Citáty na téma existence

„Mužova láska a jeho život není totéž, ženina láska je celá její existence.“

„Je třeba věřit v existenci štěstí, abychom byli šťastni.“

„Existence brokolice rozhodně nijak neovlivňuje chuť čokolády.“

„Dobrý vůdce je nejlepší v případě, že si lidé sotva uvědomují jeho existenci. Když takový vůdce, který málo mluví, dokončí svou práci a dosáhne svého cíle, řeknou: Tohle jsme udělali sami.“

„Tak na blázny. Ztracené existence. Rebely. Potížisty. Na ty, co nezapadají do šablony. Na ty, kteří vidí věci jinak.“

„Co je významného na vlastní existenci, je si člověk sám sotva vědom, a někomu jinému by to jistě starost dělat nemělo. Co ví ryba o vodě, v níž plave po celý svůj život?“

„Školy nejsou místa, kde se nabývá vzdělání, ale kde se dostávají vysvědčení, která jsou nutná k tomu, aby žák dostal existenci.“

„Miluji fanoušky a oni jsou důvodem mé profesionální existence. Když venku dělám nějakou show a vidím fanoušky zpívat a tancovat, to miluji nejvíc. Je to ten nejúžasnější pocit na světě.“

„Národ, který nezvládl takovou zkoušku, nemá nárok na existenci. Ti nejlepší už padli, zůstali jen méněcenní.“

„Vycházelo se přitom ze zcela správného předpokladu, že ve velké lži je ukryt určitý faktor věrohodnosti, a že široké masy daného národa se v nejhlubším jádru svého srdce zkazí snadněji, než že by se vědomě a úmyslně staly nedobrými, pročež ve své primitivní prostotě citů padnou velké lži za oběť snadněji, než malé, neboť samy zřejmě občas k malým lžím sahají. Podobná nepravda jim vůbec nepřijde na mysl, a ani příště neuvěří v možnost tak nehorázné drzosti hanebného překrucování… Největšími znalci těchto možností použití lží a pomluv byli vždy Židé. Vždyť i jejich celá existence je vybudována na jedné obrovské lži, totiž že se u nich jedná o náboženské bratrstvo, zatímco seto točí kolem jedné rasy. Jako taková ukřižovala jednoho z největších duchů lidstva s navždy platnou větou fundamentální pravdy: nazval je "největšími mistry lží". Kdo toto není schopen rozpoznat, nebo to rozpoznat nechce, nebude už nikdy na tomto světě schopen pomoci pravdě k vítězství.“

„Není horší cesty za štěstím než hýření ve "vybrané společnosti", neboť tím se jen snažíme změnit svou existenci ve sled veselí, požitků a potěšení, v němž se nevyhneme zklamání.“

„Nemiluji tebe, spíše svou existenci. Je mi dána tvým prostřednictvím.“

„V den, kdy věda začne studovat fenomény, které nemají dočinění s fyzikou, se pokrok během deseti let posune víc, než by se posunul během několika staletí své existence.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Československo už neexistuje. Nezanedbatelná část slovenské společnosti podpořila ve volbách politickou reprezentaci, která dala po složitých státoprávních jednáních přednost samostatnému státu před další existencí federace. Češi tuto vůli respektovali. Přesto nemá smysl si namlouvat, že se nic nestalo. Mnozí z nás, byť možná v podvědomí a nepřiznaně, pociťují rozdělení Československa jako neúspěch. Bylo by nepřirozené, kdyby tomu tak nebylo.“

„Jsou chvíle, kdy si člověk musí zvolit, zda bude žít sám, úplně, naplno nebo si vybere nějakou falešnou, povrchní a ponižující existenci, kterou si svět ve svém pokrytectví vyžaduje.“

„Nepřítomnost důkazu není důkazem neexistence.“

„Zas Dušičky… A všude svíčky, květy věnce / žalostný svátek postmortální existence / kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě… / to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě“

„Někdy, když jsem sám, přemýšlím o kečupu. Protože já vím, že je pravda, že sedí tam v lahvi, samo sebou. Já jsem přesvědčen jeho existencí. Někdy, když jsem sám a cítím se jako kečup, přemýšlím, jak sedím sám v lahvi stojící vedle hořčice celé dny.“

