Citáty na téma běh

„Během tvého života nikdy nepřestávej snít. Nikdo ti totiž nemůže tvé sny vzít.“

„Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk.“

„Život je běh ke smrti, běh, ve kterém se nikdo nemůže třeba jen na okamžik zastavit nebo zpomalit.“

„Jestli se ti během velmi dlouhé doby nenaskytla žádná zajímavá příležitost, tak se jich v jedné chvíli objeví několik a ty si budeš moct vybrat pouze jednu z nich.“

„Právě během nejtěžších životních období zjišťujeme, kdo skutečně jsme a jaká síla se v nás ve skutečnosti skrývá.“

„Myšlenky, které nás napadnou během procházek, mají často tu největší hodnotu.“

„Láska je nedefinovatelný pocit, který komplikuje normální běh života, zejména sexuálního.“

„Tak jako kůň je zrozen k běhu, vůl k orání, pes ke stopování zvěře, tak je člověk zrozen k dvojímu, jak praví Aristoteles - k myšlení a jednání.“

„Když prožíváte potíže a přemýšlíte, kde je Bůh, pamatujte, že učitel během zkoušky vždy mlčí.“

„V den, kdy věda začne studovat fenomény, které nemají dočinění s fyzikou, se pokrok během deseti let posune víc, než by se posunul během několika staletí své existence.“

„Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života.“

„Učitelům je sympatické pouze dítě, které se během vyučování chová jako omámené chloroformem, kromě momentů, kdy je vyvoláno k tabuli.“

„Během usilování o něco se vám někdy dostane bližšího pochopení sebe sama i ostatních.“

„Lidská sexualita, která je možná tím nejvýznamnějším projevem hluboce prociťované blízkosti, ztratila během doby svoji spřízněnost s láskou.“

„Chytrák, mazaný člověk, ten se šetří; ne-využívá všech svých sil, aby mohl otočit, popřít sám sebe. Upřímný člověk jde až k nejzazším mezím svých sil, a někdy i za ně, i s rizikem, že se dostane do nepříjemností nebo že se zesměšní; je to člověk, který se do hloubi angažuje v tom, co říká nebo dělá, a důvěřuje svému srdci natolik, že za sebou pálí mosty. Když se dostane k vytčenému cíli, je bez dechu jako maratónský válečník na konci svého běhu.“

„Dítě se neptá proto, že by nevědělo a vědět chtělo, dítě se ptá přesto, že ví, ale proto, že chce uvést do běhu mechanismus řeči.“

„V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí.“

„Během mého života jsem musel často spolknout svá slova, a musím se přiznat že jsem je vždy shledal zdravou stravou.“

„Čistý projev lásky aneb být či nebýt
… co se stane s lidmi, že o tohle během dospívání přijdou, proč zabíjí v sobě tu čistotu… proč svět je jedno velké jeviště… kde nikdo neví pro danou roli co jest vlastně tou realitou/ jestli ta hra či ta beznaděj v reálné mysli… teď přišlo mi významu k otázce být či nebýt: chceš-li být/ tedy žít ve společenství, nezbývá než nebýt/ tedy opomenout co jsem… a nebo nebýt/ tedy opustit své společenství a po té být/ tedy sám sebou, což v prostoru který nabízí nám matička Země pod záplavou přemnoženého lidstva vede k tomu, že nebýt nabírá jiných rozměrů., kdy jest člověk, který je hloubavěji myslí obdařen, nachází cestu v nebýt definitivně. A tak hledat cestu jak BÝT, tedy býti definitivně, může vésti k šílenství a člověk musí kontra této realitě vésti boj čistým sobectvím, což popírá vše dobré, a tak otázka o bytí se stává kruhem ze kterého není cesty ven a tak nevědomí je tedy spásou, a proto svět je tímto zaplaven… proto myslitelé končí v depresích, alkoholem, drogami či na provaze vázaného do korun stromů, které mají sílu tě nést neb jejich řád jim umožňuje kvést, dýchat, pít i odpočívat a v případě, kdy jeden prvek zmizí- zaniknou uschnout, rozpadnou se, dají život druhým… nebo zmizí v poušť……“

