Citáty na téma půda

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Nezáživný učitel je jako vyprahlá půda pro něžné rostliny.“

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli.
Ale my pokračovali!
Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše.
Tyto systémy selhávají. Nechte je selhat.“

„První člověk, který připadl na to, aby si ohradil kus půdy a řekl: Toto je moje!, a který našel lidi tak prostoduché, že tomu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské nerovnosti. Kolik zločinů, vále a vražd, kolik běd a hrůz by býval ušetřil lidstvu ten, kdo by byl vyrval ty kolíky nebo zasypal ten příkop a vzkřikl ke svým bližním: Chraňte se poslouchat tohoto podvodníka! Jste ztraceni, zapomenete-li, že plody země patří všem a země že není ničí.“

„Dobří lidé jsou v každé době ti, kdo zorávají staré myšlenky do hlubky a získávají z nich plody, oráči ducha. Ale každá půda se nakonec vyčerpá a vždy znovu musí přijít rádlo zla.“

„Jestliže je sesuv půdy dost velký, kutálejí se i hranaté kameny.“

„Každá víra je redukovatelná na zoufalou snahu po pevné půdě.“

„Mnoho mužů slouží státu ne jako lidé, ale jako stroje. Oni tvoří armádu, zálohy… ve většině případů nevládnou vlastním úsudkem, nebo morálním smyslem, jsou jako stromy a půda a kameny… Takoví lidé si nezaslouží více respektu než slamění strašáci. Mají stejnou cenu jako poslušní psi nebo koně. A přece jsou právě tito lidé považováni za dobré občany.“

„S pocitem úlevy přecházím od neklidného moře příčin a teorií na pevnou půdu faktů a výsledků.“

„V základě toužíme jen po jednom: po pravdě. Vymanit se z hukotu slov, probít se schématem obrazů a proniknout k pravdě, nahé, prosté, třeba i smrtelné. Po všech nebohých příbězích, se samým mlčením spočinout na tvrdé a temné půdě, nevidět, nedýchat, nežít, ale posledním zábleskem vědomí obsáhnout pravdu, jedinou důstojnost. Zhasněte příběh a fantazii jako čadivou lampu. Svítá.“

„Vše, co potřebuje tyranie, aby získala pevnou půdu pod nohama, je, když lidé dobré vůle zůstanou zticha.“

„Většina lidstva dnes postrádá synchronii Jednoty mezi Stvořením uvnitř a vně. Tato disharmonie je zárodkem nemocí, mentální lability a narušených modelů chování. Pokud lidstvo strádá díky vnitřním bojům mezi hvězdami uvnitř svých těl, což jsou „hvězdné války“, nemůže ve světě existovat mír, spravedlnost, svoboda ani radost! Nemoc je válka uvnitř. Závislost způsobuje vnitřní otroctví. Smutek znamená stagnaci ducha. Místo čistého a harmonického toku krve dochází k blokádám, které se projevují formou bolesti, otoků (včetně obezity), cyst, tumorů, kamenů, podezíravosti, nejistoty, strachu, žárlivosti, nenávisti, zloby atd. Místo toho, aby se světové problémy řešily nastolením skutečného zdraví - odstraněním vnitřního haraburdí, vytvářejí se metody, jak dokázat „žít“ se znečištěním. Upřednostňuje se „syndrom problému“, což je pro nás pohodlné. Proto věda a technika současného systému používá energii z umělých zdrojů, takže naše těla, mysl ani emoce nemohou být vyživovány čistou potravou, potřebnou k tomu, aby se systém udržoval stabilní a zdravý. Vykořisťovat a ovládat slabé tělo, mysl a emoce je totiž pro centralizovaný systém mnohem snazší. Tato kontrola vznikla v rámci monopolizace: půdy - prostřednictvím komercionalizovaného zemědělství („sklízení úrody peněz“); těla - prostřednictvím podřadné, nekvalitní stravy; mysli - prostřednictvím vzdělání, vědy, médií, politiky a zájmů založených na penězích; ducha - manipulací atmosférických podmínek, pomocí mikrovln, strachu, vnucováním politicky navržených zákonů a „náboženství“. Díky špatné kvalitě krve mysl přestala být schopná rozlišovat, co je správné a co ne. Dobro není dobré, pokud tělo musí záviset na „správném“ organizování nesprávného způsobu stravování a léčení. Podřízením se falešné víře lze ducha vtáhnout do syndikáty řízeného světa. Pod kontrolou kurupční, centralizované vlády může být „dobro“ dobré jedině, pokud lze člověka obvinit ze špatnosti. Syndikáty vnucené zákony se proto starají o to, aby zlo převládalo, a „dobrota“ státu mohla pokračovat. Odtud pochází myšlenka pěstovat nemoci podáváním léků, které umožňují „žít“ s nemocí. Proto jsou vězení semeniště zločinu - pomáhají justičnímu systému udržet se u moci. Jestliže naše „svoboda“ a „práva“ vycházejí z politicky motivovaných zákonů, umožňuje to udržovat masy v mezích omezení, která na sebe lidé dobrovolně sami uvalili. S takovou můžeme neustále bránit hranice vyvoláváním „mírových“ válek!“

