Citáty na téma jednotlivec

„Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.“

„Lid je jediný zdroj veškeré státní moci. Ano, ale jednotlivec nesmí se schovávat za lid a za masu.“

„Mír je tak veliké dobro, že může být vykoupen jen za cenu obětí, které přinesou jednotlivci i společnost.“

„Znám mnoho jednotlivců, kteří mají hodně velký majetek, a přesto se pokládají za tak chudé, že se nevyhýbají žádné námaze a žádnému nebezpečí, jen aby si dopomohli k ještě většímu bohatství… Takové lidi hluboce lituji, protože jsou stiženi velmi zlou nemocí.“

„Účelem výchovy je učinit jednotlivce pokud možno způsobilým, aby nejprve založil vlastní štěstí a potom štěstí bytostí jiných.“

„Jde o úctu k člověku skrze jednotlivce.“

„Hospodaření je nauka, která umožňuje lidem pozvednout své hospodářství; hospodářství je všechno, co patří k vlastnictví; vlastnictvíje všechno, co je užitečné pro život každého jednotlivce; užitečné je všechno, čeho umí člověk užívat.“

„Člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok.“

„V říši algebry, jíž se po století zabývali nejnadanější matematici, objevila metody, které mají nesmírnou důležitost. Čistá matematika je v jistém smyslu poezií logických myšlenek. Ve snaze dosáhnout logické krásy, jsou objevovány duchovní formule nezbytné k hlubšímu průniku do zákonů přírody… Existuje, naštěstí, několik lidí, kteří ve svém životě včas poznají, že nejkrásnější a nejuspokojivější prožitky dostupné lidstvu nepocházejí odněkud z vnějšku, ale souvisejí s rozvojem vlastního cítění, myšlení a práce jednotlivce. Skuteční umělci, objevitelé a myslitelé byli vždy lidmi tohoto druhu. Přestože životy těchto lidí probíhají nenápadně, plody jejich úsilí jsou nejcennějším přínosem, který nějaká generace může zanechat svým potomkům.“

„Nikdy nebude ani pomyšlení na to, že by se rozum stal populárním. Vášně a city mohou nabýt popularity, ale rozum bude vždy dán jen vynikajícím jednotlivcům.“

„Jednotlivec je potrava pro vlka.“

„Existuje jediná živá bytost a jednotlivci jsou její hlediska sama na sebe.“

„Omyl tisíců uhájí vždy své právo proti pravdě jednotlivce.“

„Mě nezajímá dav. Kdybych viděla davy ubožáků, nikdy bych nemohla svoji práci začít. Zajímá mě jen můj bližní, jednotlivec, tomu mohu pomoci, a tak pomáhám.“

„Dnes to můžeme vidět jako nikdy předtím: nebezpečí, které nám všem hrozí, nepochází z přírody, nýbrž od člověka, z duše jednotlivce a z duší mnoha. Nebezpečím je psychická alterace člověka! Ztratí-li dnes jistí lidé hlavu, pak vybuchne vodíková puma!“

„V případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení.“

„Nejsem ochoten přiznat některým malicherným a žárlivým jednotlivcům uspokojení z toho, že zmařili mé úsilí. Tito muži nejsou pro mě nic víc než mikroby ošklivé nemoci. Můj projekt byl omezen přírodními zákony. Svět na to nebyl připraven.“

„Víra je věc jednotlivce.“

„Společnost je víc než jednotlivec, pouze je-li svobodná.“

„Morálně praktický rozum v nás - vyslovuje následující nesmlouvavé veto: Nesmí být žádná válka, ani mezi jednotlivci v přirozeném stavu, ani mezi jednotlivými státy, které ač v nich vnitřně vládne zákon, žijí dosud v podmínkách bezzákonnosti ve vnějších vzájemných vztazích, neboť válka není způsobem, jímž by kdokoli mohl prosadit svá práva.“

„Kde je mnoho viníků, není trestán nikdo. Malé poklesky se trestají, velké a těžké zločiny se odměňují. Když mnozí trpí, málokdo se snaží o pomstu, neboť hromadná příkoří se snášejí trpělivěji než utrpení jednotlivců. Proto rozšířením zla dosáhneme snadněji odpuštění a snadněji si proklestíme cestu k tomu, oč se snažíme k podepření naší svobody.“

