Citáty na téma nevědomí

„Představivost je důležitější než vědomosti.“

„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme "vesmír", součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku - je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“

„Čím víc se učíme, tím víc odhalujeme svoji nevědomost.“

„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“

„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

„Všechny naše vědomosti nám dopomáhají k tomu, že umíráme daleko bolestnější smrtí než zvířata, která nic nevědí.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Nevědomost je nevědomost. Nevyplývá z ní žádné právo něčemu věřit.“

„Můj mozek je pouze příjemce, ve vesmíru je totiž jádro, které obsahuje všechy vědomosti, sílu a inspiraci. Do tajemství tohoto jádra jsem nepronikl, ale vím, že existují.“

„Pohodlný život a lehko získané požitky ani nepřinášejí tělu prospěch, jak potvrdí každý učitel tělocviku, ani nevštípí duši nějaké hodnotné vědomosti. Naproti tomu vytrvalá námaha nás připraví k ušlechtilým a dobrým činům, jak tvrdí mudrci.“

„Pravým důkazem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.“

„Existuje jen jedno dobro, a to je vědění. Existuje jen jedno zlo, a to je nevědomost.“

„Nevědomí je příroda a příroda nikdy nelže.“

„Víno pij z malé sklenky, vědomosti z velké.“

„Každá víra ukazuje na vaši nevědomost, vaši slepotu, ale dává vám falešný dojem - jako kdybyste věděli.“

„Tím chci říct, že když vám všechno připadá nesmyslné, pak to nemůže být úplně nesmyslné, protože si uvědomujete, že to je nesmyslné, a vaše vědomí nesmyslnosti tomu téměř dává smysl. Chápete, jak to myslím? Optimistický pesimismus…Škvár“

„Nic tak neobměkčí srdce, jako vědomí vlastní viny, a nic srdce nedělá tak tvrdým, jako vědomí, že máme pravdu.“

„Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako těstem není mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené.“

„Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(…) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“

„Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti.“

„Žádný učitel neztroskotal na své nevědomosti - může ztroskotat, jen pokud nevychází s třídou.“

„Malou výrobu je možné řídit s malými lidmi. Velkou výrobu mohou vést pouze velcí lidé. Lidé, kteří jsou velcí povahou, vůlí a vědomostmi. Ti nám chybí a možná, že budeme muset počkat než nám dorostou z mladých mužů, které zde vychováváme.“

„Co ještě včera chápalo společenské vědomí jako neslušné, to dnes běžně omlouvá, aby to zítra zřejmě přijímalo jako přirozené a pozítří možná dokonce jako příklad slušnosti.“

„Ve výchově každého člověka nastane čas, kdy dojde k přesvědčení, že závist je nevědomost, napodobování je sebevražda a že musí sám sebe za všech okolností brát jako svůj vlastní cíl, že i když celý širý vesmír je plný dobra, nedostane se mu žádnému zázračnému rohu hojnosti jinak než tím, že bude obdělávat ten pozemek, který mu byl přidělen. Síla v něm obsažená je naprosto nová a nikdo kromě něj neví, co může udělat, a ani on to nebude vědět, dokud to nezkusí.“

„Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy to budete nazývat osudem.“

„Vycházelo se přitom ze zcela správného předpokladu, že ve velké lži je ukryt určitý faktor věrohodnosti, a že široké masy daného národa se v nejhlubším jádru svého srdce zkazí snadněji, než že by se vědomě a úmyslně staly nedobrými, pročež ve své primitivní prostotě citů padnou velké lži za oběť snadněji, než malé, neboť samy zřejmě občas k malým lžím sahají. Podobná nepravda jim vůbec nepřijde na mysl, a ani příště neuvěří v možnost tak nehorázné drzosti hanebného překrucování… Největšími znalci těchto možností použití lží a pomluv byli vždy Židé. Vždyť i jejich celá existence je vybudována na jedné obrovské lži, totiž že se u nich jedná o náboženské bratrstvo, zatímco seto točí kolem jedné rasy. Jako taková ukřižovala jednoho z největších duchů lidstva s navždy platnou větou fundamentální pravdy: nazval je "největšími mistry lží". Kdo toto není schopen rozpoznat, nebo to rozpoznat nechce, nebude už nikdy na tomto světě schopen pomoci pravdě k vítězství.“

