Citáty na téma zbožnost

„Ani ateisté nejsou osvobozeni od zbožných přání.“

„Dobře prorokoval Izajáš o vás pokrytcích, jak je psáno: Tento lid ctí mé rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.“

„Zbožnost korunuje a posvěcuje lásku. Náboženství bez lidskosti nemůže být správné; lidskost bez zbožnosti nemůže být úplná.“

„Jediný okamžik přijetí všeho, co je, je lepší než tisíc let zbožnosti.“

„Je mnoho rušivých vlivů, mnoho světských starostí. Asketa se nenechá
vyrušovat ničím. Přinášejí mu chleba a vodu, má rohož, na které leží, a může věnovat každou
hodinu modlitbě, meditaci a kontemplaci Boha. Jak snadné je vidět Boha za takových okolností!
Jak jednoduchý úkol! Ale dejte mu manželku a děti! Ať vidí Boha v dítěti, které potřebuje vyměnit
plenky ve tři hodiny v noci. Ať vidí Boha v nájemném, které je třeba zaplatit každý měsíc. Ať vidí
ruku Boží v nemoci manželky, ve ztraceném zaměstnání, v horečce dítěte, v bolesti rodiče. Tady
hovoříme o zbožnosti.
Chápu, že vás ten věčný boj unavuje. Ale říkám vám tohle: Budete-li mě následovat, váš boj skončí.
Žijte v Božím prostoru a všechno se stane požehnáním.“

„Zbožnost spojená s leností a doufáním, že "to přijde", je nemohoucnost sama.“

„Dnešní lidé by Ježíšovi uvěřili na slovo, ale církev nepovažují za věrohodnou. Protože to prostě již nejde! Ježíš například říká: buďte chudí. Papež a biskupové bydlí v palácích. Ježíš říká: mluvte pravdu a nepřísahejte. Každý biskup v Německu musí složit úřední přísahu na ústavu a každý teolog na učitelský úřad církve. Ježíš říká, že máme lidi osvobozovat od jejich démonů a nemocí. Nyní naši teologii a církevní zbožnost zatěžuje podezření, že již po mnoho století zavádí lidi do duchovního utrpení absurdní morálkou týkající se sexuální sféry. Ježíš říká: nesuďte. My máme kodex církevního práva, který se - ve dvou hlavách - neskládá z ničeho jiného než z trestů.“

„V náboženství stejně jako ve válce a všude jinde nedojdete
útěchy tak, že ji budete vyhledávat. Hledáte--li pravdu, můžete nakonec
dojít útěchy: hledáte-li útěchu, nedostane se vám ani útěchy ani pravdy -
jedině lichotek a zbožných přání zpočátku a zoufalství nakonec.“

„Můj hněv je pouze kypění mé zbožnosti.“

„Jsem opravdu rád, že ve skutečnosti neexistuje žádný neustálý, neotřesitelný, nevyvratitelný božský dohled – božská Severní Korea, v níž žádné soukromí ani žádná svoboda nepřichází v úvahu od okamžiku početí a nikoli do okamžiku smrti, ale i poté. Byl jsem v Severní Koreji a vím tedy, jak by zbožný stát vypadal. Vím, jak by to vypadalo modlit se k Bohu od rána do večera. Viděl jsem to na vlastní oči. A je to ta nejodpornější, nejdepresivněší a nezbytečnější bezduchá věc, kterou si můžete představit. Ale v Severní Koreji můžet aspoň zemřít nebo odejít. Křesťanství Vám tohle nedovolí…“

„Nábožný zpěv může i srdce kamenná roztaviti v slzy; zpívati zbožně je zaměstnání andělské.“

„Zbožní umírají, a jejich smrt je jim vysvobozením; bezbožní hynou, a jejich smrt je jim zkázou.“

„Většina z
nás se zbavila předválečných zbožných přání v mezinárodní politice. Je
načase, abychom totéž udělali i v náboženství.“

