Citáty na téma bytí

„Tajemství, jak sklidit největší plody a největší požitek z bytí, zní: žít nebezpečně:“

„Už vím, že chuť do života a radost z bytí může člověk načerpat snáz z počínání přírody než z počínání lidí.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.“

„Co je důležité, je bytí teď a tady. Není žádná minulost, ani žádná budoucnost. Čas je velmi zavádějící věc. Vše, co je, je přítomnost. Z minulosti můžeme získat zkušenosti, ale není možné ji změnit, a mohli bychom doufat v budoucnost, stále však nevíme, zda tu nějaká vůbec je.“

„Ctnostný člověk nežije ctnostně proto, že z toho má užitek, ale proto, že je to zákonem a životadárnou mízou jeho bytí.“

„Být člověkem znamená, být věřícím. Být věřícím znamená, nebýt lhostejný. Nebýt lhostejný znamená, všímat si. Všímat si znamená, posvětit bytí.“

„Život není ani radování, ani bolest, ani Bůh, ani nějaké rozjímání, ale jídlo a bytí.“

„Existuje jen jeden vrozený omyl, a to ten, že tu jsme, abychom byli šťastní. Pokud setrváváme v tomto vrozeném omylu, jeví se nám svět jako plný rozporů. Neboť na každém kroku, ve velkém i malém, vidíme, že svět a život vůbec nejsou zařízeny tak, aby obsahovaly šťastné bytí, proto nesou téměř všechny starší tváře výraz toho, co se anglický nazývá disappointment - zklamání.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Klidné štěstí návratů, kdy jsem vítán radostným šílením oddaného psa, mi bohatě vynahrazuje všechno pachtění uhoněného světa. Začínám si myslet, že to ne my se psy, ale psi si hrají s námi, aby jako bytosti nezatížené přetvářkou v nás ztišili bolest z našeho bytí i z rýsujících se výhledů na to, co jsme honbou za pažravým prospěchem způsobili.“

„Práva zvířat jsou pro mě stejně důležitá jako lidská práva. Je to cesta k všeobecnému lidskému bytí.“

„Umírání je vlastně účelem bytí.“

„Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času.

A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti.

Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.“

„Láska je jediná a uspokojivá odpověď na otázku lidského bytí.“

„Láska je zákon našeho bytí, našeho druhu.“

„Kdyby život a bytí byl příjemný stav, pak by nikdo nechodil rád spát a rád by se z tohoto nevědomého stavu zase probouzel. Ale opak je pravdou; každý jde spát rád a velmi nerad se probouzí.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Smysl je termín pro naši životní orientaci. Pomáhá nám v tom, abychom se neutopili v močálu sobectví, lenosti a planých řečí. Smysl je mostem k tvorbě bytí v moři chaosu.“

„Když pomůžeme broučkovi v tísni, neděláme tím nic jiného, než že se pokoušíme malou část našeho provinění na zvířatech zmírnit. Vede nás k tomu vědomí, že člověk je povinen neslýchané bídáctví zaviněné člověkem zmenšit pomocí zvířeti a tak aspoň na okamžik vystoupit z hrůzy bytí.“

„Čistý projev lásky aneb být či nebýt
… co se stane s lidmi, že o tohle během dospívání přijdou, proč zabíjí v sobě tu čistotu… proč svět je jedno velké jeviště… kde nikdo neví pro danou roli co jest vlastně tou realitou/ jestli ta hra či ta beznaděj v reálné mysli… teď přišlo mi významu k otázce být či nebýt: chceš-li být/ tedy žít ve společenství, nezbývá než nebýt/ tedy opomenout co jsem… a nebo nebýt/ tedy opustit své společenství a po té být/ tedy sám sebou, což v prostoru který nabízí nám matička Země pod záplavou přemnoženého lidstva vede k tomu, že nebýt nabírá jiných rozměrů., kdy jest člověk, který je hloubavěji myslí obdařen, nachází cestu v nebýt definitivně. A tak hledat cestu jak BÝT, tedy býti definitivně, může vésti k šílenství a člověk musí kontra této realitě vésti boj čistým sobectvím, což popírá vše dobré, a tak otázka o bytí se stává kruhem ze kterého není cesty ven a tak nevědomí je tedy spásou, a proto svět je tímto zaplaven… proto myslitelé končí v depresích, alkoholem, drogami či na provaze vázaného do korun stromů, které mají sílu tě nést neb jejich řád jim umožňuje kvést, dýchat, pít i odpočívat a v případě, kdy jeden prvek zmizí- zaniknou uschnout, rozpadnou se, dají život druhým… nebo zmizí v poušť……“

