Citáty na téma hrůza

„Budoucností jsou děti. Problémem je mládež. Mládež, která byla svědkem nenávisti mezi svými rodiči doma, si nese smrtelná zranění po celý život. Pokud k rozvodu dochází, když je dětem mezi 9 a 11 lety, nesou si citová zranění po celý život. To se samo nevyléčí. Co se děje v celé Evropě je hrůza. Je to smrtící atentát na rodinu.“

„I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc, protože dobro je potichu. Zlo je hlasité.“

„První člověk, který připadl na to, aby si ohradil kus půdy a řekl: Toto je moje!, a který našel lidi tak prostoduché, že tomu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské nerovnosti. Kolik zločinů, vále a vražd, kolik běd a hrůz by býval ušetřil lidstvu ten, kdo by byl vyrval ty kolíky nebo zasypal ten příkop a vzkřikl ke svým bližním: Chraňte se poslouchat tohoto podvodníka! Jste ztraceni, zapomenete-li, že plody země patří všem a země že není ničí.“

„Smích, lítost a hrůza jsou tři struny naší fantazie.“

„Tisíce lidí, kteří se pokládají za milovníky zvířat, zasedají několikrát denně ke stolu, aby si vychutnali maso tvorů, kterým byla nejprve odepřena možnost radovat se ze života a kteří posléze podstoupili děsivé utrpení a hrůzy na jatkách.“

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní.“

„Život se všemi svými starostmi a hrůzami není konec konců nic tak velkého, nýbrž pouhá bublina na hladině řeky, něco s čím si člověk může pohazovat a hrát.“

„Znát strach v celé jeho velikosti a hrůze není dopřáno zbabělcům.“

„Věci lásky jsou věci života. Po čase zimním přicházívá jaro, po beznaději vzniká naděje, po hrůzách noci zasvítává den.“

„Ptáte se, jaká je naše politika? Řeknu to takto: vést válku na moři, na pevnině a ve vzduchu, celou naši silou a s veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti zrůdné tyranii, nikdy nepřekonané v temném, žalostném seznamu lidského zločinu. Tak vypadá naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: vítězství - vítězství za každou cenu, vítězství navzdory všem hrůzám, vítězství, byť by cesta byla dlouhá a těžká; neboť bez vítězství není přežití.“

„Noc je temná a plná hrůz..“

„Je to zvláštní, ale když máte z něčeho hrůzu a dali byste cokoli, abyste zpomalili čas, zjistíte, že bývá jeho nepříjemným zvykem ubíhat ještě rychleji.“

„Strach a hrůza jsou nepevná pouta lásky; jakmile je uvolníš, pak ti, kteří se přestali bát, začnou nenávidět.“

„Avšak koho si vybrala smrt, kdo už jen zvrací krev nebo si přidržuje vnitřnosti, ten jediný odhaluje pravdu – že totiž hrůza ze smrti neexistuje. … Ano, viděl jsem, jak lidé před smrtí utíkali, už předem zděšeni tím setkáním. Avšak neklamte se, nikdy jsem neviděl, že by propadl hrůze ten, kdo umírá.“

„Když pomůžeme broučkovi v tísni, neděláme tím nic jiného, než že se pokoušíme malou část našeho provinění na zvířatech zmírnit. Vede nás k tomu vědomí, že člověk je povinen neslýchané bídáctví zaviněné člověkem zmenšit pomocí zvířeti a tak aspoň na okamžik vystoupit z hrůzy bytí.“

„Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.“

„Nemoc je zlá, ale horší je hrůza vyvolaná pohledem na nemoc druhých.“

„Ve tři ráno krev teče pomalu a hustě a spánek je těžký. Duše buď spí v požehnané nevědomosti noční hodiny, nebo se shlíží sama v sobě v hlubokém zoufalství. Nic mezi tím. Ve tři ráno je ta stará děvka, svět, zbavená křiklavých šminek, nemá žádná prsa a má skleněné oko. Veselí zní dutě a pronikavě, jako v Poeově zámku obklopeném Rudou Smrtí. Hrůza je zničena nudou. Láska je sen.“