„Rozvod není nic jiného než prohlášení: toto manželství je zemřelé manželství, jeho existence je jen zdání a klam.“

„Tradice praví, že v poslední vteřině před smrtí si každý uvědomí pravý důvod existence. A v tom okamžiku se objeví Peklo, nebo Ráj. Peklo znamená pohlédnout v tom zlomku vteřiny zpět a zjistit, že jsme promarnili příležitost oslavit zázrak života. Ráj znamená moci v té chvíli prohlásit: “Dopustil jsem se některých chyb, ale nebyl jsem zbabělec. Prožil jsem svůj život a učinil jsem, co jsem měl.“

„Láska muži zabírá pouze část jeho lidského bytí. Láska ženě zabírá celou její existenci.“

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

„Existence je nejen absurdní, ale je to prachsprostá dřina. Uvědomte si, jak často si v životě oblékáte spodky.“

„Člověk je tu proto, aby si něco předsevzal a aby to vykonal. Pouhá existence je moře bez vody, kniha bez obsahu, život bez života.“

„Existence je dobrodružství své vlastní nemožnosti.“

„Musí nějaký tvor přinášet lidstvu konkrétní užitek, aby měl právo na život? Otázkou k čemu je dobré, žádáte po zvířeti, aby zdůvodnilo svou existenci, aniž jste se sami pokusili zdůvodnit svou vlastní.“

„Láska je celou ženinou existencí.“

„V určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a ten pak podléhá osudu. To je největší lež na světě.“

„Václav Havel jest nyní na pravdě Boží; co tento výraz znamená? Ve staré češtině pod výrazem pravda se nechápala jenom výpověď o skutečném stavu věci, v níž Pravda byla spravedlnost a Právo s velkým P. V tomto smyslu také bylo husitské heslo "Pravda Boží vítězí". Václav Havel ovšem věděl, že slovo pravda má i značně zúžený smysl. Věděl také, že když chápeme pravdu sebestředně, pouze jako svou pravdu, tak je to příčina sváru a nesnášenlivosti, proto jeho heslo bylo pravda a láska, neboť pouze láska nás přiměje naslouchat pravdě toho druhého, pravdě jiných. To je ta láska, která nás též vede k pokoře, čímž Václav Havel předčil nás všechny. To je hluboký smysl hesla Pravda a láska, kterému se lidé mnohdy vysmívali a velmi mu ho vyčítali, přesto je to podstata lidského boje. My všichni víme, že tento boj bude trvat po celou existenci lidstva. My víme, že ten boj o lásku a pravdu nesmíme nikdy vzdát.“

„Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.“

„Roste počet mladých lidí, kteří vidí, že neexistuje nějaká lidská tvář systému, že všechno je to noční můra, která se prodrala do našich životů. Dennodenně jsme konfrontováni s devastací planety, s bídou ve třetím světě a zárověň s vyprázdněním našich životních aspirací. Jsme odcizeni od skutečného prožívání naši existence na této planetě.“

„Zvířata mají totéž právo na život jako my a naše právo ničit jejich životy je přesně omezené na právo obrany a na právo na existenci.“

„Strach má mnoho příčin. Bojíme se ztráty, neúspěchu, zranění atd., ale veškerý strach je v podstatě strachem našeho ega ze smrti a neexistence.“

„Bojíte se mluvit pravdu
Jste smutný existence
Které vysávají život těm
Co mají srdce na dlani
Měníte je v horší svině
Jenom svými komplexy

Proč se stydíte za svůj život?
Tvoříte si ho samy
Jste jen nuly které nakonec
Zůstanou samy
V hlavách bludy
Už ani nevíte kudy máte jít
Kudy směřovat život aby bylo líp
Je mi zvas smutno
Karma vám jednou vrátí
Na hlavu pořádné hovno.“

