Citáty na téma tvář

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“

„Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.“

„Ach, ona teprv učí zářit svíce.
Jak v uchu černochově náušnice
žhne v tváře její spanilost,
nad lidský pomysl i nad žádost.
Jako když holubička k vranám sedne,
tak jiných krása vedle její bledne…

…že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne!
Já lásku neznal do dnešního dne.“

„Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemáme kontrolu nad těžkými okamžiky života, ale můžeme si je ulehčit. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli. Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat. Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách…. naše postoje.“

„Dobré srdce ženy než pěkná tvář upoutá mou lásku.“

„Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“

„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“

„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

„Ve dvaceti má žena tvář, jakou jí nadělila příroda, ve třiceti takovou, jaký žije život, a v padesáti, jakou si zaslouží.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Takový je život…..řekl klaun se slzami v očích a na tvář si maloval úsměv.“

„Má láska tváří tolik,že vlastně není nic než karneval.“

„Chci cítit na tváři úder zasažený do tváře kteréhokoliv člověka…“

„Všichni lidé nosí masku.
Já, ty, všichni.
Ale existuje jenom jediná věc která může ukázat pravou tvář.
Láska.
Láska je občas bolestivá, občas přechází v nenávist občas v přátelství.
A občas taky v to, že my toho druhého stále milujeme ale nehodláme to přiznat a tak si nasadíme masku.
Ano a jsme zpátky na začátku.“

„Ty smutné masky ženské tváře, namalované na ženské tváře.“

„Tvář tvého anděla je viditelná vždy, když vidíš svět krásnýma očima.“

„Jak bych se mohl podívat miliónům sovětských otců a matek do tváře, kdybych já svého syna mohl zachránit a oni nikoli?“

„Přítel se ti dívá do tváře, nepřítel na nohy.“

„To je všechno krásné - kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla - nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“

„Jméno a tvář nejsou důležité, důležitá je myšlenka a názor.“

„Viděl jsem rybáře, nad člunem stál, za bouře na moři, kotva šla ke dnu, z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal, svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.“

„Buď projevem… laskavosti; měj laskavost ve tváři, v očích, v úsměvu, ve vřelém pozdravu.“

„Není to tvář, která činí někoho nestvůrou, jsou to volby, které dělá se svým životem.“

„Bytost, kterou milujeme, je pro nás vždy světlem v temnotách, je to tvář plná světla.“

„Tímto světem projdu jen jednou.
Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti, nebo němé tváři,
nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám.
Neboť nepůjdu znovu touto cestou.“

„Existuje jen jeden vrozený omyl, a to ten, že tu jsme, abychom byli šťastní. Pokud setrváváme v tomto vrozeném omylu, jeví se nám svět jako plný rozporů. Neboť na každém kroku, ve velkém i malém, vidíme, že svět a život vůbec nejsou zařízeny tak, aby obsahovaly šťastné bytí, proto nesou téměř všechny starší tváře výraz toho, co se anglický nazývá disappointment - zklamání.“

„Láska to je věc,
která vám zabodne dýku do srdce
a s úsměvem na tváři s dýkou v krvácející ráně otáčí.
A vy nevěřícně koukáte do očí člověka,
který vám ze dne na den vzal všechny naděje, sny i život.“

„Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“

„Nikdo není opravdu dobře oblečen, nenosí-li na tváři úsměv.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Při svatebním obřadu má tvář vítěze žena, při rozvodu je tomu naopak.“

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

„Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když je dělá na tváři.“

„Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.“

„Samota není totéž co nepřítomnost lidí. Je to neukojená potřeba blízkých, známých tváří, porozumění, soulad.“

„Mějte vždy tvář obrácenou ke slunci - a stíny budou padat za vás.“

„Těm, kdo si někdy oblíbili věrného a chytrého psa, nemusím snad ani vysvětlovat, jak nesmírné potěšení z toho plyne. V nesobecké, obětavé lásce němé tváře je cosi, co přímo zasahuje srdce toho, kdo nejednou zakusil vratké přátelství a chatrnou věrnost pouze lidského tvora.“

„Ti nejvíce milující rodiče a příbuzní spáchají s úsměvem na tvářích vraždu. Nutí nás zničit tu osobu, kterou doopravdy jsme: důvtipný druh vraždy.“

„Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři – navždycky.“

„Láska má mnoho tváří.“

„Nenávidím lidi kteří odsuzují ženy kvůli vzhledu, myslí si že prorazit může jen krásná žena, ale osobně bych řekla že nebýt krásná je o to lepší. Tolika lidem se ztratí úsměv z tváře, protože žádný z nich nevěřil že to dokážeš“