„Úspěch životní závisí od množství nejrůznějších vědomostí a zkušeností v mnohém oboru. Znáti jednu věc dokonale ze všech stran, oblíbiti si jenom ji, věřit v ni a věnovat se jí mozkem a srdcem vytrvale bez výhrad, s myšlenkou jenom na ni uléhat, s myšlenkou na ni vstávat, poznat vše, co ji podrývá půdu, co ji škodí, krátce soustřediti se – to jest cesta k úspěchu.“

„Zvířata, jejichž kopyta ztvrdla na drsné půdě, mohou jít po jakékoli cestě.“

„Lenivost je půdou, kde rostou všechny hříchy.“

„Ctěte svou cestu. Byla to vaše volba, vaše rozhodnutí a respektujete-li půdu, po níž šlapete, i tato půda bude respektovat vaše nohy. Dělejte vždy to nejlepší pro udržení a směr a cesta udělá totéž pro vás. (Fejeton – Jak udržovat cesty)“

„Chyba je odolná rostlina, která kvete v každé půdě.“

„Odvážit se znamená ztratit na chvíli půdu pod nohama. Neodvážit se znamená ztratit sám sebe.“

„Když byla výrobním prostředkem půda, státy o ní bojovali. Dnes se vede zápas o talentované lidi.“

„U dětí, pocházejících z rodičů, porušením nervové soustavy ztížených, musíme ve škole jaksi individualisovati, totiž přizpůsobiti duševní práci tomuto poměru, poněvadž víme, že na půdu dědičně takto nepravidelnou silnější duševní práce hlavně v útlém věku zhoubně může účinkovati a k vývoji nemocí nervových přispěti.“

„Mikuláš fandil půdě a venkovu za předpokladu, že je viděl oknem.“

„My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu, prostě, do pronájmu rolníkům, členům JZD, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano, Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, ta vesnice je zcela jiná než naše. Naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností, a tak dál, vzdělaností, od města. No to je jiný přístup třeba, a ne něco kopírovat jenom. Ano, zamyslet se, kde, co a jak použít. Ano, jestli dáváme někomu malou hospodu nějakou, kde jsme měli jednoho člověka a platili jsme ze státní pokladny každý měsíc 4 tisíce ztráty na tu hospodu, tak je asi lepší dát ji jemu, i když on si tam asi vydělá daleko víc než předtím, ale nás to ty 4 tisíce nestojí! A on slouží, a slouží možná líp než ten, který tam v těch 10 hodin přišel a do těch šesti večer měl otevřeno, a v neděli, když byl fotbalovej zápas vedle, tak neotevřel a šel se dívat na ten zápas jako každej jinej. Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, potřebujem.“

