Citáty o duši

strana 3

„K tomu, abyste zmoudřeli, nemusíte shromažďovat znalosti, moudrým se může stát každý. Když zmoudříte, respektujte své tělo, respektujte svou mysl a respektujte svou duši. Tak se stanete moudrými, a to bude tehdy, když svůj život budete ovládat srdcem, nikoliv hlavou.“

„Zůstaňte blízko toho, co zapálí vaši duši ohněm.“

„Nelituj čerta, že nemá duši.“

„Rychlost je pro pocit svobody.
Hudba pro léčbu duše.
Láska pro naplnění života.“

„Lidé udělají cokoli, ať je to jakkoli absurdní, aby se vyhnuli tomu, aby čelili své vlastní duši.“

„Nic tak neuzavírá duši jako přetvářka. Poctivost nelze dělit na kousky. Buď je nebo není.“

„Naše duše má od přírody vrozenou touhu po vědění a pozorování.“

„Prázdná je řeč toho filosofa, který neléčí žádnou lidskou bolest. Neboť jako by nebyl žádný užitek z lékařství, kdyby nevyhánělo z těla nemoci, tak není žádný užitek z filosofie, jestliže nezapuzuje bolest duše.“

„Moudrost je pro duši totéž co zdraví pro tělo.“

„Duší vtipu je stručnost.“

„Láska je možná, jsou-li duše oddělené. Jsou-li spojeny, láska je zřejmě nemožná.“

„Pravá únava je z nevědomosti, protože ta je nemocí duše. Osvobodit se od ní znamená záchranu, věčný klid a stálou rozkoš.“

„Osvoboď se z pout tohoto světa a vyprosti svou duši z vězení sebe samého. Chop se své příležitosti, protože se ti víckrát nenaskytne.“

„K tomu, aby se lidé sešli, je třeba hloubky jejich duší. Aby se rozešli, stačí už jen jejich povrchnost.“

„Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.“

„Duše je místem sama o sobě a dovede nám nebe změnit na peklo a peklo na nebe.“

„Duši mají jen vrahové.“

„Dnes to můžeme vidět jako nikdy předtím: nebezpečí, které nám všem hrozí, nepochází z přírody, nýbrž od člověka, z duše jednotlivce a z duší mnoha. Nebezpečím je psychická alterace člověka! Ztratí-li dnes jistí lidé hlavu, pak vybuchne vodíková puma!“

„V případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení.“

„Proč jsem vám pověděl ten příběh? Proto, abyste věděli: Všichni něco hledáme. A dříve či později to všichni nalezneme. Ne však v cizím dalekém světě. Doma. Ve svém srdci. A ve své duši.“

„Stejně jako tělo není bez duše, tak nemůže být ani zevní kultura bez spirituálního života.“

„Duše trpí a to velmi, když ji nutíme žít povrchně.“

„Ten, kdo zabije psa, zabije svou duši na devět pokolení, duše každého člověka, který trápil zvíře, bude odcházet na onen svět s bolestným křikem.“

„Jestliže nepřiznáte duši zvířatům, proč by ji měli mít lidé?“

„Nejlepším způsobem, jak poznat duši jiné země, je přečíst její literaturu.“

„Hřích víc trápí duši než nemoc tělo.“

„Duše bývá unavena z práce, ale i z odpočinku.“

„Řeč je jazykem duše - jaký muž, taková řeč.“

„Nemálo zla své duši způsobí netečný člověk.“

„Do své práce jsem vložil své srdce a duši a při tom jsem ztratil rozum.“

„Obyčejní lidé utíkají od světa do venkovských domů, ale vždy je v tvé moci stáhnout se do sebe sama. Vyhledej pro sebe toto útočiště: dokonale obnov a očisti svou duši.“

„Tělesný stav závisí velmi na duši. Člověk by se měl především rozveselit a ze všech stran uklidnit.“