„Štěstí spočívá v nevědomosti.“

„Opravdová moudrost je v poznání vlastní nevědomosti.“

„Vše, co v tomto životě potřebujete, je nevědomost a sebevědomí a pak je úspěch jistý.“

„Posláním od začátku do konce budiž hledati a nalézati způsob, který by umožnil, aby učitelé méně učili, žáci se však více naučili, aby ve školách něměl místa křik, pocit ošklivosti, vědomí marné práce.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Jak uplatní člověk svou moc nad druhým, Winstone?
- Tím, že ho přinutí trpět.
- (…) Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli a ne své vlastní. Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme.“

„Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejíchž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“

„Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice – ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo. Chumelit se totiž bude, až se rozhodne Vesmír – Vědomí - kosmický architekt.“

„Strach vždycky pramení z nevědomosti“

„Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla!“

„Rozum svítí i v noci a nevědomí působí tmu i ve dne.“

„Víra prostě dokazuje nevědomost, nevědění.“

„Intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí.“

„Štěstí není možné v nevědomosti. Jen jistota činí život klidným.“

„Moudrý upadá v nevědomost, hádá-li se s nevědomcem.“

„Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času.

A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti.

Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.“

„Vzdělání: cesta od nafoukané nevědomosti k ubohé nejistotě.“

„Nevědomost je síla.“

„Vědomí smrti v nás podnítí vůli k životu.“

„Když jsem byl mladý, byl jsem posedlý vlastnictvím reklamních předmětů, aut, oblečení, hloupostí. Teď, když to všechno mám, rozumím tomu, že vás tyto věci mohou proměnit ve velkého idiota. Ve východním Německu byla spousta věcí, ale bylo zde také vědomí solidarity, které již není. Nyní jsme po krk v rozhazování, vlastním egu a individualismu. Teď je obchodování před přátelstvím.“

„Věděla jsem o jejich vztahu. Nic vás nezasáhne bolestivěji než vědomí, že muž, kterého milujete, věnuje své city jiné ženě. Nemohla jsem však nic dělat. Naše manželství se sestávalo ze tří lidí, což je trochu moc na jeden pár.“

„Nevědomost není hanba, ale hanba je, když znalost odmítneš.“

„Nejsladší je žít v nevědomosti.“

„Znát rozsah vlastní nevědomosti je nejlepší část našich vědomostí.“

„Nevědomost vystupuje vždy sebevědoměji než vědění.“

„Snažím se být tak originální jak jen to jde bez vědomí naplnění nějakých statistik, jde to prostě z duše a ze srdce.“

„Vědomí dobře prožitého života a vzpomínka na mnohé dobré činy je nejpříjemnější.“

„Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. (“

„Kdyby život a bytí byl příjemný stav, pak by nikdo nechodil rád spát a rád by se z tohoto nevědomého stavu zase probouzel. Ale opak je pravdou; každý jde spát rád a velmi nerad se probouzí.“

„Cestování je jen jiná cesta, jak sebrat odvahu a přiznat si, po čem toužím. Ve finále to není nic moc originálního. Toužím po lásce, přátelích, po uznání a pochopení, po vědomí smyslu a užitečnosti. Toužíme po tom všichni na celém světě.“

„Jsou tři druhy hodnot, které potřebujete v jakékoli práci na světě: kapitál, vědomosti a svoboda.“

„Lidstvo si představuju jako velikou armádu dělníků budujících velkolepý chrám pravdy, jak žijí a pracují spolu. Mé tělo, stroj, který pracuje, odumře, rozplyne se v atomy, ale hodnota, hodnota mé práce ta tu zůstane. Mně stačí vědomí, že já bezvýznamný, bezejmenný dělník jsem pomáhal budovat tuto velkolepou budovu pravdy, kterou lidstvo od nepaměti staví. A každý kámen, který jsem pomáhal svou prací k této budově dopravit, je nesmrtelný.
1921“

„Vše, co má z duševního hlediska hodnotu, vyžaduje utrpení… Vývoj vědomí je utrpením.“

„Vědomí je Danajský dar.“

„Pro člověka, který chce a má vědomosti, není nic nemožné. (Úvahy a projevy)“

„Zlo mnohem častěji spočívá v naší nečinnosti, než v tom, co vědomě děláme.“

„Sny jsou reakcí na náš vědomý postoj, a to stejně jako když reaguje tělo na to, jestliže se přejíme nebo s ním nějak špatně zacházíme. Sny jsou přirozená reakce sebereagujícího psychického systému.“

