Citáty na téma existence

strana 2

„Za celou lidskou existenci si lidé vytvořili nějaké standardy. Ty vytvořily jak nepsaná tak napsaná pravidla. Tyto pravidla se pro dobro všech dodržují. Jediným způsobem, jak být nenáviděn, je porušovat tyto pravidla, nebo být s nimi v rozporu.“

„Kolují zvěsti, že jsem našel Boha. Myslím, že je to nepravděpodobné, protože mám dost problémů s hledáním svých klíčů od bytu a to existují empirické důkazy o jejich existenci.“

„Někteří jedinci nechápou, že pokud se chtějí mít dobře, nemůže a nesmí to být na úkor někoho jiného. Parazit hyne, nemůže-li se přisát - a jiné zdroje k zajištění vlastní existence nemá.“

„Má-li civilizace bílého muže mít nějaký smysl a tím oprávnění své existence, nezbývá jí než vytrvale a pokorně nést svět dál na svých bedrech a vymýšlet stále nové vynálezy, jak si usnadňovat námahu a odlehčovat tíhu. Bez ohledu na to, co si o ní svět myslí a co jí za to vrací nebo nevrací. Jinak ji svět rozdrtí.“

„Kdyby Shakespeare psal pro film, mohly spory o jeho existenci začít už za jeho života.“

„Mám za to, že jediný cíl vědy spočívá v tom, ulehčit člověku klopotnost jeho existence.“

„Jedním z nejvíce přesvědčivých důvodů existence Boží je soulad panující ve vesmíru a onen podivuhodný soulad, jehož mocí každá živoucí bytost nalézá ve svých ústrojích všechno, co je jí potřebné k zachování života.“

„Moudrý je ten, kdo vede jednotvárnou existenci, protože každá drobná příhoda má pak výsadu zázraku. Pro lovce lvů už třetí lev není žádným dobrodružstvím.“

„Nemáme žádný důkaz o existenci světa, kromě toho, že bychom neměli existovat bez nás.“

„Konečným smyslem existence je neexistence smyslu. Ne tedy nesmysl, ale právě chybějící smysl. Ten hledají hledači smyslu, tedy filozofové.“

„Nikdy nedovolíme, aby naši synové a naše dcery, naši rodiče a prarodiče byli znovu vymazáni z tváře země. Poučili jsme se a bereme hrozby zničení Izraele vážně… Vyzývám všechny státy a všechny představitele států, aby bojovali proti nenávisti na tváři země, vykořenili ji a rozhodně jednali proti projevům antisemitismu ve světě. Nemůžeme říci, že to nevidíme – nápis na zdi, jasný a zřetelný… Stojím hrdě jako velitel, syn židovského státu, který je mocný a silný, a slibuji: Nikdy více; nikdy nebudeme bezmocní, (závislí) na dobročinnosti jiných. My vojáci Izraelských obranných sil – vyslanci lidu a národa – zde dnes stojíme v uniformách izraelské armády a zvedáme hrdě izraelskou vlajku ve jménu desítek tisíc izraelských vojáků a velitelů, kteří se považují za vykonavatele vůle, modliteb a snů šesti milionů bratří a sester, jejichž existence byla krutě zkrácena.“

„Jestliže chce církev obstát v této krizi, kterou momentálně prožívá v souvislosti s případy sexuálního zneužívání, a plodně se z ní poučit, pak nestačí přepracovávat směrnice a přijímat další změny, které se vztahují k případům zneužívání. Musí sexualitu – a to i sexualitu ve svých vlastních řadách – vysvobodit ze zajetí, v němž tráví nedůstojný život. Dnes je sexualita uváděna do velice těsné souvislosti s církví, a to ve velmi negativních aspektech; pak by se mohla opět ukázat jako dar Boží a mohli bychom přitakat její existenci.“

„… s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.“

„Ať by však zánik civilizace nastal tím či oním způsobem, výsledek by byl tentýž. Pokud by tedy civilizaci hrozil tento osud, konzervativci by byli zbaveni závazku dodržovat dosavadní demokratický politický konsensus. Za těchto okolností by gentlemani neměli jinou možnost, než odmítnout demokracii, opět převzít vládu do svých rukou a pokusit se v praxi slovem a skutkem obhájit svobodu a existenci západní civilizace. Jinými slovy, nastolit pravicový autoritativní režim.“