„Láska muži zabírá pouze část jeho lidského bytí. Láska ženě zabírá celou její existenci.“

„Láska a radost jsou neoddělitelné od vašeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s Bytím.“

„Jak naleznu Bytí? Bytí prostupuje vším,…. Ale právě proto, že prostupuje vším, tak je právě tak snadné ho přehlédnout.

Stejně jednoduché, jako je pro rybu přehlédnout samozřejmý fakt vody. Protože voda je pro ni naprosto všude. A tak ryba řekne:,, Voda? Nikde jsem ji neviděla. Dívala jsem se všude!“

„Hodnoty bytí spočívají z veliké části v tom, jak vroucně jsme je schopni je prožívat. Hodnota našeho člověčího života je závislá na hodnotách, které jsou v nás. Lidé si stvořují svůj lidský svět. Je v něm to, co do něho vkládáme.“

„Jako olivy vydávají nejlepší olej, když se nejvíc mačkají, tak umělec vytvoří nejlepší svá díla zatímco se nachází na samotném dně bytí.“

„Když jsi prázdná od všech druhů žádostí, a neznamená to aroganci, znamená to, že jsi v přirozeném stavu bytí, tak pak nepotřebuješ nic, nepotřebuješ být potvrzována, nic dokazovat, dokonce cítíš, že nepotřebuješ být milována.“

„Prázdnota, o které mluvím,
není prázdnota,
kterou si obvykle představujeme.
Není prázdná.
Vaše tělo dál existuje
svým přirozeným způsobem.
Moudrost zůstává.
Pocity přicházejí a odcházejí.
Vše si dál hraje, ale uvnitř je
naprostý klid a vyrovnanost.
Žádné plánování, žádné strategie,
žádná identifikace.
Jenom prostor čistého bytí.
Je to to, co ve skutečnosti jsme,
přestože tomu často nechceme
nebo nemůžeme uvěřit.“

„Skutečný smysl světa není ve světě, nýbrž v jeho transcendenci. Svět potřebujete jen k tomu, abyste si mohli uvědomit neviditelné Bytí.“

„Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu.“

„Člověk je jediný živočich, pro kterého je jeho vlastní bytí problémem, který musí řešit a kterému nemůže uniknout.“

„Čistého poznání mohou dosáhnout jenom ti, kdo jsou mravně čistí podle předpisů jógy. Každý jiný člověk, i kdyby viděl do propasti bytí, uvidí vše brýlemi nižšího já, proto jeho poznatky nebudou pravdivé. I kdyby to byl člověk nejupřímnější a bohabojný, bude svými informacemi klamat, neboť vše přizpůsobí svým slabostem, domněnkám a spekulacím.“

„Dobrý život je proces, ne stav bytí. Je to směr, ne cíl.“

„Jděte hluboko dovnitř a s překvapením zjistíte, že nenávist, zloba a žárlivost jsou jen na okraji. V samotném středu vašeho bytí je jen láska.“

„Jsme stvořeni tak, že musíme brát smrt v malých dávkách denně jinak by jsme nemohli pokračovat v bytí?“

„V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet…jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet.“

„Woody Allen tiše k sobě: „Nicota, Nebytí – Prosim? – Ale nic, jen plánuju budoucnost.““

„Kým čím jsem? Odpovídám: jsem souhrnem všeho, co se událo přede mnou, všeho, čím jsem byl co jsem viděl co jsem udělal, všeho, co bylo uděláno mně. Jsem všemi vším jejichž jehož bytí ve světě mělo vliv na mé bytí a bylo jím podobně ovlivněno. Jsem vším, co se stane po mém odchodu a co by se nestalo, kdybych tenkrát nepřišel. Nejsem v tomto ohledu nijak zvlášť výjimečný.“

