Citáty na téma jemnost

„Možná, že láska spočívá v tom, že tě jemně dovedu zpátky k tobě samotnému. Ne k tomu, kým tě chci mít, ale k tomu, kým opravdu jsi.“

„Lidé se nás ptají na tajemství našeho dlouhého manželství. Uděláme si dvakrát týdně čas na večeři v restaurantu při svících, s jemnou hudbou a tancem. Ona v úterý, a já v pátek.“

„Sympatizovat s úspěchy přítele – to vyžaduje velmi jemnou povahu.“

„Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Buďte jemní k Zemi.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Důvěra je jako velmi jemná květinka – dlouho jí trvá než rozkvete a snadno se zašlápne.“

„Jemně se jej dotkněte, vložte dva prsty dovnitř, ujistěte se, že jsou mokré a potahujte nahoru a dolů. Yep, takhle si umyješ šálek!“

„Vzdělancům mého národa: Jak velikou znalostí věci vynikáte mnozí z Vás, v tom za svědky stavím Vás samy. Ale že zároveň znamenitě vynikáte nečinností a malátností skoro všichni, to jsem se rozhodl veřejně Vám vytknouti. Jestliže se chcete nad tím urážeti, mám po ruce svědky, které nebudete moci snadno odmítnouti, neboť postavím proti Vám samu skutečnost. Vidíte, co všechno nekonají jiné národy? S jakou obratností vzdělávají své rodné jazyky? Vidíte Italy, Francouze, Němce, Angličany, Nizozemce, kteří všechnu moudrost Řeků a Římanů znamenitě převedli do svých řečišť? Nic není ve vědách, nic není v dějinách, nic ani zřejmého ani tajného, co by tito neodevzdali ke čtení svým krajanům. Ale kdo z Vás poskytl něco podobného naší vlasti? Kdo napsal našim lidem o stavbě světa? Kdo ukázal způsob, jak pozorovati pohyby nebeské? Kdo naučil zpytovati prvky, vlastnosti a síly přírodních těles? Kdo otevřel divadlo okršku zemského? Kdo dal našim poznati jemnosti geometrie? Kdo okusiti příjemnosti optiky? Kdo utkal pořad dějin? Kdo popsal původ, polohu a různé zvyky národů na světě bydlících? Kdo vyložil něco o způsobu řečnickém a kdo ukázal cestu, jak říditi myšlení? Domníváte se, že jest možno trpěti Vám dále, aby každý směl žíti pro sebe sama a nepodnikati žádných prací pro rozmnožení vážnosti vlasti? Myslíte si, že našemu jazyku chybí buď ta bohatost, nebo ten lesk, aby bylo možno kterékoli věci vystihnouti řečí? Zřejmě se mýlíte. Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce! Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný. Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!“

„Jak je to lákavé, dát nálepku mocným vlnám, které prochází vaším nervovým systémem a promývají vaše citlivé, jemné tělo.
"Ahhh, já vím, co to je": Je to 'smutek', je to 'zlomené srdce', je to 'zuřivost', je to 'strach'. Nebo, jste-li trochu více 'duchovní' - pak je to 'kundalini', nebo 'mocné světlo Posvátného', nebo 'temná noc duše'…
Jste ochotni na chvíli připustit, že vůbec netušíte, co 'to' je? Neboť 'to' je čisté, nezkrocené, nevyřešené, a naprosto bezprecedentní. 'To' se teď objevilo úplně poprvé. Je čistým vyjádřením tvořivosti a inteligence, které vyvěrají z neznámého a neviděného, plné čisté esence moudrosti.
Najděte odvahu si přiznat, že jste se s 'touto' vlnou ještě nikdy nesetkali. Není ničím jiným než ohromnou aktivitou divoké lásky, která na sebe bere novou podobu a prohledává vaše tělo, vaše buňky, a vaše srdce jako svou nádobu nebo plavidlo. Není nepřítelem nebo překážkou, která by přicházela zvenku. Je tajemným poslem celistvosti, který je vyslán z hlubin, aby vám připomenul, na co jste možná zapomněli.
Sestupte za říši rozumu a spočiňte v prostých pocitech plných života, v posvátných informacích, kterými září vaše tělo. A přesto, že se může zdát, že máte hledat něco mimo sebe, možná, že jediné, po čem jste kdy toužili, byla vaše vlastní přítomnost.
Přijměte s úctou vše, co se ve vás pohybuje.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Nikdo se nikdy nedozví, jakou bolest, utrpení, jaké životní zkoušky nebo násilí bylo potřeba, aby se člověk stal tak jemným a milujícím.“