„Jednou možná bude kolektivní inteligence lidstva tak vyspělá, že si internet sám, v závislosti na všech uživatelích (např. hledáním podobností názorů jednotlivců), bude volit svůj světonázor.“

„Každý pokus jednotlivce řešit sám pro sebe to, co se týká všech, musí ztroskotat.“

„Věda má každému jednotlivci tolik jisker rozkřísnouti, kolik síla zraku jeho snésti může.“

„Rozdíl mezi totalitním zřízením a demokracií způsobuje nesmrtelnost. Trvá-li život člověka pouhých sedmdesát let, pak je stát nebo národ důležitější než jednotlivec. Pokud má však křesťanství pravdu, je jedinec důležitější, neboť je věčný.“

„Vždyť v čem spočívá smysl života, zamýšlel ses nad tím někdy? Nejvyšší smysl života každého jednotlivce spočívá v poznání své duše. Všechno ostatní je dočasné, pomíjející, prostě jen prach a iluze. Jediná cesta, jak poznat svou duši, vede přes vnitřní Lásku, přes mravní očištění svých myšlenek a přes zcela neotřesitelné přesvědčení, že tohoto cíle dosáhneš, tedy skrze vnitřní víru… Dokud z tebe ještě sálá život, nikdy není pozdě poznat sám sebe, najít v sobě svou podstatu, svůj svatý, životodárný pramen duše… Vyznej se sám v sobě a pochopíš, kdo opravdu jsi.“

„Duch jednotlivce je určen jeho dominantními myšlenkovými návyky.“

„Jsem tím, čím jsem: jednotlivec, jedinečný a odlišný.“

„Člověk, který se nezajímá o druhé, mívá největší potíže v životě a způsobuje největší újmu ostatním. Právě z těchto jednotlivců pramení všechny lidské zklamání.“

„Bláhové bylo smutnit nad celkem a nevidět jeho jednotlivce, protože právě každý jeden z nich má sílu měnit věci k lepšímu.“

„Charakter národů se ukazuje ještě otevřeněji než charakter jednotlivců - lidé v davu nemohou jednat podle dohody, aby ukryli své vášně.“

„Osamocení každého z nás je logickým důsledkem morálního stavu veřejnosti a úspěšné demagogie vládních skupin – to je stav, ze kterého musíme vycházet a nikoliv před ním kapitulovat. Lidé potřebují především vzor k následování a ten jim mohou poskytnout pouze osamocení jedinci. Jenom tak je naděje, že se alespoň někteří z nich zbaví strachu, který jim brání v hájení osobních postojů. Roztříštěnost veřejnosti je cílem politické manipulace. Zastrašené a dezorientované lidi však nelze organizovat a sjednocovat. Organizace zbabělého houfu je bezcenná. Úkol veřejného odporu a opozice na sebe musí vzít každý jednotlivec.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Věří také, že musíme respektovat přání jednotlivce, který se rozhodl přestat brát potravu a usadil se venku, aby ukončil svou pozemskou existenci. Nevěří, že smrt způsobená nemocí nebo úrazem je přirozená. Konec konců není přece možné zabít něco, co je věčné, a člověk nemůže zabít, co sám nestvořil. Tento názor souvisí s jejich vírou ve svobodnou vůli. Duše se svobodně rozhodne přijít. Proč by tedy mělo být spravedlivé zakázat jí odejít? Nejde o osobní rozhodnutí provedené v naší zjevné skutečnosti, ale o věčné rozhodnutí provedené vševědoucí součástí naší bytosti na rovině věčnosti.
Věří, že nejpřirozenější způsob, jak odejít z lidské zkušenosti, je uplatnit svobodnou vůli a právo na volbu. Když jeden z nich dosáhne věku 120 nebo 130 let a začne ho vzrušovat myšlenka na návrat do věčnosti, otáže se Božské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího Dobra a uspořádá slavnost na počest svého života.
Národ Opravdových Lidí po staletí pronáší k novorozencům jednu a tutéž větu a každý z nich tedy po narození slyší stejná první slova: „Milujeme tě a budeme ti na tvé cestě nápomocni.“ Při poslední oslavě obejmou jeden po druhém odcházejícího a opakují tutéž větu. Při příchodu na tento svět slyší totéž, jako když ho opouští! Pak se odcházející posadí do písku a doslova vypne své tělo. Zemře během dvou minut. Nikdo ho neoplakává a nikdo netruchlí.“