„Odvykněte si lhát!
Lež hrozné nemám rád!
Kdo lže, ten krade a pak visí.
Kdo lže, ten vždycky ublíží si.
Lez je šminka, která hyzdí tvář,
lež je účes, který nesvědčí.
Ať podívá se do zrcadla lhář,
ať se sám o tom přesvědčí!
Lež je maskovaná ohyzda.
Lhář se nejvíc obelhává sám.
I když sám se přitom hezký zdá,
je to jen chvilkový klam!“

„Fyzikům nezbývá nic lepšího než chodit s ustaranými tvářemi a smutně si stěžovat, že v pondělí, ve středu a v pátek musejí na světlo hledět jako na vlnu, zatímco v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ho berou jako částici. A v neděli se prostě modlí…“

„Po čtyřicítce je už každý zodpovědný za vzhled své tváře.“

„Neexistuje lepší terapie, než poslat do prdele všechno, co nám bere úsměv z tváře.“

„Dobrota srdce okrašluje pěknou tvář.“

„Umění žít má více společného s uměním zápasnickým než tanečním, totiž v tom smyslu, že musíš stát pohotově a nekolísavě tváří v tvář úderům i nepředvídaným.“

„Životu není třeba hledět do tváře. Stačí ho jen cítit.“

„Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných …, tak se nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.“

„Spoluutváříme svět, který nás spoluutváří,
jsme jeho tváří, která sama sebe dotváří.“

„Bohové, jimž sloužíme, vyřezávají své jméno do naší tváře.“

„Pomineme-li případy šílenství, platí, co napsal jistý spisovatel:, Pohlédnout smrti do tváře, smířit se s leckdy krutou agonií, dát přednost ztrátě života přinášejícího občas skutečné uspokojení a vystavit se obecnému opovržení, jež sebevraždu obklopuje, to nezasluhuje odsouzení, ale někdy obdiv.“

„Jestli se přetvařuješ, udělej alespoň jednu ze svých tváří krásnou.“

„Kdyby to, co cítím, bylo rovnoměrně distribuováno celému lidstvu, na Zemi by nebyla žádná veselá tvář.“

„Drtit nepřátele, vidět je padat před námi na tvář, brát jim koně, slyšet bědování jejich žen. To je nejlepší na světě.“

„Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.“

„Za nic na světě si člověk nemůže přát znásobení bolesti. Když jde o bolest, může si člověk přát jediné: aby přestala. Nic na světě není tak zlé, jako fyzické utrpení. Tváři v tvář takové trýní není hrdinů, není hrdinů,…“

„Než jsem ho slyšel mluvit, byl jsem jako každý jiný. Víte, co mám na mysli? Byl jsem zmatený a nejistý, co se týče malých detailů života. Ale teď,“ tvář se mu rozjasnila, „jsem sice pořád nejistý a zmatený, ale v mnohem vyšší rovině, je vám to jasné, konečně vím naprosto jistě, že nemám jasno v základních a důležitých faktech, která se týkají vesmíru.“

„Drahoušku, jestli budeš mít dvě tváře, alespoň jednu z nich udělej hezkou.“

„Krása není ve tváři, krása je světlo v srdci.“

„Lidé tvrdí, že svět je strašný, tváří se skepticky a vůbec je nenapadne, že si všechny nepříjemnosti způsobují sami svou zbabělostí a hloupostí.“

„Dobro a Zlo mají tutéž tvář, všechno záleží na době, kdy každému z lidí zkříží cestu.“

„Byla to zrada s úsměvem na tváři.“

„Člověk, který dokáže nevinné, němé tváři bez možností se bránit, ublížit. V tu chvíli přestává být člověkem, bez milosti zaslouží stokrát větší trest. Oko za oko, život za život“

„Nejkrásnějším okamžikem je ten, kdy sami sebe nachytáte s úsměvem na tváří.“

„Pravá tvář světla je tma, pouze my ji nevidíme.“

„Krása tváře je okrasa křehká, pomíjející květ, lesk okamžiku, závislá na pokožce. Ale krása ducha tkví uvnitř a je stálá.“

„Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat bez toho, aby přitom nemilovali sami sebe.“

„Pokud pochybujeme o srdci ženy, nemáme kdy hodnotiti její tvář.“

„Bylo fajn procházet se tu bez tváře, mluvit se sebou, ptát se, kam jdu a kdo jsem, a uvědomit si, že vlastně nevím a že jediné, co znám, je mé jméno, a ne můj původ, můj program na příští týden, ale ne jeho zdůvodnění, můj plán na léto, ne však smysl života.“