„Existence je iluze, vím přece, že neexistuju, takstačí, když si zacpu uši, když nebudu na nic myslet a rozplynu se vniveč. Ale iluze bytí je vytrvalá.“

„Potřebuji druhého, abych plně chápal všechny struktury svého bytí.“

„Co se týče rasismu, jde u mě přímo o fyzický odpor - jedná se o nejostudnější, nejzvířečtější součást lidského bytí -, zatímco moje reakce na kafkovskou byrokracii má blíž k vzteku a depresi - to je plod naší lidské moudrosti.“

„Nikdo nerozluštil bytí; kdo si myslí, že je zná, ať udělá krok vpřed“

„Seberealizace není dosažením vzdáleného cíle, ale bytím, kterým jsme již nyní.“

„Potrava pochází ze Stvoření. A Stvoření vychází ze Stvořitele. Kdo má pod kontrolou potravu, má pod kontrolou náš vztah ke Stvořiteli, podle jehož obrazu jsme byli stvořeni. „Zprostředkovatel“ se nás nyní snaží přetvořit (klonováním) podle svého obrazu formou mentálních, genetických a jiných manipulací. Už máme umělou dělohu, krev (získanou z umělé stravy), umělé sperma, oplodnění, umělý porod (císařským řezem), umělé srdce, umělý mozek (počítač), způsob „života“ (vydělávání na „živobytí“ na úkor žití), umělou identitu (nakonec naimplantovaný mikročip) a smrt (oběť ve jménu „vědy“). Tohle všechno nám posloužilo jako nástroj k tomu, abychom byli schopni zaujmout k závěrečné otázce „BÝT“ či „NEBÝT“ zodpovědný postoj. Nyní musíme „NEBÝT“ změnit na „BÝT“ a stát se Pány a Mistry Sebe samých. To je ten nejzásadnější princip Seberealizace. V pozemské škole Velkého Mystéria se pro nás nyní otevírá poslední semestr k jejímu absolvování. Cílem Revoluce Jednoho srdce je dát na poslední otázku, „BÝT“ či „NEBÝT“, tu nejlepší odpověď. „JÁ JSEM“ znamená být úplně odevzdaný Stvořiteli. Velký experiment nám nabídl zkušenost „NEBYTÍ“. Teď jsme schopni poznat ony dvě extrémní možnosti, aby se Plán, kterého jsme se rozhodli být součástí, mohl naplnit prostřednictvím Lidského potenciálu, spočívajícího ve SVOBODNÉ VŮLI. Tím Plánem je učinit Zemi PORTÁLEM Míru ze svého NITRA. Revoluce Jednoho srdce vychází ze zodpovědnosti samostatně obnovit kvalitu své krve, která nám dopomůže Vzpomenout si, že VŠE JE JEDNÍM. Revoluce Jednoho srdce je pro ty, kdo mají odvahu zahájit Rozhodující bitvu v sobě samých a ZVÍTĚZIT v ní!“

„Když setrváváš na povrchu svého bytí, celá tvá existence je povrchní. Pokud tvou energii neovládají impulzy zraku, sluchu a hmatu, otáčí se pomalu k tvému nitru. Postupně se tak tvůj vnitřní zrak stává citlivým na duchovní světlo, k jeho spatření, poznání a udržení. Jakmile prozřeš, zůstaneš prost všech nároků vlastní vůle. Když se vracíš do svého nitra, stáváš se mistrem. Když se budeš pohybovat směrem ke svému povrchu, můžeš zůstat otrokem.“

„Musíme k sobě pustit běsy. Máme je všichni. Mladí ještě víc. Musíme k tomu mít odvahu, pojmenovat si ty běsy a podívat se na ně přímo. To je cesta k vlastnímu prameni. Na konci té cesty je hodně bytí v člověku. A tomu se říká šťastný život.“

„Nejbolestivějším stavem bytí je vzpomínka na budoucnost, zvláště na tu, kterou nikdy nebudete mít.“