„Vědomí, že milujeme a jsme milováni, zmírňuje těžké chvíle loučení. Poslední sbohem dokonce ztrácí všechnu hořkost, když je v něm ještě slyšet ozvěnu lásky.“

„Není důležitá kvantita ale kvalita vědomostí.
Je možné mít množství vědomostí, ale neznat to nejdůležitější.“

„Když pomůžeme broučkovi v tísni, neděláme tím nic jiného, než že se pokoušíme malou část našeho provinění na zvířatech zmírnit. Vede nás k tomu vědomí, že člověk je povinen neslýchané bídáctví zaviněné člověkem zmenšit pomocí zvířeti a tak aspoň na okamžik vystoupit z hrůzy bytí.“

„Chtěl bych umřít s vědomím, že má před sebou lidstvo světlou budoucnost. Pokud se nám podaří vyřešit otázku udržitelných zdrojů a jestliže budeme na dobré cestě k tomu stát se multiplanetárním druhem se zdravou civilizací na jiné planetě – a postavíme se s nejhoršímu scénáři v podobě konce lidského vědomí – to si myslím, že by bylo skvělé.“

„Čistý projev lásky aneb být či nebýt
… co se stane s lidmi, že o tohle během dospívání přijdou, proč zabíjí v sobě tu čistotu… proč svět je jedno velké jeviště… kde nikdo neví pro danou roli co jest vlastně tou realitou/ jestli ta hra či ta beznaděj v reálné mysli… teď přišlo mi významu k otázce být či nebýt: chceš-li být/ tedy žít ve společenství, nezbývá než nebýt/ tedy opomenout co jsem… a nebo nebýt/ tedy opustit své společenství a po té být/ tedy sám sebou, což v prostoru který nabízí nám matička Země pod záplavou přemnoženého lidstva vede k tomu, že nebýt nabírá jiných rozměrů., kdy jest člověk, který je hloubavěji myslí obdařen, nachází cestu v nebýt definitivně. A tak hledat cestu jak BÝT, tedy býti definitivně, může vésti k šílenství a člověk musí kontra této realitě vésti boj čistým sobectvím, což popírá vše dobré, a tak otázka o bytí se stává kruhem ze kterého není cesty ven a tak nevědomí je tedy spásou, a proto svět je tímto zaplaven… proto myslitelé končí v depresích, alkoholem, drogami či na provaze vázaného do korun stromů, které mají sílu tě nést neb jejich řád jim umožňuje kvést, dýchat, pít i odpočívat a v případě, kdy jeden prvek zmizí- zaniknou uschnout, rozpadnou se, dají život druhým… nebo zmizí v poušť……“

„Na počátku svého studia jsi poslouchal bez dotazů. Teď, protože se stáváš vědomou osobou, musíš se ptát na všechno a poslouchat sám sebe.“

„Nevědomost hříchu nečiní.“

„Je těžké vládnout lidu, který má mnoho vědomostí.“

„Nevědomost je démon a obávám se, že ještě způsobí mnoho tragédií.“

„V základě toužíme jen po jednom: po pravdě. Vymanit se z hukotu slov, probít se schématem obrazů a proniknout k pravdě, nahé, prosté, třeba i smrtelné. Po všech nebohých příbězích, se samým mlčením spočinout na tvrdé a temné půdě, nevidět, nedýchat, nežít, ale posledním zábleskem vědomí obsáhnout pravdu, jedinou důstojnost. Zhasněte příběh a fantazii jako čadivou lampu. Svítá.“

„Má-li lidstvo přežít, bude muset postoupit na vyšší úroveň vědomí.“

„Jedinou jistotou je vědomí nejistoty.“

„Když nás něco rozzlobí až do nepříčetnosti, nepřipustíme si, že příčina našeho hněvu nemusí spočívat jen mimo nás, ve věci nebo osobě, která nás rozzlobila. A tak svěřujeme věcem moc, jež nás může přivést do stavu hněvu, případně způsobit poruchy spánku nebo trávení. Předmět, na nějž jsme narazili, pak bez váhání a zábran odsuzujeme a láteříme tedy na nevědomou část sebe samých, kterou jsme promítli do rozčilujícího objektu.“

„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“

„Vědomosti v hlavě bídáka - jako dýka v rukou pijáka.“

„Prostor vědomí je pranepatrný. Vejde se tam vždy jen jeden problém.“

„Žádný člověk se necítí úměrně svému věku. Bytost ukrytá v našem těle – osobnost, duše, vědomí – nemá věk.“