„Těšit se z přítelových úspěchů, to vyžaduje velmi jemnou povahu.“

„Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje nesmírný převažující rozum.“

„Neexistují dvě stejná objetí.
Nic nevoní tak dobře jako vlasy ztraceného přítele, který se rozhodl vrátit.
Nic nepůsobí takovou bolest jako slzy člověka, spadající na vaše rameno.
A nic nerozbuší srdce tak jako snaha dostat se ještě blíž k člověku, kterého milujeme. Ne však nějakou násilnou cestou, nýbrž pomalou a jemnou pěšinkou.“

„Být na obtíž je úlohou hlupáka. Jemný člověk vycítí, zda je vhod či ne a umí zmizet v okamžiku, který ještě předchází onomu, kdy se stane zbytečným.“

„Všechno, co známe velkého, máme od nervózních lidí. To oni a ne jiní se stali zakladateli náboženství a vytvořili veledíla.(…) Vychutnáváme hudbu, krásné obrazy, tisícero jemných požitků, ale nevidíme kolik bezesných nocí stály ty, kteří je vymysleli, co pláče, záchvatů křečovitého smíchu, kopřivek, astmat, epilepsií a úzkosti ze smrti je předcházelo.“

„Zdálo se mi, že v těch jemných, rozechvělých tónech zaznívá všechen smutek světa.
Jako by sám ďábel ronil slzy čistého zvuku.“

„Nechápu, že některé ženy, které tak dobře znají neodolatelnou svůdnost ozdobných hedvábných punčoch, skvělé kouzlo barevných odstínů a čaromoc drahocenných krajek, schovaných v hlubinách intimní toalety, omamnou šťavnatost skrytého přepychu, rafinovaného spodního prádla, zkrátka všechny chytré jemnosti ženské elegance, nikdy nepochopí strašnou nechuť, jakou v nás vzbuzují nevhodná nebo hloupě něžná slova. Jsou chvíle, kdy se slova „miluji tě“ tak nehodí, že se vůbec nesluší.“

„Přátelství žije z jistoty, mlčenlivosti a jemnosti, láska ze síly, rozkoše a strachu.“

„Nalámejte žulovou skálu žiletkami a uvažte loď hedvábnou nití; potom snad svedete tak precizními a jemnými nástroji, jako je lidské poznání a rozum, zápolit proti oněm obrům, lidské vášni a pýše.“

„Tento svět je jako had. Je na dotek jemný, ale jeho jed fatální a smrtící.“

„Flirt - jemné umění, jak učinit muže spokojena sama se sebou.“

„Ženy hledají jemnou duši a mocné tělo.“

„Ve skutečnosti nikdo Freddieho neznal. Byl plachý, jemný a laskavý. Nikdy nebyl tím, co hrál na pódiu.“

„Mám velmi rád společnost dam, mám rád jejich krásu, mám rád jejich jemnost, mám rád jejich živost a mám rád jejich mlčení.“

„Revoluce není slavnostní večeře nebo psaní eseje nebo malování obrazu nebo vyšívání; nemůže být tak uhlazená, nenucená a jemná, tak klidná, vlídná, zdvořilá, ukázněná a shovívavá. Revoluce je povstání, násilný čin, jímž jedna třída svrhne jinou.“