„Hřích nabude nové a opravdové hrůzy v okamžiku, když to začne vypadat, že se na něj přijde.“

„Dožijete se hrůz způsobených člověkem mimo vaše chápání.“

„Muž, který si zahrává se ženami, mě naplňuje větší hrůzou než žena, která vábí muže.“

„Jsem odcizený. Viděl jsem hrůzy války, zažil přírodní katastrofy, navštívil seznamovací diskotéky…“

„Přežil jsem tuhle hrůzu. Přežiju i všechno ostatní.“

„Těsně před tím, než se zvíře setká na jatkách se smrtí, nachází se obklopeno děsivými výkřiky a strach budícími scénami vražd minulých, přítomných a i blížící se vraždy. Jeho vlastní hrůza pak mentálně proniká tělo škodlivými vlivy, zatímco následný šok jeho vlastního poražení způsobuje nedobrovolný průchod moče do samého těla. Tato kyselina močová je roznesena krví a potom fyzicky prostupuje tělo jedovatou látkou.“

„Hrůza jak ti lidé dnes žijí! Není divu, že umírají tak mladí. Narazíte-li na staršího člověka, pak jistě pochází z dřívější doby.“

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní.“

„Lidé propadlí pověrám jsou ve společnosti tím, čím v armádě zbabělci: propadají panické hrůze a šíří ji kolem sebe.“

„Zločin je o hodně snesitelnější ve stavu zoufalství a hrůzy, než v němém klidu každodenního života.“

„Ne proto, že se organismus brání, ty hrůzy nevnímáme, ale proto, že pořád tolik hororů na obrazovkách vidíme, otupujeme.. A zvláště děti. Vražda, zločin, a ovšem i sex, to je pro ně něco běžného – "normálka", jak říkají. Přestávají vnímat zlo jako zlo a jsou jím nebezpečně infikováni!“

„V dnešní době jsou zvířata řemeslně vražděna v ovzduší hrůzy, vzpoury a nevýslovného utrpení. Důsledkem toho je, že dnešní lidé nestravují jen maso, ale zároveň vztek, vzpouru a vlastní zvířeckost.“

„Hrůzu lze snášet, pokud se člověk prostě krčí; ale zabije, když člověk o ní dodatečně přemýšlí. Právě tak jako se z nás stane zvěř, když jdeme tam dopředu, poněvadž to je jediný prostředek, jak to vydržet…“

„…Příštího dne nevyšel z domu a většinu času strávil dokonce ve svém pokoji, bez sebe hrůzou ze smrti, a přitom lhostejný k životu…“

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní. Když se zpíjejí do němoty, podvádějí, kradou, bijí ženu opratěmi, moří hladem stařenku, ubíjejí sekerou do pasti lapenou lišku anebo prostřílejí šípy posledního jednorožce na světě, rádi si namlouvají, že horší než oni je přece jen mora, kradoucí se za rozbřesku do chalupy. Pak je jim nějak lehčeji u srdce. A lépe se jim žije.“

„Dát se unášet citem a mořskou vlnou vyjde nastejno. Najednou s hrůzou zjistíte, jak daleko jste se ocitli.“

„Vy se mě ptáte, jestli mi hrozili? Promiňte, ale to je moc slabé slovo. Podepsal jsem z hrůzy ze zničení Prahy.“

„Ona prožila za svůj krátký život tolik hrůzy, co sto jiných žen a mužů neprožije ani za sto let. - Špinavá holka, str. 20“