„Opravdu zbožný člověk se zrodí okamžikem, kdy přijme zodpovědnost za sebe sama, okamžikem, kdy řekne: ‚Cokoliv, co jsem, záleží jen na mně – ne na minulosti, ale na přítomnosti. Záleží na mém rozhodnutí v tomto okamžiku, a jestliže ho chci změnit, mám naprostou svobodu to udělat.‘“

„Zažil jsem,“ píše hrabě, „že chytří lidé mohou zhloupnout, že z moudrých lidí se mohou stát pošetilci, z pravých proroků lháři, z těch, kdo milovali pravdu, lidé falešní. Žádná z lidských ctností na tomto světě není stálá kromě jediné: kromě pravé zbožnosti. Víra nás nemůže zklamat, protože nám na tomto světě neslibuje nic. Opravdově věřící člověk nás nezklame, protože nehledá na světě žádné výhody. Uplatněno na životy národů to znamená: Tyto národy marně hledají takzvané národní ctnosti, které jsou ještě pochybnější než ctnosti individuální. Proto nenávidím národy a národnostní státy. Moje stará vlast, monarchie, byla velkým domem s mnoha dveřmi a s mnoha místnostmi pro mnoho druhů lidí. Tento dům byl rozdělen, rozpolcen, zničen. Nemám tam už co pohledávat. Jsem uvyklý žít v domě, nikoli v kabinách.“

„Vánoční naděje na mír a dobrou vůli mezi všemi lidmi nemůže být nadále odmítána jako zbožný sen nějakých blouznivců.“

„Bohové ať zbožným dopřejí lepší úděl.“

„Bohové vidí zbožné skutky.“

„Obcujte s kterýmikoli jinověrci, aby bylo patrno z otcovského a bratrského se chování, jež sdruženo býti má s pokorou a trpělivostí, že vše děje se z toužebnosti po jejich spáse, cokoliv se počíná s nimi. V úkonech svých ať zachovávají slušnou obezřetnost, vyznačují se zbožností a čistým svědomím a tak příkladem života svého táhnou jinověrce k náboženství katolickému. Nechať nikdy nevystupují z mezí skromnosti a mírnosti a varují dávat příležitost špatného příkladu.
Z pastýřského listu pro misionáře působící mezi českými nekatolíky z 20. března 1652.“

„Veliké vzory jsou dobrou a silnou potravou duše. Na výši lidstva panuje božský, čistý vzduch, a ten nás sílí tak, že rádi se noříme ve zbožné rozvažování.“

„Pro skutečně zbožného člověka nic není tragické. Wittgenstein In: R. Rhees, Personal recollections, kap. 6.“

„Péče vzděláváti srdce dítek ke zbožnosti a cnosti jest povinností tak svatou, že se dopouští jakési vraždy na lidech, kdo ji zanedbává.“

„Zbožní a věřící jak jen křesťané mohou být, dovolávají se Boha s celou vroucností duše a zároveň se v jeho jménu dopouštějí nejhanebnějších nelidskostí dějin.“

„Lidé mohou odmítat vidět pravdu našich argumentů, ale nemůžou uniknout důkazu zbožného života.“

„Kapka vědy způsobuje nevíru. Celý pohár přivádí ke zbožnosti.“

„Míra je nejlepší. Je třeba ctít otce, ochotně naslouchat a ne mnoho tlachat, nenávidět bezpráví, zachovávat zbožnost, občanům radit co nejlépe, ovládat rozkoš, nedělat nic násilím, vychovávat děti, odklízet sváry, odpůrce lidu pokládat za nepřítele, brát si ženu z rovných, neboť vezmeš-li si ji z mocnějších, dostaneš pány, ne příbuzné.“

