Citáty na téma vzájemnost

strana 2

„Můžeme být jako jeden silný provaz, jedna společnost, složená z mnoha společenství, které jsou provázány nadkonečným množstvím tvůrčích vazeb a vzájemností.“

„Pravidlo přátelství znamená, že by mezi nimi měly panovat vzájemné sympatie, jeden druhému by měl dodávat to, co tomu druhému chybí, a snažit se mu prospět, vždy s pomocí přátelských a upřímných slov.“

„Skutečný význam úsloví "Rozděl a panuj" = Rozeštvi národy uvnitř jich samých, i vně - mezi sebou. Až se vzájemně oslabí a rozvrátí, dosaď poslušné loutkové vlády - a panuj!“

„Milovat se s milovaným nelze, pokud není láska vzájemná.“

„Lidé se seznamují navzájem nikoliv souladem, ale vzájemnými rozpory.“

„Hudební tvorbou rozumím stálé vzájemné působení vědomé práce a individuálních procesů.“

„Je neuvěřitelné kolik dobrých nápadů je denně zavrženo kvůli neschopnosti zvládat vzájemné vztahy.“

„Když cítíš, že jdeš ke dnu, nemluv o vzájemné pomoci.“

„Společné omyly spojují lidstvo více než vzájemná láska.“

„Davos jistě nic z těchto věcí definitivně nevyřešil, ale jasná a ostrá výměna názorů velmi důležité skupiny lidí je v každém případě přínosem. Přínosem je i nezbytné vzájemné naslouchání si, stejně jako objevování nových tváří, nových osobností světové politiky, byznysu, vědy a kultury. Člověk si rád popovídá se „starými“ davoskými známými – namátkou zmíním Šimona Pereze z Izraele, polského prezidenta Kwasniewského, amerického ministra financí L. Summerse, Grigorije Javlinského z Ruska, loňského nositele Nobelovy ceny za ekonomii prof. Mundella či mexického guvernéra centrální banky Ortize, ale i s neúnavným a nestárnoucím panem Baťou – a uvidí Umberto Eca a Billa Gatese.“

„Blbost, zlá vůle a nenávist existují na obou stranách. Izraelsko-palestinský konflikt platí životy jak Izraelci, tak Palestinci. Průměrně padne čtyřicet Izraelců ročně. … Izrael však používá tisíckrát dokonalejší zbraně než nepřítel. Letos dosáhla tragédie takového stupně, že toto crescendo nemůže vyústit v nic jiného než v katarzi, ve vzájemnou snášenlivost.“

„Nikdo to neví lépe než politikové. Kdyže nablízku fotografický aparát, hned utíkají k nejbližšímu dítěti, aby je zvedali do výše a líbali je na tvář. Kýč je estetickým ideálem všech politiků, všech politických stran a hnutí. Ve společnosti, kde existují vedle sebe různé politické směry a jejich vliv se tudíž vzájemně ruší či omezuje, můžeme ještě jakž takž uniknout inkvizici kýče; jednotlivec si může uchovat svou osobitost a umělec vytvořit neočekávaná díla. Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče.“

„Prostřednictvím internetu se svět stal takovou vesnicí, v níž jsme všichni nějak vzájemně spojeni. Bývalý rakouský prezident Thomas Klestil, který měl předky na Novohradsku, řekl větu, pod kterou se rozhodně také podepisuji. Kdo zná své kořeny, je silný.“

„Pravými médii květnové revoluce 1968 byly zdi a graffiti, grafiky a transparenty v rukou, ulice, kde se vyměňovala slova – všechno to bylo spontánně napsáno, odesíláno a vraceno, v pohybu, na stejném místě a ve stejnou dobu, vzájemné i protichůdné.“

„Jádrem izraelské bezpečnostní doktríny je odstrašení - jednostranné, jedině izraelské odstrašení. Izrael chce naprostou volnost udeřit a nikdy nebýt udeřen. Doktrína staví na brutální síle ochránit sama sebe a odmítá jakoukoliv formu vzájemného odstrašení. Je v naprosté opozici vůči regionální rovnováze sil, které by ho mohla přinutit zmírnit jeho akce.“

„Brancusiho životní dílo má ve vývojovém rámci soudobého sochařství historický význam. Dnes však už nicméně není nutné dále formu uzavírat a omezovat plastiku na jedinou (statickou) formovou jednotu. Můžeme teď formu znovu otevřít, uvádět do vzájemných vztahů různé formy o měnících se objemech a shrnovat je do organického celku.“