„…oni (komunisté) všichni bez výjimky lžou. Je to obecný rys všech komunistů, obzvláště Rusů. Mým největším omylem bylo, že jsem až do poslední chvíle nechtěl věřit, že Stalin mi cynicky a chladnokrevně lhal, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho záruky, dané mně a Masarykovi, byly vědomým a záměrným podvodem.“

„Úspěch životní závisí od množství nejrůznějších vědomostí a zkušeností v mnohém oboru. Znáti jednu věc dokonale ze všech stran, oblíbiti si jenom ji, věřit v ni a věnovat se jí mozkem a srdcem vytrvale bez výhrad, s myšlenkou jenom na ni uléhat, s myšlenkou na ni vstávat, poznat vše, co ji podrývá půdu, co ji škodí, krátce soustřediti se – to jest cesta k úspěchu.“

„Lidská paměť je stvůra; člověk zapomíná - paměť nikdy. Všechny vzpomínky ukládá. Některé věci pro nás střádá, jiné před námi ukrývá - a po čase je vyvolává do našeho vědomí zcela podle své vlastní vůle. Člověk si myslí, že má paměť; ale ona má jeho.“

„Právě tak jako nemůže list zežloutnou bez tichého vědomí celého stromu,
ani ten, kdo činí zlo, nemůže páchat špatné činy bez skryté vůle vás všech.“

„Ve tři ráno krev teče pomalu a hustě a spánek je těžký. Duše buď spí v požehnané nevědomosti noční hodiny, nebo se shlíží sama v sobě v hlubokém zoufalství. Nic mezi tím. Ve tři ráno je ta stará děvka, svět, zbavená křiklavých šminek, nemá žádná prsa a má skleněné oko. Veselí zní dutě a pronikavě, jako v Poeově zámku obklopeném Rudou Smrtí. Hrůza je zničena nudou. Láska je sen.“

„Podstata zenu spočívá v tom, že žijete v přítomném okamžiku tak vědomě a soustředěně, že ve vás nemůže přežít nic, čím bytostně nejste.“

„Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.“

„Nevědomost, blud a nízká pověra činí člověka celkem bezmocným.“

„Četba zásobuje naši mysl pouze materiálem vědomostí. Teprve myšlením se zmocňujeme toho, co jsme přečetli.“

„Národ bez vědomí národnosti podobá se člověku neznajícímu citu pro čest. Můžeť nebýti zlým, ale k velikým obětem a činům, jež rozehřívají srdce lidská, málokdy schopen bývá.“

„Važ si starce i tehdy, kdyby ze stařecké slabosti pozapomněl svých vědomostí.“

„Někteří západoevropští historikové říkali, že je nutné poskytnout lidem ve východní Evropě čas, že postrádají vědomí dějinné dynamiky, protože čtyřicet let komunismu vytvořilo bezdějinnou díru. Lidé z východních zemí to ale vnímali jinak, a měli pocit, že by mohli lidem v západní Evropě poskytnout mnohé zajímavé zkušenosti, a cítili se opuštění a odstrkovaní. A psychoanalytikové říkali, že přerušované dějiny jsou jako přerušovaná soulož a vyvrcholení že není přirozeným důsledkem spontánního aktu, ale způsobem, jak se zbavit frustrace.“

„Pokud jde o nápoje, nevědomí novináři mě spojují s becherovkou, aniž tuší, že už léta dávám přednost vynikající Jaroškově slivovici.“

„Základ veškeré lidské znalosti, začátek lidského vědomí musí být to že každý z nás je objekt lásky.“

„Jazyk jest vědomí národa, jest jeho duch v nejvyšším svém zjevení, jest čarovně mocný svazek, jenž dítě k matce, bratra k bratru, rodinu k rodině víže a je všechny spojuje v národ.“

„Láska je vědomí toho, že dávám a do-stávám radost.“

„Slyšel jsem jistou dámu s obdivnou pokorou prohlásit že pocit dobrého oblečení jí dává vědomí vnitřního klidu, jaký jí náboženství nemůže poskytnout.“

„Pokud se díváte na věci dobré i zlé, které se vám přihodí, jako na příležitosti, působíte z vyšší úrovně vědomí.“

„Pravá únava je z nevědomosti, protože ta je nemocí duše. Osvobodit se od ní znamená záchranu, věčný klid a stálou rozkoš.“