„Krása světa je krásou lidí co v tom světě žijou čemu věří, jaké hodnoty a poznatky mají a jak svět svím srdcem cítí. Lidský svět je stvořený z myšlenek a dřiny a emocí. A proto svět nemůže být dokonalí když je tak pestrý a plný života to by nebyla ta pestrost co koluje ve všem a všech to je ten život co se nedá zastavit ale je bohactvím lidského bytí.“

„Nežijeme proto, že jsme se narodili, ale proto, abychom vychutnali každičký moment svého bytí.“

„Zdá se mi, že toto je pravidlo všeho bytí: život není takový - je úplně jiný.“

„Práce je zákonem našeho bytí, je živým principem, pomocí kterého lidé a národy jdou vpřed.“

„Pro Aristotela, který se zabýval klasifikováním, pořádáním a analyzováním světa na jeho neredukovatelné a nejzazší kategorie, objekty, příčiny a atributy, se představa neklasifikovatelné prázdnoty, všech vlastností zbavené díry v přirozené stavbě bytí, izolované od příčiny a následku a odloučené od všeho, co je přístupné smyslům, musela jevit jako nebezpečná choroba, bohaprázdné šílenství, které nechává člověka napospas nevykořenitelnému horroru vacui.“

„Ta stránka bytí, jež se ukazuje ve válce, se soustřeďuje do pojmu totality, jenž ovládá celé západní myšlení. Jednotlivci se tu redukují na nositele sil, jež jim poroučejí bez jejich vědomí. Jedinečnost každé přítomnosti je neustále obětována nějaké budoucnosti, jež z ní má vytěžit objektivní smysl.“

„Proto je vše, co filosofie vyjadřuje, tak chudé a suché. Je totiž třeba k tomu doplnění vlastním bytím toho, kdo naslouchá.“

„Nic nebylo, nic nebude; všechno je bytí a přítomnost.“

„Člověk nepotká člověka ve stejném stavu bytí, fázi, náladě, nikdy.
Všichni sedíme na houpačce.
Čím je Henry přesycen, po tom já lačním, zbrusu novým, zdravým, obrovským hladem.
Co ode mě chce, nemám náladu dávat.
Jak opačné jsou naše rytmy….“

„Kočka se natáhne na sluníčko a tam spí. Člověk se se veškerou svou složitostí natáhne do života a tam spí. Ani jeden, ani druhý se neosvobodí z fatálního zákona být takový, jaký je. Žádný z nich se nepokusí zvednout tíhu bytí.“

„Láska je vlnou srdce, vibrací srdce, tepáním, sdílením všeho, čím jste, hlubokou a naléhavou potřebou jít a být s ostatními lidmi, dělit se s nimi o své bytí, o svou radost, o svou píseň. Je-li však srdce téměř mrtvé, zamrzlé, protože vám ostatní říkali, že máte sami sebe odsuzovat – že jste oškliví, že jste špatní, že je to hřích: „Nedělej to, nebo se proviníš!", pak nemůžete sami sebe přijmout. Jak byste pak mohli přijmout jiného?“

„Existoval jsem celé věčnosti a hle, jsem tady; a budu existovat až do konce času, protože moje bytí nemá konce.“

„Smrt, je absolutní a neměnná pravda, život, bez konce, bez nevyhnutelnosti samotného bytí, je utrpením, bez počátku a konců, nikdy, nenaplněná a prázdná, beze smyslů, který nelze, ničím ukojit a naplnit, věčný boj a hlad, jež nebere skonání, v nezměrnosti časů a eonů samotné existence, ve které je život, ztracen, utápějící se v moři zoufalství a zmaru, navždy a navěky.“

