Citáty o cestě

„Je jenom jedna cesta za štěstím a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.“

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“

„Celý lidský život je jen cesta ke smrti.“

„Neohlížejte se smutně za minulostí, už se nevrátí.
Raději moudře využijte přítomnosti. To je správná cesta.“

„S přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá.“

„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

„Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“

„Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.“

„Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.“

„Nejlepší cesta, jak vychovat muže k věrnosti, je dát mu jasně najevo, že se v jeho věrnost věří. Jakmile muž cítí, že je podezírán z nevěry, domnívá se, že má k nevěře právo.“

„Trojí cestou můžeme dojíti k moudrosti: za prvé cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší; za druhé cestou napodobování, cestou to nejlehčí, a za třetí cestou zkušenosti, cestou to nejtěžší.“

„Co je cestou válečníka? Cestou válečníka je smrt.“

„Kdo chce pokazit životní dráhu svých dětí, ať jim odstraní z cesty všechny překážky.“

„Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta.“

„Rychlost je cesta.“

„Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Maso chutná nejlíp po hladu a postel je nejměkčí po těžké cestě.“

„Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“

„Když si zkrátiš cestu, určitě zabloudíš! Zkratka často znamená Nejdelší možnou cestu..“

„Osud si cestu najde.“

„Fanatismus je určitý nedostatek statečnosti. On je to strach přijímat svět v jeho složitosti. Fanatismus je cesta k zjednodušení života. Je to útěk před odpovědností, kterou člověk přijímá tím, že se pořád rozhoduje.“

„Život není o tom, jak moc jste populární, s jakou holkou nebo klukem chodíte nebo koho znáte. Život je o tom, abyste byli vždy věrní tomu, kým jste, nebo v co věříte. Nikdy se nenechte nikým přesvědčit, že jeho cesta je lepší než ta vaše. Nakonec máme jen své srdce a svou mysl. To je důvod, proč zpíváme, to je důvod, proč pláčeme, to je důvod, proč žijeme.“

„Je-li cesta daleká, poznáš sílu koně. Trvá-li něco moc dlouho, poznáš srdce člověka.“

„Počet policejních hlídek na cestě je přímo úměrný stáří vašeho auta.“

„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“

„Smrt není zlá, zlá je pouze cesta k ní.“

„Na konci každé cesty začíná další.“

„Hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskytějším místům duše.“

„Diplomacie je umění říct lidem aby šli k čertu takovým způsobem že se tě ještě zeptají na cestu.“

„Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“

„I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem.“

„Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.“

„Některé ženy se rozhodly následovat muže a některé ženy se rozhodly následovat jejich sny. Pokud vás zajímá, kterou cestou jít, pamatujte, že vaše kariéra se nikdy nevzbudí a neřekne vám, že ona vás už nikdy nebude milovat.“

„Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.“

„Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk.“

„Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi. Pro vědce je to problém k řešení.“

„Mnichové, toto jest vznešená pravda o stezce vedoucí k odstranění utrpení: je to tato osmidílná cesta: pravý názor, pravé rozhodnutí, pravá řeč, pravé jednání, pravé žití, pravá snaha, pravé rozvažování, pravé soustředění ducha.“

„Nejenom očima a ušima vede cesta k člověku, ale také srdcem a citem.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Každý člověk je samostatný svět. Není do něj jiné cesty než přes most lásky.“

„Trnitou cestou ke hvězdám.“
Per aspera ad astra.

„Normálnost je vydlážděná cesta: Je to pohodlné po ní chodit, ale nerostou na ní žádné květy.“

„Zklamání je nejpůsobivější prostředek, jak přivést lidi na správnou cestu.“

„Mé cesty jsou nevyzpytatelné ale narozdíl od boha mám jen špatný orientační smysl.“

„Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném Lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.“

„Musíte být jedineční, odlišní a zářit na vaší vlastní cestě.“

„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

„Jen když se vydáte cestou, kterou před vámi nikdo nešel, můžete zanechat stopu. Všichni máme nějaký strach. Je v každým z nás. Jde jenom o to, za co vám ho stojí vyměnit. Protože v životě budeme mít jenom to, za co jste ochotni bojovat.“