„Vždycky jsem pevně věřil, že jestliže Stát Izrael chce žít jako jedinečná etická společnost, musí založit svou existenci na pevných základech. Tyto základy spatřuji v bohatém židovském dědictví, které nás zachovalo po generace. V hodnotách, které podmiňují naši sionistickou současnost. V silné bezpečnosti a ekonomice, které nám umožňují odolat útokům agresorů. Základem izraelského státu je však především morální síla, která tvoří základ individuální a obecné spravedlnosti.“

„Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. … Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. … Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. … Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…“

„Umělecké dílo, obraz, socha, hudební skladba je výrazem kázně a učí ukázněnosti tím nejúčinnějším způsobem - pouhou existencí, beze slov.“

„Kdyby tu nebylo vakua se svou vlastní separátní existencí, „jsoucí“ by se nemohlo pohybovat – a také by nemohlo být žádné „mnohé“, protože by nebylo nic, co by udržovalo věci odděleny.“

„Nicota obchází bytí. To znamená, že bytí nemá žádnou potřebu nicoty, má-li být uvažováno, a my můžeme vyčerpávajícím způsobem prozkoumat jeho ideu, aniž najdeme sebemenší stopu po nicotě. Ale na druhé straně nicota, která není, může mít jen propůjčenou existenci a získává tak své bytí z bytí. S nicotou jejího bytí se utkáváme pouze uvnitř hranic bytí, a totální zánik bytí by neznamenal nastolení říše ne-bytí, ale naopak současná zánik nicoty. Nebytí existuje pouze na hranici bytí.“

„Věda nám vypráví úžasný příběh o tom, jak mohla existence vzniknout, ale teologie hovoří o významu tohoto příběhu.“

„Existence Boha je hypotéza.“

„Na cestě existence nás vždycky čekají obtížné problémy. To pak musíš nechat působit tvůrčí imaginaci.“

„Měli bychom přestat dělat ty věci, co ničí prostředí, ostatní bytosti a nás samotné, a měli bychom začít hledat nové cesty existence.“

„Smrt a soud posmrtný, to jsou tedy ty dva body života indského; se zřením ke lhostejnosti, se kterou nese Ind svou pozemskou existenci, lze tvrditi, že žije jen proto, aby umřel.“

„Heisenbergův princip neurčitosti lze přeformulovat i tak, aby zněl, že je nemožné zároveň změřit energii částice a časový interval její existence. Z toho vyplývá, že pokud budeme uvažovat o dění v jisté oblasti prázdného prostoru ve velmi malém časovém intervalu, bude panovat značná nejistota ohledně energie tohoto prostoru. Jinými slovy, energie se může zrodit z ničeho!“

„Bitcoin a jeho princip těžení je přímým a nezvratným důkazem o debilitě lidí. Která nemá obdoby a jen s těží chápu jak se s tím jiní rozumní lidé dokáží smířit. Začínám pochybovat o jejich existenci. Tolik zbytečné energie! A autor bitcoinu jistě skáče v hrobě salta.“

„Život je jako vesmír plný světů, každý letí do neznáma, ale přece jenom si určuje svojí vlastní cestu na kterou se vidá. Čím víc letí kupředu tím obtížnější je se vrátit. Někteří lidé hledají to co už bylo nalezeno a odhodí to na čemž může růst pravá podstata existence lidstva, kořeny pravého významu bytí a lásky k bližním. Avšak to co má nejvyšší hodnotu odhodí jako nějáký kus plevele a díky se své pošetilosti se stanou nenasytnými bytostmi jejichž touhy zůstanou neukojeny v nekonečnosti chaosu.“

„Člověk, pokud dýchá a vnímá svět, přežívá. Jestli trpí, truchlí nad zatrátami, raduje se a miluje, žije. Život je o žití, ne o existenci. Tak chceš ho žít nebo přežít?..“

„Byla připravena popřít existenci prostoru a času, spíše než připustit, že láska nemusí být věčná.“

„Každé dítě zachráněné s mým přispěním jen dává smysl mé vlastní existenci a není důvodem ke slávě.“

„Definitivně mi došlo, že jedinou možností mojí existence je žít mimo systém. Stal se ze mě totální asociál.“