„Srdce, fantazie a rozum – to je půda, z níž se rodí to, co nazýváme kultura.“

„Láska, když nalézá příliš mnoho živné půdy, degeneruje.“

„Umělecká díla nejsou mrtvé nerosty; jsou to zrna, která se proměňují vlivem půdy, v níž mají vzklíčit.“

„Pojedu tedy na Tahiti a zemřu tam. Moje umění, které milujete, je jenom semeno a doufám, že je na Tahiti v primitivní, divoké půdě vypěstuji. Slávu ať mají jiní, já potřebuji klid. Francouzský Gauguin je mrtev, už o něm neuslyšíte. V Evropě mě bezpochyby čeká se svým hadím ocasem smrt, ale na Tahiti ji vidím jako kořeny, z kterých opět vykvetou všechny květiny.“

„Z jednotlivých zážitků vyroste čas od času souhrnný symbol, mající stejný smysl jako všeplatný životní zákon. Velký básník Walt Whitman usměrňoval o ovlivňoval moje pojetí života; za mého pobytu v Drážďanech, v temných dobách bídy a hladu, byla Stébla trávy mou útěchou a povzbuzením, a jsou jimi dodnes. Pro estetiky snad tento básník nic neznamená. Je cítit půdou a prosycen životem. Je svobodný, svobodný! A je posvěcen tím, co je v umění nejvyšší. Miluje a dává, aniž by za to cokoli chtěl.“

„Bylo jasné, že si kapři rybník nevypustí. Většina poslanců je ve Sněmovně naposledy. Navíc na základě až zázračně rychlého rozhodnutí soudu mohou užít imunity a na půdě Sněmovny beztrestně uzavírat kšefty, jak se jim zachce.“

„Znáte leknutí usínajícího? Až do prstů u nohou se lekne, protože půda pod nohama mizí a nastává sen.“

„Oblast životních zájmů člověka je však daleko širší než oblast životních zájmů zvířat. Člověk musí přežít nejen fyzicky, ale také psychicky. Musí si udržet určitou psychickou rovnováhu, chce-li si zachovat schopnost vykonávat své činnosti správně. Pro člověka má všechno, co je nezbytné k udržení jeho psychické rovnováhy, stejně základní význam jako to, co slouží jeho fyzické rovnováze. Člověk má životní zájem na tom, aby si zachoval svůj základní orientační rámec. Na tom závisí jeho schopnost jednat a koneckonců jeho pocit identity. Když ho jiní lidé ohrožují idejemi, které zpochybňují jeho orientační rámec, zareaguje na ně jako na vážné ohrožení. Tuto reakci si může různě racionalizovat. Řekne třeba, že nové myšlenky jsou od základu "nemorální", "necivilizované", "bláznivé" nebo cokoli jiného, co ho napadne, aby vyjádřil svůj odpor - ve skutečnosti jeho nepřátelské pocity vznikají z toho, že se cítí ohrožený. Člověk nepotřebuje jen orientační rámec, ale také objekty uctívání, které jsou životně důležité pro jeho emocionální rovnováhu. Ať jde o jakékoli hodnoty, ideály, předky, otce, matku, půdu, vlast, třídu, náboženství a stovky jiných jevů, pociťuje je jako "svaté". Dokonce i zvyky se mohou stát posvátnými, protože symbolizují stávající hodnoty. Jedinec nebo skupina lidí pak reaguje na útok proti tomu, co je "svaté", se stejnou zuřivostí a agresivitou, jako by šlo o ohrožení života.“

„Hrdinové, kteří prolévali svou krev a ztratili život! Nyní ležíte v půdě přátelské země. Proto odpočívejte v klidu. Mezi Johnny a Mehmetsem není žádný rozdíl, kde ležíme vedle nás v této naší zemi vedle sebe. Vy, matky, kteří poslali své syny z dalekých zemí, otřete slzy; Vaši synové nyní ležou v lůně a jsou v klidu. Po ztrátě života na této zemi se stali našimi syny.
Mustafa Kemal Ataturk o Gallipoli“