„Jedna planeta Země, jedna příroda, jeden život jako planeta. Pak mnoho divů a spoustu přežití spoustu pochopení a spoustu myšlenek tolik slov knih a znalostí a přesto. Se svět tak vyvíjí až se ničí příroda nemá klid citliví jedinci šílí duše trpí. Kde ptám se kde jsou hranice moralní nastavená pravidla nebo na papíře napsaná. Kolik vezmeš z přírody tolik do ní musíš vrátit nazpět né přetvořit k obrazu svému lidskému ale spátky do klidu přírody tak jaká je divoká pestrá a plná života svobodná čistá bez zásahu člověka. Jasně pro člověka míň smířitelná a přijatelná a využitelná ale i v nás jako lidských bitostech pramení život posvátná energie bytí. Žijeme jako lidstvo tolik let s přírodou a přesto řešíme víc svoje ega a svoje plány cíle touhy chamtivost chtít víc něco víc být mocní lepší líp žít míň se starat míň se dřít víc si užívat. Proč se všechno vzdaluje lidskosti a přírodě přirozenosti života lásky k životu a vira v život. A slepě nasledujeme něco ideu něčeho lepšího co je iluze která nás dělá oběťmi informací. Které nás dělají chytřejší a propojenější informacema se světem ale né lidskými bytostmi kterým v žilách proudí krev. Vlastně každej to myslí a cítí jinak protože je jinak nastavenej chápat a má jiné životní nápady.“

„Stejně, jako je důležitá každá částečka, aby cokoli fungovalo. Vezmi si například motor, jak by mohl fungovat, kdyby cokoli chybělo. Taktéž jsi potřebný i ty. Nejsi pouhá bytost. Jsi nepostradatelnou součástí v tomhle bytí. Nic a nikdo na světě není bezvýznamné- stejně, jako ty.“

„Bůh nechce, abychom se vraceli do nebe; Bůh chce, abychom věděli, že jsme v nebi nyní. Bůh chce, abychom věděli, že jsme Království Boží nikdy neopustili. Tohle království má tři části: říši duchovní, říši fyzickou a říši čistého bytí.“

„Svoboda je volbou vlastního bytí. Tato volba je absurdní.“

„Lidské bytí se nevyčerpává horizontálním pachtěním od narození ke smrti, nýbrž do něj vstupuje i jiný rozměr: schopnost věčnosti. Člověk je bytost, která je schopná vnímat nejen užitečnost, nýbrž i dobro, nejen přijatelnost, nýbrž i pravdu, nejen prospěšnost, nýbrž i krásu.“

„Nejvyšší akt svobodné volby, svobodného výrazu preference, v níž je Bůh tvorem milován nade vše, v níž tvor miluje Boha víc než sám sebe, je možný pouze ve stavu bytostí na cestě, v němž je přirozená ambivalence každého svobodného tvora respektována do té míry, že tvor může buď přilnout, nebo odmítnout přilnutí k transcendentnímu Zdroji svého bytí a učinit na něm závislý svůj mravní život. Tento čin volby je pro Boha velmi cenný a nemůže být vnucen… Bůh ho očekává od svého tvora, přišel jako žebrák, aby ho o něj prosil.“

„Nicota obchází bytí. To znamená, že bytí nemá žádnou potřebu nicoty, má-li být uvažováno, a my můžeme vyčerpávajícím způsobem prozkoumat jeho ideu, aniž najdeme sebemenší stopu po nicotě. Ale na druhé straně nicota, která není, může mít jen propůjčenou existenci a získává tak své bytí z bytí. S nicotou jejího bytí se utkáváme pouze uvnitř hranic bytí, a totální zánik bytí by neznamenal nastolení říše ne-bytí, ale naopak současná zánik nicoty. Nebytí existuje pouze na hranici bytí.“

„Všechno dění má ten účel, aby bylo životu veškerenstva uskutečňováno šťastné bytí, takže se neděje kvůli tobě, nýbrž ty jsi pro ono veškerenstvo.“

„Já věřím, že dávám přednost tomuto životu, ale třeba je to jen tím, že jsem dnes úplně jiná. Smrtelnost je zcela jiným rozměrem bytí.“

„V pravdě a omylu, v radosti i strasti si podrž své vlastní bytí. To dokážeš jen sněním, protože tvůj reálný život, tvůj lidský život je ten, který není tvůj, ale těch druhých. Nahradíš tak život sněm a budeš dbát jen o dokonalé snění. Ve všech činech svého reálného života od narození až do smrti nic nečiníš ty: jsi činěn; nežiješ ty: jsi pouze žit.“