„Nyní budeme podrobněji diskutovat o boji za existenci.“

„Neexistence dělá život jednodušším.“

„Nestačí však mít občanů a chránit je, je třeba také pamatovat na jejich existenci. Starost o veřejné potřeby je samozřejmou záležitostí obecné vůle a třetí hlavní povinností vlády.“

„Čas i prostor tedy můžeme chápat jako jakési „hřiště“, které je projevem existence 4 pólů našeho světa.“

„Sněhová koule je jako život, každým krokem je těžší a těžší. Málo komu ale dochází, že na samotném konci své existence koule roztaje a všichni zapomenou, že kdy existovala.“

„A já se nikdy nikoho neprosila o existenci. Všichni jsme tu nedobrovolně na tomhle světě. Ale je jen na každým jaká tahle existence bude.“

„Duše a vědomí každého z nás jsou souměřitelné se ‚vším co je‘, protože neexistují žádné absolutní hranice mezi naším já a totalitou existence.“

„Někteří lidé si neuvědomujou.Že za svoje rozhodnutí platí hodnotou svého času. Jen čekají na smrt až seschnou a pak umřou. A během svého života se chovají duševně jako otroci. A píčujou na život protože jsou to slaboši co se pořídili víc celku než svému srdci a svim myšlenkám. To je konflikt mladých a starých v dnešní době. Protože stáří se hádají a jsou toxicky přesvědčení o tom co byla stabilita v jejich době. Stabilita dnes není mladí řeší svojí existenčn dilema. Přemyšlí nad hodnotou života nad hodnotou existence. Nad tím být lidská bytost Né nástroj vlád a žít traumaticky jako stroj na plození dětí na krmení trhu práce a průmyslu výrobního systému. Kazdej umí něco ale když je nám přehazovana naše lenost naší doby a demotivující přístup starších stracíme existenčně chuť žít a snažit se. Je to celkem dost nepřátelské chování od těch starších. Pritom nejlepší učitel je jít příkladem myslet produktivně.“

„Někdo říká, že miluje déšť proto, že skryje jejich slzy. Lépe zní to, že někteří lidé cítí déšť a jiní jen zmoknou. To už má celkem hloubku. Ale za mě je na dešti krásné hlavně to, že ať je jakkoli silný a jakkoli dlouhý, vždy se můžeme spolehnout, že přestane. Po dešti přichází ten svěží vzduch, občas duha a někdy rovnou i slunce. Deště jsou nutné pro růst přírody i existenci samotnou. Doufám, že je zřetelné, že tu není řeč o dešti.“

„Některé duchovní ideologie lidi obrátily proti jejich vlastním myslím, emocím a touhám; nechápou, že touha je nezbytnou součástí osobního i všeobecného rozvoje. Emoce jsou nositelem osobní pravdy i barometrem propojení mezi fyzickou a nefyzickou perspektivou. Myšlení je nezbytnou součástí vnímání i tvoření. A všechny tři prvky – emoce, myšlení a touha – jsou důležitou součástí lidské existence.“

„Chtěl ji vidět tak, jak ji pánbůh stvořil. Když se mu podvolila, ztratil víru v boží existenci.“

„Každý jedinec je tvořen centrální hybnou silou, která ho pohání skrz existenci. Touto hnací silou, hybnou silou pohánějícího skrz existenci, je přežití. Je to úsilí organizmu přežít. Popud směrem k přežití nazýváme dynamika.“

„Pouhou svou existencí uváděla v pochybnost poučku o všeobecném vývoji.“

„Prostor sám a čas jsou napříště odsouzeny ke zmizení do pouhých stínů, a pouze spojení obou si zachová skutečně nezávislou existenci.“

„Věda by měla usilovat jedině o to, aby ulehčovala lidem lopotnost jejich existence.“

„Láska je pud ze všech nejméně prozíravý. Právě jeho slepota jí umožňuje existenci.“

„Všechno, oč by lidstvo mělo všemi schopnostmi své existence usilovat, by mělo mít jedniného společného jmenovatele: Lásku.“

„To, že žijeme, není vždy důkazem naší existence.“

„Pečlivě schraňujme své rodné listy. Můžeme jimi kdykoli ospravedlnit svou existenci.“