„Básník musí mluvit i sprostě, aby byl jemný.“

„Nehrajeme vyloženě tvrdou nebo jemnou hudbu. Je to prostě naše muzika.“

„Prožívat vděčnost neznamená balit do pozlátka všechny těžkosti, které život někdy přináší. Nejde ani o to, abychom se snažili myslet pozitivně a vyhnuli se tak nepříjemným pocitům. Život prostě je někdy těžký.
Pravá vděčnost se rodí z jemného přijetí bolesti. Přichází ve chvíli, kdy vypláčeme všechny slzy a naše srdce je nádherně prázdné.“

„Jsou určité sprostoty, které se muži příčí - je jich schopna jen žena, krásná a jemná žena.“

„Každá hlava, byť je sebeuniverzálnější, je vždy poznamenána určitým, ať už ostrým nebo tupým, jemným nebo hrubým, dlouhým nebo krátkým, rovným nebo zahnutým nosem.“

„Žádný tvor nemá tak citlivý a jemný sluch jako žena - ta slyší, i když upadne trochu popele z cigarety na koberec.“

„Rozesmáli jsme se a mně se líbilo, jak jí úsměv rozjasňuje zelené oči a jak se jí kolem nich dělají jemné vrásky. Byl jsem ještě kluk. Věděl jsem, že ji miluju, ale nevěděl jsem, co to znamená.“

„Mrtvým zatlačujeme oči zlehka, stejně jemně otvíráme oči živým.“

„Inteligentní lidé pokládají lásku za jemný mechanismus jako povolání hodináře; primitivní lidé ji pokládají za řeznické řemeslo.“

„Velikost lásky je v tom, že spěje od objevení hrubé lásky k poznání jejich jemností.“

„Láska ke stvořením potřebuje s velkou péčí rozšiřovat do rozměru, který je pro ni vhodný, proti povrchnosti, která se objevuje při prvotním poznávání, způsobem, jenž nemá žádné opodstatnění ani v Tóře ani v praktickém morálním životě, jako by zdánlivě láska měla vnitřní rozpory či byla přinejmenším lhostejná, a přitom vždy láska potřebuje naplňovat celého člověka. Nejvyšší místo v lásce ke stvořením musí zaujímat láska k člověku, a ta se musí rozprostírat nad celým lidstvem, přes všechny rozdíly názorů, náboženství a víry, přes všechny rasy a podnebí, je správné pochopit různé národy a lidská shromáždění a jak jen to je možné poznat jejich kulturu a jejich vlastnosti, aby člověk poznal, jak založit lásku k člověku na základech, které mají blízko k činům. Neboť jen duši plnou lásky ke stvořením a lásky k člověku může uchopit láska k národu geniální záplavou a velikostí myšlenek a činů. Úzkost obzorů, která způsobuje, že člověk vidí ve všem, co je za hranicí speciálního národa, či dokonce jen za hranicí Izraele, jen ohavnost a nečistotu, patří ke strašlivému tmářství, jež způsobuje celkovou zkázu stavby myšlenkového dobra, k jehož světlu se upíná každá jemná duše.“

„Věda je více než jen soubor poznatků. Je to způsob myšlení. Způsob skeptického vyslýchání vesmíru s jemným porozuměním lidské omylnosti.“

„pamatuješ si na svojí první lásku? byla jemná, byla chladná, bylo to všechno najednou. Jako člověk jsem pociťovala všechno najednou, vztek že nemůžu být zrovna s tebou, štěstí jak něco, jak něco může být tak krásné, ale někdy jsem si říkala proč s ním vlastně jsem, proč? neměla bych si dát od toho pauzu? co? mám na vše ještě hafo času ani neznám sama sebe, kdyby se mně někdo zeptal,, jaká je tvoje oblíbená barva" asi bych nevěděla co říct, protože jak už jsem již psala, sama sebe neznám…. nebo bych řekla růžová, protože jsem bezúhonná "barbie" a nebo bych řekla černá, protože jsem neomezený psychouš. Dobře to zase přeháním, ale proč ne? život je jeden přehnaný film o růžové žížale, kterou uklovnul ptáček. co tady vlastně děláme? budeme propadat negativním a depresivním myšlenkám o té žížale, nebo se zaměříme na toho ptáčka? říkáte si že odbočuji, ale teď se zamyslete vy, kdo chcete být? žížala? nebo ptáček?“

