Citáty na téma hlubokost

„Šampióni nevznikají v posilovnách. Šampióni vznikají z něčeho, co mají hluboko v sobě - z touhy, snu a vize.“

„Když se mladý muž hluboce zamiluje do určité mladé ženy, je ve skutečnosti hluboce zamilován do své představy o ní.“

„Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný.“

„Láska není vášeň, není to jen vzrušení. Láska je hluboké porozumění někomu, kdo vás doplňuje. Někdo, kdo z vás udělá "celý kruh". Přítomnost toho druhého pozvedá vaši přítomnost. Láska vám dává svobodu být sebou samým, není to vlastnictví.“

„Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu veliké lidi, jak se mi zdá, v životě nezbytně provází veliký smutek.“

„Láska je naléhavé nutkání být zajedno s celkem, hluboké nutkání rozpustit sebe i tebe a dosáhnout jednoty. Láska je taková proto, že jsme odtrženi od svého vlastního zdroje; a z tohoto oddělení vzniká touha vrátit se zpátky k celku, být s ním zajedno. Když vytrhnete ze země strom i s kořeny, bude toužit po tom, aby mohl zase zakořenit, protože to byl jeho skutečný život. Teď ale umírá. Oddělen od země nemůže strom existovat. Strom musí existovat v zemi, se zemí, skrze zemi. A taková je i láska.“

„Podívej se hluboko do přírody a pak všechno lépe pochopíš.“

„Nestačí se jen zamilovat do někoho nebo do něčeho, ale je třeba být o své lásce i hluboce přesvědčen.“

„Divný, bolavý smutek, který vězí příliš hluboko, než aby člověk brečel.“

„Plodit a nevlastnit, tvořit a nepodržovat, vést a neovládat, tomu se říká hluboký Život.“

„Těm lidem, po nichž mi něco je, přeji opuštěnost, nemoc, špatné nakládání, znehodnocení…, aby jim nebylo neznámo hluboké pohrdání sám sebou, opovržení a muka nedůvěry k sobě.
Nemám s nimi soucitu, neboť jim přeji to jediné, co dnes může dokázat, má-li někdo cenu, či ne - aby vydržel!!!“

„Žena vidí hluboko, muž daleko. Mužovým srdcem je svět, světem ženy je srdce.“

„Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.“

„Muži a ženy mohou bez újmy na cti vášnivě vzplanout vícekrát. Je to také přirozené, rozletět se za štěstím. Avšak láska je v životě jen jedna. Hluboká jako moře, ale bez břehů.“

„Hluboká moudrost vyrůstá ze silných pochybností.“

„Uznáváme jen dvojí náboženství, totiž to pravé a nepravé, pravdivé a falešné. Pravým náboženstvím jmenujeme to, které mu ten, kdo je veřejně před světem vzývá, také skutečně v srdci svém tajně věří; nepravé náboženství, čili falešné jest každé, které se jen před světem ukazuje, v srdci však nevěří… Jsouť v náboženství věci, které jsou předmětem jen vnitřního srdečného tušení člověka, jsouť zase jiné, které sahají hluboce do občanského veřejného života a mají veliký vliv na praktický život.“

„Láska se podobá stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce.“

„Prosím Vás o nevykonání rozsudku vyneseného nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Byli oběti nacismu, vězňové německých koncentračních táborů. Jsem hluboce přesvědčen, že si zaslouží žít.“

„Lidé vás mohou nenávidět za to, že jste odlišní a nežijete podle standardů společnosti, ale hluboko uvnitř si přejí, aby mohli udělat totéž…“

„Žena, která funguje jako prostitutka, se hluboko ve svém nitru odsoudila, protože prodává cosi, co je neocenitelné, neprodejné.“

„Ne každé zlato třpytívá se, ne každý kdo bloudí je ztracený. Stáří, když silné je, neohýbá se. Mráz nespálí hluboké kořeny. Z popela oheň znovu vzplane, ze stínů světlo vzejde náhle, až zkují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.“

„Všichni kalíme svoji vodu, aby se zdálo, že je hluboká.“

„Hluboko uvnitř cítím, že tento svět, ve kterém žijeme, je obrovský monumentální symfonický orchestr. Věřím, že v prvotní formě celého stvoření je zvuk a to ne pouze náhodný zvuk, ale hudba“