„Trvání lidského života je bod, jeho podstata - neustálé proudění, smyslové vnímání je kalné, složení celého těla je náchylné k rozkladu, duše - čarovný kruh, náš osud - záhada, naše pověst - plod libovůle.“

„Uzavřel jsem před omylem dveře svojí duše. Pravda řekla: „Jakpak já teď dovnitř dostanu se?““

„Cynik se dívá na svět s monoklem na oku své duše.“

„Žena obnažuje své tělo, protože s duší to nedokáže.“

„Duše napomáhá tělu… je to jediné ptáče, které podpírá vlastní klec“

„Jestliže nesloužíš, zraňuješ druhé. Jestliže sloužíš, zraňuješ sám sebe. Neznalost tohoto rozporu hubí duši. Osvobození od něho znamená život na věčnosti.“

„Nebudu se s nikým přít, zda pes duši má či nemá - ostatně jsou filozofie, které ji upírají i člověku – já ji však u psů našel a vím, že té lidské je nejblíž. Na to člověk přijde v dlouhých dnech osamění, kdy je každý jeho pohyb sledován oddanýma psíma očima a kdy sdílí společný prostor s tvorem, který udělá všechno na světě, jen aby uhájil své místo v srdci milovaného člověka.“

„Fotografie má být odrazem duše.“

„Pergamen tvou touhu neuhasí. Klíč k moudrosti nenajdeš na stránkách knih. Kdo po tajích života myšlenkou každou prahne, ve své duši najde pramen jich.“

„Duše neexistuje. Ptá-li se někdo, kam odchází duše po smrti, ptá se jako ten, kdo se táže, kam odchází plamen, když svíce zhasne.“

„Není-li Boha, může člověk všechno. Všechno je dovoleno, jakmile rovnost duší před Bohem je vystřídána rovností pouhých nervových třásní před absolutní nulou, nicotou.“

„Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mě svírala. Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši do duší lidem světlem poznání.“

„Z kolika zlých lidí by se stali dobří, milí, kdyby se našel někdo, kdo by je pochopil, kdo by jim porozuměl, trochu tu jejich vyprahlou duši pohladil… Vždyť snad každý člověk potřebuje lásku, vždyť snad dokonce i ta policie, která stíhá prostituci, potřebuje lásku, zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu lásky neposkytl…“

„To je vždycky tak. Nestvůry duše jsou mnohem horší než ty skutečné. Strach, pochyby, nenávist už ochromily víc lidí než divoké šelmy.“
„A láska," podotkl.“

„Být pravdivý je ideál, který má mít duše dnešního člověka neustále před sebou.“

„Pořád myslím na to, že chci něco víc. Tohle to není. Sláva není ten cíl. Peníze nejsou ten cíl. Možnost vědět, jak získat mír v duši, jak být šťastný, není něco, o co jen tak zakopneš. Musíš to hledat.“

„Smích je jazykem duše.“

„A přesto mě ženy - dobré ženy - děsily, protože nakonec chtěly tvou duši, a to, co zbylo z té mé, jsem si chtěl nechat.“

„Tento život je takový, jaký si ho uděláte. Ať se děje, co se děje, občas něco pokazíš, to je univerzální pravda. Ale dobré na tom je, že se můžeš rozhodnout, jak to pokazíš. Holky budou tvé kamarádky - stejně se tak budou chovat. Ale pamatuj si, že některé přijdou, jiné odejdou. Ty, které s tebou zůstanou přes všechno - to jsou tvoje opravdové nejlepší kamarádky. Neopouštěj je. A taky si pamatuj, že sestry jsou nejlepší kamarádky na světě. Co se týče milenců, ti také přicházejí a odcházejí. A zlato, nerada to říkám, většina z nich - vlastně skoro všichni ti zlomí srdce, ale nesmíš to vzdát, protože když to vzdáš, nikdy nenajdeš spřízněnou duši. Nikdy nenajdeš tu polovičku, která tě udělá celou, a to platí pro všechno. To, že jednou selžeš, neznamená, že selžeš ve všem. Snaž se dál, vydrž a vždycky, vždycky, vždycky si věř, protože když ne ty, tak kdo, miláčku? Takže měj hlavu vztyčenou, bradu nahoře a hlavně se usmívej, protože život je krásná věc a je toho tolik, čemu se můžeš smát.“