„Touha po seberealizaci je součástí života. Člověk potřebuje vidět nebo alespoň cítit před sebou směřování své existence někam. U převážné většiny z nás pravděpodobně už od dětství stojí za naším snažením a chováním touha dosáhnout aspoň trochu výrazného a osobitého statusu mezi ostatními lidmi. čím silnější je tato snaha, čím větší je ctižádost člověka, tím širší okruh společnosti se snaží zaujmout k uznání své osobnosti.“

„Tvrdím, že ti, kdo relativizují pravo-levou diferenciaci a opakují matné fráze o tržní společnosti, chtějí především popřít možnost nutné změny, vyloučit existenci alternativy ke kapitalismu. Rád bych viděl, jak se české politické spektrum přestává dělit na ty, kdo hájí zájmy lidí průměrných a nižších příjmů, a na ty, kdo prosazují platby školného, platby za základní zdravotní péči.“

„Jestliže vražda takového člověka, ministerského předsedy, nezpůsobí, že se rozechvějí všechna vlákna naší národní existence, jestliže to námi neotřese až do nejhlubších základů, jestliže nezvrátíme toto prokletí, nevykořeníme tuto rakovinu a neskoncujeme s touto skupinou šílených fanatiků – známkou hanby pro náš národ –, jsme, Bože chraň, v nebezpečí, že se staneme svědky toho, jak se bude tato noční můra opakovat. Bojím se. Bojím se a jsem rozhněván, protože nevidím, že by otřes z této vraždy zapůsobil plně na tento národ. Zdá se, že trauma rychle ustoupilo nárokům všedního dne. Je to, jako by strašlivá lekce nebyla vstřebána, jako by se národní zpytování svědomí prostě zastavilo v určitém okamžiku a lidé se vrátili ke každodenním starostem. Ohně zkázy již hoří na okraji tábora. Jestli si společně nepospíšíme uhasit je, zničí nám celý náš dům.“

„Jsem přesvědčená, že to je jazyk tajně ležící v samotných základech mé existence - jazyk Antiney, královny Tuaregů, u kterých tak dlouho vládl matriarchát, a Jugurthy, který rozhodně vzdoroval římskému imperialismu. Na berberštinu zapomenout nemohu, její skandující rytmus mě při psaní neopouští - přestože jí nemluvím.“

„Prožil jsem v Německu dva systémy, které se zhroutily a nevím, jestli se zhroutí i ten současný. Žijeme pod diktaturou peněz a techniky, která je tak rychlá, že s ní nemůžeme držet krok. Svět není v pořádku - 23 000 dětí denně umírá hladem, 850 milionů žije pod hranicí životního minima, dvě procenta Američanů mají v kapsách většinu amerických peněz. Přibývá bezdomovců, bohatí bohatnou ještě víc. Přivolali jsme duchy, které neumíme držet na uzdě. A já, stejně jako všichni, hledám smysl naší existence.“

„Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.“

„Každé dítě zachráněné s mým přispěním jen dává smysl mé vlastní existenci a není důvodem ke slávě. - Irena Sendlerová v roce 2003 v dopise, kterým reagovala na rozhodnutí polského Parlamentu, který ji prohlásil za polskou národní hrdinku, české znění podle Lucie Syzmanovské“

„Hlavním důvodem války, jak bylo řečeno nám, americkému lidu i Organizaci spojených národů, byla údajná existence zbraní hromadného ničení. Myslím si proto, že se Spojné státy a Velká Británie snažily svoje pohnutky co možná nejlépe odůvodnit. Pokud se ukáže, že tyto důkazy jsou vratké, pak je to vážná záležitost.“

„Mně ty naše kláštery připadají jako by jejich obyvatelé převzali roli běžce od Thermopyl, který doběhl, předal zprávu - a skonal… Jako by se současné kláštery smířily s tím, že jsou jen k tomu, aby dosvědčily svou holou existencí slavné časy své dávné historie, jenom předaly vzkaz svých prvních generací, že chtít vidět Boha hic et nunc, zde a nyní, není utopií.“

„Dostojevskij se dotkl téměř všech témat, která znepokojují moderního člověka – svobody, důsledků existence či neexistence Boha, individuální oběti ve prospěch celku, revoluce a zániku lidské racionality. Našim problémům můžeme dost dobře porozumět prostou četbou Dostojevského románů.“

