Citáty na téma blažení

Sbírka citátů na téma blažení, život, štěstí, svět.

Citáty na téma blažení

Matka Tereza foto

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

William Saroyan foto
Sókratés foto
Platón foto
Epikúros ze Samu foto

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

Jeff Foster (1980)

Překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/the-end-of-spiritualitymy-yoga-mat-has-disappeared-into-the-ground-under-my-feet/2917818988315690/

Publius Ovidius Naso foto
J. H. Krchovský foto
Xenofón foto

„Nejsou to půvaby mládí, co zvětšuje u lidí blaženost a štěstí, ale ctnosti užitečné pro život.“

Xenofón (-430–-354 př. n. l.) starověký řecký historik a filozof

O hospodaření

Johann Wolfgang von Goethe foto
Seneca foto
Karel Čapek foto
Erasmus Rotterdamský foto
Thalés Milétský foto

„Kdo je blažený? Ten, kdo je tělesně zdráv, duševně bystrý a má dobrou povahu.“

Thalés Milétský (-624–-547 př. n. l.) řecký filozof

Zdroj: Wikipedia

René Descartes foto

„Velké duše mají tak silné a mocné uvažování, že i když mají velké vášně, a dokonce často prudší, než u běžných lidí, jejich rozum zůstává stále pánem a působí, že jim i zármutky slouží a přispívají k dokonalé blaženosti jejich života.“

René Descartes (1596–1650) francouzský filozof

Zdroj: [Vergely, Bertrand, Velké filosofické otázky, Levné knihy KMa, Praha, 2009, 978-80-7309-636-6, 12, Dopis královně Alžbětě z 18. května 1645]

Epikúros ze Samu foto
Arthur Schopenhauer foto
Epikúros ze Samu foto
Anthony de Mello foto
Carl Gustav Jung foto

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Duše moderního člověka

Charles Louis Montesquieu foto
Euripidés foto

„Blažení, kdož mají.“

Euripidés (-480–-406 př. n. l.) starověký aténský dramatik
Abdu’l-Bahá foto
Vincenc Zahradník foto
Thomas Brooks foto

„Bůh má sám v sobě všechnu moc, aby tě ochránil, všechnu moudrost, aby tě vedl, všechno milosrdenství, aby ti odpustil, všechnu milost, aby tě obohatil, všechnu spravedlnost, aby tě [jí] oděl, všechnu dobrotu, aby tě zaopatřil, a všechnu blaženost aby tě korunoval.“

Thomas Brooks (1608–1680) anglický puritánský

Originál: (en) God hath in Himself all power to defend you, all wisdom to direct you, all mercy to pardon you, all grace to enrich you, all righteousness to clothe you, all goodness to supply you, and all happiness to crown you.

John Wesley foto
William Faulkner foto
Baruch Spinoza foto
Epikúros ze Samu foto
Quintus Horatius Flaccus foto
Andrej Sládkovič foto
Karl Farkas foto
Tomáš Akvinský foto

„O počtu pak všech předurčených lidí, jaký jest, praví někteří, že tolik bude z lidí spaseno, kolik andělů padlo. Někteří však, že tolik bude spaseno, kolik andělů zůstalo. Někteří však, že tolik z lidí bude spaseno, kolik andělů padlo a nad to tolik, kolik andělů bylo stvořeno. Ale lépe se řekne, že „jedinému Bohu je znám počet vyvolených, určený pro místa v blaženosti na výsosti“.“
De numero autem omnium praedestinatorum hominum, quis sit, dicunt quidam quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt. Quidam vero, quod tot salvabuntur, quot Angeli remanserunt. Quidam vero, quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt, et insuper tot, quot fuerunt Angeli creati. Sed melius dicitur quod soli Deo est cognitus numerus electorum in superna felicitate locandus.

Tomáš Akvinský (1225–1274) italský dominikánský kněz římskokatolické církve

Zdroj: Sancti Thomae Aquinatis SUMMA THEOLOGIAE, Pars Prima, 23. De praedestinatione Dei, 7. Utrum numerus praedestinatorum sit certus.
Zdroj: Theologická summa, přel. profesoři bohovědného učiliště řádu dominikánského, red. Emilián Soukup, Olomouc: Edice Krystal, 1937-1940.

Vincenc Zahradník foto
Viktor Frankl foto
Thomas Adams foto

„Je nerozvážnost prozkoumávat, zbožnost věřit, bezpečnost kázat a věčná blaženost znát Trojici.“

Thomas Adams (1583–1652) anglický kněz a údajný kazatel

Originál: (en) It is rashness to search, godliness to believe, safeness to preach, and eternal blessedness to know the Trinity.

Quintus Horatius Flaccus foto

„Blažený je, kdo daleko od ruchu na býčcích oře otcovské pole.“

Quintus Horatius Flaccus (-65–-8 př. n. l.) římský lyrik

Beatus ille, qui procul negotiis [...] paterna rura bobus exercet suis.
Epod. II,1

Augustin Smetana foto

„Jsou-li pekelné tresty věčné, může se snadno stát, že otec se dostane do nebe a syn do pekla. Může pak otec pociťovat nebeskou blaženost, je–li takto navěky od svého syna oddělen?“

Augustin Smetana (1814–1851) Český filozof

Zdroj: [1016. schůzka: Vyobcovaný, rozhlas.cz, 2014-12-14, 2016-09-20, http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/1016-schuzka-vyobcovany--1428024]

Josef II. foto
Viktor Michajlovič Vasněcov foto

„Když jsem poprvé uviděl Kreml a Vasilije Blaženého, vhrkly mi slzy do očí, tak mocný jsem měl dojem, že jsou jakousi mou součástí.“

Viktor Michajlovič Vasněcov (1848–1926) ruský umělec

Zdroj: [Figes, Orlando, 2004, Natašin tanec, Pavel Dobrovský - Beta, 188, 80-7306-162-7]

Emil Filla foto
Chalíl Džibrán foto
Friedrich Nietzsche foto