„Ty skutečně beznadějné oběti duševní nemoci najdete mezi těmi, kdo se jeví jako nejnormálnější. Mnozí z nich jsou normální proto, že se natolik dobře přizpůsobili našemu způsobu existence a jejich lidský hlas byl tak záhy po vstupu na svět umlčen, že už ani nebojují, netrpí ani nemají symptomy neurotika. Jsou normální nikoli v tom, co lze považovat za absolutní význam toho slova; jsou normální pouze ve vztahu k těžce nenormální společnosti. Jejich dokonalé přizpůsobení se této nenormální společnosti je měřítkem jejich duševní choroby. Milióny abnormálně normálních lidí, žijících bezstarostně ve společnosti, které by – pokud by to byly plně lidské bytosti – nikdy neměli být přizpůsobeni.“

„Existence Bible, jako knihy pro lidi, je tím nejprospěšnějším, co kdy lidstvo poznalo. Každý pokus toto nějak znevážit či podcenit je zločinem proti lidstvu.“

„Obecný ministerský zákon F. E. Gorna:
Je v zájmu zachování každého pracovníka ministerstva vytvářet složité a nepochopitelné zákony a zdůvodňovat tím svoji existenci.“

„Život nemůže být bez cíle - to by byla jen pouhá existence. Rovněž tak láska nemůže být bez cíle - to by bylo jen náhodné mrhání city.“

„Strach ze smrti je nesmyslný, smrt si totiž zaslouží spíše oslavu! Může se něco vyrovnat dokonalosti neexistence? Agónie, která k ní vede, není sice příliš lákavá, ale zatím se nenašel nikdo tak zesláblý na duchu či na těle, aby ji nezvládl a nedokázal umírat až do konce.“

„Demokracie není pouze politický systém, stojí nejen na existenci ryze politických struktur, nýbrž také na jisté kultuře komunikace, kvalitě vztahů mezi lidmi a lidskými skupinami; může přežít jen v určité "morální hemisféře" sdílených základních etických hodnot.“

„Smysl lidské existence spočívá ve zdokonalování duše!!!“

„Stupidní humor má právo na existenci, ale jsem rád, že ho nemusím dělat.“

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

„Shoda o neexistenci je snazší než shoda o způsobu existence.“

„Hvězdy přitahují jiné hvězdy a ztracené existence sobě podobné.“

„Člověk znovu a znovu pociťuje potřebu spojovat se sobě podobnými, dáti jim poznati svoje myšlenky, dovídat se o myšlenkách bližního. Pro reprodukci je mu nutno, aby žil ve společnosti. Osamění je mu osudné, zbavuje ho základních prostředků existence.“

„Kdyby Bůh tento svět opustil, hned by nás přešly pochybnosti o jeho existenci.“

„Co vám přinese okamžitý klid mysli? Navraťte se ve své fantazii na zemi po tisíci letech a hledejte, co po vaší existenci zbylo.“

„Myslím, že v umění, ale hlavně ve filmech se lidé snaží potvrdit svou vlastní existenci.“

„Úspěšní dělají svou práci s láskou a radostí. Jejich práce je naplňuje. Úspěchu nedocilují z povinnosti nebo pod tlakem. To, co dělají, dělají se zaujetím a především pro dobrý pocit z existence.“

„Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.“

„Existence je iluze, vím přece, že neexistuju, takstačí, když si zacpu uši, když nebudu na nic myslet a rozplynu se vniveč. Ale iluze bytí je vytrvalá.“

„Televize je neviditelný štít proti skutečné realitě, chorobou kultury 20 století je pravě neschopnost se vyrovnat s realitou, lidi se shlukují kolem televizních seriálu, filmů, rockových idolů, a vzrušeně prožívají existenci symbolů, ale ve vnímání skutečnosti jsou skutečně mrtvý.“

„Mám pocit," pravil jsem, "týkající se podélných čar života. Ve vztahu k nim musí být člověk přímý, protože jinak je jeho existence jen pouhá šaškárna, ukrývání tragédie. Musel jsem asi mít jakýsi pocit o těchto podélných čarách už v době, kdy jsem byl malý kluk, a v důsledku toho jsem chtěl vybudovat si život právě na nich. A tak jsem paličatě říkal, ne' všem přemlouvačům, jen proto, že mi ty čáry tvrdošíjně vězely v paměti, i když nikdy ne moc jasně. A poslední dobou tyhle vzrušující čáry už zase pociťuju. Když utuchne úsilí, jsou tu, jako dar. Tadyhle jsem předtím ležel na gauči a ony mě najednou proťaly, chvějivě a přímo. Pravda, láska, mír, štědrost, užitečnost, harmonie! A veškerý hluk a drhnutí, pokroucenost, žvanění, rozptýlení, námaha, nadbytečnost, to vše zmizelo jako cosi neskutečného.“