„Jestli chcete hvězdy, odměňujte jednotlivce. Jestli chcete týmové hráče, odměňte výsledek týmu.“

„Život jednotlivce je vždy z celkového pohledu tragédií, ale v podrobnostech má charakter komedie.“

„Vážnost hříchu je v tom, že se uskutečňuje v jednotlivci, ať už jsi to ty nebo já.“

„Ti, jejichž narcismus se upíná k nějaké skupině, jsou právě tak citliví jako individuální narcisté a zuřivě reagují na každou skutečnou nebo domnělou urážku, způsobenou jejich skupině. Jejich reakce jsou ještě intenzivnější a zcela jistě uvědomělejší. Jednotlivec, není-li vážně duševně nemocný, bude mít aspoň občas pochybnosti o svém vlastním narcistickém obrazu. Příslušník skupiny takové pochybnosti nezná, protože většina lidí v jeho okolí sdílí jeho narcismus. V případě konfliktu mezi skupinami, které vzájemně útočí na svůj kolektivní narcismus, propukne na obou stranách intenzivní nepřátelství. Narcistický obraz vlastní skupiny se vystupňuje, zatímco nepřátelská skupina se zase co nejvíc snižuje. Vlastní skupina se stává obráncem lidské důstojnosti, pořádku, morálky a práva. Druhé skupině se přiřknou ty nejhorší vlastnosti: je podvodná, bez skrupulí, krutá a od základu nelidská.“

„Manželství omezuje jednotlivce, ale dává jistotu celku.“

„Největší revoluce - proměnit masy v hromady jednotlivců.“

„Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války.“

„Ta stránka bytí, jež se ukazuje ve válce, se soustřeďuje do pojmu totality, jenž ovládá celé západní myšlení. Jednotlivci se tu redukují na nositele sil, jež jim poroučejí bez jejich vědomí. Jedinečnost každé přítomnosti je neustále obětována nějaké budoucnosti, jež z ní má vytěžit objektivní smysl.“

„K řešení situace tak složité jako ta, které čelí nynější svět, však nestačí, že každý bude lepší. Jednotlivci mohou ztratit schopnost a svobodu přemáhat logiku účelového rozumu a podlehnout konzumismu bez etiky a bez sociálního a ekologického cítění.“

„Každá skupina je slabší než jednotlivec, pokud nemá skvěle natrénovanou spolupráci.“

„Lepší svět mohou přinést jen lepší jednotlivci.“

„Pomatenost je u jednotlivců vzácností – ale u skupin, stran, národů a časů pravidlem.“

„Lepší svět začíná u jednotlivců. Co pochopili už dávno psychologií života a myšlenek.“

„Jednotlivci musí se učit poddati se osudu, národové nikdy.“

„Veda je nejlepší moderní způsob, jak mohou jednotlivci ukájet svou zvědavost na účet státu.“

„Ve vědeckých otázkách nemá autorita tisícovky stejnou hodnotu jako pokorné bádání jednotlivce.“

„Totožnost zájmu je nejjistější pouto mezi státy nebo jednotlivci.“

„Na dějinách je zajímavý především lidský rozměr. Pohled na malé dějiny, tedy příběhy a osudy jednotlivců, ze kterých jsou ty velké dějiny složené.“

„Domnívám se, že lidské vzorce chování vnímáme omezeně. V rámci tohoto omezeného vnímání věřímě, že lidé jednají promyšleně a koordinovaně a jejich jednání je cílené na nás jako na jednotlivce, avšak ve skutečnosti jde o vzorce chování, které mají původ za hranicemi lidské mysli. A rozhodně nejsou zaměřené na nikoho z nás - mají mnohem širší záběr a projevují se ksrze nás všechny.“

