Citáty o světle

„Úsměv je odpočinkem unavenému, nadějí malomyslnému, slunečním světlem smutnému a nejlepším přirozeným prostředkem proti trápení.“

„Všichni víme, že světlo putuje rychleji než zvuk. Proto někteří lidé vypadají chytře, dokud je neslyšíte mluvit.“

„Temnota nemůže vyhnat temnotu, to dokáže jen světlo. Nenávist nemůže vyhnat nenávist, to dokáže jen láska.“

„Lidé se tlačí k světlu ne proto, aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit.“

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím a nalézajícím,
učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem,
abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem
a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy
a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom,
že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,

pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Chraň mě před naivní vírou,
že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,
neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,
že díky jim rosteme a dozráváme.

Připomínej mi,
že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho,
kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,
projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,
že budu užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.
Dej, abych dokázal čekat.

Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám,
to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.
Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,
kde mohu zanechat balíček dobra,
slovy či beze slov.

Chraň mě před strachem,
že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,
ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků.“

„Žijeme ve světě, kde se musíme skrýt, abychom se milovali, zatímco násilí se praktikuje za denního světla.“

„Majitel auta stále šetří: jezdí-li, ušetří za alkohol, pije-li, ušetří za benzín, činí-li obé současně, ušetří za nájem, světlo a otop.“

„Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na světlo minulost.“

„Světlo na konci tunelu pochází z reflektorů vlaku jedoucího proti tobě.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Úsměv stojí méně než elektřina a dává více světla.“

„Štěstí lze najít i v nejtemnějších obdobích života, pokud si člověk vzpomene na to, že může rozsvítit světlo.“

„Abys osvětloval světlem jiné, musíš nosit slunce v sobě“

„Pokud nemáte žádné stíny, nejste ve světle.“

„Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění.“

„Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

„Anděly spatří ti, kdo přijmou světlo. A zruší smlouvu s temnotou.“

„Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“
Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.

„Noc ukazuje hvězdy a ženy v lepším světle.“

„Dát svoje srdce lásce, svoje rty milovanému, to je stejné jako dát svoje oči světlu: to znamená dávat, to znamená brát.“

„Musíme být tím, čím jsme, abychom se nemuseli představovat ve falešném světle. Milujete-li mne takového, jaký jsem, tak dobře: Vezměte si mě." Nemilujete-li mne takového, jaký jsem, také dobře: "Nashledanou, najděte si někoho jiného."“

„Odhoďte všechny vzpomínky. Nemluvte o minulém; žijme ve světle lásky a všechno druhé nechť pomine.“

„Hospodin je můj podíl, mé dědictví, můj hrad, moje skála, moje světlo, moje spasení, můj strážce, můj ochránce; jiných ochránců nemám.“

„Koho zajímá, jestli zmizí poslední světlo z oblohy plné milionu hvězd?“

„Úsměv je světlo, jež se ukáže v okně obličeje a naznačí, že srdce je doma.“

„Ne každé zlato třpytívá se, ne každý kdo bloudí je ztracený. Stáří, když silné je, neohýbá se. Mráz nespálí hluboké kořeny. Z popela oheň znovu vzplane, ze stínů světlo vzejde náhle, až zkují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.“

„Bytost, kterou milujeme, je pro nás vždy světlem v temnotách, je to tvář plná světla.“

„Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil aby odstranila světlo.“

„Objevte své vlastní světlo, jinak po celý život budete pouhým bledým odleskem světla cizího. (Fejeton – Odraz cizího světla)“

„Síla pravdy vyzbrojená světlem poznání je nepřemožitelná.“

„Láska je jako přátelství ulovené v ohni. Na začátku plamen, velmi pěkný, často horký a divoký, ale stále jen světlo a blikání. Jak láska roste, naše srdce dozrávají a naše láska se stává uhlíkem, hluboko hořící a neuhasitelným.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Rozum je světlo, kterým má být příroda osvětlena a ne zapálena.“

„Nemáš-li sílu, abys hořel a šířil světlo, aspoň je nezacloňuj.“

„Cestovat rychleji než světlo není možné a rozhodně to není žádoucí, protože člověku neustále ulétává klobouk.“

„Snadno odpustíme dítěti, které se bojí tmy. Opravdovou životní tragédií však je, když se lidé bojí světla.“

„Člověk nedosáhne osvícení imaginací světla, ale tím, že si uvědomí temnotu.“

„Nemoc deptá tělo, ale osvobozuje duši, a také ji očišťuje. V nocích a dnech nucené nečinnosti napadají člověka myšlenky, které jako by se jinak bály příliš ostrého světla… Kdo nikdy nestonal, nezná dobře své nitro.“

„Pociťuji to, co jsem dokázal ve tmě, které se obrátilo ve světlo. Existují tajnosti, které musí každý člověk jen najít.“