„Hlupák dovede během hodiny dát víc otázek, než moudrý člověk odpovědí za celý život.“

„Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.“

„Trávíte víc času trénováním běhu a hodu než tím, jak být slušným člověkem. Jaký asi bude epitaf na vašem náhrobku? Byl svalnatý?“

„Po většinu běhu dějin „Anonym“ byla žena.“

„Popírat, věřit a pochybovat znamená pro člověka to, co pro koně běh.“

„Během šedesáti pěti let svého života jsem kráčel cestou povinností a disciplíny. A dnes, když se dívám zpětně na tuto službu, tak se ten voják v mém srdci zvedá a potichu mumlá: Děkuji, má vlasti.“

„Člověk se během života může změnit tak podstatně, jako kdyby se podruhé narodil.“

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“

„Co je na začátku chybné, to se během času nemůže napravit.“

„Míval jsem kdysi přání, abych během života ochutnal všechna vína, co jich zde roste, tak jako jsem si přál poznat všechny země, co jich ve světě naděláno. Ani jedno, ani druhé přání se mi dosud ovšem nesplnilo, ale od té doby, co jsem poznal odbornou terminologii znaků vína, mívám pokušení vymýšlet dokonce nové druhy vín.“

„Běh času nikdy nemáme cítit, čas má zpevňovat a dávat zrát a stárnout.“

„Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy KSČM J. Svobody, podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „totalitní“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi Valtr Komárek. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel Prognostického ústavu ČSAV měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka Klaus, Dyba, Dlouhý a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování V. Havlovi a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – „s lidskou tváří“, zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od roku 1968 – nesnaží zastírat.“

„Existuje lék, který… by během několika let učinil celou Evropu… svobodnou a… šťastnou. Tímto lékem je obnova evropské rodiny, nebo její co největší možné části, a vytvoření struktury, díky níž by mohla žít v míru, bezpečí a svobodě. Musíme vybudovat něco jako Spojené státy evropské. – projev ke studentům na univerzitě v Curychu, 19. září 1946“

„Mluvit během koncertuje zbytečné - hudba je vždy hlučnější.“

„Ženy nejsou stvořeny k běhu. Když prchají, tedy proto, aby byly dostiženy.“

„Láska je oheň, který během let nadělá víc dýmu než tepla.“

„Věří také, že musíme respektovat přání jednotlivce, který se rozhodl přestat brát potravu a usadil se venku, aby ukončil svou pozemskou existenci. Nevěří, že smrt způsobená nemocí nebo úrazem je přirozená. Konec konců není přece možné zabít něco, co je věčné, a člověk nemůže zabít, co sám nestvořil. Tento názor souvisí s jejich vírou ve svobodnou vůli. Duše se svobodně rozhodne přijít. Proč by tedy mělo být spravedlivé zakázat jí odejít? Nejde o osobní rozhodnutí provedené v naší zjevné skutečnosti, ale o věčné rozhodnutí provedené vševědoucí součástí naší bytosti na rovině věčnosti.
Věří, že nejpřirozenější způsob, jak odejít z lidské zkušenosti, je uplatnit svobodnou vůli a právo na volbu. Když jeden z nich dosáhne věku 120 nebo 130 let a začne ho vzrušovat myšlenka na návrat do věčnosti, otáže se Božské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího Dobra a uspořádá slavnost na počest svého života.
Národ Opravdových Lidí po staletí pronáší k novorozencům jednu a tutéž větu a každý z nich tedy po narození slyší stejná první slova: „Milujeme tě a budeme ti na tvé cestě nápomocni.“ Při poslední oslavě obejmou jeden po druhém odcházejícího a opakují tutéž větu. Při příchodu na tento svět slyší totéž, jako když ho opouští! Pak se odcházející posadí do písku a doslova vypne své tělo. Zemře během dvou minut. Nikdo ho neoplakává a nikdo netruchlí.“