„Musíme rozlišovat mezi obsahy myšlenkového procesu a logickými kategoriemi použitými myšlením. Zatímco se obsahy našeho bdělého myšlení nepodřizují omezením prostoru a času, mají kategorie logického myšlení prostorově-časovou povahu. Tak například mohu myslet na svého otce a zjistit, že jeho postoj v určité situaci je totožný s mým. Toto zjištění je logicky správné. Jesliže však tvrdím: "Já jsem svým otcem," pak je toto tvrzení "nelogické", protože neodpovídá pojmům fyzikálního světa. Z hlediska prožívání je však ta věta logická, neboť jí vyjadřuji své prožitky totožnosti se svým otcem. Logické myšlenky v bdělém stavu jsou podřízeny logickým kategorím, založeným na speciální formě existence, ve které přistupujeme k realitě v jednání. Ve spící existenci, která se vyznačuje nepřítomností dokonce i potenciálního jednání, se používají kategorie, které se vztahují k prožívání sebe sama. To platí i pro cítění. Jestliže se můj ci v bdělm stavu týká člověka, kterého jsem dvacet let neviděl, jsem si stále vědom faktu, že dotyčný není přítomen. Když o něm však sním, pak ho cítím tak, jako kdyby přítomen byl. Jestliže však říkám "jako kdyby přítomen byl", vyjadřuji tím svůj pocit v pojmech, které odpovídají "bdělému životu". Pro spící existenci neexistuje žádné "jako by"; příslušná osoba je přítomna.“

„Vibraci si zvýšíme tehdy, když přestaneme směřovat naši sílu ven. Jsme stvořeni ze stejné látky jako vesmír; tudíž když si vážíme sami sebe - vážíme si veškeré existence. Mnozí z nás na planetě uctíváme to, co je mimo nás. To ovšem naši frekvenci zpomaluje, neboť se vzdalujeme od zdroje… jímž jsme my sami. Nebe je stav mysli. Žádné nebe ani peklo neexistuje - existuje pouze to, co tvoříme v přítomném okamžiku. Andělé a démoni jsou archetypy nás samotných. Jsme vše, co existuje. Jsme prodloužením energie zdroje a jakmile se od zdroje odchýlíme, vše se stává chladným; vše jakoby „zamrzá“. Cítíme, jako by se nám život rozpadal na kusy.“

„Tradice praví, že v poslední vteřině před smrtí si každý uvědomí pravý důvod existence. A v tom okamžiku se objeví Peklo, nebo Ráj. Peklo znamená pohlédnout v tom zlomku vteřiny zpět a zjistit, že jsme promarnili příležitost oslavit zázrak života. Ráj znamená moci v té chvíli prohlásit: “Dopustil jsem se některých chyb, ale nebyl jsem zbabělec. Prožil jsem svůj život a učinil jsem, co jsem měl.“

„Středem existence každého člověka je sen.“

„Věří také, že musíme respektovat přání jednotlivce, který se rozhodl přestat brát potravu a usadil se venku, aby ukončil svou pozemskou existenci. Nevěří, že smrt způsobená nemocí nebo úrazem je přirozená. Konec konců není přece možné zabít něco, co je věčné, a člověk nemůže zabít, co sám nestvořil. Tento názor souvisí s jejich vírou ve svobodnou vůli. Duše se svobodně rozhodne přijít. Proč by tedy mělo být spravedlivé zakázat jí odejít? Nejde o osobní rozhodnutí provedené v naší zjevné skutečnosti, ale o věčné rozhodnutí provedené vševědoucí součástí naší bytosti na rovině věčnosti.
Věří, že nejpřirozenější způsob, jak odejít z lidské zkušenosti, je uplatnit svobodnou vůli a právo na volbu. Když jeden z nich dosáhne věku 120 nebo 130 let a začne ho vzrušovat myšlenka na návrat do věčnosti, otáže se Božské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího Dobra a uspořádá slavnost na počest svého života.
Národ Opravdových Lidí po staletí pronáší k novorozencům jednu a tutéž větu a každý z nich tedy po narození slyší stejná první slova: „Milujeme tě a budeme ti na tvé cestě nápomocni.“ Při poslední oslavě obejmou jeden po druhém odcházejícího a opakují tutéž větu. Při příchodu na tento svět slyší totéž, jako když ho opouští! Pak se odcházející posadí do písku a doslova vypne své tělo. Zemře během dvou minut. Nikdo ho neoplakává a nikdo netruchlí.“

