Citáty na téma úzkost

„Jsem přesvědčena, že mi těžké chvíle pomohly lépe pochopit, jak je život nekonečně krásný a v každém smyslu bohatý, a jak úplně nepodstatné jsou věci, které nás naplňují úzkostí.“

„Tvá nespokojenost a úzkost pramení z toho, že neposloucháš svou duši.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Svět má nekonečné možnosti, to mozek má úzké obzory.“

„Láska kvete jen v bolesti. Čím jsou vyznání milenců, ne-li výkřikem úzkosti?“

„Expert je člověk, který udělal všecky chyby, jichž se lze vůbec dopustit, na velmi úzkém poli.“

„Zrození člověka je zrozením jeho strastí. Čím déle žije, tím hloupějším se stává, neboť jeho úzkost vyhnout se nevyhnutelné smrti je stále aktuálnější. Jaká trpkost!
Žije pro něco, co je vždy mimo dosah! Jeho žízeň po přežití v budoucnu mu bere schopnost žít v přítomnosti.“

„Nastane den, kdy se válka mezi Paříží a Londýnem, Petrohradem a Berlínem, Vídní a Turínem stane stejně absurdní a nemožnou, jako je dnes představa války mezi Rouenem a Amiensem, mezi Bostonem a Filadelfií. Nastane den, kdy ty, Francie, ty, Rusko, ty, Itálie, ty, Anglie, ty, Německo, vy všechny národy kontinentu, aniž byste ztratily své individuální přednosti a nádhernou osobitost, budete úzce sloučeny v rámci nadřazené jednotky a vytvoříte Evropské bratrství, stejně jako Normandie, Bretaň, Burgundsko, Lotrinsko, Alsasko a všechny naše provincie jsou spojeny ve Francii. Nastane doba, kdy jediným bitevním polem budou trhy otevřené obchodům a mysli otevřené nápadům. Nastane den, kdy kulky a bomby nahradí volební hlasy, všeobecné volební právo pro všechny občany, uznávaná arbitráž velkého svrchovaného senátu, který bude Evropě tím, čím je tento parlament Anglii, tato sněmovna Německu, tento zákonodárný sněm Francii. Nastane doba, kdy budeme vystavovat děla v muzeích, jako dnes vystavujeme mučící nástroje a divíme se, že takové věci byly kdy možné.“

„Potkáváš četné manželské dvojice, jak se vedou za ruce, neboť spojit se těly je snadné. Jen málo potkáš takových, kdo jsou úzce spojeni tím, co je v nich nejhlubší; jen málokteří jsou oddáni dušemi.“

„Všechno, co známe velkého, máme od nervózních lidí. To oni a ne jiní se stali zakladateli náboženství a vytvořili veledíla.(…) Vychutnáváme hudbu, krásné obrazy, tisícero jemných požitků, ale nevidíme kolik bezesných nocí stály ty, kteří je vymysleli, co pláče, záchvatů křečovitého smíchu, kopřivek, astmat, epilepsií a úzkosti ze smrti je předcházelo.“

„To je to, co je nevinnost. Je to být jednoduchý a důvěřivý jako dítě. Nikoli odsuzující, s jedním úzkým úhlem pohledu, který nás zavazuje. Pokud jste uzavřeni do vzorce myšlení a reakcí, je zablokovaná vaše kreativita.
Chybí vám svěžest a kouzlo okamžiku. Naučte se být znovu nevinní a svěžest nikdy nezmizí.“

„Co se má stát, to se stane a sebevětší strach nebo úzkost to nezmění.“

„Všemohoucí Bože, jenž jsi cesta, pravda i život, ty víš, jak málo je těch, kdo v těchto dobách chodí s tebou. Málo je těch, kdo tebe, svou hlavu, napodobují v pokoře a tichosti, v chudobě a čistotě, v pracovitosti a trpělivosti. Otevřela se cesta satanova a mnozí po ní kráčejí. Přispěj maličkému svému stádci, aby tě nezrazovalo, ale úzkou cestou tě následovalo až do konce.“