„Jazykozpyt a vyučování jazykům neméně těžké než vnešené úlohy své jen tak rozřeší, jestli stále před očima budou míti vzájemný ten poměr který slovy co částkami vět vládne.“

„Konflikt mezi Izraelem (a Palestinou) lze vyřešit jen vznikem dvou států dojednaným v souladu s mezinárodním právem. Řešení v podobě dvou států vyžaduje vzájemné uznávání a vůli k mírové koexistenci. Švédsko proto uzná Palestinský stát.“

„Buď dospějeme k vzájemnému pochopení ohledně Machu Picchu, nebo je prostě budeme muset označit za vykrádače pokladů.“

„Současný geografický obraz daného území, krajiny, oblasti, státu i světadílu nelze zcela pochopit, vysvětlit a dokonce ani prognózovat bez poznání jeho vývoje v minulosti. To, co kolem sebe vidíme, je výsledkem dlouhodobého vzájemného působení přírodní a společenské sféry.“

„Dějiny se neodvíjejí lineárně, nýbrž jsou výsledkem působení protikladných sil, antinomií, které se vzájemně oplodňují: přímo v lůně modernosti už byly zárodky síly, která nakonec povstala proti racionalismu a strojům.“

„Částečný židovský stát není konec ale pouze začátek… Měli bychom do tohoto státu přivést tolik Židů, co to jen bude možné… Měli bychom založit mnohovrstevnatou židovskou ekonomiku – zemědělskou, průmyslovou a přímořskou. Měli bychom organizovat moderní obranné síly, dedikovanou armádu (…) a poté jsem si jist, že nám nezabrání usadit se v dalších částí této země, buď prostřednictvím vzájemné dohody s našimi arabskými sousedy nebo jinými prostředky. Naše schopnost penetrovat tuto zemi se zvýší, pokud tu bude stát.“

„Smyslem mého života je, kromě lásky, vyjádřit filmem svou přítomnost na tomto světě a usilovat o vzájemnou snášenlivost mezi lidmi.“

„Lidé stále ještě nejsou dostatečně senzibilní ke kulturním rozdílům. Jít na sushi je pořád něco zvláštního. Vůle a tolerance by byla, ale ještě je potřeba to vzájemné porozumění prohlubovat.“

„Naproti tomu sám si odepřít něco, abys to přidal jiným, to je teprve vlastní úkol lidskosti a dobrotivosti. Ostatně takovéto počínání neodnímá tolik výhod, kolik jich vrací. Neboť jednak získává náhradu vzájemností dobrodiní, jednak samo vědomí dobrého skutku a vzpomínka na lásku a vděčnost těch, jímž dobrodiní prokážeš, přináší více duševní rozkoše, než by obsahovala ona tělesná rozkoš, které ses zřekl.“

„Dialog mezi křesťany a Židy je možný, protože sdílíme společné bohaté dědictví, které nás spojuje. Je velmi potřebné postupně odstraňovat neporozumění a předsudky z obou stran v prospěch lepšího pochopení dědictví, na kterém máme podíl, posilovat to, co nás vzájemně spojuje.“

„Jsme vedeni přesvědčením, že lidská odlišnost je přirozenou a ničím a nikým nevymýtitelnou součástí lidského bytí, součástí, která doprovází lidstvo od samého počátku existence a bude lidstvo provázet až do jeho zániku. Jsme vedeni přesvědčením, že přirozené rozdíly mezi lidmi a vzájemné vztahy s nimi související nemůže žádný zákon uměle odstranit.“

„Státy jsou jako lidé. Když pochopíš jejich vzájemné ovlivňování, není těžké porozumět, proč jsou věci, zde v náležitosti mezinárodní politiky, konány danou cestou. Ale státy nejsou jako lidé ve smyslu toho, jak jsme obecně představováni jinými. A jejich interpretace našich zájmů se nemusí míjet se skutečností. A to je velmi nebezpečné, zvláště pak v demokracii.“

„Vzájemně se požírají jako pavouci v láhvi.“

„Mým cílem bylo vyjádřit zaujetí a zkušenost velkými a jednoduchými formami, a je to můj cíl podnes. Chci vyjadřovat bohatství, radost života, malovat lidi při práci i odpočinku, zachycovat jejich vzájemné reakce, vyjadřovat stejně lásku jako nenávist.“

„To, co podle mě rozeznívá svět a ducha, je souzvuk třeba i vzájemně protichůdných tradic.“

„Láska je pokus proniknout do jiného bytí, ale ten může být realizován pouze v případě, že odevzdání je vzájemné.“