„Demokracie není zárukou, ale dokonce ani příslibem dokonalého řešení věcí veřejných, nicméně je zárukou a příslibem uznání a respektování plurality názorů a postojů milionů lidí. Je současně prostorem, kde mají tyto velmi rozmanité názory a postoje občanů ústavně garantovaný nárok na existenci a na svou veřejnou prezentaci.
Jakkoli je tato vlastnost demokracie klíčová, sama o sobě ještě nezajišťuje, že ve volné soutěži, která ji provází, vždy vítězí názory a postoje nejsprávnější, že jsou vždy a na každém zodpovědném místě ti nejlepší z nás, ani to, že je každý menšinový názor vždy a všude vyslyšen. Demokracie neznamená, že krátkodobě nemohou vítězit ti pouze nejhlasitější a nejprůbojnější, což vůbec nemusí být ti nejlepší a nejvěrohodnější. Demokracie také není jistotou, že na její bázi koncipovaný systém státu dovidí na každého, že potrestá úplně každého, kdo se proviní, nebo že pomůže úplně každému, kdo to potřebuje a kdo by si to zasloužil. Demokracie je lidské dílo, a proto má mnoho chyb.
Lepší politický systém než parlamentní demokracie – založená na existenci a konkurenci politických stran – však zatím vymyšlen a s úspěchem vyzkoušen nikdy a nikde nebyl.“

„Nejvznešenějším úkolem vedoucích osob země i státu je probudit a uvolnit životní síly obyvatelstva a řídit tyto síly tak, aby pomáhaly sobě i státu k blahobytu. Jediným prostředkem k tomuto cíli je nechat žít tyto samosprávné svazky z vlastních prostředků. Ze závodění a silného života, který takto vyroste, vybudují si silné a schopné svazky znamenitou existenci. Avšak i ty nejslabší obce a země docílí mnohem lepší existence, nežli mají nyní, kdy všichni, silní i slabí, jsou odkázání na almužnu a kdy mají proto nedostatek všichni.“

„Buržoazie všecko proměňuje ve zboží, tedy i dějepisectví. Patří k její povaze, k podmínkám její existence, že všechno zboží falšuje. Zfalšovala tedy i dějiny. A nejlépe se platí taková dějepisná díla, ve kterých je historie nejlépe zfalšována v zájmu buržoazie.“

„(na adresu kněží v celibátu) Zřeknutí se manželství a rodiny se musí chápat takto: Vzdávám se toho, co je lidsky vlastně nejnormálnější a také nejdůležitější. Vzdávám se toho, že sám rozšířím strom života dalším životem, že budu mít vlastní zemi života, a žiji ve víře, že mou zemí je Bůh. Tím pro druhé svědčím o nebeském království, činím tuto víru hodnověrnější. Nejen slovy, ale zvláštním způsobem existence tedy svědčím o Ježíši, o evangeliu, a touto formou svého života se mu dávám k dispozici.“

„Žít znamená neustále se doprošovat, omlouvat se za svou existenci, být pro smích za svou jinakost, proto předstírat stádnost.“

„Existenci pudingu dokážete tím, že ho sníte.“

„Dítě – existence bez životopisu.“

„Když je člověk ponechán osamělý, sám sobě měřítkem všeho a bez obecně platného morálního kontextu, ztrácí smysl existence, propadá morálnímu relativismu, jehož výsledkem je království nudy, z něhož se snaží osvobozovat plytkým rozptylováním místo tvůrčího soustředění.“