„Nesnáším, když vás slyším mluvit o všech ženách jako o jemných dámách namísto racionálních tvorů. Žádná z nás nechce být ve stojaté vodě po celý život.“

„Přítel je ten, jemuž může člověk vysypat obsah svého srdce, pohromadě plevy i zrno, protože ví, že jeho jemné ruce vše vezmou a prosejí, uchovají vše, co stojí za to uchovat a laskavý dech odfoukne zbytek.“

„Oči mrtvých zatlačujeme jemně; jemně je také nutno otevírat oči živých.“

„Láska zmenšuje jemnost žen a znásobuje jemnost mužů.“

„I já jsem přeceňoval důležitost jemných mravů. Je nutno vzdát se tohoto bludu a nevyvyšovat se nad lidi z dob Periklových či Shakespearových. Byly to doby mravů velmi krutých, přesto v nich byla vytvořena díla nevýslovné krásy.“

„Kritika je jako kartáč. U příliš jemných látek se nedá použít, protože pak by z nich nic nezbylo.“

„Jemným a krásným skutečnostem rozumíme nejlépe, jsou-li proměněny v éter vzdáleností v čase.“

„Každý by měl svá slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit.“

„Zřídkakdy v dějinách lidstva přijde na svět muž, který je zároveň ocel i samet, tvrdý jako skála a jemný jako vznášející se mlha, jenž skrývá v srdci a mozku paradox strašlivé bouře a nevýslovně dokonalého duševního klidu.
1959 o Abrahamu Lincolnovi“

„Budova je jako nástroj. Musí vstřebávat všechny pozitivní a zadržet negativní vlivy, které by mohly působit na člověka. Tohoto cíle může budova dosáhnout pouze tehdy, když je odstíněna se stejnou jemností jako prostředí, kde se nachází.“

„Jemně a sračkovitě, jemně a sračkovitě. Naservírujte jim to jemně a sračkovitě, protože tak to chce americké mládí mít, americké mládí nic lepšího nezná.“

„Žena, která je plná něžného milosrdenství a jemné zranitelnosti, je mocná a krásná.“

„Když požadujeme věrnost, myslíme přitom na to, zda ten druhý bude šťastný? A když věrnost v jemném zajetí nemůže být šťastná, opravdu milujeme toho, od koho ji žádáme? A když toho druhého nemilujeme tak, abychom ho učinili šťastným, máme snad proto žádat věrnost nebo oběť?“

„Není nic silnějšího než jemnost.“

„Jsi-li, brachu, ducha mdlého, jak se jemně říká, ze země si k dišputaci vyrej nebožtíka.“

„Vzduch byl měkký, hvězdy tak jemné, příslib každé dlážděné uličky tak skvělý, že jsem si myslel, že jsem ve snu.“

„Po cestách tulipánových květů půjdu rád. Po krásných vlnách vánku, nechat se v květu jemně uhoupat. Láska je křehká jako v letu pták. Nechte své květy ve vánku jen jemně kolébat.“

„Hazel je jiná. Ta našlapuje jemně. Kráčí po zemi zlehka. Hazel zná pravdu: Je stejně pravděpodobné, že vesmíru ublížíme, jako že mu pomůžeme, a je dost nepravděpodobné, že vůbec jedno nebo druhé uděláme.“

„Hlupáci považují všechny jemné lidi za falešníky.“

„Nevyznal se v jemných odstínech jazyka a říkal hned: "Ó, chtěl bych vás vidět nahou."“