„Nezlomil jsem tvé srdce - zlomil sis ho sám; a během toho si rozbil i to moje.“

„Nejdůležitější, čemu je se naučiti, je železná rezignace, fatalistický klidný názor na běh života, víra v pomíjejícnost všeho, nejen dobrého, ale i zlého, schopnost neoddávati se ani radosti ani žalu.“

„Život je jen otevření a zavření očí. Záleží pouze na tom, co během této krátké chvíle uvidíš.“

„Běhej pro život, ale nežij pro běh.“

„Je vědecky prokázané, že chování a jednání člověka je z devadesáti procent dané genetickými vlastnostmi a jen deset procent se dá ovlivnit výchovou. Uvědom si, že teď už matky neodkládají své dítě, protože jsou chudé anebo těžce nemocné, ale protože jsou omezené, sobecké, cynické. Pijí, kouří, fetují, prostituují se a je jim všechno jedno. Jejich děti jsou mentálně nedostačující už z důvodu podmínek v těhotenství. A k tomu si přičti ten genetický dárek. Ty děti jsou agresivní, tupé, až dementní. Myslíš si, že nějaké dítě zachráníš, když mu dáš lásku a rodinu, že z něho vychováš dobrého člověka, ale jenom si zničíš život. Já mám spoustu bezdětných přátel a jsou šťastní. Měla by ses naučit žít bez dětí.–Indiánský běh“

„Pravda bez pozlátka, pravá demokracie nedvořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti „nižším“, sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a lidem, to byly vlastnosti jeho duše. A stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě, jakoby na piáně. Zdálo se, že myslí jen hudbou.“

„Během nejtemnějších let stalinského útlaku jste byl inspirací pro váš lid. Ve svých hrách jste odhaloval podvody a nespravedlnost totalitního režimu a vystupoval jste proti nim. Zůstal jste věrný svým zásadám během dlouhých období věznění a nemoci…“

„Život je jako překážkový běh – odehrává se na dráze, ne na tribuně.“

„Do každého obrazu dávám to, co získávám během svého života. Svoje pocity, zkušenosti. Pokud nejsem s dílem spokojený, neodpovídá mému očekávání, odložím jej nebo obraz i spálím.“

„Dnes mě čeká smrt: je jako uzdravení, jako procházka v zahradě po nemoci.
Dnes mě čeká smrt: je jako vůně myrhy, jako posezení pod plachtou dobrého větru.
Dnes mě čeká smrt: je jako běh potůčku, jako návrat otroka z galejí.
Dnes mě čeká smrt: je jako domov, jejž člověk touží spatřit po rocích v zajetí.“

„Je statisticky dokázané, že hráč má na kopačce balon v průměru 3 minuty za zápas. Nejdůležitější věcí tedy je, co děláte během těch 87 minut, kdy míč nemáte. To rozhoduje o tom, jestli jste dobrý hráč, nebo ne.“

„K onomu vzájemnému napadání, které beru sportovně, pane kolego, jsem ochoten připustit v rámci pokory parlamentní diskuse, že já se občas opiji a vy se chováte jako debil. Rozdíl mezi námi je v tom, že já jsem schopen se z toho do druhého dne vyspat.
(na adresu poslance ČSSD Davida Ratha) během 63. schůze Poslanecké sněmovny, 24. 9. 2009“

„Věřím v les, v louku a noc, během níž roste kukuřice.“

„Mnozí lidé jsou poslíčkové života - ke všeobecně rychlému běhu času přidávají ještě vlastní pádění.“

„Nejblahodárnější dietou je cibulo-česnečná. Během týdne přijdete o pět kilogramů a bezpočet přátel.“

„Bláznovství jest chtíti nemistrovnou rukou měřit běhy měsíční.“

„Žijeme jen tu dobu, během níž milujeme.“

„Vždy přeceňujeme změnu, která nastane během dvou let, a podceňujeme změnu, která nastane během deseti. Nenechejte se ukolébat k nečinnosti.“

„V myšlenkách můžeme být králi. To nic nestojí. Ale v provádění realisté, kteří se zařizují podle běhu světa.“