„Má hrůza není z Německa, ale z duše …“

„Je téměř nemožné pochopit dějiny lidových revolucí, neuvědomíme-li si jasně, jak hluboce konzervativní jsou pudy davů. Jako u všech primitivních bytostí jsou neodstranitelné. Jejich fetišistická úcta k tradicím je naprostá, právě jako hrůza před všemi novotami. Kdyby bývaly měly demokracie svou dnešní moc v období vynálezů parního stroje a železnic, stalo by se uvedení těchto vynálezů v život nemožné nebo jen za cenu opětovných revolucí. Naštěstí pro pokrok civilizace se nadvláda davů zrodila teprve po uskutečnění velkých vynálezů vědy a průmyslu.“

„Do Chile jsem se vydal až po natáčení Kolonie. Procestoval jsem celou zemi a dokonce jsem byl i kousek od místa Colonia Dignidad. Upřímně, po všech těch hrůzách, co jsem o ní slyšel, jsem se tam však nešel podívat.“

„Kdyby nějací kanibalové navštívili naše moderní vědecké mučírny, museli bychom se my, křesťané před nimi propadnout studem. Ale přesto s povzneseným úsměvem provádějí naši křesťanští studenti tento zlořád, ze kterého by i divoši měli hrůzu. Kdo proti tomu neprotestuje ze soucitu se zvířaty, ten musí protestovat v zájmu člověka. Protože toho taková cvičení niterně poškozují. Vždyť aby mohl člověk zacházet se zvířaty jako s necitelnými kameny nebo kusy dřeva, musí v sobě nejdříve usmrtit srdce.“

„Existují hrůzy za hranicemi života, o kterých ani netušíme, a jednou za čas jejich zlé svádění volá do našeho rozmezí.“

„Věřím v sílu smíchu a slz jako k protijedu k nenávisti a hrůze.“

„… s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.“

„Mimochodem ti, kteří teď horují proti silnici přes Český ráj s tím, že rozdělí krajinu na dva díly a bude to hrůza, tak každá řeka rozděluje krajinu na dva díly, ostatně i každá železnice vždy rozdělovala a rozděluje krajinu na dva díly.“

„Láska, to je válka, s veškerou nesmyslností a hrůzami.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„Smrt nás neděsí. Hrůza je obsažená ve znovuzrození. Ve znovuzrození a v přetrvávajícím strachu, že jakkoli jsou naše těla obnovena, naši mysl zachránit nelze.“

„Nezvládnu to. Mám takovou hrůzu ze selhání, že jsem ho v podstatě přijal za svý."“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Z milosti Boží zachoval jsem víru a dobré svědomí Bohu, králům a pánům mým, i vlasti. Čtyrem císařům jsem sloužil vždycky věrně. Nyní pak že mám takovou záplatu míti, Bohu to poroučím, kterýž spravedlivě souditi bude a kterýž ví, že jsem já v tom ve všem, což se tu dálo, své slávy ani bohatství nevyhledával. Ale když jsme již nemohli snášeti pro čisté náboženství nátisků a protivenství a pohrůžek, an nás již prvé i tak byli k smrti odsoudili, musili jsme se opatřiti a volili jsme sobě raději zemříti nežli ke všemu již více mlčeti, za nejhorší kacíře slouti, Bohu nesměti volně sloužiti a živu býti tak bídně a potupně na světě. Že pak jsme tak podle zevnitřního spůsobu padli, vůli Boží v tom poznávám, kterýž mne a mé milé tovaryše v těchto posledních časích k tomu obral, abychom krví naší ozdobili pravdu jeho a spečetili stálost naši: děj se vůle Boží. A jistě, ačkoli po té výpovědi tělo počalo se lekati, z milosti však Boží již žádné hrůzy smrti necítím. Podle [http://texty.citanka.cz/komensky/ Historie o těžkých protivenstvích církve české] od Jana Amose Komenského.“

„Tam, kde není žádná představivost, není žádná hrůza.“

„Kéž bych byl hloupý. Potom bych nerozuměl těm hrůzám, jež se kol mě dějí…“

„Cokoliv se Ti stane, krása nebo hrůza, Prostě jdi dál...žádný pocit není konečný.“