„Když myslíte na negativní věci, když myslíte na strach, když myslíte na úzkost, tak do svého nitra jen zvete to, čeho se bojíte.“

„K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?… Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle… Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.“

„Kdyby mi bylo všechno úplně jasné, trávil bych život v hrozných úzkostech a bál bych se, že se ztratím, ale protože všechno a cokoliv je vždycky možné, zázrak nikdy není daleko a divy stále přicházejí“

„Tolik z nás na planetě žije ve strachu; strach plodí celou škálu dalších negativních emocí, jako jsou pocit viny, nenávist, úzkost, stres, panika a vztek. Ty potom narůstají až do nezvladatelné úrovně a my se „zasekneme“. Stáváme se sami tím, z čeho máme největší strach.“

„Pořád si na něco hrajeme, žijeme odpojení od sebe, to plodí deprese, úzkost.“

„Jakmile se žena dostane do úzkých, jejím prvním činem je svalit vinu na nejbližšího mužského.“

„Kdyby byly dveře vnímání očištěny, vše by se člověku jevilo takové, jaké je, Neskonalé. Neboť pokud se člověk uzavře, vidí všechny věci pouze úzkou skulinou ze své jeskyně.“

„Svět má tak úzké obzory, a mozek nekonečné možnosti.“

„V Americe se jezdí pomalu velkými auty po širokých silnicích. Tady se jezdí rychle malými auty po úzkých silnicích.“

„Byla to noc, kdy i nejveselejšího člověka může navštívit lítost, aniž působí příliš nepřiměřeně; kdy se citlivým osobám láska mění v úzkost, naděje klesá v pochybnost a víra v naději.“

„Soucit se zvířetem úzce souvisí s dobrotou povahy. Lze potvrdit, že člověk, který je krutý ke zvířeti, nemůže být dobrý. Soucit se zvířetem pramení tam, kde pramení milosrdenství vůči člověku.“

„Uvědom si, že i těžkosti se dají zvládnout – těžké časy můžeš zjednodušit, úzká místa rozšířit a těžká závaží zlehčit, pokud použiješ ten správný tlak.“

„Ideologie nás rozdělují. Sny a úzkost nás spojují“

„Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situací.“

„Bůh, ano, nejobtížnější ze všech lidských slov. Žádné jiné nebylo tak špiněno, tak rváno. Lidská pokolení svalila tíži svého života naplněného úzkostmi na toto slovo a zatlačila je do země, leží v prachu a nese veškerou jejich tíži.“

„Duhy vznikají z bouřek. Potřebují jen úzký paprsek slunce.“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Věci získávají svou pravou krásu teprve vztahem k našemu životu. Tím jak se splétají do vzpomínek, spojují se v jeden celek s prožitou radostí, úzkostí, tím, jak se stávají rámcem nebo kořením života.“

„Psaní je zkrátka velmi úzce spojené s pravdou a svobodou. Jinak nestojí za to psát.“

„Udělejte si čas a mluvte denně o změnách, které nastaly. Sdílejte spolu vzpomínky a vysvětlete dítěti, že pláč, vzpomínky a mluvení o pocitech jsou normální a dobré cesty, jak se vyrovnat se silnou bolestí. Dítě nebo batole může svou úzkost vyjádřit ve hře, při výtvarné činnosti či zdravotní poruchou, je třeba to postřehnout a tento způsob komunikace uznat. Zároveň je důležité věci nezveličovat a nechat na dítěti, kdy bude se situací vypořádané a přestane se jí zabývat.“

„Úzkost je závratí svobody.“

„Závislost je cokoli, co nás krátkodobě nakopne, utěší, uklidní či jakkoli jinak vyřeší naší bolest, prázdnotu, úzkost či strach, ale dlouhodobě ublíží nám či našemu okolí - našemu zdraví, vztahům, radosti, kvalitě života…“