„Co se mě týče, nedokážu v sobě zahlédnout primární úzkost ze smrti. Je to ve mně jen chladná myšlenka, jíž schází jakákoliv síla a takříkajíc zakotvení v existenci.“

„Je úplně nemožné uvažovat o podivuhodném hvězdnatém vesmíru, aniž bychom se otázali, jak se utvářel. Možná, že bychom měli počkat s odpovědí až trpělivě posbíráme všechny prvky poznání, a až tedy získáme jistou naději, že nalezneme správné řešení. Kdybychom však byli tak rozumní, kdybychom byli zvědaví a lépe s netrpělivostí, pak velmi pravděpodobně bychom nikdy nevytvořili vědu, a spokojili bychom se trvale s triviální existencí.“

„Smysl naší vlastní existence nám možná bude mnohem pochopitelnější, když začneme vnější povrch a vnitřní obsah věcí vnímat právě opačně, než jak je obvyklé - jinými slovy, když budeme přehlížet obal a vnímat především obsah.“

„Zájmy národní společnosti, jimiž se vláda musí zabývat, jsou v podstatě její vojenská bezpečnost, integrita jejího politického života a prospěch obyvatel. Tyto potřeby nemají žádnou morální kvalitu… Jsou to nevyhnutelné nezbytnosti národní existence, a proto nepodléhají dělení na dobré a zlé.“

„Všude, kde existence pohanů představuje ohrožení pro život Izraele, je povolené je zabíjet.“

„Byl oslnivý rebel a náročný misatrop, který se nás znovu a znovu pokoušel vyburcovat k uvědomění si prázdnoty lidské existence.“

„Jsme vedeni přesvědčením, že lidská odlišnost je přirozenou a ničím a nikým nevymýtitelnou součástí lidského bytí, součástí, která doprovází lidstvo od samého počátku existence a bude lidstvo provázet až do jeho zániku. Jsme vedeni přesvědčením, že přirozené rozdíly mezi lidmi a vzájemné vztahy s nimi související nemůže žádný zákon uměle odstranit.“

„Vidím jiné spisovatelé jako spojence. Jako spojence povstání proti stádní existenci. Kdo píše, chce se osvobodit. Dělá to, i když nohou uvízl ve stádu. Osvobozen je, kdo může tančit.“

„Já sám jsem v mládí považoval literaturu za něco, co je mimo nějaký systém, ať už politický nebo hodnotový, za něco svébytného, originálního. Čím jsem starší, tím víc o možnosti takové samostatné existence literatury pochybuji. Uvažuji víc o tom, jestli by literatura neměla přinášet nějaké inspirace pro společnost.“

„Je-li osvěta hlavní, ba výhradní podmínkou naší národní existence, musí vzdělání tím hlouběji pronikati celý národ náš, čím menší do počtu se jeví u srovnání s jinými národy kulturními.“

„Sociální konflikt bude nevyhnutelně provázet lidstvo celou jeho existencí, možná až do jeho úplného zániku.“

„Žurnalismus ospravedlňuje svou vlastní existenci velkým darwinistickým principem přežití těch nejsprostších.“

„Nacionalismus svádí lidstvo k tomu zapomínat, že všechny národy mají právo na existenci a že harmonické vztahy a soužití mezi všemi lidmi, slouží nejlépe i vlastnímu národu.“

„Malíř maluje vzhled věcí, nikoliv jejich objektivní existenci. Ve skutečnosti vytváří zcela nový vzhled věcí.“

„Hmotná i duševní existence lidstva jest připoutána k existenci dobrého mravu.“

„Báseň je mostem mezi nepopiratelnými jevy naší existence.“

„Víra v existenci dobrého a špatného islámu odporuje zdravému rozumu.“

„Lidé a civilizace nejsou totéž. Civilizace, jak ji známe, skončila. Civilizaci mnozí zaměňují s lidmi, ale to není správné. Civilizace je pouze jedna ze struktur naší existence, která se vyvíjela tisíce let, nic víc.“

„Papež je napadán proto, že hájí existenci pravdy.“

„V přírodovědeckém slova smyslu není možný ani důkaz pozitivní o existenci Boží, ani důkaz negativní o jeho neexistenci.“