„Spřátelování, tedy vzájemná láska všech se všemi a Bohem, by mělo být lékem, takovým penicilinem, na všechny bolesti světa.“

„Kardinálové nemohou být vzájemně nedůvěřiví. To není způsob, jakým by církev měla fungovat.“

„Nejen v životě jednotlivců, nýbrž i v životě národu je vzájemná důvěra základem společné práce a společných úspěchů.“

„Vzájemná výměna myšlenek budí vzájemnou důvěru.“

„Není toto veliký cíl náboženství, a především sláva křesťanství, potlačit zlé žádosti, omezit násilí, ovládat choutky a zjemnit lidskou hrubost; učinit nás soucitnými a laskavými, abychom odpouštěli druhým; učinit z nás dobré manžely, dobré otce, dobré přátele; a vést nás, abychom byli činnými a užitečnými v plnění vzájemných společenských a občanských povinností?“

„Mateřství je obohacením života, nikoli jeho komplikací, které by stálo v protikladu k práci. Věřím, že ty role nebudou jen koexistovat, ale že se budou vzájemně doplňovat a inspirovat – matka umělkyni, umělkyně matku.“

„Film jako umění totální syntézy, toto báječné novorozeně stroje a emoce, přestává křičet a vstupuje do svého dětství. Jeho dospívání bude brzy ponoukat jeho inteligenci a rozmnožovat jeho sny; žádáme, aby se urychlil jeho rozmach a aby se uspíšil příchod jeho mladosti. Potřebujeme Film, abychom vytvořili totální umění, k němuž všechna umění odevždycky směřovala. Dnes se „pohyblivý kruh“ estetiky konečně triumfálně uzavírá v totálním splynutí všech umění, kterému se říká Kinematograf. Naše doba syntetizovala božským elánem četné zkušenosti člověka. Dali jsme dohromady všechny stránky praktického a citového života. Oženili jsme Vědu s Uměním, chci říci objevy – a ne údaje vědy – s ideálem Umění, aplikujíce je vzájemně tak, abychom mohli zachytit a fixovat rytmy světla. To je film.“

„To, co nás zneklidňuje, je ve skutečnosti naše víra v 'objektivní' svět, naše moderní mentalita, která si říká racionální. Pořád se tváříme jako distancovaní pozorovatelé jevů, které pokládáme za vnější a jejichž fungování chceme zmapovat ve zřetelných obrysech. V rámci 'šamanské' mentality k podobným problémům vůbec nedochází. Nenacházíme tu ani pozorující subjekt, ani pasivní objekt - jediné, co existuje, je svět, sen plný hemžících se znaků a symbolů, pole vzájemných interakcí, kde se stýkají nejrůznější síly a vlivy. V takovém kontextu nezáleží na tom, jestli jsou operace staré léčitelky 'reálné', nebo ne.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.“

„Existují domácí bohové a naše každodenní práce je způsobem, jak projevit uznání těmto domácím duchům, kteří jsou pro udržení našeho života tak důležití. Rýžák je pak posvátným předmětem, a když tento nástroj užíváme s péčí, děláme něco pro duši. V tomto smyslu je čištění koupelny určitým druhem terapie, protože existuje vzájemnost mezi skutečnou místností a jistou komnatou v srdci. Koupelna, která se objevuje v našich snech, je zároveň pokojem našeho domu i poetickým objektem, který popisuje prostor v duši.“

„Jsou-li kterékoliv počitky A, B, C atd. vzájemně asociovány dostatečně častokrát, získávají takovou schopnost týkající se odpovídajících idejí a, b, c atd., že když kterýkoliv počitek A je vtištěn sám, je schopen vyvolat v mysli příslušné ideje a, b, c atd..“

„A proto skutečně veliký intelekt, uznávaný obecným míněním lidstva, jako byl intelekt Aristotelův nebo sv. Tomáše Akvinského nebo Newtona nebo Goetha (…), dokáže souhrnně nazřít věci staré i nové, minulé i současné, vzdálené i blízké a má vhled i do všech jejich vzájemných vlivů; bez toho neexistuje žádný celek a žádný střed.“

„Nové paradigma se probouzí k vědomí. Nemusíme hledat venku, vše existuje uvnitř nás. Hledání je u konce. Stáváme se svými vlastními učiteli a vzájemně se vnímáme jako zdroj podpory, inspirace a síly. Každý jsme mistr; každý kolem nás je mistr. Začíná to ovšem nejdříve poznáním - sebe sama. My všichni jsme hvězdy. Nyní nastává na planetě doba, kdy se z víry přesouváme do vědění.“

