Citáty na téma otázka

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku: Co vlastně ženy chtějí?“

„Je lepší položit otázku a vypadat hloupě pět minut, než se vůbec nezeptat a být hloupý celý život.“

„Otázka trápí mě nocí dnem, zda lidstvo či mé já blázen je.“

„Na některé otázky je jedinou rozumnou odpovědí mlčení.“

„Občas je život super, když se zeptáte na zbytečný otázky.“

„Je snazší dělat blbé otázky, než opravovat blbé chyby.“

„Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali.“

„Základní otázka každé lásky: "Jestliže mě pořád miluješ, budeš mě milovat i když odejdu?"“

„Cestování není nikdy otázkou peněz, nýbrž odvahy.“

„Člověk, který má chaloupku, nemůže pracovat takovými prostředky, jako ten, kdo má palác; ale je otázka, nemůže-li být člověk v chaloupce šťastnější, vzdělanější než člověk v paláci. Ovšem běda mu, bude-li se opičit po tom, kdo má palác.“

„Láska je vždy odpovědí, ale když na tuto odpověď čekáme, sex nám podhodí vždy hodně otázek.“

„Existují čtyři otázky životních hodnot... Co je posvátné? Z čeho je stvořena duše? Za co stojí žít a za co stojí umřít? Odpověď na všechny je stejná. Láska.“

„Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?“

„Šílenství je otázkou porovnání. A kdo určuje normu?“

„Je otázka, co je pro vědce významnější, zda znalost faktů či fantazie.“

„Nelíbí se mi jak vypadám. Nikdo nemá rád vlastní vzhled, a pokud má, nechci se s tím člověkem přátelit. Ale všichni víme, v čem tkví naše nejistoty. Otázka, kterou jsem si při psaní kladl, byla:,, Jak tyto nejistoty ovlivňují můj způsob života? Jak si kompenzuji to, že na sobě něco nemám rád? Co dělám, abych to zakryl?“

„Nepouštěj se do diskusí! Není-li už zbytí, polož otázku, která nemá s tématem nic společného, a škodolibě přihlížej, jak tvůj společník nechápe, o co jde. A v ten okamžik změň téma.“

„Dřív jsem nechápal, proč jsem nedostal odpověď na svou otázku, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát.“

„Neexistují hloupé odpovědi, pouze chytré otázky.“

„Otázka nezní "stačí ti to, co máš?", ale spíš "stačíš na to, co máš?"“

„Neřešitelná otázka: Jsem zlomen? Upadám? Skoro vše tomu nasvědčuje (chlad, tupost, nervový stav, nesoustředěnost, neschopnost pracovat, bolesti hlavy, nespavost), proti tomu svědčí skoro už jen naděje.“

„Hudba lidi spojuje na intimní úrovni. To, co se s Joshem snažíme dělat, je reprezentovat kohokoli, kdo má stejné otázky jako my.“

„Zrada je jen otázkou peněz.“

„Každé ráno jsem se podíval do zrcadla a ptal se sám sebe: Kdyby dnes byl poslední den mého života, udělal bych to, co hodlám dnes dělat? Kdyby odpověď na tuto otázku byla ne několik dní po sobě, věděl bych, že musím něco změnit.“

„Funkce v zaměstnání ani zdaleka neodpovídá na otázku "Co děláte?"“

„Kdykoli se chystáte u někoho najít chybu, položte si následující otázku: Která moje chyba se téměř podobá té, kterou se chystám kritizovat?“

„Dvojice - to jsou dva lidé, kterým se daří dobře až večer. Partnerství začíná ráno a trvá celý den. Partnerství řeší všední, banální, nudné, trapné a tísnivé otázky - rozpočet, nákupy, zmatky, únavy, opravy bot či vymalování bytu, ledacos a všechno.“

„Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázka času.“

„Chceš-li to dotáhnout vysoko, neklaď otázky a nedávej najevo, jak jsi chytrý.“

„Při otázkách na smysl života odpovídejte skutky.“

„Má práce ukazuje jen to, že nemusíme přijímat představu vesmíru, který vznikl jako výsledek Boží myšlenky. Ale pořád zbývá otázka, proč se vesmír vůbec obtěžuje existovat. Chcete-li, můžete definovat Boha jako odpověď na tuto otázku.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Pro ty, kteří věří v Boha, je zodpovězena většina velkých otázek. Ale pro ty z nás, kteří nedokážou přijmout, že Boh existuje, velké odpovědi nejsou vyryté do kamene. Přizpůsobujeme se novým podmínkám a objevům. Jsme poddajní. Láska nemusí být příkazem ani vírou. Jsem můj vlastní bůh. Jsme zde proto, abychom odnaučili učení církve, státu a našeho vzdělávacího systému. Jsme tady, abychom pili pivo. Jsme tady, abychom zabili válku. Jsme tu proto, abychom se smáli na podivínech a žili naše životy tak dobře, aby se smrt bála nás odnést.“