„Neexistence důkazů není důkazem neexistence jaderných zbraní.“

„Shledáte, že ti, kdo spílají samému Božímu bytí, ač ve svém svědomí vědí, že je Bůh, přesto svými rty rouhavě popírají jeho existenci. Tito lidé říkají, že žádný Bůh není, protože si přejí, aby žádný nebyl.“

„Falešní bohové trpělivě snáší existenci jiných falešných bohů. Dágon může stát s Bélem, a Bél s Astarot; jak by také mohl být kámen a dřevo a stříbro pohnut pobouřením; ale protože Bůh je jediným živým a pravým Bohem, Dágon musí padnout před Jeho archou; Bél musí být zbořen, a Astarot musí pohltit oheň.“

„Uznat všechny za rovné a nesnažit se ovládat člověka člověkem, to je další rozšíření svobody individua na bod, jehož žádná jiná forma sdružení ani ve snu nepřipouštěla. Nestane se možným než tehdá, bude-li učiněn první krok, bude-li mít člověk zaručenou existenci a nebude nucen prodávat svou sílu.“

„Po Kristu existuje už jen jeden národ, křesťanský národ, genus christianum – starým termínem tertium genus – tj. církev, jediný lid Boží, a žádný jiný národ nemůže hledat oprávnění své existence v Bibli. Rozdíly mezi národy patří k přírodnímu řádu a nemají s řádem spásy nic společného.“

„Samozřejmě existuje islám, který dodržuje ústavu. Vyznává ho více než 90 procent muslimů, kteří zde žijí. Kvůli existenci několika extremistických skupin nelze odsuzovat celé náboženství.“

„Jestliže je pravda, jak jsem se pokusil ukázat, že láska je jedinou rozumnou a uspokojivou odpovědí na problém lidské existence, pak každý společenský řád, který vývoj lásky relativně vylučuje, musí v delší perspektivě zaniknout svým vlastním rozporem se základními potřebami lidské přirozenosti.“

„Situace, která vzniká úvěrovou expanzí, připomíná pomyslnou situaci obyvatel opuštěného ostrova, kteří poté, co začali konstruovat obrovský stroj schopný uspokojit veškeré jejich potřeby, vyčerpají svoje úspory a kapitál před jeho dokončením a nemají jinou volbu, než opustit svůj projekt a věnovat veškerou svoji energii každodennímu shánění potravy, bez pomoci jekéhokoliv užitečného kapitálu. Proto existence "nevyužitých kapacit" v mnoha výrobných procesech během recese v žádném případě podle Hayeka nedokazuje, že existuje přebytek kapitálu či že spotřeba je nedostatečná.“

„Muži jsou výsledkem produkce testosteronu. Jsou v podstatě ženami s jedním genem navíc. A každý muž na Zemi – i ten nejmužnější chlap – byl prvních čtyřicet dní své existence ženou.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Člověk – navzdory své umělecké domýšlivosti, důmyslnosti a mnoha svým dovednostem – dluží za svou existenci šest palců silné svrchní vrstvě půdy a skutečnosti, že prší.“

„Stín odpovídá negativní jáské osobnosti, zahrnuje tedy všechny ty vlastnosti, jejichž existence je trýznivá a politováníhodná. V tomto případě jsou stín a anima, protože jsou oba nevědomí, spolu kontaminovány, což sen znázorňuje jako "manželství". Jestliže je existence animy (nebo stínu) uznána a nahlédnuta, dojde k oddělení obou postav, jako se to stalo v našem případě. Přitom stín je rozpoznán jako příslušný k já, anima ale jako nikoli příslušná k já.“

„Podobně jako Machiavelli podává i Kautilja analýzu toho světa, který měl reálně před sebou, a poskytuje nikoli normativní, ale praktické vodítko k jednání. Staví přitom na stejné morální bázi jako Richelieu, který žil o téměř dva tisíce let později: stát je křehká struktura a státník nemá morální právo riskovat, že etické ohledy ohrozí jeho další existenci.“