„Antikrist je především velmi upřímným filmem, který odráží i Larsův boj s jeho depresemi. I během natáčení měl svůj karavan, kam se mohl kdykoliv uchýlit, když bylo potřeba. Snímek odráží jeho vnímání světa, ať si různí mravokárci říkají, co chtějí.“

„Věřím, že vše se dá zatančit. I slovo. Svým studentům říkám: "Řekněte každý nějaké slovo. To slovo zatančete a z těch zatančených slov pak během lekcí složíme básně." Každý je toho schopen, protože to netančíme my, ale naše duše.“

„Uctívání znamená z devadesáti procent strach. Během času se promění v strach všechno.“

„To nejlepší, co někdy můžeme udělat, je, že neuděláme vůbec nic - to je činnost nejvyššího druhu. Bojovník si váží chvil nehybnosti a rozjímání, v nichž nejvyšší moudrost přijímá přirozený běh života.“

„Jak jsem stárla, stále více jsem si uvědomovala, jak málo můžeme ovlivnit běh světa. Přestala jsem bojovat se svými démony. Jednoduše jsem přijala skutečnost, že jsou mou součástí. Jako bolesti v kostech, které se snažím každé ráno po probuzení překonat, tak i vnitřní boj, který svádím sama se sebou, abych se neohlížela zpět, ale soustředila se na každý nový den.“

„Najednou se muminka zmocnila taková radost, že se musel odebrat do samoty. Okdráčel pomalu ke kůlně. A když ho nikdo neviděl, dal se do běhu. Běžel v roztálém sněhu, slunce se mu opíralo do zad a on běžel a běžel, protože byl šťastný a na nic nemyslel.“

„Jak se pohybujete během celého dne, vnímejte, jak zacházíte sami se sebou, protože určujete standard pro ostatní.“

„Švýcarsko, které zachovává neutralitu během velkých revolucí v okolních zemích, se obohacuje na nouzi ostatních a profituje z neštěstí celých národů.“

„Každý člověk je při svém příchodu na svět ve stavu celistvosti. Tato čistá energie je světlem velmi podobným našemu slunci. Toto světlo během života, kdy se člověk vyvíjí a zakouší různá traumata, nikdy nenahradí temnota. Světlo nemizí, jen se zakaluje. Práce se stínem je něco jako setření zaprášené vrstvy z okna. Není potřeba pracovat na tom, abyste vytvořili více světla, protože jakmile se z okna setře povlak špíny, světlo začne proudit do místnosti. Odstranili jste to, co ho zatemňovalo.“

„Během života s komplikovanými ženami jsem se naučil, že je často lepší splnit jejich požadavky hned.“

„V běhu nechej starce vzadu, ale ne jejich rady.“

„V našem nejbližším okolí se během našeho života skutečně ocitne 150 lidí, se kterými byste dokázali prožít spokojený život. Pro osamělé lidi to číslo může být útěcha. Ti totiž často mají pocit, že lidí je málo.“

„Před třinácti tisíci lety jsme znali něco, co se týkalo nás samých a co jsme od té doby zcela zapomněli: geometrická energetická pole okolo našich těl mohou být zvláštním způsobem roztočena za účasti našeho dechu. Tato pole obvykle rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Po pádu se však tato rychlost zmenšovala a jejich pohyb se nakonec zastavil. Pokud se toto pole vrátí do svých otáček, nazývá se Mer-Ka-Ba. Její důležitost nemá v této Realitě obdoby. Poskytuje nám rozšířené vědomí o tom, kdo jsme, spojuje nás s vyššími rovinami vědomí a dokážeme si vzpomenout na nekonečné schopnosti naší bytosti.
Zdravý vír Mer-Ka-By dosahuje v průměru padesát až šedesát stop, v proporční závislosti na výšce člověka. Když použijeme vhodné přístroje, může být rotace vířící Mer-Ka-By zobrazena i na počítačovém monitoru, a její obraz bude totožný s infračerveným horkým obalem galaxie - je to tentýž základní tvar, jaký má létající talíř.
Slovo Mer-Ka-Ba se skládá ze tří slov: Mer, Ka a Ba, které pochází ze starého Egypta. V jiných kulturách se nazývá merkabah, merkaba či merkavah. Může se vyslovovat několika různými způsoby, ale nejlépe ji vyslovujte jako tři oddělené slabiky se stejným důrazem na každou z nich. Mer značí specifický druh světla, tak jak byl chápán v Egyptě pouze během osmnácté dynastie. Dívali se na něj jako na dvě proti sobě rotující pole světla, otáčející se ve stejném prostoru a vzniklá prostřednictvím určitého způsobu dýchání, Ka značí individuálního ducha a Ba interpretaci ducha v jeho konkrétní realitě. V jiných realitách, kde duch nemá tělo, to značí pojetí nebo interpretaci reality, do které se dostane.
Mer-Ka-Ba je tedy proti sobě se otáčející pole světla, jež vytváří současně duch i tělo. Je to vozítko, které může používat duch a tělo (čili jedna z interpretací reality) pro přesun z jednoho světa či dimenze do druhé. Ve skutečnosti je však Mer-Ka-Ba mnohem víc, protože kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit.“