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

„Ty chceš vědět, proč jsem přerušil učený rozhovor, abych se ohlédl za krásnou ženou? Lituji tě, můj příteli, protože tohle byla otázka slepce.“

„Vím, co je láska. Láska znamená, že už se nekladou žádné otázky.“

„Láska je jediná a uspokojivá odpověď na otázku lidského bytí.“

„Na otázku, zda jsem pesimista nebo optimista odpovídám, že mé poznání je pesimistické, ale mé chtění a naděje jsou optimistické.“

„Láska je odpověď. Ale zatímco čekáš na odpověď, sex přinese pár docela zajímavých otázek.“

„Moudrý člověk se může naučit víc z hloupé otázky než hlupák z moudré odpovědi.“

„Odpověď na otázku, co tedy se sezonními depresemi dělali lidé před vynálezem antidepresiv, je více než jednoduchá: Nic. Nemedicinalizovali přirozený stav – smutek přicházející s podzimem, s koncem vegetačního cyklu – a podzimní rozlady chápali jako zákonitou součást roku, jako pouhou reflexi všeobecného umírání, které příroda každý rok na podzim podstupuje.“

„Člověka posuzujeme spíš podle otázek než podle odpovědí.“

„Hlava zná jen otázky - srdce zná jen odpovědi.“

„Otázka, která mě někdy znejistí: jsem bláznivý já nebo ostatní?“

„Jak si máte věřit v nové práci, když jste nikdy předtím nic podobného nedělali? Jak si věřit ve společnosti, když jste byli celý život neoblíbení? Jak si věřit v současném vztahu, když ty předchozí skončily fiaskem? … Paradox sebedůvěry nevyřešíte tím, že si budete namlouvat, že vám nic nechybí a že máte vše, o čem jste vždy snili. Řešením je naučit se cítit se dobře i přesto, že něco potenciálně postrádáte:
Sebevědomí podnikatelé jsou sebevědomí, protože dovedou zvládat neúspěch.
Muži věřící ve své svůdnické dovednosti jsou sebevědomí, protože dovedou zvládat odmítnutí.
Lidé sebevědomí v otázce vztahů se smířili s tím, že čas od času je někdo může zranit.“

„Kdokoliv, kdo je připraven učinit z národní otázky otázku svou vlastní do té míry, že nezná žádný vyšší ideál než blaho svého národa; kdokoliv, kdo porozuměl naší skvělé národní hymně „Deutschland über Alles“ v tom smyslu, že nic na světě nezastíní v jeho očích Německo, jeho lid a zemi – ten je socialistou.“

„Není ještě rozřešena otázka, zda šílenství je či není nejvyšší inteligencí, zda mnohé z toho, co je slavné, zda všecko, co je hluboké, nepochází z choroby myšlení, z útvarů mysli povznesené nad obecný rozum.“

„Až spatříš z vrcholku hory, že jsou tvé otázky rozhřešeny, říkáš si: "Jak to, že jsem to předtím nepochopil?" Jako by předtím bylo co k pochopení.“

„Všichni jsme někdy prožili celé dny a týdny bez jediného láskyplného projevu svých bližních. V takových obdobích musíme víc zatopit a snažit se osvětlit temnou místnost, v níž se proměnil náš život. Dokážeme-li milovat, budeme také s to lásku přijmout; je to jen otázka času.“

„Chtěl bych umřít s vědomím, že má před sebou lidstvo světlou budoucnost. Pokud se nám podaří vyřešit otázku udržitelných zdrojů a jestliže budeme na dobré cestě k tomu stát se multiplanetárním druhem se zdravou civilizací na jiné planetě – a postavíme se s nejhoršímu scénáři v podobě konce lidského vědomí – to si myslím, že by bylo skvělé.“