„Režim v Severní Koreji nenaplňuje žádný – dokonce ani svůj vlastní, komunistický – akceptovaný princip legitimity. Jeho hlavním výkonem je, že dokázal zkonstruovat několik jaderných zbraní. K vedení války se Spojenými státy nemá žádnou vojenskou kapacitu, avšak existence těchto zbraní s sebou nese politické důsledky, jež neskonale převyšují jejich možný vojenský užitek.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Strach byl a stále je primární silou, která dokáže zastavit osobu v růstu do světla. Když se přesouváme do vyšších světů světla projevujeme svoje myšlenky a pocity okamžitě. Tento přirozený fakt se stává ohromným problémem, jelikož téměř vždy nejdříve manifestujeme svoje strachy. A při manifestaci svých strachů v novém světě, v nové dimenzi existence, zničíme sami sebe a jsme přinuceni opustit vyšší světy. Starobylé lidské rasy objevily - a my to nyní v moderních dobách znovu objevujeme -, že pro přežití ve vyšších světech musíme nejprve překonat strach zde na Zemi. Aby toho Egypťané dosáhli, vybudovali speciální chrámy podél Nilu. Chrám v Kóm Ombu představuje druhou čakru, sexuální, z dvanácti čaker, které se táhnou podél Nilu - třináctá, pokud si ji přejete připočítat, je Velká pyramida.“

„Stvořitel nám dal Strom Života a přáním Všemohoucího je, abychom si toho daru svobodně užívali. Tento dar se udržuje praktikováním Jednoho Zákona, podle něhož každá část musí sloužit Celku. To umožňuje, aby semínko bylo ve stromě a strom v semínku. Jinými slovy, v Těle nebo Říši Stvořitele není oddělení nebo plot, protože Jeden Zákon, ZMĚNA, všechny části harmonizuje. Proto hranice či ploty, které používáme, protože si nárokujeme vlastnictví na základě sekundárních zákonů (anti-změny), umožňují vytvářet konflikty mezi oddělenými částmi. To, co se plot snaží chránit, je představa vlastnění založená na sekundárních zákonech, které musí být svými tvůrci vynucovány. Potom, pokud spolu jednotlivá srdce nejsou propojena, se tyto zákony začnou používat jako zbraně, což nakonec udělá ze zbraní zákon. Všechny války a jakákoli forma terorismu jsou založeny na vynucování vymyšlených, konvencí dohodnutých zákonů. Takže k vytvoření základů Světového Míru je třeba STRHNOUT plot kolem Země a nastolit Zákon Stvořitele jako PRIMÁRNÍ zákon na Zemi. Zatím se však stále častěji musí používat výjimečný stav jako důsledek tvrdošíjného uskutečňování tzv. „amerického snu“, kdy se díky KONZUMNÍMU životnímu stylu stal „Amerikou“ celý svět. Pak přišlo „několik vyvolených“, kteří kolem Stromu Života postavili plot. A tak je tomu dodnes. Těch „několik vyvolených“ vyhlásilo vlastní zákony a každý, kdo si dovolí řídit se Zákonem Stvořitele a svobodně užívat darů Stromu, je „kriminální živel“. Těch „několik vyvolených“ vytvořilo dva systémy, s jejichž pomocí lze polaritu mezi tvořením a konzumováním kontrolovat politicky. Těmito systémy jsou komunismus a kapitalismus. V komunismu jsou lidé nuceni tvořit „kolektivně“ a kapitalismus komerčním způsobem vnucuje konzumní životní styl. S takovou je nezákonné postavit si nezávisle na úřadech vlastní dům, protože je třeba opodstatnit existenci „stavebních úřadů“, nebo pěstovat na svém pozemku potraviny na prodej bez oficiálního povolení.“

„Zničíte-li svoje vlastní "zdi lží", všechno se sjednotí. Volnými se stanete pouze tehdy, spojíte-li se se jsoucnem. Jste-li vy a vaše existence, váš život, rozděleni, nemáte šanci být volní. -Sadhguru“

„Víra není něco, co můžete nějakým způsobem pěstovat. Přihodí-li se vám něco, budiž, nepřihodí, tak se nic neděje, to je všechno. Znamená to, že můžete jen sedět a čekat a jednoho dne vám to spadne do klína? Ne, v případě, že chápete základy existence na tomto světě, tak víte, že aby se něco stalo, musí se pro to něco udělat.“