„Naše tělo se může stát vstupní bránou do sféry Bytí.“

„Věz, že budoucnost není fixní anebo stabilní, ale mění se jako příčina přináší dále následek. Podívej se na příčinu, kterou přineseš do bytí a určitě uvidíš, že všechno je následek.“

„Kupředu… kde to je? Kupředu je všude. Kupředu — to je úplně prázdná abstrakce… Já mám taky rád abstrakce. (Nakreslí žlutou křídou, kterou vzal Evě, na prázdné místo na tabuli šikmou čáru.) Ale nemám rád prázdné abstrakce. (Pozoruje se zalíbením šikmou čáru.) Šikmá čára. K ní zrcadlový protějšek. ( Kreslí druhou šikmou čáru, takže vznikne tvar A.) Jaká krásná a jednoduchá symetrie! Když tento útvar znovu zrcadlově zdvojíme, vznikne uzavřený tvar. (Kreslí třetí šikmou čáru.) Už na nejstarší zdobené kosti z paleolitu, na té slavné kosti z Laugerie Basse, objevuje se tento prazákladní ornament. (Kreslí čtvrtou šikmou čáru, takže na tabuli je žlutý kosočtverec.) A už paleolitický člověk cítil, že v tomto útvaru je nejdůležitější střed. A ve chvíli, kdy ho označil (kreslí doprostřed kosočtverce kolmou čáru), přestává být tento tvar prázdnou abstrakcí a znamená náhle zcela konkrétní věc. Ale zároveň si ponechává i nadále takovou obecnost, že kromě této věci znamená i mnoho dalšího, například naši chuť na tuto věc. Ale tou studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i pošetilost té chuti, a tedy i naši nechuť. A samozřejmě nevztahuje se pak už jen k oné věci samé, ale k ženě vůbec. A protože ženy jsou naším životem, vztahuje se tedy k celému našemu životu, znamená lidské bytí samo. Ale tou studenou geometrickou strohostí naznačuje hned také i naše základní zklamání a znechucení z bytí, a tedy celou podstatnou ošklivost bytí…“

„Všechno následuje Božský plán. Nic a nikdo nemůže uniknout Jednotě. Umělý experimentální řád prokázal ve svém málem experimentálním světě Stvořiteli ohromnou službu, což pochopíme, když rozšíříme svou perspektivu ve vesmírném kontextu. Onen systém nás přiměl prožívat svoje bytí jako „NEBYTÍ“. Nyní se můžeme rozhodnout („být či nebýt“) BÝT a uvolnit Šíp, který musí zasáhnout cíl uvnitř nás.“

„Jste těmi, kdo vlastní klíč od svého bytí. Nosíte si svůj cestovní pas k vlastními štěstí.“

„Život je jako vesmír plný světů, každý letí do neznáma, ale přece jenom si určuje svojí vlastní cestu na kterou se vidá. Čím víc letí kupředu tím obtížnější je se vrátit. Někteří lidé hledají to co už bylo nalezeno a odhodí to na čemž může růst pravá podstata existence lidstva, kořeny pravého významu bytí a lásky k bližním. Avšak to co má nejvyšší hodnotu odhodí jako nějáký kus plevele a díky se své pošetilosti se stanou nenasytnými bytostmi jejichž touhy zůstanou neukojeny v nekonečnosti chaosu.“

„Harmonie mezi samotou a bytím součástí kolektivu je ideální, ale dlouhodobá samota může škodit.“

„Nesmrtelnost existuje. Nespočívá ve věčném bytí, ale ve vzpomínkách.“

„Pohleď, vždyť žiji. Z čeho? Ani dětství ani budoucna
mi neubývá..... Přemíra bytí
tryská mi ze srdce.“