„v srdci je místo,
které nikdy nebude naplněno

prostor

a dokonce i během
nejlepších momentů
a
největších časů
časů

budeme to vědět

budeme to vědět
více než
kdy dřív

v srdci je místo,
které nikdy nebude naplněno
a

počkáme
a
počkejte

v tom prostoru.“

„Může to být nespravedlivé, ale to, co se stane během několika dní, někdy dokonce během jediného dne, může změnit průběh celého života...“

„Krátký spánek během dne… to jest pro zdraví jako balzám.“

„Kdyby přístroje, které lidé během doby vynalezli, ještě taky fungovaly - to by byl příjemný život!“

„Strašně rád chodím sám do kina. Nemůžu vystát ženy, které během promítání mlaskají, mají hlasité připomínky k ději a smějí se bez důvodu - ale manželka mě samotného nepustí.“

„Jestliže, jste během dne neobjevili nic zvláštního, pak jste z toho dne moc neměli.“

„Nevíme, zda běh přidává roky životu. Víme však, že přidává život rokům.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„Někteří puritánští členové ČSSD kritizovali Buzkovou pro její údajnou sexuální promiskuitu. Nejsem puritán a jen jsem s pobavením poslouchal příběhy několika kolegů, jak překonali vzdálenost mezi kunderovskou registráží, kontaktáží a konzumáží během jediného dne. Shodně s Markem Twainem bych jen dodal, že hodnota této trofeje byla poněkud devalvována četností jejich údajných výskytů.“

„Když člověk aktivně pracuje na poli přírodní vědy, nemůže mít během odborného bádání žádné předsudky a to ani jedním směrem: Ateismus je stejně nedobrý předsudek jako teismus. Teprve ve chvíli, kdy mám před sebou vědecké výsledky, se mohu z filosofického hlediska nad nimi zamyslet.“

„Za úplňku v červnu 1945 Kristus během slunečního cyklu Vodnáře převzal s plným vědomím a velmi zaujatě své úkoly a odpovědnosti Instruktora i Vůdce.“

„Jsem přesvědčen (málo naplat, jsem věřící křesťan) že Bůh je schopen stvořit svět ve vteřině, během sedmi dnů nebo, jestli chcete, během evoluce. Čas vnímám tak, že se v určitém slova smyslu nacházíme v šesti dnech stvoření. Připomíná mi to nějakou fugu, choreografii. Neustále vznikají nové druhy.“

„Je zajímavé ukázat všechno: lásku, něžnost, nenávist a vášeň, všechny tyto pocity jsou vlastní každému člověku. Naším úkolem je ukázat to všechno na ledě. Během čtyř minut povědět o všech citech mezi mužem a ženou.“

„Je pošetilé na běh světa zanevřít: vždyť vůbec toho nedbá.“

„Paradoxem je, že i během povodně je možno zahynout žízní.“

„Mám sto sedmnáct dnů, během nichž musím Willa Traynora přesvědčit, že má proč žít. - Louise Clark“