„Bohatství a statky jeví tím, čím skutečně jsou, tedy ohromným a přebujelým strojem vynalezeným k zajištění trochy zanedbatelného pohodlí… Bohatství a statky jsou nesmírným předivem, k jehož napnutí je třeba celoživotního úsilí, jež každou chvíli hrozí zavalit svého majitele a jež, dokud drží, ač může člověka ušetřit trochy drobného nepohodlí, nedokáže ochránit před žádnou vážnější nepřízní ročních dob. Uchrání před letní přeháňkou, ne před zimní bouří, ale nechávají člověka stejně jako dříve, ne-li více, vystavena úzkosti, strachu, nemocem, nebezpečí a smrti.“

„Láska ke stvořením potřebuje s velkou péčí rozšiřovat do rozměru, který je pro ni vhodný, proti povrchnosti, která se objevuje při prvotním poznávání, způsobem, jenž nemá žádné opodstatnění ani v Tóře ani v praktickém morálním životě, jako by zdánlivě láska měla vnitřní rozpory či byla přinejmenším lhostejná, a přitom vždy láska potřebuje naplňovat celého člověka. Nejvyšší místo v lásce ke stvořením musí zaujímat láska k člověku, a ta se musí rozprostírat nad celým lidstvem, přes všechny rozdíly názorů, náboženství a víry, přes všechny rasy a podnebí, je správné pochopit různé národy a lidská shromáždění a jak jen to je možné poznat jejich kulturu a jejich vlastnosti, aby člověk poznal, jak založit lásku k člověku na základech, které mají blízko k činům. Neboť jen duši plnou lásky ke stvořením a lásky k člověku může uchopit láska k národu geniální záplavou a velikostí myšlenek a činů. Úzkost obzorů, která způsobuje, že člověk vidí ve všem, co je za hranicí speciálního národa, či dokonce jen za hranicí Izraele, jen ohavnost a nečistotu, patří ke strašlivému tmářství, jež způsobuje celkovou zkázu stavby myšlenkového dobra, k jehož světlu se upíná každá jemná duše.“

„Když se dostaneš do úzkých a všechno jde proti tobě a zdá se, že už to déle nevydržíš, nikdy to nevzdávej, neboť to je právě to místo a okamžik, kdy se příliv vrátí.“

„Všímáte si? Stres, úzkost. Věci, které člověka nehubí. Neničí ho tak jako látky, které proti nim začne užívat. Jsou mnohem méně nebezpečné než drogy. Úzkost krásně mizí v rozhovoru. Jen vědět, s kým mluvit. Následky drogy jsou o poznání hrůznější než úzkost. Úzkost uplyne. Změny na játrech, zničené žíly, změny v mozku jsou neodstranitelné. Celá společnost si zvykla na všemocnost léků. Vezmete si tabletku. VŠELÉK. Zázrak. V tom jsme byli všichni vychováváni. Nikdo tenkrát nemluvil o tom, že každý lék je také škodlivý. To je jeden z omylů, který nás všechny poznamenal. Proto nesebejistí lidé dnes hledají oporu a uspokojení v drogách. U většiny toxikomanů najdete alespoň někde vespod sebepodceňování, snahu kompenzovat vlastní komplexy něčím výjimečným. Upoutat na sebe pozornost.“

„Zbytečné tvářit se vesele, když srdce úzkost zužuje. Zbytečné smát se, když oči pláčou. Zbytečné být tím kým jsi, když lidí zajímá kým nejsi“

„Mohu dát za pravdu jen těm, kdo v úzkostech hledají.“

„Mnozí sledují život jen na úrovni talíře. Zapomínají, že i ty nejširší talíře mají přece jen úzký obzor.“