„Stádní konformita má jen jednu výhodu: je trvalá, netrpí křečovitými výkyvy. Jednotlivec se zavádí do šablony konformity ve věku tří až čtyř let a od té doby nikdy neztratí kontakt se stádem. I jeho pohřeb, na který pohlíží jako na poslední velkou společenskou událost svého života, je v přesné shodě se šablonou.“

„Stará náboženství se svými vznešenými a směšnými, dobrotivými i krutými symboly nespadla z čistého nebe, nýbrž vzešla z lidské duše, která v nás žije i v této chvíli. Všechny ty věci a jejich praformy v nás žijí a mohou se na nás kdykoli se zničující silou vrhnout v podobě davové sugesce, proti níž je jednotlivec bezmocný. Naši strašliví bohové pouze změnili jméno, rýmují se teď na –ismus.“

„Lidé, kteří někoho učí a vzdělávají, musí bedlivě přihlížet k tomu, kam každého nejvíc unášejí jeho přirozené sklony. Vyučující musí svou činnost podle možnosti přizpůsobit povaze každého jednotlivce.“

„Je jasno, že každý jednotlivec, který pro jiné mínění pronásleduje člověka, svého bratra, je netvor.“

„Duše je rasa viděná zevnitř. Naopak rasa je vnější stránka duše. Probudit k životu duši rasy znamená uznat její nejvyšší hodnotu a pod jejím panstvím stanovit organické postavení ostatních hodnot: státu, umění, náboženství. To je úloha našeho století: vytvořit nový lidský typ z nového životního mýtu. K tomu je třeba statečnosti každého jednotlivce, každého vyrůstajícího pokolení, mnohých generací, které ještě přijdou. Neboť chaos neodstraňují nestateční a svět ještě nikdy nestavěli zbabělci.“

„Individualistické, že jednotlivec stojí o sobě a pro sebe a spojením jednotlivců vznikají národy a nakonec lidstvo je dnes konečně vyloučeno z vážných úvah. Universalismus je dvojče individualismu. Oba jsou intelektualistické, tj. vzdálené přírodě.“

„Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a novým dobrodružstvím.“

„Strašně podceňujeme odpovědnost jednotlivce za jeho činy a pořád se domáháme jakéhosi kolektivního, společného života v bublině, kde na tom budeme všichni tak nějak zhruba stejně.“

„Ten, který má moc nade vším, ponechal z nesmírné úcty k člověku také něco pod naší mocí, jejímž pánem je každý jednotlivec. A tímto něčím je rozhodování, jakási nezotročená a vlastní moci podřízená věc, spočívající ve svobodě myšlení.“

„Jednotlivec v národě má své chyby, ale souhrn národa je svatý, v něm skryty jsou zárodky všeho dobrého.“

„Všeho moc škodí. Nejvíce to platí pro moc jednotlivců.“

„Základem lidského světa nemůže být izolovaný jednotlivec, nýbrž dva lidé, jimiž začíná společnost.“

„Nikdo to neví lépe než politikové. Kdyže nablízku fotografický aparát, hned utíkají k nejbližšímu dítěti, aby je zvedali do výše a líbali je na tvář. Kýč je estetickým ideálem všech politiků, všech politických stran a hnutí. Ve společnosti, kde existují vedle sebe různé politické směry a jejich vliv se tudíž vzájemně ruší či omezuje, můžeme ještě jakž takž uniknout inkvizici kýče; jednotlivec si může uchovat svou osobitost a umělec vytvořit neočekávaná díla. Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče.“

„Uctíváme v každém člověku jednotlivce, kterého stvořil Bůh. Lidská důstojnost a svoboda jsou základem pro veškerou činnost ve státním aparátě, v oblasti hospodářství a kultury. V první řadě člověk a potom stát. V první řadě člověk a potom hospodářství.“

„Lidská práva jsou práva jednotlivců, nejsou však „individualistická", jak rádi tvrdí jejich kritici. Mají jasné sociální či společenské důsledky. Hranice však neprochází mezi jedincem a společností, ale mezi svobodou sociální organizace a její manipulo­vatelností zvnějšku.“