„Ženy spolu často úplně zbytečně soupeří. Měly bychom se spíš vzájemně podporovat, ne se snažit jedna druhou porazit.“

„Pohled a prociteni srdíčka, duse, dopředu, je jako odraz stinu od slunce. Zneni života, v souladu mysleni a vzájemného porozumneni, musime najit v odrazu svetla, stinu, tepla a mrazu. Nejde to, obejit. Zdenek Pich.“

„Pravidla velkého byznysu - získejte monopol; nechte společnost pracovat pro vás. Dokud vidíme mezinárodní revolucionáře a mezinárodní kapitalisty jako vzájemně nesmiřitelné nepřátele, nedochází nám jedna věc - partnerství mezi mezinárodním monopolním kapitalismem a mezinárodním revolucionářským socialismem přináší oboustranný prospěch.“

„Jsem přesvědčená, že prostředí a lidé se vzájemně ovlivňují a že atmosféra místa má vliv na lidskou duši a naše jednání i myšlení, může velmi změnit energii prostředí. A tímto způsobem můžeme mít vliv - blahý nebo neblahý - na generace, které přijdou žít na to místo po nás.“

„Na světě je to většinou nerovnovážně zařízeno tak, že Ti, o které opravdu hodně stojíš, stojí stejně tak hodně o někoho jiného, kterýžto však opět stejně tak stojí o jiného. Pokud do tohoto koloběhu vstoupí vyrovnaná vzájemnost dvou bytostí, je to zázrak.“

„Lidé se hádají proto, aby si vzájemně řekli jak se cítí jeden vůči druhému.“

„Hodně řidičů je arogantních. Je to o vzájemném respektu. Ukáznit se musí i cyklisté, spousta z nich je nezodpovědných. Neumím si představit, že bych si nevzal helmu.“

„Naše arménská věda a naše kulturní instituce se po mnoho let vyhýbaly kontaktům se učenými mechitaristy. Ano, jsou spojeni s Vatikánem. Ale stejní mechitaristé jsou sběrateli a správci kulturních hodnot arménského lidu. Vzájemná výměna v oblasti arménských studií by mohla být velkým přínosem pro historii naší kultury.“

„Prvořadým zlem je nerovnost, kterou zapříčinilo vlastnictví, ačkoli výrazy chudý a bohatý jsou relativné, a kde vládne rovnost, není majetků ani bídy. Z bohatství vzklíčilo přepych a zahálka; z honosnosti vzešly krásné umění. ... boháči a vědci se jen vzájemně korumpují.“

„Život jednoho nebo druhého je společnou věcí všech, všichni společně cítí; je zde vzájemná vnitřní spojitost mezi všemi částmi. Pokud dojde k porušení vzájemných vztahů, zanikne jejich dokonalá jednota.“

„Dílek do dílku krásně zapadá, vzájemně drží a funguje.
A tak mají fungovat i lidé.“

„Štěstí je také vzájemnost.“

„Vznikl vzájemně se ovlivňující trojúhelník inflace, úrokových sazeb a dluhu.“

„Pokud spojíme síly a vzájemně si věříme, vznikne něco dobrého.“

„Neochuzujme se o možnost propojit společnost do jednoho celku plného vzájemné důvěry a pochopení.“

„Senioři a středoškoláci se mají vzájemně co učit.“

„Být lepší verzí sama sebe. Být podle představ ostatních. Zůstat sám sebou. Všechny tyto věci chtějí všichni lidé, ale přitom si neuvědomují, že se vzájemně vylučují.“

„Sny přecházejí do reality činů. Z činů pak opět vychází sen a tato vzájemná závislost vytváří nejvyšší formu života.“

„Když je národ nucen uchýlit se k právu na povstání, vrací se ve vztahu k tyranovi do přirozeného stavu. Jak se může tyran dovolávat přirozeného stavu ve vztahu k tyranovi. Jak se může tyran odvolávat na společenskou smlouvu? Vždyť jej zničil. Národ jej může stále zachovávat, pokud to uzná za vhodné, pro vše, co konzervuje vztahy mezi občany; ale důsledkem tyranie a povstání je jeho úplné rozbití, pokud jde o tyrana; uvádí je do vzájemného válečného stavu. Soudy a právní řízení jsou určeny pouze pro příslušníky téže strany.“

„Manželství je nejvyšší stav přátelství. Je-li šťastné, zmenšuje naše starosti tím, že je rozděluje, a zároveň zdvojnásobuje naše radosti vzájemnou účastí.“