„Můj milý Pán Bůh ráčil mi dávati všecko dobré v celém živobytí mém; nyní pak dává mi píti kalich utrpení. Jist jsem tím, že to činí k mému dobrému, abych skrze žalostivou a ohavnou smrt tou úzkou cestou přišel do království nebeského. Jáť jsem sic nezasloužil toho, aby mne s těmi vzácnými lidmi korunou mučedlnickou poctiti ráčil, ale když se tak jeho Božské milosti líbí; budiž mu ze všeho věčná čest i chvála. Podle [http://texty.citanka.cz/komensky/ Historie o těžkých protivenstvích církve české] od Jana Amose Komenského. “

„Neustále se pokořují rekordy, a přestože bych se měl radovat, pokaždé je mi z toho úzko. Částky, které se dnes platí za umění, jsou skutečně šokující.“

„Nedokážu vysvětlit, proč k němu dochází, ale myslím, že je úzce vázán – všeobecně a aniž by to platilo stále – na pravicová prostředí. Antisemitismus se většinou zahnizďuje lépe v pravicových politických proudech než v levicových. Nemyslíte? Antisemitismus dosud trvá, existují dokonce popírači holokaustu, což je bláznovství.“

„… jsem přesvědčen že verbální jazyk a jazyk hudební jsou spolu úzce spjaty. To se netýká jen vokální hudby. I hudba bez textu v zemí, kde lidé hovoří jiným jazykem, je vnímána jinak.“

„Raději se snažte nekonat dobro, pak se nedostanete do úzkých.“

„„Tak takhle si on obnovuje svět v sobě!“ pomyslel jsem a v témže okamžiku jsem pocítil, jak to bylo myšleno nízce a moralistně. Co já tak vím o jeho snech? Možná jde v tom svém opojení cestou jistější než já v svých úzkostech.“

„Úzkost se mě drží jako zloděj, který se právě chopil peněženky.“

„Nebuďte nevědomí jako zvířata, která nezná nic jiného než následování stáda; quæ pergunt, non quo eundum est, sed quo itur; následují nevědouce, kam by měla jít, ale kam jde většina. Vy jste ale lidé, a máte v sobě rozumnou duši; proto vás vyzývám, nebuďte složeni a utvářeni podle zvyku a příkladu, což jest zvířecké, ale podle nějakého vnitřního poznání a rozumu. Odchylte se od zástupu a doptávejte se upřímně Boha, jakou cestou mám jít? Toho, který se Jej bojí, On sám bude učit cestě, kterou by si měl vybrat. Cesta k tomuto požehnanému konci je velmi úzká, velmi obtížná; musíte na ní mít vůdce – musíte mít lampu a v ní světlo – jinak nemůžete než zabloudit.“

„Quijotovy větrné mlýny jsou pro mě symbolem imaginárních nepřátel. Život sám o sobě je děsivý, všichni máme nějaké obavy. Spisovatel neustále žije v nejrůznějších obavách. Má strach, že mu dojde inspirace, že nedokončí své dílo, že selže. Musí se od toho oprostit, čelit tomu, aby se stal svobodným a mohl psát. Překonáváním úzkostí jako autoři zrajeme. O tom všem píšu. O smyslu života, o smrti a o tom, jak se jí postavit, o sexu, o touze, o moci, o lásce a pocitu věčnosti, který láska může dát, o druhém člověku. O všem, co nazýváme životem. O tom se snažím psát s humorem a tomu mě naučil Cervantes.“

„Univerzity jsou všeobecně považovány za vzdělávací ústavy, v nichž jsou – podobně jako na jiných vysokých školách – vychovávány nové generace odborníků. Souběžně s tímto chápáním univerzity docházelo k jejímu rozdělení a rozpadu nejen do různých fakult, ale do kateder a někdy dokonce k úzké specializaci i v rámci jednotlivých kateder (tak tomu je nejvíc na obrovských univerzitách, z nichž se staly fabriky na absolventy a na nichž se zhusta navzájem neznali ani učitelé téže fakulty, ba někdy ani všichni učitelé téže katedry). Univerzita tak přestala být vpravdě univerzitou a stala se spíše diverzitou či pluriverzitou. Samotní univerzitní profesoři nejčastěji považují ideu univerzity jako společenství učitelů a studentů, kteří jsou sjednoceni ve svém usilování o pravdivé poznání veškerenstva jakožto celku, za zastaralou a překonanou.“