„Čistý projev lásky aneb být či nebýt
… co se stane s lidmi, že o tohle během dospívání přijdou, proč zabíjí v sobě tu čistotu… proč svět je jedno velké jeviště… kde nikdo neví pro danou roli co jest vlastně tou realitou/ jestli ta hra či ta beznaděj v reálné mysli… teď přišlo mi významu k otázce být či nebýt: chceš-li být/ tedy žít ve společenství, nezbývá než nebýt/ tedy opomenout co jsem… a nebo nebýt/ tedy opustit své společenství a po té být/ tedy sám sebou, což v prostoru který nabízí nám matička Země pod záplavou přemnoženého lidstva vede k tomu, že nebýt nabírá jiných rozměrů., kdy jest člověk, který je hloubavěji myslí obdařen, nachází cestu v nebýt definitivně. A tak hledat cestu jak BÝT, tedy býti definitivně, může vésti k šílenství a člověk musí kontra této realitě vésti boj čistým sobectvím, což popírá vše dobré, a tak otázka o bytí se stává kruhem ze kterého není cesty ven a tak nevědomí je tedy spásou, a proto svět je tímto zaplaven… proto myslitelé končí v depresích, alkoholem, drogami či na provaze vázaného do korun stromů, které mají sílu tě nést neb jejich řád jim umožňuje kvést, dýchat, pít i odpočívat a v případě, kdy jeden prvek zmizí- zaniknou uschnout, rozpadnou se, dají život druhým… nebo zmizí v poušť……“

„Hlupák dovede během hodiny dát víc otázek, než moudrý člověk odpovědí za celý život.“

„Láska, která není opětovaná, je jako otázka bez odpovědi.“

„Darovat znamená něčeho vzdát se / potěšit příjemce a tím i dárce / nicméně všechno je otázka vkusu… / Tak zavři oči a otevři pusu“

„Častá otázka, která se objevuje ve světě podnikání je "proč?" To je určitě dobrá otázka, ale stejně důležitá je otázka, "proč ne?"“

„Pokud hraji hloupou dívku a kladu hloupé otázky, musím se tím řídit. Co mam dělat? Vypadat chytře?“

„Zvířata jsou velmi milí společníci - nekladou otázky a nekritizují.“

„V přírodě je přežití a úspěch otázkou těch nejschopnějších a nejpřitažlivějších.“

„Život jsou otázky, ne odpovědi.“

„Musel jít, aby se stal andělem. — Courtney k Frances na otázku, kde je Kurt“

„Moudrý člověk se z hloupé otázky může dozvědět více než blázen, který se může poučit z moudré odpovědi.“

„Otázkou zní, kam až je člověk schopný zajít, aby ho druhý miloval. Nikdy neztrať sám sebe. Ten správný člověk tě bude milovat, aniž bys vynakládal úsilí. Láska není o zásluhách. Lásku si nemusíš zasloužit. Milovat, neznamená dávat ze sebe maximum. Takhle bezpodmínečná láska nefunguje. Je to, totiž čistá láska bez podmínek.“

„Zdánlivě to nyní vypadá tak, jako bychom byli vytvořili takovou českou vládu, která dovede do říše celý český národ. Chtěl bych zdůraznit, že poněmčení zamýšlíme, ale pouze těch, kteří jsou skutečně k poněmčení způsobilí. Počítám zhruba se 40 až 60 procenty…
Těm, kteří jsou způsobilí poněmčení, by se později pokud možno zprostředkovala práce v říši, aby se sem vůbec nevrátili. Ti, kteří poněmčení způsobilí nejsou, se odešlou po otevření osídlovacího prostoru kolem Ledového moře, v němž umístíme v budoucnu koncentrační tábory pro 11 miliónů židů z Evropy. Tam bychom pak mohli usadit Čechy, kteří nejsou způsobilí poněmčení. Jejich úkol by byl pozitivní, udělali bychom z nich dozorce, předáky, měli by možnost přivést si sem rodiny…
Dalším problémem, a to nejdůležitějším, je otázka českých škol a za druhé otázka mládeže. Obě budou vyřešeny společně… Zde je třeba uhodit především na české učitelstvo, které je sborem vychovatelů opozice. Tady do toho musíme jasně říznout. Není technicky možné dát zavřít všechny české učitele a vytrhnout mládež z dosavadního ovzduší. To půjde bezpochyby při českém postoji k těmto věcem asi nejlépe na poli sportu…“