„Smrt je společná tělu i duši.“

„Kněží si nechají duši a mně hodí mrtvolu.“

„Duše je nesmrtelná, poněvadž se podobá nesmrtelným bytostem, a to je proto, ježto se věčně pohybuje, neboť všechny božské bytosti se také bez ustání věčně pohybují, měsíc, slunce, hvězdy i celá obloha.“

„Těžko bojovat s přílišnou žádostivostí, neboť co chce, koupí si za duši.“

„Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.“

„Tělo člověka je milování hodné dočasně, jeho duše provždy.“

„Sebeláska, to je objetí těla s duší v jedné osobě.“

„Svoboda se musí draze platit. Mnohem dráž než otroctví. A neplatí-li se zlatem ani krví, ani nejšlechetnějšími oběťmi, platí se podlostí, prostitucí, zradou, špínou lidské duše.“

„Duše se léčí smyslností a smyslnost duší.“

„Vcelku je spisovatelův styl věrným odlitkem jeho nitra: Chce-li někdo psát jasným slohem, nechť má nejdříve jasno ve své duši; a chce-li někdo psát velkolepým slohem, nechť má velkolepý charakter.“

„Pro duši milující mění se nejvšednější fráze na drahém rtu ve skvostné, vzácné perly.“

„Tvůrce zrcadla otrávil lidskou duši.“

„Žena má vždy spadeno na něčí duši, ať na mužovu, svého děcka nebo psa. Muži se spokojují s tím, že baží po těle.“

„Buďte silní, bez teorií a násilností, a všechny slabé duše se k vám budou obracet jako rostliny ke světlu.“

„Jestliže vážnější nemoci těla dovedou překazit příjemnost života, tím spíše ji musí překazit nemoci duše, k nimž patří touha po bohatství, slávě, panování, po rozkoších těla, návaly sklíčenosti, omrzelosti a zármutku, které hlodají v duši a moří ji starostmi.“

„Nelze popřít, že zlo se ihned stane vlastním, totiž tím, že roznítí zlo ve vlastní duši.“

„Prokážete největší službu státu a národu, když pozdvihnete nikoliv střechy domů, ale duše občanů, neboť je lépe, aby velké duše přebývaly v malých domech, než aby nízké duše číhaly v příbytcích velkých.“

„Láska je manželství duší.“

„Láska není válka. V lásce může duše bez rizika následovat zmatek těla. Je to dočasné a bez následků. Odporovat strachu a odporovat milostnému vzrušení jsou dva analogické pochody, ale pokud jde o výsledek nesouměřitelné. Vojákovi, který podlehne strachu, hrozí zneuctění a někdy i smrt. Člověk, který se dá příjemně zmást bušením srdce, neriskuje nic.“

„Moje knihovna Jsem literární snob: knihy do knihovny si vybírám podle barvy. A ta musí dokonale ladit s barvou mé duše.“

„Vzpomeň si, jak dlouho jsi otálel s těmito úvahami a kolikrát jsi dostal od bohů lhůtu, a neužil jsi jí! Musíš si už konečně uvědomit, jakého světového celku jsi částí a jakého světovládce jsi výronem; a že máš vymezenou lhůtu! Jestli ji neužiješ k vyjasnění své duše, pomine, jako i ty pomineš, a už se nevrátí.“

„Velké duše mají tak silné a mocné uvažování, že i když mají velké vášně, a dokonce často prudší, než u běžných lidí, jejich rozum zůstává stále pánem a působí, že jim i zármutky slouží a přispívají k dokonalé blaženosti jejich života.“