„Někde hluboko uvnitř mě je slušný člověk, jen prostě není k nalezení.“

„Láska je jako přátelství ulovené v ohni. Na začátku plamen, velmi pěkný, často horký a divoký, ale stále jen světlo a blikání. Jak láska roste, naše srdce dozrávají a naše láska se stává uhlíkem, hluboko hořící a neuhasitelným.“

„Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Hluboké vody zřídka bouří,
- a tiše žijí lidé moudří.“

„Hluboko uvnitř jsou mladí osamělejší než staří.“

„Naděje má hluboké dno.“

„Morálka je většinou jenom dočasný trend. Je přece hluboce nemorální, aby kulturní člověk akceptoval ubohou úroveň své doby.“

„Vědci dneška myslí hluboce, místo toho, aby mysleli jasně. Člověk musí být rozumný, aby myslel jasně, ale někdo může přemýšlet hluboce a být přitom dost šílený.“

„Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen, stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou.“

„Některé rány zasáhnou člověka tak hluboko, že se nikdy nezahojí..“

„Lidská sexualita, která je možná tím nejvýznamnějším projevem hluboce prociťované blízkosti, ztratila během doby svoji spřízněnost s láskou.“

„Skutečnost, že žijeme na dně hluboké gravitační studny, na povrchu plynem pokryté planety, která obíhá ve vzdálenosti 150 milionů kilometrů kolem jaderné ohnivé koule, a myslíme si, že je to normální, očividně vypovídá něco o tom, jak pokřivený je náš pohled.“

„Samota byla moje jediná útěcha - hluboká, temná, smrtící samota.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Je nutné dbát na to, aby se přátelství nezměnilo v hluboké nepřátelství.“

„Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje nesmírný převažující rozum.“

„Kde není hluboká láska, nemůže dojít k hlubokému zklamání.“

„Znám mnoho jednotlivců, kteří mají hodně velký majetek, a přesto se pokládají za tak chudé, že se nevyhýbají žádné námaze a žádnému nebezpečí, jen aby si dopomohli k ještě většímu bohatství… Takové lidi hluboce lituji, protože jsou stiženi velmi zlou nemocí.“

„Není ještě rozřešena otázka, zda šílenství je či není nejvyšší inteligencí, zda mnohé z toho, co je slavné, zda všecko, co je hluboké, nepochází z choroby myšlení, z útvarů mysli povznesené nad obecný rozum.“

„Nikdy nezdiskreditujte svůj instinkt. Nejste paranoidní. Vaše tělo může zachytit špatné vibrace. Pokud něco hluboko uvnitř říká, že něco není správné s osobou nebo situací, věřte tomu“

„Slovo "depresivní" je foneticky nazýváno jako "hluboký odpočinek". Není za co se stydět, právě se nabíjíte.“

„Žena jest hluboká voda, jejíchž vírů nikdo nezná.“

„Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory naprosto absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda.“

„Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurvičkami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

„Skutečná dobrota člověka se může projevit v naprosté čistotě a svobodě jen vůči tomu, kdo žádnou sílu nepředstavuje. Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená tak hluboko, že uniká našemu zraku), záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni napospas: ke zvířatům.“

„„Kapusta a lejna chodí vždycky v páru,“ vyhlásil hlubokou životní pravdu Percival Schuttenbach. „Jedno tlačí druhé. Perpetuum mobile.““

„Každá bytost, kdokoliv vstoupí do tvého života, i když nechápeš co přinášejí, stejně řekni děkuji. Když tě nakopou, nemusíš říkat děkuji hned, ale někde hluboko v sobě řekni díky. Jen tohle, uvidíš co se stane.“

„Máte-li křivé nohy, noste hluboký výstřih.“

„Láska je jako šíp. Každý máme kontrolu nad tím, jak hluboko se nám zaryje do srdce, ale vytáhnout ho po rozchodu je jediný moment kdy nás ten šíp bolí. Buď ho vyrvete a s ním i kousek srdce co se zahojí, nebo ho zlomíte vejpůl a už nikdy se šípem nenecháte střelit.“