„Někdy naše nejlepší úmysly, se špatně vykládají. Někdy nám připravují i pomluvy. Tato pronásledování nepocházejí jenom od našich nepřátel, nýbrž také od lidí dobrých, zbožných, dokonce svatých, třebas i zapsaných do Rytířstva Neposkvrněné Panny Marie. Není větší bolest než vidět, jak tito lidé nám kladou překážky na všech cestách s úmyslem oslavit Pána Boha, jak se snaží zničit to, co jsme postavili, jak se namáhají oddálit nám duše… A přece, i když je všechno proti nám, zůstává nám jako maják a jako magnetická střelka svatá poslušnost, jež nám zjevuje vůli Neposkvrněné. Představení se mohou mýlit, ale já, když je poslechnu, se nemýlím. Jestliže mně poslušnost dnes řekne ano a zítra mně řekne ne, pak dnes vykonám ano a zítra ne, a nikdy neřeknu, že jsem se zmýlil…“

„Dobří a praví zbožní lidé, jejichž stopy máme následovat, nejsou ti, kteří s tím dělají tolik povyku.“

„Člověk může být zbožný, a přitom nic necítit. Může se modlit, aby cítil silněji, ale hraje tu roli i nadání.“

„Z pozdního střetu křesťanského stoicismu s islámem se zrodí nejvýraznější tendence zbožného ducha Španělska - mysticismus a fanatismus.“

„Při křesťanu máme hleděti na zbožnost, nikoli na vybranost řeči. Je to zřejmě dílo Boží, že vy, nepříliš učení, máte církev tak pěkně uspořádanou. Ale my, ačkoli se zdáme učenějšími, přece málo prospíváme, poněvadž zanedbáváme kázeň. Proto všemožně uvažujeme, jak ji zavésti. “

„U lásky k bližnímu bez hluboko zakořeněné lásky k Bohu a zbožnosti ochabuje vůle a v pouhý dým přechází tam, kde jde o skutečnou obětovnost a vytrvalou trpělivost.“

„Lidé se pokoušeli vykládat Gaudího v termínech pohanství, svobodného zednářství, buddhismu nebo ateismu. Podle mého byl skutečně mužem, který sloužil zbožné ideji. Bohem nebo spíš bohyní, které se Gaudí klaněl, byla architektura sama.“

„Je to lehčí, zbožně blouznit o národní jednotě, než pro to něco udělat.<br“

„Zbožný zítřka bude mystikem, někým, kdo něco zakusil, nebo nebude vůbec.“

„Je nerozvážnost prozkoumávat, zbožnost věřit, bezpečnost kázat a věčná blaženost znát Trojici.“

„Svědectví Písma je tak jasné, že k němu cokoliv přidávat by bylo nadbytečné, nebylo-li by tomu tak, že svět nyní došel téměř takové slepoty, že cokoliv nezalibují knížata a zástupy, to je odmítáno jako nově utvořené učení a je odsouzeno jako hereze. Zdálo se mi tedy dobré citovat názor některých starých autorů v této věci, aby ti, kteří nejsou zcela zaslepeni ďáblem, mohli zvážit a pochopit, že toto mé mínění není žádný nový výklad Božích Písem, ale jednotný konsensus větší části zbožných pisatelů od dob apoštolů.“

„Pravé pokání není žádnou lehkou záležitostí. Je to důkladná změna smýšlení o hříchu, změna, která sama v sobě ukazuje zbožný zármutek a ponížení — v upřímném vyznání před trůnem milosti — v úplném odstoupení od hříšných zvyků, a zůstávající nenávistí vůči hříchu. Takové pokání je nerozlučný společník spásné víry v Krista.“

„Když jsem viděl, že přemnozí nosívají s sebou vždy a všude ostatky a kosti různých světců, každý k své ochraně a ze své zvláštní zbožnosti, já jsem si zvolil Bibli, svou vyvolenou, za družku svého putování, abych ji nosil s sebou stále a všude po svém boku pohotově na svou ochranu a pro svou ustavičnou útěchu, i v protivenstvích. Za užitečnější věc jsem totiž uznal míti u sebe vždy slova a učení svatých proroků, Krista a apoštolů a evangelistů, nejspasitelněji ke všemu napomáhající a nejlahodněji se mnou rozmlouvající, než jejich kosti neb jiné takové neživé věci.“