„Jazyk novin nesmí být příliš hrubý, ale ani příliš jemný. Však víte, co se obvykle s novinami dělá.“

„Duše jemné a dobromyslné, jazyky drsné a zlomyslné - to je ta nejlepší společnost.“

„Na světě není nic silnějšího než jemnost a něžnost.“

„Revoluce nejsou jemnou záležitostí. Když dobýváte palác prioritou obvykle není pořádek a řád.“

„Och, příznaky lásky! Kdo má tolik jemnosti, aby rozeznal ruměnec hněvu od milostného uzardění.“

„Zachovej si svou jemnost, i když ti vloží do ruky sukovici.“

„Soucit je cit s bolestí druhého. Je znamením jemné duše, ušlechtilého charakteru, velkého srdce, které má dosti místa pro bolesti druhých. Je znamením duše nesobecké.“

„Spisovatel Dovlatov rozpoznává příliš omezenou škálu jemnosti duše. Roztok jeho prózy není silný ani spalující. Nejsilnější literatura je literatura tragická. Ten, kdo nepracuje v žánru tragédie, je odsouzen k druhořadosti, aťsi ho budou vydávat do aleluja. Se slabým světélkem v rukou velkým lesem temnoty neprojdeš.“

„Drakeova podstata byla tak široce otevřená, daly se za ním konstruovat rozlehlé krajiny. Byla to velmi jemná, senzitivní hudba, ale obsahovala enormní množství barev. Rozuměl jsem si s ním, ale byl zjevně neuvěřitelně křehký. —John Cale“

„Eduardo Souto de Moura během tří dekád navrhl budovy, které patří do našich časů a zároveň nesou ozvěny minulosti. Jeho budovy mají unikátní schopnost vyjádřilt zdánlivé opaky - sílu i jemnost, autoritu i intimitu.“

„Puntíky mají formu slunce, které je symbolem energie a celého světa a našich životů, mají rovněž formu měsíce, který je tichý. Kulatý, jemný, pestrobarevný, nesmyslný a nevědomý. Puntíky se stávají hnutím.“

„Ať si nikdo nemyslí, že zabije hřích několika mírnými nebo jemnými údery. Ten, kdo jednou ranil hada, nepokračuje-li jej bít dokud jej nezabije, může litovat, že vůbec začal ten svár. A stejně tak ten, kdo se počal vypořádávat se svým hříchem, a nepronásledoval jej nepřetržitě až do smrti. “

„Venku žádný druhý Martinů není. To byl nesmírně jemný, inteligentní a skromný člověk. S ním jsem mohl skutečně mluvit otevřeně a lidsky..“

„Sonety jsou vřelé a hřmotné, je v nich mnoho shrnutí, málo jemnosti, jako malinová marmeláda bez smetany, bez kůrky, bez chleba.“

„Ve vodě stál zlatý sloup. Měsíc byl ze zlata – pohyboval se – tál ve svém vlastním lesku – zlato plynulo po vodě – když se naše oči setkaly, neviditelné ruce splétaly jemná vlákna – která vnikala tvýma velkýma očima do mých očí a svázala dohromady naše srdce.“

„…jemné jakosti, připomínající nejlepší Italy.“

„Město je zvláštní struktura, jemná a kompaktní, uzpůsobená k tomu, aby chránila plody lidské civilizace.“

„Je jemných mravů, měkce mluví, a tvrdý jako ocel. -- o Fredu Kargerovi“

„Jeho písně jsou strašidelné, neboť se věcí dotýkají velmi jemně.“

„To, co nazýváte stvořením, je jen energií. Vše je ta samá energie. Kámen nebo bůh je stejná energie. Něco je hrubé, něco jemné. Pokud zjemňujete více a více až za určitou hranici, nazýváte to slovem "božský". Dostaneme-li se ale pod určitou mez hrubosti, říkáme tomu zvíře. Ještě krůček pod tuto hranici a nazýváme to neživým. Všechno je to jedna a tatáž energie.“