„Jak jsem se za ta léta na vlastní oči přesvědčila, milovat a být milován je něco zvláštního. Mnozí to berou jako samozřejmost, myslí si, že to v nějaké podobě zažil každý. Odvážím se tvrdit, že to tak není. Já v tom vidím obrovský dar. Bohatství. Je tolik lidí, kteří to nikdy nezažili. Není to něco, co najdete na každém rohu. Je to jako výhra v loterii. Stane se z tebe milinonářka. A i když ty peníze jednou dojdou, může ti snad někdo vzít to, co jsi zažila? Může tě snad někdo nařknout, že jsi měla mizerný život? Samozřejmě že ne, vždyť jsi byla milionářka. A něco takového je láska. Přestože Rucio zemřel, přestože možná zůstanu sama až do konce svých dní, důležité je, že to, co jsem cítila, mě už navždy změnilo. Jakmile jsem tohle pochopila, moje úzkost zmizela. A s ní i všechno, co ji provází, všechny její nepříjemné společnice, o které není co stát.“

„Jen se pozorně podívejme na všechny ideologie vytvořené velkými národy. I celé civilizace zničily samy sebe, protože Zákon - Konstanta, kterou se řídili, nebyla priorizovaná podle Zákona Stvořitele. Teď máme opět civilizaci pletoucí dohromady legislativu, různé smlouvy a tajné akce, které Zákon Stvořitele naprosto přehlížejí. Vyřadily člověka z cyklu života, protože mu zakázaly žít na Zemi svobodně, tak aby bylo zachováno naše nezávislé, úzké sepětí s přírodou, která respektuje Zákon Stvořitele. Dnešní „globální oteplování“ a veškeré znečištění lze vyřešit JEDINĚ, když začneme od základů, od samých kořenů. Nemusíme dlouze a nákladně bádat, abychom přišli na to, že životem podle Zákona Stvořitele, ZMĚNOU, veškeré znečištění přirozeně zmizí. To je právě dilema moderního vědeckého systému, že používá deduktivní postoj spolu s principy chemie a reakce. Nyní musíme dosáhnout vyšší úrovně rozlišování a uznat, že Alchymie nebo ZMĚNA je Ona konstanta a odpověď.“

„Myslím, že moje tvorba stále více směřuje od ‚čisté‘ hry k pokusům o vnitřní i vnější osvobození se od strachu a úzkosti. Jako zbraň používám sarkasmus, objektivní a černý humor.“

„Úzkost je strach z vlastního já.“

„Jsi-li v úzkých. Otoč se k tomu kdo je ti nejbližší. Rodina“

„Rap se stal trochu úzkým pro osobnost, kterou jsem měl v 16 letech, chtěl jsem psát jinak a volněji. Bylo potěšením zacházet se slovy, hrát si s nimi, ale brzy to přestala být hra, když jsem ztratil svou matku, brzy se to stalo jediným způsobem, jak se udržet naživu…“

„Specifičnost Wagnerovy hudby zde tkví, řekl bych, v invenci leitmotivů. A ta umožňuje úzký vztah mezi pěveckým hlasem a zvukem orchestru. Díky tomu má orchestrální těleso úplně jinou funkci a vlastně i zodpovědnost. Už není jen složkou, která doprovází zpěváky, ale naopak jejich hlasy integruje, a společně s nimi pak funguje ve prospěch celého díla.“

„Je potřeba si uvědomit, že strach a úzkost také objektivně oslabují naši imunitu, která je zásadním obranným mechanismem v boji proti koronaviru.“

„Duchu Svatý, v tobě můžeme objevit tuto úžasnou pravdu: Bůh si nepřeje utrpení ani strádání lidí, úzkost a strach v nás nejsou jeho dílem, Bůh nemůže jinak než nás milovat.“