„Maluji sama sebe, neboť velmi mnoho času prožívám sama se sebou, a má tvář je motiv, který nejlépe znám.“

„Ten, jehož tvář nezáří, nikdy se nestane hvězdou.“

„Neměl bys mít strach z nepřátel, kteří tě proklínají do tváře, ale z těch, co se usmívají, když se na ně díváš, a co si brousí nože, jakmile se otočíš.“

„Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář.“

„Roste počet mladých lidí, kteří vidí, že neexistuje nějaká lidská tvář systému, že všechno je to noční můra, která se prodrala do našich životů. Dennodenně jsme konfrontováni s devastací planety, s bídou ve třetím světě a zárověň s vyprázdněním našich životních aspirací. Jsme odcizeni od skutečného prožívání naši existence na této planetě.“

„Bůh vám dal jednu tvář, a vy si vytváříte jinou.“

„Nastavuj druhou tvář moc často a za chvíli v ní máš žiletku.“

„Přátelé jsou lidi, kteří jsou stejní jako ostatní, ale smysl přátelství spočívá v tom, že vy je vytáhnete z té šedi tváří a jsou pro vás něco víc“

„Jako na vodě se zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.“

„[Tybalt o Romeovi] S tváří v škrabošce obrací v posměch naši důstojnost.“

„Nejsilnější lidé jsou ti, kterým se hroutí celý život a i přesto ho žijí dál s úsměvem na tváři.“

„Úsměv je maska jen maska pro zakrytí smutného pohledu ve tváři.“

„Odsouzenci k smrti dávají někdy najevo neohroženost a pohrdání, a ve skutečnosti je to jen strach postavit se tváří v tvář smrti - neohroženost a pohrdání znamená pro jejich mysl totéž co šátek přes jejich oči.“

„Není mocnějšího léku než naděje. Nejnepatrnější známka pochyby ve tváři či v hlase lékařově může stát pacienta život.“

„Takové, kteří otevřeně, směle ti škodí, není ani těžké přemoci. Ale jak přemoci ty nepřátele, kteří se tváří, že ti chtějí pomoci?“

„V tváři ženy může být ještě něco krásnějšího, než co nazýváme krásou, a to žena v zrcadle nevidí.“

„Ten, co některé drží zpátky, je podle mě strach. Pár minut jsem měla strach. Pak, jsem vešla do převlékárny a udeřila svůj strach do tváře…“

„Stačí dobré srdce, a budeš krásný, kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc, než kdyby byl od přírody nehezký.´´“

„Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.“

„Příjemněji tváří v tvář tygrovi než úředníkovi.“

„Bez ohledu jak obyčejná může žena být, bude-li v její tváři vepsána pravda a upřímnost, bude krásná.“

„Až jednou uvidíme Boží tvář, poznáme, že jsme ji vlastně vždycky znali.“

„Stařecký věk je jedním ze stupňů našeho života a má jako všechny ostatní svou vlastní tvář, vlastní atmosféru a temperaturu, vlastní radosti a strasti.“

„Snad polovina odporných škodlivých věcí otravujících život člověka a hyzdících tvář světa byla zosnována v manželské posteli nebo kolem ní.“

„Klaun si musí líčit tvář bělobou proto, aby protivníci nepostřehli, že bledne.“

„Radostným srdcem zkrásní tvář.“

„Ve vzpomínkách se vrací stejné tváře, stejná slova, ba stejná modulace hlasu. Ale najednou se stokrát prožitý vjem změní odstínem slov, jejichž smysl nám až dosud unikal.“

„Obyčejné ženy se vždycky utěší. Některé tím, že si začnou libovat v sentimentálních barvách. Jakživ nevěřte ženě, ať je jakkoliv stará, která nosí světlefialové barvy, nebo ženě přes pětatřicet, která má ráda růžové stužky. To vždycky znamená, že jde o ženy s historií. Jiné zas nalézají velikou útěchu v tom, že najednou začnou objevovat dobré vlastnosti u svých manželů. Chlubí se člověku do tváře svým manželským štěstím, jako kdyby šlo o nějaký úžasně okouzlující hřích. Vždycky si najdou nějakou útěchu. A to jsem se ještě nezmínil o té nejdůležitější… Že si žena opatří obdivovatele některé jiné ženy, když přijde o vlastního.“

„Předstíral, že má pod maskou ještě tvář.“