„Válka je hra, která se hraje s úsměvem. Nemůžete-li se usmívat, šklebte se. Nemůžete-li se šklebit, kliďte se jí z cesty, co vám nohy stačí.“

„Všichni toužíme po štěstí. Ale když se vydáme na cestu, klopýtáme ve tmě. Riskujeme, že si spleteme směr, nebo, že dokonce půjdeme na opačnou stranu. Ba co víc, pokud po chybné cestě postupujeme dále, můžeme se svému cíli ještě více vzdálit. Čím více se tedy snažíme štěstí nalézt, tím obtížněji k němu dospíváme.“

„Co ti stojí v cestě, to je její součástí.“

„Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?“

„Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.
Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,
když nenecháte druhé, aby vám pomohli.
Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,
kráčejíce každý den po stejné cestě…pokud nezměníte svůj stereotyp,
pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.
Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím,
těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.
Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“

„Všechny cestou vedou… ke zklamání.“

„Budoucnost není místo kam jdeme, ale které vytváříme. Cesty nemají být nalezeny, ale vytvořeny. A jejich vytváření mění tvůrce i jejich cíl.“

„Knihy považuji za nejlepší výzbroj pro cestu životem a lituji všech inteligentních lidí, kteří je nemají.“

„Já se nikdy nezastavím v pomoci a lásce k lidem. Je to Ježíšova cesta!“

„Svět dítěte je plný nevinnosti a čistoty, ale postupně vykročíme na cestu, dlážděnou lží a proradností, a když dozrajeme, jsme staří - nejen tělesně, ale i duševně.“

„Každý slib je na nejlepší cestě k tomu být falešný.“

„Lidé téměř vždy kráčí po cestách prošlapaných jinými a napodobují ve svých skutcích cizí vzory. Ale nemohou se těchto cest držet ve všem a nemohou ani dostihnout proslulosti těch, jejichž činy napodobují.“

„Na Vánoce vedou všechny cesty domů.“

„Člověk si musí najít svou cestu. Jestli ji opravdu hledá, najde ji velmi brzy. Potom se jí ale už musí držet, nebo zabloudí.“

„Skoč, křídla roztáhneš cestou.“

„Zajít daleko je možné jen tehdy, nevíme-li, kam vede cesta.“

„Je potřeba jisté lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.“

„Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.“

„Tisíc cest vede k jednomu cíli.“

„Manželská věrnost je zaručenou cestou k impotenci.“

„V lásce končí všechny cesty stejně - rozčarováním.“

„Já a se mnou celé lidstvo stojíme dnes na křižovatce. Jedna cesta vede k zoufalsví a naprosté beznaději. Druhá k úplnému vyhynutí. Už nemám ani sílu doufat, že budeme dost moudří a vybereme si správně.“

„Vědecký člověk nemá za cíl dojít k okamžitému výsledku. Neočekává, že se jeho pokročilé nápady a myšlenky snadno uchytí. Jeho práce je jako práce plantážníka – pro budoucnost. Jeho povinností je položit základy a ukázat cestu těm, kteří přijdou.“

„Ničeho jsem nenabyl lehce, každá věc mně stála nejtvrdší práci. Nehledejte lehké cesty. Ty hledá tolik lidí, že se po nich nedá přijít nikam.“

„Drž se nové cesty a starého přítele.“

„Není horší cesty za štěstím než hýření ve "vybrané společnosti", neboť tím se jen snažíme změnit svou existenci ve sled veselí, požitků a potěšení, v němž se nevyhneme zklamání.“

„Kdo říká sbohem, jakmile cesta ztemní, je nevěrný.“

„Někdy musíte prostě skočit a křídla si nechat narůst až cestou dolů.“

„Tímto světem projdu jen jednou.
Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti, nebo němé tváři,
nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám.
Neboť nepůjdu znovu touto cestou.“

„Věda má svůj smysl, pokud se chápe jako cesta k pravdě a pravda jako dobro člověka.“