„Je jasné, že strach, úzkost ve společnosti v každém případě jsou.“

„Potřebujeme sami sebe poznat, jinak budeme mít deprese a úzkosti.“

„Přesně nevíme, co způsobuje úzkost ze smrti, která se objevuje už v dětství.“

„Přátelství nepotřebuje slova - je to samota zbavená úzkosti ze samoty.“

„Jestli přijde ještě jeden, tak z vás budu mít sociální úzkosti.“

„Vše, co uděláte správně, se rychle rozšíří a ovlivní každého. Váš přístup může prozářit vaše srdce nebo přenášet úzkost. Váš dech může vyzařovat lásku nebo přinést do místnosti sklíčenost. Váš pohled může probudit radost. Vaše slova mohou vyvolat svobodu. Každé vaše jednání může otevřít srdce a mysli.

DAVID DEIDA“

„Na úzké posteli tělo nemůže zaujmout dostatek pohodlných poloh.“

„Jste-li v úzkých, mluvte zeširoka.“

„Metafyzická úzkost je velké útočiště životních ztroskotanců.“

„V práci zapomínám na své trýzně, práce je moje záchrana, nejlepší inspirace zasvitnou mi vždy ve chvílích největší úzkosti a bídy.“

„Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce – jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu – a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života.
Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů – a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu.
Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat.
A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti.
Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče – strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi.“

„Byl jsem namáčknutý na zadním sedadle mezi vyžraná policejní prasata a jen sem tam bylo slyšet tělesné pochody v dutinách fízlů, dobře napasených z estébácké kantýny. Úzký tělesný kontakt s nimi byl sám o sobě hororový zážitek a první část cesty, než jsem otupěl, jsem nebyl schopen vnímat nic jiného než intensivní představu bublajících agresivních tělních tekutin, zpracovávajících v policejních útrobách vyfasovaný proviant, a kroutících se policejních střev, s námahou postrkujících toxické zbytky po knedlo-zelo-vepřu k fízláckým konečníkům a řitím, plným beďarů a opruzenin z policejních židlí, jako kdyby vedle mě seděla popelářská auta, která likvidují směsný odpad.“

„Nikdo nepochybuje o osobní nevidně Jana Pavla II., avšak z Vatikánu stále silněji zaznívají signály, že jeho beatifikační proces už není v centru zájmu. Protože Benedikt XVI. se snaží ozdravit Svatou stolici odsunutím 'staré gardy' úzce spojené se svým předchůdcem, ozývá se stále častěji názor, že blahořečení Jana Pavla II. přenechá až svému nástupci.“

„… člověk lehkovážné povahy, který má rád děvčata a rád pije a jako kněz není pobůžnůstkářský. S komunisty v Českých Budějovicích úzce spolupracuje. V soukromí rád hovoří o děvčatech. Umí několik řečí, měl poměr se strážníkovou manželkou, za což byl přeložen na venkov. - komunistický agent nasazený na Plojhara (hlášení z předúnorového období“

„Ano, ta podobnost mne také naplňuje úzkostí. (Odpověď na dotaz: "Dobrý den, nemáte pocit, že to, co se v naší civilizaci odehrává v poslední době, se podobá konci Římské říše? Morální úpadek, blahobyt a ztráta dalekých obzorů?") “

„Je úžasné psát hudbu – je to jako zpívat tisíckrát za sebou, jako stavět mosty, jako jezdit na kole. Komponování je aktivita, v níž je vše, co jste kdy zkusili. Může to být úzce zaměřené, až maniakální, a v tu samou dobu nekonečně expanzivní.“

„Nepůjdete po žádné úzké vyšlapané cestičce, spíš budete jako všichni předešlí prezidenti postupovat ze strany na stranu po cestě s mnoha rozcestími, vesměs špatně značenými, a přitom se budete orientovat podle mapy, kterou jako by někdo nakreslil v dávné minulosti.“