„Lidé nemají svobodu bezplatně používat půdu, aby si uchovali nezávislost (omezování formou stavebních povolení, daněmi). Pomocí různých „podpor“ nebo „slev“ se omezí i ta troška nezávislosti, která lidem ještě zbyla, aby i potraviny mohly podléhat absolutní kontrole systému. Prostřednictvím manipulované „potravy“ lze ovládat a kontrolovat i mysl Zevnitř, protože POTRAVA vytváří KREV, díky níž jsme schopni fungovat, cítit, mít emoce, myslet, rozlišovat, provádět volby, tvořit a nakonec podle svého Bohem daného práva „BÝT“ rozpoznat sami sebe. Kdo má tedy dnes pod kontrolou naši volbu „BÝT“? Díky „potravě“ se dnes již mnoho lidí (vytvořených k obrazu Stvořitele) stalo „virem v lidské podobě“, kterého lze plně přetvořit a klonovat podle obrazu podřadného boha těch „několika vyvolených“. To nakonec vede k totální neschopnosti dosáhnout cíle života, kterým je Seberealizace, a k souhlasu s naimplantováním MIKROČIPU. Může se to stát jedině, když se podaří dostat lidi do stádia dostatečně velkého zoufalství - z toho, že už nemají peníze na to, aby přežili „běžným způsobem“. Pak bude naše zotročení absolutní a „rodný list“ (podle něhož „patříme státu“) už nebude třeba, protože dítě bude hned po porodu automaticky očipováno a zařazeno.“

„Dívejte se na problémy jako na díry v zemi. Můžete kopat hlouběji, nebo zorat půdu ležící ladem.“

„Národ, který ničí svou půdu, ničí sám sebe.“

„Miluji půdu pod jeho nohama a vzduch nad jeho hlavou a všechno, čeho se dotkne, a každé jeho slovo. Miluji všechny jeho pohledy a všechny jeho činy a jeho celého a všechno společně.“

„Líp vlézt na půdu než být v domě se svou ženou v páru, jež má tak radost z potyček a svárů, že co chce manžel, má vždy nerada.“

„I strom má odpovědnost k zemi jako půda ke stromu. Špatně zasazen živoří. Nezaléván hyne. Vyvrácen zanechává ránu.“

„Neodsuzujme dnes jeho vrahy. Co víme o bezuzdné nenávisti, kterou k nám pociťují? Osm let žijí v uprchlických táborech v Gaze a přímo před očima mají, jak měníme půdu a vesnice, kde žili oni a jejich předkové, ve svou vlastní zemi. Měli bychom požadovat odplatu za Ro'iovu krev ne na Arabech z Gazy, ale na sobě samých, za to, že zavíráme oči nad svým krutým osudem a nad úlohou naší generace. Jsme sice generací osadníků, ale bez bojové přilby a hlavně pušky nebudeme schopni vysadit strom, ani postavit dům.
Nebojme se pohledět na zášť, provázející a stravující život stovek tisíců Arabů, kteří sedí všude kolem nás a čekají na chvíli, kdy budou moci vztáhnout ruku po naší krvi. Neodvracejme zrak, protože to by oslabilo naši ruku. Takový je osud naší generace. Máme jedinou volbu: být připraveni se zbraní v ruce, silní a rozhodní, jinak nám meč vyklouzne z ruky a naše životy budou vážně ohroženy.“

„Loos nám připravil půdu, umetl cestičku a bylo to homérské čištění – přesné, filosofické a logické. Tím Loos ovlivnil náš architektonický osud.“

„Muzikologická znalost dává zpívání fundament. Když máte pevnou půdu pod nohama, můžete létat, hudba, to je svoboda.“

„Sledujeme, jak mizí lesy. Zdroje vody se vyčerpávají. Naši půdu splachují povodně do moře. A na dohled je vyčerpání zásob uhlí a železa. Ale nejmohutněji plýtváme lidským úsilím, protože když lidé každý den konají mylně, nesprávně a neefektivně…, tak je to méně vidět, méně zřetelné a jen málokdo si toho všímá.“

