném místě znovu, "Neboť bůh náš jest oheň spalující". Nicméně je-li člověk žárlivý a závistivý, je podle vás provinilcem, kdežto je-li bůh nazýván žárlivým, shledáváte to za božskou kvalitu? A přec jak lze smysluplně hovořit o bohu tak lživě v tak zřejmé věci? Protože je-li vskutku tak žárlivý, tak všichni ostatní bohové jsou uctíváni proti jeho vůli, a všechny ostatní národy je uctívají proti jeho vůli. Jak je tedy možné, že jim v tom nijak nebrání, když je tak žárlivý, že si nepřeje aby jiní bohové byli uctívání, jen on sám? Je to snad proto, že není v jeho moci tomu zabránit, nebo je to snad proto, že tomu od začátku tomu bránit ani nechtěl? To první, ve smyslu že nemůže, je bezbožné říci, to druhé je pak v souladu s tím, co sami činíme. Ponechme stranou tento nesmysl a nesoustřeďme na sebe takové rouhání.
'Protože pakliže je vůlí boha, aby nebyli jiní uctíváni, proč vy uctíváte tohoto jeho nelegitimního syna, kterého on sám neuznal ani neprohlásil za svého? Nicméně vy, ačkoliv nevím proč, jste mu podstrčili podvrženého syna.'“

„Byli bychom rádi, kdyby žádost o brexit přišla tak rychle, jak je to jen možné.“

„Zajímalo by mě, jestli je možné mít milostný vztah, který trvá věčně.“

„Nafilmovat celý svět Panny zázračnice do takové intenzivní a sugestivní síly, jakou má Tatarkův scénář, nebyl snadný úkol. Uvědomil jsem si jisté riziko, které vyplývá z ohraničených možností filmu, ale podstoupil jsem ho rád jménem krásné myšlenky: fantazie je světlo světa, způsob jak pozvednout, obveselit lidského ducha, jménem Anabell, kterou každý zná, neboť si ji vysnil, neboť přišla tehdy, když jsme ji nejvíc potřebovali, jménem našich snů a představ, naplněných takovou intenzitou touhy, že se stávají pravdou, částí našeho života.“

„Co zbývá z liberální demokracie, má stále více jen povahu iluze… Jednotlivci, a dokonce celé „demokratické“ státy mají stále menší možnost cokoliv ovlivnit.“

„Žiju spořádaný život v Brně, nevířím vody, navíc se zúžil mediální prostor. Dnes má člověk možnost se prezentovat spíš přes sociální sítě. (2018)“

„Možná realita je získána mírným ohýbáním fyzikálních a chemických zákonů.“

„Řekni mi to stejně - Možná, že můžu najít pravdu srovnáním lží.“

„Všichni skuteční hrdinové jsou esenciální muži,
A všichni muži možní hrdinové.“

„Vzdání se nikdy nebylo možností.“

„Odmítat dospět, to je jako odmítat hranice vlastních možností. Proto myslím, že dospělí nebudeme nikdy.“

„Všechno je možné. Musíte tvrdě pracovat, ale téměř cokoli je možné.“

„Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším ze všech možných světů; a pesimista se obává, že je to pravda. Já si proto nevolím žádnou z těchto nálepek.“

„(Recenze Honda Insight 1.3 IMA SE Hybrid) Je hrozné. Biblicky hrozné. Možná to nejhorší auto, které si můžete koupit. Je to první auto, o kterém jsem kdy uvažoval, že s ním narazím do stromu, abych ho už nemusel řídit.“

„Jen metodou ruského komunismu na podkladě marxistickém možno socialismu přejíti od teorie k činům.“

„Bylo by možné vše popsat vědecky, ale nedávalo by to smysl; bylo by to bez významu, jako kdybyste popsali Beethovenovu symfonii jako variace tlaku ve vlnách.“

„V informačním věku se rozsah pozornosti exponenciálně snížil. Lidé chtějí, aby se neuvěřitelně složitá praxe a povaha uvědomění komprimovala do dvouminutového zvukového úseku. Toto není možné. Není to skutečné učení a není to skutečná osobní transformace. Je to momentální drogový hit zábavy a inspirace.“

„Nikdy předtím jsem se nesetkala s lidmi, jako byli tito Palestinci, ani jsem neslyšela příběhy, jaké o Jišuvu vyprávěli. Bylo to poprvé, kdy jsem se dozvěděla, jak hrozně trpí brutalitou tureckého režimu, který již normální život v zemi prakticky zastavil. Měli horečné obavy o osud Židů v Palestině a přesvědčovali nás, že účinný židovský nárok na izraelskou zemi po válce bude možno vznést jenom tehdy, bude-li náš národ hrát významnou a viditelnou vojenskou úlohu, jakožto Židé, ve válce. Skutečně hovořili o Židovské legii s takovým zaujetím, že jsem se okamžitě pokusila do ní přihlásit jako dobrovolnice − a byla jsem zdrcena, když jsem zjistila, že děvčata přijímána nebudou.“

„Lidé vždy měli sklon Obamu jaksi omlouvat. S tím jsem se u žádného jiného politika nesetkal. Měli pocit, že má jakési důležité poslání. A to on možná má.“

„Nemilujeme ani tak z lásky jako spíše z přebytku citu, který nemáme možnost jinak uplatnit.“

„možná si před spaním vyčistím zuby…
co bych si nalhával – dělám to z nudy!
– spát se mi nechce. ba ani bdít –
není moc na výběr… hodláš-li žít.“

