Citáty na téma skutečnost

strana 5

„Dřív mi přišlo přitažlivé tělo a hezký obličej. Postupem času a uvědoměním, co je skutečně důležité a skutečné vnímám půvab jinak. Dnes shledávám vyzrálost, zranitelnost, autenticitu a především to, když má někdo mozek, jako velice atraktivní.“

„Nezáleží na tom, kde se nacházíte, pokud procházíte životní krizí. Na čem skutečně záleží je, jak se k této zkušenosti postavíte, zda budete krmit sílu, která přirozeně vzroste nebo budete krmit bolest.“

„Člověk nemusí koukat na dlouhé ságy v televizi, stačí znát příběhy svého rodu, jsou mnohem poutavejší, reálné, skutečné a smysluplnější.“

„Život je zkouška. Je to jen zkouška. Kdyby to byl skutečný život, dostali bychom podrobnější instrukce o tom, kam máme jít a co máme dělat!“

„Skutečný lídr nepotřebuje vést. Je spokojen s tím, že ukáže cestu.“

„Když přestaneme myslet v první řadě na sebe a svou sebezáchovu, projdeme skutečně hrdinskou přeměnou vědomí.“

„Snažte se připojit ke kráse skutečné hodnoty.“

„Jestliže chcete skutečnou rovnováhu práce a života, najděte si společnost, která vám vyjde vstříc, protože to považuje za součást své podnikání.“

„Skromnost a laskavost jsou vlastní jen takovým, lidem, kteří skutečně něco dovedou.“

„Člověckost není abstrakce trůnící někde v říši pomyslů nad skutečnými lidmi…“

„Ukazatelem skutečného charakteru člověka je, co by dělal, kdyby věděl, že na to nikdy nikdo nepřijde.“

„To, v čem žijeme nyní, jsou časy skutečně zlaté: za zlato největší čest, za zlato lásku máš.“

„Pohrdám inteligencí znamená ve skutečnosti: 'Nemohu snést své pochybnosti'.“

„Věda není nic jiného než co nejpřesnější obraz skutečnosti, tedy pravda.“

„Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.“

„Jsi od svého já a od skutečnosti odtržen hlukem, kterému říkáme ego. Když se ego ztratí, stáváš se opět celistvým – a tichem.“

„V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet…jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet.“

„Kdo jsou vaši skuteční přátelé, zjistíte, až když kolem vás propukne skandál.“

„Režiséři jsou jedinými skutečnými gaunery, které znám a kteří jako jediní rozhodují o životě a smrti podobně ležérně jako mafie.“

„Tvrdím však, že v každé jednotlivé nauce o přírodě lze najít jen tolik skutečné vědy, kolik je v ní matematiky.
Metaphysische Anfangsgründe der Naturwissenschaft, A VIII“

„Ve snaze uchránit mě před bolestí, mě chtěla naučit zvykat si na to nemít příliš velká očekávání. Ale pokud se člověk ze všech sil připravuje na neúspěch, stane se neúspěch nakonec jeho skutečným cílem.“

„Nezáleží na tom, jaké máme vzdělání, nebo co si zasloužíme. Nikdy nedosáhneme lepšího života, pokud si ho nebudeme schopni představit a nedovolíme si, abychom ho skutečně prožili“

„Lidé si myslí, že sny nejsou skutečné, protože nejsou z látky, z částic. Sny jsou skutečné, ale skládají se z názorů, představ, vzpomínek, hříček a ztracených nadějí…“

„Odvaž se milovat skutečnost ne takovou, jakou ji chceš mít a vidět, nýbrž takovou, jaká je.“

„Zakládat jednu hypotézu na druhé znamená stavět ve vzduchu. Pomocí takových domněnek a smyšlenek lze dosáhnout nanejvýš toho, že zajistíme pouhou možnost našeho názoru; jeho skutečnost však touto cestou nedokážeme.“

„Když čelíme tomu nejhoršímu, co se může v dané situaci stát, rosteme. Nastane-li ta nejhorší možná konstelace vnějších okolností, máme šanci odhalit to nejlepší v sobě. Objevíme-li skutečný smysl těchto lekcí, dospějeme také ke šťastnému a smysluplnému životu. Životu, který nebude dokonalý, ale bude opravdový, autentický. Tehdy budeme schopni svůj život hluboce a opravdově žít.“

„Ve skutečném světě se zázraky nestávají. Ve skutečném světě můžeš dělat vlastní zázraky.“