„Vidím sebe jako inteligentního, citlivého člověka s duší klauna, což mě nutí v těch nejdůležitějších momentech udeřit.“

„Rozum je síla duše, schopná zmocnit se vědění.“

„Svobodná vůle přivedla mnoho duší do pekla, ale žádnou duši do nebe.“

„Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše.“

„Jen málo věcí je silnějších než láska rodiny. - Město ztracených duší“

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“

„Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.
— Netrpělivost srdce“

„Slyšel jsem repliku, že člověk má jít do hrobu zhuntovanej. Nesouhlasím s tím. Člověk má jít do hrobu především vzdělanej. Proto se pořád učím. Duše smrtí neumírá.“

„Vždyť lidé dělají všechno, i to nejabsurdnější, aby unikli vlastní duši. Věnují se indické józe jakéhokoliv zaměření, dbají na příkazy ohledně jídla, učí se nazpaměť teosofii, modlí se mystické texty z celé světové literatury - všechno, protože nevyjdou sami se sebou a protože jim chybí jakákoli víra, že by z jejich duše mohlo vzejít něco užitečného. Tak se pozvolna duše stala Nazaretem, ze kterého nemůže nic dobrého vzejít (Jan 1, 46), a proto to člověk bere ze všech čtyř světových stran: čím je to z větší dálky a čím je to neobvyklejší, tím lépe.“

„Dokážete si představit svět, kdybychom viděli jen duše a ne těla?“

„Ženy jsou ráj pro oči, očistec pro měšec a peklo pro duši.“

„Bůh nad duší, car nad tělem.“

„V západní kultuře je jazyk – potažmo slovo jediným věcným důkazem, že jsme naživu; a naopak, smrt a ticho, respektive mlčení, jedno jsou: „Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se octla duše má v mlčení.“

„Závist je rakovina lidské duše…“

„Je-li duše moje nesmrtelná, je nesmrtelná už v tomto životě, ne až po smrti, již teď, v tomto, v každém okamžiku a já jsem povinen zachovat ji čistou a zdokonalit ji v sobě všemi přívlastky dobra, vědění a umění, nic neodkládat pro nějakou věčnost vzdálenou.“

„Vždyť lidé dělají všechno, i to nejabsurdnější, aby unikli vlastní duši. Všechno, protože nevyjdou sami se sebou a protože jim chybí jakákoli víra, že by z jejich duše mohlo vzejít něco užitečného.“

„Dokud člověk nemiluje zvíře, zůstává část jeho duše neprobuzená.“

„Je několik druhů bolesti a zármutku. Nejhorší však je, když cítíš že jsi na dně, s tím nejde nic dělat. Musíš chodit jako tělo bez duše a čekat dokud to v tobě samo neumře, nestane se z toho prach a nezmizí.
Z toho ti nepomůže nic jiného, než čas.“

„Jelikož jsi mi nešeptal do ucha, ale do srdce. Nepolíbil jsi mé rty, ale mou duši.“

„Moje pivem opilá duše je smutnější než všechny mrtvé vánoční stromky světa.“

„Luk se láme, když je napjatý, ale duše ztrácí své síly nečinností.“

„Řeč totiž obyčejně prozrazuje mravy a odkrývá tajemství duše.“

„Nevděčnost duše způsobuje, že lidská bytost touží do nekonečna po rozmanitosti ve způsobu života.“

„Jestliže nenacházíš sám v sobě motivy radosti, podívej se na jiné lidi. Choď mezi lidi! Pozoruj, jak se baví, jak celou duší se oddávají radosti.“

„Kdo přestal žít iluzemi, ten už nemá srdce, neboť náš cit, ať už jej vyvolalo cokoli, je nemyslitelný bez volnějšího či užšího vztahu k bližnímu. Jak se ale máme pro něco nadchnout, když poznáme, jak je to ubohé a pomíjivé? Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.“

„Kéž bych byl šťasten, jako jsem v duši nevinen!“