„Život rovná se běh, a když přestaneme běžet, pak možná zjistíme, že život konečně skončil.“

„Běžíme co nám nohy stačí do budoucnosti, běžíme tak rychle, že nám utíká přítomnost. A minulost nám mizí v prachu, který jsme zvířili svým během.“

„Během své klinické zkušenosti jsem nabyl dojmu, že strach z destruktivní matky je daleko silnější než strach z trestajícího, kastrujícího otce. Vypadá to, jako kdybychom nebezpečí hrozící od otce mohli odvrátit poslušností, proti destruktivitě matky však není obrany. Její lásku si nemůžeme zasloužit, neboť si neklade žádné podmínky, její nenávisti nemůžeme uniknout, protože ani pro ni neexistují žádné "důvody". Její láska je milost, její nenávist je prokletí, a člověk je nemá moc ovlivňovat.“

„Každej má svůj názor, já mám svůj názor, takže to samozřejmě občas zajiskřilo během natáčení, ale u večeře se to srovnalo.“

„Během několika následujících dní jsme jedli cibulky rostlin, hlízy a oddenky a jakousi podzemní zeleninu, která se podobala normálním i sladkým bramborám. Moji společníci byli schopni najít rostliny hotové ke sklizni, aniž je vytáhli ze země. Pohybovali chvilku rukama nad rostlinou a poznamenali: „Tahle roste, ale není ještě zralá,“ nebo „Ano, tahle se chystá porodit.“ Mně přitom všechny stonky připadaly stejné, a když jsem jich několik vytrhla a viděla, jak je znovu zasazují zpátky, usoudila jsem, že raději počkám, až mi poradí, kterou mám vytrhnout. Vysvětlovali to jako vrozenou schopnost „proutkaření“, která je dána všem lidským bytostem. V naší společnosti bohužel nejsme vedeni k tomu, abychom naslouchali vlastní intuici, dokonce ji považujeme za cosi nadpřirozeného či zlého, a proto jsem se musela znovu učit něco, co je přirozené.“

„O hráči, který během hry žongluje s balonem, mezitím co se čtyři obránci soupeřova týmu stačí vrátit zpátky, si lidi myslí, že je skvělý. Já říkám, že patří do cirkusu.“

„Vědění je moc. Vědění je slastí, a zároveň strastí. Všechno, a zároveň nic. Vědění je nevyzpytatelná, dlouhá a nebezpečná cesta, na kterou se vydávají ti, kteří zasvětili svůj život moudrosti. Ti, kteří chtějí získat to, po čem touží, ale během své cesty zapomínají, že již nikdy nebudou štastní.“

„Je třeba lidi něčím neustále zaměstnávat, tak aby se nemohli během života zastavit a prozřít.“

„Vybudovat si reputaci trvá věčnost, ale zničit ji lze během okamžiku.“

„Všechny důkazy hovoří jasně o tom, že příběhy Nového zákona byly sepsány během několika set let po smrti historického Ježíše. V průběhu prvního tisíciletí byly mnohokrát upravovány a přepracovány, aby odpovídaly politickým a společenským potřebám.“

„Od Ruska déle než 20 let vzdálení obyvatelé Sevastopolu, Krymané uchovávali si svou historii, kulturu a rodný jazyk. Věřili, že triumfuje zdravý rozum a historická spravedlnost. A před dvěma lety, během událostí ruského jara, Sevastopolci a Krymané ukázali celému světu příklad skutečného vlastenectví, solidarity a odhodlání při ochraně svých ideálů a hodnot.“

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

„Život je jako sjezdovka. Dlouho se dostáváš na vrchol, ale během chvíle jsi zase dole mezi ostatními.“

„Vláda během revoluce je despocií svobody proti tyranii.“

„Hodně teď pracuji; chtěl bych ale během posledního měsíce, který mi přibližně zbývá do návratu do Moskvy, tvořit ještě víc. Moje mínění o mých nových skladbách je pořád stejné: vznikají těžce a jsem s nimi nespokojený. Jsou to pro mě stálá muka.“