„Zlo, to je semínko. Živnou půdou k tomu, aby vzešlo je strach.“

„Když jsem poprvé vkročil na půdu kongresu, bylo mi řečeno: The way to get along, is to go along.“

„Pokud člověk vlastní půdu, půda vlastní jeho.“

„Svět se přece mění: cítím to ve vodě, cítím to v půdě, cítím to ve vzduchu. Návrat krále, kap. Mnohá loučení“

„Člověk byl stvořen, aby mohl více pochopit a postarat se o zemi. Její půdu, rostliny, zvířata…
Místo toho člověk povýšil na takovou inteligenci, že vše ničí a myslí si, že je pánem tvorstva!“

„Ptám se, na této svobodné půdě
Kdo vládne nad lidským osudem?“

„Člověk, jež slouží dobré věci má pevnou půdu pod nohama.“

„Lidská řeč je strom, jehož kořeny sají své živné látky z půdy mlčení.“

„Nečerpá-li umění aspoň jedním tajným kořínkem sílu a zdraví z živné půdy víry a náboženství, není uměním, ale rutinou.“

„Stárnout znamená ztrácet půdu pod nohama.“

„Oběť semene ztrouchnivělého na kameni není marná. To ono vytváří půdu, v níž později vzejdou další semena.“

„Některé revoluce jsou jako drobné noční záchvěvy půdy. Pocítí je jen ti, kdo nešli spát.“

„Tohle bahno mi není lhostejné. Je součástí půdy mé vlasti.“

„Jsme schopni udělat z 200 000 palestinských uprchlíků v Gaze plnohodnotné občany. Musíme založit židovské osady v pásmu Gazy, změnit duny v úrodnou půdu, integrovat uprchlíky do našeho hospodářství, dát jim práci, zdravotní služby a vzdělání a udělit izraelské občanství tomu, kdo o ně bude mít zájem.“

„Všechna ta svědectví o prozíravosti tuniských politiků, umírněnosti tamějších islamistů a úctě vojáků k civilním institucím zastírají mnohem jednodušší skutečnost. V Tunisku padl pluralismus na mnohem úrodnější půdu.“

„Musíme použít teroru, vraždění, zastrašování, konfiskace půdy a odstřižení od veškerých sociálních služeb, abychom zbavili Galileu její arabské populace.“

„Judaismus je humánní. Je to jako model tibetské vesnice, kdy komunita nesla odpovědnost za všechno. Když se sešlo deset židáčků v jedné vesnici a směli zřídit obec, první, co udělali, byla sbírka, aby koupili kousek půdy. Aby bylo kam odkládat mrtvé, protože věděli, že lidská bytost vyžaduje úctu i po smrti.“

„Arabské režimy představovaly až doposud problém a zároveň i jeho řešení. Nedostatek svobody, represe a korupce byly pro islamismus živnou půdou, ale zároveň dotyčné režimy proti tomuto fenoménu celkem úspěšně bojovaly. Jsem pesimista, co se týče místních občanů, a optimista z hlediska boje proti terorismu. Myslím si, že vojáci tyto revoluční výbuchy usměrní a nakonec si moc ponechají. To by zaručilo jistou kontinuitu v boji proti terorismu.“

„Protože je menší. Tam je těch bezdomovců asi méně. Ale pravdou je, že já nemám ráda takovýto „když nejsi se mnou, tak jsi proti mně“. Každá partaj by měla mít svoje nějaké krédo a mělo by se to dodržovat a hlavně by si neměly jít tak po krku, protože to voliče naprosto znejistí. Když pan Paroubek řekne, že tohleto je blbec, nebo že … jo - on trošičku má i tu gestikulaci trošičku pana duceho, Mussoliniho, ale nechci mu říkat, jak skončil pan Mussolini. Ale pravda je, že dneska už tyto doby nevládnou, ale pan Paroubek může přijít velice rychle o svůj post. Však jsme to viděli u jeho předchůdce, který se údajně zase vrací na půdu ČSSD. Nicméně rozdávat někde chléb, to už dneska vopravdu nikoho nebere.“