„Víš, co udělám, až budu papežem? Zruším ty tzv. generální audience. Možná ne úplně, ale určitě aspoň tu část, kdy papež jde kolem ohrádky, za kterou se tlačí šťastlivci číhající na ruku Velekněze, on ji většinou obětuje, nechávaje ji napospas dojatým věřícím, věnuje se dalším, usmívá se do jiných tváří, cosi kamsi šeptá a několik jich zatím už usiluje o to dotknout se papežovy pravice, či aspoň levice. Podle mne hrůza. Tomu s kým mluvíš, nota bene s kým si podáváš ruku, se dívej do očí, to je základní tvar úcty. Tak nějak jsem to doma slýchával. A taky vytáhni tu druhou z kapsy. Tedy kdybych to náhodou měl ve Vatikánu na povel, tak se při podobných příležitostech, právě pro zachování oboustranné úcty, nějakým spravedlivým způsobem vybere tak třicet lidí, pozvou se na kávu nebo na skleničku vína a papež ke každému přistoupí, host se mu představí, papež mu poděkuje za návštěvu, nechá pozdravovat u nich doma a přejde k dalšímu. A bude to setkání dvou lidí, kteří spolu stráví pár vteřin tak, jak má být, jeden s druhým a pro druhého.“

„Jako malé dítě jsem v srdci cítil dva protichůdné pocity, hrůzu ze života a extázi ze života.“

„Nic není na světě krásnějšího nad hrůzu.“

„Králům jsou podezřelejší dobří než zlí, a ctnost druhých v nich vždy vzbuzuje hrůzu.“
REGIBUS BONI QUAM MALI SUSPECTIORES SUNT, SEMPERQUE IIS ALIENA VIRTUS FORMIDOLOSA EST

„Hrůza je vždy skutečná.“

„Básník je posel, který byl osudem vyvolen k tomu, aby lidstvu připomínal ne pouze krásu, ale také hrůzu světa.“

„Ostnaté dráty jsou notové systémy v partituře hrubosti a hrůzy.“

„Nikdo nepočítá miliardy slov pronesených a napsaných v polemikách mezi Trockým, Bucharinem, Stalinem… Co životů to stálo, kolik tragédií a hrůz. A kdo měl nakonec pravdu? Nikdo.“

„Nesmrtelnost. Co může nahnat větší hrůzu hrobníkům?“

„Zbožňuji lásku. Její sílu, něhu, nedočkavost, její závrať, porozumění, vášnivost, náročnost, tajemnost. I pro její hrůzy – pro ten pocit štěstí, že se člověk aspoň na chvíli stane vyvoleným středem něčí pozornosti.“

„Izrael se pokouší zničit Gazu, tisíce lidí, dětí, žen nebo mužů…Spojené státy jsou za Izraelem, Bush podporuje Izrael a oni doufají, že Obama podpoří je…Proč židovští spisovatelé, umělci, kteří zažili nacistické hrůzy, jsou tak tiší před touto genocidou.“

„Myslím, že pro neobrácenou duši by mělo být hrůzou pomyslet, že je břemenem pro stvoření. „Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí“ (Lukáš 13:7)? Kdyby bezduchá stvoření mohla mluvit, tvé jídlo by řeklo, „Pane, proč mám živit takového bídáka, a poskytovat mu sílu, aby Tě zneuctíval? Ne, raději jej zadusím, dáš-li mi své svolení.“ I samotný vzduch by řekl, „Pane, musím tomuto člověku dávat dech, aby pozvedl svůj jazyk proti nebesům, a posmíval se Tvému lidu, a dal průchod jeho pýše a zlobě a oplzlým řečem, a chrlil kletby a rouhání proti Tobě? Ne, ale řekneš-li jen slovo, bude pro mě bez dechu.“ Jeho ubohé tažné zvíře by řeklo, „Pane, musím jej nést za jeho bezbožnými záměry? Ne, zlámu jeho nohy, raději ukončím jeho dny, budu-li od Tebe jen mít svolení.“ Bezbožník, země pod ním vzdychá, a peklo vzdychá po něm, dokud neuspokojí obé. Když je proti tobě Hospodin zástupů, buď si jist, že jsou proti tobě i zástupy Hospodina. “

„Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému – jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit – ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase – polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?.“

„Film Všichni dobří rodáci pro mne znamenal úplné zemětřesení. V okamžiku, kdy jsem ho v roce 1989 poprvé uviděl, se mi vybavila v poetické nadsázce vyobrazená celá ta hrůza, která se stala s českým a moravským venkovem během násilné kolektivizace. Jako člověk, který neprožil padesátá léta, jsem si uvědomil, co znamenal stalinismus.“

„Jako první izraelský astronaut cítím, že zastupuji všechny Židy a všechny Izraelce. Jsem syn těch, kdo přežili holocaust – nesu utrpení generace holocaustu a jsem abych tak řekl hrdý, že navzdory všem hrůzám, kterými prošli, jdeme kupředu.“

„Je těžké najít nějakou moderní paralelu k pocitu hrůzy, jaká se zmocňovala člověka sedmnáctého století při pouhé myšlence, že vakuum by mohlo bez vynaložení zvláštního úsilí existovat a udržovat se; dobrou analogií by snad byl materialista, který by byl nucen uznat, že posmrtný život existuje.“

„Muži umělci jsou umělci, ženy umělkyně jsou ženy. Takhle věci fungují a bylo to tak vždycky. Literatura je ještě více macho-umění než ostatní. Existuje hranice mezi sentimentální literaturou a mužnou literaturou, na kterou by mělo být pamatováno. Muži spisovatelé mají svou plodnost velmi zakotvenou a je to hrůza, pokud žena prodá více knih než oni.“

„Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy. Ten den, kdy dva armádní sbory budou schopné zničit jeden druhého během sekundy, se všechny civilizované národy s hrůzou odvrátí od války a rozpustí své armády.“

„Neschopnost zareagovat na hrůzy holocaustu byla více než jen osobní selhání, byla selháním samotného papežského úřadu a tradičního katolicismu.
o Piovi XII.“

„Když hledím na naši minulost a připomínám si pocit hluboké viny nad poslední válkou, pak upřímně doufám, že se válečné hrůzy nikdy nebudou opakovat.“

„To, že nejsme ochotni ustrnout nad vlastními chybami a svou hrůzu a rozpaky z nich potlačujeme a odháníme, je jedinou skutečnou chybou, kterou můžeme při používání našich mozků udělat.“

„Chtěl jsem žít, třebaže jediným zdrojem k životu byla nepatrná naděje, že se mně podaří všechnu tu hrůzu přežít, jednou přestat být číslem a stát se znovu člověkem.“

„Pořád zde zůstává Boží láska, ve kterou věříme. Vždyť jen s vědomím, že náš osud je v Božích rukou, se dalo prožít minulé století se všemi jeho hrůzami.“

„.. až hrůzu nahánějící časná zralost lidského ducha.“

„(…) hrůza se ze všech emocí, co jich na světě je, nejvíc vzpírá tomu, aby si ji člověk dokázal udržet déle než okamžik.“

„A jak tak se svými Papíry a Myslí dováděl, inteligentněji se stával stále stále inteligentnějším a ta jeho inteligence, sama sebou rozmnožená a sama na sobě obkročmo sedíc, v tak ukrutnou inteligenci přerůstala, že člověka až hrůza jímala!“

„(Řekl o Rusku a Rusech): Číňané se do ruských záležitostí nepletou, ale vzbuzují kromě nadějí i hrůzu, především z kolonizace. Je jich přece jenom desetkrát víc než obyvatel Ruska - a mají jen o málo víc než poloviční území.“

„Je ve mně kus Francouze a je ve mně kus Kabyla. Ale mám hrůzu před těmi, kdo zabíjejí… Vive la France, taková, jakou jsem vždy miloval! Vive Algérie, takový, v jaký jsem doufal! Hanba zločincům!“