„Hluboké city nepotřebují slova.“

„Ve tři ráno krev teče pomalu a hustě a spánek je těžký. Duše buď spí v požehnané nevědomosti noční hodiny, nebo se shlíží sama v sobě v hlubokém zoufalství. Nic mezi tím. Ve tři ráno je ta stará děvka, svět, zbavená křiklavých šminek, nemá žádná prsa a má skleněné oko. Veselí zní dutě a pronikavě, jako v Poeově zámku obklopeném Rudou Smrtí. Hrůza je zničena nudou. Láska je sen.“

„Dav má za hluboké vše, čeho dna nemůže dohlédnout: je tak bázlivý a tak nerad vstupuje do vody.“

„Podle mě, když se zamiluješ, doopravdy hluboce zamiluješ, je to na celej život. Ty ostatní vztahy jsou jen pokusy a omyly.“

„„Opravdová láska“ – to je velkorysý vnitřní dar, který dává jeden člověk druhému ze svého přebytku hlubokých pocitů. Takovou lásku můžeš darovat, pokud zapomeneš na sebe. Přesně o takové lásce se říká, že „dlouho trpí, odpouští, nezávidí, není pyšná, nemyslí jen na sebe a nepřeje nic zlého““

„Hledej hluboko v sobě, protože v každém z nás je fontána dobra, čekající na objevení, pokud budeme hledat dostatečně hluboko.“

„Václav Havel jest nyní na pravdě Boží; co tento výraz znamená? Ve staré češtině pod výrazem pravda se nechápala jenom výpověď o skutečném stavu věci, v níž Pravda byla spravedlnost a Právo s velkým P. V tomto smyslu také bylo husitské heslo "Pravda Boží vítězí". Václav Havel ovšem věděl, že slovo pravda má i značně zúžený smysl. Věděl také, že když chápeme pravdu sebestředně, pouze jako svou pravdu, tak je to příčina sváru a nesnášenlivosti, proto jeho heslo bylo pravda a láska, neboť pouze láska nás přiměje naslouchat pravdě toho druhého, pravdě jiných. To je ta láska, která nás též vede k pokoře, čímž Václav Havel předčil nás všechny. To je hluboký smysl hesla Pravda a láska, kterému se lidé mnohdy vysmívali a velmi mu ho vyčítali, přesto je to podstata lidského boje. My všichni víme, že tento boj bude trvat po celou existenci lidstva. My víme, že ten boj o lásku a pravdu nesmíme nikdy vzdát.“

„Neexistuje zdravý způsob, jak se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti.“

„Je jedno, jak jsi hluboko a nebo jestli jsi na dně, pokud nechceš dělat starosti jiným, tvař se, že jsi nad hladinou.“

„Možná já vím nejlépe, proč se směje pouze člověk; protože jen on trpí tak hluboko, že musel vymyslet smích.“

„Opravdové, vřelé, hluboce povrchní slovní přátelství je to, na které se může člověk absolutně spolehnout, když opravdu nic nepotřebuje.“

„Láskyplnější než se bezhlavě zamilovat je hluboce se zadívat do ženy.“

„Hluboké, často neuvážené úctě k starým zákonům, starým zvykům a starému náboženství děkujeme za všechno zlo na světě.“

„Opakem hluboké pravdy je opět hluboká pravda.“

„Romantické vztahy jsou tak intenzivní a vyhledávané zážitky, protože člověku nabízejí osvobození od hlubokého pocitu strachu a neúplnosti, který je součástí neosvícené lidské situace.“

„Soucit je vědomí hlubokého pouta mezi vámi a ostatními bytostmi.“

„*o Sasukem* Bez ohledu na to, jak hluboko Orochimaru padl, stále ho miloval… už chápu jak se Třetí cítil.“

„Naše společnost je řízena manažerskou byrokracií, profesionálními politiky; motivace lidí je určována masovou sugescí, jejich cílem je vyrobit více a spotřebovat více a tyto cíle jsou účelem samy pro sebe. Všechna činnost je podřízena ekonomickým cílům, z prostředků se stal účel; člověk je automat – dobře živený, dobře šacený, ale bez hlubokého, všepronikajícího zájmu o to, co je jeho specificky lidskou kvalitou a funkcí. Má-li člověk umět milovat, musí si sám sebe navýsost cenit.“

„O písni Klobouk ve křoví:
"Tato píseň ohraničuje území, v němž bezradnost z nesmyslna je vyvažována vírou v hluboký smysl srandy".“