„Když jsem poprvé vkročil na půdu kongresu, bylo mi řečeno: „The way to get along, is to go along“ - Aby ses někam dostal, musíš umět spolupracovat s většinou. Tato spolupráce vyžaduje více než přátelství. Jde o schopnost uzavírat kompromisy a mít cit pro to, co je dosažitelné a co nikoli. Z tohoto důvodu varuji před tím, odsuzovat každý kompromis jako něco nemorálního.“

„Musíme vyhnat Araby a zaujmout jejích místo… a pokud budeme muset použít sílu - tak ne proto, abychom oloupili Araby o Negev a Zajordánsko, ale abychom ochránili své vlastní právo usadit se na těchto místech. Arabům, kteří žijí na izraelské půdě nebývá nic jiného než prchnout.“

„Nechci obdělávat zúrodněné pole, prahnu po nedotčené půdě. Nechci se pouze seznámit s lidem, žízním po sbratření.“

„Korupce se stala společenským prostředím. Je stará jako prostituce, která se nachází na živné půdě společnosti, která odměňuje cynismus a rychlý úspěch. Je součástí globální kultury.“

„[Vlastníci půdy a nájemníci] jsou v Kristu tobě rovni. Šlechtici nutně musí být. I nejchudší rolník je [ovšem] v Kristu roven tomu nejvyššímu princi. Ať tedy mají dost, aby se uživili, a měli vše, co potřebují.“

„Byla to naše víra, že německý a židovský duch se mohou na německé půdě sejít a svým sňatkem se stát požehnáním. Byla to iluze - epocha židů v Německu je jednou provždy pryč.“

„Je nám souzeno žít společně na stejné půdě, ve stejné zemi. My, vojáci, kteří jsme se vrátili z bitev poskvrnění krví; my, kteří jsme viděli jak byli před našima očima zabiti naši příbuzní a přátelé; my kteří jsme přišli ze země, kde rodiče pohřbívali své děti; my kteří jsme bojovali proti vám, Palestincům, vám dnes říkáme hlasitě a jasně: Už dost bylo krve a slz. Dost!“

„Larssonovo Švédsko nemá nic společného se Švédskem, tak jak ho znám já. Když ale začnete rýt trochu hlouběji, začne se to dříve nebo později zatemňovat. Bez ohledu na to, v které půdě nebo zemi ryjete.“

„Dávám celou svou duši, krev a tělo úrodné půdě a kráse Laosu a blahu laoského lidu.“

„Povaha sílí se projevy. Ovzduší její jest veřejnost, její půda jsou skutky. - Největší blaho a největší umění jest projevování sebe sama.“

„Abychom dosáhli míru, musíme se vrátit k hranicím, které platily před rokem 1967. Mír je důležitější než půda.“

„Lidský život je posvátnější než půda a je legitimní se vzdát některých částí Erec Jisra'el, pokud to zachrání lidské životy.“

„Národ a půda jsou neodlučitelné pojmy.“

„Člověk – navzdory své umělecké domýšlivosti, důmyslnosti a mnoha svým dovednostem – dluží za svou existenci šest palců silné svrchní vrstvě půdy a skutečnosti, že prší.“

„Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Pýcha je plevel, který často roste v nejlepší půdě.“

„Konflikt je příležitostí, jak se vyjádřit o sobě a o svých hodnotách a přesvědčeních a touhách. Konflikt je perfektní živnou půdou pro autenticitu. Pokaždé, když vznikne konflikt, můžeme ho vidět jako poplašný zvonek, který nám říká… Zde je příležitost opravdu poznat sebe.“

„Každý jednotlivý muslim, který toto sleduje… [atentátem] 7/7 jste skončili se zabíjením a mrzačením britských občanů… raději byste měli pochopit, že jsme vybudovali síť z jednoho konce země na druhý… a islámská komunita pocití plnou sílu EDL, pokud znovu uvidíme některého z našich britských občanů zabitých, zmrzačených nebo zraněných na britské půdě.“