„Rozumíme úzkostem a bolesti, kterou zažívají rodinní příslušníci, když je nemocný v těžké agonii prosí o smrt. Odpovědí občanské a soucitné společnosti a stejně tak odbornou lékařskou reakcí má v tomto případě být paliativní léčba.“

„Začínala jsem abstraktní lyrikou, odrazy ve vodě, chvěním vzduchu a posléze jsem tíhla k figuře. Moje velké téma je člověk. Snažila jsem se projít realitou. Vyvolávala jsem podoby rodiny, spolužáků a dostala jsem se tak daleko, že jsem se dotkla nějaké hranice, kterou už člověk nemá překračovat. Až jsem se toho lekla. Cítila jsem to jako avízo. Jako úzkost a upozornění: Tam nešlapat, toho se nedotýkat, tím neprocházet.“

„Co se mě týče, nedokážu v sobě zahlédnout primární úzkost ze smrti. Je to ve mně jen chladná myšlenka, jíž schází jakákoliv síla a takříkajíc zakotvení v existenci.“

„Tak jako jsem nepřestal být přesvědčen o správnosti svého socialistického vyznání víry, stejně tak jsem byl přesvědčen, že její zdůvodnění marxismem je příliš úzké a jednostranné, že socialismus musí být více než proletářským socialismem, aby byl vůbec socialismem, a že teoretické zdůvodnění socialismu je třeba teprve hledat. Viděl jsem úkol, neviděl jsem řešení. Nalézt je stálo přede mnou jako palčivá povinnost. A splnit jsem ji mohl jen jako filosof.“

„Židovský národ byl úzce spojen s Palestinou po značnou část svých dějin. V důsledku [druhé světové] války Židé jako národ trpěli mnohem víc než kterýkoli jiný národ. Celkový počet židovského obyvatelstva, který zahynul rukama nacistických katanů, se odhaduje přibližně na šest milionů. Židovský národ proto touží po vytvoření vlastního státu, a bylo by nespravedlivé upřít mu toto právo.“

„Když spatříme práci Veita Stosse, okamžitě spozorujeme její obrovskou uměleckou hodnotu. Drama a úzkost jsou charakteristické rysy mistrovské práce.“

„Vzdělávací systém. Vzdělávání je vždy systém, provázaný celek obsahu, formy, organizace a úzkého vztahu mezi poskytovatelem a uživatelem. Špatný systém nelze změnit ani zlepšit separovanými úpravami jednotlivých dimenzí (jako např. prosté nalití peněz) – ty špatný systém pouze utužují a jeho výkonnost jen zhoršují. Lepšího systému lze dosáhnout pouze změnou organizace všech jeho výše zmíněných složek.“

„Vždycky jsem se chtěl dostat do hlavní ligy. A znal jsem své tajemství: štěstí a načasování. Měl jsem malý a úzký, ale velmi, velmi ostrý talent, a uvnitř toho, jsem tak dobrý, jak to jde.“

„Úzký ekonomický pohled často vede k nepochopení a politickým doporučením, která rozvojové země poškozují, a zůstávají výhodná především pro bohaté země.“

„Čtěte Bibli, čtěte Bibli! Ať ji nenahradí žádná jiná náboženská kniha! Ve všech svých zmatcích a úzkostech zřídkakdy čtu nějakou jinou knihu, a málokdy pociťuji potřebu jiné knihy. Zkoumal jsem ji ustavičně, a vše mé poznání o doktrínách, a všechna má obeznámenost se zkušenostmi a skutečnostmi náboženství pochází jenom z Bible.“

„Nemůžeme zapomenout na to, že podle II. vatikánského koncilu je dobro lidí, společnosti a církve úzce propojené s blahem společenství manželů a rodiny. Osud lidstva závisí na rodině.“

„… mlhavá koncepce (básnického jazyka u formalistů) byla do značné míry ovlivněna naivní futuristickou představou o zvláštním jazyce poezie, o možnosti bezprostřední shody básnických a jazykových příznaků. V důsledku toho byla teorie básnického jazyka formalistů jenom nekritickým přenesením úzce směrově, futuristicky chápané básnické struktury na jazyk a jeho formy.“