„Když máme pocit, že jsme v koncích, nejdeme dopředu, nebo začínáme dokonce sklouzávat nazpátek, je možné, že ve skutečnosti, už jen přiklekáme na startovní čáru, abychom mohli vyběhnout vpřed.“

„K tomu vidět svět takový, jaký skutečně je, je třeba nesmírné statečnosti.“

„Tady platí klasická rovnice: Vědění = síla = energie = hmota = množství. Skutečně dobré knihkupectví není vlastně nic jiného než vylepšená černá díra, která umí číst.“

„Umění poskytuje vždy jen chvilkové zapomenutí na skutečnost.“

„Zjistila jsem, že lidé nejsou nic než vrstvy naskládané tajemství naskládané na sebe. Máte pocit, že je znáte, že jim rozumíte, ale jejich skutečné pohnutky zůstávají skryté, uzamčené v jejich srdcích. A tak nikoho nikdy skutečně nepoznáte, i když se někomu občas rozhodnete věřit.“

„Věřím v rozdíl mezi mužem a ženou. Ten rozdíl skutečně milujeme.“

„Nevzhlížejme k lidem, kteří mají moc aby věci změnili, protože lidé u moci jsou velmi často nejvyprázdněnějšími lidmi na světě. Kvůli nám věci nezmění. Musíme najít světlo v sobě, ve svých společenstvích, ve svém Poznání a vlastní tvořivosti. Nemůžeme čekat až lidé u moci něco kvůli nám zlepší, protože to nikdy neudělají, pokud je k tomu nedonutíme. Tvrdí nám, že lidská přirozenost je soutěživá, agresivní a sobecká. Je to přesně naopak. Lidskou přirozeností je ve skutečnosti spolupráce a štědrost. Člověk je ve skutečnosti společenský tvor. Pokud najdeme své vlastní světlo, svoji přirozenost, budeme k sobě laskavější a budeme laskavější i k přírodě.“

„Štěstí je volba. štěstí je výsledek určitých myšlenek a činností, které ve skutečnosti v našem těle vyvolávají chemickou reakci. tato reakce vede k euforii…“

„Cokoliv, co zasadíme do svého podvědomí a zaléváme emocemi a tím, že se k tomu neustále vracíme, se jednoho dne stane skutečností.“

„Někteří lidé vidí skutečné věci, a ptají se, proč?
Někteří lidé sní o věcech, které nikdy neexistovali, a ptají se, proč ne?
Někteří lidé musí jít do práce a na tohle vše nemají čas.“

„Televize je neviditelný štít proti skutečné realitě, chorobou kultury 20 století je pravě neschopnost se vyrovnat s realitou, lidi se shlukují kolem televizních seriálu, filmů, rockových idolů, a vzrušeně prožívají existenci symbolů, ale ve vnímání skutečnosti jsou skutečně mrtvý.“

„Mám pocit," pravil jsem, "týkající se podélných čar života. Ve vztahu k nim musí být člověk přímý, protože jinak je jeho existence jen pouhá šaškárna, ukrývání tragédie. Musel jsem asi mít jakýsi pocit o těchto podélných čarách už v době, kdy jsem byl malý kluk, a v důsledku toho jsem chtěl vybudovat si život právě na nich. A tak jsem paličatě říkal, ne' všem přemlouvačům, jen proto, že mi ty čáry tvrdošíjně vězely v paměti, i když nikdy ne moc jasně. A poslední dobou tyhle vzrušující čáry už zase pociťuju. Když utuchne úsilí, jsou tu, jako dar. Tadyhle jsem předtím ležel na gauči a ony mě najednou proťaly, chvějivě a přímo. Pravda, láska, mír, štědrost, užitečnost, harmonie! A veškerý hluk a drhnutí, pokroucenost, žvanění, rozptýlení, námaha, nadbytečnost, to vše zmizelo jako cosi neskutečného.“

„Do rukou každého jedince je vložena úžasná moc činit dobro či zlo - tím, jak trvale, beze slov, neúmyslně a bez zjevných projevů neustále vyzařuje, jakým (člověk) skutečně je.“

„Když věříme lžím, nevidíme pravdu. Vytváříme si tak tisíce domněnek a pokládáme je za pravdivé. Jedny z těch největších domněnek, které si utváříme, jsou ve skutečnosti lži, kterým věříme, a o kterých si myslíme, že jsou pravda.“