„Když někdo jiný vytváří kolem sebe utrpení je to proto, že trpí hluboko v sobě, a utrpení přenáší na své okolí. On si nezaslouží trest, ale pomoc. To je poselství, které vysílá.“

„„Hory vznikají a zase mizí a hluboko pod námi se vesmírem vznáší Želva. Lidé žijí a umírají a Želva kráčí. Říše vznikají a zanikají a Želva kráčí. Bohové přicházejí a odcházejí a Želva stále kráčí. Želva kráčí!““

„Mám rád hluboké rozhovory s lidmi.“

„Měli bychom se procházet častěji, aby naše mysl mohla být osvěžena čerstvým vzduchem a hlubokým dýcháním.“

„Žijte jednoduše, milujte velkoryse, opatrujte se hluboce, mluvte laskavě, zbytek nechávejte Bohu.“

„Každý by měl mít hluboký zájem na tom, aby rozuměl otázce peněz.“

„Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu.“

„Hluboko sběhlý v knihách, v něm samém mělčina.“

„Řemeslo má prý zlaté dno, což vysvětluje, proč někteří řemeslníci klesli tak hluboko.“

„Nečistá láska nemůže být hluboká.“

„Hledal hluboké myšlenky. Poslali ho ke dnu.“

„Já jsem voják a rváč. Ale hluboce si vážím člověka, který umí zařídit, aby tuhle rostly pořádné brambory, nebo tamhle aby jezdil pořádně vlak.“

„Jak je vůbec možné, že Karkulčina na lůžko upoutaná babička bydlela kdesi v hlubokých lesích a ne v nějakém domě pro seniory s pečovatelskou službou?“

„Drž se pravdy. Nikdy nezapomínej na to, co náš lid ví už odpradávna: že v pravdivých slovech se skrývá hluboká síla.“

„Tajemnost lidského světa je nepatrná proti hluboké tajemnosti světa zvířat.“

„Jděte hluboko dovnitř a s překvapením zjistíte, že nenávist, zloba a žárlivost jsou jen na okraji. V samotném středu vašeho bytí je jen láska.“

„V přísloví moudrost hluboká – a strefuje se ti do oka.“

„Jaké hluboké rány se někdy zavřely bez jizvy?“

„Nezáleží na tom, čím kdo je a čím se zaměstnává — je-li dělníkem v dolech, dílně či na poli, farmářem, kupcem, řemeslníkem nebo milionářem — každý by měl mít hluboký zájem na tom, aby rozuměl otázce peněz a dovedl jich správným způsobem užívati…“

„Domnívat se, že ten, kdo měl mnoho žen, je hlubokým znalcem ženské duše, je stejný omyl jako kdybychom se domnívali, že muzejní dozorce může psát umělecké kritiky.“

„Když jsem byl malý, říkala paní Bigeoisová: „Když se budeš dívat moc dlouho do zrcadla, uvidíš opici". Asi jsem se díval ještě dále: to, co vidím, je hluboko pod opicí, na pomezí rostlinného světa, na úrovni polypů.“

„Potomstvo nepochopí, proč jsme znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo.“

„Jedenáct měsíců. (upřesnil hlubokým hlasem) Jedenáct měsíců, dva týdny a tři dny. Přesně tak dlouho se mi vyhýbáš.“

„Když čelíme tomu nejhoršímu, co se může v dané situaci stát, rosteme. Nastane-li ta nejhorší možná konstelace vnějších okolností, máme šanci odhalit to nejlepší v sobě. Objevíme-li skutečný smysl těchto lekcí, dospějeme také ke šťastnému a smysluplnému životu. Životu, který nebude dokonalý, ale bude opravdový, autentický. Tehdy budeme schopni svůj život hluboce a opravdově žít.“

„Někdy, když kliknete na „odeslat“, si můžete přestavit, že zpráva v tu chvíli zamíří přímo do srdce člověka, kterému píšete. A jindy máte pocit, jako by vaše slova jen tak padala do hluboké temné studny. - Den co den“

„Láska je hluboké souznění s ostatními bytostmi.“

„Nemůžete přesvědčit věřící o čemkoli, protože jejich víra není založená na důkazech, ale je založena na hlubokém základě potřeby věřit.“