„Namísto abychom veřejně přiznali potřebu určitého společenského vybavení (muzeí, sportovišť, veřejné dopravy), vyhýbáme se nepopulárnímu danění tím, že podobné výdaje kryjeme z loterií – jichž se v disproporční výši účastní, a tedy je financují hůře informované a chudší segmenty společnosti. Britští dělníci, kteří možná za celý život nenavštívili divadlo, operu či balet, dnes svými sklony k hazardu financují kulturní aktivity úzce vymezené elity, jejíž daňové břemeno se úměrně tomu snížilo.“

„Velikost historických osobností nikdy nespočívala v jejich absolutním podrobení konvenci, ale tkvěla naopak v jejich osvobození od konvence a ve spásné svobodě. Vyčnívaly jako vrcholky hor z masy, která setrvávala v zajetí kolektivních úzkostí, přesvědčení, zákonů a kolektivních metod, a volily si vlastní cestu. A obyčejnému člověku vždycky připadalo podivné, že někdo před vyšlapanou cestou a známými cíli dává přednost strmé a úzké stezce vedoucí do neznáma. Proto se také vždycky mělo za to, že pokud takový člověk není šílený, jistě v něm sídlí démon nebo bůh; neboť ten zázrak, že by to někdo mohl dělat jinak, než jak to lidstvo odedávna dělalo, se dal vysvětlit jen nadáním démonickou silou nebo božským duchem.“

„Zvláště trýznivou úzkost způsobovaly dosavadním původcům americké zahraniční politiky záchvaty studentského hněvu. Nejistota dospělých proměnila obvyklé výhrady dozrávajícího mládí v institucionalizovaný vztek a národní trauma. Veřejné demonstrace dosáhly rozměrů, které prezidenta Johnsona (jenž válku nadále prezentoval tradičním způsobem, tedy jako obranu svobodného lidu před postupem totalitarismu) donutily omezit během posledního roku v úřadu svá veřejná vystoupení skoro výhradně na prostory vojenských základen.“

„Abychom dosáhli lásky a vnitřního míru, je třeba brát život spíše takový, jaký je, než si přát žít v jiných podmínkách. Naplňovat ty dětské potřeby, které se projevují v naší společnosti, a radovat se z hodnot, které přináší. Štěstí znamená vybírat si to, co je k dispozici. Naše úzkosti pominou, když se budeme radovat z toho, co máme a předáváme svým dětem, a uvolníme proud naší neskrývané lásky.“

„Co udělají dvě kozy, potkají-li se na uzoučké lávce, která vede přes vodu? Nemohou jít za sebou, nemohou projít vedle sebe, lávka je příliš úzká. Kdyby se začaly trkat, mohly by obě spadnout a utopit se. Co tedy udělají? Přírodou je jim dáno, že si jedna lehne a nechá tu druhou po sobě přejít. Obě tak zůstanou v pořádku. Stejně by se měl chovat člověk k člověku a nechat se spíš pošlapat, než aby se s druhým vadil, přel a vedl boj.“

„Svědomí jest své poznání, jímž se člověk sám zná a jest-li vinen hříchem či není a umí rozeznávati, jest-li hřích či není. Člověk má se varovati svědomí příliš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích… A slove široké mínění, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům široký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. (Dcerka)“

„Jen blbé špatné naladění nenadělá paseku ve tvém životě, ale i v těle. Fyzická schránka s duší jsou velmi úzce propojené. Vědecky dokázáno.“

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.“

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.
Typickou starostí pak je obava:

moje smrt zarmoutí mé blízké
mé plány nebudou dokončeny a upadnou v zapomnění
zkrachuje to, co jsem tak těžko budoval
nesplním své závazky ve smyslu péče o jiné lidi či o zvířata
nenapravím to, co ještě chci napravit“