„To, co je, je mír. Vše co potřebujeme, je zůstat tiší. Mír je naší skutečnou podstatou.“

„Samo přijetí nepostačuje; nestačí rozdat obložené housky, pokud zároveň s nimi neposkytnu možnost naučit se, jak stát na vlastních nohou. Dobročinnost, charita, která ponechá potřebného člověka v jeho původním stavu, je nedostatečná. Skutečné milosrdenství, které nám Bůh ukazuje a jemuž nás učí, požaduje spravedlnost. Žádá, aby se chudý člověk vydal takovou cestou, která by ho vyvedla z jeho stavu.“

„Smrt se skrývá v loučení se skutečným přítelem.“

„Nemilujete lidi, protože jsou perfektní. Milujete je navzdory skutečnosti, že nejsou.“

„Racionální a kritické zkoumání, skutečností světa. Není vždy skutečnost. Proto jej člověk začal nazývat filozofie“

„Je úplně jedno, co všechno jsi studoval a dělal,
ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, kolik máš diplomů, certifikátů, ocenění nebo titulů.
To jediné, co se Ti skutečně počítá je to,
co prospěšného děláš teď a tady pro
budoucnost svou, svojí rodiny, firmy, vlasti
a planety.“

„Socialismus není slovo o nic zlověstnější než křesťanství. Socialismus nepředpisuje Josefa Stalina a jeho tajnou policii a zrušené kostely o nic více, než křesťanství předpisuje španělskou inkvizici. Jak křesťanství, tak socialismus ve skutečnosti předepisují společnost založenou na přesvědčení, že všichni muži, ženy i děti jsou stvořeni jako sobě rovni a nemají hladovět.“

„Po nějaké době člověk objeví, že ve světových dějinách se neděje nic skutečně ‚‘‘nového‘.‘“

„Představte si, že byste mohli být skutečně tak šťastní?“

„Věří také, že musíme respektovat přání jednotlivce, který se rozhodl přestat brát potravu a usadil se venku, aby ukončil svou pozemskou existenci. Nevěří, že smrt způsobená nemocí nebo úrazem je přirozená. Konec konců není přece možné zabít něco, co je věčné, a člověk nemůže zabít, co sám nestvořil. Tento názor souvisí s jejich vírou ve svobodnou vůli. Duše se svobodně rozhodne přijít. Proč by tedy mělo být spravedlivé zakázat jí odejít? Nejde o osobní rozhodnutí provedené v naší zjevné skutečnosti, ale o věčné rozhodnutí provedené vševědoucí součástí naší bytosti na rovině věčnosti.
Věří, že nejpřirozenější způsob, jak odejít z lidské zkušenosti, je uplatnit svobodnou vůli a právo na volbu. Když jeden z nich dosáhne věku 120 nebo 130 let a začne ho vzrušovat myšlenka na návrat do věčnosti, otáže se Božské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího Dobra a uspořádá slavnost na počest svého života.
Národ Opravdových Lidí po staletí pronáší k novorozencům jednu a tutéž větu a každý z nich tedy po narození slyší stejná první slova: „Milujeme tě a budeme ti na tvé cestě nápomocni.“ Při poslední oslavě obejmou jeden po druhém odcházejícího a opakují tutéž větu. Při příchodu na tento svět slyší totéž, jako když ho opouští! Pak se odcházející posadí do písku a doslova vypne své tělo. Zemře během dvou minut. Nikdo ho neoplakává a nikdo netruchlí.“

„Nelitujte mne. Žila jsem plný, opravdový život, který nestál, nezahníval, ale prudce tekl a vířil. Někdy mne otloukal a já poznala jeho tvrdost i těžkosti, jindy zas hladil a smál se sluncem. Byl to prostě skutečný život, a já jsem zaň Bohu neskonale vděčná. …“

„Abych se mohl rozhodnout o svém povolání, je třeba se postavit do okamžiku smrti. Odtud pak je vidět to, co je skutečné a pravdivé.“

„Na dnešní době je nejzvláštnější skutečnost, že lži se šíří bez ohledu na to, zda jsou podložené fakty. Ale ani skutečné důkazy a fakta mnohdy nestačí k dokázání pravdy.“

„Skutečnost, že se lidé nikdy příliš nepoučili z lekcí historie, je tou nejdůležitější lekcí, kterou nás historie učí.“