„Ženy jsou krásné ve světle dne, ale ještě krásnější ve stínu noci.“

„Stejně jako měsíc nemá své vlastní světlo, ale odráží světlo slunce, minulost a budoucnost jsou matným odrazem světla a síly věčného okamžiku.“

„Je-li světlo první láskou života, zda-li pak láska není světlo srdce?“

„Moudrost je často nepříjemná jako noční světlo v ložnici.“

„Jsem tak rychlý, že když minulou noc jsem ve své ložnici zhasl světlo, byl jsem v posteli dřív, než byla v pokoji tma.“

„Jak je to lákavé, dát nálepku mocným vlnám, které prochází vaším nervovým systémem a promývají vaše citlivé, jemné tělo.
"Ahhh, já vím, co to je": Je to 'smutek', je to 'zlomené srdce', je to 'zuřivost', je to 'strach'. Nebo, jste-li trochu více 'duchovní' - pak je to 'kundalini', nebo 'mocné světlo Posvátného', nebo 'temná noc duše'…
Jste ochotni na chvíli připustit, že vůbec netušíte, co 'to' je? Neboť 'to' je čisté, nezkrocené, nevyřešené, a naprosto bezprecedentní. 'To' se teď objevilo úplně poprvé. Je čistým vyjádřením tvořivosti a inteligence, které vyvěrají z neznámého a neviděného, plné čisté esence moudrosti.
Najděte odvahu si přiznat, že jste se s 'touto' vlnou ještě nikdy nesetkali. Není ničím jiným než ohromnou aktivitou divoké lásky, která na sebe bere novou podobu a prohledává vaše tělo, vaše buňky, a vaše srdce jako svou nádobu nebo plavidlo. Není nepřítelem nebo překážkou, která by přicházela zvenku. Je tajemným poslem celistvosti, který je vyslán z hlubin, aby vám připomenul, na co jste možná zapomněli.
Sestupte za říši rozumu a spočiňte v prostých pocitech plných života, v posvátných informacích, kterými září vaše tělo. A přesto, že se může zdát, že máte hledat něco mimo sebe, možná, že jediné, po čem jste kdy toužili, byla vaše vlastní přítomnost.
Přijměte s úctou vše, co se ve vás pohybuje.“

„Jako děti se bojíme tmy. Neznámé nás děsí. Tam venku může být cokoliv. Paradoxně je to náš osud žít ve tmě. Vyrazte ze Země, kterýmkoliv směrem si vyberete a po počátečním záblesku modré, jste obklopeni černotou, přerušovanou pouze světlem mdlých hvězd. Dokonce i poté, co dospějeme, si temnota uchovává svou moc nás děsit. A proto jsou zde tací, kdož hovoří, že bychom se neměli příliš tázat, kdo další může žít v té temnotě.“

„Světlo si myslí, že cestuje rychleji než cokoli jiného, ale mýlí se. Bez ohledu na to, jak rychle cestuje, zjistí, že temnota tam vždy byla první a čeká na něj.“

„Kraďte ze všeho, co srší inspirací nebo probouzí vaši představivost. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knížky, obrazy, fotky, básně, sny, náhodné rozhovory, architekturu, mosty, cedule, stromy, mraky, řeky a jezera, světlo a stíny. Vyberte si ke svým loupežím pouze to, co vám promlouvá přímo do duše. Držte se mé rady a vaše díla i vaše krádeže budou autentické.“

„Mohu zemřít šťasten,
nenechal jsem si ani jedno učení
v zavřené dlani.
Předal jsem vám vše,
co vám může přinést užitek.
Nevěřte mým slovům jen proto,
že je řekl Buddha. Vše si ověřte.
Zkoumejte, zda se učení
shoduje s vašimi
vlastními zkušenostmi.
Buďte sami sobě světlem.“

„Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínu a světla.“

„Fyzikům nezbývá nic lepšího než chodit s ustaranými tvářemi a smutně si stěžovat, že v pondělí, ve středu a v pátek musejí na světlo hledět jako na vlnu, zatímco v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ho berou jako částici. A v neděli se prostě modlí…“

„Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob.“

„Matky dávají našemu životu teplo, otcové světlo.“

„Slavný ruský biolog Pavlov už dávno zjistil pokusy na psech, že spokojenost a pocit bezpečí jsou ještě lepší kuchař, než hlad. Jinými slovy: jest vědecky dokázáno, že příjemné okolí, světlo, pohled na květiny, útulnost a čistota pomáhají jedlíkovi vylučovat větší množství žaludečních šťáv. Tím se zlepší trávení, čili lépe využije suroviny, ať už ta surovina je buřt nebo Gigot d’agneau en croute avec gratin Dauphinois à la Créme.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Příroda obklopuje člověka mrakem a nutí ho stále mířit ke světlu.“

„Dobro je silnější než zlo, láska je silnější než nenávist, světlo je silnější než temnota, život je silnější než smrt, vítězství je naše skrze Něho, který nás miluje.“

„Za krásnou definici lásky považuji vysvětlení, že láska znamená být v temnotách věrným tomu, co jsme viděli ve světle.“