„Neutralizovat rozpor mezi kapitálem a prací. Co to znamená? Práce je poslání člověka, vlastnictví jeho atribut. Vlastnictví však není totéž, co kapitál; kapitál je hospodářský prostředek a jako takový musí sloužit celému hospodářství, nelze ho užívat pro osobní blaho jednotlivce. Pro obrovské nahromadění kapitálu platí to samé, co pro přehrady. Přehrady nebyly postaveny, aby na nich pár lidí mohlo pořádat regaty, byly postaveny, aby regulovaly řeky, aby poháněly turbíny vodních elektráren.“

„V naší poněkud nepřehledné době chci šířit optimismus, sebedůvěru, víru ve vlastní síly jednotlivce i v naší "kolektivní" schopnost nalézt východisko, nalézt pozitivní řešení. Nemám rád katastrofické scénáře“

„Dost už volání na poušti! Jsem přímo zděšen způsobem myšlení některých jednotlivců a výborů. Umožněte mi realizovat tuto myšlenku, a přistaneme na Měsíci velmi brzy.“

„… v rámci diskuse, kterou jsme vedli ve vládě o boji proti alkoholismu, uplatňoval Josífek Plojhar velmi houževnatě své známé přísloví, že „alkohol hubí národy, ale jednotlivcům neškodí“. A také své druhé známé přísloví, že „je-li alkohol požíván v malých dávkách, neškodí v jakémkoliv množství“, k čemuž Josífek Plojharů obvykle dodává husitské heslo „na množství nehleďte“. - ministr kultury Kopecký žertující na účet Plojharova alkoholismu během svého projevu na schůzi ÚV KSČ v září 1959“

„Náboženské otázky, byť by byly pro jednotlivce sebedůležitější, patří do soukromí a náboženských komunit, nikoli do politiky.“

„Jako jednotlivci snad lidé vypadají, jedí, spí a uvažují víceméně rozumně. Ale lidstvo jako celek je proměnlivé, záhadné, náladové, roztomilé. Lidé jsou lidé, ale Člověk je žena.“

„Nejen v životě jednotlivců, nýbrž i v životě národu je vzájemná důvěra základem společné práce a společných úspěchů.“

„Dvě velké hnutí našeho století - směřující ke svobodě jednotlivce a k sociální spolupráci celé komunity - jsou shrnuty v anarchokomunismu.“

„Je snad užitečnější pro celek žije–li šlechta v přepychu, když při tom tisíce poddaných žije v nedostatku? Vždyť všeobecný blahobyt povznáší více národní jmění než blahobyt jednotlivců.“

„Růst svobody ovšem nemůže být ze zásadních důvodů organizačně zajišťován. Svoboda roste a mohutní jenom činy jednotlivců, kteří na sebe vezmou odpovědnost i riziko při uskutečňování, prosazování a obhajování něčeho, co lidskému životu může dávat smysl a v čem lidský život může být ve svých hlubinách zakotven.“

„Například jsme teď byli v situaci, kdy mohla a stále ještě může vypuknout velká krize na Předním východě. Jsme stále v těžké ekologické krizi, nevíme, co z toho bude, jde tady o celé lidstvo. Pro mě jako pro filozofa je rozhodující, že tady je vyčpělé křesťanství, to znamená vyčpělá Evropa, která se sjednocuje, ale nemá žádnou ideu. Pro mě je ovšem důležité, aby svou ideu měla a já sám se chci vracet ke zdrojům a kořenům. Vidím ale, že se o tyto věci téměř nikdo nestará. Dokonce někteří najdou útěchu – velmi falešnou a slaboduchou – v tom, že náš hokejový celek vyhraje zlatou medaili. Co se to děje? Ptal jste se ovšem na ostrůvky naděje. Takovým ostrůvkem může být každý, kdo se nepoddá této absurdní upadlé formě reagování na svět a kdo chce trošku lépe poznat, co se to s námi se všemi děje. Nejen s naší zemí, ale s celou Evropou a celým světem. Ty ostrůvky, to jsou jednotlivci. Bude ovšem trvat delší dobu, než bude někdo schopen oslovit více lidí. Na většinu nedokážu ani pomyslet. Kdo oslovuje většinu, dělá to většinou podbízivým ideologickým způsobem.“