„Co prospěje člověku, dosáhne svého a umlčí svého protivníka — když přitom ztratí to pokorné, jemné rozpoložení ducha, ve kterém má Pán líbost a kterému zaslibuje svou přítomnost?“

„Ti, kdo trpěli, jsou velmi hořcí nebo velmi jemní.“

„Jurij Jakovlev - brilantní umělec a velmi příjemný, laskavý, jemný.“

„Předložíte-li normálnímu muži skupinovou fotografii školaček nebo skautek a řeknete mu, aby vybral nejhezčí, nemusí bezpodmínečně ukázat na nymfičku. Člověk musí být umělec i šílenec, bezmezně melancholický tvor s bublinkou žhavého jedu ve slabinách a věčným ohněm nesmírné smyslnosti v citlivé páteři (jak se musí hrbit a skrývat!), aby podle nevyslovitelných příznaků - jemně kočkovitého tahu lícní kosti, útlých ochmýřených končetin a jiných indicií, jež mi zoufalství, stud a slzy něhy nedovolí vyjmenovat - okamžitě rozpoznal malého anděla smrti mezi obyčejnými dětmi: stojí tam, jimi nepoznán, a není si vědom své fantastické moci.“

„Spokojeně žít s málem, hledat eleganci spíše než luxus a kultivovanost spíše než módu, být ctihodný, ne vážený a být bohatý, ne boháč, pilně studovat, myslet tiše, mluvit jemně a konat upřímně, naslouchat hvězdám a ptákům…“

„Když ses mi podívala do očí,
stál jsem tam, jako bych byl hypnotizován.
Do páteře jsi mi vnukla pocit,
Pocit teplý, hladký a jemný.
Ale já jsem tam mohl jen ochromeně stát.
Když jsme se políbili, to bylo vzrušení,
vzala jsi mě za ruku a, ooh baby, jak mě zamrazilo.
Měl jsem chuť tě pořádně chytit,
Stisknout a stisknout vší silou.
Ale já tam jen ochromeně stál.“

„Rezervovanost, jemnost, právě tak jako smělost a hrubost, se jeví ženě tu jako projevy úcty, tu jako urážka. Vše závisí na hodině. Co je někdy urážkou ve dne, je někdy poctou o půlnoci.“

„Odpuštění je tou jemnou nitkou, která spojuje lásku i přátelství. Bez odpuštění se možná jednoho dne nedočkáte ani dítěte.“

„Chtěl bych psát básně tak, jako dělníci v lomech dělají dlažební kostky. Psát o těžkých věcech a být jemný.“

„Spánek nepřichází. Hvězdný prach mi rozostřil zrak. Oči smutně hledí do temného vesmíru, hledají jeho melodii ve vánku, jak jemně otíral a hladil cizí tvář. Když jsem zavřel oči. Položil hlavu. Vedle ní na polštář.“

„K čemu nás nepřehlédnutelný příchod děťátka nutí? Abychom se oba, muž i žena, napojili na ženskou stránku naší bytosti a naší sexuality, která je jemná, pomalá, citlivá, tvořená něžnostmi a objetími.“

„Naše vědomí je štítem v jemné hře manipulace.“

„Venku žádný druhý Martinů není. To byl nesmírně jemný, inteligentní a skromný člověk.“

„Ty a já, okouzlující proces se odvíjí, jako jemná vrstva odstínu, aby vybudovala hloubku, přičemž světlo a stín vyvolávají emocionální reakci. Ty a já, rozmanitá linie a měkké zaostření propůjčují snovou kvalitu. My, bezproblémově se kombinujeme a doplňujeme.“

„Projekt Sebevražda Help, který jsem vytvořil pod W.U.C., je jako bič z kašmíru. Jemný na dotek, ale nese v sobě bolest. Snažím se pomoct ostatním, i když vím, že to někdy hodně bolí – je to těžké, ale o to opravdovější.“