„Já jsem romskou otázku už vyřešil. Já už žádnýho Roma neznám. Pro mě Rom je nepoznatelnej, protože má v občance napsaný »národnost česká«. Oni pak za mnou přijdou a říkají: ‚Vy nevidíte, že jsem černej?‘ Odpovím, že nevidím. Pro mě to je normální občan, co má svá práva a povinnosti.“

„Otázka zní: Je a bylo kdy vůbec lidstvo schopno štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoli. Celé neštěstí člověka spočívá v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené.“

„Musí nějaký tvor přinášet lidstvu konkrétní užitek, aby měl právo na život? Otázkou k čemu je dobré, žádáte po zvířeti, aby zdůvodnilo svou existenci, aniž jste se sami pokusili zdůvodnit svou vlastní.“

„Základní otázka, kterou si tu je třeba položit, zní: Proč se vlastně chovají tak, jak se chovají; proč dělají vše to, co ve svém souhrnu vytváří ten impozantní dojem totálně jednotné společnosti, totálně podporující svou vládu.
Myslím, že každému nepředpojatému pozorovateli je odpověď zřejmá: žene je k tomu strach!“

„Potíž s pokládáním otázek je,
že někdy dostanete odpovědi, který nechcete slyšet.“

„Ten, kdo zná všechny odpovědi, nedostal všechny otázky.“

„Skutečnou otázkou života po smrti není to, zda existuje, nebo ne, ale pokud existuje, jaký problém to vlastně řeší.“

„Skutečnou otázkou není, zda existuje život po smrti. Skutečnou otázkou je, zda žijete před smrtí.“

„Jak člověk stárne, řeší už jen dvě otázky: Kolik ještě? A jak s časem, co mu zbývá, naložit?“

„Odpověď na otázku: „Co dělal Bůh předtím, než stvořil svět?“ Seděl v křoví a řezal pruty, aby dal na zadek těm, kdo kladou takové otázky.“

„Generálové ode mne odcházeli nespokojení, zatrpklí a v zoufalé náladě. A já jsem si znovu položil otázku: Rozhodl jsem v celé té hrozné věci správně? Události, které přijdou - neodsoudí mne? Tyto otázky se mi pravidelně vracely.“

„Při zkouškách většinou hlupáci kladou otázky, na něž moudří ani nemohou odpovědět.“

„Láska, to je otázka kvality sliznic.“

„Iluze máme každý, ale je otázka, mám-li vědomě dělat někomu iluzi, to jest lhát.“

„Člověk nikdy nepřestane být zmaten, divit se a klást si nové otázky.“

„(odpověď na Čapkovu otázku: „A co jiní náboženští géniové, řekněme Buddha, Lao-Tse?“)
Hledají-li v nich někteří moderní Evropané náboženství vyšší než Ježíšovo, je to, myslím, z kulturní únavy; potřebují něco exotického, co by podráždilo umdlenou náboženskou fantasii. I na tom vidět moderní náboženskou krisi. Mám pochopení pro orientální moudrost resignace, ale moudrost lásky účinné je mnohem vyšší.“

„Nedávno jsem se strašně zlobil – už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po treninku na pivo – ale po tréninku. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal.“

„Normálnost je pouze otázkou konsensu; to znamená, pokud si hodně lidí myslí, že je něco správné, pak to správné začne být.“

„To není poctivá otázka a ty to víš. Vždycky něco zbude. To jest pokud to, co bylo, bylo skutečné. Pokud nebylo, pak na tom nezáleží. Když ano, něco zůstane, kousíček lásky, troška nenávisti, zoufalství, výčitky, touha. Ledaco. Ale něco jistě.“

„V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?" Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.“

„Zeti Viku Oliverovi odpověděl na otázku, které osobnosti pokládá za největší: „Stalina, Roosevelta, Mussoliniho.“ „Proč Mussoliniho?“ „Ten je vůbec největší ze všech. Měl odvahu dát zastřelit vlastního zetě.““

„Čím víc víš, tak si uvědomuješ, že nejlepší je žít přítomným okamžikem a užívat si toho, co ti život nabízí a co skutečně máš, že máš zdravou rodinu, že jsi zdravý ty a na ničem jiném nezáleží. Protože už víš, že nic a nikdo tu není napořád. Protože už víš to, že když žiješ přítomným okamžikem, není prostor myslet na to, co bylo nebo co bude, což jsou většinou otázky, které nám probouzejí ten strach nebo bolest.“