„Jednoho dne až dojdou ty malé radosti si uvědomíte jejich skutečný význam.
Ty dny kdy jedno obětí bylo pro vás vpodstatě nic ale dnes byste za ně obětovali třeba i život…“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Rovnost je sice právem, ale žádná moc na světě ji nemůže proměnit ve skutečnost.“

„Skutečné umění je využít špatné k dobru.“

„Skutečným problémem není to, zda myslí stroje, ale zda myslí lidé.“

„Někdy je v životě nejtěžší přijmout zklamání jako skutečnost.“

„Člověk se nemůže ubránit pocitu, že lidé běžně používají falešná měřítka - že hledají moc, úspěch a bohatství pro sebe a obdivují je u druhých a že podceňují to, co má v životě skutečnou hodnotu.“

„Skutečná upřímnost otevírá lidská srdce, zatímco manipulace je uzavírá.“

„Oddělenost plodí lhostejnost a falešnou nadřazenost. Jednota plodí soucit a skutečnou rovnost.“

„Ono je to ve své podstatě opravdu strašně jednoduché, život je jedna velká iluze nebo hra, chcete-li.
Co je identita každého člověka, to co opět vymyslel, jenom člověk.
Ve skutečnosti nic takového neexistuje.
Proto se zkuste dívat na svět a svůj život s lehkostí, berte jej, jako svojí hru, kde jste a můžete být čímkoli. Vlastně jste hlavní postavou a můžete mít cokoli si, jen budete přát.“

„Mozek máme všichni, ale občas mi přijde, že ne všichni ho ve skutečnosti používají.“

„Jakékoliv přemýšlení, i když je sebevíc silné, intenzivní nebo časté z něčeho neudělá skutečnost..“

„Kdybys neprošel tou bolestí, tím zklamáním, hořkostí, zradami, dramaty, požadavky, očekáváním a všemi hlubokými zkušenostmi. Stěží by jsi pochopil skutečný význam toho, co znamená bezpodmínečná láska.“

„S odstupem se všechno zdá býti růžové. Ne vždy to ale růžové skutečně bylo. Kolikráte je v tom jen lékařská schopnost času.“

„Pro herce bývá lepší divadlo než film. Ve filmu se sice proslavíte, ale nemáte tu intensitu úspěchu v takové míře jako na divadle. U filmu je premiéra a pár repris, a ten úspěch sledujete z povzdálí. Na divadlo ho skutečně cítíte a žijete.“

„V Apokalypse se mluví o koních, že mají sílu v tlamách a zadcích. Co je v Apokalypse řečeno o koních, možno ve skutečnosti říci též o ženách.“

„Domnívám se, že si fantazie lidská nedovede představit nic tak ztřeštěného, pro co by nebylo příkladu ve skutečném životě a co by tudíž náš rozum nedovedl podepřít a obhájit.“

„Hypotézy jsou lešením, které se staví před budovou a pak se strhává, je-li budova postavena; jsou nutné pro vědeckou práci, avšak skutečný vědec nepokládá hypotézy za předmětnou pravdu, podobně jako nelze pokládat lešení za stavbu samu.“

„Teprve slovo otevírá propasti, které ve skutečnosti nejsou.“

„Prvním ze všech zákonů je bezpochyby poslouchat zákony. Nejhorším ze všech zlořádů je poslouchat zákony jen zdánlivě, aby se pak mohly ve skutečnosti tím bezpečněji porušovat; tak se brzy stanou nejlepší zákony těmi nejzhoubnějšími.“

„Nic není tak vzácné jako skutečně dobré srdce - ti, kteří si osobě myslí, že je mají, jsou obvykle jen buď měkké, nebo přímo slabé povahy.“

„Skutečný umělec se nepředvádí - jest.“

„Právě propast mezi současností a budoucností je zdrojem energie … Pokud propast neexistuje, není potřeba žádných akcí, které směřují k vizi. Ve skutečnosti, propast je tím pravým zdrojem kreativní energie.“

„Nechť se lidé ze všech sil snaží nabýt dobrých návyků. Není sporu o tom, že návyk je nejdokonalejší, trvá-li od útlého mládí. To pak nazýváme výchovou. Ve skutečnosti je to však jen včasný návyk.“

„Člověk nepozorovaně, ale vždycky jednou za deset nebo za patnáct let "naráz zestárne", jako kdyby na něj příroda zapomněla a pak se zničehonic upamatovala a honem ho posadila na úroveň jeho skutečného stáří.“