„Veďte mě, následujte mě, nebo mi jděte z cesty.“

„Úspěch sestává z cesty od nezdaru k nezdaru bez ztráty nadšení.“

„I z kamení, které ti někdo nahrnul do cesty, můžeš postavit katedrálu.“

„Množství traktorů, kombajnů, trabantů a jiných pomalu jedoucích aut, které potkáte na jednom kilometru cesty, je přímo úměrné tomu, jak moc pospícháte.“

„Pravděpodobnost že potkáte cestou z večírku policii je přímo úměrná poměru alkoholu v krvi.“

„Ani já, ani nikdo jiný nemůže jít tou cestou za tebe. Musíš po ní jít sám.“

„Dokonalá cesta životom je konaním bez boja.“

„Mezi okem a srdcem existuje cesta, která nevede přes rozum.“

„Všechny nás čeká stejná noc a všichni se jednou vydáme cestou smrti.“
SED OMNES UNA MANET NOX ET CALCANDA SEMEL VIA LETI

„Život každého člověka je cestou k sobě samému.“

„Láska je nejkratší, i když ne pohodlná cesta k branám ráje.“

„Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby.“

„Po návratu z cest o Češích: Jsme vysoce nespolečenští, je nám nepříjemné, když máme mluvit s lidmi vybraně, vědět s kým mluvit, co jim říci, na co se zeptat. Neumíme jazyky. A neumíme se smát. Jsme tragičtí ve styku s lidmi. Naše sebevědomí je nedostatečné. Nejsme si jisti. Toužíme po izolaci, aby vše bylo malé, ale naše.“

„Odvážila ses jít svou Cestou. Málokdo se k tomu odhodlá. Lidé jsou raději po cestě, která není jejich.“

„Práva zvířat jsou pro mě stejně důležitá jako lidská práva. Je to cesta k všeobecnému lidskému bytí.“

„Když se na jinak opuštěné silnici setkají dvě auta, vždy to bude na mostě nebo na nejužším místě cesty.“

„Nejsem učitelem, jsem jen ukazatelem směru. Ukázal jsem cestu sobě i jiným.“

„Intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí.“

„Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu. Húrinovy děti, kap. Túrinovo dětství“

„Lidé se nad tím musí vážně zamyslet. Duchovní svět nelze přesně popsat, je to naprosto jiný svět, odlišný od toho materiálního. Ale duchovní svět je možné reálně procítit, budeme-li se věnovat duchovním praktikám, vítězit nad svým egocentrismem a otevírat v sobě cestu do Věčného světa.
Je zapotřebí, aby se lidé naučili být pány svého duchovního osudu, aby nečekali, že za ně někdo udělá tu životně důležitou duchovní práci, ale se sami zdokonalovali, pracovali sami se sebou, rozšiřovali svůj obzor poznání světa. Neměli by čekat na dobrodiní velekněží a politiků, neměli by podporovat iluze a nechat se sebou manipulovat. Je zapotřebí být zralejší Osobností, společensky aktivním a duchovně zodpovědným Člověkem.“

„Cesta není od člověka daleko; jestli považujeme Cestu za něco nadlidského, nad člověkem, není to pravá Cesta.“

„Já si vzpomínám, když táta ještě žil, jak k němu chodili naši agrárníci a servírovali mu třikrát denně místo jídla nápad postavit komunistickou stranu mimo zákon. Táta byl vždycky rozhodně proti tomu. Jednou se mě zeptal, co si myslím o těchhle pokusech našich státníků zbavit se opozice touto snadnou cestou. Tak jsem mu řekl, že když jsme jako kluci čutali merunu, nikdy nám nenapadlo jít k soudci a chtít po něm, aby vyhodil ze hřiště těch jedenáct kluků, kteří hráli proti nám. Mohl vyloučit jenom ty, kteří nehráli fair. Jenže dneska nejsem tak docela jistý, že komunisté vůbec kdy hráli fair. Oni totiž ve skutečnosti nikdy neuznávali, že by stejná pravidla platila pro obě strany. Jenže teď nám nastříleli už trochu moc gólů a taky nikde nevidím soudce, který by si troufal odpískat faul.“