„Hrůzy konstantinské oblasti v květnu 1945 mě přesvědčily, že je možné jen jediné řešení: Alžír Alžířanům.“

„Představa velikosti ovládá naše smysly do té míry, že dokonce i pocit hrůzy se stává součástí našeho obdivu.“

„Myslel jsem si, že když je něco na pultu, je to v pořádku, s hrůzou jsem ale zjistil, že to tak není.“

„Zaměstnavatelé udávají čas kdy jíst, kdy spát; jsou v hrůze času na přemýšlení.“

„Kdykoli si myslíte, že jste poznali hrůzy diktatur do posledního detailu, vždycky se najde někdo, kdo vám je představí v nové dimenzi.“

„Myslím, že se jedná o velmi symbolickou postavu: muž, který v roce 2009 náhodou skončil na Vítězném náměstí, byl zadržen a zatčen, čelil naší trestní spravedlnosti. Poté byl znovu zatčen a čelil všem hrůzám našeho soudního a vězeňského systému. Jeho zdraví bylo oslabeno a nepřežil dlouho. -- o Sergeji Mochnatkinovi“

„Mám hrůzu z toho, že u nás neexistuje dostatečná schopnost vzdorovat některým nesmyslným opatřením.“

„Opravdová hrůza není bát se, ale nemít v tom na vybranou.“

„Už nemohu snést více hrůz a únavy. Nechci popisovat, v čem žiji, nejsem si ani jistý, zda jsem mrtvý, či živý.“

„Hrůza leží kdesi v budoucnosti tak jistě, jako číslice 99 přechází v 100. Člověk se jí nemůže vyhnout, ale mohl by jí třeba odsunout. A přesto vždy znova a znova vědomě a svévolně ten interval zkracuje.“

„Z vůle lidu a hrůzy dvou světových válek se zrodily hrůzy civilní, komunismus a nacismus.“

„Až příliš dobře vzpomínám si na ten večer. Vladislav Vančura byl již několik týdnů zatčen a týrán gestapem. Seděli jsme rozechvěni u rozhlasového přijímače, abychom vyslechli zprávy o nových opatřeních nacistů a o vraždách, které slibovali. Když mezi prvními jmény popravených ozvalo se jméno Vančurovo, vstali jsme jako vymrštěni hrůzou ze svých židlí a bez dechu jsme strnuli. Vladislav Vančura! V tom jméně byla zasažena celá naše generace, byl v něm osud nás všech. V tom jméně byla krvavě zraněna celá naše země.“

„Přílišné zjednodušení a hrůza z flexibility se vyskytují všude.“

„Ženy mají pověrčivou hrůzu před zamlklými muži.“

„Netolerantním lidem bych jako terapii dopřál, aby mohli nějaký čas pobýt ve světě, kde by byli všichni stejní jako oni - stejný vzhled, stejná povaha, stejný rozum, stejné názory, stejný vkus, stejné zájmy, . . . zkrátka, stejnost všeho.
(to by byla nuda, otrava, . . . hrůza!)“

„Komunismus plní historické poslání – zbavit všech lidí sociální nerovnosti, všech forem útlaku a vykořisťování a válečných hrůz – a nastoluje na světě Mír, Práci, Svobodu, Rovnoprávnost, Bratrstvo a Štěstí všech národů.“

„Od dětství si mnozí z nás říkali, že nebudou přihlížet, pokud se stanou svědky genocidního násilí. Říkali jsme si, že pozvedneme svůj hlas. Říkali jsme si, že budeme nasazovat svá těla. Slíbili jsme si, že se takové hrůzy za našeho života už nikdy nebudou dít. V Gaze právě teď probíhá ‚nikdy více’ našich životů. A my odmítáme přihlížet.“

„Ani láska ani hrůza člověka nezaslepují: to, co ho zaslepuje, je lhostejnost.“