„Nikdy nejste sami. Všude je energie bytí.“

„Mnoho lidí se mě ptá: "Jak můžu druhé milovat bezpodmínečně? Jak můžu milovat ty, kteří mě zraňují?" Ale ta otázka je už špatně položená. Bezpodmínečná láska není něco, co byste dělali. Je to o tom, kým jste a jak tím jste, stačí si to jen uvědomit.
Bezpodmínečná láska začíná tehdy, když se nejdříve naučíme bezpodmínečně milovat sami sebe. Jste-li jako většina lidí, pak jste na sebe pravděpodobně velmi tvrdí a vůči sobě hluboce kritičtí.
Jenže dokud se nenaučíme sami sebe milovat bezpodmínečně, nemůže se stát bezpodmínečnou láskou. Vše začíná u nás samých, neboť jsme všichni propojeni a jsme součástí jednoho vědomí. Proto když začnete milovat bezpodmínečně sami sebe, prostě se tou láskou stanete, vyzařujete tuto lásku na ostatní kolem vás, aniž byste se o to museli snažit.
Ostatní kolem vás ji cítí, dotýká se jich a na hluboké úrovni je proměňuje. Zároveň, když milujete sami sebe, nedovolíte ostatním, aby s vámi zacházeli jako s rohožkou přede dveřmi, nebo aby vás ovládali, stejně jako vy sami nemáte potřebu ovládat je.
Bytím ve vaší přítomnosti se druzí učí, jak se k vám chovat, pokud chtějí být skutečně s vámi. Také se tím učí, jak by oni sami chtěli, aby se k nim chovali druzí. My všichni přivádíme sami sebe do všech našich vztahů. Pokud se štítíte sami sebe, pak přesně takové přivádíte sami sebe kamkoliv jdete, včetně vašich vztahů.
Pamatujte: vždy to začíná u vás a není to o KONÁNÍ lásky. Je to o BYTÍ láskou.“

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

„Věřím v Boha. Nikoliv katolického boha, takový neexistuje. Je tu Bůh a já věřím v Ježíše Krista, jeho inkarnaci. ježíš je můj učitel, můj kazatel. Ale Bůh, Otec, Abba je světlem a Stvořitelem. To je mé bytí.“

„Nejdříve musíme poznat sami sebe, svůj vlastní základ. Jinak ten svět nezlepšíme, když se nezlepšíme sami. Postarejte se nejdříve o poznání sebe sama a všechno ostatní se o sebe postará. To je přesně totéž, co řekl svého času Kristus: Hledejte nejprve království nebeské, které je ve vás, a vše ostatní vám bude přidáno. Potom s překvapením zjistíme, že to já v nás je všude – ve slunci, v zemi, rostlinách, lidech, bytostech, všude. Vztahuje se nejen na celý náš svět, ale i na vesmír, vesmíry. Předpokládá to přestat považovat tělo za sebe sama. To není naše pravě jáství. Musíme poznat nejvyšší bytí v nás. Jinak se nehneme z fleku.“

„Přesvědčení o nezbytném úsilí, o úsilí, bez něhož se určitý díl bytí neuskuteční, je jedním z mých poznatků tohoto roku.“

„O moudrých
Co jsem slyšela smyslu plného a i četla a řídím se tím a co si o tom myslím.
1 nemyslíš zaplatíš Proto je vzdělání důležitý.
2 ráno moudřejší večera No jak v čem ale občas je to dobrý snažit se odpočatej ráno než unavenej večer.
3 snídaně je základní jídlo dne Jo tak to se musím dobře najíst a napít aby začal dobře.
4 chudej jako kostelní myš To je píčovina v kostele nejsou myši co by tam tak asi jedli oplatky a svěcenou vodu tak to museli bejt teda osvícený myši když žili v kostele.
5 humor je nejlepší lék Jó tak to asi bude.
6 strach je největší nepřítel Ano tak to je
7 v nouzi najdeš přítele Kdo se na tebe nevikašle v nouzi to je pravej frajer
8 oči jsou brána do duše No pokud náka opravdu existuje tak asi je to dobry znát moc nepodstatné.
9 čím je člověk starší tím je moudřejší. To je blbost pokud to není člověk co se nerozvíjí a nevzdělává si a nepoznává a nezažívá něco nového těško může dojít věkem k moudrosti a dřina k poznání fakt nestačí a životní zážitky jsou sice dobrý učitel ale né pro každýho
10 dokážeš všechno co jen chceš. Myšlenka dobrá ale to chce mít zápal morálku disciplínu plán jak toho dosáhnout snahu dřinu a vídrž to je celoživotní proces chtít něco víc a taky mít v tom tu myšlenku vizualizaci hodnotu smysl toho co chceš dokázat tu sílu dát tu sílu ze sebe a bejt nezastavitelnej. Hodnoty sny myšlenky rozhodnutí smysl vídrž sebedůvěra síla v srdci vášeň nadšení víra láska k tomu co chceš je to součástí tvého bytí. Si to ty sám ten úspěch tvůj proces snaha a myšlenka vize plán udělat pro sebe něco dobrého.
.“