„Sova je proto symbolem moudrosti, protože i hlupák vidí za světla, ale moudrý člověk vidí i ve tmě.“

„Kvůli malému kousku masa připravíme tyto bytosti o světlo a život, který jim byl dán proto, aby se na tomto světě radovali.“

„V tobě je anděl, který se raduje z tvého světla a pláče nad tvou tmou.“

„Temnota a světlo se pojí dohromady, protože jsou nerozlučné.“

„Květiny se kývaly, vlnily, chvěly a natahovaly se ke světlu. jiné, ještě ve stínu, se třasly touhou dostat se na světlo… Jsme slunečnice zapomenuté ve tme. I nstiktivně se otáčíme za nejnepatrnějším světýlkem, protože hladovíme po světle, totiž po lidském teple.“

„Jen když je na silnici policejní hlídka, ty nemáš zapnutá světla a nejsi připoután.“

„Zranění je to místo, kudy do tebe vstupuje světlo.“

„I když se z Vás stane hvězda, Vaše světlo stejně jednou vyhasne.“

„Světlo, viditelná upomínka na neviditelné světlo.“

„Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit, usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce?“

„Nezáleží mi na tom, jestli zvítězím, ale záleží mi na tom, abych byl sobě věrným. Nezáleží na tom, jestli se potkám se zdarem, ale záleží mi na tom, abych žil podle světla, které vidím.“

„Nikde není větší tma než tam, kde pohaslo světlo.“

„Jednoho dne odhalí spojení našich dosud oddělených znalostí tak hrozivá zákoutí reality, a děsivou pozici lidstva v ní, že z toho odhalení buď všichni zešílíme, nebo utečeme od tohoto děsivého světla poznání do klidu a bezpečí nového věku temnoty…“

„Vesmír nesoudí; spojí se, abychom uskutečnili svou touhu. Proto bojovník nebojácně zkoumá stíny své duše a snaží se je osvítit světlem odpuštění.“

„Světlo zůstává světlem, i když ho slepí nevidí.“

„Dobrý princip zplodil řád, světlo a muže. Zlý stvořil chaos, temnotu a ženy.“

„Víno je „světlo spojené kapalinou“.“

„Nechci nikomu nic vyčítat, nikoho kárat pro jeho chyby ani nikoho přímo či nepřímo urážet. Vím totiž, že nikdo nechybuje proto, že by chybovat chtěl (a proč by kdo také chtěl?), vím, že s temnotami není třeba nijak zvlášť bojovat, neboť přinese-li se Světlo, ustoupí samy.“

„Každý bojovník světla ví, že v tichosti jeho srdce existuje řád, jenž ho vede.“

„Krystaly lámou světlo a lidé lámou naději druhých.“

„Láska je plavba a potopení. Láska je temnota a světlo v jednom záblesku. Láska je krutý démon a hřejivý anděl… je to sladká tečka… na konci hořké věty…“

„Pravá tvář světla je tma, pouze my ji nevidíme.“

„Strach ze tmy vždy neznamená touhu po světle.“

„Ve Světle je vždycky obsažená Temnota a v Temnotě Světlo.“

„Někdy je lepší být ve tmě a ne oslněn světlem.“

„Láska není vybíravá, stejně jako není vybíravé sluneční světlo.“

„Svíce, která vrhá světlo, nemůže to dělat jinak, než že přitom stravuje sama sebe.“

„Láska je past. Když se objeví, vidíme pouze její světlo, ne její stíny.“

„Teprve peníze vytáhnou na světlo všechny naše neřesti a ctnosti.“

„Žena je bytostí, která vrhá největší stín nebo největší světlo do našich snů.“

„Stín je součást světla, mlčení je součást řeči.“

„Často nás jenom tma naučí cenit si pravé hodnoty světla.“

„Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mě svírala. Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši do duší lidem světlem poznání.“

„Lidé jsou jako mozaiková okna v kostele. Třpytí se a září, když venku svítí slunce, jak ale přijde tma, jejich krásu prozradí jedině světlo uvnitř.“

„"Co je pro tebe prioritou života?
Tvé stíny a jejich odstranění
nebo světlo, které nezná žádné stíny?
Rozhodni se pro jednu z možností,
protože tak formuješ svůj život. "“

„Smrt není zánikem světla; je zhašením lampy, protože svítá.“

„Byla to divoká, hříšná dívka. Pro tento svět hořela příliš jasně.“

„Štěstí se odráží jako světlo vesmíru.“

„Zloděj vyhledává tmu, pravda světlo.“

„Buďte silní, bez teorií a násilností, a všechny slabé duše se k vám budou obracet jako rostliny ke světlu.“

„Ponoříš-li se do studií, nepoznáš omrzelost životem, nebudeš si přát, aby už byla noc, protože ti je světlo denní protivné, sám sobě nebudeš na obtíž a ostatním lidem nebudeš překážet.“