„Už to bude jenom horší, ten trend je nezvratný. Zábor půdy a životního prostředí v důsledku dvojnásobně rychlého rozvoje sídelní kaše okolo Prahy, než mají okolní státy. Dvě auta na každou osobu, která se ubytuje za hranicemi Prahy. Deteriorace a vylidňování sídlišť, stárnutí obyvatel a odchod mladých, pokles konkurenceschopnosti Prahy a celé ČR; snad nás aspoň zachrání, teď beru zpátky svůj výrok, snad nás zachrání Ostrava, Brno, Břeclav a Krnov.“

„Jak věci dnes vypadají, jsem pro organizaci silné policie; ale lidu musilo by být dáno všeobecné volební právo, tajné hlasování, zajištěno každoroční zasedání parlamentu… a ještě víc: půda a systematická výchova. Jsem nepřítelem velkostatků a velkoprůmyslu… Manchester je komín světa, který soptí špínu.“

„Povaha sílí se projevy. Ovzduší její jest veřejnost, její půda jsou skutky.“

„Jsem na půdě Československa a je mou povinností se naučit řeči země, která mě hostí.“

„Zdůraznili jsme, že není možné, aby všechny trestné činy, které se stanou na půdě Poslanecké sněmovny, byly kryty poslaneckou indemnitou.“

„Současné náboženské formy jsou vlastně rozšířením východoevropské religiozity a severoafrické religiozity. Myslím, že se budou rozvíjet vlastní formy. Poprvé po 2000 letech máte nativní židovskou komunitu, žijící na vlastní půdě… Myslím, že to, co budeme hledat je re-definice židovského práva a chování jednoduše podle naléhavosti života…“

„Jako každý nejistý člověk se snaží najít nějakou pevnou půdu pod nohama, což je koneckonců podstata náboženství.“

„Nikdy předtím nebylo tolik cizích vojsk na vietnamské půdě. Ale také nikdy předtím, nebyli Vietnamci tak odhodlaní postavit se v boji za obranu své země.“

„Prozkoumal jsem moře Starého světa a Nového a vyšlapal jsem půdu čtyř čtvrtin Země.“

„Lidé tvoří stát a půda živí lidí: průměrný poměr je, aby území postačilo na obživu svých obyvatel! V správném poměru spočívá síla ideálního státu.“

„Prošla jsem si syndromem vyhoření. Což je strašný pocit, kdy člověk začne tápat, ztrácet půdu pod nohama, znervózní, propadne trémě, na jevišti se začne plést a přestane si věřit.“

„I na poli vzdělanosti můžeme my, malí Slováci, cosi udělat pro Evropu a svět. Není třeba velkého bohatství, ale je třeba přinést naše opravdové dědictví. A naše dědictví je cosi vzácné. A my jsme vstoupili na evropskou půdu díky víře. Ta naše víra je geniální.
[(sk) Aj na poli vzdelanosti my, malí Slováčkovia, môžeme čosi spraviť pre Európu a svet. Netreba ani veľké bohatstvo, ale treba priniesť naše ozajstné dedičstvo. Naše dedičstvo je čosi vzácne a my sme vystúpili na pôdu európsku vďaka viere. Tá naša viera je geniálna].“

„Demokracie (zejména parlamentní) není prosazováním apriorního ideálu, není prostorem či živnou půdou pro prosazování jedné jediné pravdy. Demokracie je hledáním, je střetáváním legitimních dílčích zájmů a pohledů na svět.“

„Jsou-li fakta semeny, z nichž později vyrůstá poznání a moudrost, pak jsou emoce a smyslové vjemy úrodnou půdou, v níž tato semena musí vyrůst.“

„Všechny ty nepotřebný myšlenky můj mozek skompostuje. Rozkládajá a vzniká úrodná psychická půda. Pro nové myšlenky. Je zvláštní jak všechno z přírody se dá použít jako přirovnání.“