„Přátelství je také o tom mít rád člověka pro jeho chyby, slabosti. Je to také o vzájemné pomoci, ne o využívání.“

„A když je svět stvořen, je stvořen tak, aby se tyto věčné předměty Boží láskyplné moudrosti staly skutečnostmi - vzájemně na sebe působily a vztahovaly se k Bohu v konečné říši.“

„Naše životy nejsou vzájemně propojené. Tato teorie je nesmyslná. Někteří lidé tu skutečně nemusí být.“

„Vzájemná láska je štěstí.“

„Zákon je ručitelem vzájemných práv.“

„Tisk poskytl prostředek sjednotení a vzájemného stimulování. Náboženství, jež se diskrétně vyhnulo konfliktu v základních věcech, nabízelo povzbudení a útěchu ve všech podobách a nestranně všem bojujícím. A konečně věda odhalila všechny své poklady a poskytla všechna svá tajemství zoufalým požadavkům lidí a dala jim do rokou instituce a aparát, jež byly svou povahou témeř rozhodující.“

„Pokud se vzájemný respekt odvíjí od jednostranného respektu, děje se tak prostřednictvím opozice.“

„Pevný vztah by měl být obousměrnou ulicí se stejným prostorem a vzájemným respektem k názorům toho druhého.“

„Když se dívám na své dítě a jeho matku a vidím jak se rodí ten vzájemný vztah, připadám si jako závozník. Mohu děti někam zavést, ale nemohu se k nim nikdy přiblížit tak jako jejich matka. Ať už jste jakkoliv velký malíř, zpěvák, filmař nebo básník, všechno je to bezvýznamné ve srovnání se stvořením a se vším, co dokážou ženy.“

„Jen ti kteří mají stejný myšlení mě pochopí. Zbytek bude chtít důkaz a nebo činy. Nedá se zavděčit těm kteří už dávno v sobě duševně umřely. Každý chce jinej důkaz však ono se to zase někde vzájemně spojí. Já věřím v to že se všechny myšlenky někde dohromady s moudrostí všeho větví a pojí jako proudy prameny jako žíly jako kořeny v zemi jako gravitace když na nerovný povrch naliješ vodu tak se taky nikde rozleje nebo se udělá louže. Všechno se nikde pojí. Jako skládačka do sebe zapadá. Kazdej je detektiv svích pravd.“

„Je třeba znovu oživit zkušenost církve jako přítelkyně, která se zajímá o otázky, jež před nás staví současný život (a to jak otázkami aktuálními, naléhavými a dramatickými, tak i těmi vizionářskými, které ukazují na nové budoucí možnosti), a je ochotna rozvíjet bohatší dialog a růst vzájemného porozumění.“

„Není žádné svobody bez vzájemného porozumění.“

„Lidé mají dar vzájemně si udělat radost, jenom mít dost času.“

„S polibky je to jako s důvěrnými sděleními; vzájemně se přitahují.“

„Může láska obstát i díky něčemu jinému než vzájemnému obětování ?“

„Jedna láska unaví, dvě se vzájemně doplňují.“

„Když něčí dobré slovo předáte dál, pomůžete budovat lepší a zodpovědnější svět, vzájemnost mezi živými tvory a přírodou, pozitivní sílu, přesahující žité dny a dodávající jistotu lidskému bytí.“

„Manželství je jako fotbal: týmová hra vyžadující spolupráci, komunikaci a překonávání překážek. Klíčem k úspěchu je vzájemný respekt, důvěra a trpělivost.“

„Měj se na pozoru – lidé, kteří odmítají nést jakoukoli odpovědnost za potřeby a pocity druhých, často tíhnou k polyamorii, protože mají pocit, že mohou mít vztahy bez vzájemné závislosti.“

„Z několika hypotéz, které se snaží vysvětlit stejná fakta, je správná ta, která ukáže jejich vzájemnou souvislost a vysvětlí ji racionálním, matematicky uspořádaným způsobem.“

„Lidské tělo je ve své podstatě komplikovanou soustavou víceméně nesourodých tkání, se složitou vzájemnou závislostí na velice křehkých vazbách, kdy i malá porucha informace či interakce může v organizmu způsobit velké problémy. Přičteme-li k tomu ještě neblahé působení výkyvů psychiky (stresy apod.), nezastavitelný proces postupného opotřebovávání působením času (stárnutí), a další negativní vlivy vnější i vnitřní - o jakém zdraví, neřku-li dlouhověkosti, zde vůbec může být řeč?“