„Až se ho profesor filozofie za dvacet let zeptá: "Jaká je příčina tvojí existence?", bude si pohrávat s náušnicí v nose a odpoví: "Sprostej chtíč a prasklá guma."“

„Převážná většina lidí o pravdu, která se dá dokázat, vůbec nestojí. Pravda se skoro nikdy neobejde bez silné bolesti. A na nějakou pravdu, která bolí, se ti každý leda vykašle. Lidé potřebují něco jiného: krásné a líbivé příběhy, po kterých jim jejich vlastní existence bude připadat alespoň o trochu smysluplnější. Přesně pro tohle vznikají náboženství.“

„Prvním předpokladem řešení problému je právě uvědomění si jeho existence.“

„Když už si člověk jednou vybere, spokojí se nahodilostí své existence a třeba si ji i zamiluje.“

„Existence včerejšku ještě nezaručuje, že přijde zítřek. - Pátá vlna“

„Když setrváváš na povrchu svého bytí, celá tvá existence je povrchní. Pokud tvou energii neovládají impulzy zraku, sluchu a hmatu, otáčí se pomalu k tvému nitru. Postupně se tak tvůj vnitřní zrak stává citlivým na duchovní světlo, k jeho spatření, poznání a udržení. Jakmile prozřeš, zůstaneš prost všech nároků vlastní vůle. Když se vracíš do svého nitra, stáváš se mistrem. Když se budeš pohybovat směrem ke svému povrchu, můžeš zůstat otrokem.“

„Štěstí je smyslem a účelem života, jeho cílem a koncem lidské existence.“

„Psaní a čtení jsou pro mě synonymem k existenci.“

„Sněhová koule je jako život, každým krokem je těžší a těžší. Málo komu ale dochází, že na samotném konci své existence koule roztaje a všichni zapomenou, že kdy existovala.“

„Věřím v existenci nejvyšší inteligence prostupující vesmírem.“

„S mozkem je to jako se srdcem, když si jeho existenci uvědomujeme, něco s ním není v pořádku.“

„Samozřejmě, že ti ublížím. Samozřejmě, že mi ublížíš. Samozřejmě, že si budeme ubližovat. Ale to je přece podmínkou existence. Stát se jarem znamená přijmout riziko zimy. Stát se přítomností znamená přijmout riziko nepřítomnosti.“

„Nikomu se dosud nepodařilo vědecky dokázat existenci sněžného muže. Asi tedy existuje.“

„Právě nepřítomnost Boha ve viditelném vesmíru nutí člověka, trápeného nesmyslností vlastní existence, aby jej hledal.“

„Normální soužití není v neexistenci konfliktů, ale jejich šťastné vyřešení.“

„Když jsme začali vážnět, když šlo do tuhýho, tak jsme zvážili existenci a ukončili ji. Dnešním úhlem pohledu roku 2010 na Orlík nejde nahlížet, všichni vědí všechno, ale tenkrát nikdo nevěděl nic. Vzpomínám na to tak, že to nebylo tak příšerné, jak se to prezentuje. A Orlík nebyli zdaleka takoví masoví vrahové a té nadsázky tam byla velká porce, než to dnes vypadá. Myslím, že by to mělo zůstat v těch letech, kde to je. Je to takový pukavec v podzemí a strašně smrdí.“

„Od počátku existence naší Země se jevy na naší obloze ani jednou neopakovaly, takže jde o vskutku nevyčerpatelné divadlo s neobyčejně nízkým vstupným: stačí vyjít do tmy a zaklonit hlavu.“

„Nevidím možnost dále žít, protože umění, kterému jsem věnoval svůj život, bylo zahubeno samolibě negramotným vedením strany a nyní už se nedá napravit. (…) Můj život jako spisovatele ztrácí všechen smysl a já s velikou radostí, abych se oprostil od této hnusné existence, kdy se na tebe sype podlost, lži a pomluvy, odcházím z tohoto života. Mojí poslední nadějí bylo aspoň to říct lidem, kteří vládnou státu, ale po dobu již tří let mne bez ohledu na mé prosby nemohou přijmout.“