„Nalézt problém je důležitější, než nalézt řešení: otázka obsahuje víc než odpověď.“

„Nemůžu jednat s tiskem; nenávidím všechny ty Beatles otázky.“

„Co to sakra je? – Otázka, kterou si možná položíte, pokud si tuto otázku přečtete.“

„Kokain je takové opravdu zlé kafe. — na otázku co řekla své dceři o drogách“

„Ale žádný vysoko vzrostlý, vznešený strom se ještě nikdy nevzdal svých temných kořenů. Roste nejen nahoru, nýbrž také dolů. Jistě je naprosto důležité to, kam člověk jde; ale stejně důležitá mi připadá otázka: Kdo kam jde? A ono "kdo" vždycky vede k "odkud".“

„Otázkou není, zda mít nebo nemít pasivní příjem. Otázkou je kdy ho budete mít?“

„Otázka, kterou byste si měli klást, nezní, co chci a čeho chci dosáhnout, ale co mě baví a vzrušuje.“

„Je otázka kdy jedinec, který nějakým způsobem zpochybňuje moc - přestává být hrdinou a stává se z něj blázen, nebo naopak a nebo obojí. Na konci války jsem viděl lidi, kteří šli s koštětem proti tanku a všichni kolem křičeli: "To je šílenec!" A dva týdny nato, už mu stavěli pomník a dělali z něj hrdinu.“

„Odmítám odpovědět na tuto otázku na základě toho, že odpověď neznám.“

„Jestliže se tě tvůj podřízený zeptá na něco důležitého, zatvař se, jako bys ho považoval za pomatence. Až sklopí zrak, polož mu tutéž otázku jinými slovy.“

„Jestli se ti na tahák nevejde všechna probraná látka, to, co si vynechal, protože "to v písemce určitě nebude", bude otázka za největší počet bodů.“

„Já však původ vidím v uctívání učení- uctívám les, který mi dá dřevo pro stavbu domu, zahřeje v zimě, skrývá potravu. Uctívám zvěř protože mi dává maso, kožich aj, uctívám šelmy pro schopnosti lovu. Uctívám moře pro moře ryb atd atd atd.
Čas plyne a lidé usazení v místě, mají čas přemýšlet nad mementem jednoduchých otázek jako jsou, proč, kvůli čemu, jak atd. Svět dostává pozemské hranice a člověk hledí vzhůru, noc co noc pozoruje hvězdy, planety, každé ráno uctívá slunce, které nese život a večer nechá zemi spát. Už jen krok zbývá k vyznávání bohů.
Pohádky a příběhy které si lidé generačně předávali a mísili k nim nové, brzy opomněli na původce a hle vznikla božstva. Bůh tedy znamená vědět a propagace i znásilňování druhých svými božstvi je dle mého názoru nejvíc stupidním počinem v historii lidstva. Je to jako by se sešli jednotliví kuchaři ze všech koutů světa a hlásali, že právě jejich kuchařka (kniha) je ta jediná správná a pokud nepřijmeš tato slova, mám ve jménu spisovatele mojí knihy právo tě donutit přijmout mou knihu za vlastní i za cenu, že tvou knihu spalím a zabiju každého kdo tvou knihu četl, vlastní či zná její obsah. Některá náboženství jsou jsou k druhým tolerantní, ale pokud přečtěte vše, co se o daném náboženství píše, zjistíte že pravá příčina je v aroganci a v opovrhování náboženstvích jiných.
Co mi z toho tedy vyplývá? Náboženství je stupidní přežitek a špatného chápání významu slova Bůh, tedy vědět. Přijde mi, že na téhle planetě neví už nikdo nic a je úplně jedno, že se píše rok 2016 neboť inelekt lidstva zamrzl již dávno a není cesty ven.
Pro mě tedy Bůh je výsměchem pravému významu slova a dokud to lidstvo nepochopí nikdy se neposune vpřed a možná lépe ať vyhyne…“

„Každý by měl mít hluboký zájem na tom, aby rozuměl otázce peněz.“

„V celém vesmíru je energie. Je tato energie statická nebo kinetická? Je-li statická, jsou naše naděje marné; je-li kinetická - a to víme jistě -, pak je to pouhá otázka času, než se lidem podaří připojit svou mašinérii k samotnému kolu přírody.“