„Žít bychom měli tak, že nebudeme nic dělat konáním.
Žít bychom měli tak, že budeme vše konat bytím.“

„Píle dochází cíle
Uč se dobrému bytí. Rozum nikdy nezbýt. Zkušenost dává rozum. Pevná vůle všechno zmůže. Chytrost dokaže více než síla.“

„V umění nakonec člověk je tvůrcem, který určuje bytí obrazu, jeho charakter a prostředky výrazu. Nezaměňujme přírodu s uměleckým dílem. Milovati přírodu a dělati obrazy jsou dvě různé věci. Neděláme podobu světa, spíše oslavu a podobenství jeho. Pokora před přírodou je jistě klad, ale při malování nesmí být člověk pasivní. Na obraze nesmí být tupý opis, nesmí to být dílo člověka, který trpně přírodu přejímá a opisuje.“

„Haiku je záblesk / v mlze našeho bytí. / Jen pro ty, co cítí.“

„Každé dodatečné pracovní místo a každý další, jiný prostředek ke zvyšování výkonu, slouží nakonec k obohacení lidského bytí všem. Nikdy nepřestanu dbát o to, aby plody hospodářského pokroku pronikaly ke stále širším vrstvám až nakonec dosáhnou všech vrstev našeho národa.“

„Život začíná tím, že je všechna požadovaná a dostatečná informace zkombinována tak, aby povstalo nové bytí. To vzniká přesně tehdy, když všechna potřebná informace přinesená spermií se spojí s informací přinesenou vajíčkem. Pokud spermie pronikne do vajíčka, povstává nová bytost. Ne teoretický člověk, ale už bytost, kterou budeme později nazývat Petr, Pavel nebo Marie.“

„Jeho dílo jsou typické lyrické epitafy. Poetické výjevy nebo iluminace, které dovolují v jednom okamžiku pochopit smysl bytí v celé komplikovanosti jeho vnitřních protikladů. Bronislav Maj potvrzuje svým dílem jednoduchou pravdu: konsekventní metafyzický básník nemůže být žádný moralista.“

„Vědecké poznání spočívá ve skromném vytváření ostrůvků jasna, řádu, pravidelnosti a přehledné srozumitelnosti uprostřed dramatu bytí.“

„Vždycky mě přitahoval ten typ snění, který se objevuje hned ze začátku Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí, když hrdina pozoruje zeď před sebou a říká si, že jakékoli jeho rozhodnutí mu znemožní poznat, jaký následek by měly všechny ostatní rozhodnutí; život tak připomíná náčrtek siluety obrazu, který nebude nikdy dokončen.“

„Jsme vedeni přesvědčením, že lidská odlišnost je přirozenou a ničím a nikým nevymýtitelnou součástí lidského bytí, součástí, která doprovází lidstvo od samého počátku existence a bude lidstvo provázet až do jeho zániku. Jsme vedeni přesvědčením, že přirozené rozdíly mezi lidmi a vzájemné vztahy s nimi související nemůže žádný zákon uměle odstranit.“

„Éter je kormidlo či páka vesmíru či cokoliv, co v ruce Všehomoucího přirozeně ovládá a řídí veškeré hmotné stvořené bytí… A jak krásný je tento Boží vynález.“

„Věřím, že většina obrazů pojednává o událostech; já chtěl vždy zachycovat bytí a tichý život věcí.“

„Občas potřebujeme svobodně uchopit svět. Bez pomyšlení na povinnosti, potřeby, nutnosti, tíži bytí.“