„Vždycky jsem byl přesvědčen, že politika by v životě všech nás měla mít přibližně tu roli, jakou má dopravní policie na křižovatkách a na silnicích: politika má usnadňovat a zpřehledňovat společenský provoz všeho druhu, ale nemá se moc plést do toho, kam kdo jede. Tím vůbec nechci říci, že každý si může jezdit, kam chce. Tak jako v životě jednotlivce, také v životě celých společností některé činy a některé typy jednání mají větší a jiné menší smysl, a některé jsou zjevně nesmyslné a škodlivé. Ale tohle musí řešit celá společnost a každý její člen, nikoliv politici a političtí funkcionáři. Zvedat kulturní, myšlenkovou, mravní a duchovní úroveň společnosti je zvláště dnes neobyčejně naléhavý úkol. Není to však úkol jenom pro politiky ani hlavně pro politiky, ale úkol pro všechny a pro každého.“

„Nikdo rozumný nepopře, že organizace naší společnosti, nazvaná stát, pociťuje nejen živou potřebu získat větší autoritu, ale i okolnosti ji k tomu nutí. Děje-li se to s dobrovolným souhlasem na základě vědomého pochopení občanů, dociluje se tím jen žádoucí stav. Děje-li se to ale z pohodlnosti, aby bylo možno vyhnout se obtížným rozhodnutím, nebo z nevědomosti, pak jednotlivec upadá do jistého nebezpečí, že bude jako odpovědný člověk odepsán. Stát se ale pak nebude v ničem lišit od žaláře či termitiště.“

„Odpovědnost v tomto okamžiku ležela výhradně na Whymperovi. On dodal lana, on určoval, jak a kde se měla použít, on sám znal délku, sílu a věk svých lan. Nepovažoval sám sebe za horského vůdce? A kde byl, když se lanové družstvo chystalo na sestup? Kreslil si na vrcholu. Převzít vedení ale znamená převzít víc odpovědnosti, mít přehled, vidět každého jednotlivce.“

„Kdo to ale vlastně je ten stát? Je to nahromadění všech bezvýznamných, z nichž se skládá. Kdybychom jej mohli personifikovat, získali bychom individuum, či spíše monstrum, které by stálo v duchovním i etickém ohledu daleko pod úrovní většiny jednotlivců, jež ho tvoří, neboť stát představuje nejvýše umocněnou psychologii masy.“

„Při rychlosti, jakou se technologie díky svým elektronickým vymoženostem zmocňuje lidí, je už lidstvo dost daleko na cestě k tomu, stát se totálně ovládaným druhem. Demonstruje to i skutečnost, že stále více utrácíme za „léky“. „Program lékařské péče“ je typickým příkladem, jak dnešní systém učí „prvotnímu hříchu“, díky němuž je nemoc nevyhnutelná a nevyléčitelná. Proto se člověk učí, jak s ní „žít“. Fakt, že většina lidí umírá nepřirozeným způsobem (na infarkt, rakovinu, sebevraždou apod.), je dostatečným důkazem, že teorie ničení sebe samých funguje. Zvrátit tento sebevražedný model může jedině každý jednotlivec sám. Musí se rozhodnout, zda bude pokračovat v následování umělého řádu nebo se opět spojí s Řádem Stvoření.“

„Úspěchy organizace jsou výsledkem společného úsilí každého jednotlivce.“

„O náboženské situaci v Praze po její návštěvě roku 1502: V náboženství je tu nesmírná rozháranost. I když pomíjím viklefisty a pikarty, jsou tu ještě takoví, kteří božství našeho Vykupitele popírají, kterým duše s tělem umírá, kteří se domnívají, že jakákoliv víra je dobrá a stačí k spasení, ani i takoví, kteří i peklo mají za bajku. Těchto doměnek přidržuje se jednotlivců bezpočtu; nejen tajně, nýbrž i veřejně se to hlásá. Starci, chlapci, muži i ženy se hádají o věcech víry, vykládají si Písmo sv. tak, jako se neučilo. Každá sekta má tu své přátele, tak veliká je touha po novotách.“