„Hlupák není dost zlomyslný, aby mohl být skutečně dobrý.“

„Literatura poskytuje možnost pomstít se skutečnosti tím, že ji podřídíme fikci.“

„Neměníme skutečnost, aby odpovídala ideálu. Měníme ideál - to je pohodlnější.“

„Básník nutně musí projít vším, co bylo napsáno od Homéra až po nynější časy, jinak to nemá cenu. Musíte znát, co bylo před vámi, a pak, pomalu, nebo třeba současně, musíte na to jít pokorně, jako se na svou skutečnost dívali ti druzi…“

„Fragmentace, indiviulizace a izolace jsou novou skutečností. Všichni známe spoustu lidí, ale cítíme se sami. Lidé jsou sami i v přeplněné místnosti.“

„Myslíme si o sobě to, co se nám líbí a nevidíme se takový, jací jsme ve skutečnosti, ale jací chceme být podle ideální představy, kterou jsme si o sobě vytvořili.“

„Zdánlivě dobří skrývají své chyby před sebou i před ostatními, skutečně dobří je znají a přiznávají je.“

„Komunismus je laickou formou katolicismu a znamená ve skutečnosti totéž; proto mu nikdy nescházeli kazatelé.“

„Lituju mnoha věcí v životě, ale na dno jsem se nikdy nedostala. Skutečné dno je to, co nejde vrátit. Co vám vezme kus těla, vyrve celou duši, anebo je znetvoří. Třeba zrovna ta smrt. Bolest, míjení a opouštění, i ten alkohol, ale patří k životu.“

„Básník si sám vybírá své téma! Ano, jen on tuší, co je třeba, co je důležité. Jinak bude spisovatel jen pisálkem na objednávku, grafomanem, ne skutečným umělcem.“

„Nikdo nemůže z Písma dokázat, že božská spravedlnost vyhledává nebo požaduje od hříšníka nějaké utrpení nebo zadostiučinění. Pak tedy [Božská spravedlnost] vyhledává a požaduje jedině jeho srdečnou a skutečnou lítost.“

„Starosti jsou neřešitelné – na rozdíl od skutečných problémů.“

„Skutečnost není nikdy tak zlá jak vypadá. Je vždy mnohem horší.“

„Víra není slepou věcí, neboť víra začíná s poznáním. Není věcí spekulací, neboť víra věří skutečnostem, které jsou jisté. Není věcí nepraktickou, snivou, neboť víra důvěřuje, a přivazuje svůj osud k pravdě zjevení.“

„Umění se odlišuje od přírody jako tvoření od činnosti, a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo od produktu přírody jakožto účinku. Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností, aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka.“

„Je nikým nepřipomínaná, snad zamlčovaná episoda ze začátku roku 1945… Představitelé západních demokratických států se scházeli se zástupci sovětskými k poslednímu jednání o podmínkách míru. V té chvíli se veřejně ozval Mr. Bullitt, bývalý americký vyslanec v Rusku. Pravil, že jak vývoj pozoruje, baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo budou co nevidět ovládnuty sovětským Ruskem, a Rakousko, Jugoslávie, Itálie snad. Zdvihla se vlna rozhořčení. Velký počet representativních intelektuálů a církevních hodnostářů podepsal prohlášení, v němž Bullitt byl obviněn z podloudné, špinavé, slizké propagandy proti spolupráci západní demokracie se sovětským Ruskem. Také Einstein, muž s největší pověstí v té době, podepsal… Uplynul rok, a baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko skutečně byly ovládnuty Ruskem… Intelektuálové, kteří podepsali prohlášení, dále opovrhovali Bullittem a vážili si sebe.“

„Neboť člověk se síce domníva, že se rozmýšlí a rozhoduje mezi spoustou možností, a ve skutečnosti pendluje pouze mezi útěkem a tohou a všechen útěk a všechna touha směřují nakonec k smrti.“

„… někdy se lidé uchylují do světa vlastních myšlenek, aby se nemuseli zapojit do skutečného světa.“

„Narodil jsem se v zimě, a tak jsem se stal dítětem zimy. Skutečné štěstí jsem pociťoval jen za krátkých dní, dlouhých nocí a za drkotání zubů. Zimu miluji. Každý rok po ní dychtím, těším se na ni… její krása a samota mě bodá do srdce a přináší s sebou vzpomínky na všechny předešlé zimy.“