„Smrt číhá všude nikdo před ní nezdrhne. Každýho jednou nakonec dostihne. Každý se jí bojí ale ve skutečnosti je to jenom smutný emocionalní okamžik. Jako kmen sromu co spadne do hlíny ztrouchniví a stane se součástí půdy. Je člověk malinkou duší ale velkým myšlením je větší. Než příroda zpět už se nevrací pro svou lidskost zapoměl na zákony přírody a čistotu života. Zdravotnictví věda pomáhá těm co by dávno přírodní cestou umřely. Nepestra příroda znečištěná lidskou snahou přežít. Bez myšlenky jestli si to zaslouží jestli je to správný. Není to správný pro přírodu lidsky je. Výrobci léčiv přístrojů a pomucek do zdravotnictví ty se musí mít krásně. Ale když je tolik slabosti bolesti a špatných genů. Tak si říkám fajn dobře no tak já to du asi rovnou zabalit tu existenci. Asi začnu chlastat se fakt nedivím.Že je tolik alkoholiků. A nebo že lidi hulíjou marihuanu. Nebo nedokážou uníst tíhu světa a života a berou antidepresiva fakt mě to nepřekvapuje.“

„Všechno jede na nepřetržitý režim vesmíru. Ale jen člověk sám si může dělat se svím časem cokoliv. A přesto si ho zotročila práce povinosti peníze a potřeba přežít ale k čemu sakra. K čemu dál pokračovat v téhle hloupé hře života. Když to jasně spravné nikdo necití možná pár desitek jedinců. Když mizí lesy stavý se domi továrny jenom pro to aby státy užívali svoje ekonomiky a měly kam šoupnout lidi co sami neví co se svím životem. A ani si neváží vlastního života když se chovají jako oběť a jsou to mašiny stroje na práci. Vlastně chápu to zlo co ci podmiňuje lidskou duši a celej svět. Přežití přežití přežití přežití chápeš co to starče. Něco to chce vysoké životní náklady na život omezení všechno drahé systém sám spusobil redukci. Ale vždycky si ten lidský faktor cestu najde. Jo vše chno de když člověka žene sexuální půd jenomže když se nechce když jsou jiné stimulanty pro vypravování hormonů. Třeba por** koukání na věci které snadno vyplaví hormony přes obrazovku je to jednoduché. Nezajistí to ale přežití lidského druhu což by některé myšlenkáře o budoucnosti nasralo. Ale zase ti kdo nechcou se množit a rozlizat se po planetě a svojí existencí ničit planetu. Tak je to morálně správné když si dá člověk za cíl geneticky nebýt v budoucnu přes svoje geny. Ale stejnak nejvíc předá člověk do budoucna svim myšlením přes: praktické skusenosti, přes vědomosti, přes knížky, přes zážitky, přes hudbu, přes média, přes internet, přes řemeslnou práci. Tím vším zajišťuje pro další generace informace minulosti. A ty myslenky slova oni budou s nima pracovat v jejich priromnosti ale bude záležet na vícero faktorech které určí jejich vnímání. A nebo to snad tak není?“

„Nebyla by civilizace a lidstvo nebyl by čas. Přiroda není čas to je koloběch opakovanosti přírodních událostí. Bez člověka by jen přírodní živly a vnitřek planety měnil obraz přírody.Člověk časem mění svoje místa k životu pro další lidskou populaci a další kousky půdy padnou člověku do rukou. Jo ještě že nemůžeme žít věčně a existuje neplodnost a drahé všechno civilizační nemoci a tím jak se člověk chová masově ke zvířatům tak se chová i k sobě navzájem. Do toho nehody na silnici a úmrtí z přehřátí a špatného vzduchu sebevraždy. No to je ale redukce lidí. Jinak by to tu bylo slušně přelidměný. Hmm čas hmm lidí hmm smrt hmm život hmm všechno.“

„Každá půda je jiná v každé neroste to stejné kvítí.“