„Co zbývá z liberální demokracie, má stále více jen povahu iluze… Jednotlivci, a dokonce celé „demokratické“ státy mají stále menší možnost cokoliv ovlivnit.“

„My o rozvedených říkáme, že je to objektivně špatně, ale na vnitřní straně, když člověk naslouchá jednotlivci, tak může pochopit, že okolnosti mohou být tak složité, že není možné na vnitřní úrovni mluvit o spáchání těžkého hříchu, a proto je potřeba pomoci.<ref“

„Soukromé vlastnictví bylo a je i dnes příčinou nekonečného počtu zločinů a neštěstí člověka; člověk by měl uvítat dobu, kdy pokrok vědy a znalost prostředků na utváření vyššího charakteru všech jednotlivců lidského rodu způsobila, že další existence soukromého vlastnictví je nejen zbytečná, ale velmi škodlivá pro všechny. V rozumné společnosti nebude existovat soukromé vlastnictví."“

„Když jsem se stal vůdcem labouristů, devadesát procent financí pro stranu a možná i víc přicházelo od odborů, a lidi volali, "hanba". Tak jsme to změnili a začali jsme přijímat peníze od podnikatelů i jednotlivců. Pak jsme se dostali k moci, a poprvé jsme otevřeli účetní knihy, aby každý věděl, odkud máme peníze. A to se nám taky moc nevyplatilo. Můžeme přejít na nějaký jiný systém? Upřímně řečeno, nevím.“

„Občanská svoboda je vymezena zákonem, který je projevem obecné vůle a jeho smyslem je odstranění individuálních závislostí, tedy odstranění svévole bohatých, vlivných jednotlivců a skupin.“

„Pokud suverén tvoří jednotlivci, skládá se z nich, nemá ani nemůže mít opačný zájem než oni. Svrchovaná moc nepotřebuje vůči poddaným žádné záruky, protože je nemožné, aby těleso chtělo škodit všem svým členům ... aby společenská smlouva nebyla prázdnou formulí, obsahuje mlčky závazek, který státnímu tělesu dává takovou sílu, která každého, kdo by odepřel poslechnout obecnou vůli, k tomu může donutit, což znamená, každý je nucen být svobodný.“

„Pozorná a dobře smýšlející vláda, která neustále bdí na tom, aby v lidech udržovala a připomínala lásku k vlasti a dobré mravy, předchází tak už zdaleka zlům, které jsou dříve či později důsledkem nezájmu občanů o osud republiky, a klade úzké meze soukromému zájmu jednotlivců, kteří svou silou oslabují stát a od nichž stát nic dobrého nemůže čekat. Všude, kde národ miluje svou vlast, respektuje zákony a žije prostě, zbývá jen málo, aby se stal šťastným. Ve veřejných záležitostech, kde štěstí hrá menší roli než v osudech jednotlivců, je moudrost tak blízká štěstí, že spolu splývají.“

„Kdyby si lid vládl a spravoval se sám, tj. kdyby nebylo mezi občany a správou státu prostředníků, stačilo by, aby si příležitostně vyměřoval daně podle veřejných potřeb a možností jednotlivců. Protože by tak nikdo neztrácel ze zřetele ani získávání, ani používání prostředků státní pokladny, nemohl by se do jejího hospodaření vplížit ani podvod, ani klam.“

„Chápu revoluční disciplínu jako sebedisciplínu jednotlivce, zasazenou do kontextu jasně charakterizované kolektivní aktivity, stejně závazné pro všechny.“

„Již nemáme Ústavu; jsme pod vládou jednotlivců, kteří čas od času deklarují, co je Ústava, podle jejich vlastních názorů na to, čím by měla být.“

„Svoboda nespočívá v životě bez pravidel, ale v životě s pravidly, který zaručí rovné příležitosti všem, respektují jejich práva a stojí na straně jednotlivce, nikoli mocných korporací.“

„Je nyní doba, aby strany i jednotlivci přejali všechnu zodpovědnost, je snad třeba svolat široký sbor koaliční, ale nelze připustiti agitační řeči parlamentu.“

„Právo na život není jen o tom, aby se člověk mohl narodit. Je to o i tom, aby společnost umožnila každému jednotlivci naplnit svůj potenciál.“