„Život je jako voda v hrnci s dírou ve dně. Jednou se sice všem skrz tu díru voda někde ztratí, ale ještě před tím budeš mít možnost nechat si různými lidmi čeřit hladinu.“

„To není možný, nás lidi mají furt za alkoholiky🙄 ale alkohol si prostě vybírá to co je pro nej nejlepší ☺️“

„To není možný, nás lidi mají furt za alkoholiky🙄 ale alkohol si prostě vybírá to co je pro nej nejlepší ☺️“

„prý ani nejlepší zloděj nemůže ukrást vaše sny, ale taky je nás tu přes 8 miliard a přitom míň možností“

„Je těžké, ba nemožné vzepřít se životu, nemáme-li se o co pořádně opřít.“

„Možná jsme jen neklidné "duše", které tady v této formě hledají klid ale většina to zjevně neumí.“

„Finančně bohatí mají mnohem kvalitnější možnosti. (Nespravedlnost bijící do očí. Jedna z mnoha.)“

„Masožraví inteligentní humanoidi nemusí mít na výběr ve stravování, tak jako my máme ale mohli bychom jím časem pomoci díky technologie. Kdyby chtěli. A možná ne jen inteligentním. Nevím.“

„Mít možnosti dopředu promyšlené se vyplácí. Ne vždy se však zachováme, tak jak si představujeme.“

„Tím že se s uměním kupčí, je jeho hodnota zvrácená, jelikož tu hodnotu určují ti "bohatí" - bohatí finančně, ne duchem - a není to jen o umění bohužel. Kupčí se snad se vším možným a tím se nepřímo znehodnocuje kvalita (i s lidmi se kupčí v podstatě).“

„Kdyby jedinec ovládl telekinezi, tak se s největší pravděpodobností brzo po zjištění sám zabije nedopatřením. Za předpokladu, že to je vůbec možné.“

„Touha nevzniká z možností chtít něco, co člověk nemá ale z toho že člověk si zakazuje plnit své sny, přání a tužby, které se řídí podle etikety a morálnosti. Když člověk přestane brát ohledu na morálku a etiku a začne chtít to co je "nesprávné" tak přestane toužit“

„Možná si někdy říkáš právě ty, že tuhle lásku mít nemůžeš…
Řeknu ti jedno.. Věř, běž a dokážeš!
Můžeš mít co koliv co chceš když věříš.
Může to zabrat i delší dobu ale nepřestaň věřit a být si s ní/nim jist že jí/jeho chceš.“

„Děláš to blbě, děj to jako on. Nezačal jsem běhat, abych kopíroval něčí styl. Jako on má svůj i já mám svůj. Není možná dokonalý, ale odpovídá tomu, kdo jsem.“

„Během svého života máme možnost volby. Buď nevystoupíme ze svého stínu a budeme jenom snít. Nebo vystoupíme ze svého stínu a budeme bojovat každou sekundu svého života, tak aby se náš sen stal skutečností.“

„Nic na světě není nemožné. Stačí jen věřit a chtít a dosáhneme toho.“

„Až mi někdo bude říkat:,, Tohle je nemožné."
Usměji se s odpovědí:,, Tak sleduj!"“

„Naděje je pouze stav nejistoty. Častokrát nás nutí věřit v nemožné a tím nás udržuje v nepřetržitém "strachu" z nedosažení cíle.“

„Víme, že již existuje minulost, přítomnost díky času není možná, a budoucností si nejsme tak jisti. To je jeden z důvodů, proč se prvním případem tak neustále zabýváme.“

„Když se při hádce nepřikloníš k sprostým výrazům si vítěz. Možná ne pro toho s kým se hádáš, ale pro sebe a ostatní inteligentní lidi okolo ano…“

„Život je jako hra- čím lepší jsi stratég, tím jednodušeji dosáhneš cílů. Seberevolta a zároveň sebezapření, tě dostane k cíli i cestou, která se ti může příčit. Však až teprve poté co dosáhneš cílů, můžeš druhým nabídnout možných tras.“

„V životě vedou dvě cesty-přátelé a milovaní
-vzdělání a práce
Tyto dvě cesty se možná někdy spojí, ale už to nebudou přátelé a milovaní, ale cizí a neznámí!“

„Je tolik možností na světě co dělat, když si milionář, ale základem je se jím stát.“

„lásku hledáme všude možně ale na našeho věrného přítele zapomeneme“

„Dalším Kristem bude možná ženský Kristus. Vidíme ale jednu ženu, která vypadá jako ženský Kristus? nebo dokonce jako "posel před" její "tváří", jít před ní a připravit pro ni srdce a mysl?“

„Pravda je podivnější než fikce, ale je to proto, že fikce je povinna držet se možností; pravda není.“

„Historikové příští generace si pravděpodobně povšimnou, že v prvních desetiletích 21. století Spojené státy uspěly ve své velké dějinné misi: v globalizaci světa. Možná však také napíší, že zapomněly globalizovat samy sebe.“

„V roce 1945 bylo v Argentině možné cokoliv.“

„Ať děláte cokoliv, dosáhnete jisté úrovně a chvíli na ní zůstanete a jít dál je možné jedině přes cvičení a známosti.“

„Mít požehnání od rodičů je strašně důležitý. Možná ne v prvním plánu, ale někde hluboko uvnitř.“

„Obavy z možných negativních důsledků legalizace eutanazie jsou zřejmě velmi opodstatněné - pokud by potomstvo mělo právo rozhodovat o svých starých rodičích v bezvědomí či jinak nesvéprávném stavu, mohli bychom se dočkat velmi nedobrých konců.“