„V rozepjaté a zadumané „ruské duši“ (jak o ní ruští myslitelé posléze začali hovořit) prodlévalo přesvědčení, že jednou veškeré ruské snahy a rozpory dospějí k rozkvětu, pouť Ruska se prokáže jako platná, jeho výkony se dočkají chvály, pohrdání Západu se překlopí v úžas a obdiv, země sloučí moc a rozlehlost Východu s kultivovaností Západu a mravní silou pravé zbožnosti a Moskva – „třetí Řím“ a dědic padlé Byzance, jejíž car je „následníkem východořímských caesarů, pořadatelů církve a jejích koncilů, jež ustavily samotné krédo křesťanského náboženství“ – bude hrát rozhodující roli v nastolení nové epochy celosvětové spravedlnosti a bratrství.“

„Pro muže je vrchol vysilujícím zbožným přáním. Pro mne je útočištěm všeho ženského v přírodě.“

„Jsme v božích rukou. Nemusíme si tedy stále znovu měřit svou "duchovní teplotu" a zkoumat, zdali jsme v dostatečné míře vřelí a zbožní. Ani není zapotřebí nutit se do nějakých etických speciálních atp. aktivit. Stačí prostě…přijímat, co On dává, a dávat, co bere. A poděkovat za vše v naději, že i to, co se nám nelíbí a co nás někdy i drtí, může nám On ve svůj čas obrátit k dobrému. Vlastně už to Kristovým křížem i vzkříšením udělal, ale my jsme to ještě nerozpoznali.“

„Moderní evropský pojem náboženství (lat. religio) nemá ekvivalent v řečtině, v hebrejštině ani v dalších jazycích a při překladech se musí nahrazovat pojmy pro zbožnost, kult, povinnost, zákon nebo učení. České slovo náboženství původně znamenalo kult či bohoslužbu, podobně jako dosud v polštině. Latinská religio také původně znamenala svědomité dodržování kultu a pravidel, včetně věšteckých znamení. Teprve v císařském období, kdy se v Římské říši setkávaly velmi různé kulty a bylo třeba společné označení, začal se význam slova rozšiřovat na různá náboženství a pro Lucretia už dokonce znamenalo téměř totéž co pověra v pojetí blízkém ateizmu.“

„V tomto významu jej v novověku převzala většina evropských jazyků (vedle domácích slov pro zbožnost, kult atd.), protože zejména osvícenská kritika náboženství neviděla mezi náboženstvími podstatné rozdíly. Teprve důkladnější poznání a studium zejména mimoevropských „náboženství“ resp. soustav víry ukázalo, že se jedná spíše o eurocentrický omyl. Současná antropologie i etnologie naopak vyžaduje, aby se kulturní a společenské jevy popisovaly z hlediska a v pojmech „domorodců“, lidí, kteří v dané společnosti žijí (tzv. emický přístup). Také někteří protestantští teologové (Karl Barth a jeho škola) toto označení odmítají, zdůrazňují, v čem se křesťanství od jiných náboženství liší a tvrdí, že je naopak kritikou všech náboženství.“

„Podstatou výchovy je to, že je zbožná. Prosím pěkně, co je zbožná výchova? Zbožná výchova je výchova, která vštěpuje povinnost a důstojnost.“

„V pekle i na Zemi existuje zbožné přání.“

„Neposkvrněná učinila mnohé svatými (všechny, kteří se k Ní utíkali). Nedostatek mariánské zbožnosti je špatným znamením.“

„Bůh je životem všech svobodných bytostí. Je spásou všech, věřících i nevěřících, spravedlivých i nespravedlivých, zbožných i bezbožných, těch kdo jsou svobodni od vášní i těch, kdo jsou v nich chyceni, mnichů i těch kdo žijí ve světě, učených i analfabetů, zdravých i nemocných, mladých i starých.“

„Králové měli ve zvyku ctít filozofy, ale kdybych takové měl, ctil bych je jako anděly, kteří by v sobě měli takovou zbožnost, že by nehledali, kde jsou druzí, aby byli první, a kde třetí, aby byli druzí a tak dále.“

„Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.“

„Lidskost bez zbožnosti nemůže být úplná.“