„Člověk, na rozdíl od božské existence narozený jen s jedním andělským křídlem, se neustále pokouší létat. A přesto, že si při tom polámal nohy i ruce, stále zůstává ideálu létání věrný.“

„Po staletí se myslelo, že nová hudba je lepší než ta dávná. Přitom tradice nese věci, které jsou pro naši moderní existenci velmi důležité: krásu, spiritualitu a toleranci.“

„Nic než národ má právo na existenci.“

„Universální podstata univerzální hmoty, jako by šlo o obyčejný vosk, jednu chvíli stvoří postavu koně, a jakmile postava zemře, z materiálu vznikne strom, pak člověk, pak něco jiného a každá z těchto věcí trvá jen krátkou chvíli. Ale nádoba nestrádá, pokud se rozbije, neboť svou existencí nic nepoutala.“

„Vlády jsou teroristům vděčné, protože fungují jako dobrá reklama na to, že vládu potřebujeme, aby nás ochránila. Vlády milují válku, protože jim dávají důvod k existenci - aby nás zachránily před bezvěrci.“

„Pochybnosti jsou jen důkazem toho, že si uvědomujeme existenci více možností. A to není zase tak zlé zjištění.“

„Zabýváme se ještě problémem modlářství my? Jedině když zjistíme, že nějací „primitivové" uctívají ka­menné a dřevěné modly. Jsme přesvědčeni, že my sami jsme něco takového dávno překonali, poněvadž nevidíme ve společnosti uctívání žádných tradičních symbolů modlářství. Zapomínáme, že podstatou modlářství není uctívání té či oné modly, ale že jde o specifický lidský postoj. Tento přístup lze popsat jako zbožštění věcí či částečných aspektů světa a pod­řizování se takovým věcem. Opakem je přístup, kdy věnujeme život uskutečnění nejvyšších principů lid­ské existence, lásce a rozumu, abychom se stali tím, kým potenciálně jsme, bytostí stvořenou k podobě Boží. Modly nejsou pouze sochy z kamene či dřeva. Slova se mohou stát modlou a stroje se mohou stát modlou. Také vůdci, stát, moc a politické skupiny se jí mohou stát. Věda a názor druhého člověka se mo­hou stát modlou a pro řadu lidí se stal modlou Bůh.“

„Podstata lidské existence spočívá v její sebetranscendenci. Být člověkem znamená vždy už být zaměřen a nastaven na něco nebo někoho, být oddán nějakému dílu.“

„Národ je druh morálního svědomí tvořený velkou skupinou lidí se zdravým rozumem a vřelým srdcem. Na existenci má národ právo a je legitimní tak dlouho, jak dlouho toto morální svědomí prokazuje svou sílu oběťmi, které vyžadují zříci se sama sebe ve jménu výhody pro komunitu.“

„Přišel jsem na jednu děsivou myšlenku. Přemýšlel jsem o tom, kolik toho lidstvo už ví a kolik je toho pro nás ještě skryto. Řekněme, že jsme přišli na 1% z veškerého vědění. Jeden člověk pak dle mého může do hlavy dostat maximálně 1% z toho, co lidstvo objevilo. No a to odpovídá 0,01% z veškerého poznání. Děsivá je ta myšlenka v tom, jak je lidský život omezený a jak nicotná je naše existence.“

„Smrt, je absolutní a neměnná pravda, život, bez konce, bez nevyhnutelnosti samotného bytí, je utrpením, bez počátku a konců, nikdy, nenaplněná a prázdná, beze smyslů, který nelze, ničím ukojit a naplnit, věčný boj a hlad, jež nebere skonání, v nezměrnosti časů a eonů samotné existence, ve které je život, ztracen, utápějící se v moři zoufalství a zmaru, navždy a navěky.“

„Láska je možná jen tehdy, kdy dva lidé navážou styk z centra své existence, tedy, když každý z nich prožívá z centra své existence sám sebe. Jen tato ‚centrální zkušenost‘ je lidská realita, jen v ní je živost, jen v ní je základ lásky.“

„Samotná existence knihoven poskytuje nejlepší důkaz, že ještě můžeme mít naději pro budoucnost člověka.“